ZÁKLADNÍ ICHTYOLOGICKÉ METODY

Transkript

1 ZÁKLADNÍ ICHTYOLOGICKÉ METODY Určováí věku a staoveí růstu ryb Ryby jsou poikilotermí obratlovci, u ichž jsou všechy biologické fukce zásadím způsobem ovlivňováy teplotou vody. To platí v plém rozsahu i pro itezitu růstu, protože s teplotou vody esouvisí pouze rozvoj přirozeé potravy, ale také aktivita trávicích ezymů a úroveň metabolizmu ryby. Na základě růzého průběhu teplot v jedotlivých ročích obdobích se ryby vyzačují periodickým růstem, který je výrazější u ryb mírého pásma, ale je patrý také u ryb tropických vod. Další specifickou vlastostí ryb je tzv. otevřeý růst, který ekočí dosažeím pohlaví dospělosti jedice. S ástupem pohlaví dospělosti se sice zpomaluje, protože ryba spotřebovává větší možství eergie a tvorbu pohlavích produktů, ale pokračuje po celý život. Rychlost růstu je také ovlivěa druhovou příslušostí, z ašich rybích druhů patří mezi rychle rostoucí apříklad štika obecá a sumec velký. V rámci druhu potom rychlost růstu závisí vedle teploty především a výskytu a dostuposti vhodé potravy. Ryby mohou v epřízivých potravích podmíkách a delší dobu růst zastavit a po jejich zlepšeí v růstu pokračovat. Tato vlastost ryb se ozačuje jako tzv. kompezačí růstová schopost. Ryby dokážou běžě překoat období hladověí v trváí ěkolika měsíců, v extrémích případech až jedoho roku. Růst ovlivňuje ještě řada dalších faktorů jako je zdravotí stav ryby, kyslíkatost a zečištěí vody, v chových systémech také kocetrace zplodi metabolizmu ryb. V tekoucích vodách může také docházet k tzv. růstové degeeraci určitého rybího druhu v důsledku jeho přemožeí a tím extrémě zvýšeé potraví kokureci. Typický příklad tohoto stavu byl u ás zazameá u populace ceja velkého v Plumlovské údolí ádrži. Naším ejvětším rybím druhem a zároveň ejvětší sladkovodí rybou světa je sumec velký, který v ašich podmíkách dosahuje hmotosti kolem 100 kg, ale z velkých evropských řek jsou zámy exempláře ještě podstatě větší. Štika obecá může dorůstat hmotosti až 40 kg, ale její rychlost růstu je výrazě závislá a výskytu dostupé potravy. Při adbytku potravích ryb v prostředí může dosáhout již v prvím roce života hmotosti až 1 kg. Hmotosti kolem 40 kg dorůstá také kapr obecý, jehož ejvětší úředě ověřeý úlovek a udici dosáhl 37 kg. Některé rybí druhy však rostou velice pomalu, z ašich původích druhů to jsou především parma obecá a jelec tloušť. U jikeračky jelce tlouště o hmotosti 1 kg byl zjiště věk 10 let a u jikeračky parmy obecé o hmotosti 2,60 kg dokoce 17 let. Je zajímavé, že u těchto druhů dosahují větších rozměrů a vyššího věku pouze jikeračky. Vedle maximálích růstových schopostí je z ichtyologického 93

2 hlediska a pro rybářské obhospodařováí tekoucích vod velmi důležitá otázka, jakého maximálího věku mohou volě žijící rybí druhy dosáhout. Schopost dosažeí určité věkové hraice je především druhovou vlastostí. Obecě platí, že rybí druhy dorůstající malých rozměrů (sluka obecá, střevle potočí, ouklej obecá apod.) jsou výrazě krátkověké a druhy dosahující velkých rozměrů dlouhověké. Při současém rybářském tlaku a aše tekoucí vody však již prakticky emůžeme zjistit, jakého věku mohou jedotlivé rybí druhy dosáhout. Navíc zečištěí vodího prostředí provázeé výskytem těžkých kovů a reziduí ejrůzějších chemických polutatů dosahovaý věk ryb v důsledku chroického stresu výrazě sižuje. Určováí věku ryb Zjišťováí věku ryb emá pouze teoretický výzam, ale také začý praktický příos. Z pohledu říčího rybářství ás zajímá, v jakém věku jedotlivé rybí druhy pohlavě dospívají, ebo jakého věku se dožívají ejvětší loveé exempláře. Při malosti věku pohlaví dospělosti můžeme apříklad staovit lovou míru kokrétího rybího druhu tak, aby v úlovcích ebylo příliš moho juveilích jediců, kteří se ještě estačili vytřít. Bez těchto zalostí bychom sado přivodili likvidaci určitého rybího druhu v průběhu ěkolika let. Metody epřímého určováí věku ryb jsou založey a periodicitě jejich růstu v jedotlivých ročích obdobích, která se viditelě projevuje a šupiách, otolitech a větších kostech v podobě střídáí širších zó letího přírůstku s užšími zóami zimího přírůstku. Nejčastěji se věk ryb určuje podle počtu přírůstků a šupiách. Cetrum šupiy obkružují jemé prstece, ozačovaé jako sklerity. Během letího období jsou v důsledku itezivějšího růstu mezery mezi sklerity širší ež v zimě. Hraice mezi letím a zimím přírůstkem je obvykle jasá, vyjádřeá v podobě hlubší rýhy a epravidelých, jakoby odsekutých skleritů. Tato hraice se azývá aulus a představuje jedo prožité období. Přírůstky jsou lépe viditelé a předí části šupiy zakotveé v kůži, protože kaudálí část šupiy je pokryta pokožkou obsahující chromatofory. Kolísáí výživy během letího období, popřípadě zastaveí růstu vlivem teplotích změ, zečištěí vody ebo oemocěím ryby se může projevit vzikem tzv. falešého aulu. Te většiou eprobíhá po celém obvodu šupiy a chybí typická rýha. Další zvláštostí je vzik tzv. juveilí začky, která charakterizuje přechod mladé ryby z jedoho typu potravy a jiý (apř. u dravých druhů přechod a dravý způsob výživy). Teto epravý aulus je umístě v blízkosti cetra šupiy uvitř zóy prvího roku. Je charakteristický epřítomostí rýhy a pravidelými sklerity, které plyule přecházejí do zóy širších skleritů. U ěkterých rybích druhů se ještě vyskytuje tzv. třecí začka, která je většiou totožá s pravým aulem. Vziká hlubokou deformací okrajů šupiy 94

3 v důsledku resorbce ebo mechaického poškozeí během bouřlivého výtěru ryb. Teto aulus se tak stává zubatým ebo zvlěým a z ašich druhů se vyskytuje u salmoidů, plotice obecé a ceja velkého. Místo a rybím těle k odběru šupi pro určováí věku volíme podle toho, zda jde o orálěkaudálí typ, u ěhož se šupiy zakládají ejdříve v prví poloviě těla, ebo o typ kaudálěorálí, kdy šupiy vzikají ejprve a ocasím ásadci. Šupiy a růzých částech těla také růzě rostou, proto se u jedotlivých druhů ryb odebírají a přesě staoveých místech. Pokud takové místo ezáme, odebíráme šupiy ze středu těla z prví řady ad postraí čarou ebo pod í. Od každého jedice odebíráme alespoň 3-10 šupi, protože u řady rybích druhů se objevují také regeerovaé šupiy, které pro určeí věku elze využít. Regeerát je zovu vytvořeá šupia po ztrátě dřívější šupiy a je charakteristický matým středem bez skleritů a radiálích kaálků. Obr. 27: Schema šupiy plotice obecé 1 orálí poloměr, 2 kaudálí poloměr, 3 diagoálí poloměr, 4 a 5 aulus, 6 radiálí kaálek (podle Holčíka a Hesela, 1972) 95

4 U rybích druhů bez šupi (sumec velký. vraka obecá), ebo u druhů s velmi malými šupiami (apř. úhoř říčí), určujeme věk pomocí otolitů ebo velkých kostí. Využití otolitů je metodicky áročější, protože se musejí vybrušovat, chemicky odvodňovat a opticky projasňovat. Potom se prohlížejí v procházejícím ebo dopadajícím světle pomocí optického mikroskopu. V posledích letech jsou pro vybraé rybí druhy propracováváy metody odhadu věku podle změ hmotosti otolitů. Studium přírůstkové struktury otolitů citlivými moderími metodami dokoce umožňuje získávat podrobější údaje o průběhu jedotlivých fází otogeeze rybích druhů. Před ěkolika lety tak fracouzští ichtyologové vyslovili a základě studia símků otolitů leptocefalích larev úhoře říčího z elektroového mikroskopu převratý ázor a průběh jeho larválího stadia a metamorfózy. Podle jejich závěrů by larválí stádium úhoře a putovái leptocefalích larev přes Atlatský oceá mělo trvat ecelých 12 měsíců, kdežto obecě přijímaý ázor předpokládá délku tohoto stadia 3-4 roky. Věk ryb lze zjišťovat také podle zoace temých a světlejších pásů a skřelových kostech, a tělech obratlů páteře a a řezech z prvího tvrdého paprsku prsí ploutve. Řez ploutevího paprsku se provádí při jeho bázi, obratle se ejčastěji odebírají za hlavou ebo těsě před hřbetí ploutví. Staoveí růstu ryb Nejjedodušší je využití metody přímého pozorováí, založeé a pozorováí růstu ryb zámého věku v rybících, ebo a zjištěí věku, délky a hmotosti zkoumaé (ozačkovaé) ryby v době uloveí. Tato metoda však má poměrě ízké uplatěí a ejčastěji se využívá v rybíkářství pro zjištěí přírůstků ryb v průběhu vegetačího období a ke korekci krmé dávky (kotrolí odlovy, tzv. letí pruby v rybících). Ve většiě případů je uto využít metody zpětého výpočtu růstu. Zde se vlastě jedá o časovou rekostrukci růstu založeou a faktu, že růst těla ryby a růst šupi (otolitů, kostí) jsou v zákoité souvislosti. Z tohoto předpokladu vychází metoda Eiara Lea: Délka šupiy od středu k jejímu okraji (V) je k aktuálí délce těla ryby (L) ve stejém poměru jako ěkdejší poloměr šupiy (V ) k ěkdejší délce těla ryby (L ). Tedy V L V L V, potom L L V Pro mechaický výpočet růstu, který je založe a podobosti pravoúhlých trojúhelíků, se používá tzv. Leaova deska. Lze ji využít pro staoveí růstu ryb s většími a dobře čitelými šupiami a přesost metody je dostačující pro praktické účely. Přesé určeí délky těla ryby za 96

5 předcházející ezámé roky života vyžaduje poměrě složité korekce, protože závislost délky těla a poloměru šupiy zpravidla eí zcela lieárí. Pro zachyceí idividuálí variability se měřeí provádí řádově a stovkách exemplářů určitého druhu. Zároveň se vypočítávají zvláští hodoty pro možost porováí růstu zkoumaých rybích druhů s rybami stejých druhů z jiých vod. To potom umožňuje vyvozovat závěry o zákoitostech růstu sledovaého druhu. Výsledky získaé Leaovou metodou jsou také poěkud ižší, a to zejméa pro prví roky života. Teto edostatek koriguje metoda Rosy Lee, která vychází ze zjištěí, že ryba má v době založeí šupi již určitou velikost, s íž je třeba počítat. Proto do vzorce E. Lea zavedla hodotu a, která představuje délku těla ryby v době založeí šupi a lze ji zjistit empiricky ebo graficky. Vzorec pro výpočet růstu má potom podobu: L V V L a a Studium rybích populací a společestev V rámci každého živočišého druhu, tedy i ryb, je považováa za základí jedotku osídlei určitého biotopu populace. Ta je defiováa jako skupia jediců téhož druhu, která se vyzačuje stejým geofodem. V současé době eí většia rybích populací žijících a ašem území v přirozeém stavu, protože jsou dlouhodobě výrazě ovlivňováy ejrůzějšími atropogeími vlivy. Mezi ejdůležitější z ich patří rybářské obhospodařováí tekoucích vod (sportoví rybolov: vysazováí ásad, které avíc často pocházejí z povodí jiých řek), zečišťováí vod a stavebí úpravy říčích toků (velké vodí stavby, regulace říčích koryt, meliorace). V rybičích chovech a akvakulturách, kde je druhová i věková struktura ryb přímo podřízea hospodářskému cíli, ehovoříme o populacích, ai o rybích společestvech, ale tato uměle vziklá společestva ozačujeme jako obsádky. Problematika rybích obsádek spadá do discipli avazujících a ichtyologii (chov ryb, akvakultura), proto zde ebude blíže objasňováa. U volě žijících ryb jsou z hlediska rybářského obhospodařováí tekoucích vod pro využití produkčích schopostí a z hlediska ochray rybích druhů studováy základí populačí charakteristiky a jejich dyamika (zejméa abudace a biomasa, věkové složeí populací a mortalita). V ásledující kapitole jsou uvedey pouze v praxi ejčastěji používaé ichtyologické metody. Podrobě je tato problematika rozvedea v základích ichtyologických příručkách (apř. Holčík a Hesel, 1972). 97

6 Odhady početosti rybích populací Početost (hustota populace) vyjádřeá abudací je základím populačím parametrem. Abudace představuje početí charakteristiku populace, vztažeou a jedotku plochy, její hmotostí vyjádřeí je ozačováo jako biomasa. Dalším parametrem je produkce, která představuje hmotostí vyjádřeí tvorby ové biomasy za časové období, obvykle za jede rok. Odhady početosti zahrují metody, jimiž můžeme staovit velikost populace ryb v kokrétím úseku vodího toku, v jezeře, ebo v údolí ádrži. Přímé metody odhadu jsou založey a vypuštěí sledovaé ádrže (rybíka) a spočítáí sloveých ryb, ebo a zahrazeí určitého úseku toku a vyloveí všech ryb pomocí elektrického agregátu. V krajím případě lze také ryby ve sledovaých úsecích toků ebo v malých ádržích vytrávit pomoci rybích jedů (piscicidů). Tato metoda byla u ás dříve využíváa při studiu polabských tůí, des je však z hlediska ochray přírody zcela epřijatelá. Přímé metody odhadu početosti rybích populací mají poměrě malé využití, omezeé a rybíky, tůě, jezírka, potoky a krátké úseky meších řek. Ve většiě případů se proto musíme uchýlit k epřímým metodám, které jsou založeé a matematickém odhadu početosti. K odhadům početosti, ale také mortality, růstu a migrací ryb, se s výhodou používá začeí ryb. Většiou se využívá idividuálí začeí pomocí dříve ejpoužívaějších kovových začek až po des převažující elektroické čipy, ebo speciálí barviva, ijekčě podkožě aplikovaá. Převážě pro potřeby evidece v chovech ryb ebo pro viditelé odlišeí mlíčáků a jikeraček se používá skupiové začeí (odstřižeí epárové ploutve ebo jedé z břiších ploutví), popřípadě koží začeí pomocí kryogeí metody. Tyto začky však mají časově omezeou trvalivost. Při epřímém odhadu početosti populace s využitím začeých ryb vycházíme z předpokladu, že vyloveé a ozačeé ryby, které vypustíme zpět do sledovaého biotopu, se rozptýlí mezi zbývající eozačeou část populace. Při opětovém odlovu ryb potom zjistíme určitý poměr mezi ozačeými a eozačeými rybami, který představuje základí údaj pro výpočet odhadu. Pro správost odhadu početosti je však třeba split základí podmíky: 1. Ryby musejí být ozačey dobře viditelou začkou, která ezpůsobí rybě zraěí ebo smrt a z těla ryby eodpade. 2. Ozačeé ryby musejí být rovoměrě rozptýley mezi eozačeými. Zvláště u větších ádrží je uté ozačeé ryby rozvézt a vypustit a růzých lokalitách, vzdáleých od místa uloveí. 3. Sběr ichtyologického materiálu musí být proporcioálí hustotě populace v celé ádrži. 98

7 4. Ulovitelost ozačeých a eozačeých ryb musí být stejá. Je třeba kombiovat růzé rybolové prostředky, protože každá lová metoda je více ebo méě selektiví. 5. Populace podrobeá experimetu esmí být ovlivňováa mortalitou, ai atalitou. Experimet musí proto proběhout v krátkém časovém úseku. To sice eí u velkých ádrží možé, ale řadou sledováí bylo zjištěo, že atalita se prakticky rová mortalitě, takže s korekcí eí třeba počítat. V praxi je pro svoji jedoduchost a přitom relativí přesost ejčastěji používáa metoda odhadu podle Schabelové: t N s N - rozsah (početost) populace - celkový počet ryb v úlovku t- celkový počet ozačeých ryb, přítomých v ádrži s - celkový počet ozačeých ryb v úlovku Rozsah populace (N) je ovlivě růzými faktory, proto musíme zjistit hraice, mezi imiž se odhad pohybuje, tzv. kofidečí limity (většiou s 95% pravděpodobostí, málokdy s 99% pravděpodobostí). Použití vzorce pro výpočet se řídí rozsahem souboru (počtem uloveých ryb). Další z používaějších metod je grafická metoda Leslie a Davise. Hodoty po sobě ásledujících úlovků (y t ) se zaesou do grafu proti hodotám kumulovaých úlovků, z ichž prví je ulový. Směrice přímky procházející vyeseými body, představuje pravděpodobost uloveí (p) ryb v každém jedotlivém odlovu. Průsečík s osou x se rová početosti odhadovaé populace. Díky vysoké úrovi ichtyologického výzkumu v České republice máme k dispozici poměrě hodě údajů o populačí hustotě ryb v růzých typech ašich vod, a to jak z potoků a řek, tak i z větších údolích ádrží. V ašich pstruhových vodách (kategorie rybářských revírů) se abudace ryb pohybuje v rozmezí ks.ha -1, s průměrou hodotou ks.ha -1, z toho pstruh obecý tvoří průměrou abudaci ks.ha -1. Odhady početosti ryb ve větších tocích mimopstruhového charakteru kolísají v rozsahu ks.ha -1. Nejvyšší abudace ryb je zjišťováa v iudačích oblastech velkých řek (tůě, odstaveá ramea). V údolích ádržích je početost ryb ižší a abudace dosahují hodot ks.ha -1 (bez tohoročků). Společě s odhady početosti rybích populací se provádí také odhad jejich biomasy, to zameá hmotosti jedé ebo více populací, popřípadě celého rybího společestva a jedotku 99

8 plochy. Vlastí biomasa (B) je ásobkem průměré hmotosti ryb (W) určité délkové ebo věkové skupiy a její abudace (A), pro i-tou skupiu (vše v přepočtu a 1 ha plochy): B i 1 A i W i Celkovou biomasu rybího společestva (ichtyoceózy) potom tvoří součet biomas jedotlivých druhů. V ašich pstruhových vodách se biomasa ryb pohybuje mezi 87 a 530 kg.ha -1 (s průměrem 167 kg.ha -1 ), v řekách mimopstruhového pásma v rozmezí kg.ha -1 (s průměrou hodotou 430 kg.ha -1. V silě eutrofích ádržích může biomasa ryb dosahovat kg.ha -1. Vedle abudace a biomasy ryb je z hospodářského hlediska důležitý také odhad produkce rybích populací i celých společestev. Nejjedodušším způsobem odhadu produkce je vyásobeí průměrého hmotostího přírůstku ryb jedé věkové skupiy za daou časovou jedotku jejich počtem a koci sledovaého období. Součet za jedotlivé skupiy (popřípadě i druhy) potom představuje celkovou produkci. Alleova grafická metoda odhadu produkce vychází z plaimetrického zjištěí plochy ohraičeé souřadicovými osami a křivkou závislosti mezi rostoucí průměrou hmotostí ryb a klesající početostí. Na osu y vyášíme počet přežívajících jediců jedoho ročíku určitého druhu a a osu x průměrou hmotost této věkové skupiy. Pro odhad produkce ryb v tekoucích vodách byla vypracováa Léger-Huetova metoda, která bere v úvahu biogeí kapacitu toku (B), jeho průměrou šířku v metrech (L) a koeficiet produktivity (k). Studium vyvážeosti rybích společestev Druhové složeí rybích společestev, přemožeí ebo edostatek určitých rybích druhů, jejich rychlost růstu jsou dalšími důležitými ukazateli vyvážeosti ichtyoceóz, které mají ve svém důsledku vysokou vypovídající hodotu o úrovi rybářského obhospodařováí určitého vodího biotopu. Z hlediska početího zastoupeí jedotlivých rybích druhů ve společestvu představuje důležitý relativí kvatitativí zak domiace (D), která vyjadřuje procetický podíl druhových populací. Vypočítáme ji z absolutích ebo i relativích hodot abudace: D 100 s (v %) - celkový počet jediců určitého druhu s - celkový počet jediců všech druhů (společestva) 100

9 Hodota domiace je ovlivěa počtem druhů, které společestvo tvoří a s rostoucím počtem druhů se relativě sižuje. Proto je u společestev s vysokým počtem druhů domiace ejpočetějších druhů relativě ižší ež ve společestvech druhově chudých. Pro podrobější rozlišeí domiace se používá pětistupňová klasifikace: eudomiatí druh více ež 10% domiatí druh 5-10% subdomiatí druh 2-5% reredetí druh 1-2% subrecedetí druh méě ež 1% Bohatství druhů ve společestvu je charakterizováo druhovou rozmaitostí, ebo-li diverzitou. Jedá se o strukturě kvatitativí vlastost každého společestva, která se hodotí pomocí idexu diverzity (H ). Te představuje poměr počtu druhů k počtu jediců: H i 1 N N i log 2 N N i N i - počet jediců jedoho druhu N - počet jediců všech druhů Čím je idex diverzity vyšší, tím větším počtem druhů je společestvo tvořeo a tím více je celkový počet jediců rozlože a více druhů. Malou diverzitu vykazují společestva žijící v extrémích podmíkách (apř. ve zečištěých vodách), vysokou diverzitou se vyzačují stabilizovaá společestva. Počet druhů společestva výrazě závisí a geografické poloze, diverzita obecě roste od pólů k rovíku. Podobá závislost existuje a admořské výšce, s jejímž vzestupem druhová pestrost klesá (apříklad ižší diverzita pstruhových pásem). Pro diverzitu má také důležitý výzam stáří společestva, starší společestva jsou druhově bohatší ež mladší. Další vlastostí společestva, související s druhovou diverzitou je jeho vyrovaost, ebo-li ekvitabilita, charakterizovaá idexem E: H E log 2 s H - idex diverzity s - celkový počet druhů společestva 101

10 Ekvitabilita vlastě sigalizuje míru rovosti četostí jedotlivých druhů, to zameá poměré rozděleí všech jediců společestva a zastoupeé rybí druhy. Pro posouzeí vyvážeosti ichtyoceóz hlediska praktického obhospodařováí rybářských revírů je důležité sledovat v říčích tocích a údolích ádržích hmotostí poměr růzých skupi ryb (především edravých a dravých druhů). K tomu je třeba zát: - druhové spektrum ryb zkoumaé ádrže ebo toku - početost (abudaci) jedotlivých druhů - hmotost (biomasu) jedotlivých druhů ryb - jejich délkovou charakteristiku Pro odhad těchto údajů je možo využít také určité pozatky ze statistik rybářských úlovků hospodářské evidece rybářských svazů. I když tyto údaje jsou zatížey růzými chybami, způsobeými selektivostí lovu, pytláctvím a epřesým zazameáváím úlovků, jedá se o velice důležitý zdroj kokrétích ichtyologických dat. Koeficiet F/C udává hmotostí poměr edravých a dravých rybích druhů. Veličia F je celková hmotost edravých druhů ryb (plaktoofágové, betofágové, fytofágové). Zařazujeme sem i plůdek dravých druhů ryb. Hodota C představuje celkovou hmotost dravých druhů. Do této skupiy zase zařazujeme velké exempláře edravých druhů, o ichž je zámo, že se od určité velikosti živí také rybami (apř. jelec tloušť a okou říčí). Rozpětí koeficietu F/C 1,4-10 charakterizuje společestvo v rovováze. Za optimálí rozpětí je považováo a takové společestvo dosahuje ejvyšší produkce. Koeficiet F/C ižší ež 2,0 charakterizuje společestvo s převahou dravých ryb (v ašich podmíkách se prakticky evyskytuje). F/C vyšší ež 6.0 sigalizuje přemožeí edravých druhů, což je aopak případ většiy vod, kde je provozová sportoví rybolov. Rybáři se totiž selektivě zaměřují a lov dravých ryb pro jejich relativě sažší ulovitelost a vysoce kvalití maso. Koeficiet Y/C vyjadřuje možství dostupé potravy pro dravce. Veličia Y představuje celkovou hmotost ryb skupiy F, které jsou dostatečé malé, aby mohly být potravou dravců (C). Ve vyvážeých populacích se Y/C pohybuje v rozmezí 0,02-4,8. Za optimálí je považováo rozpětí Pokud je koeficiet Y/C vyšší ež 4,8, ichtyoceóza je v erovováze a eí schopa produkovat dostatečé možství ryb lové velikosti. Koeficiet A t vyjadřuje hmotostí procetické zastoupeí ryb lové velikosti v ichtyoceóze, tedy ryb takové velikosti, které prakticky tvoří produkci. Ve vyvážeé ichtyoceóze se 102

11 A t pohybuje v rozsahu 33-90%, optimálí hodota je 60-85%. Hodoty A t od 0,0 do 40% sigalizují přemožeí edravých druhů ryb, hodoty ad 85% ukazují a převahu dravců. Koeficiet A F představuje procetický podíl hmotosti velkých ryb skupiy F, přesahujících lovou míru, z celé skupiy F. U vyvážeých společestev se A F pohybuje mezi 12,2 a 99.6%, optimálí jsou hodoty v rozmezí 60-80%. Hodoty A F v rozsahu 1,2-25,7% ukazují a přemožeí edravých druhů, hodoty ad 85% sigalizují adbytek dravců v ichtyoceóze. 103