Poradní výbor evropských prokurátorů

Transkript

1 Rozhodnutím Výboru ministrů Rady Evropy dne 13. července 2005 vznikl nový orgán - Poradní výbor evropských prokurátorů - (dále jen CCPE ), který plní úlohu poradního orgánu Výboru ministrů Rady Evropy. CCPE nahradilo činnost Konference evropských generálních prokurátorů (CPGE), jejichž aktivity se datují k roku 2000, kdy se pod záštitou Rady Evropy konala ve Štrasburku ustanovující konference. Cíl konferencí evropských generálních prokurátorů byl spatřován v zabezpečení dalšího rozšiřování Doporučení Rec (2000) 19 Výboru ministrů členským státům o úloze veřejné žaloby v systému trestní justice do právních řádů jednotlivých členských států Rady Evropy. Tomuto zadání také odpovídalo zaměření jednotlivých konferencí. Materiály z jednotlivých konferencí jsou dostupné na webových stránkách Rady Evropy - První zasedání CCPE se konalo 6. července 2006 v Moskvě. Činnost tohoto orgánu, který se skládá ze zástupců členských států Rady Evropy, významně přispívá k implementaci Doporuče ní Rec (2000) 19 o úloze veřejné žaloby v systému trestní justice (dále jen Doporučení Rec (2000) 19 ) a představuje klíčový instrument pro provádění aktivit směřujících k ustavení standardů veřejné žaloby a principů právního státu. Úkolem CCPE je představit názory týkající se fungování služeb státního zastupitelství a účinně podporovat implementaci výše uvedeného Doporučení Rec (2000) 19. Činnost CCPE je také zaměřena na rozvoj mezinárodní justiční spolupráce, včetně modernizace Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních a jejích dodatkových protokolů, ustavení přímých styků mezi veřejnými žalobci různých států, harmonizaci vzájemné spolupráce a zvýšení efektivnosti činnosti orgánů veřejné žaloby na tomto úseku. Zásadními aktivitami CCPE však zůstávají podpora implementace Doporučení Rec (2000) 19 do národních právních řádů, shromažďování informací o fungování prokuratur v jednotlivých státech a vypracování stanovisek k jednotlivým otázkám souvisejícím s postavením a fungováním veřejné žaloby v systémech trestní justice. 1 / 6

2 Každý členský stát Rady Evropy může být zastoupen v CCPE. Výbor CCPE složený ze čtyř členů a devítičlenná pracovní skupina se schází podle potřeby, zpravidla dvakrát za rok, plenární zasedání všech členů CCPE je svoláváno jednou za rok. Vítána je účast EU v aktivitách CCPE. Postavení pozorovatelů má Svatá stolice, USA, Kanada, Japonsko a Mexiko. Své zástupce na jednáních CCPE již tradičně vysílá Mezinárodní asociace prokurátorů (International Association of Prosecutors) a MEDEL (Magistrats européens pour la démocratie et les libertés). CCPE spolupracuje také s Poradním výborem evropských soudců - Consultative Council of European Judges (CCEJ). Vypracovávání stanovisek představuje podstatnou náplň činnosti CCPE, neboť jak již bylo výše uvedeno, CCPE je poradním orgánem Výborů ministrů v otázkách obecné povahy souvisejících s postavením a činností veřejné žaloby v jednotlivých členských státech Rady Evropy. Od roku 2006 dosud byla tímto poradním orgánem přijata tato stanoviska: Opinion No 1 (2007) CCPE on Ways of improving international co-operation in the criminal justice field Opinion No 2 (2008) CCPE on Alternatives to prosecution Opinion No 3 (2008) CCPE on the Role of Prosecution Services outside the Criminal Law Field Opinion No 4 (2009) CCPE on the Relations between Judges and Prosecutors in the democratic society 2 / 6

3 Opinion No 5 (2010) CCPE on the Role of public prosecution and juvenile justice Opinion No 6 (2011) CCPE on the Relationship between prosecutors and the prison administration Stanoviska CCPE jsou dostupná na webových stránkách Rady Evropy - CCPE. Rada Evropy se za celou dobu své existence zaměřovala mimo jiné i na zdokonalování mechanismů mezinárodní spolupráce v trestních věcech ; stala se základem této spolupráce na evropské úrovni. Nebylo tedy překvapením, že vůbec první stanovisko CCPE z roku 2007, bylo tématicky zaměřeno na problematiku Možnosti zlepšování mezinárodní spolupráce v trestní oblasti, konkrétněji pak na možnosti rozvíjení spolupráce veřejných žalobců v této oblasti a ustavení určitých koordinačních struktur, které by nepochybně přispěly ke zdokonalení mechanismů mezinárodní spolupráce v trestních věcech. Stanovisko podporuje rozvoj dalších forem mezinárodní spolupráce, mezi které patří zejména Evropská justiční síť, EUROJUST, a další. V pořadí druhé stanovisko CCPE z roku 2008 bylo přijato K problematice alternativ 3 / 6

4 trestního stíhání. Stanovisko vychází jednak z čl. 3 Doporučení Rec (2000) 19, v němž se stanoví, že v některých systémech trestní justice, veřejný žalobce ( ) rozhoduje o alternativách trestního stíhání, jednak ze závěrů konference konané v Celle v roce 2004, na téma Diskreční pravomoc veřejných žalobců - princip oportunity nebo legality - výhody a nevýhody. Stanovisko přihlíží i k Doporučení Výboru ministrů Rec(87)18 o zjednodušení trestní justice, Rec(85)11 o postavení oběti a Rec(99)19 o mediaci v trestních věcech, stejně jako k dalším aktivitám RE v oblasti restorativní justice. Přihlédnuto bylo i k Rámcovému rozhodnutí Rady EU z roku 2001 o postavení obětí v trestním řízení. Stanovisko je toho názoru, že moderní trestní justice by měly aplikovat alternativy trestního stíhání, pokud to povaha a okolnosti trestného činu dovolují a že příslušné státní orgány by měly zajistit informovanost veřejnosti o povaze a výhodách, které jsou spojeny s uložením alternativních opatření. Ukazuje se totiž, že peněžitý trest či trest odnětí svobody sám o sobě již nepředstavuje dostatečně účinnou reakci na porušení zákonů na počátku 21. století, což platí i v otázkách recidivy trestné činnosti, odškodnění oběti či urovnání sporů. Proto by měli veřejní žalobci iniciovat ukládání alternativních sankcí. Na straně druhé je zdůrazněno, že alternativy trestního stíhání nesmí nikdy znemožnit oběti dosáhnout jejich práv, a to především jejich práva na náhradu škody. Stanoviska CCPE se také dostávají do pozornosti Evropského soudu pro lidská práva, jak o tom svědčí rozsudek ve věci Batsanina v. Rusko, z roku 2009 (Case of Batsanina v. Russia, application no. 3932/02, 14/09/ v níž je citováno Stanovisko č. 3 O úloze státních zastupitelství v netrestní oblasti působnosti. Při jeho přípravě CCPE konstatovalo, že ve většině právních systémů existuje odpovědnost veřejných žalobců za civilní, obchodní, sociální a správní věci a dokonce i odpovědnost za přezkoumávání zákonnosti některých aktů ministerstev a dalších vládních úřadů. Proto této otázce a zejména obecným principům této působnosti (respektování principu dělby moci ve společnosti, skutečnost, že rozhodování určitých věcí přísluší jen soudům po slyšení stran sporu) musí být i nadále věnována pozornost. 4 / 6

5 Cíle netrestní působnosti státních zástupců spočívají v zajištění principu vlády zákona (integrita demokratických rozhodnutí, princip zákonnosti, dodržování právních předpisů, náprava nezákonných rozhodnutí), v ochraně lidských práv a svobod osob (většinou těch, kteří nejsou schopni sami svá práva chránit - děti, bezdomovci či osoby mentálně či fyzicky hendikepovaní), v ochraně majetku a zájmů států a ochraně veřejného zájmu (veřejného pořádku), a v neposlední řadě i v harmonizaci soudní jurisdikce (speciální opravné prostředky proti konečným soudním rozhodnutím podávaných v nejlepším zájmu spravedlnosti). Stanovisko č. 4 O vztahu mezi soudci a veřejnými žalobci z roku 2009 je pak společným stanoviskem CCPE a CCJE. Stanovisko se zaměřuje na základní aspekty výkonu funkce soudců a státních zástupců, zejména pak na otázky nezávislosti výkonu jejich funkcí, respektování základních lidských práv a svobod v jejich činnosti, objektivností a principem nestrannosti, dále též i otázkou vzdělávání soudců a státních zástupců (jakož i administrativy), etikou a v neposlední řadě jejich vztahy s médii. Důvodová zpráva obsahuje i související judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a další mezinárodní dokumenty, týkající se postavení a činnosti soudců a státních zástupců v jednotlivých členských státech RE. Smyslem Stanoviska č. 5 O úloze veřejné žaloby a systému soudnictví nad mládeží je vytvořit principy pro postup státních zástupců činných v justici mládeže. Stanovisko zdůrazňuje, že ve věcech mládeže by státní zástupci měli velmi pečlivě zohlednit na straně jedné zájem společnosti a cíle trestní justice a na straně druhé zvláštní potřeby a zranitelnost dospívajících. Dospívající, ať již v postavení pachatelů trestného činu, oběti či svědka, zasluhující zvláštní pozornost, jak v průběhu vyšetřování, tak řízení před soudem, a vždy musí být schopni chápat smysl řízení. Státní zástupci musí také pečlivě monitorovat výkon soudních rozhodnutí týkajících se dospívajících, zvláště pak těch, kteří jsou zbaveni či omezeni osobní svobody. 5 / 6

6 Stanovisko č. 6 O vztahu mezi státními zástupci a vězeňskou správou se týká vztahů mezi státními zástupci a institucemi odpovědnými za osoby, které byly umístěny do vazby soudním orgánem nebo které byly zbaveny svobody v důsledku odsouzení, jak je definováno v Doporučení Rec (2006)2 Výboru ministrů členským státům o Evropských pravidlech vězeňství. Stanovisko si klade za cíl definovat pravidla týkající se státních zástupců při výkonu svých povinností vůči osobám zbaveným svobody, a to zejména: - vymezit oblasti činnosti, které zahrnují podmínky dozoru nad detencí zajišťující, že zákony a lidská práva jsou respektovány a rovněž podporovat nápravu vězňů a jejich opětovné začlenění do společnosti za nejlepších možných podmínek; - zvýšit informovanost všech příslušných orgánů včetně členů služeb státního zastupitelství o podmínkách zadržených tak, aby mohly efektivně plnit úkoly svěřené jim národní legislativou o předmětné věci; - zdůraznit základní zásady a některá konkrétní opatření definovaná v Doporučení Rec (2006)2 s cílem zvýšit povědomí a usnadnit dodržování těchto zásad všemi zúčastněnými orgány. Stanoviska CCPE a Doporučení Rec (2000) 19 o úloze veřejné žaloby v systému trestní justice jsou dostupná na webových stránkách Rady Evropy - Členkou CCPE za Nejvyšší státní zastupitelství je JUDr. Jana Zezulová, Ph.D. 6 / 6