Paní Le Pape Racine, mohla byste nám nejprve představit jazykovou politiku, kterou se Švýcarsko řídí?

Transkript

1 Rozhovor se švýcarskou didaktičkou cizích jazyků Christine Le Pape Racine na téma: "Vícejazyčné osnovy a didaktika", který navazuje na její přednášku v Goethe- Institutu Praha ze dne Paní Le Pape Racine, mohla byste nám nejprve představit jazykovou politiku, kterou se Švýcarsko řídí? Ráda. Přes jisté rozdíly uvnitř Švýcarska se celá země řídí stejnou jazykovou politikou jako Evropská unie a Rada Evropy, tedy zachování jazykové a kulturní různorodosti. Cílem je vzdělat absolventy základních škol ve třech jazycích tak, aby je ovládali funkčně - tedy ne perfektně - a disponovali stupňujícími se kompetencemi. Tohoto cíle je dosaženo v závislosti na regionu během 3 až 7 let. V budoucnu by všichni obyvatelé měli být schopni se mezi sebou na komunikativní úrovni domluvit dle potřeby v každodenním prostředí práce a rodiny. Kolik národních jazyků ve Švýcarsku je a jak se s nimi zachází? Švýcarsko má 7,7 milionu obyvatel. Nejrozšířenějším národním jazykem je němčina, přesněji mnoho jejích nářečních variant, následuje francouzština, potom ještě asi 6% italština a asi mluvčích rétorománštiny, kteří musí bojovat o přežití jejích pěti idiomů. V roce 2009 žilo ve Švýcarsku 22% cizích státních příslušníků, kteří přinášejí ještě mnoho dalších jazyků. Speciální pozici má angličtina nebo "globish" (globální angličtina) jako lingua franca. Obyvatelstvo dle hlavního jazyka 2000: národní jazyky 1

2 Jazyková otázka je ve Švýcarsku aktuální, zejména používání spisovné němčiny na základní škole, která je občas chápána jako konkurence nářečí a přiřazuje se tak k mnoha švýcarským dialektům, jimiž se všude běžně mluví, a není vnímána - jako např. v Německu - spíše jako sociolekt. Zvláštní diskusi zasluhuje používání spisovné němčiny v mateřské školce, které by mělo 23% dětí z rodin imigrantů napomoci k lepšímu startu ve škole. V současnosti je každé druhé uzavřené manželství smíšené, což znamená, že do škol nastupuje čím dál více dvojjazyčných dětí, a to představuje velký potenciál. Jak a jakým jazykem nebo jakými jazyky mezi sebou mluví lidé, kteří vyrostli dvoj- nebo vícejazyčně? Celosvětová a především evropská mobilita má vliv na jazykovou a kulturní identitu člověka. Už neexistují žádné uzavřené prostory - ani geograficky, ani mentálně. Identita každého jedince je více nebo méně dotčena jinými kulturními vlivy. Komunikační možnosti trojjazyčných lidí se znásobují ve výběru jazyka. Je nutno předeslat, že dosud konverzace probíhala téměř vždy jednojazyčně. V budoucnosti budou ve zvýšené míře podporovány také dvojjazyčné konverzace. Mezi lidmi, kteří jsou aktuálně dvojjazyční, existují v konverzaci tři možnosti výběru jazyka. Pokud je diskuse vedena jednojazyčně v jednom z obou mateřských (prvních) jazyků, nejsou kompetence vyrovnané, protože jedna osoba má díky mateřštině větší váhu, zatímco druhá se musí více soustředit, je v podřízené pozici. Pouze ve dvojjazyčné konverzaci, při které každý mluví svým mateřským jazykem a ostatní tomuto jazyku rozumějí, je poměr kompetencí vyvážený. Kromě toho je možné takovouto diskusi vést na vyšší úrovni. V budoucnu, v případě tří jazyků, bude mnohem více možností výběru jazyka. Před tím, než konverzace vůbec začne, by museli mluvčí zjistit, která kombinace je pro oba partnery nejlepší a domluvit se na ní. Jaký má vícejazyčnost hospodářský význam? Přidaná hodnota vícejazyčnosti se nedá tak jednoduše změřit. Prof. François Grin z univerzity v Ženevě, který se zabývá ekonomií v oblasti vzdělávání, zjistil pomocí různých výzkumných projektů, že např. německy hovořící Švýcaři mluvící navíc ještě jedním národním jazykem mají průměrně (počítáno na celý život) o cca 15% vyšší mzdy, pokud ještě mluví anglicky, je to přibližně 25%. Jazykové kompetence obyvatelstva přispívají cca 10% k hrubému národnímu produktu. Jsou spíše využitelné při nákupu zboží, než při prodeji. Vícejazyční zaměstnanci dostávají navíc dvakrát méně často výpověď, než jednojazyční. Mohla byste nám říci něco o základní škole a výběru jazyka? Ano, budu teď mluvit o povinné školní docházce, která ve Švýcarsku zahrnuje 1-2 roky mateřské školy a 9 školních ročníků. V 90. letech se Švýcarsko rozhodlo, že už od 9 a 11 let mají být vyučovány dva cizí jazyky. Otázkou je, jaké a jaký jako první?? V médiích se na toto téma strhly prudké debaty, které zahrnovaly jazykověpolitická, hospodářská, kulturní a lingvistická krátkodobá i dlouhodobá kritéria. Ještě před 10 lety převládal názor, že nejdůležitějším jazykem je angličtina, a že bude stačit, když každý bude umět anglicky, protože angličtinou se všichni lidé mezi sebou domluví. Princip "english only" byl obhajován všemi vlivnými hospodářskými kruhy. Mezi mládeží panovalo pro angličtinu velké nadšení, protože na ni bylo přeneseno z veřejného mínění. K tomu jim bylo sugerováno, že se angličtina dá jednoduše a zábavně naučit. Motivace učit 2

3 se např. francouzštinu výrazně klesla. Toto pojetí je dnes ale opět relativní, protože si lidé mezitím všimli, že se nestačí učit pouze angličtinu, protože angličtinu se učí všichni. V hospodářské konkurenční situaci mají výhodu ti, kteří navíc mluví jazykem zákazníka. Kromě toho má názor "english only" zničující vliv na všechny ostatní jazyky. Jak se tedy Švýcarsko rozhodlo? S jakým cizím jazykem se začíná jako první? Skoro jako vždy vznikl kompromis. Na východě německy mluvící části Švýcarska se začíná s angličtinou, dva roky poté následuje francouzština. Na západě, jihu a jihovýchodě se začíná jedním z národních jazyků a potom je angličtina. Ve francouzské části Švýcarska, Romandii, se už od 90. let začíná němčinou jako prvním cizím jazykem, protože Romandie vnímá význam německého jazyka nejen jako nejdůležitějšího národního jazyka. I hospodářsky a kulturně je Švýcarsko s Německem, které je s odstupem nejdůležitějším obchodním partnerem, těsně spojeno. To samé vlastně platí i pro Českou republiku. Hospodářské vztahy Německa v Evropě Z hlediska teorie učení by se dalo říct, že by bylo smysluplné naučit se vždy jeden jazyk z ostatních dvou 3

4 evropských jazykových rodin, protože ten by pak fungoval jako most k dalším jazykům stejné skupiny. Pokud nejsou možné dva, tak alespoň jeden, a ten jako první. K tomu se samozřejmě připojuje angličtina. Jak se dnes přistupuje k vícejazyčnosti ve vyučování ve Švýcarsku? My se odvoláváme na definici Společného evropského referenčního rámce (SERR): Vícejazyčnost (plurilingvismus) je na rozdíl od mnohojazyčnosti (multilingvismus) definována jako vícejazyčná kompetence, která není pouze přidána k jednojazyčným kompetencím, ale kombinuje je a různými způsoby je transverzálně propojuje. Velmi důležitá je orientace na kompetence, která vychází z již existujících kompetencí, na rozdíl od orientace na deficity, jež vychází z nikdy nedosažitelného ideálu a hodnotí nedostatky. K tomu je nutné vytvořit nové standardizované evaluační nástroje, jako je např. ve Švýcarsku Lingualevel (pro mládež mezi 11 a 15 lety, pro výuku angličtiny a francouzštiny, Vícejazyčnost je také určitým postojem, který je zastáván učitelem tím, že sám pracuje na své vícejazyčnosti a spoluutváří školu jako vícejazyčnou instituci. Ke změně paradigmatu přispívá i horizontální a vertikální koherence učebních plánů. Jaké prvky patří k didaktice vícejazyčnosti? Řekla bych, že je to 7 následujících prvků, které vyplývají z konstruktivistického pojetí učení: 1) Didaktika s přesahem do více jazyků Didaktika vícejazyčnosti se dá (v návaznosti na Meißnera/Reinfrieda) definovat následovně: Didaktika vícejazyčnosti je vědou a naukou o kombinovaném a koordinovaném vyučování a učení se více cizích jazyků ve škole i mimo ni. Všechny dosavadní úspěšné metody jazykové výuky zůstávají zachovány. Vícejazyčná didaktika tedy není něco zásadně nového, podle jejích principů by měla být dosud oddělená výuka jazyků L1, L2 a L3 propojena tak, aby přesahovala z jednoho jazyka do ostatních. Tímto se při jazykové výuce nejen využijí synergie, ale propojí se spolu kompetence, které vytvoří novou kompetenci vícejazyčnosti. Realizování vícejazyčné didaktiky má vliv na požadovanou jazykovou kompetenci učitelů (C1 v cizím jazyce) vývoj a použití učebních materiálů vyučovací metody testovací a zkušební postupy spolupráci mezi učiteli 2) Jazykové povědomí (language awareness), setkání s jazyky a kulturami Pod pojmem jazykové povědomí je míněno osvětlení podobností mezi jazyky L1, L2 a L3, aby byl umožněn transfer. S tím je spojeno také objevování a zařazování kulturních aspektů a rozvoj otevřeného přístupu k jiným kulturám. 4

5 3) Činnostně a obsahově zaměřená výuka cizích jazyků Jedná se o výuku, při níž jsou pomocí cizího jazyka osvětleny nové obsahy, které dosud nebyly známé ani v jazyce výuky. Tyto obsahy podněcují řečovou činnost. Z opačného pohledu by se dalo říct, že se cizí jazyk učí na základě nových obsahů. Výuka vychází z témat, zprostředkovává vědění v cizím jazyce a sděluje věci, jež mají pro žáka význam a přesahují čisté užití a cvičení. 4) Výměny a setkávání Žáci se s cílovým jazykem/jazyky seznámí kromě výuky ve třídě i v autentických situacích. Prvek setkávání je umožněn např. intenzivními bloky s animací rodilými mluvčími, exkurzemi do oblastí cílového jazyka, virtuálními kontakty ( y, virtuální platformy atd.), výměny jednotlivých žáků, výměny celých tříd s partnerskými školami. Takto žáci pocítí užívání cílového jazyka jako něco smysluplného a nutného. K obsahovému učení se zde připojuje ještě významný důraz na interkulturní učení. 5) Kompetence rozvíjet učební strategie při učení se jazykům. Žáci reflektují své pracovní postupy a systematicky si vyvíjejí učební strategie a pracovní techniky. Dokážou je používat a přenést i na nové situace. 6) CLIL-EMILE / dvojjazyčná výuka odborných předmětů / imerze Imerzní vyučovací metody jsou obecně možné, nicméně je nyní málo vyškolených učitelů (dosud zejména na gymnaziální úrovni). Předběžná idea je ta, začít s krátkými sekvencemi nebo "jazykovými ostrůvky" a zvykat tak od počátků žáky na možnost, že každý z předmětů může být minimálně přechodně nebo bodově vyučován v jiném jazyce. 7) Integrovaná jazyková podpora Tím je míněna jakákoli podpora původních jazyků dětí z imigrantských rodin v kurzech jejich domovského jazyka a kultury nebo logopedická podpora. Co je nedůležitější, aby se tento ambiciózní projekt podařil? Je to jazykové a didaktické vzdělávání učitelů, kteří si již tak na sebe vzali enormní zátěž, která zasluhuje uznání. Důležité jsou také informovaní rodiče a zprostředkování nových myšlenek široké veřejnosti. Odbornému světu je jasné, že se jedná o dlouhodobý projekt. Mnohokrát Vám děkuji. Christine Le Pape Racine je profesorkou odborné didaktiky francouzštiny (Institut Primarstufe) na vysoké škole Pädagogische Hochschule při Fachhochschule Nordwestschweiz. Je také didaktičkou cizích jazyků na volné noze a prezidentkou Společnosti pro podporu vícejazyčného vyučování ve Švýcarsku APEPS (Arbeitsgemeinschaft zur Förderung des mehrsprachigen Unterrichts in der Schweiz APEPS). ( 5