BULLETIN 2008 s doplňkem z března 2009

Transkript

1 BULLETIN 2008 s doplňkem z března 2009 Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych Vás všechny, členy České společnosti pro zdravotnickou techniku, ale i ty, kteří se o široké spektrum technických činností ve zdravotnictví zajímají a lékařům a sestrám při jejich výkonech pomáhají, na začátku nového roku 2009 nejprve pozdravil a popřál Vám pevné zdraví a úspěchy v práci. Jako kaţdý rok, připravila pro vás ČSZT sumář aktuálních informací vycházejících z poznání získaných během roku Tyto informace Vám naše společnost ve stručnosti poskytuje i nadále formou Bulletinu, s připomenutím existence webových stránek ČSZT sdruţuje především biomedicínské inţenýry a techniky a další odborníky, kteří se zaměřují na problematiku zdravotnických přístrojů. Odborné akce ČSZT mají multidisciplinární charakter a jsou pořádány ve spolupráci s dalšími společnostmi a institucemi, jako je Společnost BMI a LI ČLS J. E. Purkyně, Společnost radiologických asistentů ČR, Česká asociace sester, Český metrologický institut, SÚKL a další. V dobách příznivých je to také ministerstvo zdravotnictví. Z toho vyplývá i odborné zaměření sympozií, konferencí i ostatních akcí. ČSZT se postavila do role aktivního partnera lékařů a sester, ale i managementu zdravotnických zařízení s cílem pomáhat jak s legislativními poţadavky, tak s běţnými provozními úlohami při pouţívání zdravotnických prostředků. Od roku 2008 se v českém zdravotnictví prohlubuje nedostatek kvalifikovaných lidí. Málo kvalifikovaných lékařů chce vést kolektiv, mladí lékaři odcházejí do zahraničí. Změna v pregraduálním vzdělávání sester, ale i v jejich postgraduálním studiu pro získání specializace v oboru dětská sestra a sestra pro intenzívní péči, způsobila několikaletý výpadek absolventek, ale chybí i další specialisté z řad zdravotníků nelékařů. Zjistili jsme přitom, ţe hloubka znalostí lékařské fyziky je u všech, i u vysokoškolsky vzdělaných absolventů, nízká a ţe současně je v České republice problém v nemocnicích zaměstnat klinické inţenýry a další odborníky technických profesí, a to pro úhradový systém poskytované zdravotní péče, který je staví do role dalších reţijních zaměstnanců. Situace se dále zhoršuje stále tvrdšími podmínkami jak pro provádění samotného zdravotnického výkonu, tak pro veškeré podpůrné činnosti. Všichni máme zájem vykonávat práci dobře, podle současného vědeckého poznání, podle psaných norem a doporučení odborných společností a stejně jako výrobní sektor prokazujeme kvalitu své práce certifikacemi a akreditacemi. Evidujeme a minimalizujeme poznaná i předpokládaná rizika. Zdá se však, ţe stále větší orientace nemocnic na akutní péči a stále větší tlak společenské kontroly výkonu práce zdravotníků vyţaduje také vyšší znalosti související s přístrojovou technikou a se specifickými vlastnostmi a chováním lidských tkání. Pokusili jsme se odhadnout, jaká témata by byla vhodná pro praxi. Víme, ţe je to stále otázka metrologie, tu opakovaně řešíme ve spolupráci s ČMI, ale chtěli jsme také zjistit, jaká bude reakce a zájem o další úzce zaměřená témata. Zvolili jsme elektrochirurgii a řadu technických témat souvisejících s poskytováním intenzívní medicíny na ARO a JIP. Zájem byl větší neţ předpoklad organizátorů, a proto budeme v iniciaci takovýchto konferencí pokračovat. V tomto roce Vás opět zveme na tradiční dvoudenní konferenci Kvalita zdravotní péče týmová práce III, která se připravuje do Pardubic na 11. a 12. června Výbor České společnosti pro zdravotnickou techniku se těší na setkání s Vámi, zejména v Pardubicích, a očekává Vaše příspěvky a postřehy v diskusi. MUDr. František Jurek, předseda České společnosti pro zdravotnickou techniku

2 Symposium Správná praxe elektrochirurgie MUDr. František Jurek, odborný garant symposia RNDr. Josef Čihák, člen výboru ČSZT Rozšiřování a zdokonalování funkčního rozsahu elektrochirurgických metod umoţňuje vyšší kvalitu zdravotní péče, ale v korelaci s tímto pozitivem rostou i rizika s těmito metodami spojená. Existuje široká škála moţností od těch základních, kterými jsou stavění krvácení a řezání tkáně, aţ po sprejování a pouţívání argonového plazmatu, a to v nejrůznějších medicínských oborech (všeobecná chirurgie, neurochirurgie, stomatologie, gynekologie, oční lékařství, ). Zdá se, ţe problémem je míra znalostí, a to jak pozitivních moţností elektrochirurgie, tak znalosti moţných rizik z této metody vyplývajících. Elektrochirurgii lze z hlediska neţádoucích účinků a moţného vzniku neţádoucích příhod povaţovat za jednu z nejrizikovějších, přičemţ riziko je násobeno jak narůstajícím počtem výkonů, tak i skutečností, ţe potencionální rizika jsou často podceňována. Vzniklé problémy a neţádoucí účinky nejsou mnohdy vůbec za závaţné komplikace metody ani povaţovány, proto nejsou ani vytvářeny podmínky k jejich minimalizaci a cílevědomému předcházení. Technické i biofyzikální základy elektrochirurgických metod nejsou jednoduché, ale na druhé straně by neměl být problém, a to teoreticky i prakticky, ve všech odbornostech, kde s nimi přicházejí do styku, tyto metody zvládnout. Elektrochirurgii je nutné povaţovat za vysoce technický obor, jejíţ bezpečné pouţití bez alespoň minimálního souboru znalostí (fyziologické, medicínské, biofyzikální, technické, ) není moţné. Symposium reagovalo na poznatky z praxe, které potvrzují rozvoj metody, ale bohuţel signalizují i vysoký počet neţádoucích účinků, zejména popálenin. Navíc je poznání, ţe se neţádoucí příhody objevují v nezanedbatelné míře a ţe mají velmi závaţné důsledky, přičemţ méně závaţné komplikace nejspíše unikají evidenci a tím i bliţší analýze. Organizátoři přistupovali ke zvolenému tématu s jistými obavami, nicméně zájem o účast překvapil. Zdá se, ţe byl odpovídající závaţnosti problematiky. Počet účastníků byl vysoký a do jisté míry profesní sloţení auditoria odpovídalo očekávání, ale mohl být větší zájem ze strany zdravotních sester, které se při práci s touto technikou na výsledku podílí nemalou měrou. Na pardubické konferenci o kvalitě a týmové práci (červen 2009) pořádané naší společností bude proto hledáno něco jako rozhraní práce, rozdělení kompetencí a míry zodpovědnosti pro tu či onu kategorii zdravotnického pracovníka. Po zahajovacím slovu garanta symposia MUDr. F. Jurka, ve kterém byl zdůvodněn výběr tématu (viz výše), přednesl úvodní přednášku ing. Štraus (Technické principy elektrochirurgických metod). V ní objasnil některé pojmy spojené s metodami elektrochirurgie a zdůraznil biofyzikální rozdíl mezi koagulací a řezáním. Popsal rizika spojená s některými parametry, probral otázku bezpečnosti pouţití a potřebu servisního zabezpečení příslušných zdravotnických prostředků terapeutických přístrojů. Zmínil se dále o odpovědnosti obsluhy z hlediska nastavení parametrů terapie a jejich vzájemných souvislostí výkon, elektrický proud, čas, atd. Na vědomí přitom musíme mít nejen účinnost a efektivnost terapie, ale i dosaţení poţadované bezpečnosti. Za velmi významné povaţujeme zdůraznění péče o příslušenství a jeho volbu, např., ţe lze sice výjimečně pouţít příslušenství různých výrobců, ale vţdy se zřetelem na jeho kvalitu a deklarovanou kompatibilitu. Za jednu ze zásadních lze povaţovat prezentaci ing. Fabiána z FEL ČVUT (Interakce živé tkáně s technickým prostředkem). Zdůrazněny zde byly fyziologické účinky na tkáň ve vztahu k elektrickým parametrům (napětí, proud, výkon a frekvence), a to jak z pohledu pozitivních a tedy poţadovaných terapeutických účinků, tak i z hlediska účinků neţádoucích. Bylo zdůrazněno, ţe do procesu vstupuje pacient s kvalitou svých tkání, které mají jisté a bohuţel i variabilní elektrické vlastnosti. Jsou ovlivněny klinickým a psychickým stavem, rozsahem intervence, přípravou těla na výkon, ). Byla diskutována i otázka mezních parametrů elektrochirurgie (frekvence 3,5 MHz, napětí 300 V aţ několik kv, výkon aţ 750 W). Volba správných parametrů terapie a jejich kombinace je přitom zásadní z hlediska efektivních a bezpečných účinků poţadovaného typu terapie, tj. řezání koagulace vysušování ničení tkáně. Jako neopominutelný problém byla označena problematika izolované elektroinstalační soustavy operačního prostoru, jejíţ konfigurace je rozhodující pro riziko vzniku popálenin. Ta úzce souvisí i s fyziologickými a anatomickými parametry tkáně v místě aplikace metody. Zvláště u velkoplošných neutrálních elektrod je to prokrvení tkáně, blízkost kosti, příprava těla k výkonu, atd. Příspěvek by bylo moţno shrnout do parafráze: elektrický proud můţe být dobrý sluha, ale i docela zlý nebo zlomyslný pán. Velmi závaţné sdělení obsahovala názorná prezentace kolektivu autorů Fakultní nemocnice Ostrava (Popálení během operace v souvislosti s elektrokoagulací) přednesená MUDr. K. Tomáškem, ve které se auditorium mohlo seznámit s konkrétními případy, které byly důsledkem nesprávného pouţití zdravotnických prostředků, respektive byly výsledkem lidského selhání. Bylo zdůrazněno, ţe se sice jedná o málo početnou skupinu případů (léčených aţ na úrovni popáleninového centra), ale zato šlo o zá- 2

3 Bulletin 2008 vaţnější důsledky. Téměř vţdy se jednalo o popáleniny malé rozsahem (plocha), ale o popáleniny hluboké. Závaţnost sdělení spočívala i v popisu následných řešení případů, např. docházelo k prodlevám v péči o poškozené pacienty. Bylo konstatováno, ţe rychlé a bezodkladné předání na specializované pracoviště můţe významně sníţit následky vzniklých defektů. Některé případy také názorně dokumentovaly dopady v podobě závaţných následků triviálních selhání, například pouţití desinfekčních prostředků na bázi lihu. K nim, v případě odpovídajících znalostí a za respektování standardních postupů pro zamezení tvorby vysoce explozivních par, nemuselo vůbec dojít. Další sdělení autorů RNDr. J. Čiháka a Ing. Z. Šlégra (Analýza elektrochirurgických metod z pohledu biomedicínského inženýra) byla analýza nezbytných plnění a doloţitelnosti legislativních poţadavků kompatibilních s legislativou EU, a to nejen z pohledu vztahujícího se na samotné zdravotnické prostředky, ale i z pohledu splnění kvalifikačních předpokladů obsluhy těchto vysoce rizikových zdravotnických prostředků terapeutických přístrojů. Bylo zdůrazněno označení těchto přístrojů (značka CE, prohlášení o shodě, ), jejich vybavení českým návodem k obsluze a provádění skutečně nezbytné permanentní technické kontroly (servisní zajištění a periodické bezpečnostně technické kontroly). Dále bylo zdůrazněno pouţívání těchto přístrojů s odpovídajícím příslušenstvím, počínaje banalitou, kterou je např. vozík pro technickou soupravu a konče chirurgickými nástroji a vhodnými neutrálními elektrodami. Za pouţívání kvalitního, legálního a odpovídajícího příslušenství, zvláště v období následujícím po instalaci, je mimo servisní organizaci a dodavatele odpovědný poskytovatel. Proto byly zdůrazněny poţadavky na kvalifikaci zdravotníků. Není moţné, aby obsluha vysoce rizikových přístrojů byla přenášena na niţší zdravotnický personál. Sdělení ing. Vejrosty (Technické normy pro vysokofrekvenční chirurgické přístroje) nepřímo navazovalo na sdělení předchozí, protoţe tato oblast, s tak neustále zdůrazňovaným vysokým rizikem, je dobře pokryta nezbytnými předpisy (normami), které jsou však pro uţivatele jen jistým návodem, jak tyto zdravotnické prostředky přístroje pouţívat bezpečně a přitom dosáhnout poţadované funkčnosti. S právními důsledky případných pochybení v oblasti poskytování zdravotní péče seznámil přítomné ve své prezentaci MUDr. et JUDr. L. Vondráček (Právní důsledky nežádoucích účinků). Zdůraznil, ţe odpovědnost za iatrogenní poškození leţí ve všech právních oblastech: trestně právní, občanskoprávní i pracovně právní. Dále kladl důraz na kvalitu a prokazatelnost poučení pacienta, jeho souhlas s výkonem a na podrobné a úplné vedení zdravotnické dokumentace. Prezentace kolektivu z ÚVN Praha, kterou přednesla Bc. V. Kočárková (Používání elektrochirurgických přístrojů v rámci kvality péče), byla pohledem zdravotní sestry (správně dle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních všeobecné sestry). Sestra, při nebo pro komplexnost problematiky, mívá zpravidla roli klíčovou. Zdravotní sestra nastavuje parametry terapie, i kdyţ dle pokynů lékaře, stará se o příslušenství, jak při jeho vlastním pouţití a způsobu aplikace, tak při jeho provozní údrţbě. V procesu řízené kvality a managementu minimalizace rizika je dominujícím členem týmu, který musí zvládnout i rizika vyplývající z kombinace zdravotnických prostředků, které se při tomto typu výkonu na operačním sále vyskytují. Jejich správné pouţití a propojení je pro bezpečnost velmi důleţité. Jde o operační stůl, anesteziologickou techniku, monitorní a infuzní přístroje, vlastní elektrokoagulační přístroj a jeho příslušenství, ale jde i o pouţité desinfekční prostředky a další. Pro zvýšenou bezpečnost vlastního výkonu je potřebné věnovat pozornost přípravě pacienta (příprava kůţe), aplikaci příslušenství (neutrální elektroda), vhodnému výběru a pouţití desinfekčního prostředku (eliminace zatečení a vzniku hořlavých par), uloţení kabelů (!) a řadě dalších úkonů. Nezanedbatelná je i starost o vyloučení nebezpečí z nahodilé aktivace nepoţadované funkce, porušení izolace vodičů, odlepení neutrální elektrody, atd. Sestra má v popisu práce i povědomí o platnosti pbtk, o instruktáţi personálu, atd. Závěrečné sdělení přednesl opět ing. Štraus (Zkvalitnění obchodně technických služeb). Bylo zaměřeno na nezbytnou spolupráci výrobce a dodavatele s uţivatelem s cílem vytvořit funkční zpětné vazby, které obnáší informace (pozitivní i negativní) o pouţívání přístroje v klinické praxi, návrhy na vylepšení funkce a ovládání, hodnocení práce servisních organizací, ale také informace o dodrţování pokynů výrobce. Je v zájmu obou stran, aby spolupráce výrobce a uţivatele byla vstřícná a komplexní. Mělo by jít o vztah partnerský a neměli bychom podléhat výhodám levných jednorázových nákupů. Organizátoři věnovali prostor i průběţné diskusi k jednotlivým prezentacím, která byla přínosná a pokračovala i v kuloárech. Za velmi pozitivní lze povaţovat, ţe z kategorie lékařů a sester byly pokládány otázky k technickým řešením a principům. Přesně to bylo cílem organizátorů. Lze proto uzavřít, ţe symposium vyplnilo bílé místo na mapě závaţných problémů při kaţdodenním a rutinním pouţívání rizikových zdravotnických prostředků v klinické praxi a zdá se, ţe pokračování s obdobnou tématikou je ţádoucí. Účastníci akce, ale i ti, kteří se jí neúčastnili, ale mají zájem se seznámit s přednesenými prezentacemi, je mají k dispozici na stránkách České společnosti pro zdravotnickou techniku, 3

4 Symposium Jednotky intenzivní péče v 21. století kvalita, bezpečnost, legislativa MUDr. František Jurek, předseda ČSZT RNDr. Josef Čihák, odborný garant symposia Jiţ na mnoha setkáních jsme obrazně konstatovali, ţe dnešní medicínu nelze dobře provádět holýma rukama. Nejen v ambulancích odborných lékařů, ale i u praktiků vidíme mnohé zdravotnické prostředky. Technizace medicíny je ještě více viditelná v nemocnicích, které se v České republice se stále menšími počty lůţek stávají medicínsky účinnějšími. Orientují se zejména na traumatologii, operační léčbu, intervenční medicínu a lůţka jsou stále více profilována k resuscitační, intenzivní a intermediární péči. Co nemáme dořešeno je dlouhodobá intenzivní péče (DIP), dlouhodobá intenzivní ošetřovatelská péče (DIOP) a co hlavně nemáme v České republice správně nastaveno je rozhraní mezi zdravotní a sociální oblastí. Nejen v akutní, ale i v dlouhodobé péči se pouţívají pomůcky a přístroje. Na vrcholu rutinní péče zaloţené na podpoře zdravotnické techniky stojí jednotky intenzivní péče, a to bez ohledu na klinický obor, ke kterému jsou ještě stále nevhodně přiřazovány. Jejich racionální členění nás ještě čeká (podle medicínského a ekonomického hlediska). To, ţe organizátoři symposia zvolili téma aktuální, doloţil podstatně větší zájem, neţ původně předpokládali. Multidisciplinární charakter, či týmový charakter symposia vyjadřuje spektrum auditoria. 43 % ze 150 účastníků tvořily zdravotní sestry s několika lékaři, zdravotničtí technici tvořili 32,5 %, zástupci firem 13 %, studenti 5,5 %, 3,5 % bylo zástupců institucí a úřadů a 2,5 % účastníků bylo z řad vysokoškolských pedagogů. Jednotky intenzivní a resuscitační péče představují vysoce technizovaný obor, který vyuţívá širokou škálu zdravotnických prostředků charakteru přístrojové techniky (diagnostické i terapeutické) a navazujícího spotřebního materiálu. Jsou to pracoviště, která principiálně vyţadují funkční a sehraný tým, který je schopen na vysoké odborné úrovni řešit interdisciplinární problémy, a to zejména ve vypjatých situacích. Významně jsou zde také uplatňovány procesy spojené s projektováním a navrhováním koncepce takových pracovišť z hlediska jejich bezpečnosti a funkčnosti pro lege artis poskytovanou zdravotní péči. To na jedné straně. Na straně duhé se změnil systém pre i postgraduální přípravy zájemců o nelékařská zdravotnická povolání. Zdravotní sestry budou vysokoškolačky a obor ošetřovatelství se zajisté pozvedne. Avšak průprava zdravotních sester v oblasti lékařské fyziky je nízká, prakticky ţádná, a absolventi technických univerzit se specializovaným vzděláním pro medicínu stále ještě nemají ve zdravotnictví, hlavně v nemocnicích, své pevné místo. Zdravotní sestry pak nemají dostatečné znalosti základních technických principů a podmínek pro správné a bezpečné pouţití stále sloţitějších přístrojů, se kterými kaţdodenně pracují. Právě tuto slabinu si Česká společnost pro zdravotnickou techniku spolu s Českou asociací sester, Fakultou elektrotechnickou a biomedicínského inţenýrství ČVUT Praha a Společností biomedicínského inţenýrství a lékařské informatiky ČLS J. E. Purkyně vytkla přijatelnou formou diskutovat. Výčet zdravotnických prostředků, systémů a instalací je velmi široký a nebylo moţné v jednodenní akci vše diskutovat, proto byla vybrána jen část problematiky (je psána tučným písmem) a pro ostatní oblasti připravíme symposium další: Instalace, rozvody, vzduchotechnika, infrazářiče Lůţko pro intenzívní a resuscitační péči Monitorní technika vitálních funkcí Infúzní technika, enterální výţiva (enterální pumpy) Elektroimpulsoterapie (defibrilace, el. kardioverze, stimulace) Ventilační a anestesiologická technika Krev čistící metody (CVVH, CVVHF, CVVHDF, hemoperfúze) Informační systémy (NIS, KIS) a integrace se ZD Kyslíková terapie vč. monitorování O 2 Neonatální technika (inkubátory, vyhřívaná lůţka ) Předseda ČSZT ve své úvodní přednášce uvedl několik příkladů z toho, co se za posledních 30 aţ 40 let v oblasti intenzívních jednotek událo a připomenul, s čím jsme před léty pracovali. Srovnal, jak vypadala JIP v době svých počátků a jak vypadá dnešní standard vybavenosti JIP. Dnes je technická podpora JIP zaloţena na digitálním zpracování dat, přístroje jsou zapojeny do sítí, jsou ovládány programovými tlačítky (soft keys), resuscitační lůţko není jen postel, ale léčebný zdravotnický prostředek, pacientovi jsou podávány léky a tekutiny sofistikovanými pumpami, zdravotníkům pomáhají expertní programy a práci usnadňují jednorázové pomůcky a čidla. Kladou se však na ně vysoké nároky, včetně standardizace pracovních postupů. Pokládá proto v úvodu dvě otázky. Zda k ošetřovatelskému týmu, který 4

5 5 Bulletin 2008 definují zdravotní sestry, patří i jiní specialisté, a kde je pracovní rozhraní mezi sestrou a technikem. Tyto otázky jsou důleţité i z hlediska personální krize českého zdravotnictví. Pacient na JIP je nejen obklopen, ale je připojen k přístrojům napájeným z elektrické sítě. Část z nich bývá pevně instalována, některé se mohou k pacientovi připojit podle potřeby. Jsou i takové, které nejsou primárně koncipované pro prostředí, kde se překonává ochranná koţní bariéra intervencí do cévního či dýchacího systému. Ing. Z. Šlégr definoval termín pacientské prostředí jako prostor, který pacienta obklopuje ve všech směrech do vzdálenosti 1,5 m a připomenul čtyři oblasti, které se na jeho bezpečnosti podílí. Jsou to: celý systém instalací (elektro, slaboproudé rozvody a počítačové sítě, osvětlení, medicinální plyny), přístroje, vytvořený prostorový a organizační celek a lidský faktor (pacient a zdravotníci). Pro kaţdou oblast platí česká a evropská legislativa. Druhá polovina sdělení, přednesená ing. Vladimírem Vejrostou, se týkala k tématu vztaţených technických norem. O lůţkách určených pro intenzívní péči hovořil ing. P. Pospíšil z Linetu Slaný. Shrnul problematiku lůţek pro IP, popsal dnešní poţadavky na jejich vybavení, zejména na zvýšenou bezpečnost lůţek, které jsou zdravotnickým prostředkem, a nastínil vize pro budoucnost. Jejich vývoj směřuje ke sníţení rizika tvorby dekubitů, tromboembolických komplikací, znemoţnění vypadnutí pacienta z lůţka promyšlenými pasivními zábranami a také ke sniţování rizik nemocničních nákaz. Lůţko pro IP musí dovolovat snadný a přitom bezpečný transport, u Linetu přidáním 5. kolečka, musí dovolovat provádění RTG vyšetření, ale také musí pomáhat v léčbě pacientů, například polohovací funkcí zvanou laterální náklon. Lůţka jsou vybavena moţností váţení, bilancováním tekutinového hospodaření, vybavením pro bazální stimulaci i usnadněním rehabilitace a mobilizace pacienta. Teoretické podklady pro pochopení tvorby EKG křivky, základy srdeční elektrofysiologie, technické a elektrochemické principy pouţité pro konstrukci nepolarizovatelných argentchloridových elektrod i význam a funkci diferenčního zesilovače kardiomonitorů popsal ve své přednášce MUDr. F. Jurek. V závěru vyvodil několik praktických rad a doporučení pro praxi jak rychle získat spolehlivou a málo artefakty zatíţenou křivku pro dlouhodobé monitorování elektrokardiogramu. Přehledovou přednášku o snímání a monitorování neelektrických veličin na JIP přednesl RNDr. J. Čihák. Věnoval se měření a monitorování krevního tlaku, kdy při neinvazivním způsobu měření srovnal výhody a rizika měření mezi klasickou auskultační technikou a metodou oscilometrickou. Upozornil na důleţitost výběru vhodné velikosti manţety (objemnější paţe musí mít širší i delší gumovou vloţku manţety) a připoměl moţnou chybu měření způsobenou paralaxou, nesprávně naplněným reservoárem pro rtuť nebo mechanickým posunutím měřící škály. Zdůraznil přitom, ţe rtuť je v EU zvlášť nebezpečnou látkou a od roku 2011 bude z běţného pouţívání ve zdravotnictví vyřazena. Zamyslel se nad otázkou pracovního měřidla elektrotonometru jako součásti monitoru ţivotních funkcí a tonometru coby samostatného přístroje zdravotnického prostředku, tedy stanoveného měřidla ( 3 zákona č. 505/1997 Sb.). Při seznámení s invazivním měřením tlaku popsal měřicí řetězec sloţený z katétru a čidla a vysvětlil frekvenční charakteristiku této měřící soustavy. Přiblíţil význam elasticity pouţitého materiálu katétru i další fyzikální veličiny jako je průsvit a délka katétru, objem měřící komůrky a vlastnosti kapaliny vyplňující celý měřící systém. Vše ovlivňuje výslednou frekvenční a amplitudovou charakteristiku soustavy. Probral základní principy termodilučního měření minutového srdečního výdeje, pulzní oxymetrie, teploty, hmotnosti a snímání dechové frekvence. V závěru neopomenul zmínit význam jednorázových pomůcek a pouţívaného materiálu (SZM). V přednášce o defibrilátoru ing. J. Náhlík zrekapituloval základy elektrofyziologie v souvislosti se vznikem poruch srdečního rytmu, zejména komorové fibrilace. Připoměl princip elektrické kardioverze synchronizované s QRS komplexem ( J) a nesynchronizované kardioverze a defibrilace s pouţitím vyšších energií (do 360 J). Při průchodu elektrického stejnosměrného proudu značné intenzity srdečním svalem dojde k současné depolarizaci veškerých srdečních buněk s přerušením jejich elektrické aktivity a poté je dána šance přirozeným centrům srdeční automacie. Krátce shrnul historii pouţití elektrického proudu k léčebným účelům, popsal monofázický i bifázický impulz i základní konstrukci defibrilátoru. Zmínil bezpečné pouţití tohoto přístroje, zejména potřebu sníţení přechodového odporu mezi velkoplošnými elektrodami a kůţí pacienta čerstvou a řídkou vodivou pastou, správné uloţení elektrod tak, aby proud co moţná nejvíce procházel celou myokardiální masou a zmínil rizika spojená s defibrilací. Jsou jimi například vodivá cesta k obsluze (úraz), moţnost zapálení nadkritického mnoţství hořlavých látek v bezprostřední blízkosti elektrod a poškození k pacientovi připojených přístrojů. V závěru doporučil, co všechno je vhodné při údrţbě a pouţívání defibrilátoru kontrolovat. Přednáška ing. J. Petráčka a Z. Frimlové seznámila auditorium s infuzními pumpami a lineárními dávkovači. Zmínila principy tlakových pump, které nedovolují vzniknout protiproudu infundované tektiny a podala přehled vývoje těchto zdravotnických prostředků. Zamyslela se nad deklarovanými údaji o přesnosti v podávání tekutin i nad příčinami nepřesností spojených s pouţíváním různých druhů infúzních setů, coţ souvisí s nákladovostí, respektive s ekonomikou pracoviště. Nahrazení doporučeného setu, který je 4 draţší neţ běţný, však vede k velkým nepřesnostem v kalkulovaném objemu infúze. Tekutiny se

6 v průběhu podávání infúzí doladit dají, horší to je s podáváním účinných léčiv podle lékařem ordinované dávky (vypočtené na kg hmotnosti pacienta a při kontinuálním podávání za časovou jednotku). Bezpečnost podávání tekutin je zaloţena na měření okluzního tlaku a detekci vzduchových bublin v trubičce setu. Snad jiţ nezapomínáme zapisovat nařízené údaje o pouţitém zdravotnickém prostředku třídy IIb a III do pacientské dokumentace (název, výrobní číslo, datum a čas pouţití). Dnešní infúzní techniku lze připojit do informačního systému a mít tak daleko podrobnější data o jejím pouţití. Legislativa spojená se zdravotnickým přístrojem v podání RNDr. J. Čiháka je nejen zajímavá, ale také upozorňuje, na co všechno musí zdravotník a management zdravotnického zařízení pamatovat a jakou dokumentaci musí v této souvislosti vést, včetně záznamu o pouţitém prostředku do zdravotnické dokumentace pacienta. Nelze jinak neţ doporučit celou přednášku přečíst na webu České společnosti pro zdravotnickou techniku. Na symposiu zazněly tři přednášky na téma informačních systémů pouţívaných na JIP. Ing. M. Mayer představil dokonalé SW řešení pro vedení veškeré poţadované dokumentce o zdravotnických prostředcích a vlastní zkušenosti z Nemocnice na Homolce. Ing. M. Šamánek si poloţil otázku, zda klinické informační systémy (CIS) mají své místo, či zda jde o slepou uličku. Mezi faktory pro CIS patří: úspora produktivního času zdravotníků, eliminace chyb, standardizace postupů, automatické generování selektivních protokolů a zpráv, snadná a přístupná archivace dat. Mezi negativní faktory patří cena (obvykle vysoká, která není kalkulována v úhradových rovnicích zdravotních pojišťoven), nutnost změny zaběhaných pracovních postupů, nutný kladný vztah k výpočetní technice a zajištění trvalé podpory celého CIS. Uvedl příklad, proč nebyl jeden projekt CIS úspěšný, zatímco jiný byl. V prvém případě šlo o krabicovou formu dodávky s jedinou licencí, bez vazby na nemocniční informační systém (NIS) a bez trvalé podpory. Úspěšný byl systém s opačnými vlastnostmi. Pro plnou funkčnost CIS musí být splněna řada podmínek: mít dostatečné finanční zdroje nejen na pořízení, ale i na provoz CIS zvolit výrobce či dodavatele, který dodá skutečně dokonalý produkt nutnost trvalé podpory IS. Spolupráci s dodavatelem nelze ukončit po provedení implementace a zaškolení personálu mít zajištěny IT specialisty z celé řady oblastí mít trvalé propojení s NIS mít připojeno dostatečné mnoţství přístrojové techniky, laboratorní techniky a dalších prostředků pouţití výkonných a spolehlivých HW zařízení, běţná technika nestačí Úspěch po nasazení CIS je proto závislý na dokonalém projektu a šíři nasazení CIS. Ing. M. Baroš provedl auditorium klinickým informačním systémem jiného dodavatele. Zdůraznil přitom zejména zvýšení bezpečnosti pro pacienty a uvedl příklady chyb v preskribci a záměn při podávání léků pacientům. Po zavedení KIS se eliminovaly tyto chyby o více neţ 80 %. Kromě těchto závaţných nedostatků KIS kontroluje správné dávkování léku, jeho interakce s ostatními podávanými léky, sleduje a upozorňuje na moţný výskyt alergických reakcí a další. Zpětně lze dohledat místo, kde k moţné chybě došlo. Tato tvrzení dokládá příklady z praxe zahraničních pracovišť. Ing. J. Smetana nejprve představil defibrilátory různých výrobců a popsal monofazický a bifázický defibrilační impulz. Připomněl energii výboje rovnicí: Energie (J) = Proud (A) Napětí (V) Čas (s). Poté se zaměřil na testování defibrilátorů pomocí k tomuto účelu vyvinutých přístrojů. Zmínil i další testery a simulátory biologických signálů. Doc. Ing. J. Hozman, Ph.D. představil jednu z mnoha učeben pro studenty biomedicínského inţenýrství ČVUT, která je dokonale vybavena prakticky veškerou přístrojovou technikou pouţívanou na JIP a ARO, včetně nemocničního lůţka a funkční makety pacienta. Přitom přiblíţil vzdělávání techniků v následujících okruzích: teoretické průpravné předměty, zdravotnické minimum, elektrominimum, ekonomické a manaţérské předměty, laboratorní výuka a odborná praxe. Biomedicínský technik a biomedicínský inţenýr je dobře připraven pro praxi ve zdravotnických zařízeních. Čtenáře, který má zájem o podrobnější informace, odkazujeme na stránky na kterých jsou všechny přednášky dostupné v plném znění ve formátu pdf. 6

7 Bulletin 2008 E-LEARNING a jeho moţnosti Doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc., ČVUT FEL Praha Po čase se opět vracíme k tématu e-learningu. Tentokrát se na toto téma podíváme v kontextu rozvoje nových informačních a komunikačních technologií a také moţností vyuţití mimo standardní školní výuku. Prvních deset let e-learningu (označovaného jako e-learning 1.0) vyuţívalo internet jako nástroj replikující učitelovy zkušenosti. Obsah byl navrhován tak, aby vedl studenta obsahem, poskytoval mu neustále se zvětšující mnoţinu interakcí, zkušeností, hodnocení a simulací. Nastupující e-learning 2.0 (vyuţívající moţností Webu 2.0) staví na spolupráci účastníků kursu. E-learning 2.0 předpokládá, ţe znalosti (jako význam a porozumění) jsou konstruovány sociálně. Učení se uskutečňuje pomocí diskuse o obsahu a interakcemi nad problémy a akcemi. Obhájci sociálního učení tvrdí, ţe nejlepší způsob jak se něco naučit je učit druhé. Poznámka: Web 2.0 shrnuje ideu rozšiřování vzájemného propojení a interaktivity obsahu poskytovaného na webu. Podstatou Webu 2.0 je tvorba aplikací a sluţeb nad jedinečnými vlastnostmi internetu a ne jen vyuţívání internetu jako platformy. E-learning do jisté míry kopíruje vývoj informačních a komunikačních technologií a změny na internetu. Nastupují koncepty wikinomie a masové spolupráce na tvorbě obsahu, rozšiřuje se sociální a formální networking, klade se důraz na otevřené standardy a principy open-source. Pokud jde o obsah kursů, upřednostňují se kratší a relevantnější informace, obsah bývá mnohdy tvořen společně a samotné učení je více zaloţené na objevování, hře či proţitku. Vedle klasických textových článků, doplňovaných obrázky či multimediálními soubory, se objevují nové formy předávání informací, jako jsou wiki, blogy, simulace či podcasty (audio, video). Experimentuje se s digitálními hrami a virtuálními světy, např. projekt Second Life. Jedním z největších evropských e-learningových projektů je portál etwinning, na kterém je zaregistrováno více neţ učitelů z mnoha evropských zemí. Je podporován Evropskou komisí, konkrétně Direktoriátem pro vzdělávání a kulturu. V České republice je do projektu zapojeno 1903 základních a středních škol a 2526 zaregistrovaných členů. V současnosti běţí na české části celkem 639 konkrétních projektů zaměřených obsahově na jednotlivé vyučované předměty. Velmi zajímavým příkladem nasazení e-learningu je evropský pilotní projekt ehospital, jehoţ záměrem je poskytnout vzdělávací moţnosti dospělým pacientům, kteří jsou dlouhodobě hospitalizováni a nemají v dané chvíli ţádnou příleţitost ke vzdělávání. Projekt ehospital ukazuje, ţe kombinované vzdělávání můţe být vhodným nástrojem k překonání pacientovy izolace a k usnadnění jeho návratu do normálního ţivota a zaměstnání. Za hlavní výsledky pilotního projektu ehospital můţeme povaţovat následující zjištění: Pacienti a zapojený nemocniční personál velmi ocenili e-learningové nabídky poskytované v rámci projektu ehospital. Tato skutečnost poukazuje na potřebu vyvíjet další iniciativy, které ulehčí přechod mezi hospitalizací a zaměstnáním. Nové technologie představují obrovský potenciál umoţňující pacientům vyuţít svůj vlastní čas v nemocnici k tomu, aby si své zaměstnání udrţeli nebo se mohli k němu vrátit. Hospitalizovaní pacienti mají omezenou mobilitu a jsou nuceni podřídit se často pevnému nemocničnímu reţimu. Mohou tudíţ plně vyuţívat nezávislosti v době vyhrazené pro klasickou prezenční výuku. S pomocí virtuálních nástrojů je moţné uplatňovat sociální interakce a společné vzdělávací partnerské aktivity. Pro hospitalizované vzdělávající se pacienty je třeba vyvíjet specifické vzdělávací strategie. Pouze kombinovaná metoda studia se v prostředí nemocnice jeví jako úspěšná e-learningová strategie. Rozhodující význam zde mají personální vztahy mezi vzdělávajícím se pacientem a tutorem. A konečně poskytování e-learningu hospitalizovaným pacientům předpokládá nesmírné organizační nároky: bude třeba vytvořit nové partnerské vztahy mezi poskytovateli vzdělávání a zdravotními institucemi. V době stupňujících se finančních tlaků v oblasti zdravotnictví, jakoţ i v oblasti vzdělávání a odborné přípravy stojí před námi úkol vyvinout rozdílné tj. veřejné a soukromé mechanismy k financování vzdělávání v nemocnicích. Další zdroje:

8 Příprava biomedicínských techniků a biomedicínských inţenýrů Ing. Antonín Grošpic, CSc. vedoucí Kabinetu biomedicínské techniky Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Zákon 96/2004 Sb. o zdravotnických nelékařských povoláních přivedl technicky vzdělané pracovníky pracující v oblasti pouţívání, instalace, zavádění a servisu zdravotnických přístrojů mezi zdravotnické pracovníky. Snaha o formální a věcnou konstituci takové profese se táhne od sedmdesátých let minulého století. Pamatuji na jeden z neúspěšných pokusů v oblasti postgraduální výchovy ustavení samostatné větve vědecké výchovy (tehdy se jednalo o kandidáta věd, doktora věd) v oblasti biomedicínského inţenýrství. Ţádost projednávala vysoká školská grémia jak technická, tak medicínská. Ţádost byla zamítnuta zejména odporem reprezentantů medicíny s kuriózním odůvodněním: technické vědy vnášejí do medicíny nepřípustné simplifikace. Na vysokých a středních odborných školách (převáţně elektrotechnických) vznikaly studijní programy interdisciplinárního charakteru, které zachovaly klasické, standardní technické vzdělání, avšak doplnily jej o specifika zdravotnických přístrojů a o základy medicíny. Průkopníkem byl Ústav biomedicínského inţenýrství při Vysokém učení technickém v Brně, vedený prof. Ing. Vratislavem Vránou, DrSc. Ale vraťme se do přítomnosti. V 90. letech uţ tolik nešlo o formování pregraduálního vzdělávání či postgraduální (vědecké, doktorandské) přípravy jako o ustavení profese ve zdravotnictví s definicí práv a povinností, s vymezením předpokladů pro její výkon a s vymezením činností, které do takové profese patří. A samozřejmě s vymezením odpovědnosti. Tlak vyvinuli kolegové, kteří jsou jiţ na odchodu do důchodu. Po dobu asi desíti let vytrvale pracovali na profilu profese, na záměru nebo i na paragrafovaných zněních příslušných právních předpisů. Je třeba připomenout, ţe tak činili uţ v době (hlavně první polovina 90. let), kdy zároveň docházelo k decimování techniků v nemocnicích na základě vulgárně, univerzálně pojaté doktríny o externalizaci všech činností vyjma té hlavní. Jak víme, někde ani ona nezůstala bez této snahy. Černý humor mluvil o tom, ţe nemocnice budou vše řešit dodavatelsky a jejími zaměstnanci budou, kromě ředitele, jen referenti fakturace. Uvedené snahy by se však nemohly prosadit bez politické síly, kterou se stala příprava země ke vstupu do EU a vstup samotný. To nakonec rozhodlo o zákonech 95 a 96 z r a o několika navazujících vyhláškách MZ a jednom nařízení vlády. Trvalo ještě tři roky od vzniku zákona 96/2004 Sb., tedy do roku 2007 neţ byl ustaven Kabinet biomedicínské techniky při Institutu pro postgraduální vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) a mohla začít postgraduální forma přípravy pro odbornou způsobilost Biomedicínský technik a Biomedicínský inţenýr. V současnosti probíhá jiţ třetí akreditovaný kvalifikační kurz (AKK). Po jeho ukončení stoupne počet takto odborně způsobilých techniků na cca 75 a to uţ by mělo být znát v kvalitě výkonu jejich činností. Velká většina z nich pracuje ve zdravotnických zařízeních, avšak do kurzů se postupně hlásí i kolegové pracující na straně dodavatelů přístrojů a s nimi svázaných sluţeb. Řada firem si totiţ uvědomuje, ţe někteří jejich pracovníci se podílejí ve zdravotnictví na činnostech, které mohou ovlivnit zdravotní stav pacienta. V roce 2009 se uskuteční nejméně jeden další AKK. Pak moţná bude zájem klesat s tím, jak školy akreditují nebo uţ akreditovaly své vzdělávací programy tak, ţe jejich absolventi splňují nároky na biomedicínské techniky a inţenýry jiţ jejich absolvováním. V AKK si pak budou doplňovat vzdělání pouze elektrotechnici, kteří své pregraduální vzdělání nabyli v jiných neţ zdravotnicky zaměřených elektrotechnických studijních programech. Proč trváme na elektrotechnické kvalifikaci biomedicínských techniků a inţenýrů? Protoţe téměř kaţdý zdravotnický přístroj pracuje s elektrickou energií, se sloţitou elektronikou a biomedicínský technik a inţenýr nejsou pouhými obsluhovači. Čeká se od nich více, a to i směrem k bezpečnosti pacientů a k obsluze přístrojů. Biomedicínští technici a inţenýři nemají být půldoktory nebo půlošetřovateli. Zůstanou především techniky s potřebnou interdisciplinární znalostní výbavou k uplatnění ve sluţbách zdravotnictví. Vstupem do rodiny zdravotnických pracovníků získávají biomedicínští technici a inţenýři lepší postavení v interpersonálních a interprofesních vztazích uvnitř zdravotnických zařízení, vznikl důleţitý kvalifikační předpoklad i k lepšímu odměňování za práci. Na druhé straně jsou však i závazky, mj. povinnost podrobit se systému celoţivotního vzdělávání, který na rozdíl od lékařů a ošetřovatelského personálu, není v tradičních technických oborech tak samozřejmý a propracovaný nebo vůbec neexistuje a kaţdý přistupuje k rozvíjení své kvalifikace individuálně co do prostředků a zdrojů. Kabinet biomedicínské techniky IPVZ, poté, co uvedl v ţivot akreditovaný kvalifikační kurz pro biomedicínské techniky a inţenýry, obrátil své úsilí na akreditaci specializačního vzdělávání těchto zdravotnických profesí. Jeho výstupem bude Klinický technik nebo Klinický inţenýr, kterému je legislativou 8

9 Bulletin 2008 přisouzena větší samostatnost ve výkonu činností, bez odborného dohledu, které mohou ovlivnit zdravotní stav pacienta. Podle potřeb praxe vzniknou i certifikované kurzy. Největším problémem začínajícího oboru je vytvoření kvalitního lektorského sboru a kvalitních akreditovaných pracovišť pro vedení odborných stáţí. Zatím, při nedostatečném počtu techniků zdravotnických pracovníků registrovaných ministerstvem zdravotnictví pro činnost bez odborného dohledu, máme jen dvě nemocnice jako akreditovaná stáţová místa a místa výuky. Jen pomalu překonáváme stav, který je charakterizovaný onou příslovečnou otázkou, zda první má být vejce nebo slepice. Také naráţíme na problém neochoty mladších kolegů angaţovat se v profesních spolcích, tedy i v ČSZT, v aktivní účasti na jejich odborných akcích, natoţ v účasti na postgraduální výuce. Většina z nich se ráda dostaví na akci, kterou jiní (ve věku padesátnickém a šedesátnickém) připraví a tam jen naslouchají s přesvědčením a falešným ostychem, ţe oni nemají co říci. Částečně je to moţná téţ tím, ţe díky nucenému úprku techniků z nemocnic v určitém údobí 90. let minulého století je málo početná střední generace mezi 40 a 50 léty věku. Závěrem zdůrazním, co by snad mohlo zapadnout. Profese zrozená legislativním aktem v r čítá jiţ 45 kolegyň a kolegů a začátkem roku 2009 vzroste tento počet na cca 75. Doufejme, ţe v oboru vytrvají a napomohou k tomu, aby i ve zdravotnictví zdomácněly zásady civilizované správy a uţívání technických děl, bez nichţ by se medicína vrátila k umění. A 75 není konečné číslo. Další dítka půjdou snadněji na svět i bez zvláštních kurzů z bakalářských, inţenýrských či magisterských akreditovaných studijních programů elektrotechnických vysokých škol. Organizační změny technické normalizace v České republice Přinášíme informaci o změnách, které nastávají v oblasti tvorby a distribuce českých technických norem od roku Celá informace je převzata ze serveru dnes jiţ zrušeného Českého normalizačního institutu. Transformace Českého normalizačního institutu Motto: Technická normalizace je tvůrčí činnost, která je základem spolupráce zejména mezi spotřebiteli, průmyslem a ústředními státními úřady a na jejímž základě se vypracovávají normotvorné dokumenty. Je jiţ známou skutečností, ţe na základě vydaného rozhodnutí MPO bude Český normalizační institut (ČNI) zrušen k a ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů přejdou činnosti tvorby a vydávání českých technických norem (ČSN) na Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, ţe převedení normalizačních činností do rozpočtové sféry bude znamenat jejich omezení, mělo by tomu být naopak. Komplex připravovaných změn v rámci přechodu pod ÚNMZ reflektuje priority MPO orientované v oblasti distribuce na zlepšení dostupnosti ČSN pro širokou technickou veřejnost a na výrazné zlevnění tištěných ČSN, a to aţ o 50 % současného stavu, a v oblasti tvorby norem na zlepšení jejich srozumitelnosti zde se jedná hlavně o jednotný přístup k technické terminologii a jejího jednotného uplatňování a v souvislosti s tím i zlepšení kvality překladů do českého jazyka. Značný vliv na zlepšení srozumitelnosti norem by mělo mít i aktivní zapojení do tvorby evropských i mezinárodních norem jiţ v počáteční fázi jejich vzniku. Dominantní v oblasti přístupnosti ČSN by se měla stát elektronická forma přístup k ČSN bude umoţněn prostřednictvím internetu jak individuálním zájemcům, tak zástupcům průmyslu, vědy a výzkumu i odborným společnostem, sdruţením apod. Přístup bude umoţněn za jednotně stanovených podmínek k celému fondu platných ČSN s odstupňovaným limitem povolených stránek k tisku. Přístup ke všem ČSN bude mít pro uţivatele jeden podstatný efekt přístup nejen k normám určité oblasti, ale i ke všem souvisícím a citovaným normativním dokumentům. Téměř kaţdá ČSN se odkazuje na řadu souvisících norem, které v mnoha případech nemusí být zatříděny ve stejném oboru. Z tohoto pohledu je významné umoţnění přístupu k normám všeobecného a průřezového charakteru, a to včetně norem z oblasti systémů managementu kvality, technické dokumentace, terminologie, geometrické specifikace produktů, veličin a jednotek atd. Dostupnost tištěných technických norem by měla být zlepšena dvěma významnými faktory: jednak sníţením ceny aţ o 50 % (v závislosti na počtu stran), jednak jejich distribucí subjekty, kterým bude jejich tisk umoţněn. V oblasti technické normalizace jiţ od loňského roku probíhají změny v metodice řešení úkolů plánu technické normalizace a v důsledku transformace i v její organizaci. Tyto změny probíhají jednak v oblasti úpravy procesu tvorby norem a jednak v řešení organizace normalizačních činností. Podmínkou úspěšné 9

10 realizace změn je i zcela nová koncepce rozvoje systémů IT, které by měly do budoucna usnadnit zpracování norem a přístup veřejnosti k normotvorným dokumentům. Nová metodika řešení normalizačních úkolů upravuje postup tak, aby byl pokud moţno zajištěn soulad poţadavků průmyslu i malých a středních podniků na jedné straně a státní správy na straně druhé. Tento postup zahrnuje řešení úkolů plánu technické normalizace (PTN) od schválení nové práce na úrovni národní, evropské nebo mezinárodní aţ po vydání ČSN s tím, ţe systémové změny vytváří podmínky pro ústřední správní úřady (ÚSÚ), aby mohly jasně specifikovat a vyjádřit zájem na způsobu tvorby a vydání ČSN v jednotlivých oblastech technické normalizace. Předpokládá se jejich zájem především při zařazování úkolů zaměřených na zajištění bezpečnosti a kvality produktů, ochranu zdraví, ochranu ţivotního prostředí, kompatibilitu technických řešení a vytvoření podmínek pro konkurenceschopnost podniků a usnadňování jejich přístupu na evropský a světový trh. Organizační změny vytvářejí předpoklady preference takových zpracovatelů řešení úkolů PTN, kteří budou schopni zabezpečovat normalizační činnosti oborově s co nejširším záběrem. Takovými zpracovateli budou s největší pravděpodobností právnické osoby, se kterými bude uzavřena smlouva o spolupráci a které pak budou označeny titulem Centrum technické normalizace (CTN). Technické normalizační komise (TNK) nadále zůstávají odbornými poradními orgány národní normalizační organizace. Jejich úkolem je komplexně posuzovat problematiku technické normalizace ve vymezeném rozsahu oboru jejich působnosti, zaujímat k ní odborná stanoviska a navrhovat národní normalizační organizaci příslušná řešení. Činnost TNK je zaloţena na principu zainteresovanosti různých zájmových sfér společnosti na dosaţení vzájemně prospěšných řešení normalizačních úkolů a problémů s nimi spojených, a to formou účasti pověřených zástupců příslušných orgánů, organizací a podnikatelů právnických a fyzických osob. Zástupci jmenovaní do TNK uplatňují poţadavky zájmové sféry, kterou reprezentují, a usilují o dosaţení konsensu v řešených otázkách. V souvislosti s úpravou metodiky řešení úkolů PTN je ovšem nutno posoudit jednotlivé TNK z pohledu jejich schopnosti realizovat nové postupy a zastoupení všech zainteresovaných stran. Usnadnění přístupu k technické normalizaci pro všechny zainteresované subjekty, zejména pro malé a střední podnikatele, pro uţivatele/spotřebitele a výzkumné pracovníky, včetně usnadnění přístupu k normám pro střední i vysoké školy, by mělo být významným impulsem k pouţívání technických norem. Technické normy poskytují pro obecné a opakované pouţívání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosaţení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech. Jsou dokumentem doporučeným, který je zaloţen na společných výsledcích vědy, techniky a praxe, a jsou zaměřeny na dosaţení optimálního společenského prospěchu, a záleţí tedy na účastnících trhu, jak technické normy vnímají a jak je uplatňují v návrhu a vývoji svých produktů. Poznámka: Více informací je na stránkách ÚŘADU PRO TECHNICKOU NORMALIZACI, METROLOGII A STÁTNÍ ZKUŠEBNICTVÍ 10

11 Bulletin 2008 Přehled diplomních a bakalářských prací z oboru biomedicínského inţenýrství v roce 2008 Vyšší odborná škola Pardubice, studijní obor Lékařská elektronika: Bednář Michal Návrh skiagrafického pracoviště s pouţitím diagnostického přístroje Proteus XR/a Beran Aleš Elektrokoagulátor DUO Úvodní studie Dočkal Pavel Návrh perimetrického přístroje Chovanec Karel Modernizace přístrojového parku RTG techniky pro Krajskou nemocnici Pardubice Kopecký Martin Návrh provozu katetrizační laboratoře s vyuţitím stacionáře Kosina Michal Internetové stránky o zdravotnické technice Kovanda Tomáš Návrh spirometrického přístroje Lejsek Ondřej Měření citlivostního profilu v ose Z u víceřadých CT Pozdílek Aleš Diskusní fórum pro vývojáře Psota Martin Měření geopatogeních zón a návrh optimálního řešení zdravého bydlení Schlögl Petr Mobilní stomatologické pracoviště Vlačiha Ondřej Kardiologická ambulance Ing. Pavel Šmoranc doc. Ing. Emil Kvítek, CSc. Ing. Petr Praţák Ing. Martin Drahoš Ing. Radek Jelínek Mgr. Jaroslav Storm Ing. Pavel Šmoranc MUDr. Dušan Spitzer Ing. Jiří Nobilis MUDr. Jaroslav Dušek, Ph.D. Mgr. Jaroslav Storm Ing. Petr Mikeš Ing. Radek Jelínek Mgr. Jaroslav Storm Ing. Oldřich Blaţek Ing. Jiří Bím Bc. Pavel Štys Robert Richter, DiS. Ing. Jiří Nobilis Ing. Petr Praţák Václav Cupal Ing. Jiří Lopaur Petr Čermák Petr Adametz, DiS. 11

12 Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava, Fakulta elektrotechniky a informatiky Katedra měřicí a řídicí techniky Magisterské studium Měřicí a řídicí technika v biomedicíně: Pavel Janša Elektrická detekce pomočení pacienta na polysomnografii Michal Prauzek Návrh metodiky měření EKG s redukovaným počtem elektrod Jakub Pindor Šířka QRS komplexu u vzorků povrchového a intrakardiálního EKG při biventrikulární stimulaci (zpracování dat) Tomáš Peterek Laboratorní úlohy na zesilovači bioelektrických signálů pro EEG a EKG Lukáš Čajka Zpracovani signálů aktimetrie ze systému pro domácí péči Martin Augustynek Zpracování elektrokardiografického signálu Ondřej Adamec Návrh a realizace biozesilovače s digitalizací a signál. předzpracováním Roman Kochaníček Měření průtoku plynů pomocí ultrazvuku Ing. Zdeněk Slanina, Ph.D. MUDr. Vilém Novák / FNO Ing. Marek Penhaker, Ph.D. Ing. Marek Gajovský Ing. Marek Penhaker, Ph.D. Ing. David Korpas, Ph.D. Ing. Marek Penhaker, Ph.D. Ing. Marek Gajovský Ing. Marek Penhaker, Ph.D. Ing. Marek Gajovský Ing. Marek Penhaker, Ph.D. Ing. Marek Gajovský Ing. Marek Penhaker, Ph.D. Ing. Marek Gajovský Ing. Marek Penhaker, Ph.D. Ing. Marek Gajovský Bakalářské studium Biomedicínská technika: Petr Březina Frekvenční analýza hlásek Michal Fojtík Pohybová kinematika člověka laboratorní úloha Petra Mackowská Audiometrie Radek Foldyna Ohřev protékající tekutiny termistorem Tomáš Lehoczký Sluchátka pro aktivní potlačení hluku Mgr. Petr Tiefenbach Ing. Stanislav Blaţek Mgr. Petr Tiefenbach Ing. Libor Václavík Mgr. Petr Tiefenbach MUDr. Eva Mrázková, Ph.D. / FNO Ing. Marek Penhaker, Ph.D. Ing. Lukáš Martinák Ing. Vladimír Kašík, Ph.D. Ing. Ivan Mikšánek 12