UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE Tomáš KUFA Euroregion Těšínské Slezsko území pro česko-polskou přeshraniční spolupráci Diplomová práce Vedoucí práce: Doc. RNDr. Zdeněk SZCZYRBA, Ph.D. Olomouc 2008

2 Prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl jsem veškerou použitou literaturu. Olomouc, 30. dubna podpis 2

3 V úvodu bych rád poděkoval především svému vedoucímu diplomové práce doc. Zdeňku Szczyrbovi, Ph.D. za trpělivé odborné vedení a ochotu a vstřícnost při zodpovězení všech otázek. 3

4 4

5 5

6 OBSAH: 1. ÚVOD CÍLE PRÁCE A POUŽITÁ METODIKA Cíle práce Použitá metodika REŠERŠE ZÁKLADNÍ LITERATURY K PROBLEMATICE REGIONÁLNÍ ROZVOJE A EUROREGIONŮ ČESKO POLSKÉ EUROREGIONY Vymezení a geografická analýza euroregionu Těšínské Slezsko Těšínské Slezsko v historickém kontextu Fyzicko-geografická charakteristika Reliéf Klima Vodstvo Socioekonomická charakteristika Obyvatelstvo Průmysl Hraniční přechody ANALÝZA FUNGOVÁNÍ EUROREGIONÁLNÍCH STRUKTUR A MECHANISMŮ V EUROREGIONU TĚŠÍNSKÉ SLEZSKO Specifika přeshraničních struktur ve střední a východní Evropě Formy přeshraniční spolupráce Organizační struktura euroregionu instituce a aktéři euroregionální struktury (časoprostorová analýza) Právní postavení Struktura euroregionu Programy rozvoje území Phare CBC Interreg IIIA Operační program přeshraniční spolupráce ČR-Polsko SWOT analýza KOMPARATIVNÍ ANALÝZA FUNGOVÁNÍ EUROREGIONU TĚŠÍNSKÉ SLEZSKO A EUROREGIONU BESKYDY 63 6

7 6.1 Rozvojové projekty v území Phare CBC Interreg IIIA Operační program přeshraniční spolupráce ČR-Polsko VYHODNOCENÍ INTERVIEW S PŔEDSTAVITELI OBCÍ A ORGANIZACÍ EUROREGIONU TĚŠÍNSKÉ SLEZSKO ZÁVĚR SUMMARY SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ELEKTRONICKÝCH ZDROJŮ...78 PŘÍLOHY

8 1. ÚVOD Ještě na počátku 90. let minulého století byly pojmy euroregion a přeshraniční spolupráce pro většinu z nás pojmy neznámé, bezobsažné, nezajímavé. Hranice vzniklé v průběhu posledních třech století a ještě zesílené po druhé světové válce totiž představovaly neprůchodné bariéry mezi regiony, které historicky patřily k sobě a vtiskly jim postavení periferních, pro život ne příliš atraktivních oblastí. Touha obyvatel příhraničí po životě stejně kvalitním jako ve vnitrozemí vedla po roce 1989 obce k hledání nových možností přeshraniční spolupráce a společného řešení specifických problémů hraničních regionů. Po vzoru západní Evropy začala vznikat regionální sdružení, která navazovala spolupráci s obdobnými sdruženími na druhé straně hranice. Tak i u nás začaly vznikat první euroregiony, které jako mosty spojily sousední země a staly se hnací silou přeshraniční spolupráce. Mezi hlavní důvody zakládání takovýchto svazků patří odstraňování nerovností mezi regiony na obou stranách hranice. Fungující spolupráce přesahující hranice napomáhá překonávat nevýhody regionu plynoucí z okrajové polohy vůči centru státu především v oblastech ekonomického a sociálního rozvoje. První náznaky významnější spolupráce se začaly objevovat na česko-německé a polsko-německé hranici. Jednalo se mimo jiné o výrazný psychologický efekt, kdy státy z bývalého komunistického bloku mohly navázat přeshraniční spolupráci a hranici se přestalo vnímat jen negativně jako jakousi bariéru 1. V dnešní době se euroregiony stávají moderní strukturou v rámci Evropské unie, směřující k rozvoji nové spolupráce občanů, obcí i regionů ve sjednocené Evropě. Cílem euroregionu je podpora a realizace projektů odrážející všechny formy spolupráce mezi smluvními stranami, obzvláště pak podpořit vnitřní rozvojový potenciál na obou stranách hranice, vznik nových ekonomických aktivit a vytváření pracovních příležitostí. Kromě ekonomických a sociálních oblastí života příhraničních regionů zasahují programy také do oblasti cestovního ruchu, turismu i kultury, ale i každodenních kontaktů obyvatel. Pro region je charakteristický dlouhodobý společný vývoj, který se velkou mírou podílel na utváření společných vztahů. Tato diplomová práce poukazuje na to, jak společný historický vývoj území ovlivnil charakter pozdější přeshraniční spolupráce a jak důležité poté bylo její institucionalizování pod hlavičku euroregionu. Podává podrobnou analýzu programů a v jejich rámci uskutečněných projektů realizovaných v zájmovém území. Díky tomu, že jsem se na území tohoto euroregionu narodil a stále žiju, mohu do této práce vnést svůj osobní 1 Slezská univerzita v Opavě, Vzdělávací centrum v Krnově a město Glubczyce: Podpora česko-polské spolupráce ve veřejné správě, sborník referátů z mezinárodní odborné konference ve dnech v Karlově Studánce, Opava

9 pohled a názory, utvářené dlouhodobým kontaktem s obyvateli polské menšiny v české části euroregionu. 9

10 2. CÍLE PRÁCE A POUŽITÁ METODIKA 2.1 Cíle práce Hlavním cílem této práce je analyzovat dosavadní charakter a specifika přeshraniční spolupráce na území Euroregionu Těšínské Slezsko (dále jen ERTS). Dílčím cílem je komplexní geografická charakteristika ERTS, jeho fyzickogeografických a socioekonomických charakteristik. Součástí je také SWOT analýza, která popisuje základní charakteristiky rozvoje území. Další dílčí částí je analýza fungování euroregionálních struktur a programů, které se podílejí na rozvoji území. V rámci této práce proběhlo vlastní empirické šetření formou interview s vedoucími představiteli obcí a organizací či sdružení, které jsou členy euroregionu nebo při výkonu své činnosti přicházejí s euroregionem do styku. Výsledky jsou prezentovány v samostatné kapitole, ale také prezentovány v průběhu textu. V poslední samostatné části bylo cílem provést analýzu fungování ERTS a euroregionů Beskydy. Na základě této analýzy pak byla provedena jejich komparace s důrazem na rozvojové projekty v území. 2.2 Použitá metodika Pro charakteristiku fyzicko-geografické části bylo použito pro českou část zeměpisných lexikonů a map. Byly také použity statistické publikace o Moravskoslezském kraji 2. V polské části byl sběr dat poněkud obtížnější. Vzhledem k tomu, že převážnou část území tvoří těšínský powiat (okres), byly použity charakteristiky převážně z tohoto okresu. Zdrojem pro socioekonomickou část byla pro českou oblast data z Českého statistického úřadu, hlavně pak z jeho pobočky pro Moravskoslezský kraj v Ostravě. Zatímco v Karvinském okrese jsou členy euroregionu všechny obce, tak v okrese Frýdek-Místek je situace poněkud komplikovanější, protože ne všechny obce jsou členem euroregionu. Proto byla použity data za správní obvody. Území euroregionu se téměř úplně shoduje se správními obvody, proto byly data použity za tuto správní jednotku. Data za tři obce 3, které jsou členy euroregionu a nacházejí se ve správním obvodu Frýdek-Místek byly pro potřeby této diplomové práce připočítány ke správnímu obvodu Třinec. Naopak obec Horní Bludovice ze správního obvodu Havířov není členem euroregionu a data za tuto obec byla odečtena od charakteristik správního obvodu Havířov. 2 Dostupné z 3 Jedná se o Horní Tošanovice, Dolní Tošanovice a Třanovice 10

11 Druhá část práce je zaměřená na analýzu fungování struktur Euroregionu. Nejprve je provedeno zařazení Euroregionu do systému evropských regionů podle míry spolupráce a ujasnění terminologické situace v přeshraniční spolupráci. Následně je provedena komplexní analýza euroregionálních struktur, charakteristika nejdůležitějších organizací, které se podílejí na implementaci programů v daném území, a také základních členů (obcí) a jejich zařazení do poměrně složité struktury euroregionu. Dále jsou představeny programové dokumenty rozvoje území s jejich geografickým dopadem, nastíněn proces schvalování a výše přidělených finančních prostředků za jednotlivé programové období. Na území euroregionu bylo provedeno vlastní šetření formou interview, které vneslo do doposud získaných teoretických dat vlastní empirické zkušenosti a podílelo se na formování některých názorů a postojů prezentovaných autorem v této práci. Struktura volených otázek vychází ze současného charakteru přeshraniční spolupráce, rozmístění jejích aktérů s intenzity spolupráce. Interview bylo provedeno s 10 představiteli na každé straně hranice, přičemž 5 z nich byli vždy vedoucí představitelé obcí (starostové, místostarostové) a druhou polovinu tvořili vedoucí představitelé organizací, kteří přicházejí při výkonu své činnosti do styku s orgány euroregionu a rozvojovými programy. Asi největším přínosem informací pak byl rozhovor se sekretáři ERTS v obou jeho částech. Mapy obsažené v práci byly vyhotoveny v programu ArcGis 9.2 a CorelDRAW 12. Tabulky a grafy byly zkonstruovány v programu Microsoft Excel. V poslední části je provedená komparativní analýza fungování struktur ERTS s Euroregionem Beskydy. Je rozebrána struktura, která vykazuje už na první pohled značné disproporce, popsána hierarchie vztahů a účast soukromého sektoru. V neposlední řadě jsou charakterizovány rozvojové projekty v území, jejich finanční výše a geografický dopad na území. 11

12 3. REŠERŠE ZÁKLADNÍ LITERATURY K PROBLEMATICE REGIONÁLNÍ ROZVOJE A EUROREGIONŮ Společenské změny ve střední Evropě v 90. letech 20. století zaznamenaly velkou změnu. Odstraněním hranic jako bariér se otevřel prostor pro přeshraniční spolupráci, jejíž charakteristikou se začala zabývat spousta autorů. Jejich závěry vycházejí částečně z již dlouhodobě fungující přeshraniční spolupráce na hranicích v západní Evropě, kde však jsou poměrně odlišné podmínky pro spolupráci v porovnání se střední Evropou. V česko-polském pohraničí identifikujeme tyto základní znaky M. Jeřábek (2004): a) periferní poloha ve vztahu k centru b) specifické přírodní a klimatické podmínky (převaha území vyšších nadmořských výšek) c) socio-kulturní diskontinuita způsobená historickým vývojem (odsun českých Němců a následné dosídlení pohraničí po 2. světové válce), přičemž jejich diferenciace vyplývá podle V. Houžvička (1996) z následujících prvků: 1) ze sociální struktury území (včetně demografických charakteristik) 2) odvětvové struktury ekonomického potenciálu území a přírodních (geografických) podmínek 3) opodstatnění v historickém vývoji 4) výměna obyvatelstva (v zájmovém území po staletí působil tzv. německý faktor, který se významně podílel na sociální struktuře obyvatelstva v minulosti,ale hlavně pak po 2. světové válce) Výzkum regionálních aktérů a jejich vzájemné kooperace je již od počátku komplikován absencí terminologické jednoty, uceleného teoretického rámce, či typologie, přičemž interpretace pojmu regionální spolupráce, i přes doposud malou pozornost sociálních vědců je pro vzájemné vztahy regionálních aktérů klíčovým východiskem. Podle V. Dočkal (2005) lze regionální spolupráci definovat jako společnou aktivitu regionálních aktérů, která primárně směřuje k oboustrannému rozvoji regionů, ve kterých aktéři působí. Sekundárně pak i k rozvoji aktérů samotných. Tato spolupráce může být realizována za součinnosti státu, nebo bez této součinnosti. Nicméně i pro kooperaci bez státního vlivu by mělo platit, že veřejný zájem (rozvoj regionu) převažuje nad soukromým (rozvoj aktérů). Podle M. Halás (2005) lze o přeshraniční spolupráci a přeshraničních vazbách mluvit pouze tehdy, pokud probíhá prostředí příhraničních regionů. Podle dosahu působnosti 12

13 můžeme rozdělit tři hierarchické úrovně spolupráce, vazby mezinárodní (dalekého dosahu), vazby nadregionální a vazby regionální integrované, resp. přeshraniční vazby K. Heffner (1998). Poněkud jiné dělení nám nabízí M. Perkmann (2002): 1) Jeho základním dělícím kritériem je souvislost území. Dle tohoto kritéria dělí regionální spolupráci na dvě základní formy. Do první skupiny řadí ty kooperující regiony, resp. Regionální aktéry v regionech, jež vytváří jednotný geografický celek (např. přeshraniční struktury). Do druhé skupiny přiřazuje ty případy, které souvislé území nevytvářejí (např. městské sítě, spolupráce významných zájmových sdružení apod.). Pro první formu regionální spolupráce používá pojem přeshraniční, pro druhou pak meziregionální. Avšak toto dělení nezachycuje všechny formy spolupráce, např. přeshraniční struktura jakými jsou ad hoc společenství sice vytváří ucelený geografický celek, nicméně funkcí se blíží spíše twinningu. Proto je tady druhé dělení a to podle funkce a sice tak, že společný cíl regionálních aktérů může být dosahován buď integrační formou, nebo formou neintegrační. a) Integrační formy vychází z předpokladu, že společný cíl lže snadněji dosáhnout v nadnárodně koncipovaném tělese, kdy vyšší míra supranacionality automaticky vede k odstraňování bariér mezi aktéry a sama o sobě je předpokladem pro dosažení vytýčeného cíle. Typickým příkladem integrační formy spolupráce jsou integrované přeshraniční struktury euroregiony. b) Neintegrační forma regionální spolupráce patří mezi tradiční způsoby vytváření regionálních vazeb. Lze ji vymezit jako nezávislé partnerství regionálních aktérů či regionů, které se ovšem nedotýká vnitřní regulace jednotlivých stran kooperace. Za příklad mohou sloužit různá partnerství měst (town-twinning). Je zřejmé, že výhradně pomocí takových partnerství nebudou aktéři spolupráce řešit otázky jako vysoká míra kriminality či nezaměstnanosti. Do určité míry za problematickou situaci lze označit tématiku výběru výzkumných předmětů. Těžiště leží totiž v západní Evropě, resp. na západním pohraničí Německa (obzvláště německo-nizozemské, německo-francouzské přeshraniční struktury). Pro nově vznikající struktury ve střední a východní Evropě má však tento fakt dvojí negativní následek: za prvé, jsou opomíjena jejich specifika. Za druhé, což je možná ještě horší, jsou během jejich výzkumu často aplikovány teoretické modely vhodné pro západoevropské přeshraniční struktury, nicméně pro struktury ve střední a východní Evropě mnohdy nepoužitelné V. Dočkal (2006). 13

14 Podle A. Wahla (2001) české území představuje kompaktní prostor s obcemi dvou okresů Karviná s naprosto převažujícím průmyslovým potenciálem a východní polovina okresu Frýdek Místek s podhůřím a horami Moravskoslezských a Slezských Beskyd, což představuje i funkčně vzájemnou provázanost jádra průmyslové oblasti se zázemím pracovních sil i rozsáhlým rekreačním potenciálem. Polské území navazuje na českou část pouze územím okresu Cieszyn, tedy převážně horami Slezských Beskyd, avšak na českou průmyslovou část navazuje pouze malý prostor s průmyslovým Jastrzebie Zdroj. Další významnou literaturou charakterizující české pohraničí je závěrečná zpráva vypracovaná Přírodovědeckou fakultou v Olomouci, katedrou geografie. Její název je Analýza přeshraniční spolupráce v euroregionálních strukturách na česko polském pohraničí a autory Z. Szczyrba, I. Smolová, M. Jeřábek (2006). Smyslem tohoto projektu bylo pochopit v celé šíři problematiku česko-polské přeshraniční spolupráce a její dopady do území euroregionů. Zabývá se také hodnocením dosažené úrovně česko-polské přeshraniční spolupráce na základě analýzy rozvojových programů na daném území. Součástí je také vlastní terénní výzkum (rozhovory se starosty a experty), na jehož základě analyzuje zkušenosti s dosavadní spoluprací s polskými a slovenskými partnery. V souvislosti s novým plánovacím obdobím je zajímavá publikace Potenciální zaměření přeshraniční spolupráce s polskými a slovenskými regiony s důrazem na nové plánovací období EU , autory jsou V. Toušek a kol. (2007). Tento projekt byl uskutečněn v rámci Programu Výzkumu a vývoje Ministerstva pro místní rozvoj ČR a na jejím vypracování se podílely společně řešitelské týmy Olomouce a Brna. Stručně charakterizuje dosavadní vývoj na česko-polské a česko-slovenské hranici, popisuje jednotlivé programy. Práce dále také ukazuje, jakým směrem by se mohla přeshraniční spolupráce ubírat do budoucna, jaký význam má pro obec, euroregion, kraj. Dalším cenným zdrojem informací jsou diplomové práce studentů Přírodovědecké fakulty v Olomouci. Historický vývoj území Těšínského Slezska byl v minulosti mnohokrát problémem sváru mezi oběma stranami. Velmi dobře je zpracován v práci autora J. Lux (2001) postavení a politicko-geografický význam národnostních menšin v ČR a také práce od H. Kostková (2007) polská národnostní menšina společenský status v regionálně geografickém a historickém kontextu. Dalším zdrojem, kde lze hledat informace o euroregionech a regionálním rozvoji jsou elektronické zdroje, tedy internet. Jedná se hlavně o stránky euroregionů, polských i českých částí. Jejich úplnost je však velice rozdílná i v rámci jednoho euroregionu. Najdeme zde kompletní administrativní podporu pro žadatele o spolufinancování projektů,ale také průběžné 14

15 výsledky dosavadní spolupráce v rámci Společného Fondu malých projektů (Phare CBC) a na něj navazující Fond mikroprojektů (INTERREG IIIA). Pro doplnění informací o programech byly použity i stránky programu INTERREG IIIA 4 a stránky Českého i Polského statistického úřadu. Výrazným zdrojem statistických informací je také Crossborder database 5, která byla společně vytvořena Českým statistickým úřadem, Zemským statistickým úřadem Svobodného státu Sasko a Hlavním statistickým úřadem ve Wroclawi, pobočka v Jelení Hoře

16 4. ČESKO POLSKÉ EUROREGIONY Česko-polské pohraniční oblasti a vývoj přeshraničních kontaktů prošly ve 20. století velkými změnami. Vznik nových států na území rozpadajícího se Rakouska Uherska po 1. světové válce, posun německo polské hranice k řekám Odra a Nisa a poválečný transfer německého obyvatelstva z obou stran hranice po roce 1945 výrazně ovlivnily strukturu obyvatelstva. Samostatná česko-polská hranice prodělala od vzniku Československého státu v roce 1918 poměrně složitý vývoj. Definitivní vymezení hranice bylo zakotveno ve Versailské smlouvě z roku Nejspornější část, území Těšínského Slezska, pak o rok později na základně rozhodnutí velvyslanecké konference v belgickém Spa 6. Další výraznou změnou pro region nastala ve 2. polovině 20. století kdy kontakty mezi oběma stranami hranice přísně omezeny a v regionu proběhla rozsáhlá migrace obyvatel. Současně byla integrita území oslabena faktem, že se stal pohraničním územím států Československa a Polska a že přímým mezilidským, institucionálním a obchodním kontaktům mezi oběma stranami hranice bránila politika obou států. Kromě toho se v těchto příhraničních oblastech výrazně odlišovala ekonomicko-sociální struktura. 7. Vznik euroregionů v pohraničních oblastech Československé, později České republiky včetně česko-polského pohraničí umožnila až změna politicko-společenských podmínek od počátku 90. let v obou sousedních státech. Do té doby měly česko-polské pohraniční oblasti našich formálně spřátelených až bratrských států velmi omezené vzájemné společenské, ale i hospodářské kontakty na místní a regionální úrovni. Dílčí výjimku tvořila pouze zdejší širší ostravsko-katowická aglomerace, kde bezprostřední kontakt urbanizovaných území, rozsah přeshraničních vazeb spoluobčanů polské národnosti, větší poválečná migrační stabilita zdejšího obyvatelstva doplňovaná např. i rozsahem sledování sousedních televizních programů, zde udržovaly alespoň občanskou přeshraniční komunikaci na určité úrovni. Od počátku 90. let probíhají v pohraničních oblastech obou států zásadní společenské a hospodářské změny, umožňující reálnější společenské, hospodářské přeshraniční i širší mezinárodní kontakty. V jejich rámci je významný rozvoj samosprávných struktur, občanské komunikace, v obou našich státech i v přeshraničním měřítku. Tento trend se začal projevovat od začátku 90.let uzavíráním smluv o přeshraniční spolupráci mezi jednotlivými, většinou územně, vývojově mezi sebou souvisejícími městy nebo obcemi. Zároveň vznikají na obou stranách státní hranice četná Sdružení regionálních samospráv. Po určitém poznání a vývoji 6 Szczyrba Z., Smolová I., Jeřábek M.: Analýza přeshraniční spolupráce v euroregionálních strukturách na česko-polském pohraničí, Olomouc Wahla A., Lednický V., Janečková V.: Euroregionální přeshraniční spolupráce na česko polské hranici, Ostrava

17 postupně uzavírají přeshraničně územně související sdružení vzájemné smlouvy o své součinnosti, tak vznikají jednotlivé euroregiony. Nyní existuje na česko polské státní hranici 6 základních česko polských euroregionů, které mají za sebou několikaletou působnost a na sebe ze strany ČR v podstatě již územně navazují. Geograficky se od západu jedná o euroregion Nisa (1991). Jeho původním smyslem založení bylo vyřešení územní problematiky mezi městy Liberec polskou Bogatyní a německou Žitavou, jedná se o euroregion trojstranný česko-polsko-německý. Dále je to euroregion Glacensis (1996), který je územně nejrozlehlejší. Tento euroregion vyplňuje střední, spíše podhorskou a horskou část česko - polského pohraničí, má úzké vazby na města Hradec Králové, Pardubice a polskou Wrocław. Dalším euroregionem je Praděd (1997) s centry v několika svých městech Vrbno pod Pradědem, Jeseník, Bruntál a v polském Prudniku. Smyslem jeho činnosti je mimo jiné i podpora rozvoje cestovního ruchu v kombinaci hornatých oblastí na české a nížinatých území na polské straně,celkově v území s nízkou vybaveností technickou infrastrukturou. V pořadí čtvrtým je euroregion Silesia (1998) s centry ve dvou přirozených centrech tohoto území městech Opava Ratiboř. Dalším, pátým česko polským euroregionem je Těšínské Slezsko (1998). Centry jsou města Český Těšín a polský Cieszyn. Na území tohoto euroregionu probíhají dlouhodobě intenzivní společensko-kulturní kontakty obyvatel, euroregion aktivně přispívá k řešení problematiky dopravy a cestovního ruchu v tomto území. Nejmladším a již česko slovensko polským je euroregion Beskydy (2000), zabírající hornaté části Beskyd všech tří států s centry ve městech Frýdek Místek, Žilina a Bielsko-Biala. Mezi jeho prioritní zájmy patří rozvoj cestovního ruchu a odpovídajících přeshraničních propojení 8. 8 Wahla A., Lednický V., Janečková V.: Euroregionální přeshraniční spolupráce na česko polské hranici, Ostrava

18 Obr. 1. Euroregiony na česko-polská hranici Zdroj: ČSÚ Vymezení a geografická analýzy euroregionu Těšínské Slezsko Těšínské Slezsko v historickém kontextu Území ERTS představuje v historickém kontextu velice provázané a homogenní území vyznačující se vyšší mírou spolupráce a častějšími přeshraničními kontakty než je tomu ve zbylé části česko-polské hranice. Po staletí se zde prolínaly vlivy polské, české ale před 2. světovou válkou i německé 9. Dlouhodobý společenský vývoj, narušený v 2. pol. 20. st. uměle vytvořenou státní hranicí má nesporný vliv na intenzitu a charakter společenských vztahů na 9 Rozhovor s panem Laštůvkou ze dne 6. dubna

19 obou stranách hranice. Pro pochopení základních charakteristik, vztahů a vazeb na uvažovaném území je potřeba si osvětlit spletité a do jisté míry problematické historické souvislosti. Těšínské Slezsko je historickým územím, které se dnes rozkládá po obou březích řeky Olše (polsky Olzy). Ve své minulosti ale nemělo vhodné podmínky k osídlování, tyto nevýhody ovšem vyvažovala výhodná geografická poloha na dálkových komunikačních směrech z jihu Evropy přes Pováží a Jablunkovský průsmyk a dále Slezskou nížinu do Pobaltí a méně významné propojení Moravské brány s východoevropskými nížinami. Oblast Těšínska patřila v nejstarších dobách pod vládu Velkomoravské říše. Po jejím zániku r. 907 se dostalo do sféry vlivu českých Přemyslovců, kteří se dělili o moc s polskými Piastovci. V 11. století se území na delší dobu ocitlo pod správou polského státu a patřilo do knížectví opolského. Za svébytné území lze považovat Těšínsko zhruba od roku 1290, kdy Piastovec Měško přijal jako první titul těšínského vévody, čímž vymezil a legalizoval dědictví pro svou rodinu a zároveň založil těšínskou linii Piastovců. Měško zavázal Těšínsko v roce 1291 do vojenského svazku s českým králem Václavem II. Trenčínským mírem z roku 1335 se Polsko zřeklo jakýchkoli nároků na Slezsko, čímž se Těšínské knížectví stalo lénem koruny české. Od této doby se také datuje téměř 600 letá sounáležitost celého Těšínska k českým zemím. V období od osmdesátých let 13. století do padesátých let 14. století, což odpovídá době vzniku velké části obcí v níže položených oblastech regionu, dosáhla své vrcholné fáze středověká kolonizace německým obyvatelstvem, doprovázená následnou germanizací. V horské oblasti se ve větší míře projevila až pozdější valašská kolonizace, která probíhala v 16. a 17. století. Tato druhá velká kolonizační vlna je spojená s osídlením vyšších poloh v území a s horským pastevectvím. Posledním mužským potomkem těšínských Piastovců byl Bedřich Vilém, který zemřel v roce Nárok na toto knížectví po něm měla jeho sestra Alžběta Lukrecie. Ale po její smrti (1653) se Těšínské knížectví stává majetkem Habsburků, kteří byli od roku 1526 zároveň českými králi. Jedním z prvních opatření Habsburků na zdejším území byla rekatolizace zdejšího převážně protestantského obyvatelstva. Významným mezníkem bylo vymření Habsburků po meči a následné zpochybnění nároků Marie Terezie na dědictví. Pruský král Fridrich II. si nárokoval bohaté a průmyslové Slezsko. Při následné válce byla nucena Marie Terezie podepsat v červnu 1742 vratislavský mír, kterým si uvolnila ruce proti dalším útočníkům. Vratislavským mírem získalo Prusko celé Dolní Slezsko, hrabství kladské a velkou část Horního Slezska. Pod českou korunou zůstalo pouze knížectví opavské a 19

20 krnovské, část knížectví niského (oblast dnešního Jeseníku) a ratibořského (Bohumín) a celé knížectví těšínské. Vratislavským mírem byla v podstatě vymezena dnešní severní hranice českého státu, vyjma Těšínska, které bylo později rozděleno mezi Československo a Polsko. Za vlády Alberta Sasko-Těšínského, jež vlastnil těšínské komorní statky od roku 1766 až do své smrti v roce 1822, se změnilo těšínské knížectví ve významný hospodářský komplex. Zároveň byly položeny základy zdejšího moderního těžkého průmyslu, k čemuž přispěl zejména objev černého uhlí v závěru 18. století. Po Albertovi získal těšínské léno arcivévoda Karel, který založil v roce 1839 železárny v Třinci. Nález a využití černého uhlí změnilo hospodářský charakter oblasti a vyvolalo následné migrační přesuny obyvatelstva. Pro jižní část Těšínska bylo v hospodářství zásadním zlomem založení železáren v Třinci v roce Do té doby se zde většina obyvatelstva věnovala zemědělství, jižní část Těšínska, zejména obce na Jablunkovsku byly horské pasekářské. Tato oblast populačně stagnovala, protože většina obyvatel se stěhovala do měst za prací v průmyslu. Horské obce zemědělského charakteru populačně stagnovaly, vystěhovalí směřovali především do nových průmyslových středisek, jako byly železárny v Třinci. Většinu zemědělské půdy a lesů vlastnila Těšínská komora, jejíž majetek byl po roce 1918 zkonfiskován československým státem. Další zlom pro Těšínsko nastal v polovině 19. století. Jeho příčinou bylo především zavedení železnice. Jednalo se hlavně o Severní dráhu, která se dostala do Bohumína roku 1847 a dále pokračovala do Krakova a Haliče. Stejně významná byla Košicko-bohumínská dráha ( ) a Báňská dráha, která propojovala místní doly navzájem, doly s železničními tahy a doly s velkými průmyslovými závody. Dobré spojení způsobilo rozvoj ostravsko-karvinských dolů, které se staly jedním z největších a nejmodernějších v celém Rakousko-Uhersku. Výrazný rozvoj začal především od 70. let 19. století. Dobré spojení také umožnilo dovoz kvalitnějších rud (než byly ty místní) a podpořilo rozvoj hutního průmyslu (Třinecké železárny, Hahnovy válcovny). Došlo k rozvoji i chemického průmyslu, který byl spojen s těžbou uhlí (výroba kyselin v Hrušově) 10. Silná industrializace, i přes vysoký přirozený přírůstek, způsobila na konci 19. století nedostatek pracovních sil, který byl kompenzován přílivem dělníků a to především z blízké Haliče, která v té době patřila pod Rakousko-Uhersko (téměř 60 tisíc místních Poláků mělo v roce 1910 domovskou příslušnost v Haliči 11 ). Vysoký růst obyvatel dokládají rakouské statistiky, které zaznamenávají v roce obyvatel. Tehdy se sčítalo pouze přítomné obyvatelstvo a národnost byla zjišťována prostřednictvím obcovací řeči. Změna Uhlíř F.: Těšínské Slezsko, Moravská Ostrava

21 nastala po vzniku Československa, kdy byla zjišťována národnost podle subjektivního vnímání národní příslušnosti. Byla zjišťována řeč mateřská, proto v roce 1921 dochází k úbytku obyvatel polské národnosti na polovinu Tab. č. 1: Národnostní struktura československé části Těšínska Rok sčítání Češi Poláci Němci Ostatní Dohromady ,8 55,2 8,9 0, ,5 48, ,1 25,4 8,4 1, ,9 23,6 6,7 0,8 100 Pramen: Borák M., Gawrecki J.: Nástin dějin Těšínska, Ostrava 1992 Rozpad Rakouska-Uherska po ukončení 1. světové války umožnil vznik nových států, které se utvářely především na národnostním principu, ale důležitou roli hrála i historická, strategická a ekonomická hlediska, jako v případě Československa na Těšínsku. Hospodářský a dopravní význam Těšínska nedovoloval ani jedné straně ústupky deklarované za války. Spornou oblastí se stala především jeho střední část, která zahrnovala uhelný revír a košickobohumínskou dráhu. Českoslovenští představitelé upozorňovali na význam tohoto území na zabezpečení životaschopnosti Československé republiky (zásoby uhlí, jediné odpovídající spojení se Slovenskem apod.) a za optimální řešení považovali hranici na Visle. Poláci zase vyzdvihovali etnickou příslušnost oblasti, a proto byli ochotni se zříci pouze frýdeckého okresu. Již v listopadu byla vytvořena provizorní hranice Těšínska, ale celý spor vyvrcholil vojenskou akcí československé armády v lednu Závěrečné rozhodnutí se tak uskutečnilo až na jednání Konference velvyslanců Dohody ve Spa, kde bylo 28. července 1920 rozhodnuto o konečném rozdělení Těšínska do dnešní podoby. K územním změnám došlo i v době těsně před 2. světovou válkou. Při odstoupení pohraničních oblastí Německu byla na základě tzv. Ultimáta polské vlády předána Polsku velká část českého Těšínska. Už v prvním dni války, 1. září 1939, bylo celé Těšínské Slezsko obsazeno německou armádou a začleněno do Německé říše. Po porážce Německa v roce 1945 došlo k obnovení sporu o průběh státní hranice na Těšínsku. 21

22 Po 2.světové válce došlo k dalšímu úbytku obyvatelstva způsobeného odsunem Němců. Obnovovaný a rozvíjející průmysl nutně potřeboval nové pracovní síly a vzhledem k existenci československého státu tak došlo k nové vlně přistěhovalých ze Slovenska. Mezi těmito migranty měli největší zastoupení obyvatelé nejzaostalejších oblastí Slovenska - především z Oravy, Pováží a ze středního a východního Slovenska. Díky preferenci těžkého průmyslu došlo hlavně v 50. letech k zesílení přistěhovalectví do průmyslových středisek Těšínska. Migrační vlna vrcholící na přelomu 50. a 60. let zapříčinila výrazný procentuální úbytek polského obyvatelstva (hlavně ve velkých průmyslových sídlech). Počátkem let sedmdesátých již došlo k jejímu zvolňování. Příčinou bylo omezování těžby uhlí a ztráta výsadního postavení regionu související s rozvojem jiných průmyslových oblastí 12. Po roce 1989 nastaly v obou zemích významné společenské změny. Došlo k odstranění nepropustnosti hranice, což nepochybně velkou měrou přispělo k aktivizaci celospolečenských kontaktů. Nově se začala vytvářet síť sociálních a obchodních vazeb po obou stranách. Zvyšující se intenzita přeshraniční spolupráce vyústila v roce 1998 založením Euroregionu Těšínské Slezsko. Česká část území euroregionu se rozkládá na území Moravskoslezského kraje, konkrétně se jedná o celý okres Karviná a východní část okresu Frýdek-Místek. Polská část území zahrnuje celý powiat (okres) cieszyński, dále z powiatu Bielsko-Biala obce Jaworze a Jasienica, z powiatu wodzislawskiho je to obec Godów a powiat miejski Jatrzębie Zdrój. 12 Kostková, H.: Polská národnostní menšina společenský status v regionálně geografickém a historickém kontextu, Olomouc

23 Tab. č. 2: Členové Euroregionu Těšínské Slezsko v roce 2007 Česká strana 1. Regionální sdružení pro česko-polskou spolupráci Těšínského Slezska a) Svaz obcí Karviná 1. Albrechtice 7. Doubrava 12. Petrovice u Karviné 2. Bohumín 8. Havířov 13. Petřvald 3. Český Těšín 9. Horní Suchá 14. Rychvald 4. Chotěbuz 10. Karviná 15. Stonava 5. Dětmarovice 11. Orlová 16. Těrlicko 6. Dolní Lutyně b) Regionální rada rozvoje a spolupráce se sídlem v Třinci 17. Bystřice nad Olší 22. Komorní Lhotka 27. Třanovice 18. Dolní Tošanovice 23. Řeka 28. Třinec 19. Hnojník 24. Ropice 29. Vělopolí 20. Horní Tošanovice 25. Smilovice 30. Vendryně 21. Jablunkov 26. Střítěž c) Sdružení obcí Jablunkovska 31. Bocanovice 36. Hrčava 41. Návsí 32. Bukovec 37. Jablunkov 42. Nýdek 33. Dolní Lomná 38. Košařiska 43. Písek 34. Horní Lomná 39. Milíkov 44. Písečná 35. Hrádek 40. Mosty u Jablunkova 45. Vendryně Polská strana 2. Stowarzyszenie Rozwoju i Wspołpracy Regionalnej "Olza" a) Obce 1. Brenna 7. HaŜlach 12. Skoczów 2. Chybie 8. Istebna 13. Strumień 3. Cieszyn 9. Jasienica 14. Ustroń 4. Dębowiec 10. Jastrzębie Zdrój 15. Wisła 5. Godów 11. Jaworze 16. Zebrzydowice 6. Goleszów b) Okresy Cieszyński Zdroj: GUS 2007, 23

24 Obr. č. 2: Mapa Euroregionu Těšínské Slezsko v roce 2007 Zdroj: GUS

25 4.1.2 Fyzicko-geografická charakteristika Reliéf Podle regionálně geomorfologického třídění georeliéfu České republiky náleží celý okres do provincie Západní Karpaty. Severní část řadíme do soustavy Vněkarpatských sníženin, podsoustavy Severních Vněkarpatských sníženin a do celku Ostravská pánev. Severovýchodní část pánve tvoří Karvinská plošina. Široká niva Olše ji odděluje od západněji položené Orlovské plošiny rozkládající se mezi Petřvaldem, Orlovou a Karvinou. Tuto plošinu na jihu lemuje protáhlá Havířovská plošina. Obě plošiny se vyvinuly na čtvrtohorních usazeninách Ostravské pánve a mají plochý polygenetický georeliéf. Horniny fundamentu Českého masivu vystupují na povrch jen ve dvou drobných výchozech u Orlové (karbon vestfál, namur), ale v hloubce tvoří podloží celého okresu. V karbonských sedimentech jsou ložiska černého uhlí. Sedimenty Vnějších Západních Karpat tvoří dvě na sobě spočívající jednotky, slezskou a podslezskou. Většinu povrchu terénu v okrese pokrývají čtvrtohorní usazeniny. Jsou tu sedimenty ledovcové (glaciální série), fluviální, proluviální, lakustrinní, eolické a svahové. Nejvýznamnější jsou sedimenty z doby elsterského a sálského zalednění. Ve středním pleistocénu byla totiž velká část okresu opakovaně pokryta ledovcem. Na území euroregionu je dále zastoupená Podbeskydská pahorkatina se střední nadmořskou výškou 353 m. Podbeskydská pahorkatina se na území euroregionu dělí na dva podcelky, Těšínskou pahorkatinu s povrchem ve střední nadmořské výšce 322 m a na malý severní výběžek tektonické sníženiny Třinecké brázdy jižně od vodní nádrže Těrlicko. Srázné severní čelo Moravskoslezských Beskyd lemuje nižší terén podsoustavy Západobeskydského podhůří, které v euroregionu zastupuje celek Podbeskydská pahorkatina. Při úpatí severního okrajového svahu Moravskoslezských Beskyd leží Třinecká brázda ( střední nadmořská výška 360 m). Členitější terén představuje Těšínská pahorkatina (střední nadmořská výška 322 m) na východě na horninách slezské jednotky pokrytými horninami glaciální série pleistocenního pevninského zalednění. Fluviální štěrky leží na plošině mezi údolími Stonávky a Olše. Většinou jsou zakryty sprašovými hlínami. Stejnou výškovou polohu (20 25 m nad dnešními nivami) má relikt štěrků Lučiny jižně od Havířova. Tyto sedimenty vznikly po ústupu elsterského ledovce, ale před vytvořením tzv. Stonavského jezera. Údolí řek jsou lemována pleistocéními říčními terasami, mnohde překrytými sprašovými hlínami. Značný rozsah mají údolní a poříční nivy. Spodní souvrství niv tvoří wurmské fluviální štěrky. Na 25

26 nich leží holocenní povodňové hlíny. Mimořádně velký rozsah na území euroregionu mají antropogenní sedimenty různého původu. Jsou to sedimenty navážek, těžebních a průmyslových hald, plochých deponií, zejména v poddolovaných oblastech. Velké plochy zabírají sedimenty tvořené komunálním odpadem. Podle fyzicko-geografické regionalizace slezského vojvodství (Kondracki,1998) 13 můžeme polskou část zařadit do provincie Západních Karpat. Severní část kolem obce Chybie až na jih po Skoczów řadíme do podprovincie Severní Podkarpatí, makroregion Osvětimská kotlina a mezoregion Údolí Horní Wisly. Rozkládá se na území 530 km 2. Na jih od této oblasti se rozkládá mezoregion Podgórze Wilamowickie. Zvedá se o m nad údolí řeky Wisly. Na povrch zde vystupují čtvrtohorní útvary přikryté spraší. Díky tomu se na území vytvořila dobrá půda, což přispívá k rozvoji zemědělství. Na jih od Údolí Horní Wisly se nachází oblast náležící do podprovincie Vnější Západní Karpaty, makroregionu pohoří Západní Beskydy a mezoregionu Pohoří Slezské. Slezské pohoří se skládá převážně z flyše. Nadmořská výška dosahuje max. 520 m n. m., průměrná výška činí mezi m n. m. Charakteristickým znakem jsou zde kuželovité naplaveniny, tvořené řekami vyvěrajících z hor do rovinného terénu (Wisla). V této podprovincii se ještě nachází makroregion Západní Beskydy s mezoregionem Slezské Beskydy. Charakteristické je poměrně časté vystupování skalního podloží na povrch. K roku 2006 bylo evidováno 220 jeskyň a skalních útvarů o celkové délce 6483,5 km Klima Téměř celá oblast náleží podle E. Quitt (1971), do mírně teplé oblasti, která je zde charakterizována dlouhým teplým a mírně suchým létem, krátkým přechodným obdobím s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem a krátkou mírně teplou a velmi suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky (průměrně 50 až 60 dní za rok). Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje nejčastěji v rozmezí 7,5 až 8,5 C a průměrný roční úhrn atmosférický srážek dosahuje 600 až 700 mm. K jihovýchodu a v Jablunkovské brázdě se pak s rostoucí nadmořskou výškou mírně teplá klimatická oblast stává chladnější a vlhčí a velmi rychle je v horské oblasti vystřídána chladnou klimatickou oblastí. Je charakterizovaná krátkým, mírně chladným a vlhkým létem a velmi dlouhou, mírně chladnou zimou, která je vlhká s dlouhým trváním sněhové pokrývky Sosna, W.: Śląsk Cieszyński : geografia i przyroda, Cieszyn

27 Území polské části euroregionu bychom mohli zařadit podle klasifikace W. Wiszniewskiego i W. Chełkowskiego do tzv. Regionu Karpacki s tím že okres Jarstrzabie- Zdroj a Godów zasahují do regionu Lubusko Dolnośląski 15. Na území polské části se průměrná roční teplota pohybuje mezi 6-7 C. Nejvyšších průměrných teplot je dosahováno v severozápadní části, kde je průměrná roční teplota v průměru o 1 C vyšší. Naopak nejnižší teploty najdeme v podhůří Slezských Beskyd na jihu regionu kde mohou roční průměry klesnout až ke 4 C Co se týče mrazivých dnů tak největší výskyt můžeme hledat opět na jihu především v okolí obcí Wisla a Istebna. Je to v průměru 85 dní. Pravým opakem je pak oblast okresu Jarstrzabie-Zdroj s průměrně 25 dny 16. Celkově jsou pak pro rozvoj průmyslu lepší podmínky na severozápadě regionu než na hornatém jihu Vodstvo Území euroregionu náleží k úmoří Baltského moře. Největší tok, řeka Odra, tvoří jeho severozápadní hranici. Je zregulována a ohrazována, pouze mezi Starým Bohumínem a Kopytovem, na hranici s Polskem, je zachováno několik meandrů. Celým okresem protéká řeka Olše, která ústí do Odry u Kopytova. Olše pramení na území Polské republiky, severovýchodně od obce Istebná ve výši 820 m. Na území České republiky vtéká nad Bukovcem a území euroregionu opouští pod Bohumínem. Její levostranné přítoky odvodňují severní část Jablunkovského mezihoří (např. potok Lísky) a severovýchodní část Lysohorské hornatiny (Lomná, Kopytná, Tyra, Ropičanka, Stonávka). Pravostranné přítoky odvodňují západní část Slezských Beskyd (Hluchová, Radvanov a další poměrně krátké toky). Řeka Olše v některých úsecích vytváří společnou hranici. Jedná se o úsek počínající nad ústím Ropičanky po Karvinou, od ústí Petrůvky (Piotrówka) k Věřnovicím a úsek pod Věřnovicemi po ústí Olše do Odry. Celková plocha povodí Olše měří 1120 km 2, z toho na území České republiky 675 km 2 (asi 60% povodí Olše). V okrese Karviná ústí do Olše zprava (u hranic s Polskem) Petrůvka a Šotkůvka (Szotkówka), zleva Stovnávka. Na Stonávce byla vybudována přehradní nádrž Těrlicko, která je součástí vodohospodářské soustavy povodí Odry. Zajímavými vodními útvary v Moravskoslezských a Slezských Beskydech jsou malé vodní nádrže (klauzy), které ke konci 19. a počátkem 20. století sloužily k plavení dříví. I když tyto malé nádrže přestaly plnit své původní poslání, některé z nich se zachovaly. Jedná 15 Serwecuńska, D.: Warunki klimatyczne, Katowice

28 se např. v povodí Olše (řeka Hluchová). Mají specifický hydrologický režim, jsou dlouhodobou součástí krajinných fragmentů a kulturně-technickou památkou na jednu z etap rozvoje lesního hospodářství v hornatinách Západních Beskyd. V několikakilometrovém úseku na jihozápadním okraji Havířova protéká řeka Lučina. Meandrující úsek je chráněn jako přírodní památka Meandry Lučiny. Nejdůležitější řekou na polské straně je jednoznačně řeka Wisla. Na polském území Euroregionu protéká městy Wisła, Ustroń, Skawina, Skoczów, Strumień a v obci Goczałkowice - Zdrój tvoří Goczałkowické jezero. Má rozlohu 3200 ha a objem 168 miliónů km 3. V současnosti slouží jako zdroj pitné vody pro oblast Horního Slezska, zejména pro průmyslovou oblast Katowice Gliwice. Turistický ruch je omezen z důvody obavy zhoršení kvality vody rozvířením sedimentů usazených na dně jezera. Území je charakteristické především četnými písčitými terasami s nevelkými naplaveninami a velkým množstvím chovatelských nádrží. Mezi nejvýznamnější přítok na území regionu patří Brennica. Pramení v obci Brenna v nadmořské výšce 790 m n. m. Má délku 16,8 km a vlévá se do Wisly asi 2,5 km jižně od Skoczowa Socioekonomická charakteristika Obyvatelstvo Počet obyvatel v ERTS k 1. lednu 2006 činil obyvatel. Česká část tvoří v rámci vyšší správní jednotky jak rozlohou tak i počtem obyvatel rozhodně větší část než území polské. V české části je patrný větší podíl městské populace v porovnání s Moravskoslezským krajem, díky menšímu počtu sídelních jednotek s velkým počtem obyvatel, což je do jisté míry způsobeno na jihu území složitou orografií, která podmiňuje koncentraci obyvatel do větších měst a na severu velkými průmyslovými centry. Ve městech žije nejvíce obyvatel ve správním obvodu Bohumín (100) a Český Těšín (nad 90 %), nejméně obyvatel (do 35 %) žije ve správním obvodu Jablunkov. Avšak v polské části je rozdíl ještě markantnější. Je to dáno tím, že slezské vojvodství je průmyslově vyspělé, avšak průmyslové centra se většinou nevyskytují (s výjimkou Jastrzebie-Zdroj) na polské části euroregionu, kde převládá roztroušená sídelní struktura s menším počtem větších obcí. Česká část ERTS svou hustotou výrazně převyšuje průměr Moravskoslezského kraje. Jde o oblast nadprůměrně zalidněnou, což je dáno historickou koncentrací těžkého průmyslu v oblasti, díky němuž region v průběhu 19 a 20. století zaznamenával trvalý nárůst 28

29 obyvatelstva. Naopak polská část ERTS má hustotu obyvatelstva nepatrně nižší než je průměr vyšší samosprávní jednotky, avšak tento rozdíl není tak markantní jak v české části. Pokud porovnáme obě části ERTS zjistíme, že v české části je výrazně vyšší hustota zalidnění než v polské části. Tab. č. 4: Rozloha a počet obyvatel v administrativních jednotkách české a polské části v roce 2006 Počet obyvatel Území Rozloha v Podíl městské km 2 populace na absolutně na 1 km 2 Ženy na celkové populaci 100 mužů v % Moravskoslezský kraj ,7 230,7 102,3 Česká část euroregionu ,5 460,7 103,1 Slezské vojvodství , ,4 Polská část euroregionu ,4 306,3 105,8 Zdroj: ČSÚ 2006, GUS 2006 Co se týče věkové struktury, tak česká část odráží celorepublikový trend v procesu, kdy dochází k nárůstu obyvatel ve skupině 65 a více na úkor zbylých dvou a tím pádem ke stárnutí populace. Tento jev je více viditelný v české části, polská část, především pak ta v euroregionu vykazuje hodnoty poněkud příznivější, což je dáno výrazným náboženským založením místních obyvatel a také venkovským typem osídlení. Tab. č. 5: Počet obyvatel podle věkových skupin ve vybraných administrativních jednotkách v roce 2006 Území Absolutně do 15 let a více v % k počtu obyvatel Moravskoleszký kraj ,6 13,4 česká část euroregionu ,6 71,5 13,9 Slezské vojvodství , ,3 polská část euroregionu ,5 71,5 12 Zdroj: GUS 2006 Region se vyznačuje výrazně záporným migračním saldem, což je do jisté míry charakteristické pro celou česko-polskou hranici. Nepříznivá situace, která se odráží 29

30 v ukazatelích o celkové migraci a růstu populace, kombinovaná s rostoucím stárnutím populace, vede ke změnám věkové struktury a k nárůstu populace v poproduktivním věku. Možným následkem tohoto jevu může být pokles hospodářské činnosti a bohatství společnosti. Polská strana je typickým turistickým centrem, zejména pak oblast Slezských Beskyd. Tomu také odpovídají ubytovací kapacity, které se zdají být na dostatečné úrovni pro běžnou klientelu. Avšak v roce 2008 bude lyžařské centrum Kubalónka hostit Evropské olympijské zimní hry juniorů, pro jehož účely se bude muset ubytovací kapacita ještě navýšit. 17 Aktuální situaci v oblasti intenzity turistického ruchu, přirozeného přírůstku a salda migrace nám podávají Příloha č. 1 a 2 zařazených na konci této práce. Tab. č. 6: Přirozený pohyb obyvatelstva a saldo migrace v ERTS v roce 2006 Území Živě narození Zemřelí Podíl nezaměstaných ve skupině obyvatel ve věku let Přirozený přírustek Manželsví Saldo migrace Česká část Polská část Zdroj: GUS 2006 na 1000 obyvatel 9,4 10,4 11,5-1 4,9-1,8 10,2 8,5 6,5 1,7 6,4-1,5 Tabulka č. 7 zobrazuje populační změny obyvatelstva v daném území za 4 různé období. Prakticky u všech je vidět, že v roce 1991 dosahoval přirozený přírůstek kladných hodnot. Situace se ale s postupem času změnila. Změnil se životní styl obyvatel, kdy s lepším přístupem ke vzdělání mnoho mladých párů odkládá rodičovství do pozdějšího věku. S výjimkou správního obvodu Jablunkov nebyla v roce 2006 nikde zaznamenána kladná hodnota.v obvodě Jablunkov je to dáno vysokým počtem věřícího obyvatelstva. Co se týče pohybu obyvatelstva stěhováním, tak situace se po roce 1991 poněkud zklidnila, už nedochází k tak vysokým migracím, kdy v roce 1991 prakticky všechny obvody, kromě Jablunkova zaznamenaly poměrně vysoký úbytek čí nárůst obyvatelstva. V posledních letech však dochází k prudkému úbytku obyvatelstva z obvodu Orlová z důvodu stěhování. 17 Rozhovor se starostou Wisły panem Ireneusz Szarzec 30

31 Z celkového přírůstku pak nejvíce obyvatel dlouhodobě ztrácí obvod Orlová, následovaná obvodem Karviná, naopak obvod Jablunkov se po celou dobu držel v kladných číslech i když v poslední době ztratil vinou úbytku obyvatelstva stěhováním. Tab. č. 7: Pohyb obyvatelstva v české části v daném období na 1000 obyvatel oblast Bohumín Český Těšín Havířov Jablunkov Karviná Orlová Třinec Zdroj: ČSÚ období přirozený přírůstek přírůstek stěhováním celkový přírůstek ,16 4 4, ,61 0,13-2, ,76 3,08-1, ,3 0,4-0, ,63-3,87-0, ,32-4,41-3, ,42-0,84-0, ,6-2,5-3, ,37 2,59 5, ,2 0,07-1, ,78-0,55-2, ,06-1,17-1, ,03 1,12 5, ,85 2,77 4, ,49 1,37 0, ,41-1,57-1, ,66-7,76-7, ,05-2,37-4, ,37-1,79-4, ,93-1,52-4, ,97-4,4-0, ,41 0,67-0, ,26-5, ,9-9,13-11, ,84-3,14-0, ,25 0,02-2, ,88 1,41-1, ,2 1,48 0,28 V polské části si můžeme všimnout velkého nárůstu obyvatel přistěhováním v obcích Jasienica a Jaworze. Je to z důvodu dobré dostupnosti k nejbližšímu většímu městu Bielsko Biala, se kterým sousedí. V powiatu cieszyńskim byly záměrně vybrány dvě obce, které zaujímají v oblasti opačný charakter. Ciezsyn je přirozené centrum oblasti s nízkým přirozeným přírůstkem, kdežto Istebna je typická horská obec, s vysokým podílem věřícího 31

32 obyvatelstva a tradičním neuspěchaným životním cyklem, což se významnou měrou projevuje na přirozeném přírůstku. Tab. č. 8: Pohyb obyvatelstva v polské části v daném období na 1000 obyvatel oblast Powiat cieszyński Cieszyn Istebna Jasienica Jaworze Powiat m.jastrzębie-zdrój Godów Zdroj: GUS 2006 období přirozený přírůstek celkový přírůstek stěhováním přírůstek v p. b ,9 1,4 2, ,1 0,7 3, ,2-2,4-3, ,1-0,5-1, ,5-1,3 4, ,9-1,1 3, ,3 7,4 10, ,7 9,7 15, ,1 11, ,5 15,0 13, ,3-7, ,9-8,3-5, ,3 3,9 3, ,2 6,1 6, Průmysl České území představuje kompaktní prostor s obcemi dvou okresů Karviná s naprosto převažujícím průmyslovým potenciálem a východní polovina okresu Frýdek Místek s podhůřím a horami Moravskoslezských a Slezských Beskyd, což představuje i funkčně vzájemnou provázanost jádra průmyslové oblasti se zázemím pracovních sil i rozsáhlým rekreačním potenciálem. Polské území navazuje na českou část pouze územím okresu Cieszyn, tedy převážně horami Slezských Beskyd, avšak na českou průmyslovou část navazuje pouze malý prostor s průmyslovým Jastrzebie Zdroj. Určitá anomálie je v tom, že průmyslové strukturálně shodné území západní části Rybnicka v rámci tvořících se ER našlo napojení na osu Opava Raciborz v EU Silesia (zřejmě v orientaci Poláků bylo historické vymezení dřívějšího Těšínské Slezska dosud v podvědomí silně zakódováno důležitějším kritériem) Kusz, A.: Spolupráce Horního Slezska s Těšínskem, Opavskem a severní Moravou, Olomouc