Viz podrobnější vysvětlení k článku 137 Smlouvy o ES za textem směrnice (str.8)

Transkript

1 Směrnice 2000/34/ES Evropského parlamentu a Rady z 22. června 2000, novelizující směrnici Rady 93/104/ES, týkající se určitých aspektů organizace pracovní doby v sektorech a činnostech vyloučených z této směrnice EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EU se zřetelem na smlouvu o vytvoření Evropského společenství, zejména jejího článku 137(2), návrh Evropské komise, názor Hospodářského a sociálního výboru, jednajíce v souladu s postupem stanoveným v článku 251 smlouvy o ES, ve světle společného textu, schváleného dohodovacím výborem 3. dubna 2000, protože 1) článek 137 smlouvy stanoví, že Společenství podporuje a doplňuje činnosti členských států s ohledem na zlepšování pracovního prostředí k ochraně zdraví pracujících a jejich bezpečnosti při práci. Směrnice, přijaté na základě tohoto článku, se mají vyhnout důsledkům v podobě nárůstu administrativních, finančních a právních překážek způsobem, který by bránil vytváření a rozvoj malých a středně velkých podniků. 2) Směrnice Rady 93/104/ES z 23. listopadu 1993, pokud jde o určité aspekty organizace pracovní doby, stanoví minimální bezpečnostní a zdravotní požadavky na organizaci pracovní doby s ohledem na doby denního odpočinku, přestávek, týdenního odpočinku, maximální týdenní pracovní doby, roční dovolené a aspektů noční práce, turnusové práce a rozsahu práce. Tato směrnice by měla být novelizována z následujících důvodů. 3) Silniční, letecká, námořní a železniční doprava, doprava po vnitrozemských vodních cestách, námořní rybolov, ostatní práce na moři a činnosti lékařů v zácviku jsou z uplatnění směrnice Rady 93/104/ES vyjmuty. 4) Komise ve svém návrhu z 20. září 1990 nevyjmula z uplatnění směrnice Rady jakékoliv sektory a činnosti, ani Evropský parlament ve svém názoru z 20. února 1991 takové vyloučení nepřijal. 5) Zdraví a bezpečnost pracujících by se měly chránit na pracovišti ne proto, že tito pracující jsou zaměstnáni v určitém sektoru nebo provádějí specifickou činnost, ale proto, že jsou to pracující. 6) Pokud jde o sektorovou legislativu mobilních pracujících, je zapotřebí komplementární a paralelní pojetí při ustanoveních, vztahujících se k bezpečnosti dopravy a zdraví a bezpečí příslušných pracujících. 7) Je třeba vzít v úvahu specifickou povahu činností na moři a lékařů v zácviku. 8) Ochrana zdraví a bezpečí mobilních pracovníků ve vyjmutých sektorech a činnostech by se měly zaručit také. 9) Existující ustanovení, vztahující se k roční dovolené a hodnocení zdraví při noční práci a při práci na směny, by se měla rozšířit tak, aby zahrnula mobilní pracovníky ve vyjmutých sektorech a činnostech. 10) Existující ustanovení o pracovní době a době odpočinku je zapotřebí upravit pro mobilní pracovníky ve vyjmutých sektorech a činnostech. 11) Všichni pracující by měli mít přiměřené doby odpočinku. Koncepce odpočinku musí být vyjádřena v časových jednotkách, tj. ve dnech, hodinách a/nebo jejich zlomcích. Viz podrobnější vysvětlení k článku 137 Smlouvy o ES za textem směrnice (str.8)

2 12) Evropská dohoda s ohledem na pracovní dobu námořníků byla uvedena v účinnost prostřednictvím směrnice Rady na návrh Komise a v souladu s článkem 139 (2) Smlouvy o ES. Proto by se ustanovení této směrnice neměla vztahovat na námořníky. 13) V případě takových rybářů v pobřežních vodách, kteří jsou zaměstnanci, je na členských státech, aby stanovily podle článku 7 směrnice Rady 93/104/ES podmínky pro jejich oprávnění a poskytnutí ročních dovolených, včetně systémů placení. 14) Specifické normy, stanovené v ostatních nástrojích Společenství, vztahující se např. k dobám odpočinku, pracovní době, ročním dovoleným a noční práci pro určité kategorie pracujících, by měly být řešeny podle ustanovení směrnice Rady 93/104, novelizované touto směrnicí. 15) Ve světle případu podle práva EU rozhodnutého Soudním dvorem ES by měla být vynechána ustanovení vztahující se k odpočinku ve dnech pracovního klidu. 16) Ve svém rozhodnutí v případě C - 84/94 Spojené království versus Rada Soudní dvůr stanovil, že směrnice Rady 93/104 je v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality, stanovenými v článku 5 smlouvy o ES. Není důvod k závěru, že takový rozsudek není uplatnitelný na porovnatelná pravidla týkající se řady aspektů organizace pracovní doby ve vyjmutých sektorech a činnostech; PŘIJALY TUTO SMĚRNICI: Článek 1 1. Článek 1(3) se nahrazuje takto: 3. Tato směrnice bude platit pro všechny sektory činnosti jak veřejné, tak soukromé, ve smyslu směrnice 89/391/EHS, nehledě na články 14 a 17 této směrnice. Tato směrnice nebude platit pro námořníky, jak je definováno ve směrnici Rady 1999/63/ES z 21. června 1999, vztahující se k dohodě o organizaci pracovní doby námořníků, uzavřené Asociací vlastníků plavidel Evropského společenství (ECSA) a Federací odborů pracovníků v dopravě v EU (FST) bez odkazu na článek 2 (8) této směrnice. 2. Do článku 2 se doplní následující: Článek 139 (2) Smlouvy o ES: dohody, uzavřené na úrovni Společenství, se provádějí buď v souladu se zvyklostmi a postupy vlastními sociálním partnerům a členským státům, nebo v oblastech, na které se vztahuje článek 137, na základě společné žádosti signatářů rozhodnutím Rady na návrh Komise. Článek 5 Smlouvy o ES: Společenství jedná v mezích působností, svěřených mu touto smlouvou, a cílů v ní stanovených. V oblastech, které nespadají do jeho výlučné působnosti, vyvíjí Společenství činnost v souladu se zásadou subsidiarity jen tehdy a potud, pokud cíle navrhované činnosti nemohou být uspokojivě dosaženy členskými státy a mohou být z důvodů rozsahu či účinků navrhované činnosti lépe dosaženy Společenstvím. Činnost Společenství nepřekročí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů této smlouvy. 2

3 7. Mobilní pracující znamená jakéhokoliv pracujícího, zaměstnaného jako člena jízdního nebo leteckého personálu jakýmkoliv podnikem, který poskytuje dopravní služby při přepravě cestujících nebo zboží po silnici, letecky nebo po vnitrozemské vodní cestě. 8. Práce na moři ( mimo pobřeží ) znamená jakoukoliv práci, prováděnou zejména na nebo ze zařízení na moři (mimo pobřeží), včetně vrtacích plošin, v přímém nebo nepřímém spojení s průzkumem, těžbou nebo využíváním minerálních zdrojů, včetně hydrouhlíků, a vrtání v souvislosti s takovými činnostmi, ať jsou prováděny ze zařízení na moři nebo z plavidla. 9. přiměřený odpočinek znamená, že mají pracující pravidelné doby odpočinku, jejichž trvání je vyjádřeno v jednotkách času a které jsou dostatečně dlouhé a nepřetržité, aby zajistily, že v důsledku únavy nebo jiných pravidelných důsledků práce nezpůsobí zranění sobě, spolupracovníkům nebo ostatním a nepoškodí jejich zdraví ani krátkodobě, ani v delším období. 3. V článku 5 se vypouští následující pododstavec: minimální doba odpočinku zmíněná v prvním pododstavci bude v zásadě zahrnovat neděli. 4. Článek 14 se nahradí takto: Článek 14 Specifičtější ustanovení Společenství Tato směrnice nebude platit tam, kde ostatní (jiné) nástroje Společenství obsahují specifičtější požadavky, vztahující se k organizaci pracovní doby u určitých povolání nebo u činností vyplývajících z těchto povolání. 5. Článek 17(2.1) se nahradí takto: 2.1 v článcích 3,4,5,8 a 16: a) v případě činností, kde se pracoviště pracovníka neshoduje s místem jeho bydliště, včetně práce na moři, nebo kde jsou od sebe vzdálena jednotlivá pracoviště; b) v případě bezpečnostních a dozorčích činností vyžadujících nepřetržitou přítomnost k ochraně majetku a osob, zejména pracovníků bezpečnostních služeb a správců domu nebo bezpečnostních služeb; c) v případě činností zahrnujících potřebu plynulosti služby nebo výroby, zejména: i) služeb vztahujících se k přijímání, ošetřování nebo péči poskytované nemocnicemi nebo obdobnými zařízeními, včetně činností lékařů v zácviku, místních institucí a vězení; ii) pracujících v docích nebo na letištích; iii) tisku, rádia, televize, výroby filmů, poštovních a telekomunikačních služeb, ambulancí, služby požární a civilní ochrany; iv) výroby plynu, vody a elektřiny, přenosu a distribuce, sběru domovního odpadu a spaloven; v) oborů, v nichž nemůže být práce přerušena z technických důvodů; vi) činností výzkumu a vývoje; vii) zemědělství; viii) pracujících, zabývajících se přepravou cestujících v pravidelné městské dopravě; d) kde je předvídatelný dočasný růst činnosti, zejména v i) zemědělství, ii) turistice, iii) poštovních službách, e) v případě osob pracujících v železniční dopravě, 3

4 i) jejichž činnosti jsou přechodné, ii) které tráví svoji pracovní dobu ve vlaku, nebo iii) jejichž činnosti jsou zaměřeny na jízdní řády a k zajištění plynulosti a pravidelnosti provozu. 6. Do článku 17 (2) se doplní následující: 2.4 z článků 6 a 16(2) v případě lékařů v zácviku: a) s ohledem na článek 6 pro přechodné období pěti let od 1. srpna i) Členské státy mohou lhůtu v případě potřeby prodloužit o další dva roky, aby se vzal zřetel na potíže při naplňování podmínek ustanovení o pracovní době s ohledem na jejich odpovědnosti za organizaci a poskytování zdravotnických služeb a zdravotní péče. Nejméně šest měsíců před koncem přechodného období budou příslušné členské státy informovat Komisi a uvedou svoje důvody, tak aby Komise mohla poskytnout po potřebných konzultacích svůj názor do tří měsíců po přijetí takovéto informace. Jestliže členský stát nesdílí názor Komise, odůvodní své rozhodnutí. Oznámení a odůvodnění členského státu a názor Komise se zveřejní v Official Journal of the European Communities a předloží se Evropskému parlamentu. ii) Členské státy mohou v případě potřeby přidat období až jednoho roku, aby se vzaly v úvahu specifické obtíže uplatňování výše zmíněných odpovědností. Budou postupovat způsobem uvedeným v odstavci i). V souvislosti s přechodným obdobím: iii) členské státy zajistí, že v žádném případě nepřesáhne počet hodin odpracovaných týdně v průměru 58 hodin v průběhu prvních tří let přechodného období, v průměru 56 hodin po následující dva roky a v průměru 52 hodin pro zbylé období. iv) zaměstnavatel uskuteční podle možností konzultace s představiteli zaměstnanců včas s ohledem na dosažení dohody o systémech, uplatněných v přechodném období. V rámci limitů, stanovených v bodě iii), se může taková dohoda vztahovat na: průměrný počet odpracovaných hodin týdně v průběhu přechodného období a opatření, která se mají přijmout k snížení počtu odpracovaných hodin týdně na průměr 48 hodin do konce přechodného období. b) S ohledem na článek 16 (2) se postará o to, že přechodné období nepřesáhne 12 měsíců v průběhu první části přechodného období upřesněného v odstavci a) (iii) a 6 měsíců v dalším období. 7. Vloží se následující články: Článek 17a Mobilní pracovníci a práce na moři 1. Články 3,4, 5 a 8 nebudou platit pro mobilní pracovníky. 2. Členské státy však nicméně přijmou potřebná opatření k zajištění, že jsou tito mobilní pracovníci oprávněni k přiměřenému odpočinku, s výjimkou okolností, uvedených v článku 17 (2.2). 3. S ohledem na soulad s obecnými zásadami, vztahujícími se k ochraně bezpečnosti a zdraví pracovníků, a za předpokladu, že proběhly konzultace příslušných představitelů zaměstnavatele a zaměstnanců, jakož i úsilí o vyvolání všech příslušných forem sociálního dialogu, včetně vyjednávání, pokud si to strany přejí. Členské státy mohou z objektivních nebo technických důvodů nebo z důvodů, týkajících se organizace práce, prodloužit referenční období uvedené v článku 16 (2) na dvanáct měsíců s ohledem na pracující, kteří pracují hlavně na moři. 4

5 4. 1. srpna 2005 Komise po konzultaci s členskými státy a managementem a pracovníky na evropské úrovni zhodnotí uplatňování ustanovení s ohledem na pracovníky na moři, v případě potřeby s perspektivou předložení vhodných modifikací. Článek 17b) Pracovníci na palubě námořních rybářských plavidel 1. Články 3,4,5,6 a 8 nebudou platit na kteréhokoliv pracovníka na palubě námořního rybářského plavidla, plujícího pod vlajkou členského státu. 2. Nicméně členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění, že kterýkoliv pracovník na palubě námořního rybářského plavidla, plujícího pod vlajkou členského státu, je oprávněn k přiměřenému odpočinku a k omezení počtu hodin práce na 48 hodin týdně v průměru, vypočítaném za referenční období, nepřesahující 12 měsíců. 3. V rámci limitů, stanovených v odstavcích 2,4 a 5, provedou členské státy nezbytná opatření k zajištění potřeby chránit bezpečí a zdraví takových pracovníků, a) hodiny práce jsou omezeny na maximální počet hodin, které nepřesáhnou v daném intervalu, nebo b) minimální počet hodin odpočinku, stanovených pro dané časové období. Maximální počet odpracovaných hodin nebo minimální počet hodin odpočinku se upřesní zákonem, nařízeními, správními opatřeními nebo kolektivním vyjednáváním nebo dohodami mezi oběma stranami oboru. 4. Limity odpracovaných hodin nebo hodin odpočinku budou buď: a) maximum hodin práce, které nepřesáhne: i) 14 hodin v jakémkoliv 24 hodinovém období, a ii) 72 hodin za jakékoliv sedmidenní období, nebo b) minimální počet hodin odpočinku, který nemůže být menší, než: i) 10 hodin v kterémkoliv 24 hodinovém období a ii) 77 hodin v jakémkoliv sedmidenním období. 5. Hodiny odpočinku mohou být rozděleny nejvýše do dvou období, z nichž jedno bude dlouhé nejméně 6 hodin a interval mezi následujícími obdobími odpočinku nepřesáhne 14 hodin. 6. V souladu s obecnými zásadami ochrany zdraví a bezpečnosti při práci pracovníků a z objektivních nebo technických důvodů nebo důvodů, týkajících se organizace práce, mohou členské státy povolit výjimky z limitů stanovených v odstavcích 2,4 a 5, včetně určení referenčních období. Takové výjimky budou pokud možno v souladu s normami, stanovenými dále, avšak mohou vzít zřetel na častější nebo delší období dovolených nebo poskytnutí náhradního volna pro pracovníky. Tyto výjimky je možno určit prostřednictvím: i) zákonů, nařízení nebo správních ustanovení, pokud byla pokud možno provedena konzultace příslušných představitelů zaměstnavatelů a pracovníků a vyvine se úsilí k vyvolání příslušných forem sociálního dialogu, nebo ii) kolektivních smluv nebo dohod mezi oběma stranami oboru. 7. Velitel námořního rybářského plavidla bude mít právo požadovat po pracovnících na palubě, aby odpracovali jakýkoliv počet hodin práce, nezbytných pro bezprostřední bezpečí plavidla, osob nebo zboží na palubě, nebo pro účely poskytnutí pomoci jiným plavidlům nebo osobám v nouzi na moři. 8. Členské státy mohou stanovit, že pracovníci na palubě námořních rybářských plavidel, pro které legislativa států nebo praktický postup stanoví, že se těmto plavidlům nepovoluje provoz v určitých obdobích kalendářního roku, přesahujících jeden měsíc, budou mít roční dovolenou v rámci výše zmíněného období v souladu s článkem 7. 5

6 Článek 2 1. Členské státy zajistí soulad zákonů, nařízení a správních ustanovení, nezbytných k uvedení do souladu s touto směrnicí nejpozději do 1. srpna 2003, nebo zajistí, že nejpozději k tomuto datu obě strany oboru zavedou nezbytná opatření smlouvou; členské státy budou požádány, aby přijaly jakákoliv potřebná opatření, která jim umožní kdykoliv zaručit výsledky ukládané touto směrnicí. S ohledem na lékaře v zácviku bude toto datum 1. srpen Budou o tom neprodleně informovat Komisi. 2. Kde členské státy přijmou opatření zmíněná v odstavci 1, budou opatření obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo budou doprovázena takovým odkazem při příležitosti jejich oficiální publikace. Metody provedení takového odkazu budou stanoveny členskými státy. 3. Nehledě na právo členských států vyvinout ve světle měnících se okolností odlišnou legislativu, regulační nebo kontraktační ustanovení na poli pracovní doby, pokud tato jsou v souladu s minimálními požadavky stanovenými v této směrnici, realizace této směrnice nebude vytvářet účinné předpoklady pro snížení obecné úrovně ochrany, poskytované pracovníkovi. 4. Členské státy sdělí Komisi texty ustanovení národní legislativy již přijaté nebo přijímané na poli, na něž se vztahuje tato směrnice. Článek 3 Nejpozději 1. srpna 2009 Komise po konzultaci s členskými státy a managementem a pracujícími na evropské úrovni zhodnotí fungování ustanovení s ohledem na pracovníky na palubě námořních rybářských plavidel a zejména posoudí, zda tato ustanovení zůstávají přiměřená, zejména pokud jde o zdraví a bezpečí, z hlediska navržení vhodných doplňků. Článek 4 Nejpozději 1. srpna 2005 Komise po konzultaci s členskými státy a managementem a pracujícími na evropské úrovni zhodnotí fungování ustanovení se zřetelem na pracovníky, zabývající se přepravou cestujících v pravidelné městské dopravě, v případě potřeby s ohledem na předložení vhodných úprav k zajištění koherentního a vhodného pojetí v sektoru. Článek 5 Tato směrnice vstoupí v platnost k datu zveřejnění v Official Journal of the European Communities. Článek 6 Tato směrnice je určena členským státům. 6

7 Prohlášení Komise, týkající se odpočinku o nedělích Komise prohlašuje, že podá zprávu o situaci v členských státech s ohledem na legislativu, vztahující se k práci o nedělích, ve své příští zprávě k realizaci směrnice o pracovní době. Prohlášení Komise, týkající se realizace článku 1, odstavce 6 Komise prohlašuje, že zamýšlí před vyjádřením svého názoru konzultovat s managementem a sociálními partnery na evropské úrovni a představiteli členských států s ohledem na poskytnutí svého názoru tři měsíce poté, co Komise dostane sdělení od členského státu. Vysvětlení k článku 137 Smlouvy o ES: Článek 136 Smlouvy o ES uvádí vlastně potřebu článku 137: Společenství a členské státy, respektující základní sociální práva, jak jsou stanovena v Evropské sociální chartě, podepsané v Turínu 18. října 1961 a v Chartě základních sociálních práv pracovníků Společenství z roku 1989, sledují následující cíle: podporu zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek tak, aby došlo k jejich harmonizaci při zachování tendence jejich zlepšování, patřičnou sociální ochranu, sociální dialog, rozvoj potenciálu pracovních sil s ohledem na trvale vysokou úroveň zaměstnanosti a boj proti vylučování z trhu práce. K tomu provádějí Společenství a členské státy opatření, která berou v úvahu rozmanitou vnitrostátní praxi, zejména ve smluvních vztazích, jakož i nutnost zachování konkurenceschopnosti hospodářství Společenství. Soudí, že takový rozvoj bude výsledkem jak fungování společného trhu, který napomůže sladit sociální systémy, tak postupů, stanovených touto smlouvou a sbližování zákonů a jiných předpisů. Článek 137 Smlouvy o ES: 1. K dosažení cílů, stanovených v článku 136, Společenství podporuje a doplňuje činnost členských států v následujících oblastech: zlepšování zejména pracovního prostředí k ochraně zdraví a bezpečnosti pracovníků, pracovní podmínky, informování pracovníků a konzultace s nimi, reintegrace osob vyloučených z trhu práce, aniž by byl dotčen článek 150; rovnost mezi muži a ženami na trhu práce a rovné zacházení v práci. 2. Rada k tomu může stanovit směrnicemi minimální požadavky, které se uplatní postupně, s přihlédnutím k podmínkám a technickým předpisům, existujícím v jednotlivých členských státech. Takové směrnice nesmějí ukládat administrativní, finanční a právní omezení, bránící zřizování a rozvoji malých a středních podniků. Rada rozhoduje postupem podle článku 251, po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů. V boji proti sociálnímu vylučování může Rada tímto postupem přijímat opatření, určená k podpoře spolupráce členských států prostřednictvím iniciativ, které mají za cíl zlepšování poznání, rozvoj výměny informací a osvědčených zkušeností, podporu iniciativních přístupů a vyhodnocování zkušeností. 3. Avšak Rada na návrh Komise po konzultaci s Evropským parlamentem, může po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů rozhodovat jednomyslně v následujících oblastech: sociální zabezpečení a sociální ochrana pracujících; ochrana pracujících při ukončení kolektivní smlouvy, zastupování a kolektivní ochrana zájmů pracujících a zaměstnavatelů, včetně práva spolurozhodování, s výjimkou odstavce 6, 7

8 pracovní podmínky pro státní příslušníky třetích zemí, legálně pobývající na území Společenství, finanční příspěvky na podporu zaměstnanosti a na vytváření pracovních příležitostí, aniž by byla dotčena ustanovení, týkající se sociálního fondu. 4. Členský stát může na jejich společnou žádost svěřit sociálním partnerům provádění směrnic, přijatých podle odstavců 2 a 3. V takovém případě zajistí, aby nejpozději do okamžiku, do kdy musí být směrnice podle článku 249 provedena, přijali sociální partneři na základě dohody nezbytná opatření. Příslušný stát je povinen učinit veškerá nezbytná opatření, aby mohl být schopen kdykoliv zaručit výsledky předepsané směrnicí. 5. Ustanovení přijatá podle tohoto článku nebudou žádnému členskému státu bránit zachovat nebo zavést přísnější opatření, avšak slučitelná s touto smlouvou. 6. Ustanovení tohoto článku se nevztahují na odměnu za práci, právo na sdružování, právo na stávku a právo výluky. Článek 251 upravuje postup spolurozhodování Evropského parlamentu. Rada přijme kvalifikovanou většinou navržený akt, pokud přijme veškeré změny obsažené ve stanovisku Evropského parlamentu nebo pokud Evropský parlament žádné změny nenavrhne. Jinak zaujme společný postoj (s Komisí) a předloží ho Evropskému parlamentu. Jak Rada, tak Komise podrobně informují parlament o svých stanoviscích. Když Evropský parlament: do tří měsíců schválí společný postoj nebo neučiní žádné rozhodnutí, pokládá se akt za přijatý v souladu se společným postojem. Odmítne-li společný postoj absolutní většinou poslanců, není akt přijat. Navrhne-li absolutní většinou změnu společného postoje, navrhne změny Radě. Rada může akt včetně změn navržených Evropským parlamentem schválit jednomyslně. Pokud tak neučiní, svolává se dohodovací výbor. Ten ve svém jednání vychází z návrhu parlamentu. Jestliže výbor do 6 neděl schválí společný návrh a ten se pak přijme většinou členů Rady a parlamentu, akt je přijat. Jinak se akt pokládá za nepřijatý. Článek 249 smlouvy o ES: Ke splnění svých úkolů a za podmínek, stanovených v této smlouvě, Evropský parlament společně s Radou, Rada a Komise vydávají nařízení, směrnice a rozhodnutí a podávají doporučení nebo zaujímají stanoviska. Nařízení má obecnou závaznost. Je závazné ve všech svých částech a bezprostředně použitelné v každém členském státě. Směrnice je závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo; volba forem a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům. Rozhodnutí je závazné ve všech svých částech pro toho, komu je určeno. Doporučení a stanoviska nejsou závazná. Pramen: Official Journal of European Communities L 195 z Překlad: Antonín Peltrám 8