12. květen - 3. červen May - 3 June 2009

Transkript

1 Pod záštitou prezidenta České republiky Václava Klause Ve spolupráci s Ministerstvem kultury České republiky Partnerem festivalu je hlavní město Praha Oficiální doprovodná akce předsednictví ČR v Radě EU Under the patronage of the President of the Czech Republic Václav Klaus In association with the Ministry of Culture of the Czech Republic The City of Prague is a Partner of the Festival Official Event to Accompany the Czech Presidency of the Council of the EU Člen Evropské asociace festivalů a Asociace hudebních festivalů České republiky Member of the European Festivals Association and the Czech Association of Festivals 12. květen - 3. červen May - 3 June 2009

2 24 květen, neděle May, Sunday Vencovského aula VŠE 20:00 Vencovský Assembly Hall, University of Economics, 8pm Partnerem koncertu je Vysoká škola ekonomická v Praze. Partner of this concert is University of Economics in Prague. Bohuslav Martinů Nonet č. 2 No. 2, H 374 Poco allegro Andante Allegretto Albert Roussel Divertissement pro dechové kvinteto a klavír, op. 6 Divertissement for Wind Quintet and Piano, Op. 6 jednovětý one movement Geraldine Mucha Variace pro noneto Variations for Nonet přestávka interval Pražské jaro děkuje společnosti Petrof, spol. s r. o. se sídlem v Hradci Králové za laskavé zapůjčení koncertního křídla PETROF. The Prague Spring would like to thank Petrof Ltd. from Hradec Králové for kindly loaning a PETROF concert grand. Český rozhlas realizuje záznam koncertu pro vysílání stanice Vltava ( ) a rozhlasy Evropské vysílací unie (EBU). Czech Radio is recording this concert for broadcast on Vltava radio station (24 August, 2009) and radio stations affiliated to the European Broadcasting Union (EBU). Bohuslav Martinů Les Rondes Ronda, H 200 pro hoboj, klarinet, fagot, trubku, dvoje housle a klavír for oboe, clarinet, bassoon, trumpet, two violins and piano Poco allegro Poco andantino Allegro Tempo di valse Andantino Allegro vivo Jan Novák Baletti à 9 Allegro molto Moderato Lento Vivo

3 ČESKÉ NONETO CZECH NONET Romana Zieglerová housle, umělecká vedoucí violin, artistic director Vladimír Kroupa viola Simona Hečová violoncello David Pavelka kontrabas double bass Jiří Skuhra flétna flute Vladislav Borovka hoboj oboe Aleš Hustoles klarinet clarinet Pavel Langpaul fagot bassoon Jiří Špaček lesní roh French horn hosté guests: Václav Mácha klavír piano Svatopluk Zaal trubka trumpet Vladimír Klánský housle violin Na dnešním koncertu proslaveného Českého noneta se setkává pozoruhodně pestrá skladatelská společnost, která se zajímavě přimyká k jubilantovi letošního roku Bohuslavu Martinů, k němuž mají všichni uvádění skladatelé a skladatelka vztah. Albert Roussel byl Bohuslavovi Martinů milovaným učitelem a vzorem, Jan Novák byl zase jeho jediným českým žákem. Rozmanité vztahy a souvislosti skladatelova života dokresluje osobnost Geraldine Mucha, manželky jeho přítele a spolupracovníka z pařížského období Jiřího Muchy. Bohuslav Martinů ( ) se narodil v Poličce, po studiích houslové hry na Pražské konzervatoři působil jako houslista v České filharmonii. V té době se již závažně věnoval kompozici a po krátkých studiích skladby v mistrovské třídě Josefa Suka odchází roku 1923 do Paříže, aby studoval u skladatele Alberta Roussela. V roce 1941 je Martinů nucen válečnými okolnostmi opustit po letech Francii a vydává se do Ameriky. Zde spolupracuje s velkými dirigenty, umělci a orchestry a mimo jiné v této době vzniká jeho šest symfonií. Po určité době se Martinů vrací nastálo do Evropy, bohužel nikdy už ne do vlasti a pobývá převážně ve Francii, Itálii a Švýcarsku, kde také v roce 1959 umírá. Právě v posledním roce svého bohatého života Martinů vytvořil Nonet č. 2, H 374, který je věnován přímo Českému nonetu. Martinů, již zdravotně ne zcela v pořádku, i v těchto posledních měsících pilně pracoval a v dopise z ledna roku 1959 píše: Konečně jsem dorazil ty Pašije [opera Řecké pašije] definitivně, a tak mi spadl těžký kámen z krku, neboť to byla dlouhá práce s velkými obtížemi. Tak abych se dostal na poněkud jiný vzduch, [ ] tak jsem se pustil do komorní práce a píšu Nonet pro to naše famózní sdružení, neb mne o to už po léta žádají. Je to sice ne moc praktická kompozice (kdopak teď hraje nonet, ani na klavírní kvintet už nejsou zájemci), ale dělá mi to radost a doufám, že nebudou zklamáni. Tato skladba však jistě zklamání nepřinesla, protože její je nesmírně emocionálně bohatá a zároveň posluchačsky přístupná. Tak jako v mnohých dalších Martinů skladbách z 50. let i v tomto díle cítíme silnou nostalgii a smutek, které souvisí s touhou spatřit rodný kraj. Pomalou větu Andante je možné v tomto kontextu vidět jako rozloučení s Českomoravskou vrchovinou a vlastí. V dalších větách zase můžeme slyšet stylizace hry lidových muzikantů. Přes tento kontext nemocného skladatele toužícího po vzdálené vlasti, se Martinů vyvarovala jakéhokoli patosu a kus dohasíná klidným pozorováním věčné krásy, jak se vyjádřil katalogizátor skladatelova díla Harry Halbreich. Albert Roussel ( ) je jedním z nejvýznamnějších francouzských symfoniků a největším baletním skladatelem meziválečné doby ve Francii. Komponováním se začal profesionálně zabývat poměrně pozdě, kdy přerušil svou dosavadní profesní 4 5

4 dráhu námořníka. Studium skladby dokončil až v 39 letech a krátce na to se sám stal profesorem na Schola Cantorum. Byl oblíbeným učitelem a Bohuslava Martinů považoval za jednoho z nejnadanějších žáků. Divertissement, op. 6 z roku 1906 je jedním z kusů, které ho proslavily. Roussel byl celý život přitahován neobvyklými kombinacemi nástrojů, které možná zapříčinily, že jeho díla jsou prováděna méně, než by si zasloužila. Divertissement, op. 6 spadá do této kategorie, Roussel v něm spojuje klavír s klasickým dechovým kvintetem (flétna, hoboj, klarinet, fagot a lesní roh). Veselá a prostá, s živým popichujícím rytmem a průzračnou instrumentací definovala styl jeho komorní hudby budoucích let, ale je v ní také pro její modernost spatřována jakási předzvěst neoklasicismu 20. let. Osobitost Divertissementu je zřejmá již od prvního tématu hoboje. Jasná tonalita byla ceněna dobovými kritiky také jako vítaný zvukový protiklad k sofistikovanému wagnerovskému chromatismu. Hudební skladatelka Geraldine Mucha (*1917), rozená Thomsen, strávila dětství v rodném Skotsku, mládí a studium hudby na londýnské akademii a po seznámení s Jiřím Muchou (synem malíře Alfonse) za druhé světové války se stala jeho druhou manželkou (první byla rovněž skladatelka Vítězslava Kaprálová). Paní Geraldine prožila svůj život částečně v Praze, částečně v Anglii, ale dnes je již po léta jejím domovem proslulý dům na Hradčanském náměstí, který zůstal díky ní oblíbeným uměleckým centrem. Variace pro noneto jsou věnovány Českému nonetu a prošly několika přepracováními, poslední je z roku Téma skladby pochází ze skotské lidové písně, která vypravuje středověký historický příběh. Samotná melodie z lidové písně však ve variacích zazní až zcela na závěr. Skladba začíná společnou introdukcí všech nástrojů, poté následuje devět variací a v každé z nich se může předvést sólisticky jeden nástroj z noneta. Skladbu Ronda, H 200 dokončil Bohuslav Martinů v listopadu 1930, tedy na konci sedmého roku svého pobytu v Paříži. V tuto dobu má již za sebou období inspirované dobově populárním jazzem a odeznívá také jeho opojení avantgardními uměleckými směry. Martinů se ve 30. letech začíná opět jasně vracet k lidovým inspiracím své vlasti a Ronda pro sedm nástrojů patří ke skladbám, které tuto stylovou proměnu ohlašují. Ucho posluchače však může postřehnout v šesti krátkých částech rovněž atmosféru pařížské avantgardy (zejména práce s dechovými nástroji ve stylu Igora Stravinského) a všudypřítomnou lehkost, vtip a smysl pro barvy. Septet věnoval Martinů Janu Kuncovi, který byl tehdejším ředitelem brněnské konzervatoře a žákem Leoše Janáčka. Jan Novák ( ) se narodil v Nové Říši na Moravě a jeho hudební talent byl zřejmý již od dětství. Hudební vzdělání získal v Brně (studoval u Theodora Schaefera, Viléma Petrželky), později v Praze na AMU u Pavla Bořkovce. Roku 1947 získal stipendium v USA a pět měsíců studoval také v New Yorku u Bohuslava Martinů. Po převratu v roce 1948 se Novák vrátil do Československa a patřil k významným osobnostem brněnského tvůrčího života. Spoluzaložil např. Tvůrčí skupinu A či Parasiti Apollonis. Jeho liberální a sofistikovaný pohled na tvorbu i jeho postoje se však příliš neslučovaly s komunistickou ideologií. Novák v roce 1968 opustil vlast a poté žil s rodinou v Dánsku, Itálii a Německu. Právě svou skladbou Balleti à 9 se Novák bezesporu etabloval v širším povědomí veřejnosti. Skladba vznikla v roce 1955 na zakázku Českého noneta a byla poprvé provedena na Pražském jaru v roce Skladbě vládne jasná architektura formy a převážně taneční rytmus, v němž však Novák dokáže mistrovsky využívat také polyrytmiku. Díky výrazným melodiím a barevné instrumentaci působí dílo velmi optimisticky a posluchačsky přitažlivě. Eva Velická Tonight s concert by the celebrated ensemble Czech Nonet brings together a highly colourful society of composers who all have interesting connections with Bohuslav Martinů, whose anniversary we celebrate this year. Albert Roussel was a beloved teacher and example to Martinů, and Jan Novák was his only Czech pupil. Another composer to play a part in the diverse network of associations in the composer s life is Geraldine Mucha, wife of his friend and colleague from his Paris period, Jiří Mucha. Bohuslav Martinů ( ) was born in Polička; after studying the violin at the Prague Conservatoire he joined the Czech Philharmonic as a violinist. At that time he was already committed to composition and, after a short period studying under Josef Suk, he left for Paris in 1923 to continue his education under Albert Roussel. In 1941 the worsening situation in wartime Europe forced Martinů to leave France after so many years there, and he set off for America. Here he worked with major conductors, artists and orchestras, and also wrote his six symphonies during this period. Martinů eventually returned to Europe for good, although he was never able to reach his homeland. He lived mostly in France, Italy and Switzerland, where he died in It was in the last year of his eventful life that Martinů wrote Nonet No. 2, H 374, which is dedicated to the Czech Nonet. Martinů, now suffering health problems, worked diligently, even during these last few months and, in a letter from January 1959, he writes: I ve finally finished off the Passion [the opera The Greek Passion], and it s a real weight off my mind the work took me a long time and I had great difficulty with it. So, in order to clear the air a little [ ] I got going on a chamber work; I m writing a Nonet for our wonderful association, since they ve been asking me to write something for years. It s not a very practical composition (who plays nonets these days? People aren t even interested in piano quintets anymore), but I m enjoying writing it and I hope they won t be disappointed. There was certainly no question of disappointment: the music is full of emotion and, at the same time, a delight for the audience. Like many of Martinů s works from the 1950s, in this one as well we will sense the strong nostalgia and sorrow associated with the 6 7

5 desire to see his native country once again. The slow movement Andante might be viewed in this context as the composer s farewell to the Czech-Moravian Highlands and to his country. In other movements we hear a stylisation of a folk music ensemble. Despite the circumstances of the composer s illness and his yearning for a distant land, Martinů s music avoids any form of pathos and the piece draws to a close with a serene contemplation of everlasting beauty, as expressed by the cataloguer of the composer s works, Harry Halbreich. Albert Roussel ( ) is one of the most important French symphonists and France s greatest composer of ballet music between the world wars. He began composing professionally rather late in life, when he resigned from his post as naval officer. He completed his composition studies at the age of thirty-nine and, shortly afterwards, was himself appointed a professor at the Schola Cantorum. He was a popular teacher and he considered Bohuslav Martinů as one of his most talented pupils. Divertissement, Op. 6 from 1906 is one of the pieces which earned him recognition as a composer. Throughout his life, Roussel was drawn to unusual combinations of instruments, which may be the reason why his works are not performed as often as they deserve. Divertissement, Op. 6 is one such work: here, Roussel brings together the piano with the classical wind quintet (flute, oboe, clarinet, bassoon and French horn). This cheerful and simple music, with its lively rousing rhythm and crystal-clear instrumentation, defined the style of his chamber oeuvre in future years, yet its modern spirit to some extent also gestured towards the Neo-Classicism of the 20th century. The distinctiveness of Divertissement is clear from the first theme in the oboe. The bright tonality was valued by period music critics also as a welcome contrast to Wagner s sophisticated chromaticism. The composer Geraldine Mucha (*1917), née Thomsen, spent her childhood in her native Scotland, she studied music at the Royal Academy of in London and, after making the acquaintance of Jiří Mucha (the son of painter Alfons) during the Second World War, she became his second wife (his first wife was also a composer, Vítězslava Kaprálová). Geraldine Mucha lived partly in Prague and also in England but, for years, her home has been the famous house on Hradčanské náměstí which, thanks to her, has remained a popular cultural centre. Variations for Nonet is dedicated to the Czech Nonet; the work underwent several revisions and the latest dates from The theme of the piece originates in a Scottish folk song which tells a medieval story. The actual melody from the folk song, however, appears right at the end of the variations. The work begins with a joint introduction from all the instruments; then follow nine variations in which each instrument from the nonet is given a chance to perform a solo part. Bohuslav Martinů completed Les Rondes, H 200 in November 1930, at the end of his seventh year in Paris. At this point he had put behind him a period in his career inspired by jazz, a popular genre at the time, and his fascination with avant-garde artistic trends was also on the wane. During the 1930s Martinů definitely began to return to the folk inspiration of his native country, and Les Rondes for seven instruments is one of the works which heralded this stylistic transformation. In these six short parts, however, the listener will also detect the atmosphere of the Paris avant-garde (particularly in the treatment of the wind sections written in the style of Igor Stravinsky) and he will appreciate the pervasive lightness, wit and sense of colour. Martinů dedicated the septet to Jan Kunc, then director of the Brno Conservatoire and pupil of Leoš Janáček. Jan Novák ( ) was born in Nová Říše in Moravia and his musical talent was evident even as a small boy. He acquired his musical education in Brno (studying under Theodor Schaefer and Vilém Petrželka), and later in Prague at the Academy of with Pavel Bořkovec. In 1947 he was awarded a scholarship in the USA and he also studied for five months in New York with Bohuslav Martinů. After the takeover in 1948 Novák returned to Czechoslovakia to become a leading figure in Brno cultural circles. He co-founded, for example, Tvůrčí skupina A (Creative Team A) and Parasiti Apollonis. His liberal and sophisticated approach to composition and his outlook in general, however, were hardly consistent with Communist ideology. Novák left his native country in 1968 and subsequently lived with his family in Denmark, Italy and Germany. It was through his work Balleti à 9 that Novák became firmly established as a composer. It was written in 1955 as a commission from the Czech Nonet and was first performed at the Prague Spring in The piece is governed by a clear formal structure with a prevailing dance rhythm in which Novák shows himself as a master of polyrhythm. With its distinctive melodies and colourful instrumentation, the piece has great impact for its high sense of optimism and audience appeal. Eva Velická English translation by Karolina Vočadlo Hughes 8 9