Norimberské zákony a další protižidovské právní předpisy nacistického Německa

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra dějin státu a práva Diplomová práce Norimberské zákony a další protižidovské právní předpisy nacistického Německa Kateřina Nováková Brno 2013

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Norimberské zákony a další protižidovské právní předpisy nacistického Německa zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne 20. března 2013 Kateřina Nováková

3 PODĚKOVÁNÍ: Touto cestou bych chtěla poděkovat svým rodičům za podporu po celou dobu mého studia. Dále tímto děkuji JUDr. Bc. Jaromíru Tauchenovi Ph.D., LL.M., Eur. Int., vedoucímu mé diplomové práce, za spolupráci a rady, které byly pro mě velkým přínosem pro vypracování této diplomové práce.

4 ABSTRAKT: Diplomová práce Norimberské zákony a další protižidovské právní předpisy nacistického Německa pojednává o diskriminaci židovského obyvatelstva formou vydávání antisemitských předpisů v rozmezí od roku 1933 do roku Na základě těchto předpisů bylo zasahováno nejen do základních práv a svobod židovských obyvatel ale i do jejich každodenního života a postavení ve společnosti. Část práce je také věnována vysvětlení pojmů žid a antisemitismus, na kterou navazuje část zabývající se historií antisemitismu pro lepší pochopení dané problematiky. Klíčová slova: Norimberské zákony, protižidovské zákony, antisemitismus, žid, legislativa, právní postavení Diploma thesis "Nuremberg Laws and other Anti-Jewish Laws of Nazi Germany" addresses discrimination of Jewish people in Nazi Germany through an anti-semite legislation between 1933 and The laws established conditions for breaching basic human rights and freedoms of the Jews as well as infringing their everyday life and social status. Part of the thesis analyzes the terms "Jew" and "anti-semitism" with subsequent historical overview of anti-semitism to make readers better understand the problem. Key terms: Nuremberg Laws, antisemitic Laws, antisemitism, Jew, legislation, legal status

5 OBSAH: 1. ÚVOD POJMY- ANTISEMITISMUS A ŽID HISTORIE ANTISEMITISMU NORIMBERSKÉ ZÁKONY Zákon o říšské vlajce (Reichsflaggengesetz) Zákon o říšském občanství (Reichsbürgergesetz) Zákon o ochraně německé krve a německé cti (Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutschen Ehre) PROVÁDĚCÍ PŘEDPISY K NORIMBERSKÝM ZÁKONŮM Prováděcí předpisy k zákonu o říšských vlajkách Prováděcí předpisy k zákonu o říšském občanství První prováděcí nařízení k zákonu o říšském občanství ze dne 14. listopadu 1935 (Erste Verordnung zum Reichsbürgergesetz) Druhé nařízení k zákonu o říšském občanství ze dne 21. prosince 1935(Zweite Verordnung zum Reichsbürgergesetz) Třetí nařízení k zákonu o říšském občanství ze dne 14. června 1938 (Dritte Verordnung zum Reichsbürgergesetz) Čtvrté nařízení k zákonu o říšském občanství ze dne 25. července 1938 (Vierte Verordnung zum Reichsbürgergesetz) Prováděcí nařízení k zákonu na ochranu německé krve a německé cti První prováděcí nařízení k provedení zákona na ochranu německé krve a německé cti ze 14. listopadu 1935 (Erste Verordnung zum Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutschen Ehre) Prováděcí nařízení říšského ministra spravedlnosti ze 4. února 1936 o provádění zákona na ochranu krve a zákona o zdravém manželství DALŠÍ PROTIŽIDOVSKÉ ZÁKONY Vyloučení židů ze zaměstnání a škol... 41

6 Omezení počtu židovských studentů na německých školách Vyloučení židů z veřejných funkcí a čestných úřadů Vyloučení židů z úřednictva Vyloučení židů z lékařské péče Vyloučení židů z právnických povolání Vyloučení židů z každodenních činností Omezení dispozice židů s majetkem Židovské podniky a registrace židovského majetku Označování židů Zavádění rozlišovacích jmen a poznávacích průkazů Veřejné označení židů - židovská hvězda ZÁVĚR LITERATURA... 60

7 1. ÚVOD Tato diplomová práce se zabývá Norimberskými zákony a dalšími protižidovskými zákony. I po více než 75 letech od vzniku prvních protižidovských zákonů je tato tématika stále velice aktuální, jak je již zřejmé ze vzniku stále nových publikací, ať již vědeckých nebo populárních, filmů a dokumentů. Do dnešní doby si totiž lidé často kladou dotaz, jak je možné, že mohlo ke vzniku takového druhu zákonů vůbec dojít. A samozřejmě panují i obavy, že se toto nechvalně proslulé období dějin, kdy docházelo na základě Norimberských a dalších protižidovských zákonů k porušování základních lidských práv, bude opakovat. Pro nejlepší pochopení příčin vzniku Norimberských a dalších protižidovských zákonů rovněž nastíním v této diplomové práci ideologii, která vedla ke vzniku výše zmíněných předpisů, které porušovaly základní lidská práva a podstatu lidské integrity tím nejhorším způsobem. Cílem této diplomové práce není vyčerpávajícím způsobem popsat všechny protižidovské zákony, jelikož se jedná o takové množství předpisů, že není možné tak širokou škálu zákonů vyčerpávajícím způsobem obsáhnout. Každý protižidovský zákon měl neuvěřitelný dopad na tehdejší společnost a zejména pak na židovské obyvatelstvo. Každý z těchto zákonů by si tedy zasloužil podrobnou analýzu jak příčin vzniku, tak obsahu a následků takového zákona. Z tohoto důvodu se tedy budu zabývat rozborem těch nejdůležitějších protižidovských zákonů omezující základní práva a svobody židů. Tato diplomová práce je rozdělena do několika částí. V první části se věnuji historii židovského obyvatelstva a definuji pojmy, jakými jsou antisemitismus a žid. V další části se budu podrobně zabývat Norimberskými zákony, které jsou vlastně obecně nejznámějšími antisemitskými zákony. Jelikož Norimberské zákony byly jen jakýmsi základem, který bylo potřeba dále upravit, bylo vydáno několik prováděcích nařízení, které konkretizovaly a rozvíjely Norimberské zákony. Jednotlivá prováděcí nařízení jsou předmětem mého zkoumání v třetí části práce. Antisemitských zákonů a předpisů bylo v Německu vydáno nepřeberné množství. Jak jsem výše uvedla, není 7

8 možno obsáhnout všechny tyto předpisy, rozčlenila jsem dále tuto práci podle druhu omezení, která vznikla příslušnými antisemitskými předpisy. Z důvodu zachování co největší autenticity jsem pracovala se zákony v německém znění, německou dobovou literaturou a články, a jelikož je česká literatura k tomuto tématu nedostatečná, pracovala jsem rovněž s články a literaturou v anglickém jazyce. Jelikož pojednává tato diplomová práce o předpisech pocházejících z Německa, uvádím řadu pojmů v originálním znění. 8

9 2. POJMY- ANTISEMITISMUS A ŽID Možná bych měl mluvit spíše o motivech nenávisti k židům (chápu je tu jako komunitu vymezenou nikoli národně-proto malé ž ), termín antisemitismus přirozeně zavádí. Ale i tak má smysl hledat pohnutky lidí plných resentimentu a nenávisti, pokoušet se racionalizovat iracionální? Myslím však, že laciná rétorika nikam nevede ani v politice a už vůbec ne v dějepisectví. Nemusím snad dodávat, že všechno pochopit vůbec neznamená všechno odpustit a snaha vysvětlit se předem nezříká morálního hodnocení. * + Ponechávám přitom otevřenou otázku, do jaké míry je antisemitismus jedinečný jev či jen odrůda obecnější nechuti a nenávisti vůči cizím etnickým, náboženským, popř. ekonomicky odlišným skupinám. 1 V dnešní době rozlišujeme pojem žid a Žid. První uvedené je pojem označující osobu, která vyznává židovskou víru a pojem Žid zde byl zaveden až v rámci nacistického režimu, jelikož to byla další z forem, jak odlišit a vyčlenit tuto skupinu obyvatel ze společnosti. Slavný britský profesor germanistiky J. P. Stern, který sám zažil nacistický útlak, apeloval, aby se slovo žid psalo vždy s malým ž a ne tak, jak to psali nacisté. 2 Základem všech v budoucnu vydaných protižidovských předpisů byl tzv. Program NSDAP, který byl vyhlášen na sjezdu Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) dne 24. února V tomto programu byly ve 25 bodech shrnuty cíle této strany, a aby se zamezilo diskusi, byl vyhlášen jako neměnný. V bodě 4 je stanoveno, že státním občanem Německa může být pouze tzv. soukmenovec. Soukmenovcem mohla být pouze osoba německé krve, bez ohledu na její vyznání. V tomto bodu bylo taxativně uvedeno, že žid tedy soukmenovcem být nemůže, jelikož není osobou německé krve. Na bod 4 navazuje bod 5 tím, že kdo není soukmenovcem, může pobývat na území Německa pouze jako host a podléhá 1 KRYL, Miroslav. Rasismus, antisemitismus, holocaust. 1. vyd. Ústí nad Labem: Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 256 s. ISBN s. 2 ČULÍK, Jan. Psát Žid anebo žid? [online] [cit ]. Dostupné na: 9

10 tedy cizineckým zákonům. 3 Jedná se tedy o první veřejné označení židů jako nežádoucích osob v Německu a na základě tohoto programu NSDAP začali nacisté s antisemitskou propagandou, jejímž cílem bylo zničit židovskou populaci v Německu. Adolf Hitler se správně domníval, že správně načasovanou a propagandou zmanipuluje davy lidí a vzbudí v nich nenávist vůči židům. Sám se nad použitím propagandy zamýšlí ve svém díle Mein Kampf: Druhá otázka, která měla přímo rozhodující význam, byla tato: Na koho se má propaganda obracet? Na vědeckou inteligenci anebo na méně vzdělanou masu? Propaganda se má vždy obracet na masu! Pro inteligenci, nebo pro to, co si dnes tak říká, není určena propaganda, nýbrž vědecké poučení. Propaganda je svým obsahem vědou tak málo, jako je plakát uměním. Umění plakátu spočívá ve schopnosti jeho tvůrce, formou a barvou upoutat dav. 4 Právní vymezení pojmu žid se stalo významným na počátku vytváření protižidovských zákonů, jelikož bylo třeba řádně vymezit okruh osob, na které se protižidovské zákony budou vztahovat. Zajímavostí je, že v Protektorátu Čechy a Morava existovaly v jednu chvíli čtyři definice pojmu žid, které se však nakonec postupně sjednotily na definici uvedené v Prvním prováděcím nařízení vydaným dne 14. listopadu 1935 k zákonu o říšských státních občanech (Reichsbürgergesetz). 5 Obyvatelstvo Německé říše bylo nejprve rozčleněno na obyvatele arijského původu (arische Abstammung) a nearijského původu (nicht arische Abstammung). 6 Toto rozdělení je poprvé zakotveno v zákoně o obnově úřednictva (Gesetz zur Wiederherstellung des Berufsbeamtentums) ze dne 7. dubna 1933, kde je stanoveno v 3, že úředníci, kteří nejsou arijské krve, budou propuštěni na odpočinek a osoby, které nejsou arijské krve a jsou dosazeny do čestných úřednických postů, budou propuštěni z úředního pracovního vztahu. Je nutno dodat, že podle národně sociální 3 Program NSDAP z 24. února 1920 [online] Holocaust.cz [cit Dostupné na: 4 HITLER, Adolf. Můj boj: dva svazky v jednom. Nezkrácené vyd. S. l.: Otakar II., 2000, 507 s. ISBN s PETRŮV, Helena. Zákonné bezpráví. Praha: Auditorium s. r. o., 2011, 262 s. ISBN JURÁŠEK, Stanislav. Právní a hospodářské postavení Židů v Říši. Právník, 1940, Praha: Právnická jednota, str

11 teorie nebyli židé bráni ani jako národnostní menšina, jelikož neexistoval jednotný stát, kde by židé byli státním národem. Jelikož nacisté neměli a je samozřejmě jasné, že ani nemohli mít vědecký prostředek pro zjišťování rasy a tím i tedy vědecké určení, kdo je židem, byla za rozhodnou pro určení pojmu žid příslušnost prarodičů k židovské náboženské obci. 7 Poprvé je tedy pojem žid definován v Prvním prováděcím nařízení vydaným dne 14. listopadu 1935 k zákonu o říšských státních občanech (Erste Verordnung zum Reichsbürgergesetz) 8, o kterém se zmíním dále podrobněji. V 5 tohoto prováděcího nařízení je stanoveno, že židem je ten, kdo pochází ze tří podle rasy úplně židovských prarodičů. Za úplně židovského považuje se prarodič bez dalšího, jestliže náležel k židovské náboženské společnosti. Za žida se považuje též židovský míšenec, pocházející od dvou úplně židovských prarodičů, a který jako státní příslušník: a) Byl při vyhlášení zákona o říšských občanech členem náboženské společnosti židovské nebo po tomto dni byl do ní přijat, b) Byl ženat při vyhlášení zákona o říšských občanech se židem, nebo se po tomto dni se židem oženil, c) Pochází z manželství se židem, které bylo uzavřeno po nabytí platnosti zákona o ochraně německé krve a německé cti ze dne , d) Pochází z nemanželského styku se židem a narodí se po 31. červenci Osoby uvedené pod písm. a) až d) prováděcího nařízení jsou postaveni na stejnou úroveň jako tzv. plní židé, i přesto, že jsou pouze polovičními židy (Halbjuden). Při stanovení, kdo je nebo není židem podle 5 výše zmíněného prováděcího nařízení, se nebere ohled na státní příslušnost nebo pohlaví jedinců. Je nevyvratitelnou domněnkou, jestliže bylo zjištěno, že státní příslušník náležel k židovské společnosti. 7 Norimberské zákony (1935). [online]. Holocaust.cz [cit ]. Dostupné na: 8 První nařízení k zákonu o říšském občanství (Erste Verordnung zum Reichsbürgergesetz) ze 14. listopadu 1935 (RGBI I., S. 1333). 9 Zákon o obnově úřednictva (Gesetz zur Wiederherstellung des Berufsbeamtentums) ze 7. dubna (RGBI I., S. 175). 11

12 Jestliže se ukázala tato domněnka jako příliš krutá, mohl Vůdce a Říšský kancléř udělit osvobození. Veškeré další antisemitské zákony používající pojem žid vychází a odkazují právě na 5 Prvního prováděcího nařízení k zákonu o říšských občanech. Zákony, které omezují práva židů, se na míšence vztahují pouze tehdy, je-li v příslušném zákonu výslovně uvedeno, že se zákon vztahuje i na židovské míšence. 10 Pro židy cizí státní příslušnosti platí předpisy, jimiž se zakazuje nabytí říšského občanství a veškerých politických práv typických pro říšské občany. Ostatní zákony omezující práva židů platí na židy cizí státní příslušnosti pouze za předpokladu, že je to v zákoně výslovně stanoveno, nebo jestliže dojde ke svolení říšského ministra hospodářství nebo říšského ministra vnitra. Pojem židovských míšenců bude dále vysvětlen v následujících kapitolách. Můžeme s určitostí říci, že v každé etapě lidského vývoje docházelo k různým projevům rasismu. Dle mého názoru není na světě etnika, které by bylo tak strašlivým způsobem po mnoho staletí perzekuováno, vyháněno a trestáno pro svou příslušnost, kulturu a náboženství tak jako židé. Určitě se nabízí otázka, jak je možné, že mohlo tolik národů nenávidět židy. Jednou z možných odpovědí podle vyhlášeného psychologa Gustava Ichheisera, který působil i za druhé světové války a kvůli svému židovskému vyznání musel emigrovat je, že velká skupina členů národní nebo kulturní skupiny nerozumí, proč jsou nenáviděni a nesnášeni jinými skupinami osob. Oni si jednoduše nejsou vědomi, že mají o sobě představy, které se odchylují od představ skupin, které jsou k nim nesnášenlivé. A aniž by si toho byli alespoň částečně vědomi, evokují v ostatních silný odpor, antipatie a nenávist jako reakci na své vlastní vlastnosti a vymýšlí víceméně paranoidní teorie o údajných příčinách vlastně docela přirozené reakce JURÁŠEK, Stanislav. Právní a hospodářské postavení Židů v Říši. Právník, 1940, Praha: Právnická jednota, str ICHHEISER Gustav. The Jews and antisemitism. [online] Sociometry [cit ]. Dostupné na: 12

13 Další možnou a pravděpodobnější odpovědí může být fakt, že židé byli od pradávna zámožní, bývali to kupci a finančníci, a proto mohli být obyčejným lidem trnem v oku. Pojem antisemitismus vznikl v roce 1879, kdy byl zaveden okruhem berlínských žurnalistů v čele s Wilhelmem Marrem. 12 Tento pojem měl signalizovat moderní nesnášenlivost vůči židům a oddělit ji od historického pojetí nesnášenlivosti. Antisemitismus se může projevovat latentně, neboli skrytě anebo v manifestační podobě. V manifestační podobě antisemitismu docházelo k útokům proti osobám a majetku v podobě štvavé propagandy. Antisemitismus, jako každá forma rasismu, je postaven na odlišnostech od většiny obyvatel, které jsou, podle většiny, záporné a nepřijatelné. Mezi nejčastější negativní vlastnosti připisované židům ze strany antisemitů patřily hlavně: sklon k hromadění majetku, sobectví, pocit židovské výlučnosti a jedinečnosti, lstivost, úskočné jednání až po ďábelské sklony o nadvládu. 13 Podle mého názoru je jednou z teorií, proč právě byli židé v Německu i jinde utlačovaným národem tzv. Teorie obětního beránka (Scapegoat theory). Teorie obětního beránka vysvětluje vypuknutí nesnášenlivosti a represe většin vůči menšinám. Postup je jednoduchý: když je ve státě, nebo např. oblasti napětí a ekonomické a sociální problémy se zdají být nepřekonatelné, je nutné najít nevinnou, slabou a odlišnou skupinu, na kterou svedete veškerou vinu za nastalý stav a kterou obviníte a budete pronásledovat za něco, co vlastně vůbec nezpůsobila. V třicátých letech probíhala v Německu hluboká ekonomická krize, existovaly zde obavy z ekonomického a politického zhroucení a dlouhotrvající nelibost vůči židovským podnikatelům a židům obecně vyvolala v politických kruzích vznik myšlenky na teorii o vině, která vlastně jde ruku v ruce s teorií obětního beránka KRYL, Miroslav. Rasismus, antisemitismus, holocaust. 1. vyd. Ústí nad Labem: Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 256 s. ISBN s tamtéž. 14 GIBSON, JAMES L. a MARC HOWARD. Russian Anti-Semitism and the Scapegoating of Jews. British Journal of Political Science [online] roč. 37, č. 02, *cit ]. ISSN Dostupné z: 13

14 Je nutné se zmínit o faktu, že antisemitismus přetrval do dnešních dní a v mnoha státech se projevuje nejrůznějšími antisemitskými projevy. Například na základě mezinárodního průzkumu bylo zjištěno, že v Polsku 36% všech otázaných respondentů se domnívá, že židé jsou odpovědní za smrt Ježíše- tento názor má i skoro třetina respondentů v Uzbekistánu a čtvrtina všech respondentů v Austrálii. Tímto průzkumem bylo rovněž zjištěno, že 25% oslovených respondentů z Běloruska by ocenilo, kdyby židé byli deportováni na Sibiř. 15 Jak je již obecně známo, Norimberské zákony a další protižidovské zákony byly předpisy, které porušovaly základní lidská práva osob židovského vyznání. Se vzrůstající antisemitskou náladou na přelomu století se stále větší část společnosti vyčleňovala vůči židovskému etniku. Není tedy překvapením, že došlo k propojení nálady společnosti s politickými cíli. Právě za takovýchto podmínek vznikaly protižidovské zákony. Proto je jednou z nejdůležitějších otázek, proč právě docházelo k persekuci židovského obyvatelstva. 15 SMITH, David Norman. The Social Construction of Enemies: Jews and the Representation of Evil. [online]. s [cit Dostupné z: 14

15 3. HISTORIE ANTISEMITISMU Odpovědí nám bude krátký náhled do historie antisemitismu, kde zjistíme, že židovský národ je vlastně diskriminován a podrobován již od svého vzniku. S určitou nadsázkou dokonce můžeme říct, že hromadná vražda 6 milionů židovských obyvatel Evropy v době nacistické ideologie představuje vystupňování více než tisíc let trvajícího pronásledování židů v Evropě 16. Raul Hilberg, autor monumentální monografie Vyhubení evropských Židů, považuje tento zločin za osudový, pro nacistický režim příznačný akt brachiálního, tj. strašlivého násilí, který však nepřišel z čistého nebe. Vyhlazovací proces proti židovským obyvatelům započal již dávno ve středověku, zůstal však podle Hilberga na půli cesty. 17 Existují důkazy, že negativní stereotypy vůči židům vznikly už ve středověku a ty provázely židovskou společnost několik století až do holocaustu ve 20. století. Židé byli perzekuováni již od vzniku svého prvního judského království okolo roku 950 př. l., byli neustále porobováni jinými národy, utlačováni a zabíjeni. Aby židé předešli takovýmto útrapám, platili často velké bohatství za královskou ochranu 18. S rozmachem křesťanství v Evropě docházelo k mnoha pogromům a inkvizicím na židy, a jakmile se tato situace ustálila, byly vydávány zákony o vyhoštění židovského obyvatelstva v mnoha zemích Evropy a tím docházelo k migracím židů. Když se v Evropě rozšířil mor ve středověku, byli okamžitě židé obviňováni z šíření moru a za původci této nemoci, byť na tuto zákeřnou nemoc umírali stejně tak, jako ostatní. Za zmínku stojí uvést tzv. familiantský zákon, který vydal Karel VI. roku 1726 a který upravoval sňatky mezi židy a počet židovských rodin v habsburské monarchii. Byl to velmi nehumánní zákon, který vycházel ze 16 KRYL, Miroslav. Rasismus, antisemitismus, holocaust. 1. vyd. Ústí nad Labem: Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 256 s. ISBN s. 17 KRYL, Miroslav. Rasismus, antisemitismus, holocaust. 1. vyd. Ústí nad Labem: Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 256 s. ISBN s. 18 Např. Přemysl Otakar II. si nechal platit pravidelně poplatky za to, že budou židé a jejich majetek pod ochranou krále a jakýkoliv zásah do jejich majetku se bude přísně trestat. 15

16 středověkých církevních výnosů, které se snažily izolovat židy od křesťanského obyvatelstva. 19 V druhé polovině 19. století se vztahy evropské společnosti proti židům ještě více vyostřily. Docházelo k nejrůznějším obviněním, mnohdy vykonstruovaným, připomeňme si např. Dreyfusovu aféru z konce 19. století, která byla jednou z nejslavnějších afér s umělými důkazy s cílem pošpinit židovské obyvatelstvo. V Německu a Rakousku začaly vznikat politické strany s antisemitským programem a celou Evropou se šířila vlna protižidovských pamfletů. 20 Od poloviny 19. století se stal pojem židovská otázka ustáleným pojmem a začaly se objevovat názory ohledně konečného řešení neustálých konfliktů se židy. 19 PAVLÁT, Leo a kol. Židé: dějiny a kultura. 2. dopl. vyd. Židovské muzeum v Praze, ISBN X. s PAVLÁT, Leo a kol. Židé: dějiny a kultura. 2. dopl. vyd. Židovské muzeum v Praze, ISBN X. s

17 4. NORIMBERSKÉ ZÁKONY Obecně nejznámějšími zákony, které omezují základní práva a svobody židů, jsou tzv. Norimberské zákony, které byly hromadně vyhlášeny na Říšském sněmu NSDAP v Norimberku dne 15. září Jedná se o zákon o říšské vlajce (Reichsflaggengesetz) 22, zákon o říšském občanství (Reichsbürgergesetz) 23 a zákon o ochraně německé krve a německé cti (Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutschen Ehre). 24 Jak uvádí Viktor Knapp ve svém díle Problém nacistické právní filosofie, je třeba míti na mysli to, že nacismus převzal v Německu právní řád prosáklý ideami liberalistickými. Německý právní řád byl vybudovaný na starých římských zásadách neomezeného individualismu. To se však nemohlo hodit nacistům, kteří potřebovali potlačit masu individuí na úkor individuí vůdcovských. Bylo třeba podřadit právní řád novým pánům. 25 Už od počátku roku 1935 mnoho nacistických funkcionářů (např. Wilhelm Frick- tehdejší říšský ministr vnitra) prohlašovalo, že němečtí židé budou v nejbližší době zbaveni občanství a dalších práv. Říšský ministr financí Hjalmar Schacht již na začátku roku 1935 dával najevo, že se připravují nejrůznější vyhlášky a nařízení, které budou vydány za účelem koordinace vládních antisemitských plánů. S plánem na vznik zákona o ochraně německé krve přišel Gerhard Wagner, předseda Říšské asociace lékařů, který vznik takového zákona považoval za nezbytný pro německou říši. 26 Debaty o vzniku protižidovských zákonů se zabývala třemi hlavními body: Za prvé bylo nezbytností zbavit židy občanských práv. Druhým bodem bylo zneuctění židovské rasy (Rassenschande), pod čímž si představuji veškerá omezení židů na 21 KRYL, Miroslav. Rasismus, antisemitismus, holocaust. 1. vyd. Ústí nad Labem: Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 256 s. ISBN s Zákon o říšských vlajkách (Reichsflaggengesetz) ze dne 15. září 1935 (RGBI I., S. 1145). 23 Zákon o říšském občanství (Reichsbürgergesetz) ze dne 15. září 1935 (RGBI I., S. 1146). 24 Zákon na ochranu německé krve a německé cti (Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutschen Ehre) ze dne 15. září 1935 (RGBI I., S. 1146). 25 KNAPP, Viktor. Problém nacistické právní filosofie. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s. IBSN s Norimberské zákony (1935). *online+. Holocaust.cz *cit Dostupné na: 17

18 veřejnosti jako například zákaz jezdit hromadnou dopravou, navštěvovat biografy, nakupovat s ostatními občany v obchodech apod. a dále ničení židovských památek a samozřejmě i potupné označení židů formou nošení židovské hvězdy, přidání jména Israel a Sara atd. Pod zneuctění židovské rasy je rovněž nutno podřadit i zákaz židovských a smíšených manželství a otázka pohlavního styku mezi árijci a židy. Třetím bodem, který byl podle nacistů nezbytný při tvorbě zákonů, byl bojkot židovských firem. 27 Adolf Hitler se v září roku 1935 rozhodl, že je pravý čas na legalizaci roztřídění obyvatelstva Říše a omezení práv určitých skupin. Právo tehdejší Výmarské republiky naprosto nevyhovovalo plánům a požadavkům Vůdce, jelikož příliš zohledňovalo základní lidská práva jednotlivců bez výjimek. Proto se rozhodl, že nechá vytvořit zákony, které by ochránily německou krev a čest. 13. září 1935 tedy zavolal svého vládního pracovníka pro rasové právo na říšském ministru vnitra Bernharda Loesenera a ostatní, mezi nimi i úředníka Hanse Pfundtnera a Dr. Wilhelma Stuckarta, aby Hitlerovu ideu zhmotnili v právnickém jazyce do podoby zákonů. 28 Adolf Hitler chtěl tyto nové zákony představit již na říšském sjezdu v Norimberku 15. září 1935 a k vytvoření těchto zákonů ponechal výše uvedeným pouze dva dny. Během těchto dvou dnů tito muži vypracovali návrh těchto zákonů. Poznámky k vytvoření těchto zákonů vznikly mimo jiné i v době oběda, kdy poznámky k zákonům, které ovlivnily nakonec miliony životů, si poznačovali na jídelní lístek. Je zajímavostí, že Dr. Kurt Mayer, vedoucí říšského úřadu pro výzkum genealogie, slyšel o těchto zákonech až v době jejich vyhlášení v Norimberku. Otevřeně projevil svůj hněv a překvapení nad zjištěním, že svými konzultacemi nepřispěl ke vzniku těchto zákonů. 29 Adolf Hitler totiž ani nepředstíral, že tyto zákony nejsou založeny na vědeckých zjištěních objevených jeho vědci pro rasový 27 KNAPP, Viktor. Problém nacistické právní filosofie. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s. IBSN s Nuremberg Laws. Jewish virtual library. [online] Encyclopaedia Judaica, 2008 [cit ]. Dostupné na: 29 Nuremberg Laws. Jewish virtual library. [online] Encyclopaedia Judaica, 2008 [cit ]. Dostupné na: 18

19 výzkum. Hitler sám ve svém projevu prohlásil, že: kdyby Nacisté neměli židy, museli by si je vynalézt. 30 Zákony tedy schválil a vyhlásil 15. září 1935 Adolf Hitler a zdůraznil, že tyto zákony prosadí novou morálku pro Němce a dokonce tvrdil, že tyto zákony pomohou židům vytvořit základ, na kterém může německý lid vytvořit tolerující vztah s židovským obyvatelstvem. Oproti tomu, co Hitler ve svých projevech tvrdil, uvedl v život zákony, které ostrakizovaly, diskriminovaly a vylučovaly židy ze společnosti porušením nedotknutelných základních lidských práv. 31 Na základě Norimberského tribunálu, který soudil válečné zločiny po druhé světové válce, byly činy vykonané v rámci a v souladu s Norimberskými zákony hromadně označeny jako zločiny proti lidskosti, které zahrnovaly vraždu, vyhubení, zotročení, deportace a jiné nelidské akty spáchané proti jiným civilním obyvatelům před nebo v průběhu války. Za zločiny proti lidskosti bylo považováno rovněž pronásledování politických, rasových nebo náboženských skupin Zákon o říšských vlajkách (Reichsflaggengesetz) Nejméně známým Norimberským zákonem je zákon o říšských vlajkách. Tento zákon je velice stručný, obsahuje pouze pět článků a stanovuje základní náležitosti říšské národní vlajky a vytyčuje národní barvy. Dle čl. 1 jsou základními barvami Říšské říše barvy červená, bílá a černá. Národní říšská vlajka je vlajka s hákovým křížem (Hakenkreuzflagge) a přesnou formu národních vlajek určí Vůdce a Říšský kancléř. Ve čl. 4 je stanovena pravomoc říšského ministra vnitra (pokud není dána příslušnost říšského ministra války) k vydávání předpisů potřebných k doplnění 30 HITLER Adolf. Audio: Hitler and the Jews. [online] History. *citováno: Dostupné na: 31 Nuremberg Laws. In: Jewish virtual library. [online] Encyclopaedia Judaica, 2008 [cit ]. Dostupné na: 32 FINCH, George A. The Nuremberg Trial and International Lax: The American Journal of International Lay. [online]. 1947, s *cit Dostupné z: 19

20 tohoto zákona. K tomuto zákonu bylo vydáno několik prováděcích nařízení, o kterých budu pojednávat v následující kapitole Zákon o říšském občanství (Reichsbürgergesetz) Zákon o říšském občanství rozčlenil obyvatele Německé říše na státní příslušníky a na říšské občany. Podle 1 tohoto zákona byl státním příslušníkem ten, kdo náleží do ochranného svazku Německé říše a je jí za to zvláště zavázán 34. Státními příslušníky byli obyvatelé Říše, kteří byli tzv. krve cizí (artfremden Blutes). 35 Podle nacistické ideologie se národy dělily na národ německé krve (deutsches Blut), což byli pouze občané Říšské říše německé národnosti, národ příbuzné krve (artverwandten Blutes), což byli např. Francouzi, Italové, Češi, atd., a na národy cizí krve, což byli příslušníci ras, kteří nebyli s rasou německého národa nikterak příbuzní, např. židé, Japonci, Číňani, černoši, apod. Státní příslušníci byli vyloučeni z možnosti volit a být volen, zastávat čestné úřady a veškeré funkce, které jsou podmíněny státním občanstvím. Z toho tedy vyplývá, že státní příslušníci byli vyloučeni z veškerých politických a jinak významných funkcí. 36 Podle 2 (1) zákona o říšském občanství byl Říšským občanem jest pouze státní příslušník německé nebo příbuzné krve, který dokazuje svým chováním, že je ochoten a schopen věrně sloužit německému národu a říši. 37 Říšský občan dostal propůjčen doklad o státním občanství (Reichsbürgerbrief), díky kterému měl občan plnohodnotná práva říšského občana a rovněž byl nositelem všech politických práv v Říši. Státního občanství Německé říše mohli nabýt příslušníci příbuzné krve a rovněž i příslušníci severoamerických národů, pokud nešlo o příslušníky barevné 33 Zákon o říšských vlajkách (Reichsflaggengesetz) ze dne 15. září 1935 (RGBI I., S. 1145). 34 BEYER, Rudolf. Norimberské zákony z 15. září 1935 (zákon o říšských vlajkách, zákon o říšském občanství, zákon na ochranu německé krve a německé cti) a zákon o zdravém manželství z 18. října přeloženo dle 6. německého vydání Praha: nakladatelství Atlas s.r.o., str Zákon o říšském občanství (Reichsbürgergesetz) ze dne 15. září 1935 (RGBI I., S. 1146). 36 JURÁŠEK, Stanislav. Právní a hospodářské postavení Židů v Říši. Právník, 1940, Praha: Právnická jednota, str BEYER, Rudolf. Norimberské zákony z 15. září 1935 (zákon o říšských vlajkách, zákon o říšském občanství, zákon na ochranu německé krve a německé cti) a zákon o zdravém manželství z 18. října přeloženo dle 6. německého vydání Praha: nakladatelství Atlas s.r.o., str

21 rasy. 38 Je nutno dodat, že až do vydání tohoto zákona byli podle JUDr. Stanislava Juráška židé z občanských a hospodářských práv vylučováni jen velmi ojediněle. K vydání prováděcích nařízení k tomuto zákonu byl oprávněn po dohodě se zástupcem Vůdce říšský ministr vnitra. K zákonu o říšském občanství bylo vydáno tzv. První prováděcí nařízení ze dne 14. listopadu , o kterém jsem se již podrobněji zmínila výše a o kterém se dohromady s dalšími prováděcími nařízeními k tomuto zákonu ještě dále budu podrobněji věnovat Zákon o ochraně německé krve a německé cti (Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutschen Ehre) Ještě před vydáním Norimberských zákonů docházelo na základě antisemitské propagandy k nejrůznějším výtržnostem a atakům vůči židovským manželům a smíšeným manželstvím. K takovým atakům docházelo častěji na vesnici, jelikož na malém městě postrádaly smíšené a židovské páry anonymitu města. Jako příklad bych uvedla např. městečko Rheinland, kde obyvatelstvo vesnice ztropilo povyk kvůli smíšenému páru, který se přišel vykoupat v řece v plavkách anebo vesnici Ramscheid, kde se pokoušel mladý smíšený pár uzavřít manželství. Mladý smíšený pár se dvakrát pokusil podat ohlášky, ale ty byly pokaždé zamítnuty a tím tedy i celé manželství. Jakmile se dívce ze smíšeného a tedy bohužel i nesezdaného páru narodilo dítě, musel být mladík zavřen do vazby a to pro jeho vlastní bezpečí, jelikož obyvatelstvo bylo tak rozhořčeno, že hrozilo nebezpečí na zdraví pro židovského muže. 40 Jak zákon o říšském občanství obecně vymezil, kdo má nárok na říšské občanství a kdo je státním příslušníkem, třetí Norimberský zákon z 15. září 1935 upravuje už konkrétní omezení práv židů. Už jen úvodní ustanovení tohoto zákona Říšský sněm, proniknut poznáním, že čistota německé krve je předpokladem dalšího trvání německého lidu, a prodchnut nezlomnou vůlí zabezpečiti německý národ pro 38 Zákon o říšském občanství (Reichsbürgergesetz) ze dne 15. září 1935 (RGBI I., S. 1146). 39 První nařízení k zákonu o říšském občanství (Erste Verordnung zum Reichsbürgergesetz) ze 14. listopadu 1935 (RGBI I., S. 1333). 40 SZOBAR, Patricia. Telling Sexual Stories in the Nazi Courts of Law: Race Defilement in Germany, 1933 to Journal of the History of Sexuality, Vol. 11, No. 1/2, Special Issue: Sexuality and German Fascism [online] [cit Dostupné z: 21

22 všechnu budoucnost 41 nám jasně naznačuje, že se nejedná o zákon v právním slova smyslu, jak je nám znám nyní, nýbrž o zvrácený výplod nacistické ideologie, který má pouze formální znaky zákona. Tento zákon zakazoval manželský sňatek mezi židy a příslušníky německé krve anebo mezi příslušníky příbuzné krve. Sňatek, který byl i přes tento zákaz uzavřen, byl od počátku neplatný a rovněž neplatily sňatky účelově uzavřené v zahraničí. 42 Žalobu na neplatnost manželství mohl podat pouze státní návladní, což je funkce v dnešní době srovnatelná se státním zástupcem. Trestání se týkalo jak osob uzavírajících sňatek, tak i sňatkových úředníků. Zákon nepostihuje pouze manželství, ale i mimomanželský styk mezi židy a příslušníky německé nebo příbuzné krve je zakázán. Mimomanželským stykem podle 11 Prvního prováděcího nařízení (Erste Verordnung zum Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutschen Ehre) byl míněn styk pohlavní. 43 Poněkud zarážející je fakt, že podle 5 odst. 2 je za mimomanželský styk mezi židy a státními příslušníky německé nebo příbuzné krve potrestán pouze muž, a to vězením nebo káznicí, zatímco za zakázaný sňatek bude podle 5 odst. 1 a 3 potrestán muž i žena. Trestán byl rovněž muž nežidovského původu, který udržoval pohlavní styk s židovkou. 44 Přestože byl za mimomanželský styk odsouzen pouze muž, bylo pravidlem, že židovská žena mohla strávit i několik měsíců ve vazbě. Je samozřejmě jasné, že odsouzený židovský muž a árijský muž nedostali stejné tresty. Žid dostal téměř vždy trest odnětí svobody, zatímco árijský muž vyvázl často jen s pokutou. Odsouzení bývala často založena na faktu, zda došlo k pohlavnímu styku před nebo po vydání Norimberských zákonů. V praxi bylo velmi těžké zjistit, kdy k pohlavnímu styku došlo a jen velmi málo smíšených párů se 41 BEYER, Rudolf. Norimberské zákony z 15. září 1935 (zákon o říšských vlajkách, zákon o říšském občanství, zákon na ochranu německé krve a německé cti) a zákon o zdravém manželství z 18. října přeloženo dle 6. německého vydání Praha: nakladatelství Atlas s.r.o., s SCHORN, Hubert. Die Gesetzgebung des Nationalsozialismus als Mittel der Machtpolitik. Frankfurt nad Mohanem: Nakladatelství Vittorio Klostermann, s. ISBN s První nařízení k provedení zákona na ochranu německé krve a německé cti (Erste Verordnung zum Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutschen Ehre)ze dne 14. listopadu 1935 (RGBI I., S. 1334). 44 Zákon na ochranu německé krve a německé cti (Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutschen Ehre) ze dne 15. září 1935 (RGBI I., S. 1146). 22

23 rozhodlo přiznat, že k poslednímu pohlavnímu styku došlo až po vydání Norimberských zákonů. V mnoha případech páry pokračovaly v sexuálních praktikách, ovšem pouze tajně a navenek si vytvářely zástěrky. Jakmile došlo k vydání zákona o ochraně německé krve a německé cti, došlo k okamžitému dopadu na změnu chování smíšených párů. Ve chvíli, kdy se vlastně přes noc stal vztah smíšeného páru trestným činem, kde reálně hrozil trest vězení, se většina začínajících nebo krátkodobých vztahů rozpadla. U dlouhodobých vztahů často docházelo i přes zásahy Gestapa k tajnému scházení partnerů. Muži, ať židovské nebo árijské krve, se snažili častěji tyto vztahy ukončit než ženy, jelikož jak je již zmíněno výše, byli pouze muži trestně odpovědní. Je však zajímavé, že během druhé světové války se rozvedlo pouze 7% smíšených párů. 45 Dále tento zákon upravuje, byť nesourodě, zákaz zaměstnávaní státních příslušníků německé krve nebo druhově příbuzné krve v židovských domácnostech a zákaz vyvěšování říšských vlajek židy a užívání říšských národních barev. Židé tedy nesměli podle tohoto zákona zaměstnávat státní příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve mladší 45 let. 46 Domnívám se, že ustanovení 4 tohoto zákona o zákazu vyvěšování říšských vlajek by spíše mělo být součástí Norimberského zákona o říšské vlajce nebo součástí prováděcích nařízení. Podle tohoto 4 byli židé oprávněni používat označení v židovských barvách. 47 Tento zákon dále nespecifikuje, co je to pojem židovské barvy, zřejmě šlo o obecně vžitý pojem. Pro upřesnění šlo hlavně o žlutou barvu, která ve starověku měla příznivý ohlas, ale ve středověku byla žlutá barva ztotožňována s nemocemi, morem a hladem a později s antisemitismem došlo ke ztotožnění této barvy se židy. 48 Prováděcí předpisy k tomuto zákonu směl vydávat pouze říšský ministr vnitra 45 SZOBAR, Patricia. Telling Sexual Stories in the Nazi Courts of Law: Race Defilement in Germany, 1933 to Journal of the History of Sexuality, Vol. 11, No. 1/2, Special Issue: Sexuality and German Fascism *online *cit Dostupné z: 46 Zákon na ochranu německé krve a německé cti (Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutschen Ehre) ze dne 15. září 1935 (RGBI I., S. 1146). 47 BEYER, Rudolf. Norimberské zákony z 15. září 1935 (zákon o říšských vlajkách, zákon o říšském občanství, zákon na ochranu německé krve a německé cti) a zákon o zdravém manželství z 18. října přeloženo dle 6. německého vydání Praha: nakladatelství Atlas s.r.o., s Židé ve Východní Evropě do roku 1939 (Rusko a Polsko). Židé ve Východní Evropě do roku 1939 (Polsko a Rusko). [online] *citováno: Dostupné na: 23

24 po dohodě se zástupcem Vůdce a říšským ministrem spravedlnosti. K zákonu o ochraně německé krve a německé cti bylo vydáno několik prováděcích nařízení, kterým se budu věnovat v následující kapitole. 24

25 5. PROVÁDĚCÍ PŘEDPISY K NORIMBERSKÝM ZÁKONŮM Jak je z výše uvedeného již zřejmé, Norimberské zákony představovaly jen vytyčení základních představ, které byly upřesněny a rozvedeny v rámci prováděcích předpisů. V této kapitole čtenáře podrobněji seznámím se všemi prováděcími předpisy k Norimberským zákonům Prováděcí předpisy k zákonu o říšských vlajkách Prvním prováděcím předpisem k zákonu o říšských vlajkách ze dne 24. října 1935 se zákon o vlajkách doplnil o sankční charakter. Tedy jestliže někdo jednal proti nařízením říšského ministra vnitra, byl potrestán vězením, pokutou, nebo oběma tresty zaráz. Druhé prováděcí nařízení k provedení zákona o říšských vlajkách bylo vydáno dne 28. srpna Toto prováděcí nařízení podrobněji ustanovilo zacházení s říšskými vlajkami. Vlajky se mohly vyvěšovat jen a pouze ve dnech, kdy se pravidelně obecně vlajky vyvěšují, nebo ve dnech, kdy se vyzývá k vyvěšení vlajek. Výjimky k vyvěšení vlajek určuje úřad příslušný nařizovat vyvěšení vlajek. Dny, kdy se pravidelně obecně vlajky vyvěšují, jsou v nařízení určeny taxativně a to: den založení Říše (18. leden), den národního povznesení (30. leden), den památky hrdinů (5. neděle před velikonoci), den narozenin Vůdce a říšského kancléře (20. duben), národní svátek německého lidu (1. květen) a den dožinek (1. neděle po Michalu). Podle tohoto prováděcího nařízení bylo všem soukromníkům zakázáno vyvěšovat nýnější nebo dřívější říšskou válečnou, služební nebo zemskou vlajku a rovněž bylo zakázáno vyvěšovat jiné vlajky nebo prapory branné moci a církevní vlajku. Na církevní svátky mohla být vyvěšována pouze říšská a národní vlajka. Zakázáno je podle tohoto nařízení také vyvěšování příslušných národních barev Druhé nařízení k provedení zákona o vlajkách (Zweite Verordnung zur Durchführung des Reichsflaggengesetz) ze dne 28. srpna 1937 (RGBI I., S. 917). 50 BEYER, Rudolf. Norimberské zákony z 15. září 1935 (zákon o říšských vlajkách, zákon o říšském občanství, zákon na ochranu německé krve a německé cti) a zákon o zdravém manželství z 18. října přeloženo dle 6. německého vydání Praha: nakladatelství Atlas s.r.o., s

26 Na zákon o říšských vlajkách navazovalo několik nařízení a výnosů, které upřesňovaly formu, druh a způsob použití vlajek Říšské říše. Za zmínku stojí Nařízení o říšské válečné vlajce, o čeleňové vlajce válečných lodí, o vlajce obchodních lodí se železným křížem a o vlajce říšského ministra války a vrchního velitele branné moci (Verordnung über die Reichskriegflagge, die Gösch der Kriegsschiffe, die Handelsflagge mit dem Eisernen Kreuz und die Flagge des Reichskriegsministers und des Oberbefehlshabers der Wehrmacht) ze dne 5. října Toto nařízení upřesnilo do nejmenších detailů formu všech v názvu uvedených druhů říšských vlajek. Dále se prováděcím nařízeními k zákonu o říšských vlajkách nebudu věnovat, byť se jedná o velmi zajímavou problematiku, jelikož tématem této práce jsou hlavně antisemitské předpisy Prováděcí předpisy k zákonu o říšském občanství Jak je již výše zmíněno, cílem zákona o říšském občanství bylo rozdělit národ na říšské příslušníky a říšské občany a podle tohoto určení i rozdělení obyvatel na ty s plnohodnotnými právy a na ty, kteří o ně tímto zákonem přišli. Prováděcí předpisy k zákonu o říšském občanství dále konkretizovaly a vymezovaly okruh židovských zaměstnání, ze kterých byli židé vyloučeni, upravily pojem žid a konkretizovaly práva a povinnosti židů. Ze všech následujících předpisů je patrné, že židé, kteří bojovali na straně Německé říše, měli možnost dostat výjimku z těchto předpisů. Bohužel později vycházely protižidovské předpisy, které tuto úlevu zcela ignorovaly, a tudíž se předpisy uplatnily proti všem První prováděcí nařízení k zákonu o říšském občanství ze dne 14. listopadu 1935 (Erste Verordnung zum Reichsbürgergesetz) V Prvním prováděcím nařízení k zákonu o říšském občanství ze dne 14. listopadu 1935 bylo prozatímně upraveno, kdo má před vydáním upřesňujících 51 Nařízení o říšské válečné vlajce, o čeleňové vlajce válečných lodí, o vlajce obchodních lodí se železným křížem a o vlajce říšského ministra války a vrchního velitele branné moci (Verordnung über die Reichskriegsflagge, die Gösch der Kriegsschiffe, die Handelsflagge mit dem Eisernen Kreuz und die Flagge des Reichskriegsministers und des Oberbefehlshabers der Wehrmacht) ze dne 5. října 1935 (RGBI I., S. 1285). 26

27 předpisů o listech říšského občanství tato práva. Byli jím ti říšští občané státní příslušnosti německé nebo druhově příbuzné krve, kteří ke dni účinnosti zákona o říšském občanství měli volební právo do říšského sněmu anebo ti, kterým udělil zatímní říšské občanské právo říšský ministr vnitra po dohodě se zástupcem Vůdce. 52 Říšské zatímní právo mohlo být říšským ministrem vnitra po dohodě se zástupcem Vůdce rovněž odejmuto. 53 Je záhodno zmínit, že právo do říšského sněmu bylo upraveno v zákoně o říšských volbách ze dne 6. března Toto prováděcí nařízení dále specifikuje pojem židovského míšence. Židovským míšencem je ten, kdo má jednoho nebo dva úplně židovské prarodiče, pokud není podle 5 odst. 2 tohoto nařízení pokládán za žida. Za úplně židovského prarodiče je pokládán bezvýhradně ten, který náležel k židovské náboženské obci. 55 Toto prováděcí nařízení je velice důležité právě proto, že jsou v něm specifikována práva říšských občanů a definován pojem žid. 56 Říšský občan měl plná politická práva, měl volební právo a mohl zastávat veřejné a čestné funkce. Žid nemůže být říšským občanem, nemá hlasovací právo a nemůže zastávat veřejné úřady. Ti židé, jež jsou úředníky, vstoupí dnem 31. prosince 1935 do výslužby. Ti, jež bojovali ve světové válce na straně Německé říše, dostanou až do dosažení věkové hranice odpočivné a po dosažení této věkové hranice pensi. 57 Židé mohli až do vydání předpisů o úpravě židovského školství zůstat učiteli na židovských školách. Definice žida je v tomto nařízení velmi důležitá, jelikož dále na tuto úpravu odkazovaly další předpisy, řešící omezení práv židovské populace. 58 Židem tedy byl ten, kdo pocházel nejméně ze tří úplně židovských prarodičů. Za žida 52 SCHORN, Hubert. Die Gesetzgebung des Nationalsozialismus als Mittel der Machtpolitik. Frankfurt nad Mohanem: Nakladatelství Vittorio Klostermann, s. ISBN s První nařízení k zákonu o říšském občanství (Erste Verordnung zum Reichsbürgergesetz) ze 14. listopadu 1935 (RGBI I., S. 1333). 54 BEYER, Rudolf. Norimberské zákony z 15. září 1935 (zákon o říšských vlajkách, zákon o říšském občanství, zákon na ochranu německé krve a německé cti) a zákon o zdravém manželství z 18. října přeloženo dle 6. německého vydání Praha: nakladatelství Atlas s.r.o., s tamtéž. 56 tamtéž. 57 První nařízení k zákonu o říšském občanství (Erste Verordnung zum Reichsbürgergesetz) ze 14. listopadu 1935 (RGBI I., S. 1333). 58 První nařízení k zákonu o říšském občanství (Erste Verordnung zum Reichsbürgergesetz) ze 14. listopadu 1935 (RGBI I., S. 1333). 27

28 se pokládal též židovský míšenec, což byla osoba, která pocházela ze dvou úplně židovských prarodičů, a který ke dni vyhlášení tohoto zákona náležel k židovské náboženské obci, nebo byl v manželství se židem nebo s ním do manželství vstoupí, nebo který pochází z manželství se židem uzavřeného po účinnosti zákona na ochranu německé krve a německé cti, anebo ten, který pochází z mimomanželského svazku se židem a bude narozen jako nemanželský po 31. červenci Je nevyvratitelnou domněnkou, že jakmile byl prarodič členem židovské náboženské obce, byl automaticky a nevývratně považován za žida. Osoby, které spadají do kategorií výše uvedených, byly stavěny na roveň úplným židům, i kdyby byly pokrevně jen židy polovičními. Pokud se v jiných říšských zákonech nebo v nařízeních národně socialistické dělnické strany kladou požadavky na čistotu krve přesahující výše uvedené, zůstávají nedotčeny. To ovšem neplatí o jiných požadavcích, které se smějí klást jen se souhlasem říšského ministra vnitra a zástupce Vůdce a jestliže ty některé již platí, přestávají k 1. lednu 1936 platit. Vůdce a říšský kancléř mohli udělit výjimku z předpisů prováděcích nařízení, jestliže např. docházelo k nepřiměřeným tvrdostem, což je z pohledu charakteru těchto zákonů spíše úsměvné Druhé nařízení k zákonu o říšském občanství ze dne 21. prosince 1935(Zweite Verordnung zum Reichsbürgergesetz) Druhé nařízení k zákonu o říšském občanství ze dne 21. prosince 1935 se podrobněji zabývalo úpravou úřednictva. 60 Úprava tohoto nařízení navazuje na první prováděcí nařízení k zákonu o říšském občanství, hlavně na 4 odst. 2, což je ustanovení posílající židovské úředníky na odpočinek. Za úředníky se podle 4 odst. 2 prvního prováděcího nařízení berou úředníci přímí a nepřímí s výjimkou notářů, kterým plynou poplatky samy. Jedná se o úředníky přímé a nepřímé Říše, svazků obcí a úředníky přímé a nepřímé korporací veřejného práva. Za úředníky se dále považují ti, kteří jsou zaměstnanci nositelů sociálního pojištění, kteří mají práva a 59 BEYER, Rudolf. Norimberské zákony z 15. září 1935 (zákon o říšských vlajkách, zákon o říšském občanství, zákon na ochranu německé krve a německé cti) a zákon o zdravém manželství z 18. října přeloženo dle 6. německého vydání Praha: nakladatelství Atlas s.r.o., str Druhé nařízení k zákonu o říšském občanství (Zweite Verordnung zum Reichsbürgergesetz) z 21. prosince 1935 (RGBI I., S. 1524). 28

29 povinnosti úředníka, dále i úředníci zproštěni úřadu, při zajištění jejich plných požitků nebo části požitků, učitelé ve veřejné školní službě a učitelé na vědeckých vysokých školách, jestliže nejsou zproštěni úředních povinností. 61 Za úředníky byli rovněž podle tohoto nařízení považováni též profesoři honorární, mimořádní profesoři a soukromí docenti na vědeckých vysokých školách. U všech učitelů a profesorů a docentů nastane účinností tohoto nařízení nejen přeložení do výslužby, ale rovněž i zbavení práva vyučovat. Ustanovení 4 odst. 2 prvního prováděcího nařízení k zákonu o říšském občanství platí i pro příslušníky branné moci. 62 Toto nařízení ochraňuje úřednické čekatele, kteří bojovali ve světové válce na straně Německé říše nebo jejího spojence Ti obdrží svůj čekatelský plat až do doby, kdy by vstoupili do výslužby. Toto pravidlo také platí pro notáře. Jako pensijní požitky dostanou svůj čekatelský plat i tehdy, byli-li v době svého odstoupení plně zaměstnáni jako úředníci mimořádní. Jak z tohoto nařízení vyplývá, pozbývají úřednických postů veškeří židovští úředníci, učitelé, profesoři, docenti a podobné posty v branné moci, avšak je-li proti některému z úředníků vedeno disciplinární řízení, může v něm být i po účinnosti tohoto nařízení pokračováno k tomu, aby byly odepřeny pensijní požitky a úřední titul. Úředníkům, kteří jsou nuceni přestoupit do výslužby, ale nevysloužili si ještě nárok na pensi, je možno vyplatit podpůrný příspěvek. Tento příspěvek se však vyplácí pouze osobám, které jsou toho hodny a jsou potřebné a tento příspěvek je kdykoliv odvolatelný. Výše podpůrného příspěvku se určuje podle směrnice, která je závazná také pro svazky obcí a veřejnoprávní korporace. Jestliže odvolaný úředník si ještě nevysloužil odpočivný plat podle všeobecných ustanovení o zaopatření a je mu povolen podpůrný příspěvek, nedojde k dodatkovému pojištění podle ustanovení o říšském sociálním pojištění. 63 Toto prováděcí nařízení dále stanovuje, že Říšská banka a Německá společnost říšských drah jsou oprávněny vydávat příslušná ustanovení podle 4 61 Druhé nařízení k zákonu o říšském občanství (Zweite Verordnung zum Reichsbürgergesetz) z 21. prosince 1935 (RGBI I., S. 1524). 62 tamtéž. 63 Druhé nařízení k zákonu o říšském občanství (Zweite Verordnung zum Reichsbürgergesetz) z 21. prosince 1935 (RGBI I., S. 1524). 29