Zobrazení lidské postavy

Transkript

1 Zájem o lidskou postavu a její zobrazení můžeme nalézt napříč celou historií lidstva. Proto naše povídání začneme od nejstarších maleb a sošek, které byly vytvořeny v období pravěku před několika tisíci lety.

2 pravěk starověk Egypt Mezopotámie Kréta Křesťanské umění Renesance Řím Řecko Pravěk Nejstarší malby najdeme v jeskyních a jsou staré přibližně 7 a půl tisíce let. Ztvárnění člověka je zjednodušeno a má spíše symbolický význam. Nejčastěji jsou zobrazování lovci, ale najdeme i zobrazení žen. Lidské figury jsou malované velmi dynamicky a některé detaily jsou přehnané, stejně jako některá gesta. Takovéto malby můžeme najít v jeskynních ve Španělsku. První známé sošky žen jsou venuše. Jsou to především malé figurky se zdůrazněnými ženskými znaky. Tyto sošky jsou považovány za symboly plodnosti a mateřství. Možná byly používány při magických obřadech, při kterých pravěký člověk projevoval úctu k tajemným silám kolem sebe. Pro nás je nejdůležitější Věstonická venuše, která je asi 25 tisíc let stará. Byla nalezena v Dolních Věstonicích na Jižní Moravě. Je pro nás také nejstarším nálezem keramiky.

3 pravěk starověk Egypt Mezopotámie Kréta Křesťanské umění Renesance Řím Řecko Egypt Nyní se přesuneme do povodí řeky Nil v Egyptě. Egypt je považován za ctihodného předka všeho obyvatelstva na Zemi. Nacházíme se v době 5 tisíc let před naším letopočtem. Vyobrazené lidské postavy můžeme najít vryté do skály nebo jako malby na vázách. Avšak nejvíce jich můžeme najít v hrobkách faraónských rodin a vysokých úředníků. Nízké reliéfy vyprávějí o životě zemřelého. S neobyčejnou přesností je zachycena podoba lidského těla. Egyptské umění užívá charakteristické zobrazení lidské postavy. Hlava je zobrazena z profilu, ale oko utvořeno tak, že se dívá na pozorovatele. Ramena jsou v čelním pohledu, zatímco chodidla jsou otočena do profilu. Takto je vyobrazena naprostá většina lidských figur na malbách a reliéfech. Sochy lidské postavy byly v Egyptě tvořeny v živoních i nadživotních velikostech. Nalezneme na nich jemnou modelaci rysů obličeje se správnými proporcemi i tvary, následují však předem přesně určený vzor. Působí strnulostí, důstojnou nehybností a majestátem. Socha v Egyptě sloužila jako obraz mrtvé osoby, měla důležitou funkci vytvářet podobu zemřelého v případě, že by byl sarkofág s mumií zničen. Předmětem soch bývali většinou králové, královny, představitelé vyšších vrstev a různá božstva.

4 starověk pravěk Egypt Mezopotámie Kréta Křesťanské umění Renesance Řím Řecko Mezopotámie Mezopotámie, jako další vyspělá kultura srovnatelná s kulturou Egyptskou, se rozvíjela na předním východě mezi řekami Eufrat a Tigris. Nejstarší plastiky pro nás uchovaly podobu božstev. Jedná se o sošky postav menších rozměrů s uchvacujícím výrazem. Urská standarta 26. století př. n. l. Na Urské standartě nalezneme první znázornění boje. Na postavě nás zaujmou především zvětšené oči. Na reliéfech je figura většinou zobrazena částečně z profilu, kde z profilu vidíme hlavu, ruce a nohy, ovšem trup s rameny a oko vidíme zepředu. Umění Kréty a Mykén Kréta je ostrov ležící v jižním Egejském moři. Byla křižovatkou obchodních cest mezi Řeckem, Orientem a Egyptem. Freskové malby s figurálními náměty můžeme najít na stěnách Paláce ve Faistu i na sarkofágu z Hagie Triady. Postavy jsou zobrazeny konvenčním způsobem z profilu. V krétské civilizaci hrála žena důležitou roli a těšila se velké vážnosti. Při náboženských obřadech i ve scénách z každodenního života vystupují jako mužům rovné. Freska Dvorní dámy na sarkofágu z Hagie Triady

5 pravěk Egypt Mezopotámie Kréta Křesťanské umění Renesance Řím Řecko Řecko 0 starověk Řecké umění bylo z počátku ovlivněno uměním Egypta. Řekové měli rádi nádherné věci, řecké umění je tedy uměním krásy fyzické i duševní a harmonie. Umění hledalo ideál krásy a přirozenosti v dokonalých proporcích tváře i těla. Sochař skoro vždy důsledně sledoval proporční vztahy a normy. Individualita, duševnost a citovost byly v řeckém umění do jisté míry potlačeny. Ženským i mužským sochám stál většinou modelem muž. V archaickém období nalezneme sochy strnulých postav chlapců a dívek s tajemným úsměvem. Mužské soše říkáme kúros. Muži jsou zobrazeni v atletické nahotě s jednou nohou vysunutou, většinou levou. Paže mají sevřené v pěsti a přitisknuté k tělu. Ženské soše říkáme koré. Koré může být stojící i sedící a má na sobě oděv. Ženské postavy také můžeme najít místo sloupů, takovýmto sochám říkáme karyatidy. Kolem roku 800 př. n. l. se začaly figury zobrazovat i na předmětech denní potřeby. Postavami byly dokonce pomalu vytlačeny i ornamentální vzory. Na vázách nalezneme především dvě techniky a to černofigurový a červenofigurový styl. Amfora hrnčíře Amasida s černofigurovým vzorem

6 starověk pravěk Egypt Mezopotámie Kréta Křesťanské umění Renesance Řím Řecko Řecko V 5. století př. n. l. se strnulost postav začíná vytrácet a je nahrazena dynamikou. Sochař Myrón se snažil o zachycení pohybu, jeho nejznámější socha je Diskobolos. Bohužel se bronzový originál nedochoval. Diskobolos Myrón př. n. l. originál nedochovaný Doryforos Polykleitos př. n. l. originál nedochovaný Dalším řeckým umělcem je Polykleitos, který svými matematickými výpočty poznával ideální proporce. Své úsilí realizoval v díle Kánon, který se pokládal za vzor proporcí lidského těla. Jednotkou míry byla hlava, mezi níž a ostatními částmi těla se hledal takový poměr, který by vedl k největší harmonii. U soch Polykleita také poprvé nalezneme proslulý kontrapost, při kterém jedna noha nese celou váhu těla, druhá noha je mírně ohnutá; tomu odpovídá natočení ramen a dochází k jistému zhoupnutí v bocích. Polykleitova nejslavnější socha je Doryforos (muž nesoucí oštěp).

7 starověk Egypt Mezopotámie Řím Kréta Řecko Renesance Křesťanské umění Řím Malířství bylo po roce 300 př. n. l. nezávislé na řeckém umění. Vznikalo z potřeb politických i reprezentačních. Navenek se projevovalo v oslavných dekoracích, které jsou dnes již ztracené. Na malbách můžeme najít motivy mytologické i všední. Figurální motivy jsou podány neobvykle realisticky. Nástěnná malba z pompejského domu Významné bylo sochařské umění. Umělci převážně kopírovali slavné řecké sochy. Díky těmto kopiím známe podobu soch dávno ztracených. Kolem 4. století je na ústupu realistické pojetí a oblečení i obličej se stylizují. Zdůrazňuje se lineární prvek v ploše. Augustus z Primaporty Raně křesťanské umění Od 1. století začíná převládat učení Kristovo. V umění převládají biblické náměty. Ze začátku období nacházíme malby postav antického typu, ale později převládá stylizace postav. Malířství dosáhlo vysoké umělecké úrovně. Nejrozšířenější byla figurální mozaika, která se objevovala na stěnách i na dlažbě. Figurální mozaika zobrazující Zázrak rozmnožení chleba a ryb

8 starověk Egypt Mezopotámie Řím Kréta Řecko Renesance Křesťanské umění Románské umění Přesuneme se do 11. a 12. století, především do západní Evropy. V této době stále u postav přetrvává stylizace a náměty z raně křesťanské doby. V této době se umělci nezaměřovali na anatomickou přesnost postav, ale především na dokonalé vyjádření myšlenky, tedy ideu křesťanství. Sochy jsou protažené, oděv přiléhá k tělu a postavy bývají ztrnulé. Malířství zůstává stylizované, ale v gestech a ve tváři dosahuje expresivnosti. V malbě nalezneme pevnou lineární kresbu. Freska v bazilice Sant Angelo in Formis Gotické umění Období gotiky se rodí od 12. do 16. století. Postavy jsou realisticky zpodobněny, ale stále nalezneme nedostatky v anatomii člověka. To se projevuje především protaženým a štíhlým tělem. Objevuje se exprese ve tváři a ve výrazu. V dílech cítíme smysl pro přirozenou krásu a pod rouchy cítíme celý objem těla. Část knižní iluminace ze 14. století z Monterameyského brevíře

9 Renesance Rokoko Renesance Renesanční umění začalo vznikat v 15. století v Itálii. Renesance znamená obrození a obnovený rozkvět, především navrácení se k hodnotám řecko-římského starověku tzv. Antiky. Odklon od gotiky je vidět ve zdokonalování formy. Prohlubuje se zájem a studie o člověku. Lidská postava dostává monumentální tělesnost, zachycuje se jemná psychika lidské duše. Umělci kladou důraz na anatomii člověka. Pro sochaře druhé poloviny 15. století je charakteristická snaha o eleganci a dokonalost. Leonardo da Vinci byl všestranně zaměřený. Vnitřní dynamiku postav vyjadřoval v esovitém tvaru těla. Významné jsou pro nás anatomické studie s podrobnými zápisky a kresby z pitev lidí. Madona ve skalách Leonardo da Vinci olej na dřevě 199 x 122 cm David Michelangelo mramor výška 410 cm Michelangelo dokázal ve své vrcholné tvorbě probudit ve svých postavách život. Nejznámější socha, přes 4 metry vysoká, je socha Davida. Při pohledu na ni nás zaujme pochopení a znalost anatomie. Před vymalováním Sixtínské kaple ve Vatikánu si také musel udělat podrobné studie lidských těl. Studie prováděl dle skutečných lidí. Úroveň jeho děl byla tak vysoko, že následující generace jeho díla kopírovala. Tomuto krátkému období říkáme Manýrismus, což je přechodné období mezi Renesancí a Barokem. Manýrismus se vyznačoval rafinovaností v prodlužování postav a jejich spirálovitým točením, kterému říkáme serpentinata.

10 Renesance Rokoko Barokní umění Barokem označujeme období od začátku 17. století až do konce 18. století. V dílech barokních umělců se objevuje nová dynamika. Začíná se uvolňovat rukopis, což vede k malířské volnosti a skicovitosti, díla jsou velmi realistická. Dynamiku posilují i bohaté látky a přirozené plné tvary postav. Postavy jsou často zobrazovány v pozici kontrapostu, která se poprvé objevila již v řeckém umění. V dílech Velázqueze, který patří mezi významné postavy španělského barokního malířství, můžeme najít náměty ze života prostých lidí. Čerpal z antických motivů a maloval trpaslíky, lidské zrůdy, stejně jako členy královského dvora. Infanta Margarita Diego Velázquez kolem r x 88 cm Betsabé s dopisem krále Davida Rembrandt Harmenszoon van Rijn cm x 142 cm Rembrandt, významný holandský malíř, se snažil o zachycení psychiky postav. Rubens je nejvýznačnější malíř Baroka. Jeho styl je plný pohybu, křivek a tvarů. Malby plnoštíhlých žen znázorňovaly v Baroku ideál krásy a ženství. Tři Grácie Peter Paul Rubens 1639 olej na dřevě 221 x 181 cm

11 Renesance Rokoko Rokoko Poslední etapu Baroka, druhou polovinu 18. století, označujeme jako Rokoko. Toto období se vyznačuje zvýšeným zájmem o ornament, opouští monumentalitu a směřuje k intimnosti výrazu. V obrazech najdeme převážně vznešené oblé linie v esovitých tvarech, vyznačující se asymetrií. Náboženské motivy umělci opouští a inspiraci nachází spíše v historických tématech. Portrét Anne Loudounové, Lady Hendersonové z Fordellu Angelica Kauffman x 103 cm Vlna Klasicismu ovlivnila Evropu mezi léty 1770 a Umělecký názor se vrací k řádu Antiky a antické kráse. Postavy, především na malbách, znázorňovaly velká jasná gesta. Byly znázorněny přísně a často plošně. Madame Récamier Jacques-Louis David x 244 cm

12 součastnost Rokoko Impresionismus Postimpresionismus Secese Umělecké směry 20. století Na počátku 19. století se začal prosazovat romantismus. Do umění přišel cit, dojetí a poetická nálada. Člověk je zobrazován ve chvílích vypětí, bolesti nebo snění. V polovině století je patrný přechod od idealizace a subjektivismu k objektivnímu zobrazení. Poutník v mlhách Caspar David Friedrich x 75 cm V Realismu jde o věrné zachycení skutečnosti a dokonalou fyzickou realitu. Sochy Augusta Rodina jsou tak dokonalé, že by to mohly být odlitky skutečných lidí. Jeho tvorba se však brzy obrací k impresionistickému výrazu. Aby byla opravdu zachycena skutečnost, skutečný pohyb a dynamika, Delacroix nechával své modely volně se pohybovat po ateliéru. Při tomto přirozeném pohybu po ateliéru je kreslil. Klečící ženský Faun Auguste Rodin kolem r bronz 54 x 21 x 28 cm Zde je potřeba si uvědomit, že v této době byl nalezen nový způsob zachycení skutečnosti na světlocitlivý materiál. Začíná se rozvíjet fotografie. Proto pomalu přestává být hlavním zájmem umělců zobrazovat skutečnost.

13 součastnost Impresionismus Postimpresionismus Secese Umělecké směry 20. století Impresionismus Impresionisté malovali všednost, náladu a své okolí. Jako jedni z prvních umělců vyšli z ateliérů a malovali přímo mezi lidmi. Tomu odpovídá i uvolněný rukopis a skicovitost v dílech. Na tento způsob tvorby navázali i postimpresionisté. Manet maloval pařížské bary, kabarety, koncerty i parky. Většina Manetových kreseb vznikala, aby zachytila rychlý pohyb, charakteristické gesto nebo postoj. Kresby také sloužily jako studie k většímu dílu. Snídaně v trávě Édouard Manet x 271 cm O lidskou postavu se nejvíce zajímal Edgar Degas. Chodil do zákulisí pařížské Opery na hodiny tance, kde převážně pozoroval a dělal si malé skici. Obrazy pak maloval ze vzpomínek a těchto skic. Hlavním tématem Degasových děl jsou ženy, a to nejen tanečnice. Tanečnice cvičící u tyče Edgar Degas olejové barvy volně smíchané s terpentýnem na plátně 76 x 81 cm Claude Monet, který dal svým obrazem Imprese jméno celému směru, se věnoval spíše malbě krajiny. Přesto u něho můžeme nalézt i malby s postavami. Kompoziceze dvou obrazů od Claude Moneta

14 součastnost Impresionismus Postimpresionismus Secese Umělecké směry 20. století Postimpresionismus Ve svých začátcích postimpresionisté navázali na principy impresionismu, které posunuly dále. Nejednalo se o skupinu umělců, ale spíše o tři samostatné umělce - Vincent van Gogh, Paul Gauguin a Paul Cézanne. kteří dali základ novým uměleckým směrům 20. století. Gogh maloval věci, které ho obklopovaly, třeba i skupinu lidí s různými postoji a gesty. Soustředil se na typický postoj a pohyb vesničanů. Loterie Vincent van Gogh 1882 akvarel na papíře 38 x 57 cm Pro Gauguina jsou typické malby Tahiťanek. Malby na nás působí psychologicky, dekorativně a především symbolicky. Postavy jsou zobrazeny primitivně se zvýrazněnou konturou. Tahitské ženy Paul Gauguin x 91 cm Cézanne chtěl zobrazovat to, co je neměnné a trvalé, nejenom okamžik, jako impresionisté. Trávil mnoho času pohledem na motiv a snažil se pochopit strukturu. U postav nešlo Cézannovi o zachycení individuální povahy lidí. Požadoval aby model pózoval jako předmět v zátiší, tedy nehybně. Před nahými modely dával přednost raději fotografiím. Koupání Paul Cézanne x 34 cm

15 součastnost Impresionismus Postimpresionismus Secese Umělecké směry 20. století Secese Byl to poslední univerzální směr, který prostupoval všemi složkami umění, jako dříve například Renesance či. Secese se začala prosazovat na konci 19. století a trvala až do 1. světové války. Postavy se vyznačují plošností a lineární ohraničeností. Díla bývají dekorativní a jsou doplněna rostlinným ornamentem. Světově významnou osobností především ze secesní plakátové tvorby je moravský rodák Alfons Mucha. Významné jsou jeho reklamní plakáty, kalendáře, ilustrace a plakáty pro divadlo Sarah Bernhardtové. Nesmíme opomenout jeho cyklus dvaceti obrazů Slovanská epopej. Představitelem Vídeňské secese je Gustav Klimt. Hlavním motivem jeho tvorby byla samotná osobnost ženy. Jaro Alfons Mucha 1896 Portrét Adele Bloch-Bauer Gustav Klimt 1907 olej, stříbro a zlato na plátně 140 x 140 cm

16 součastnost Impresionismus Postimpresionismus Secese Umělecké směry 20. století Umělecké směry 20. století Neustálý vývoj techniky vyburcoval umělce k hledání něčeho nového, co technika zobrazit nedokáže. Umění se oprostilo od reality a zaměřilo se na duchovní svět umělce i diváka. Díky tomu dospělo až k úplné abstrakci. Expresionistické obrazy jsou jakousi vnitřní výpovědí psychického stavu. U postav můžeme nalézt zneklidňující gesta. Je kladen důraz na emoce. Kubismus navazoval na poznatky a tvorbu Cézanna, který rozkládal věci z přírody na základní geometrické tvary. Zjednodušování tvarů a tvarování pomocí barvy je typické na počátku období. Později je barevnost potlačena a obraz obsahuje pohledy z různých úhlů. Avignonské slečny od Picassa jsou prvním kubistickým obrazem. Červená koketa Ludwig Ernst 1914 pastel na papíře 40 x 30 cm Avignonské slečny Pablo Picasso x 234 cm Futurismus odmítá tradiční hodnoty. Námětem bývají pohybující se postavy, pohyb je fázově rozložen. Dynamika cyklisty Umberto Boccioni x 90 cm

17 součastnost Impresionismus Postimpresionismus Secese Umělecké směry 20. století Umělecké směry 20. století Symbolismus se rozvíjí od osmdesátých let 19. století. Symbolisté navázali na postimpresionistu Gauguina. Věcná podstata zobrazovaných předmětů je zatlačována do pozadí. Každý detail obrazu má symbolický význam, každá postava získává smysl pouze v souvislostech. V symbolistních obrazech bývá ústředním motivem člověk, často v tajuplné a magické spojitosti erotiky a smrti. Většinou je vyobrazena žena jako symbol cudnosti, tajemnosti, krásy a křesťanské čistoty. Smrt a hrobník Carlos Schwabe kvaš, akvarel, tužka 75 x 56 cm Surrealismus se vyznačuje tvorbou nezávislou na logice a rozumu. Spíše pracuje se snem, ve kterém se samozřejmě může objevit i lidská figura. Fauvismus popřel reálnou barevnost. Postavy jsou plošné a většinou jednobarevné. Žena s hlavou růží Salvator Dalí x 27 cm Muzika Henri Matisse x 389 cm

18 Použitá literatura AYRES, Charlie. Životy slavných umělců. 1. vyd. Praha: Slovart, 2008, 96 s. ISBN BECKS-MALORNY, Ulrike. Paul Cézanne: : průkopník modernismu. Köln: Taschen, 2004, 95 s. Mistři světového umění. ISBN COPPLESTONE, Trewin. Michelangelo. 1. vyd. Praha: Fortuna Libri, 2007, 443 s. Fortuna art. ISBN GARCÍA SÁNCHEZ, Laura. Van Gogh. 1. vyd. Praha: Sun, 2008, 95 s. Géniové umění. ISBN Malířské umění od A do Z: dějiny malířského umění od počátků civilizace. 2. vyd. Čestlice: Rebo, 2007, 768 s. ISBN Manet: vyd. Praha: Knižní klub, 2013, 255 s. ISBN MRÁZ, Bohumír. Francouzští impresionisté: kresby. 1. vyd. Praha: Odeon, 1984, 205 s. Mistři světové kresby (Odeon). MUÑOZ D'IMBERT, Silvia. Gauguin. 1. vyd. Praha: Sun, 2010, 96 s. Géniové umění. ISBN Pijoán, J. Dějiny umění 1. Odeon, 2 vyd., 1982a. 335 s. Pijoán, J. Dějiny umění 2. Odeon, 2 vyd., 1982b. 335 s. Pijoán, J. Dějiny umění 3. Odeon, 2 vyd., 1983a. 334 s. Pijoán, J. Dějiny umění 4. Odeon, 2 vyd., 1983b. 333 s. Pijoán, J. Dějiny umění 5. Odeon, 2 vyd., 1984a. 318 s. Pijoán, J. Dějiny umění 6. Odeon, 2 vyd., 1984b. 349 s. Pijoán, J. Dějiny umění 7. Odeon, 2 vyd., 1985a. 349 s. Pijoán, J. Dějiny umění 8. Odeon, 2 vyd., 1985b. 365 s. Pijoán, J. Dějiny umění 9. Odeon, 2 vyd., 1986a. 335 s. Pijoán, J. Dějiny umění 10. Odeon, 2 vyd., 1986b. 301 s. VIGUÉ, Jordi. Mistři světového malířství. 2. vyd. Čestlice: Rebo, 2008, 480 s. ISBN

19 Zdroje reprodukcí uměleckých děl Urská standarta: < Freska Dvorní dámy: (Pijoán, 1982b, s. 18) Kúros a kóré: (Pijoán, 1982b, s. 49) Amfora hrnčíře Amasida: (Pijoán, 1982b, s. 89) Diskobolos: < Doryforos: (Pijoán, 1982b, s. 82) Nástěnná malba z pompejského domu: (Pijoán, 1982b, s. 239) Augustus z Primaporty: (Pijoán, 1982b, s. 263) Zázrak rozmnožení chleba a ryb: (Pijoán, 1983a, s. 30) Freska v bazilice Sant Angelo: (Pijoán, 1983a, s. 307) Část knižní iluminace: (Pijoán, 1983b, s. 55) Madona ve skalách: (Ayres, 2008, s.14) David: (Ayres, 2008, s. 22) Infanta Margarita: < Besabé s dopisem krále Davida: < Tři Grácie: < Portrét Anne Loudounové: < Madame Récamier: < Poutník v mlhách: < Klečící ženský Faun: < Snídaně v trávě: (Manet, 2013, s. 51) Tanečnice cvičící u tyče: < Loterie: (García Sánchez, 2008, s. 25) Tahitské ženy: (Muñoz d'imbert, 2010, s. 48) Koupání: (Cézanne, 2013, s.187) Jaro: < Portrét Adele Bloch-Bauer: < Červená koketa: (Malířské umění, 2007, s. 206) Avignonské slečny: (Malířské umění, 2007, s. 553) Dynamika cyklisty: < Smrt a hrobník: < C._Schwabe.jpg> Žena s hlavou růží: < Muzika: <