Key words: anxiety disorders anxiolytics herbal remedy traditional medicine

Transkript

1 REVIEW ANXIOLYTIKA P ÍRODNÍHO P VODU I Rostliny p vodní v eské republice a rostliny zde p stované Anxiolytics of natural origin I Originally occurring plants and plants cultivated in the Czech Republic Zde ka Navrátilová P írodov decká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, katedra botaniky Summary Anxious disorders belong to most frequently encountered mental disorders in general, since up to 25% of the population suffers by a clinically important anxious disorder at least once in a lifetime. Anxiolytics and antidepressants are particularly used to treat anxiety. and insomnia is treated with sedatives and hypnotics. There are a number of products for the treatment of the anxiety, but in benzodiazepine-group anxiolytics, there is a risk of the tolerance and addiction development. Thus, a great attention is being paid to the investigation of new medicines without these side effects. There are a number of plants, which have been traditionally used for the treatment of anxiety and insomnia and these effects are frequently supported by modern trials. Herbaceous products are frequently used even at the time being, particularly for the treatment of mild problems. Tea mixtures, tinctures, food supplements and registered medicinal products containing extracts from plants are used. Further research of effects of these plants and their components can offer new pharmaceuticals. In the article presented here, there is an outline of main plants used in the treatment of anxiety and insomnia. The first part of the article is aimed at our original plants and plants cultivated in our country (Cannabis sativa, Coriandrum sativum, Crocus sativus, Eschscholzia californica, Ginkgo biloba, Humulus lupulus, Hypericum perforatum, Lavandula angustifolia, Magnolia officinalis and M. obovata, Matricaria recutita, Melissa officinalis, Rhodiola rosea, Scutellaria spp., Tilia americana and Valeriana officinalis), and the second part deals with exotic plants (Atractylodes macrocephala, Bacopa monnieri, Centella asiatica, Citrus spp., Clitoria ternatea, Echium amoenum, Erythrina mulungu, Morinda citrifolia, Myristica fragrans, Ocimum sanctum, Panax ginseng and P. quinquefolius, Passiflora incarnata, Piper methysticum, Sceletium tortuosum, Withania somnifera, Zingiber officinale and Ziziphus jujuba). Key words: anxiety disorders anxiolytics herbal remedy traditional medicine Souhrn Úzkostné poruchy pat í mezi nej ast jší duševní poruchy v bec, alespo jednou v život trpí klinicky významnou úzkostnou poruchou až 25 % populace. K lé b úzkosti se používají p edevším anxiolytika a antidepresiva, k lé b nespavosti pak sedativa a hypnotika. P estože je na trhu ada p ípravk k lé b úzkosti, u anxiolytik ze skupiny benzodiazepin hrozí riziko vzniku tolerance a závislosti. Velká pozornost se tedy v nuje vývoji nových lé iv bez t chto nežádoucích ú ink. Existuje celá ada rostlin, které se tradi n využívají k lé b úzkosti a nespavosti, a moderní studie Submitted: Accepted: Published online: KONTAKT: 14/1: ISSN (Print) ISSN (Online) 68

2 tyto ú inky asto potvrzují. Bylinné p ípravky se i v dnešní dob hojn využívají, a to p edevším k lé b leh ích potíží. Používají se ajové sm si, tinktury, potravní dopl ky i registrované lé ivé p ípravky se standardizovaným extraktem z rostlin. Další výzkum ú ink t chto rostlin a jejich obsahových látek m že vést k novým lé iv m. V lánku je uveden p ehled hlavních rostlin používaných p i lé b úzkosti a nespavosti. První ást lánku se v nuje našim p vodním rostlinám a rostlinám u nás p stovaným (Cannabis sativa, Coriandrum sativum, Crocus sativus, Eschscholzia californica, Ginkgo biloba, Humulus lupulus, Hypericum perforatum, Lavandula angustifolia, Magnolia officinalis a M. obovata, Matricaria recutita, Melissa officinalis, Rhodiola rosea, Scutellaria spp., Tilia americana a Valeriana officinalis), druhá pak rostlinám exotickým (Atractylodes macrocephala, Bacopa monnieri, Centella asiatica, Citrus spp., Clitoria ternatea, Echium amoenum, Erythrina mulungu, Morinda citrifolia, Myristica fragrans, Ocimum sanctum, Panax ginseng a P. quinquefolius, Passiflora incarnata, Piper methysticum, Sceletium tortuosum, Withania somnifera, Zingiber officinale a Ziziphus jujuba). BIOMEDICÍNA Klí ová slova: úzkostné poruchy anxiolytika bylinné p ípravky tradi ní medicína ÚVOD Anxiolytika jsou lé iva používaná k lé b úzkosti. Název pochází z latinského slova anxietas = úzkost a eckého slova lyo = rozpouštím. Úzkostné poruchy jsou v sou asné dob velmi asté, alespo jednou v život trpí klinicky významnou úzkostnou poruchou 24,9 % populace (Kessler et al., 1994). K lé b úzkosti lze využít psychoterapii i farmakoterapii, p ípadn jejich kombinaci, která se ukazuje jako nejú inn jší (Praško, 2001). Krom anxiolytik se k lé b úzkosti používají antidepresiva, tedy lé iva primárn ur ená k lé b deprese. V sou asné dob používaná anxiolytika mají adu vedlejších ú ink, zejména riziko vzniku závislosti, proto se výzkum zam uje na vývoj nových lé iv bez t chto nežádoucích ú ink (Bou ek, Pidrman, 2005). P i vývoji nových lé iv lze využít krom syntetických látek i látky p írodního p vodu i látky od nich odvozené. lánek shrnuje informace o hlavních rostlinách, u kterých byl zjišt n anxiolytický, sedativní a antidepresivní ú inek. Úzkostné poruchy Úzkostné poruchy pat í mezi nej ast jší psychické poruchy v bec. Velmi asto se objevují v ordinaci praktického léka e a asto nejsou identifikovány, protože pacient si st žuje spíše na t lesné projevy než na úzkost, obavy i fobické p íznaky. Mezi úzkostné poruchy pat í panická porucha, generalizovaná úzkostná porucha, sociální fobie, specifické fobie a smíšená úzkostn depresivní porucha (Praško, 2004). Úzkost se m že projevovat celou adou p íznak. Jde o nespecifický syndrom a m že se projevovat narušením prakticky kteréhokoliv t lesného systému, a to v akutní i chronické form. U n kterých lidí se objevují spíše psychické p íznaky úzkosti, u jiných spíše t lesné. Úzkost a strach mají pro organismus ve skute nosti adaptivní funkci, o úzkostné poruše pak mluvíme, když se úzkost nebo strach objevují p íliš asto, trvají p íliš dlouho a jejich intenzita je vzhledem k vyvolávající situaci p íliš velká, nebo když se objevují v nep im ených situacích. V t chto p ípadech mohou výrazn negativn zasahovat do života jedince (Praško, 2004). Anxiolytika a jejich historie, mechanismus ú inku Jedním z nejdéle používaných anxiolytik je ethanol, po jehož požití jsou popisovány ú inky euforické, stimula ní i anxiolytické (po nižších dávkách). Vyšší dávky ethanolu jsou spojeny s ú inky sedativními a hypnotickými. V 19. století a v první polovin 20. století pak byly používány další látky, p edevším bromidy, barbituráty (barbital, phenobarbital, secobarbital), karbamáty (meprobamát) a piperidindiony (glutethimid). Všechny tyto látky bu zesilují ú inky kyseliny -aminomáselné (GABA) na GABA-A receptorovém komplexu, i p ímo tento chloridový kanál otevírají. Tyto látky však mají i adu nežádoucích ú ink v etn rizika vzniku závislosti, vysoké toxicity a závažných lékových interakcí. 69

3 V druhé polovin 20. století byly objeveny benzodiazepiny, které se rychle staly lé bou volby a nahradily do té doby používané barbituráty a ostatní látky. Pozd ji se však ukázalo, že i na benzodiazepiny vzniká závislost a tolerance. I p esto se benzodiazepiny v terapii dále používají, k nej ast ji používaným pat í diazepam, oxazepam, klonazepam a alprazolam. Z dalších látek, které nepat í mezi benzodiazepiny, je možné jmenovat hydroxyzin a buspiron (Bou ek a Pidrman, 2005; Votava et al., 2005). GABAergní systém, zejména GABA-A receptor, je jedním z nej ast ji zastoupených receptor v CNS a hraje i d ležitou roli v regulaci úzkosti. Látky, které se v minulosti používaly k lé b úzkosti, ovliv ují práv tento systém. Látky, které se používají v sou asnosti k lé b úzkosti, ovliv ují také p edevším GABAergní (benzodiazepiny) a dále serotonergní (antidepresiva) systém. Sou asná terapie p sobí do zna né míry nespecificky, proto se výzkum soust edí i na ovlivn ní dalších receptorových systém. Mezi nejd ležit jší pat í noradrenergní systém, ovlivn ní neurokininových, cholecystokininových i glutamátových NMDA receptor i receptor pro kortikotropin-releasing faktor (Votava et al., 2005). Rostliny s anxiolytickým ú inkem V tradi ní medicín v Evrop, východní Asii, Africe i jinde se používá ada rostlin, které mají anxiolytický a sedativní ú inek, u n kterých byly tyto ú inky potvrzeny v experimentech na zví atech i v klinických studiích a další výzkum probíhá. N které z nich se již v terapii využívají, jiné jsou na trhu k dispozici ve form potravních dopl k, extrakt i ajových sm sí. N kte í pacienti preferují p írodní léky oproti syntetickým, proto bylinné p ípravky nalézají své hojné využití. Cannabis sativa Cannabis sativa L. (konopí seté) je jednoletá dvoudomá bylina z eledi Cannabaceae (konopovité). Rostliny jsou až 4 m vysoké, mají charakteristické dlanit složené listy s pilovitým okrajem. Sam í a sami í kv ty rostou odd len na r zných rostlinách. Konopí se p stuje pro vlákna, pro jedlá semena i kv li obsahu psychoaktivních látek již tisíce let. Velké množství psychoaktivních látek obsahuje zejména Cannabis sativa ssp. indica (Cannabis indica). Jako droga se používají sušená kv tenství sami ích rostlin (marihuana) nebo prysky ice produkovaná žlázkami zejména na listenech sami ích rostlin (hašiš) (Wink a van Wyk, 2008). Konopí obsahuje tzv. kanabinoidy, z nichž nejznám jší je 9 -tetrahydrokanabinol (THC), z dalších je možné jmenovat nap. kanabigerol (CBG), kanabidiol (CBD), kanabinol (CBN) a kanabichromen (CBC). Psychotropní ú inky má zejména 9 -tetrahydrokanabinol (Fišar, 2006a). Dále rostliny obsahují flavonoidy, alkaloidy, monoterpeny a seskviterpeny (van Wyk a Wink, 2005; Pe a Dušek, 2009). Semena obsahují kvalitní olej (Bruneton, 1999). THC se v mozku váže na specifické, tzv. kanabinoidní receptory. Kanabinoidní receptory jsou dvojího typu; CB1 receptory se nacházejí zejména v mozku (p edevším v hipokampu, bazálních gangliích, mozkové k e a moze ku) a ve varlatech, CB2 v periferních tkáních, jako jsou slezina, mandle a imunitní bu ky (Pertwee, 2005). Endogenním ligandem t chto receptor jsou tzv. endokanabinoidy, z nichž první byl izolován a popsán anandamid neboli arachidonoylethanolamid (Devane et al., 1992). K dalším pat í nap. 2-arachinodonoylglycerol, virodhamin a noladin ether (Fišar, 2006b). Kanabinoidy mají na lidský organismus adu ú ink, n které z nich je možné využít v terapii r zných onemocn ní, nap. roztroušené sklerózy, svalových spasm, Parkinsonovy nemoci, bolestí, poran ní hlavy, Tourettova syndromu, 70

4 psychických onemocn ní, kardiovaskulárních onemocn ní, glaukomu a astmatu, dále proti zvracení a ke zvýšení chuti k jídlu (Williamson, Evans, 2000; Di Marzo, De Petrocellis, 2006). Vliv konopí a kanabinoid na nervový systém není dosud detailn znám. N které studie uvád jí antidepresivní a anxiolytický ú inek, jiné naopak popisují zhoršení symptom úzkosti, deprese a psychotických p íznak po užívání konopí. Rozdílný vliv na psychiku mají také jednotlivé látky obsažené v konopí (Williamson, Evans, 2000; Iversen, 2003). Za anxiolytický ú inek zodpovídá pravd podobn zejména kanabidiol (CBD), který p sobí jako antagonista na CB1 receptorech; ve studii na potkanech byl CBD srovnateln ú inný jako diazepam (Musty, 1984 sec. Musty, 2005). Zajímavé je, že zatímco antagonisté CB1 receptor mají anxiolytický ú inek, u agonist ú inek závisí na dávce. Nižší dávky mají ú inek anxiolytický, vyšší naopak anxiogenní. Krom vazby na CB1 receptory kanabinoidy ovliv ují také GABAergní a glutaminergní transmisi v mozku. V tomto sm ru je pot eba další výzkum (Haller et al., 2004; Musty, 2005). THC je velmi ú inný p i lé b zvracení u osob lé ených cytostatiky, v n kterých zemích je pro tyto ú ely registrován (Pe, Dušek, 2009). Konopí a konopné látky pat í mezi dob e tolerovaná lé iva. Obsahové látky konopí jsou p edm tem intenzivního výzkumu a p edpokládá se jejich širší využití v budoucnosti (Williamson, Evans, 2000; Amar, 2006). V eské republice je na trhu registrovaný lé ivý p ípravek s extraktem z konopí, který je ur en k lé b spasm u pacient s roztroušenou sklerózou (Pe, Dušek, 2009). Coriandrum sativum Coriandrum sativum L. (koriandr setý) je jednoletá bylina z eledi Apiaceae (mi íkovité). Rostliny mají listy len né v jemné úkrojky, kv ty jsou sv tle r žové, uspo ádané v okolících. Jednotlivé kv ty na okrajích kv tenství mají zv tšené korunní lístky a kv tenství pak vzdálen p ipomíná úbor. Plodem jsou kulovité dvojnažky. Koriandr pochází z východního St edomo í a p stuje se zejména v Maroku, Rusku, Rumunsku, Bulharsku a Turecku (Tomko et al., 1999; van Wyk, Wink, 2005). Rostlina poskytuje drogu Coriandri fructus, kterou tvo í sušené zralé plody, z nich se získává silice (Coriandri aetheroleum). Ob tyto drogy jsou lékopisné dle eského lékopisu Plody obsahují cca 1 % silice, hlavní složkou je linalool. Dále jsou p ítomny kumariny, fenylpropanoidy a triterpeny (koriandrinondiol). Nezralé plody páchnou po št nicích, což je zp sobeno p ítomností malého množství dvou látek: dekanalu a tricen-2-alu (van Wyk, Wink, 2005). Plody koriandru se používají zejména jako ko ení, ale mají i lé ivé ú inky. Silice se používá jako karminativum a aromatikum, krom toho je i sou ástí parfém a aromatizovaných tabák (Tomko et al., 2009). Koriandr se také používá v tradi ní íránské medicín k lé b nespavosti (Emamghoreish et al., 2005). Zajímavý je anxiolytický ú inek koriandru, který byl potvrzen ve studii na myších, a to v r zných animálních modelech úzkosti (Emamghoreish et al., 2005; Mahendra, Bisht, 2011). Extrakt byl podáván v dávkách 50, 100 a 200 mg/kg, jako standard byl zvolen diazepam. Po podávání vyšších dávek (100 a 200 mg/ kg) byl zjišt n anxiolytický ú inek srovnatelný s diazepamem, p i nižší dávce (50 mg/kg) tento ú inek nem l (Mahendra, Bisht, 2011). V jiné studii byl po podávání extraktu koriandu v dávce 50, 100 a 500 mg/kg zaznamenán u myší anxiolytický a myorelaxa ní ú inek (Emamghoreish et al., 2005). Tyto výsledky potvrzují tradi ní využívání této rostliny v lidové medicín. BIOMEDICÍNA 71

5 Crocus sativus Crocus sativus L. (šafrán setý) je vytrvalá bylina z eledi Iridaceae (kosatcovité). Rostliny mají podzemní hlízy, árkovité listy a sv tle fialové trubkovité kv ty, ze kterých vy nívá dlouhá jasn ervená n lka rozd lená ve t i bliznová ramena. Latinské jméno Crocus pochází z eckého slova krokos = nitka, eské a anglické (saffron) z arabského slova azafran i perského zafaran (Polívka, 1996). Šafrán pochází z jižní Evropy a jihozápadní Asie, sušené blizny se používají zejména jako ko ení. Rostlina je vysoce cen na již od starov ku a šafrán pat í mezi nejdražší ko ení. Šafrán setý poskytuje drogu Croci stigmata, která je tvo ena sušenými ervenohn d zbarvenými bliznami ho ké chuti a sladké v n (Evans, 2001). K získání 1 kg drogy je pot eba usušit blizny z kv t (Polívka, 1996). V dnešní dob se p stuje zejména ve Špan lsku, odkud pochází 70 % sv tové produkce (Evans, 2001). Šafrán však není používán pouze jako ko ení, vykazuje také adu lé ivých ú ink, nap. sedativní, spasmolytický, protizán tlivý, antihypertenzivní a antikancerogenní (Evans, 2001; Schmidt et al., 2007). Ho ká chu je zp sobena glykosidem hydroxysafranalu pikrokrocinem, který se b hem sušení konvertuje na safranal. Dále šafrán obsahuje žluté barvivo krocin, což je sm s glykosid karotenoidu krocetinu, a aromatické látky, zejména monoterpenoidy (Schmidt et al., 2007). V experimentu na myších byl zjišt n anxiolytický a hypnotický ú inek extraktu z šafránu, za ú inek zodpovídá zejména safranal (Hosseinzadeh, Noraei, 2009). Extrakt z blizen má také antidepresivní ú inek, ú innost p i lé b lehké a st edn t žké deprese byla potvrzena v dvojit slepé, placebem kontrolované studii (Akhondzadeh et al., 2005). Krocin pravd podobn p sobí jako inhibitor zp tného vychytávání dopaminu a noradrenalinu, safranal p sobí jako inhibitor zp tného vychytávání serotoninu. In vitro byla zjišt na také vazba na NMDA receptory (Schmidt et al., 2007). V eské republice je registrován potravní dopln k s obsahem šafránu, který je ur en k lé b lehké a st edn t žké deprese. Eschscholzia californica Eschscholzia californica Cham. (sluncovka kalifornská, kalifornský mák) je jednoletá bylina z eledi Papaveraceae (mákovité). Rostliny mají hluboce len né šedozelen zbarvené listy a velké nápadné kv ty. Kv ty mají 4 jasn oranžov zbarvené korunní lístky, po opylení dozrávají v podlouhlé tobolky. Sluncovka pochází z Kalifornie a p stuje se asto jako okrasná letni ka, v n kterých ástech sv ta rostliny zdomácn ly nebo se ší í jako plevel. Kv t sluncovky je symbolem státu Kalifornie. Rostlina poskytuje drogu Eschscholziae herba, kterou tvo í sušená nadzemní ást rostliny (van Wyk, Wink, 2005). Eschscholzia californica obsahuje adu biologicky aktivních látek, nejd ležit jší jsou isochinolinové alkaloidy. Nadzemní ásti rostliny obsahují 0,5 1,2 % alkaloid, ko eny nejmén 2 %, obsah alkaloid je nejvyšší v dob kvetení. Hlavními alkaloidy p ítomnými v nadzemní ásti jsou paviny (kalifornidin a escholzin), dále protopin a v menším množství benzofenanthridinové a aporfinové alkaloidy. Ko eny obsahují zejména benzofenanthridinové alkaloidy (chelerythrin a sanguinarin) a protopin. Semena obsahují p edevším protopin, chelerythrin a allokryptopin (Rätsch, 2005; van Wyk, Wink, 2005). Eschscholzia californica se používá k lé b nespavosti, nervozity, neuralgické bolesti a jaterních i žlu níkových onemocn ní, v Severní Americe se tradi n užívá také p i bolestech zub a proti vn jším parazit m (van Wyk, Wink, 2005). 72

6 Ve studiích na zví atech byl potvrzen spasmolytický, sedativní a anxiolytický ú inek. Sedativní a anxiolytický ú inek po podávání 100 a 200 mg/kg extraktu Eschscholzia californica byl zaznamenán u myší. Nebyly zjišt ny žádné toxické ú inky na organismus (Rolland et al., 1991, 2001). Experimety na zví atech potvrdily tradi ní využívání této rostliny k lé b nervozity a nespavosti. jsou z hlediska farmakologických ú ink drogy pravd podobn nejd ležit jší skupinou obsahových látek, jde o seskviterpenoidní polyketon bilobalid a od n j odvozené ginkgolidy A, B, C, J a M. Z flavonoid byly zjišt ny amentoflavon, kvercetin, bilobetin, sequoiaflavon, kaempferol a ginkgetin. Z organických kyselin jsou zastoupeny kys. hydroxykynurenová a kys. askorbová, dále rostlina obsahuje tanniny. Z jinanu se získává standardizovaný extrakt EGb761 (Pato ka, Strunecká, 2001). Listy jinanu byly již od starov ku využívány v tradi ní ínské medicín. Jinan ovliv uje metabolismus acetylcholinu a monoamin v mozku, zlepšuje prokrvení mozku, p sobí vychytávání volných radikál a inhibuje agregaci krevních desti ek. P sobí proti únav, ztrát pam ti a poruchám koncentrace. Používá se i jako dopl kový lék p i lé b Alzheimerovy choroby. Jinan rovn ž ovliv uje GABAergní transmisi v mozku (Pato ka, Strunecká, 2001; Sarris et al., 2011). V experimentu na potkanech, krom dalších ú ink, inhiboval extrakt z jinanu uptake dopaminu, noradrenalinu a serotoninu ze synaptické št rbiny. V experimentu na myších extrakt v nižší dávce zvyšoval uptake serotoninu, ve vyšších dávkách ho naopak inhiboval. Za tyto ú inky zodpovídají pravd podobn zejména flavonoidy a proanthocyanidiny (Di Renzo, 2000). BIOMEDICÍNA Ginkgo biloba Ginkgo biloba L. (jinan dvoulalo ný) je dvoudomý opadavý strom pocházející z íny. Má klínovité listy s v jí ovitou žilnatinou, které jsou asto rozd lené ve dva laloky. Je to jediný zástupce eledi Ginkgoaceae (jinanovité). Semena jsou kulovitá, se žlutavou dužinou, která kv li obsahu kyseliny máselné siln zapáchá. Díky tomu, že p ežívá v nezm n né podob již 200 milion let, bývá ozna ován jako živoucí fosilie (van Wyk, Wink, 2005). Rostlina poskytuje drogu Ginkgo folium, která je lékopisná dle eského lékopisu 2009 (kolektiv autor, 2009). Listy se sklízejí na podzim, když za ínají žloutnout (Pato ka, Strunecká, 2001). Jinan obsahuje více než 60 farmakologicky ú inných látek, nejd ležit jší jsou terpenoidy, flavonoidy a organické kyseliny. Terpenoidy Jinan se používá zejména pro sv j ú inek na kognitivní funkce, p sobí však také proti depresi a úzkosti. V dvojit slepé, placebem kontrolova- 73

7 né studii byl extrakt EGb761 podáván 107 pacient m s úzkostnými poruchami. P i podávání vyšších dávek extraktu (240 a 480 mg/den) došlo u pacient k signifikantnímu poklesu p íznak úzkosti oproti placebu. Jinan se tedy jeví jako vhodná terapie pro starší pacienty s poruchami pam ti spojenými s úzkostí (Woelk et al., 2007). Extrakt z jinanu je k dispozici ve form lé ivých p ípravk i potravních dopl k. Humulus lupulus Humulus lupulus L. (chmel otá ivý) je pravoto ivá vytrvalá liána z eledi Cannabaceae (konopovité). Jde o jeden druh s adou variet, které jsou n kdy popisovány jako samostatné druhy. Z d evnatého oddenku vyr stají každý rok až 6 m dlouhé lodyhy s dlanit 3 5lalo nými listy. Rostliny jsou dvoudomé. Sam í kv ty jsou uspo- ádány v latách, sami í v kláscích, z nichž se vytvá ejí charakteristické šištice. Jejich šupiny jsou pokryté zlatožlutými lupulinovými žlázkami. Pro léka ské a potraviná ské využití mají cenu jen kv tenství sami í, a to z p stovaných rostlin. Chmel je rozší en v celé Evrop, roste v pob ežních k ovinách. P stuje se na chmelnicích v teplejších oblastech. Rostlina poskytuje drogu Lupuli flos (strobilus), která je lékopisná dle eského lékopisu 2009, dále žlázky Lupuli glandulae. Existuje ada chemovariet a kultivar, které se liší zastoupením obsahových látek (Korbelá et al., 1985; Rätsch, 2005; kolektiv autor, 2009). Ve svých spisech se poprvé zmi uje o chmelu Plinius Starší. Hildegarda z Bingenu pak popsala jeho psychoaktivní ú inky. Chmel se používá p edevším jako sou ást piva, ale také v ajových sm sích, nej ast ji v kombinaci s kozlíkem léka ským (Rätsch, 2005). Rostliny obsahují p edevším ho ké látky prenylované floroglucinové deriváty, tzv. -kyseliny (humulony) a -kyseliny (lupulony). Humulon je v droze 2 12 %, hlavní složkou je humulon (35 70 %), dále kohumulon a adhumulon, lupulon pak 1 10 %, zejména lupulon (30 55 %); za charakteristickou ho kou chu zodpovídá p edevším lupulon. Na základ obsahu -kyselin se posuzuje kvalita drogy. Degradací humulon a lupulon vzniká b hem skladování 2-methyl-3-buten-2-ol, proto by se nem l používat chmel starší jednoho roku. Dále rostliny obsahují aromatické látky (myrcen, humulen, -caryophyllen, farnesen), flavonoidy (kvercetin, kaempferol), prenylované flavonoidy (chalkony xanthohumol, desmethylxanthohumol a dihydroxanthohumol), anthokyany, fenolické látky a t ísloviny (ESCOP, 2003; Rätsch, 2005; Chadwick et al., 2006). Obsahové látky chmele mají sedativní až hypnotický ú inek, dále spasmolytický, protizán tlivý, antibiotický, antimykotický, protinádorový a estrogenní. Nejsou známé žádné interakce s jinými lé ivy (ESCOP, 2003; Rätsch, 2005). V experimentech na potkanech vykazoval extrakt z chmele sedativní a antidepresivní ú inek, zesiloval a prodlužoval narkotický ú inek pentobarbitalu. Stejného výsledku bylo dosaženo s frakcí -kyselin, které za tyto ú inky pravd podobn nejvíce zodpovídají. Anxiolytický ú inek nebyl ve srovnání s diazepamem prokázán. Sedativní ú inek je velmi ovlivn n zp sobem p ípravy extraktu a použitým rozpoušt dlem (Zanoli et al., 2005). Naproti tomu frakce -kyselin ú inek pentobarbitalu snižuje a zesiluje ú inek pikrotoxinu. V plovacím testu vykazoval extrakt antidepresivní ú inek. Ú inek -kyselin se vysv tluje snížením GABAergní aktivity v mozku, možné je i zapojení dalších receptorových systém (Zanoli et al., 2007). V experimentu na myších vykazoval extrakt z chmele p edevším sedativní ú inek, došlo k prodloužení narkotického ú inku ketaminu a snížení t lesné teploty. Anxiolytický ú inek se však nepoda ilo prokázat. Na ú inku se podílejí zejména -kyseliny (Schiller et al., 2006). Chmel se využívá p edevším k lé b nespavosti, a to v kombinaci s dalšími rostlinami, p e- 74

8 devším kozlíkem. Droga je sou ástí ady ajových sm sí ur ených k lé b nespavosti, nervozity a klimakterických potíží (Barnes et al., 2007). Hypericum perforatum Hypericum perforatum L. (t ezalka te kovaná) je vytrvalá bylina z eledi Hypericaceae (t ezalkovité). Rostliny jsou cca 60 cm vysoké, mají listy s pr svitnými te kami, kvetou v ervnu a ervenci žlutými kv ty. T ezalka roste v Evrop a v Asii, introdukována byla do Severní Ameriky. V lidovém lé itelství je t ezalka ozna ována podle doby kvetení jako bylina sv. Jana, stejného p vodu je i anglický název rostliny (St. John s wort). Rostlina poskytuje drogu Hyperici herba, která je lékopisná dle eského lékopisu 2009 (van Wyk, Wink, 2005; kolektiv autor, 2009). T ezalka obsahuje adu biologicky aktivních látek, z nichž nejd ležit jší jsou naftodianthrony hypericin a pseudohypericin (zodpovídají za ervenou barvu t ezalkového oleje) a prenylované deriváty floroglucinolu hyperforin a adhyperforin. Dále rostliny obsahují flavonoidy (rutin, kvercetin, kvercitrin, isokvercitrin, hyperosid aj.), organické kyseliny a t ísloviny (Pato ka, 2003). Naftodianthrony hypericin a pseudohypericin inhibují monoaminoxidázu A, proteinkinázu C a ú inkují jako inhibitory zp tného vychytávání serotoninu a noradrenalinu. Hyperforin a adhyperforin inhibují zp tné vychytávání serotoninu, noradrenalinu a dopaminu a zp sobují down- -regulaci kortikálních beta-adrenergních a 5-HT 2 receptor. Hyperforin inhibuje také zp tné vychytávání GABA a L-glutamátu a zvyšuje koncentraci intracelulárního Na +. Flavonoidy pak inhibují katechol-o-methyltransferázu (COMT) a monoaminoxidázu (Švestka, 2002; Pato ka, 2003; Sarris, Kavanagh, 2009). T ezalka se odedávna používá v lidovém lé itelství, nap. k lé b žalude ních potíží, zán t a ledvinových potíží, cen na je však zejména pro sv j antidepresivní ú inek. T ezalkový olej se používá pro sv j hojivý ú inek k lé b v ed a popálenin. P edm tem studií je i antivirový ú inek t ezalky (van Wyk, Wink, 2005). Antidepresivní ú inek t ezalky byl potvrzen v ad studií (ESCOP, 2003; Linde et al., 2008). Ve studii na 157 pacientech s lehkou až st edn t žkou depresí byl antidepresivní ú inek srovnatelný s imipraminem (Woelk, 2000). V dvojit zaslepené, placebem kontrolované studii na 200 pacientech s t žkou depresí však extrakt z t ezalky nebyl ú inný (Shelton et al., 2001). Informace o antidepresivním ú inku nejsou konzistentní, podle n kterých studií je antidepresivní ú inek srovnatelný s konven ními antidepresivy, v n kolika studiích na pacientech s t žkou depresí se však t ezalka ukázala jako neú inná (Linde et al., 2005). Krom antidepresivního ú inku má t ezalka také ú inek anxiolytický. Ve dvojit zaslepených, placebem kontrolovaných studiích na pacientech se somatoformní poruchou byl extrakt z t ezalky oproti placebu signifikantn ú inn jší a m l minimum nežádoucích ú ink (Volz et al., 2002; Müller et al., 2004). Naproti tomu ve studiích na pacientech s obsedantn -kompulzivní poruchou (OCD) a sociální fobií byl extrakt z t ezalky neú inný (Kobak et al., 2005a, b). T ezalka je tedy vhodná p edevším k lé b lehké a st edn t žké deprese spojené s úzkostí, naproti tomu u n kterých typ úzkostných poruch je neú inná. P estože t ezalka má málo nežádoucích ú ink, p i jejím užívání je t eba opatrnosti, protože u citlivých osob m že hypericin a pseudohypericin zp sobit zvýšenou citlivost na slune ní zá ení. T ezalka také snižuje ú innost hormonální antikoncepce, ovliv uje i metabolismus antivirotik, BIOMEDICÍNA 75

9 digoxinu, theofylinu, warfarinu, cyklosporinu a dalších lé iv (Izzo, Ernst, 2001; Švestka, 2002). Na trhu je lé ivý p ípravek s obsahem standardizovaného extraktu z t ezalky Li160, který se používá k lé b lehké až st edn t žké deprese. T ezalka je rovn ž sou ástí mnoha potravních dopl k a ajových sm sí. Lavandula angustifolia Lavandula angustifolia Mill. (levandule léka ská) je trsnat v tvený ke ík až 50 cm vysoký, pat í do eledi Lamiaceae (hluchavkovité). Listy jsou p isedlé, árkovité, v mládí šedoplstnaté, pozd ji zelenavé. Kv ty jsou drobné, modrofialové, uspo ádané do chudých lichop eslen, které jsou nahlou eny v koncovém klasu. Plodem jsou ty i drobné tvrdky. Levandule pochází ze západního St edomo í, dnes se široce p stuje v mnoha dalších oblastech (Korbelá et al., 1985). P stují se i další druhy levandule, nap. Lavandula dentata L., L. latifolia Medik. a L. stoechas L. a jejich hybridy (van Wyk, Wink, 2005). Rostlina poskytuje drogu Lavandulae flos, kterou tvo í sušená koncová kv tenství, z ní se destilací získává silice Lavandulae aetheroleum. Ob tyto drogy jsou lékopisné dle eského lékopisu 2009 (kolektiv autor, 2009). Kv ty obsahují 1 3 % silice, hlavními složkami je linalool (20 45 %) a linalyl acetát (25 46 %), menší zastoupení má terpinen-4-ol, limonen, cineol, 3-oktanon, kafr, lavandulyl acetát, lavandulol, -terpineol). Dále rostliny obsahují kumarinové deriváty, flavonoidy, stopové množství sterol a triterpen, fenylkarboxylové kyseliny (kys. rozmarýnová) a tanniny (ESCOP, 2009). Levandule vykazuje adu lé ivých ú ink, in vitro byl zjišt n ú inek antibakteriální, spasmolytický, neuroprotektivní, protinádorový a estrogenní, in vivo pak ú inek antikonvulzivní, sedativní, analgetický, protizán tlivý a diuretický (ESCOP, 2009). Antikonvulzivní ú inek byl studován na myších, levandule omezuje k e e zp sobené pentetrazolem a nikotinem. Žádný vliv nebyl zaznamenán u k e í vyvolaných strychninem (Yamada et al., 1994). Krom t chto ú ink má levandule také ú inek sedativní a anxiolytický. P i i. p. podání levandulového oleje dochází u potkan k zesílení anestetického ú inku hexobarbitalu, prodlužuje se rovn ž ú inek alkoholu a chloralhydrátu. Ú inek amfetaminu a kofeinu se snižuje (Atanassova-Shopova, Roussinov, 1970 sec. ESCOP, 2009). P i p. o. podání myším vykazuje levandulový olej anxiolytický ú inek, dochází také k prodloužení sedativního ú inku pentobarbitalu (Guillemain et al., 1989 sec. ESCOP, 2009). Levandulový olej vykazuje anxiolytický ú inek také p i vdechování. V experimentu na potkanech byl anxiolytický ú inek srovnáván s chlordiazepoxidem. Zví ata byla vystavena p sobení levandulového oleje po dobu 30 nebo 60 minut, vyšší dávky m ly na chování podobný ú inek jako chlordiazepoxid a m ly také sedativní ú inek (Shaw et al., 2007). V experimentu na pískomilech byla zví ata vystavena p sobení levandulového oleje po dva týdny 24 hodin denn, ú inek byl srovnáván s diazepamem. Ú inky na chování byly srovnatelné (Bradley et al., 2007). V dvojit slepé, placebem kontrolované studii byl podáván levandulový olej + placebo, imipramin + placebo nebo imipramin + levandulový olej. Antidepresivní ú inek levandulového oleje byl slabší než u imipraminu, ale p i jejich sou- asném podání došlo k zesílení ú inku imipraminu (Akhondzadeh et al., 2003). V dvojit slepé studii byl srovnáván ú inek p ípravku s obsahem levandule (Silexan) a lorazepamu u pacient s generalizovanou úzkostnou poruchou. Jejich ú inek na odstran ní p íznak 76

10 úzkosti byl srovnatelný, levandule se tedy jeví jako bezpe n jší alternativa k benzodiazepin m (Woelk, Schläfke, 2010). Levandulový olej také snižoval úzkost u pacient p ed operací a také p i návšt v zubního léka e (Braden et al., 2009; Kritsidima et al., 2010). Kv t levandule je sou astí ajových sm sí a dalších p ípravk, ve form oleje se používá v aromaterapii. Magnolia officinalis, M. obovata Magnolie (šácholany) jsou stromy z eledi Magnoliaceae (šácholanovité), které rostou v mírném až tropickém pásmu jihovýchodní Asie a Nového sv ta. N které druhy magnolií se asto p stují v zahradách a v parcích. K lé ebným ú el m se využívá zejména k ra z druh Magnolia officinalis Rehder & E. H. Wilson (šácholan léka ský) a M. obovata Thunb. (šácholan obvej itý). V tradi ní východní medicín se odedávna používá k mnoha ú el m, zejména jako mírný uklid ující prost edek (Pato ka et al., 2002). K ra obsahuje fenolické látky, zejména magnolol, honokiol a derivát difenyletheru obovatol. Obsahové látky mají anxiolytický ú inek, dále p sobí jako scavenger volných radikál, mají i protizán tlivý ú inek. Magnolol a honokiol ovliv ují i cholinergní nervový systém a mají pozitivní vliv na kognitivní funkce (Pato ka et al., 2002). Ve studii na zví atech byl zjišt n také antidepresivní ú inek kombinace magnololu a honokiolu, v tradi ní ínské medicín se používá k ra magnolie také v kombinaci se zázvorem (Zingiber officinale), které spolu p sobí synergicky. Po dvou týdnech užívání kombinace magnololu, honokiolu a extraktu zázvoru bylo zaznamenáno signifikantní zvýšení hladiny serotoninu a noradrenalinu v prefrontální k e (Qiang et al., 2009; Yi et al., 2009). V experimentu na myších vykazoval honokiol anxiolytický ú inek, nem l však nežádoucí ú inky diazepamu, jako jsou závislost, sedace a poruchy pam ti (Kuribara et al., 1999). V experimentu na myších byl zví at m podáván obovatol izolovaný z Magnolia obovata. Obovatol vykazoval signifikantní anxiolytický ú inek oproti placebu, v n kterých testech byl ú inek srovnatelný s diazepamem. Ú inky obou látek byly antagonizovány flumazenilem, který p sobí jako antagonista na GABA-Abenzodiazepinovém receptorovém komplexu, což napovídá, že ú inek obovatolu je zprost edkován ovlivn ním tohoto systému. Obovatol se váže na GABA-A-benzodiazepinové receptory a zvyšuje influx Cl - iont do nervových bun k (Seo et al., 2007). V dalším experimentu na myších byl zví at m podáván 4-O-methylhonokiol, ú inek byl srovnáván s diazepamem. Látka vykazovala anxiolytický ú inek, tento ú inek byl rušen flumazenilem. V bun né kultu e navíc 4-O-methylhonokiol zvyšoval influx Cl - do bun k. Anxiolytický ú inek 4-O-methylhonokiolu je tedy zprost edkován ovlivn ním GABAergní transmise v mozku (Han et al., 2011). Magnolie se používá jako šetrné sedativum a anxiolytikum bez nežádoucích ú ink. V zahrani í jsou na trhu potravní dopl ky, které obsahují k ru magnolie v kombinaci s dalšími rostlinami, nap. kozlíkem, mu enkou, chmelem a medu kou. V eské republice je k dispozici potravní dopln k obsahující extrakt z magnolie v kombinaci s nenasycenými mastnými kyselinami a vitaminem B. Matricaria recutita Matricaria recutita L. syn. Chamomilla recutita (L.) Rauschert (he mánek pravý) je jednoletá bylina z eledi Asteraceae (hv zdnicovité). Rostliny jsou cm vysoké, mají bohat v tvenou lodyhu a pe enose né listy len né do árkovitých úkrojk. Kv ty jsou uspo ádány v úborech; ve st edu jsou žluté trubkovité kv ty, po okrajích bílé jazykovité kv ty. Kv tní l žko je na rozdíl od podobného rmenu duté. Plodem jsou nažky. Rostlina pochází z východní Evropy a Blízkého východu, dnes je rozší ena v Evrop, Asii, Severní Americe a v Austrálii a také se pro léka ské ú ely p stuje (Korbelá et al., 1985; van Wyk, Wink, 2005). Rostlina poskytuje drogu Matricariae flos, kterou tvo í sušené úbory. Z ní se izoluje silice, Matricariae aetheroleum. Ob drogy jsou lékopisné dle eského lékopisu 2009 (kolektiv autor, 2009). Sušené úbory obsahují 0,3 3,5 % silice. Izolovaná silice má temn modrou barvu, kterou zp sobuje chamazulen, který vzniká b hem destilace z bezbarvých proazulen, nap. matricinu. Hlavní složkou silice je chamazulen (15 %), -bisabolol (10 25 %) a -bisaboloxid A BIOMEDICÍNA 77

11 a B (10 25 %), dále polyacetyleny (0 40 %) a farnesen (15 %). Dále he mánek obsahuje kumariny (umbelliferon, herniarin), flavonoidy (apigenin, luteolin), fenolické kyseliny a polysacharidy (Tomko et al., 1999; ESCOP, 2003). Droga má silný protizán tlivý, spasmolytický, antiseptický a karminativní ú inek. Používá se k lé b zán t, žalude ních a st evních problém, extern pak k lé b kožních problém a zán t nosní a ústní sliznice. He mánek se používá také v kosmetice (Tomko et al., 1999). Krom t chto ú ink má he mánek také sedativní a anxiolytický ú inek. V dvojit slepé, placebem kontrolované studii byl zkoumán ú inek he mánku p i lé b generalizované úzkostné poruchy (GAD). Studie se zú astnilo 57 pacient, probíhala po dobu osmi týdn. He mánek byl signifikantn ú inn jší než placebo (p = 0,047). Výsledky nazna ují, že he mánek je možné používat k lé b lehké až st edn t žké GAD (Amsterdam et al., 2009). He mánek je sou ástí ady ajových sm sí a krom dalších ú ink lze využít i ú inek anxiolytický. Melissa officinalis Melissa oficinalis L. (medu ka léka ská) je vytrvalá bylina z eledi Lamiaceae (hluchavkovité). Rostliny jsou do 150 cm vysoké, mají hust olist nou ty hrannou lodyhu, p isedlé vst ícné listy a bíle až krémov zbarvené kv ty uspo ádané v jednostranných lichop eslenech, plodem jsou ty i tvrdky. Medu ka pochází z východního St edomo í a Malé Asie. P stuje se zejména v jihozápadní, st ední a východní Evrop. U nás vzácn zpla uje. Rostlina poskytuje drogu Melissae folium, kterou tvo í sušené listy medu ky (Korbelá et al., 1985; van Wyk, Wink, 2005). Droga je lékopisná dle eského lékopisu 2009 (kolektiv autor, 2009). Medu ka obsahuje nejmén 0,05 % silice, kterou tvo í sm s monoterpenoid a seskviterpenoid. Hlavními složkami jsou citronellal a citral. Citral je tvo en citralem A (geranial) a citralem B (neral), které jsou zastoupeny v pom ru 4:3. Ze seskviterpen jsou p ítomny zejména caryophyllen a germacren D, dále rostliny obsahují kyselinu rozmarýnovou a ursolovou, fenolické látky, triterpeny a flavonoidy. Díky obsahu citralu a citronellalu rostliny v erstvém stavu voní po citronech, odtud pochází i anglické jméno lemon balm (Korbelá et al., 1985; van Wyk, Wink, 2005). Medu ka se tradi n používá jako sedativum a hypnotikum, karminativum a spasmolytikum, dále k lé b migrény a bolestí hlavy p i stresu. Medu ka p sobí také proti herpetickým vir m a má i protinádorový ú inek. P sobí také pozitivn na kognitivní funkce u pacient s Alzheimerovou chorobou (Moradkhani, 2010). V experimentu na potkanech extrakt z medu ky snižoval aktivitu GABA-transaminázy v mozku a zvyšoval tak dostupnost GABA. Za tento ú inek zodpovídají obsahové látky medu ky (kys. rozmarýnová, triterpenoidy a kys. ursolová), které spolu p sobí synergicky (Awad et al., 2009). 78

12 V experimentu na myších vykazoval extrakt z medu ky sedativní a analgetický ú inek, prodlužoval rovn ž ú inek pentobarbitalu (Soulimani et al., 1991). V dalším experimentu na myších byl zví at m podáván p ípravek s obsahem medu ky po dobu 15 dní, v n kterých testech m l extrakt signifikantní anxiolytický ú inek (Ibarra et al., 2010). V dvojit slepé, placebem kontrolované studii byl 24 dobrovolník m podáván kombinovaný extrakt z medu ky a kozlíku nebo placebo. V laboratorních podmínkách tento extrakt snižoval p íznaky stresu a úzkosti (Kennedy et al., 2006). Medu ka je sou ástí ady ajových sm sí a dalších p ípravk ur ených k lé b nervozity a nespavosti, a to v kombinaci s dalšími rostlinami, nap. chmelem a kozlíkem. Rhodiola rosea Rhodiola rosea L. (rozchodnice r žová) je vytrvalá bylina z eledi Crassulaceae (tlusticovité). Rostliny mají cca 40 cm vysoké p ímé lodyhy, listy jsou ploché, dužnaté, modrozelen zbarvené. Kvete žlutými kv ty v ervenci až v srpnu. Latinské i eské jméno pochází z toho, že ko eny po rozemnutí voní po r žích. Vyskytuje se v montánních a arktických oblastech Evropy a Asie, v eské republice roste ve vyšších polohách Krkonoš a Hrubého Jeseníku. Pat í mezi chrán né rostliny, proto její sb r v p írod není povolen. Rhodiola rosea se tradi n využívá ve východní Evrop a v Asii pro své adaptogenní p sobení (Kubát et al., 2002; van Wyk, Wink, 2005). Rozchodnice obsahuje flavonoidy, fenolické látky, glykosidy, steroly a organické kyseliny. Sušené oddenky obsahují 0,05 % esenciálního oleje, z obsahových látek je nejd ležit jší rosiridin, rhodionisid, rhodiolin, rosaviny, p-tyrosol a salidrosid (Chen et al., 2009; Panossian et al., 2010). Rosiridin vykazuje schopnost inhibice monoaminoxidázy A a B. Inhibicí MAO A se vysv tluje antidepresivní ú inek, schopnost inhibice MAO B je možné využít k lé b n kterých typ demence (van Diermen et al., 2009). Rozchodnice má adu ú ink na organismus, p sobí jako adaptogen, proti stresu a únav, má také kardioprotektivní a antioxida ní ú inek a ovliv uje hormonální systém (Panossian et al., 2010). Ve studii na potkanech byl zví at m podán fluoxetin nebo extrakt Rhodiola rosea, v obou p ípadech bylo zaznamenáno signifikantní zvýšení hladiny serotoninu v hipokampu (Chen et al., 2009). V p edb žné studii na n kolika pacientech s generalizovanou úzkostnou poruchou extrakt z rozchodnice signifikantn snižoval p íznaky úzkosti. V tomto sm ru jsou pot eba další studie (Bystritsky et al., 2008). Zajímavý byl také experiment na myších, kde extrakt z rozchodnice snižoval intenzitu abstinen ních p íznak u závislosti na nikotinu a morfinu. Další podrobn jší výzkum t chto ú ink m že vést k vývoji nových lé iv v lé b této závislosti (Mattioli, Perfumi, 2011a, b). Scutellaria baicalensis, S. lateriflora Scutellaria baicalensis Georgi (šišák bajkalský) a Scutellaria lateriflora L. (šišák stranokv tý) jsou vytrvalé byliny z eledi Lamiaceae (hluchavkovité). Oba druhy mají vst ícné kopinaté až srd ité listy a fialové kv ty s výrazným horním korunním pyskem, které vyr stají v úžlabí list. Plodem jsou ty i tvrdky. S. baicalensis pochází ze severní íny, Sibi e a Mandžuska, S. lateriflora pochází ze Severní Ameriky. K lé ebným ú el m se používá sušená nadzemní ást rostliny (S. lateriflora) nebo ko eny (S. baicalensis) (Williamson, 2003). S. baicalensis obsahuje flavonoidy (baicalin, baicalein, wogonin, chrysin, oroxylin A, tenaxin I, ganhuagenin, scullcapflavony I a II) a další BIOMEDICÍNA 79

13 hydroxylované methoxyflavony. S.lateriflora obsahuje flavonoidní glykosidy (scutellarin, hispidulin, apigenin, luteolin, scullarein, baicalin, baicalein), dále iridoidy (catalpol), silice a tanniny (Awad et al., 2003; Williamson, 2003; van Wyk, Wink, 2005). S. baicalensis se používá pro své protizán tlivé a protialergické ú inky, dále k lé b pr jmu, hore ky, nachlazení, kožních onemocn ní a hypertenze. S. lateriflora se používá zejména jako sedativum a antikonvulzivum (van Wyk, Wink, 2005; WHO, 2007). Ve studiích na zví atech byla zjišt na ada ú ink S. baicalensis na organismus: antioxida ní, imunomodula ní, protinádorový, antiagrega ní, antivirový, antimikrobiální, antialergický a hepatoprotektivní, dále i anxiolytický a antikonvulzivní (WHO, 2007). Obsahové látky S. baicalensis (baicalin, baicalein, scullarein a wogonin) se váží na benzodiazepinové GABA-A receptory. Ve studii na myších byl zví at m podáván wogonin, v n kterých testech byl anxiolytický ú inek srovnatelný s diazepamem, wogonin však nevykazoval sedativní ani myorelaxa ní ú inek (Hui et al., 2002). V experimentu na myších a potkanech byl také zjišt n anxiolytický ú inek wogoninu (Park et al., 2007). V experimentu na myších byl baicalein zví at m podáván p ímo do mozku a m l sedativní a anxiolytický ú inek. Ú inek baicaleinu nebyl antagonizován flumazenilem. Baicalein ovliv uje GABAergní systém, ne však na benzodiazepinových vazebných místech, neovliv uje také serotonergní systém (de Carvalho et al., 2011). S. lateriflora se v Severní Americe tradi n využívá k lé b úzkosti, nespavosti, epilepsie, neuralgie a závislosti (Awad et al., 2003). V experimentu na potkanech byl zjišt n anxiolytický ú inek extraktu S. lateriflora, za který zodpovídá zejména baicalin a baicalein, jež se váží na benzodiazepinové GABA-A receptory (Awad et al., 2003). V dvojit slepé, placebem kontrolované studii na 19 zdravých dobrovolnících snižovala S. lateriflora oproti placebu p íznaky úzkosti (Wolfson, Hoffmann, 2003 sec. Ernst, 2006). Tilia americana var. mexicana Lípy (Tilia L.) jsou vysoké opadavé stromy, obvykle se srd itými listy, kv ty jsou žlutozelené, uspo ádané ve vrcholi natém kv tentsví s p irostlým zv tšeným listenem. Lípy rostou v mírném až subtropickém pásu severní polokoule, v Americe s p esahem do Mexika. Lípy pat í do eledi Tiliaceae (lípovité), nov jsou azeny do eledi Malvaceae (slézovité). V eské republice jsou p vodní druhy Tilia cordata Mill. (lípa srd- itá) a Tilia platyphyllos Scop. (lípa velkolistá), další druhy se p stují v parcích (Kubát et al., 2002; van Wyk, Wink, 2005). Rostliny poskytují drogu Tiliae flos, kterou tvo í sušená kv tenství lípy srd ité i lípy velkolisté, která se sbírají s listenem. Droga obsahuje 1 % flavonoid (kvercitrin, isokvercitrin, hyperosid, astragalin, tilirosid), slizy, t ísloviny, organické kyseliny a 0,02 % silice (farnesol, linalool, eugenol, geraniol). Droga je lékopisná dle eského lékopisu 2009, používá se k lé b kašle a nachlazení, má také spasmolytické a mírné laxativní ú inky (Tomko et al., 1999; kolektiv autor, 2009). V Severní Americe roste druh Tilia americana L. (lípa americká) s n kolika poddruhy a varietami, z nichž Tilia americana var. mexicana (Schltdl.) Hardin roste v Mexiku. Nadzemní ásti rostlin se tradi n používají k lé b úzkosti, nespavosti a bolestí hlavy. Kv ty se používají k lé b revmatismu, menstrua ních potíží a spasm (Aguirre-Hernández et al., 2007; Herrera-Ruiz et al., 2008). Rostliny obsahují velké 80

14 množství flavonoid (kaempferol, kvercetin, kvercitrin, rutin, hesperidin, hesperetin, naringin, naringenin, neohesperidin, apigenin a chrysin). V experimentu na myších m l extrakt z nadzemních ástí rostliny signifikantní anxiolytický ú inek. V experimentech na hlodavcích chrysin a apigenin ovliv oval GABAergní systém v mozku. Kaempferol, apigenin a chrysin p sobí jako inhibitory monoaminoxidázy A a B, tím dochází k ovlivn ní hladiny dopaminu, noradrenalinu a serotoninu v mozku a snížení symptom úzkosti. Nejvyšší anxiolytický ú inek vykazovala frakce flavonoid s obsahem tilirosidu, rutinu, kvercitrinu, kvercetinu a kaempferolu (Herrera-Ruiz et al., 2008). Kvercetin vykazuje také antinociceptivní ú inek ovlivn ním 5-HT 1A serotoninových receptor (Martínez et al., 2009). Experimenty na zví atech potvrdily tradi ní využívání této rostliny v lidové medicín. Valeriana officinalis Valeriana officinalis L. (kozlík léka ský) je vytrvalá bylina z eledi Valerianaceae (kozlíkovité). Jde o komplexní druh Valeriana officinalis agg., který je složen z ady menších druh (Kubát et al., 2002). Rostliny mají krátký siln aromatický oddenek s etnými ko eny. Lodyhy jsou p ímé, cm vysoké, se vst ícnými pe enose nými 6 11 ja mými listy. Kv ty jsou drobné, bled r žové i z ídka bílé, uspo ádané v plochých vrcholi natých latách. Rostliny poprvé kvetou ve roce. Kozlík roste na vlhkých loukách, v p íkopech a na okrajích les (Korbelá et al., 1985). Valeriana officinalis roste v Evrop a v Asii, p stuje se hlavn v Evrop, Japonsku a USA (van Wyk, Wink, 2005). K lé ebným ú el m se využívají i další druhy kozlík, nap. Valeriana wallichii DC., V. capensis Thunb. a V. edulis Nutt. (Pato ka, Jakl, 2010). Rostlina poskytuje drogu Valerianae radix, která je lékopisná dle eského lékopisu Droga je tvo ena sušenými oddenky a ko eny charakteristického zápachu (Tomko et al., 1999; kolektiv autor, 2009). Valeriana officinalis obsahuje cca 150 r zných látek, ada z nich vykazuje biologickou aktivitu. Rostliny obsahují alkaloidy (aktinidin, chatinin, valerianin, valerin, -methyl pyrryl keton a naphthyridin methyl keton) a organické kyseliny (kys. valerová, isovalerová, valerenová, isovalerenová, bornyl isovalerenát, 1-pinen, 1-camphen, 1-borneol, terpineol, valeranon a kryptofauronol). Dalšími d ležitými látkami jsou esterifikované iridoidní monoterpeny, tzv. valepotriáty (valtrát, isovaltrát, 7-desisovaleroyl-7-acetylvaltrát, 7-homovaltrát, homovaltrát a isovaleroxyhydroxydidrovaltrát). Valepotriáty jsou nestabilní a vlivem tepla i vysokého a nízkého ph se rozkládají na baldrinaly, zejména baldrinal a homobaldrinal (Pato ka, Jakl, 2010). Kyselina valerenová a valerenol interagují s GABAergním systémem v mozku, v menší mí e ovliv ují také serotonergní systém. Kys. valerenová se váže na specifické místo na GABA-A receptorech (Benke et al., 2009; Murphy et a., 2010). V experimentu na potkanech vykazoval extrakt z kozlíku silný anxiolytický ú inek, podáván byl bu extrakt z ko ene, nebo izolovaná kys. valerenová (Murphy et al., 2010). U myší a potkan byl v r zných testech potvrzen anxiolytický a antidepresivní ú inek, naproti tomu sedativní a myorelaxa ní ú inek nebyl zjišt n (Hattesohl et al., 2008). V dvojit zaslepené studii byl 36 pacient m s generalizovanou úzkostnou poruchou podáván extrakt z kozlíku, diazepam nebo placebo. Ke snížení p íznak úzkosti došlo u všech t í skupin a nebyl zjišt n žádný signifikantní rozdíl mezi skupinami. V n kterých parametrech byl však efekt zaznamenán pouze u kozlíku a diazepamu. Vzhledem k tomu, že po et pacient byl velmi malý, jsou pot eba další studie (Andreatini et al., 2002). BIOMEDICÍNA 81

15 Kozlík se používá p edevším jako sedativum, a to obvykle v ajových sm sích i tabletách v kombinaci s dalšími rostlinami, nap. chmelem a medu kou. Pokra ování v p íštím ísle LITERATURA 1. Aguirre-Hernández E, Martínez AL, Gonzáles- Trujano ME, Moreno J, Vibrans H, Soto-Hernández M (2007). Pharmacological evaluation of the anxiolytic and sedative effects of Tilia americana L. var. mexicana in mice. J Ethnopharmacol. 109/1: Akhondzadeh S, Kashani L, Fotouhi A, Jarvandi S, Mobaseri M, Moin M, Khani M, Jamshidi AH, Baghalian K, Taghizadeh M (2003). Comparison of Lavandula angustifolia Mill. tincture and imipramine in the treatment of mild to moderate depression: a double-blind, randomized trial. Prog Neuropsychopharmacol Biol Psychiatry. 27/1: Akhondzadeh S, Tahmacebi-Pour N, Noorbala A-A, Amini H, Fallah-Pour H, Jamshidi A-H, Khani M (2005). Crocus sativus L. in the treatment of mild to moderate depression: a double blind, randomized and placebo-controlled trial. Phytother Res. 19/2: Amar MB (2006). Cannabinoids in medicine: A review of their therapeutic potential. J Ethnopharmacol. 105/1 2: Amsterdam JD, Li Y, Soeller I, Rockwell K, Mao JJ, Shults J (2009). A randomized, double-blind, placebocontrolled trial of oral Matricaria recutita (chamomile) extract therapy for generalized anxiety disorder. J Clin Psychopharmacol. 29/4: Andreatini R, Sartori VA, Seabra MLV, Leite JR (2002). Effect of valepotriates (valerian extract) in generalized anxiety disorder: a randomized placebocontrolled pilot study. Phytother Res. 16/7: Atanassova-Shopova S, Roussinov KS (1970). On certain central neurotropic effects of lavender essential oil. [Article in Bulgarian] Izv Inst Fiziol (Sofia). 13: Awad R, Arnason JT, Trudeau V, Bergeron C, Budzinski JW, Foster BC, Merali Z (2003). Phytochemical and biological analysis of Skullcap (Scutellaria lateriflora L.): A medicinal plant with anxiolytic properties. Phytomedicine. 10/8: Awad R, Muhammad A, Durst T, Trudeau VL, Arnason JT (2009). Bioassay-guided fractionation of lemon balm (Melissa officinalis L.) using an in vitro measure of GABA transaminase activity. Phytother Res. 23/8: Barnes J, Anderson LA, Phillipson JD (2007). Herbal Medicines 3 rd ed. Pharmaceutical Press London, Chicago, 710 p. 11. Benke D, Barberis A, Kopp S, Altmann K-H, Schubiger M, Vogt KE, Rudolph U, Möhler H (2009). GABA A receptors as in vivo substrate for the anxiolytic action of valerenic acid, a major constituent of valerian root extracts. Neuropharmacology. 56/1: Bou ek J, Pidrman V (2005). Psychofarmaka v medicín. Praha: Grada, 304 s. 13. Braden R, Reichow S, Halm MA (2009). The use of the essential oil lavandin to reduce preoperative anxiety in surgical patients. J Perianesth Nurs. 24/6: Bradley BF, Starkey NJ, Brown SL, Lea RW (2007). Anxiolytic effects of Lavandula angustifolia odour on the Mongolian gerbil elevated plus maze. J Ethnopharmacol. 111/3: Bruneton J (1999). Pharmacognosy. Phytochemistry. Medicinal Plants. 2 nd ed. Intercept Ltd, Londres, Paris, New York, 1119 p. 16. Bystritsky A, Kerwin L, Feusner JD (2008). A pilot study of Rhodiola rosea (Rhodax) for generalized anxiety disorder (GAD). J Altern Complement Med. 14/2: de Carvalho RS, Duarte FS, de Lima TC (2011). Involvement of GABAergic non-benzodiazepine sites in the anxiolytic-like and sedative effects of the flavonoid baicalein in mice. Behav Brain Res. 221/1: Devane WA, Hanuš L, Breuer A, Pertwee RG, Stevenson LA, Griffin G, Gibson D, Mandelbaum A, Etinger A, Mechoulam R (1992). Isolation and structure of a brain constituent that binds to the cannabinoid receptor. Science. 258/5090: Di Marzo V, De Petrocellis L (2006). Plant, synthetic, and endogenous cannabinoids in medicine. Annu. Rev. Med. 57: Di Renzo G (2000). Ginkgo biloba and the central nervous system. Fitoterapia. 71/Suppl 1: S43 S Emamghoreish M, Khasaki M, Aazam MF (2005). Coriandrum sativum: evaluation of its anxiolytic effect in the elevated plus-maze. J Ethnopharmacol. 96/3: Ernst E (2006). Herbal remedies for anxiety a systematic review of controlled clinical trials. Phytomedicine. 13/3: ESCOP (European Scientific Cooperative on Phytotherapy) (2003). The ESCOP Monographs 2. ed. 556 p. 24. ESCOP (European Scientific Cooperative on Phytotherapy) (2009). The ESCOP Monographs 2. ed. Supplement p. 25. Evans WC (2001). Trease & Evans Pharmacognosy. 15 th ed. Bailliere Tindall. 585 p. 26. Fišar Z (2006a). Fytokanabinoidy. Chem Listy. 100/4: Fišar Z (2006b). Endokanabinoidy. Chem Listy. 100/5: Guillemain J, Rousseau A, Delaveau P (1989). Effets neurodépresseurs de l huile essentielle de Lavandula angustifolia Mill. Ann Pharmaceutiques Françaises. 47/6: Haller J, Varga B, Ledent C, Freund TF (2004). CB1 cannabinoid receptors mediate anxiolytic effects: convergent genetic and pharmacological evidence with CB1-specific agents. Behav Pharmacol. 15/4: Han H, Jung JK, Han SB, Nam SY, Oh KW, Hong JT (2011). Anxiolytic-like effects of 4-O-methylhonokiol isolated from Magnolia officinalis through enhancement of GABAergic transmission and chloride influx. J Med Food. 14/7 8: Hattesohl M, Feistel B, Sievers H, Lehnfeld R, Hegger M, Winterhoff H (2008). Extracts of Valeriana officinalis L. s.l. show anxiolytic and antidepressant 82