CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Sociální práce se zadluženým klientem

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Sociální práce se zadluženým klientem Téma práce: Sociální práce se zadluţeným klientem Kateřina Šilberská Vedoucí práce: Mgr. Miloslava Šotolová Olomouc, 2013

2 Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité zdroje uvedla v seznamu literatury... Podpis

3 Ráda bych na tomto místě poděkovala všem, kteří mne podporovali při tvorbě mé absolventské práce. Především vedoucí práce, Mgr. Miloslavě Šotolové, za ochotný a laskavý přístup, podnětné rady a věnovaný čas. Své rodině za trpělivost a také za podporu během celého studia. Bc. Andreje Běhálkové za vstřícný přístup a nové možnosti na mé měsíční praxi v Občanské poradně SPES poradně pro dlužníky. Respondentovi za projevenou důvěru a otevřenost ve výpovědích. DĚKUJI

4 Obsah Úvod... 6 I. Teoretická část Zadlužené a předlužené domácnosti a příčiny předluženosti Statistika: zadluţení domácností v číslech Zadluţené domácnosti Předluţené domácnosti Hlavní příčiny současné předluţenosti Úpadek a jeho možná řešení Kdy se dluţník nachází v úpadku? Moţná řešení úpadku Oddluţení neboli osobní bankrot Řešení úpadku konkursem Jak pomoci nemajetnému klientovi? Jak pomoci klientovi s nízkým příjmem? U koho mohou najít dluţníci radu? Sociální práce a sociální pracovník Sociální práce definice a cíle Kdo je sociální pracovník? Práce s dluţníky je také sociální práce Paradigmata a teoretické přístupy, které mohou využít sociální pracovníci v práci se zadluženým klientem, koncept sociálního fungování, krizová intervence Koncept sociálního fungování Paradigmata v sociální práci se zadluţeným klientem Terapeutické paradigma Poradenské paradigma Reformní paradigma Teoretické přístupy v práci se zadluţeným klientem Přístup orientovaný na člověka Přístup orientovaný na úkoly Ekologická perspektiva Krizová intervence II. Praktická část Metodologie výzkumu Výzkumný záměr... 32

5 5.2 Výzkumné cíle a výzkumné otázky Výzkumná strategie Výzkumný přístup Výzkumná technika Sběr dat Okruhy otázek pro sběr dat Výzkumná jednotka Etické otázky výzkumu Realizace výzkumu Přehled realizace výzkumu Případová studie Profil zvoleného klienta Schůzka s klientem Schůzka s klientem Schůzka s klientem Zobecnění výzkumných poznatků Závěrečný výstup, podněty k diskuzi Závěr Bibliografický seznam... 48

6 Úvod Téma své absolventské práce jsem si vybrala hned ze dvou důvodů. Mezi první důvod řadím fakt, ţe problematika zadluţenosti a neschopnosti splácet v posledních deseti letech vysoce vzrostla a pro sociální práci to tudíţ znamená naučit se s touto novou problematikou zacházet. S dluhovým poradenstvím se sociální pracovníci nesetkávají pouze ve specializovaných poradnách pro dluţníky, ale kaţdá cílová skupina sociální práce můţe mít problém s dluhy (maminky na mateřské, lidé bez domova, lidé závislý na alkoholu, drogách, senioři, nezaměstnaní, atd.). Druhým důvodem proč jsem si vybrala toto téma, je skutečnost, ţe na českém trhu neexistují knihy o sociální práci se zadluţenými klienty (v českém jazyce). Neschopnost splácet pohledávky se často pojí s těţkým psychickým stavem dluţníka, s obtíţnou rodinnou situací a sociální izolací. Teoretické podklady, které by sociálním pracovníkům ukázaly, jak s touto cílovou skupinou jednat, by byly přínosem nejen pro pracovníky, ale také pro samotné klienty. Absolventská práce má dva hlavní cíle. Prvním cílem je vybrat a popsat teoretické přístupy, které mohou sociálnímu pracovníkovi pomoci v práci se zadluţeným klientem. Druhým cílem je nastínění moţností řešení úpadku a problému zadluţenosti fyzických osob. Teoretické přístupy jsem vybírala na základě výsledků kvalitativního výzkumu (výzkumná strategie případová studie), který jsem realizovala na praxi ve druhém ročníku CARITAS Vyšší odborné školy sociální Olomouc v Občanské poradně SPES poradně pro dluţníky. Metodologii výzkumu popisuji blíţe v teoretické části v páté kapitole metodologie výzkumu. Čtenáře je do práce uveden statistikou o zadluţených domácnostech v České republice, které pojednávají o tom, kolik peněz české domácnosti věřitelům dluţí. Ve stejné kapitole se potom dále zabývám pojmy zadluţená a předluţená domácnost a zajímají mě hlavní příčiny současné předluţenosti. Ve druhé kapitole se více rozepisuji o úpadku a o jeho moţných řešeních, kde se převáţně věnuji osobnímu bankrotu a konkursu. Kapitola je ukončena tím, ţe dluţníci mohou najít radu u sociálních pracovníků například v občanských poradnách, kde nemusejí platit za pomoc a radu, jak je tomu například u právníků. Na tuto kapitolu navazuji kapitolou třetí, ve které vymezuji pojem sociální práce a sociální pracovník a uvádím, ţe práce s dluţníky je také sociální prací. Ve čtvrté kapitole teoreticky popisuji koncept 6

7 sociálního fungování a popisuji tři malá paradigmata a jednotlivé teoretické přístupy, které jsem vyzkoumala v rámci provedeného výzkumu v poradně. Na konci této kapitoly popisuji krizi a krizovou intervenci, poněvadţ jsem během výzkumu zjistila, ţe sociální pracovnice prvky krizové intervence vyuţívala. Popisu výzkumu, sběru dat, výzkumné otázky a výzkumných technik se věnuji v páté kapitole. Výzkum jsem realizovala podle základních charakteristik kvalitativního výzkumu, které sepsal pan Hendl ve své knize Kvalitativní výzkum. Popis konkrétní případové studie, výsledky výzkumu a závěrečný výstup je popsaný v poslední sedmé kapitole. Mezi základní prameny pro vytvoření mé absolventské práce řadím knihu od pana Matouška Metody a řízení sociální práce a od pana Navrátila Teorie a metody sociální práce. Dále jsem vyuţívala článků v časopise Sociální práce, kde velmi obohacující příspěvek o dluzích měla paní Bc. Andrea Běhálková, předsedkyně Občanské poradny SPES. Ze zákonů mi nejvíce slouţil Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a mnoho informací jsem čerpala z manuálů, které jsem získala na své měsíční praxi v Občanské poradně SPES (1. Formy pomoci předluţeným občanům, Manuál Sdruţení SPES pro školení sociálních pracovníků a pracovníků nevládních neziskových organizací a charit, 2. Půjčujte si s rozumem, praktická příručka pro osobní finance, 3. Hospodařit je umění, Informační příručka pro pedagogy k výuce vybraných témat finanční gramotnosti na středních školách). 7

8 I. Teoretická část 1 Zadlužené a předlužené domácnosti a příčiny předluženosti V této kapitole jako první ukazuji, kolik peněz domácností dluţí věřitelům, v jakých letech se nejvíce české domácnosti zadluţily a další zajímavá čísla, která jsou s touto problematikou spojeny. Dále vysvětluji rozdíl mezi zadluţenými a předluţenými domácnostmi. Toto rozdělení je důleţité pro další pochopení sociální práce s dluţníky. Také se zde věnuji hlavním příčinám současné předluţenosti, které nacházím ve špatné finanční gramotnosti občanů. 1.1 Statistika: zadlužení domácností v číslech Dnešní doba je dobou spotřebitelských úvěrů 1, hypoték 2, leasingů 3 a splátkového prodeje 4. České domácnosti se nejvíce zadluţily v letech 2003 aţ Tento velice obtíţně řešitelný problém je čím dál tím více aktuálnější. v listopadu roku 2007 české domácnosti měly dluh u bank a finančních institucí ve výši 688,2 miliardy korun. v přepočtu tento dluh vychází tak, ţe kaţdý obyvatel ČR dluţí kolem korun, coţ je 14krát více neţ v roce ( V roce 2007 bylo nařízeno 300 tisíc exekucí. Lidé si nejvíce půjčovali na bydlení, coţ na konci roku 2007 představovalo 71% objemu bankovních půjček sektoru domácností celkem, coţ bylo půl bilionu korun. Problém zadluţení nejvíce postihoval mladé rodiny s jedním 1 Spotřebitelský úvěr Poskytují ho subjekty v různých podobách spotřebitelům na úhradu jejich potřeb. Jedná se o spotřebitelské úvěry, které jsou určeny fyzickým osobám na financování nepodnikatelské činnosti. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 20) 2 Hypotéka Hypoteční úvěr je vysvětlen v zákoně o dluhopisech č. 190/2004 Sb., a to v 28 odst. 3, jedná se o úvěr, jehoţ splacení společně s příslušenstvím je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné nemovitosti, pokud pohledávka z úvěru nepřevyšuje dvojnásobek zástavní hodnoty zastavené nemovitosti. 3 Leasing Leasing neboli pronájem znamená, ţe pronajímatel poskytne nájemci dané zboţí na určité období. Nájemce potom platí dohodnutou dobu pronájem tohoto zboţí. Jakmile dohodnutá doba uplyne, je moţnost přechodu či prodeje do vlastnictví nájemce. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 21) 4 Splátkový prodej Jde o finanční produkt, který je velmi oblíbený a hojně vyuţívaný na našem trhu. Slouţí k nákupu daného zboţí. Je vyřízený většinou přímo v prodejně. Spotřebitel se stává majitelem věci okamţitě, na rozdíl u leasingu. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 21) 8

9 dítětem. ( i kdyţ se to můţe zdát méně pravděpodobné, velkým rizikem se můţou stát i spotřebitelské úvěry, na které se často nalákají sociálně slabší domácnosti. Konec těchto půjček, velmi často exekuce, můţe mít pro tyto domácnosti frustrující dopad (psychickém a sociální problémy). Ze statistik Českého statistického úřadu vyplývá, ţe české domácnosti na konci roku 2009 dluţily bankám skoro bilion korun. Zadluţenost domácností neustále roste. Dalších 104,1 miliard korun dluţily české domácnosti leasingovým společnostem a ostatním finančním zprostředkovatelům (společnostem splátkového prodeje). Tempo vysokého růstu zadluţování začalo v roce 2008 klesat. ( Česká republika se silně přiblíţila k zemím Evropské unie, kde není tolik zvykem spořit, ale pozornost domácností se ubírá opačným směrem, ke spotřebě. ( Kdybychom chtěli Českou republiku srovnat s ostatními zeměmi Evropské unie, zjistíme, ţe se nijak neliší od sousedních zemí jako například Maďarsko a Polsko. Toto srovnání je z roku ( Ze všech zemí Evropské unie jsou na tom české domácnosti poměrně dobře, patří mezi nejméně zadluţené v celé Evropské unii. Čísly by se to dalo vyjádřit tak, ţe české domácnosti jsou zadluţené ve výši 28% HDP, ale průměrné zadluţení domácností v Evropské unii je okolo 44% HDP. 1 bilion a 123 miliard korun je konečnou částkou celkového zadluţení českých domácností (této částky bylo dosaţeno v březnu roku 2012). ( (a)) 1.2 Zadlužené domácnosti Zadluţenost je přijetí závazku, který je nutné do určité doby splatit. Pro kaţdého, kdo se zadluţí, představuje tento stav riziko, kterému se vystavil. (Miroslava Mutlíčková, 2010/2011, bakalářská práce) Zadluţenost je povaţována do určité míry za normální a ţádoucí jev současné ekonomiky. (Sdruţení SPES., 2007, s. 3) v dnešní společnosti se dá ţít bez dluhů, ale zcela normální je také jev zodpovědné zadluţenosti. o tomto typu zadluţenosti mluvíme tehdy, pokud je dluţník schopný se dívat dopředu, do budoucnosti. Jak říká ředitel Poradny při finanční tísni David Šmejkal: Spotřebitel by měl mít záložní plán pro případ platební neschopnosti. Neměl by napínat svůj rozpočet tak, že mu Po zaplacení pravidelných výdajů a splátky úvěrů nezůstane ani koruna. (Jana Kopřivová., 2/2009 Sociální práce, s. 16) 9

10 1.3 Předlužené domácnosti Pokud hovoříme o předluţení domácností, máme na mysli jev neţádoucí. Předluţení znamená, ţe dluţník nesplnil své platební povinnosti. Toto nesplnění vede k tomu, ţe dluţník se začne propadat nejen ekonomicky, ale i psychosociálně. Jedná se o dlouhodobě trvající proces, který často spěje k soukromému bankrotu. O předluţení mluvíme tehdy, kdyţ Po odečtení pevných ţivotních nákladů z měsíčního příjmu dluţníkovi mu nezbude ţádná částka na placení splátek a ten začne pociťovat psychické problémy. (Sdruţení SPES., 2007, s. 3, 4) Ke vzniku předluţení přispívají tři faktory: nedostačující příjmy, vysoké výdaje a nedostatečná právní ochrana spotřebitele. Předluţení můţe mít tři stupně. Zaprvé dluţníci nejsou schopni splácet spotřebitelské úvěry, za druhé nejsou schopni zaplatit za bydlení a v posledním případě nejsou schopni zaplatit jídlo a ošacení, ale tento způsob je nejméně častý. ( Podle psychologů existují lidé, kteří jsou více náchylní k dluhům neţ jiní. Podle brněnské psycholoţky Machů do ohroţené skupiny patří duševně nevyrovnaní lidé, kteří své problémy řeší nakupováním a utrácením. Ale i zcela normální dluţníci končí v rukách psychologů a psychiatrů. Jejich zdravotní stav se celkově zhoršuje, upadají do úzkostí a depresí, mohou trpět nespavostí, ţaludečními problémy, často se objevuje bolest hlavy, říká psychoterapeut Petr Moos. Předluţen je ten, komu hrozí zablokování konta, upomínky se mu hromadí na stole, hrozí mu výpověď z bytu a exekutor 5 stojí přede dveřmi. (Sdruţení SPES., 2007, s. 3, 4) Jde-li o předluţení spotřebitele fyzické osoby nepodnikatele, nejde o stav úpadku. U podnikatele se předluţení však za stav úpadku povaţuje. (Jolana Maršíková, 2011, s. 27) Do problému s dluhy se můţe v ţivotě dostat kaţdý z nás vlivem ţivotních změn nebo nenadálých situací. Ale kdo jsou nejčastějšími klienty poraden pro dluţníky? S jakou cílovou skupinou se sociální pracovníci nejčastěji střetávají, kdyţ pracují v poradnách, kde se řeší dluhová problematika? Typickými klienty pro tyto poradny jsou lidé/rodiny ze střední třídy, ale nejčastěji to jsou mladé rodiny a jejich čistý měsíční příjem je okolo Kč za měsíc. S problémem předluţení bojují také lidé s nízkou finanční gramotností, kteří si skrze vypůjčené peníze uspokojují své 5 Exekutor Podle zákona č. 120/2001 sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti 9 můţe být exekutorem občan České republiky, který má plnou způsobilost k právním úkonům, získal úplné vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě vysoké školy v České republice, je bezúhonný, vykonal alespoň tříletou exekutorskou praxi a sloţil exekutorskou zkoušku. 10

11 potřeby a jak jsem jiţ říkala, také mladé rodiny. v neposlední řadě mají problém s předluţením také lidé, kteří ţijí rizikovým ţivotním stylem (gambleři, lidé závislí na různých látkách, zloději, atd.). ( 1.4 Hlavní příčiny současné předluženosti Důvodů, proč se lidé dostávají do problému předluţení, je několik. Největším nedostatkem je chybějící finanční vzdělání občanů. Spousta domácností si neumí sestavit měsíční plán hospodaření své domácnosti, neumí si spočítat, kterou půjčku si mohou dovolit a kdy je pro ně půjčka příliš drahá. (Sdruţení SPES, 2007., s. 4) v České republice je velice málo lidí vzděláno v oblasti finanční gramotnosti. Pod pojmem finanční gramotnost si představíme dovednost hospodařit s finančními prostředky, tvorbu zodpovědného plánu hospodaření domácnosti a jednu z nejdůleţitějších dovedností, schopnost vytvářet si rezervy. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 39) Další problém je v tom, ţe tito ekonomicky špatně vzdělaní lidé podepisují velmi nevýhodné smlouvy, kterým často nerozumí. Po podepsání takto nevýhodné smlouvy s nesolidní společností se mohou velmi často dostat do problému.(sdruţení SPES., 2007, s. 4) Sdruţení SPES rozděluje důvody zadluţení do dvou skupin. První skupinou jsou individuální důvody, druhou skupinou jsou celospolečenské důvody. Mezi individuální důvody patří kritické ţivotní události. Tyto události se označují tím, ţe jsou neplánované a velmi často nechtěné, jsou to například: Ztráta zaměstnání, dlouhodobá pracovní neschopnost, rozchod s druhem, s družkou, rozvod s manželem, s manželkou, nemoc nebo smrt blízkého příbuzného, narození dítěte, nehoda, ručení, spoluúčast na půjčce a další. (Sdruţení SPES, 2007, s. 5) Důleţité je si uvědomit, ţe tito lidé s těmito událostmi dopředu nepočítají a na začátku je vůbec nenapadá, ţe by se mohli dostat do dluhové pasti. A proto, ţe nejsou vybaveni finanční gramotností, si ani nemusí uvědomit, ţe pokud přestanou platit, rostou pokuty, úroky, ale i náklady na vymáhání dluhu a to celé vede do začarovaného kruhu. ( Mezi celospolečenské důvody patří selhání různých institucí, pracovního trhu, bytového trhu, nedostačující vzdělání, poradenství a právo. Lidé by měli počítat s nepředpokládanými výdaji, se ztrátou zaměstnání a dopředu vše pečlivě promyslet. Pokud děti ţijí uţ jako malé v předluţených domácnostech a jejich rodiče neumějí s penězi zacházet, je velmi pravděpodobné, ţe i ony samy budou mít v dospělosti s penězi problém. Hranice mezi 11

12 zadluţením a předluţením je velice tenká a záleţí jen na schopnostech dluţníka, jak své dluhy dokáţe zvládnout. (Sdruţení SPES., 2007, s. 4, 5) Také jednu z důleţitých rolí u neschopnosti splácet hraje osobnost spotřebitele. Jedinec podlehne svému okolí, které mu ukazuje standardní ţivotní styl, ze kterého jedinec nechce slevit (móda, sluţby, zboţí). Protoţe spotřebitel svými příjmy na tento společensky uznávaný standard nedosahuje, začíná uzavírat mnoho úvěrů. Tyto úvěry mohou vést k předluţení. Velice negativní dopad na některé spotřebitele mohou mít také agresivní reklamy. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 39) Další problém současné zadluţenosti podle ředitele Poradny při finanční tísni Davida Šmejkala spočívá v tom, ţe lidé mají obrovskou touhu věc vlastnit nebo si uţít sluţbu, na kterou nemají prostředky. Dále pan David Šmejkal říká, ţe k dalším příčinám zadluţenosti by přidal výborné přesvědčovací schopnosti marketingu, kteří poskytují finanční sluţby a příčiny legislativně-právní (zneuţívání osobních dat k direct marketingu, justiční rozsudky k dobrým mravům a lichvě). Mezi nejhorší řešení patří, kdyţ si spotřebitel pořizuje další úvěr z toho důvodu, aby mohl zaplatit splátku svého dosavadního úvěru. (Jana Kopřivová., 2/2009 Sociální práce, s. 15,16) 12

13 2 Úpadek a jeho možná řešení V první části této kapitoly se zabývám pojmem úpadek a nastíněním situací, kdy se dluţník či domácnost v úpadku nachází. Neschopnost splácet můţe mít obrovský dopad na celou domácnost, proto je velice důleţité řešení těchto finančních problémů, které se snaţím v této kapitole podrobněji popsat. Také se zde zaměřuji na domácnosti, které nesplňují podmínky oddluţení, a proto je důleţité hledat jiné nástroje, jak jim pomoci. Tato kapitola ukazuje, ţe i situace, která se zdá neřešitelná, má své řešení. 2.1 Kdy se dlužník nachází v úpadku? Úpadek může existovat ve dvou formách, a to ve formě platební neschopnosti nebo v případě dlužníka, kterým je právnická osoba nebo fyzická osoba podnikatel, ve formě předlužení. (Jolana Maršíková, 2011, s. 23) Ve své práci se zabývám úpadkem fyzických osob nepodnikatelů. Podle insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. 3, odst. 1 se dluţník nachází v úpadku, jestliţe má více věřitelů, peněţité závazky Po dobu delší 30 dnů Po lhůtě splatnosti a tyto peněţité závazky není schopen plnit. Tento zákon nám dále v 3 odst. 3 říká, ţe o hrozící úpadek se jedná tehdy, jestliţe můţeme předpokládat, ţe dluţník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněţitých závazků. Peněţité závazky dluţníka vůči věřitelům nemusejí být ani přesně vyčísleny, důleţité je, ţe peněţitý závazek v nějaké výši existuje a tyto pohledávky také nemusejí být vykonatelné přiznané pravomocným orgánem soudu nebo správního orgánu. Jestliţe má dluţník nesplněné závazky Po dobu delší jak 30 dnů Po době splatnosti, ale tyto závazky nesplnil kvůli své neochotě, např. kvůli rozepři mezi dluţníkem a věřitelem, nemůţeme říci, ţe je tento dluţník v úpadku. Objektivně je schopen tyto závazky splnit. (Jolana Maršíková, 2011, s. 27) Kdykoliv v průběhu zadluţení se u spotřebitele můţe objevit neschopnost splácet své pohledávky. v praxi existují různé typy domácností, které se nacházejí v různých fázích platební neschopnosti. Můžeme použít následující rozdělení (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s ) : Domácnost, která chce uzavřít úvěr Zde můţe domácnost ohrozit finanční negramotnost. Pokud si domácnost správně nenaplánuje, jak zacházet s měsíčními příjmy a výdaji, můţe snadno dojít k neschopnosti splácet. 13

14 Domácnost, která splácí Tento typ domácností většinou nemá problém se splácením, pokud se v jejich ţivotě nevyskytne náhlá ţivotní událost. Jestliţe je rozpočet této domácnosti napjatý, můţe snadno dojít k neschopnosti splácet. Domácnost, která začíná mít problémy u této domácnosti se jiţ vyskytly nečekané ţivotní události, např. úmrtí člena rodiny nebo ztráta zaměstnání a najednou není schopná řádně splácet své pohledávky, i kdyţ doposud řádně plnila své platební povinnosti. Domácnost, která kličkuje Domácnost se dostala do obtíţné situace problémy se splácením. Řešení nalézá v nerovnoměrném hrazením měsíčních splátek. Jeden měsíc zaplatí splátku jednomu věřiteli a druhý měsíc zase tomu druhému věřiteli. Tento systém je dlouhodobě neudrţitelný. Domácnost, která krátkodobě nesplácí Jde o dobu přibliţně okolo 3 aţ 6 měsíců. Pohledávky těchto domácností většinou jiţ převzaly advokátní firmy nebo vymahačské společnosti. v této fázi je na domácnosti vyvíjen velký psychický a emocionální tlak ze strany vymahačů. Můţeme říci, ţe tento stav je pro členy domácnosti skoro aţ neúnosný. U členů domácnosti mohou začít vznikat psychosomatické problémy, které mohou mít sociální dopady na rodinu. Domácnost, která má před exekucí Dluţníkovy pohledávky jsou jiţ řešeny soudní a mimosoudní cestou. Schyluje se k exekučnímu řízení. Domácnost, která dlouhodobě nesplácí Tento typ domácnosti vytěsnily předluţení ze svého vědomí. Nejenom ţe neplatí, ale veškeré dopisy od exekutorů rovnou vyhazují. Myslí si, ţe se na ně zapomene. Většinou ţijí pod hranicí ţivotního minima a jsou silně ohroţeni sociálním vyloučením. Pojmem neschopnost plnit peněţité závazky se rozumí podle insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. 3, odst. 2, ţe dluţník zastavil platby podstatné části svých peněţitých závazků nebo tyto peněţité závazky jiţ déle jak 3 měsíce Po době splatnosti neplní nebo tyto závazky nemohou být uspokojeny ani vykonáním exekuce či výkonem rozhodnutí nebo dluţník nepředloţil seznamy, které jsou uvedeny v insolventním zákoně 104 odst. 1, které mu nařídil insolventní soud. 14

15 2.2 Možná řešení úpadku V této podkapitole se řídím hlavně insolvenčním zákonem č. 182/ odst. 1, který říká, ţe úpadek nebo hrozící úpadek je moţné řešit čtyřmi způsoby: konkursem, reorganizací, oddluţením nebo zvláštními způsoby řešení úpadku pro určité subjekty. Ve své práci se zabývám pouze konkursem a oddluţením, protoţe tyto dva způsoby lze pouţít pro fyzické osoby- spotřebitele. (Jolana Maršíková, 2011, s. 28) Velice důleţité je, aby domácnost, která má problémy se splácením svých závazků, měla zájem svoji situaci aktivně řešit, aby nedošlo k úplnému sociálnímu vyloučení. Řešení zadluţenosti často souvisí s celkovým příjmem rodiny. Zadluţené domácnosti můţeme rozdělit podle výše příjmů na nemajetné domácnosti, domácnosti s nízkým příjmem a na domácnosti, které splňují podmínky oddluţení. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 65) Oddlužení neboli osobní bankrot Od roku 2007 je v České republice v platnosti Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který upravuje podmínky pro oddluţení. ( Oddluţení je jedno z řešení úpadku dluţníka. Podmínky, které musí dluţník splnit, aby byl jeho návrh přijat, jsou poměrně přísné. Dluţník musí mít pravidelný příjem ze zaměstnání, nebo ze starobního či plného invalidního důchodu. Další podmínka je ta, ţe návrh můţe podat jenom dluţník. Tato forma řešení úpadku není moţná pro osoby s nízkým příjmem nebo pro nemajetné klienty. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s ) Podle insolvenčního zákona č. 182/ odst. 1 se dluţníkům nabízí dva způsoby oddluţení: zpeněţením majetkové podstaty nebo formou splátkového kalendáře Oddluţení formou splátkového kalendáře Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen Po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. (Insolvenční zákon, 2006, 398 odst. 3) Dluţník je povinen v průběhu následujících pěti let splatit věřitelům dluh ve výši minimálně 30% z celého 15

16 dluhu. Pokud dluţníkovi jeho trvalý příjem nestačí ke splacení 30%, můţe mu se splácením pomoci třetí osoba. (Jolana Maršíková., 2011, s. 128) Těchto 30 % je hranicí nejspodnější, dluţník by měl uhradit co nejvyšší částku, kterou je schopen, tedy i 100 % dluţné částky. Jakmile dluţník podá návrh na oddluţení, tak k tomuto dni podání se mu veškerá dluţná částka zastaví a jiţ se mu nic neúročí. Povinností dluţníka je uvést všechny své dluhy např. dluh za kosmetiku, dluh v knihovně, ţádný dluh nesmí být zamlčen. v plné výši musí být uspokojeny dvě pohledávky, a to pohledávka na výţivném a náhrada škody. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 69) Oddluţení formou zpeněţením majetkové podstaty Pokud se jedná o oddluţení ve formě zpeněţení majetkové podstaty, tak insolvenční správce zpeněţí stávající dluţníkův majetek a tyto částky jsou rozděleny mezi dluţníkovy věřitele. (Jolana Maršíková., 2011, s. 28). Na rozdíl od splátkového kalendáře jsou dluţníkovi veškeré jeho příjmy zachovány. V této formě oddluţení bude dluţníkovi prodán všechen jeho movitý i nemovitý majetek. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 68) Majetkovou podstatou rozumíme pouze majetek, který měl dluţník v době schválení této formy oddluţení. Další majetek, který dluţník nabyl po schválení této formy oddluţení, do majetkové podstaty nespadá a dluţník s tímto majetkem můţe zacházet podle své potřeby. (Jolana Maršíková., 2011, s. 138) Po splnění těchto dvou forem oddluţení můţe dluţník poţádat insolvenční soud o osvobození od dluhů. (Jolana Maršíková., 2011, s. 28) Jestliţe dluţník v průběhu oddluţení řešeném splátkovým kalendářem přijde o práci, jeho povinnost je hledat si nové zaměstnání nebo přijmout i měně perspektivní zaměstnání. Pokud by ţádnou práci nesehnal a tato situace by trvala dlouhodobě, vedlo by to ke zrušení schváleného oddluţení a na majetek dluţníka by byl vyhlášen konkurs. (Jolana Maršíková., 2011, s. 137) Řešení úpadku konkursem Podle insolvenčního zákona č. 182/ konkurs znamená, ţe veškeré zjištěné pohledávky věřitelů jsou uspokojeny z částky prodeje dluţníkova majetku. Rozdíl mezi řešením úpadku konkursem a oddluţením formou zpeněţením majetkové podstaty je ten, ţe v konkursu, pokud zákon nestanoví jinak, neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, jestliţe je dluţníkův úpadek řešen konkursem, tak dluţník ztrácí moţnost disponovat majetkem, který tvoří majetkovou podstatu. 16

17 2.3 Jak pomoci nemajetnému klientovi? Kdo jsou nemajetní klienti? Jsou to lidé, kteří mají velmi nízký příjem, často ţijí pouze z ţivotního 6 nebo existenčního minima 7. Mezi nemajetné klienty se řadí nezaměstnaní, lidé v důchodovém věku či ţeny na mateřské dovolené. Tito klienti většinou svůj měsíční rozpočet sníţit nemohou, protoţe se často pohybují buď v minusu, nebo je jejich rozpočet vyrovnaný, proto je důleţité se pokusit o navýšení příjmů. Důleţité také je zjistit, v jaké fázi se pohledávky nachází zda uţ jsou vykonatelné či nikoli. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 66) Moţností navýšení příjmů je několik, například v Praktické příručce pro osobní finance, kterou vytvořilo Občanské sdruţení SPES ve spolupráci se sdruţením CPA (2007, s. 10), se dočteme, ţe klient se můţe snaţit získat další zaměstnání (práce na částečný úvazek), poţádat o finanční pomoc rodiny, podporu v nezaměstnanosti (pokud na ni má nárok), dávky sociálního zabezpečení nebo ověřit, zda finanční úřad nemá klientovi vrátit daň z příjmu. Existují dva nástroje, jak nemajetnému klientovi pomoci, pokud jiţ došlo k výkonu rozhodnutí. Podle Občanského soudního řádu zákona č. 99/1963 Sb. 266 a 268 můţe klient vyuţít dva způsoby řešení, to buď odloţení exekuce, nebo zastavení exekuce pro nemajetnost. Zákon č. 99/ odst. 1 říká, ţe na návrh může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen. Tento způsob řešení mohou vyuţít klienti, kteří se nacházejí ve své situaci přechodně, např. mateřství, nemoc jde jen o přechodné období. Jakmile toto období skončí, dluhy budou opět vymáhány. (školení pro učitele na středních školách, Sdruţení SPES) Druhou moţnost řešení této situace najdeme také v Občanském soudním řádu v 268 odst. 1, který podrobně popisuje, za jakých podmínek můţe být výkon rozhodnutí zastaven. Jedno z těchto 8 podmínek zní: Průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů. (zákon č. 99/1963, 268, odst. 1 e) Jakmile soud rozhodne 6 Ţivotní minimu Podle zákona č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu jde o minimální hranici peněţních příjmů fyzických osob, aby byly osobní potřeby a výţiva jedince. 7 Existenční minimum - Podle zákona č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu jde o minimální hranici příjmů osob, která se povaţuje za nezbytnou k zajištění výţivy a ostatních základních potřeb na úrovni, která umoţňuje jedinci přeţití. 17

18 o odkladu či zastavení exekuce, klient zašle toto rozhodnutí všem věřitelům a o této informaci je informuje. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 66) 2.4 Jak pomoci klientovi s nízkým příjmem? Pokud mluvíme o lidech s nízkým příjmem, máme tím na mysli zaměstnané lidi, kteří vydělávají velmi málo peněz, nebo domácnosti s jedním ţivitelem. Tyto domácnosti mohou většinou věřitelům nabídnout velmi nízké splátky, na kterých nebyly s věřiteli dohodnuty. Jak tedy celou situaci řešit? Pro dluţníka je důleţité pohlídat si, aby nebyl v prodlení déle jak tři měsíce. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 66,67) Podle Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. 489: Závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, ale také lze změnit obsah závazků podle stejného zákona 516 odst. 1: Účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti. Nabízí se tedy dva způsoby řešení, a to buď splátky odloţit, nebo splátky sníţit. Odloţení splátek se vyuţívá tehdy, jestliţe se rodina ocitla v nečekané situaci a je moţnost, ţe se situace do půl roku zlepší. Druhá situace, kdy je vhodné vyuţít moţnosti odloţení splátek, je ta, ţe klient má více dlouhodobých úvěrů a k tomu ještě drobné půjčky, které je moţné do půl roku splatit. Dluţník by tedy poţádal o odloţení splátek jen u společností, u kterých má dlouhodobé úvěry a během šesti měsíců by se snaţil splatit půjčky drobné. Odklad splátek bývá nejčastěji povolován na dobu šesti měsíců. u odkladu splátek a také u sníţení splátek musíme věřitele ţádat písemně. Není pravidlo, ţe by věřitel vţdy vyhověl. Podle Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. 566 věřitel je povinen přijmout i částečné plnění, neodporuje-li to dohodě nebo povaze pohledávky. To znamená, ţe pokud domácnost můţe splácet, ale jen nízké částky, věřitel nemůţe tuto částku odmítnout. (Tým autorů v rámci projektu Nové Výzvy, 2010, s. 67) 2.5 U koho mohou najít dlužníci radu? Dluţníci se mohou obrátit na pomoc právníků, daňových poradců, účetních, ale také mohou vyuţít sluţeb specializovaných občanských poraden. Pravdou je, ţe za odbornou pomoc se většinou platí, a to nemalý peníz. Dluţníci by měli vědět, ţe existují bezplatné občanské poradny, které umějí dát kvalifikovanou odbornou radu 18

19 a pomohou dluţníkovi řešit jeho obtíţnou situaci. Specializované občanské poradny, které mohou dluţníkovi poskytnout cenné rady, jsou: - Poradny při finanční tísni - SPES občanské sdruţení pro pomoc s dluhy - Asociace občanských poraden. ( (b)) Občanské poradny začaly poskytovat dluhové poradenství na sklonku roku Bylo to v rámci pilotního projektu, který se zaměřoval na rozvoj odborného dluhového poradenství. Z celé sítě občanských poraden sdruţených v Asociaci občanských poraden šlo pouze o dvě poradny, které se tématu zadluţení začaly více věnovat. Ze začátku měly poradny inspiraci v anglických občanských poradnách, odkud také čerpaly materiály k dluhovému poradenství. V roce 2009 bylo do projektu zapojeno 17 občanských poraden z 12 krajů ČR. (Pavel Bajer, 2/2009 Sociální práce, s. 5) Co mohou dluhoví poradci klientovi nabídnout? Na tuto otázku odpověděl Mgr. Hynek Kalvoda (člen Výboru Asociace občanských poraden a předseda Výboru Asociace sociálního poradenství a tvůrce projektu Asociace občanských poraden Dluhové poradenství). Mohou pomoci se sepsáním všech jejich dluhů, analýzou právních situací, se sestavováním osobního nebo rodinného rozpočtu, mohou nabídnout pomoc v komunikaci mezi dluţníky a věřiteli, znalosti insolvenčního zákona, zákona o exekutorech, znalosti o exekučním řádu a majetkoprávní problematiky. Důleţité také je, aby pracovníci uměli dobře pracovat s klientovou motivací. V občanských poradnách mohou pracovat také poradci, kteří mají právní vzdělání, ale nejčastěji zde pracují poradci, kteří jsou vzdělaní v oblasti sociální práce. (Pavel Bajer, 2/2009 Sociální práce, s. 5-6) 19

20 3 Sociální práce a sociální pracovník V předchozí kapitole jsem se zmínila o tom, ţe dluţníci mohou hledat cenné rady nejen u právníků a finančních poradců, ale také ve specializovaných občanských poradnách, kde s klienty převáţně pracují poradci vzdělaní v oblasti sociální práce, nebo-li sociální pracovníci. V této kapitole přibliţuji, co si pod pojmem sociální práce můţeme představit, cíle sociální práce a povolání sociální pracovník. Profesi sociální práce zde chci popsat také z toho důvodu, ţe si lépe představíme, co všechno můţe sociální pracovník zadluţenému klientovi nabídnout. 3.1 Sociální práce definice a cíle Definic sociální práce je mnoho. Různí autoři se dívají na tuto profesi z různých úhlů pohledů. Pavel Navrátil přirovnává sociální práci k umění a vědě. Stejně jako umění, tak také sociální práce vyţaduje určité dovednosti. Mezi dvě hlavní dovednosti uvádí porozumění a schopnost pomáhat lidem tak, aby neztratili schopnost pomáhat si vlastními silami. Sociální práce není jenom uměním, ale také vědou. Vědou proto, ţe disponuje teoriemi a také vytváří teorie nové. (Pavel Navrátil, 2001, s. 21) Podle americké teorie sociální práce se uměním myslí nadání, zkušenosti, osobní hodnoty, intuitivní tvořivost a flexibilní důraznost. v této profesi jsou velice důleţité osobní předpoklady pracovníka (pracovník si musí umět získat důvěru v podstatě úplně cizího člověka). Profese, jako jsou například právo, psychologie či lékařství, jsou charakteristické svými odbornými dovednostmi a profesními znalostmi. v těchto profesích nejsou tolik podstatné osobní předpoklady těchto pracovníků, jako u sociálního pracovníka. Ivo Řezníček ve své knize Metody sociální práce dále píše, ţe sociální práce je charakteristická tím, ţe Po pracovnících je vyţadováno osobní nasazení při řešení problému jejich klientů. (Ivo Řezníček, 1994, s. 18, 23) Hanvey a Philpot nastínili definici sociální práce následovně: Sociální práce je prostě to, co dělají sociální pracovníci. Sociální práce je často to, co jiní - zdravotní sestry, lékaři, policie atd. nedělají. (Navrátil P., 2001, s ) Definovat cíle sociální práce pro kaţdou zemi stejně, je nemoţné. Kaţdá kultura a společnost chápe sociální práci, její cíle a principy trošku rozdílněji. Sheafor, Herejsi a Horejsi definují cíl sociální práce tak, ţe se jedná o pomoc jednotlivcům a sociálním 20

21 systémům zlepšovat jejich sociální fungování 8. Druhým cílem je změna sociálních podmínek z toho důvodu, aby tyto podmínky dokázaly chránit jednotlivce a systémy před potíţemi v sociálním fungování. Podle Webba a Wistowa má sociální práce tyto tři základní cíle: sociální kontrola, podpora změny a sociální zachování. (Pavel Navrátil, 2001, s ) 3.2 Kdo je sociální pracovník? Definici pojmu sociální pracovník jsem přeloţila z knihy The social work dictionary (Barker R., 198, s. 155) tak, ţe sociální pracovník je absolvent sociální školy (buď bakalářského, nebo magisterského stupně), který vyuţívá získané znalosti a dovednosti k poskytování sociálních sluţeb pro klienty. Klienty chápe jako jednotlivce, rodiny, skupiny, komunity, organizace nebo obecně jako společnost. Sociální pracovník pomáhá lidem s vyřešením a zvládáním jejich problému. Také pomáhá klientovi, kdyţ potřebuje získat nějaké prostředky, usnadňuje interakci mezi jednotlivcem a okolím a mezi lidmi a okolím. Zákon č. 108/2006 o sociálních sluţbách 110 odst. 4 vymezuje odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka šesti moţnými způsoby. Aby člověk mohl vykonávat povolání sociální práci, musí mít vyšší odborné vzdělání a to v oborech zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální práci, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost. Nebo mít vzdělání vysokoškolské, a to buď získané studiem v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu v oblastech sociální práce, sociální politiky, sociální pedagogiky, sociální péči, sociální patologie, právo nebo speciální pedagogika. Další dvě moţnosti se týkají absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v rozsahu nejméně 200 hodin a buď pět let praxe při výkonu sociálního pracovníka a k tomu ukončené vysokoškolské vzdělání, ale nemusí být v oblastech, které jsem popisovala výše, nebo praxe při výkonu sociálního pracovníka nejméně deset let a stačí mít střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním, ukončeného nejpozději 31. prosince Poslední dvě moţnosti, jak nabýt odbornou způsobilost k výkonu povolání pracovníka jsou blíţe specifikovány v odst. 5 a 6. Uţ jenom z tohoto rychlého náhledu na poţadavky k výkonu sociálního 8 Sociální fungování Bartlettová definuje sociální fungování následovně: interakce, které probíhají mezi požadavky prostředí a lidmi. (Pavel Navrátil, 2001, s. 12) 21

22 pracovníka usuzuji, ţe nejde o nahodilou a neodbornou profesi. Čemuţ mimo jiné odpovídá článek pana Mgr. Petra Hanuše. Se sociálními problémy se potýkal člověk jiţ v počátku civilizace. Ale rozdíl oproti dnešní době je ten, ţe jedinci bylo ve většině případů pomoţeno a porazeno z okruhu jeho vlastní rodiny nebo blízké komunity. v dnešní době jsou čím dál více sloţitější sociální problémy, na které velmi často ani rodina nestačí. Je zde zapotřebí kvalifikovaná pomoc zvenčí. Se vznikajícími novými nepříznivými sociálními situacemi bylo zapotřebí, aby vznikla profese, která bude tyto problémy řešit, profese sociálního pracovníka. Sociální pracovník přispívá ke zlepšení narušených sociálních vztahů, učí jednotlivce správným ţivotním postojům a chováním. Ţijeme v demokratické společnosti, tudíţ sociální pracovník v ní má své místo, kde pomáhá člověku ke svobodnému ţivotu. Mgr. Petr Hanuš (pracovník oboru sociálních sluţeb, MPSV ČR) říká, ţe sociální pracovník je tzv. pojivem společnosti. (Mgr. Petr Hanuš, 2007/1 Sociální práce, s. 5) 3.3 Práce s dlužníky je také sociální práce Ve druhé kapitole jsem se věnovala blíţe příčinám předluţenosti a také jsem se jiţ zmínila, jaký je rozdíl mezi zadluţenými a předluţenými domácnostmi. Jakmile domácnost překročí hranici zadluţenosti a ocitne se ve stavu předluţeném, přichází na řadu sociální pracovník a jeho znalosti a dovednosti. Snaţí se řešit a mírnit důsledky klientova předluţení. Sociální pracovník probere klientovu situaci nejen z právního hlediska, na co má nárok a jak můţe postupovat dále, ale snaţí se klienta také podpořit. Podpora je důleţitá proto, aby klient mohl svoji situaci řešit aktivně a neupadal do deprese, protoţe řešení úpadku je dlouhodobá záleţitost, která se vyřeší mnohdy aţ za několik let. Zadluţený klient nemá většinou jenom finanční problémy, často přichází se spoustou psychosomatických problémů, se kterými si také sám neví rady. (Bc. Andrea Běhálková, 2007/1 Sociální práce, s. 24) Pokud by se problém s dluhy neřešil, mohla by tato situace mít závaţné následky. Nejenom ţe tito lidé ztrácejí motivaci k hledání práce a ţít spořádaným ţivotem, ale mohou se začít chovat rizikově (růst kriminality, závislostí, prostituce, bezdomovectví). ( 22

23 4 Paradigmata a teoretické přístupy, které mohou využít sociální pracovníci v práci se zadluženým klientem, koncept sociálního fungování, krizová intervence Klient, kterého jsem si vybrala pro svůj výzkum, měl velké obtíţe se sociálním fungováním. Společnost na něj kladla příliš vysoké nároky a sám situaci nezvládl, proto hned na začátku této kapitoly popisuji koncept sociálního fungování. v poradně pro dluţníky SPES jsem absolvovala měsíční praxi a na základě těchto svých zkušeností a provedeného výzkumu popisuji a teoreticky ukotvuji paradigmata a teoretické přístupy, které aplikuji následně v praktické části na práci s dluţníkem (případová studie). Prvky z těchto paradigmat a zvolených přístupů jsem nacházela v práci sociální pracovnice s klientem. Sociální pracovnice vyuţívala všechny tři malá paradigmata, proto ukáţi, které jednotlivé přístupy pod tyto paradigmata spadají. Na konci kapitoly píši o krizové intervenci. Prvky krizové intervence vyuţívala sociální pracovnice ke stabilizování klienta i jeho manţelky 4.1 Koncept sociálního fungování Významnou propagátorkou tohoto konceptu byla Bartlettová, která ve své knize The Common base of social work practice vymezila pojem sociálního fungování jako interakce, které probíhají mezi poţadavky prostředí a lidmi. Lidé a prostředí jsou v neustálé interakci, kde prostředí klade na člověka poţadavky a člověk na ně musí reagovat. Sociální pracovník má své místo tam, kde lidé nezvládají poţadavky svého prostředí. Jak klientovi pomoci lépe sociálně fungovat? Na tuto otázku odpovídá pan Navrátil a Musil tak, ţe by se sociální pracovníci měli zabývat převáţně překáţkami (bariérami) a předpoklady schopnosti zvládat problémy plynoucí z interakce s poţadavky prostředí. Důleţité pro sociálního pracovníka je, aby si uvědomil, jakým faktorům sociálního fungování přikládá váhu a jaké konkrétní faktory (bariéry a předpoklady) hrají nebo hrály důleţitou roli v ţivotě určitého klienta. (Navrátil P., 2001, s ) 23

24 4.2 Paradigmata v sociální práci se zadluženým klientem Malcom Payne v roce 1997 označil tři odlišné přístupy, které v sociální práci ve dvacátých letech vykrystalizovaly, jako malá paradigmata a tyto paradigmata se od sebe liší filozofickými východisky, praktickými důsledky a zastánci jednotlivých paradigmat povaţují za podstatné odlišné předpoklady a bariéry sociálního fungování. (Navrátil P., 2001, s. 14) Terapeutické paradigma Terapeutické paradigma usiluje o duševní zdraví a pohodu člověka. Duševní zdraví je obnovováno skrze podporu rozvoje a uskutečnění osobnosti klienta. Mezi dva nejdůleţitější nástroje terapeutického paradigmatu patří komunikace a vztah. Komunikace klientům pomáhá udrţovat kontrolu nad vlastními pocity a způsobem ţivota. Sociální práce se provádí formou psychoterapie a snaţí se jednotlivcům, skupinám či komunitám zabezpečit psychickou a sociální pohodu. Terapeutické paradigma vychází z předpokladu, ţe nejde o jednostranný proces, kde je ovlivňován pouze klient, ale ve vztahu mezi pracovníkem a klientem je ovlivňován také terapeut, sociální pracovník. Změnu tudíţ čekáme na obou zúčastněných stranách. Oporou sociálnímu pracovníkovi jsou v tomto případě znalosti z psychologie a terapeutický výcvik. Konkrétní příklad terapeutického paradigmatu je přístup zaměřený na člověka od Carla Rogerse. Těţištěm tohoto paradigmatu je změna a rozvoj (Navrátil P., 2001, s ) Poradenské paradigma Poradenské paradigma, nebo jak je označil pan Navrátil sociálně právní pomoc, se zaměřuje na to, jak klient dokáţe zvládat své problémy a jaký má přístup k informacím a sluţbám. Zastánci tohoto přístupu usilují o zlepšování systému nabízených sluţeb a chtějí vycházet vstříc individuálním potřebám. Za důleţité rysy ţivotní situace klienta se v tomto paradigmatu povaţují neuspokojené potřeby, individuální omezení a neschopnost institucí na neuspokojené potřeby klienta reagovat. Klientům se pomáhá prostřednictvím podáním informací, kvalifikovaným poradenstvím, zpřístupňováním zdrojů a mediací (zprostředkováním) další pomoci a sluţeb. Stoupenci tohoto paradigmatu vycházejí z myšlenky, ţe malé, individuální změny vedou k větší sociální 24

25 reformě, ale více se zaměřují na práci s individuem neţ na sociálně reformní cíle. (Navrátil P., 2001, s ) Reformní paradigma O reformním paradigmatu můţeme mluvit také jako o úsilí o reformu společenského prostředí. Terapeutické paradigma usiluje o osobní nebo sociální rozvoj, ale stoupenci reformního paradigmatu zastávají názor, ţe tohoto rozvoje není moţné dosáhnout, pokud podmínky ve společnosti budou nerovné. Vize tohoto paradigmatu je společenská rovnost v různých dimenzích společenského ţivota. Představitelé tohoto pojetí sociální práce sdílejí představu, že podporou spolupráce a solidarity v rámci určité společenské skupiny pomohou utlačeným získat vliv na vlastní životy. (Navrátil P., 2001, s. 15) Hlavním úkolem reformního sociálního pracovníka je zmocňování klientů sociálních sluţeb, aby se mohli podílet na tvorbě a změnách institucí. Sociální práce se snaţí o vybudování společnosti, která bude postavena na více rovnostářských principech. (Navrátil P., 2001, s. 15) 4.3 Teoretické přístupy v práci se zadluženým klientem V této podkapitole teoreticky ukotvuji přístupy, které jsem v rámci výzkumu vypozorovala. Převáţně vycházím z knihy pana Navrátila Teorie a metody sociální práce, dopomáhám si panem Matouškem a jeho knihou Metody a řízení sociální práce Přístup orientovaný na člověka Přístup orientovaný na člověka je v sociální práci velice rozšířený, jeho poznatky se v sociální práci často uplatňují a také tento přístup pracuje s přítomností, to co je teď a tady, nezajímá se tolik o minulost klientových problémů. (Pavel Navrátil, 2001, s. 50) Dalším důvodem, proč tento teoretický přístup popisuji je ten, ţe na praxi v poradně SPES jsem jednotlivé techniky z tohoto přístupu vypozorovala, kdyţ sociální pracovnice pracovala s klientem (opravdovost, empatie, nehodnotící přístup a aktivní naslouchání). Klienti, se kterými jsem se na praxi setkávala, přicházeli do poradny vystrašení s velkými obavami. Myslím si, ţe kdyţ odcházeli, cítili se aspoň trošku lépe. Nebylo to proto, ţe se něco převratného vyřešilo, ale mnohdy stačilo, ţe je sociální pracovnice vyslechla a přijala je takové, jací byli. Neměla o nich špatné mínění. Pro mnoho klientů to mnohdy bylo první setkání s někým, komu o svých finančních 25

26 problémech mohli říct. A právě Carl Rogers přišel a ukázal, jak důleţité je aktivní naslouchání a lidská péče. (Procházka J. O., Norcross J., C., 1999, s. 113) Přístup orientovaný na člověka spadá do hnutí humanistické psychologie. Tento přístup byl rozpracován Carlem Rogersem, který patřil mezi psychology, kteří humanistickou psychologii zakládali (byli to např. G. Murphy, H. Murray, A. Maslow a další). Tito psychologové se snaţili více rozpracovat pojem být lidský. Humanistická psychologie se zaměřuje na nezávislost a důstojnost lidských bytostí. Tato psychologie bere člověka jako bytost, která je svobodná ve svém rozhodování a přebírá za rozhodování svou zodpovědnost. Člověk má potřebu cítit se nejen svobodně, ale chce také porozumět ţivotu, který ţije a vidět v něm nějaký smysl. (Daniela Šiffelová, 2010, s ) Důleţitý je vztah mezi klientem a terapeutem, jaký vztah má terapeut ke klientovi. Základní lidskou potřebou je sebeúcta. Terapeut se snaží nenarušit pocit autonomie, vlastních zdrojů a sebeúcty člověka. Pokud chceme rozumět člověku, musíme se snažit uchopit jeho způsob vnímání reality, musíme mu rozumět empaticky. (Mearns, Thorne, 1997, cit. dle Šiffelová, 2010, s. 31) Mezi podstatné a důleţité znaky, které by měl mít nebo o které by se měl snaţit sociální pracovník v terapeutickém vztahu s klientem, podle Carla Rogerse patří: kongruence, opravdovost, empatie, bezpodmínečná pozitivní vazba, nedirektivní a nehodnotící přístup, aktivní naslouchání a autentické přátelství. Kongruence a opravdovost znamená, ţe sociální pracovník jedná v souladu se svým proţíváním a vnímáním. Empatický bude sociální pracovník tehdy, kdyţ se na problém klienta dokáţe podívat jeho očima a vcítí se do klientovy situace. Sociální pracovník by se měl snaţit, aby vztah mezi ním a klientem byl opravdový, upřímný, vřelý, aby tam hrála roli vřelost, akceptace a empatické porozumění. Rogers pracuje s klientovou jedinečností a jeho osobnost chápe jako proces, který se neustále vyvíjí a kompletně hotová nebude nikdy. (Pavel Navrátil, 2001, s. 50) Charakteristika osobnosti člověka podle Rogerse je taková, ţe chápe člověka jako důstojnou bytost, kterou je potřeba respektovat. Člověk je schopný být odpovědný nejen k sobě, ale také k druhým lidem, je schopný své pozitivní vlastnosti sám utvářet a rozvíjet svoji osobnost. Podstatu člověka chápe jako přirozeně dobrou a člověk je schopen si své vlastní hodnoty uvědomovat a také se podle nich řídit. Důleţité vlastnosti, které Carl Rogers přisuzoval lidskému bytí, jsou svoboda, sebeaktualizace a sebepojetí. Sebeaktualizací je míněno, ţe kaţdý jedinec má snahu uchovat a rozvíjet 26

27 vlastní existenci prostřednictvím uskutečňováním aktuálních potřeb člověka. (Pavel Navrátil, 2001, s. 51) Přístup orientovaný na člověka předpokládá, ţe pracovník, který ho vyuţívá, bude pracovat sám na sobě (na svých hodnotách, postojích a na svém způsobu bytí). Pracovník nemusí ovládat určité techniky, důleţité je, aby zde pro klienta byl. Aby byl přítomen a klient tuto jeho přítomnost cítil a mohl být ve vztahu s pracovníkem. Přístup zaměřený na člověka můţeme chápat jako určitý druh terapie, ale také jako filosofii bytí. (Daniela Šiffelová, 2010, s. 176) Přístup orientovaný na úkoly Jako jeden z mála přístupů vznikl přístup orientovaný na úkoly v rámci sociální práce. Důleţitou otázkou, která hraje hlavní roli, je: Jak zvládnout různé praktické problémy?. Přístup se zaměřuje na malé úspěchy a rozvíjení sebedůvěry a sebeúcty klienta a vychází z toho, ţe lidé se více nasazují pro úkoly, které si sami zvolili. Role, kterou sociální pracovník zastává, je pomocnická, kde pomáhá klientovi se rozhodnout, jaké úkoly chce plnit a co chce dělat. Partnerství a posilování jsou dvě základní hodnoty tohoto přístupu. Partnerství představuje vztah mezi klientem a pracovníkem, kdy klient je chápán za autoritu při řešení svých problémů. Očekáváme, ţe klient bude aktivní a plnohodnotně se bude podílet na všem, co se bude odehrávat mezi ním a sociálním pracovníkem. Tento přístup se pouţívá při řešení osmi problémových okruhů a jeden z nich jsou právě neadekvátní zdroje. Přístup orientovaný na úkoly se realizuje v šesti krocích, skrz které se realizují klientovi cíle. Jedná se o přípravu, exploraci problému, dohodu o cílech, formulace úkolů a jejich plnění a poslední fáze je terminace. Hned v první fázi, přípravě, sociální pracovník zjistí, zda klient přichází dobrovolně, nebo přichází třeba na popud partnera, pokud by bylo zjištěno, ţe dobrovolně nepřichází, klient by byl odmítnut. Je důleţité, aby klient porozuměl cíli spolupráce a tím, ţe přichází dobrovolně se samozřejmě zvyšuje šance na úspěch. v této první, ale i druhé fázi (explorace problému) se sociální pracovník snaţí najít, v čem je problém a jaké má klient vlastně starosti. v těchto dvou fázích sociální pracovník vytváří přátelskou atmosféru, aktivně klientovi naslouchá a povzbuzuje klienta, aby se nebál vyjádřit své pocity. v těchto dvou fázích (příprava a explorace problému) je důleţité, aby sociální pracovník nasbíral co nejvíce informací a vytvořil si společně s klientem přehled témat (problémů) a začali jednotlivé problémy řešit. Nesmí se 27