MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta lesnická a dřevařská. Ústav nauky o dřevě

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta lesnická a dřevařská Ústav nauky o dřevě Dendrochronologické datování kostela sv. Bartoloměje v obci Vlčice Bakalářská práce 2009 Rostislav Janek 1

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Dendrochronologické datování kostela sv. Bartoloměje v obci Vlčice zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne Rostislav Janek

3 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu své bakalářské práce Ing. Tomáši Kolářovi za ochotu, odborné vedení a cenné rady poskytnuté při vypracování této práce a všem, kteří mi pomohli získat dostatečné množství potřebných informací pro řešení daného úkolu. Zejména chci poděkovat Ing. Evě Pulkrtové z Národního památkového ústavu, Ing. Michalu Rybníčkovi, Ing. Michalu Kloiberovi. Zároveň chci vyslovit poděkování svým rodičům a přítelkyni za podporu při studiu, obětavou pomoc a trpělivost. 3

4 Janek R., Dendrochronologické datování kostela sv. Bartoloměje v obci Vlčice Abstrakt Předmětem této bakalářské práce je pomocí dendrochronologické analýzy určit stáří dřevěných stavebních konstrukcí barokního kostela sv. Bartoloměje v severomoravské obci Vlčice. Práce popisuje standardní dendrochronologické postupy při odběru vzorků, jejich úpravě, měření a datování. Porovnáním průměrné letokruhové křivky se standardní chronologií pro danou dřevinu se určí stáří jednotlivých částí konstrukce. Zjištěné letopočty byly porovnány s dostupnými literárními údaji o této kulturní památce. Práce byla doplněna o anatomické určení druhu použité dřeviny na základě vyrobených mikroskopických preparátů. Vzhledem k tomu, že dochované historické spisy jsou neúplné, výsledky provedeného průzkumu nám upřesňují nebo odkrývají nejasný stavební a historický vývoj této kulturní památky, a také lépe vyjadřují jeho historickou hodnotu. Klíčová slova: dendrochronologie, kostel, Vlčice, dub, jedle, Janek R., Dendrochronological dating of church in the village Vlcice Abstract The purpose of this final thesis is to date, with the help of dendrochronological analysis, the age of the wooden roof construction of the Baroque church St. Bartholomew in the northmoravian village of Vlcice. The work describes the standard dendrochronological procedures for sampling, their treatment, measurement, and dating. By comparing the average annual ring curve with the standard chronology for the type of trees, the age of the individual parts of the construction was determined. The found eras were compared with available data from literary sources about this cultural monument. This work was complemented by the species of trees based on results of microscopic preparations. Since the surviving historical documents are incomplete, the results of the research shows not only the vague construction and historical development of this cultural monument, but also validates its historical value. Key words: dendrochronology, church, Vlčice, oak, fir 4

5 Obsah 1. Úvod 7 2. Cíl práce 9 3. Literární přehled Kostel Historie kostelů Obec Vlčice Popis a stavební historie kostela sv. Bartoloměje Historické dřevěné krovy Hambalkové krovy s ležatými stolicemi Dendrochronologie Pojem dendrochronologie Historie dendrochronologie Dendrochronologické datování Standardní chronologie Dřeviny v dendrochronologii Jedle Dub Metodika Identifikace druhu dřeva Dendrochronologická analýza Odběr vzorků Příprava vzorků Měření vzorků Křížové datování vzorků Statistické výpočty využívané v programu PAST 2000 pro účely dendrochronologického datování Materiál Popis jednotlivých dřevěných konstrukcí v kostele sv. Bartoloměje Výsledky Identifikace druhu dřeva Dendrochronologické datování Jedlové dřevo 39 5

6 Krov nad hlavní lodí Krov věže - zvonová stolice Dubové dřevo Krov věže - malá zvonová stolice Diskuze Závěr Použitá literatura Summary 49 6

7 1. Úvod Každá stavba má svoji historii, své tajemství. Z dochovaných historických spisů je možné se dozvědět něco o její minulosti, kdy byla postavena, kdy a v jaké míře byly provedeny opravy, nebo kdo se na její opravě podílel. Pokud jsou však historické prameny neúplné, nezbývá, než si informace pouze domýšlet. Člověk si buduje svá obydlí již tisíce let. Zpočátku se jednalo především o budovy obytné, sloužící pro soukromé účely. Postupem času lidé začali budovat stavby rozsáhlejšího charakteru, určené pro veřejnost. Jednou z nejvýznamnějších takových staveb je kostel. Kostel je již od středověku místem setkávání křesťanů a slouží především k náboženským účelům. Zpočátku lidé vykonávali bohoslužby ve svých domech, s rozvojem kostelů se bohoslužby přesunuly do těchto staveb. Obřadu se proto mohlo zúčastnit mnohem více lidí. Došlo tak k výrazné změně v každodenním životě člověka. Stejně jako každá stavba i kostel prochází určitým vývojem. V každé vývojové etapě je charakterizován prvky daného architektonického slohu. Nejinak je tomu i u kostela ve Vlčicích. V převážné míře se kostely stavěly zděné. V některých krajích, kde nebyly vhodné podmínky, církev povolila stavbu i dřevěných kostelů. Některé dřevěné stavební prvky zůstávají i ve zděných kostelech zachovány, jako jsou stropní trámy, podlahy, krovy, schody, ale také interiérové vybavení jako nábytek, sochy apod. ( Široké použití dřeva dokazuje jeho jedinečnost. Pro své příznivé mechanicko fyzikální vlastnosti a lehkou zpracovatelnost, bylo používáno nejen jako stavební materiál pro konstrukce krovů, stropní trámy, hrázdění, ale také pro výrobu nábytku a uměleckých předmětů. Dřevo se tedy objevuje téměř ve všech lidských oborech. Převážná většina historických dřevěných stavebních konstrukcí v České republice je vyrobena z jehličnatého dřeva. Dřevo z listnáčů (takřka výhradně z dubu) se vyskytuje zřídka. Existují však některé typy konstrukcí např. zvonové stolice, ve kterých dubové dřevo naopak převažuje (Rybníček2007). Jak již bylo výše zmíněno, bez úplných historických spisů je historie objektů nejasná. K doplnění informací může posloužit v poslední době stále více rozšířená vědní disciplína dendrochronologie. Dendrochronologie je metoda založena na měření šířek letokruhů a slouží pro přesné a spolehlivé určení stáří jednotlivých prvků staveb (Douglas 1935). Vzniklá letokruhová řada je porovnávána se standardní chronologií. 7

8 Standardní chronologie vzniká postupným překrýváním letokruhových sekvencí směrem do minulosti (Rybníček2003). Vzhledem k tomu, že dřevěná konstrukce kostela sv. Bartoloměje obsahuje množství archaických prvků, doporučuje se zjistit její skutečné stáří dendrochronologickým datováním. Celkově jde o pozoruhodné tesařské dílo, zasluhující zvláštní pozornost při opravě. Práce se stane důležitým podkladem pro stavebně technický průzkum, který bude bezpodmínečně nutné zpracovat před plánovanou rekonstrukcí této kulturní památky (Kloiber 2008). 8

9 2. Cíl práce Cílem této práce bylo pomocí vědního oboru dendrochronologie zjistit přesné stáří dřevěných prvků stavebních konstrukcí barokního kostela v obci Vlčice. Zjištěné výsledky byly následně porovnány s dostupnými historickými údaji. Dendrochronologická analýza se v současné době již běžně používá ke stanovení stáří historických objektů. Vzhledem k tomu, že dochované historické prameny jsou neúplné, výsledky provedeného průzkumu pomohly odkrýt nejasný stavební a historický vývoj této památky. 9

10 3. Literární přehled 3.1 Kostel Kostel, též chrám páně (latinsky castellum) je jednou z nejvýznamnějších církevních staveb, která se používá od 4. století pro veřejné křesťanské bohoslužby. Nahradil tak raně křesťanské bohoslužby v soukromých domech, synagogách aj. Jeho význam byl však nesrovnatelně větší i v každodenním životě. Výraznou měrou se rovněž podílel na obrazu vesnického sídla a krajiny vůbec. Starší tribunové kostely stávaly na návrších ve vazbě na venkovské a panské sídlo. Později byly kostely budovány přímo v návesním prostoru obce. Stavby kostelů již většinou spadají do oficiální architektury. Některé z církevních (sakrálních) staveb je možné zařadit i do okruhu lidové architektury (cs.wikipedia.org). Některé kostely bývají pojmenovány jiným názvem, který přesněji specifikuje, o jaký druh kostela se jedná, jako například katedrála, bazilika, klášterní kostel, poutní kostel, kaple a farní kostel (cs.wikipedia.org). Běžným půdorysem kostela bývá kříž. Na tomto půdorysu, nad jeho středem, může být vystavěna také kupole coby symbol otevřeného nebe. Dalším z klasických půdorysných schémat bývá kruh, symbol věčnosti a společenství křesťanů kolem jednoho stolu (viz též rotunda). Kostel je (až na vyjímky) orientován od západu (vchod) směrem k východu (oltář), neboť druhý příchod Krista v soudný den má přijít z východu. Kostel má přijímat první a poslední sluneční paprsky. Před čtením bible se tato nese doleva, tedy z jihu na sever. Jih značí plnost a nadpřirozený jas, sever je symbolem chladu a tmy. Slovo Boží tedy přichází ze světla a proniká tmou (cs.wikipedia.org). Kostel je rozdělen do několika částí. Vstupní portál odděluje vnitřní duchovní prostor od vnějšího konzumního světa. Vstupní brána bývá bohatě zdobená či jinak výrazná, aby na člověka při průchodu zapůsobila. Branou se vchází do posvátného prostoru. Věž směřuje od země vzhůru k nebi. Evokuje spojení posvátného prostoru kostela s nebem. Další částí je hlavní loď, presbytář a sakristie (cs.wikipedia.org). 10

11 3.1.1 Historie kostelů Potřeba křesťanské architektury vyrostla z pravidelných setkávání prvních křesťanů v soukromých domech. V okamžiku, kdy velikost jednotlivého společenství přerostlo soukromé prostory, v nichž se scházelo, začaly se stavět budovy přímo určené k bohoslužbě. První křesťané byli obyvatelé Palestiny, kteří jakožto židé byli uvyklí bohoslužbě v jeruzalémském chrámu a týdenní bohoslužbě v místních synagogách. O vzniku synagogy není mnoho známo, avšak zřejmě se vyvinula z veřejné židovské bohoslužby během babylonského vyhnanství v 6. století př. Kr. V této praxi pokračovali i první křesťané, avšak po zničení jeruzalémského chrámu během první židovské války roku 70 došlo k oddělení synagogy a církve. Ve 4. století došlo k rozmachu církevní architektury, která se stala vzorem pro další staletí a zanechala v chápání křesťanského kostela stopu dodnes (cs.wikipedia.org). V západní Evropě se během středověku zformovaly architektonické podoby kostelů do několika výrazných stylů. Románský sloh, jenž pracuje s prostým půlkruhovým obloukem. Své pojmenování čerpá z antického Říma. Vzhled románských kostelů je prostý, stěny nejsou prozatím příliš zdobeny. Gotický sloh, jenž se vyznačuje vybroušeným architektonickým umění, a který užívá jako základního prvku lomený oblouk. Tento styl je příznačný zvláště pro katedrály. Vzhled gotických kostelů je vznešený a přivádí pohled do výše, užití nového druhu kleneb umožnilo též stavby ještě odvážnější a strukturovanější. Pro gotické kostely jsou také příznačné malované stěny, bohatá oltářní a sochařská polychromovaná výzdoba a vysoké mnohobarevné vitráže (cs.wikipedia.org). Počátky renesance jsou obvykle kladeny do severní Itálie na přelomu 13. a 14. století. Její kolébkou bylo jednoznačně město Florencie. Renesanční architekti se opět inspirovali antickými stavbami, jejich souměrností, jednoduchostí a pravidelností proporcí. Důležité je také zachování lidského rozměru u staveb světských. Renesanční architektura se tedy odlišuje od gotiky svým uzpůsobením. Dílo už nemá funkci obrannou, ale spíše reprezentativní. Objevují se nové typy staveb, jako městské paláce a městské i předměstské vily. Vedle kamene se začaly užívat v mnohem větším množství materiály jako mramor a cihly. Hojně se uplatňuje sloupořadí, klenba a kupole a 11

12 schodiště se stává samostatným architektonickým prvkem. Vzniká nový druh výzdoby fasády, zvaný sgrafito (cs.wikipedia.org). Baroko je honosný umělecký sloh, který vznikl koncem 16. století v Itálii. Do ostatních evropských zemí, kde měla převládající vliv katolická církev, se rozšířil v průběhu 17. a 18. století. Pochází pravděpodobně z portugalského názvu barocco = perla nepravidelného tvaru, ale někteří uměnovědci je odvozují z řeckého báros = tíha, hojnost (což je bezpochyby narážka na přemíru dekorace na uměleckých dílech). Barokní obrazy, sochy a honosné stavby měly ohromovat prostý lid nádherou, přepychem a okázalostí. V architektuře klade důraz hlavně na bohatou výzdobu, šikmé a zakřivené linie, pokroucené plochy, nápadné a vlnité křivky, dynamické a kypré tvary, obrysy nejasně rýsující se v polostínu (cs.wikipedia.org). Největším přínosem barokní doby je, že do architektonického konceptu byla pojata celá široká krajina. Zejména při situování některých církevních objektů, kostelů a poutních místila byla volena taková poloha, aby se stavba uplatňovala z velké dálky (Syrový et al. 1977) Obec Vlčice Obr. 1 Pohled na kostel sv. Bartoloměje z jihovýchodní strany 12

13 Obec Vlčice (něm. Wildschütz, česky od r Vlčice) se svými osadami Bergov, Vojtovice a Dolní les se nachází severně od silnice ze Žulové do Javorníka při cestě do Bernatic. Vlčice leží v nadmořské výšce m n. m. a zaujímají katastrem 1865 ha střední část východního Javornicka ( Je velmi pravděpodobné, že právě na Vlčice se vztahuje zakládací listina z roku 1248, kterou vratislavský biskup daroval rytíři Vrocivojovi k osazení 40 lánů "nad říčkou Vlčicí" s podmínkou, že tam mají být usazeni Poláci, ale na německém právu. Dalším známým majitelem vsi po Vrocivojovi byl rytíř Albert Schoff. Rod Schoffů, který v niském knížectví patřil počátkem 16. století k nejvlivnějším, držel ves nepřetržitě téměř dvě století (Mysliwiec 1998). Koncem 16. století se v okolí Vlčic, které tehdy získali Maltitzové, objevují další osady. Rekatolizaci zahájil rod Maltitzů již po získání Vlčic v roce Tento rod zde také obnovil v roce 1678 katolickou faru a zasloužili se o to, že dřívější dřevěný kostel sv. Bartoloměje byl kolem roku 1600 nahrazen zděným, později v letech 1732 až 1742 barokně přestavěným (obr. 1). Albert Maltitz rozdělil rozsáhlé statky mezi své syny. Vlčice obdržel Jan Jindřich Maltitz. Při sepisování majetku pro stanovení daně r spravoval panství Jindřich Zikmund Maltitz, bratr předešlého majitele (Zuber 1966). Války o Slezsko přinesly obci mnoho bídy a trampot. Za sedmileté války zde ležel v červnu a červenci 1759 dokonce hlavní stan císařské armády, operující ve Slezsku. Roku 1791 vymřel kdysi rozvětvený rod Maltitzů na Jesenicku úplně a Vlčice se opět dostaly do majetku hraběcího rodu Schaffgotschů. Schaffgotschové se věnovali hospodářství daleko více než Maltitzové. Stavěli nové hospodářské budovy, opravili zdejší zámek a intenzivně se věnovali chovu ovcí. V roce 1836 zde bylo 182 domů s 1341 lidmi, kteří se většinou živili zemědělstvím a řemeslem. Byl tu panský zámek a dvůr, pivovar a palírna, dále pak pila, potašovna, bělidlo a lisovna oleje, samozřejmě také fara a škola. Ve Vlčicích se před rokem 1848 projevovala značná nespokojenost s jednáním vrchnosti, a proto poddaní s radostí uvítali zrušení roboty. V následujícím období připadla celá obec k soudnímu okresu Javorník a k politickému okresu Frývaldov (Mysliwiec 1998). Za druhé světové války zde byl zajatecký tábor. Po roce 1948 byl vlčický statek konfiskován. Vlčice byly do r samostatnou obcí, k 1. lednu se staly místní částí Javorníku. Samospráva byla opět obnovena v r V současné době má obec 476 obyvatel ( 13

14 Popis a stavební historie kostela sv. Bartoloměje Obr. 2 Dobová fotografie rybníka, v pozadí s kostelem sv. Bartoloměje (Fond Sbírka pohlednic a fotografií Skorošice Vlčice) Kostel sv. Bartoloměje (obr. 2) je barokně upravenou pozdně renesanční kulturní památkou. Původně dřevěný kostel, o kterém se nedochovaly žádné záznamy, byl po roce 1600 nahrazen kostelem zděným (Mysliwiec 1998). Podle vizitační zprávy z roku 1666 měl jeho presbytář kamennou klenbu, dřevěný strop lodi zdobilo 64 znaků Maltitzů. Čtyřboká věž s hodinami měla kopuli starý hodinový stroj je dosud uložen na půdě. V roce 1678 byla dřevěná a plechem pobitá báň kostela opravena. Práci vykonal tesařský mistr Michal Baumgarten z Fořtu za 170 zlatých, dostával denně půl zlatého a jeho pomocníci po 4 a 5 českých groších (Zuber 1966). Další oprava věžní báně se uskutečnila v roce 1718 a práce provedli tesařští mistři Franz a Hans Haukovi z Javorníku. Karl Eichinger, rovněž z Javorníku, pak pozlatil makovici. Protože kostel za 150 let od svého postavení značně zchátral a jeho kapacita přestala dostačovat, rozhodl se farář Georg Schramm pro jeho rozšíření. Realizaci komplikovaly spory s vrchností, která odmítala přispět na stavbu materiálem i 14

15 robotami poddaných. Přesto se ale podařilo stavbu v r zahájit. Plán barokní přestavby je připisován biskupskému staviteli M. J. Kleinovi, její realizace pak F. A. Hammerschmiedovi. Rozsáhlá renovace trvala deset let. Zeď na epištolní straně byla vybourána a kostel rozšířen, zvýšen a opatřen klenbou. Zvětšena byla i sakristie. V roce 1752 byl kostel nově zastřešen. Kostel zůstal bez větších oprav do roku 1841, kdy část dlažby byla pokryta mramorovými deskami z Lipové. Při tom byla zazděna hrobka rodu Maltitzů, do nichž se sestupovalo uprostřed kostela vchodem přikrytým deskou. Opravu střechy věže provedl v r tesařský mistr Josef Schindler z Bílého potoka. Celá věž pak byla opravena v r (Zuber 1966). Neobyčejně cenná je vnitřní výzdoba kostela. Dle inventáře z r se zde nacházely čtyři oltáře hlavní oltář s obrazem sv. Bartoloměje, druhý s obrazem sv. Jana Nepomuckého, a další dva nesly obrazy sv. Floriana a sv. Kříze. V r byl pozlacen hlavní oltář a dva boční oltáře. Velmi kvalitně je v kostele dochována především přízední kazatelna s jednoramenným schodištěm a polychromovanými dřevořezbami čtyř církevních Otců. Významný je též soubor barokních dřevených soch Panny Marie, sv. Anny s P. Marií jako dítětem, sv. Josefa s dítětem, sv. Hedviky a sv. Vendelína a volně umístěných soch sv. Rocha a sv. Agáty z 18. století. V roce 1894 byl nově pozlacen hlavní oltář. Již v roce 1670 dostal kostel varhany, které sloužily až do roku 1792, kdy byly nahrazeny novými. Při renovaci kostela v roce 1904 byl zakoupen a instalován nový nástroj. Při posvícení v roce 1904, kdy byla do věžní makovice vložena pamětní schránka, zkrášlil kostel také nový lustr. Nedílnou součástí kostelního inventáře jsou rovněž kostelní zvony. Cenným je ve věži zavěšený pozdně gotický zvon, jenž pochází z roku Zároveň je také nejstarším dokladem užití letopočtu sestaveného z arabských číslic v tomto regionu. Středně velký a 112 kg vážící malý zvon ulil pro vlčický kostel v roce 1618 Adam Straub z Nisy. Kostel je obklopen zdí zrušeného hřbitova. Nový hřbitov za kostelem byl vysvěcen 7. května Budova fary ve Vlčicích pochází z roku 1789 (Mysliwiec 1998). 3.2 Historické dřevěné krovy Dřevěný krov je nosnou konstrukcí střechy, je součástí téměř každé stavby už po mnohá staletí. V historických budovách se na střešní konstrukce používalo téměř výhradně měkké dřevo jehličnatých stromů jedle, smrku a v některých oblastech i dřevo borovice. Měkké dřevo listnatých stromů se téměř vůbec nepoužívalo. V české 15

16 republice byl zaznamenán ojedinělý případ, kdy při stavbě krovu kostela sv. Bartoloměje v Kočí, bylo u jedné krokve použito březové dřevo (Bureš, Rybníček 2005). Tvrdé dubové dřevo se na krovy používalo jen velmi zřídka. Běžně se užívalo na zvonové stolice, stropní trámy, překlady či sloupy, ale i také na jednotlivé spojovací prvky (Vinař et al. 2005). Dřevěné střešní konstrukce se dlouhodobým vývojem vypracovaly až po systémy zastřešení optimálně využívající nosné prvky, s ověřenými konstrukčními detaily a spoji, které zajišťují současně únosnost a dlouhou životnost. Střecha obvykle ukončuje stavební dílo a chrání ho před nepříznivými povětrnostními vlivy, zejména před deštěm, sněhem, větrem a též před ohněm. Je důležitou konstrukční částí stavby a závisí na ní životnost celé stavby ( Konstrukce historických krovů se dělí na (Vinař et al. 2005): Krokevní krovy Konstrukce bez podélného vázání Hambalkové krovy prosté, resp. s patními vzpěrami krokví Hambalkové krovy křížem vyztuženými krokvemi Konstrukce podélně vázané Hambalkové krovy s hřebenovým rámem Hambalkové krovy se stojatými stolicemi Hambalkové krovy s ležatými stolicemi Vaznicové krovy, skružové krovy, vazníkové krovy, ardantovy krovy. Časové rozlišení výše uvedeného rozdělení krovů je následující: prvních cca 600 let existence našich historických krovů (od nejasných počátků v 13. století do poloviny 19. století) se užívaly krovy hambálkové, načež se postupně ujímají vlády novodobé vaznicové krovy. Výjimky jsou pouze dvě: počátek budování krovů ve zděných objektech (románské stavby), jejichž typ je spíše vaznicový či vazníkový a druhou výjimkou jsou archaické krovy vesnických staveb v jihozápadních Čechách, které mají krokve zavěšené přes hřebenovou vaznici. Skružové krovy se začaly objevovat v 1. polovině 18. století a Ardantovy krovy až na počátku 19. století (Škabrada 2003). 16

17 3.2.1 Hambalkové krovy s ležatými stolicemi Jak již bylo uvedeno, kostel sv. Bartoloměje je barokně upravenou pozdně renesanční kulturní památkou. A právě v období renesance 2. poloviny 16. a počátku 17. století byl zaznamenán nástup hambalkových krovů s ležatými stolicemi, a s tím spojené uvolňování prostoru ve spodní části krovu (Škabrada 2003). Tento typ krovu byl použit i při přestavbě kostela ve Vlčicích. Tento typ podélně vázaného krovu byl odvozen z hambalkového krovu s dvojitou stojatou stolicí. Na našem území představují krovy s ležatými stolicemi konstrukční import západního původu, který k nám přešel z Německa. Proto také je soustava někdy označována, zejména ve starší literatuře, jako německá (Škabrada 2003). Charakteristické pro tento krov je podepření vaznice, jenž je umístěna pod konci hambalků, šikmými sloupky přisazenými k vnitřní straně krokví a dole začepovanými do vazného trámu těsně před patami krokví. Výhoda spočívá v ulehčení vaznému trámu tím, že se šikmé sloupky opírají do vazných trámů v blízkosti jejich podepřených konců (obr. 3). Již v renesančních krovech bylo ovšem na místo vazných trámů použito úspornější řešení s výměnami a krátčaty, zatímco kompletní vazné trámy byly užity jen v plných vazbách (Škabrada 2003). Obr. 3 Detail uložení šikmých sloupků (překresleno podle Pacold 1900) Prahové a zejména hlavní vaznice nad sloupky pod konci hambalků postupně začaly tvarovat svůj profil za účelem přizpůsobení se své zvláštní poloze ve skloněné 17

18 vazbě. Původní profil stojatého obdélníka vytvářel velké nároky na dimenzi horní části podpěrného sloupku sloupky se musely směrem vzhůru značně rozšiřovat. Přes obdélníky šikmo natočené ve směru sklonu sloupku byla vyvinuta vaznice pětibokého profilu (obr. 4) (Pacold 1900). Obr. 4 Detail pětistranné vaznice (překresleno podle Pacold 1900) Stabilitu šikmých sloupků zajišťuje vodorovná rozpěra. V renesančních stavbách se rozpěry umisťovali nikoli v úrovni vaznic, ale níže, takže pod hambalky vznikla mezera. Příčnou vazbu doplňují pásky ztužující rámové rohy tvořené rozpěrou a sloupky. Zavětrování tvoří podle velikosti a náročnosti provedení krovu buď důkladné ondřejské kříže, nebo jednodušší diagonály mezi sloupky a vaznicí. Pro lepší kotvení těchto diagonál se tu začaly postupně objevovat ještě další prvky vaznicového směru tzv. prahové vaznice pod patami sloupků šikmých stolic a případně další, mezilehlé vaznice umístěné výše, mezi patami sloupků a hlavními vaznicemi (Škabrada 2003). Typ prošel postupným vývojem, v jehož rámci lze vymezit dvě hlavní skupiny: 1. Ranná forma hambalkového krovu s ležatými stolicemi 2. Vyspělá forma hambalkového krovu s ležatými stolicemi U nejstarších ležatých stolic rané formy jsou pásky v příčných vazbách protaženy až do hambalků a krokví. Později dochází k postupnému oddělování konstrukce stolice od vlastních vazeb tvořených krokvemi a hambalky. Pro plně vyspělou formu hambalkového krovu s ležatými stolicemi je charakteristické, že stolice 18

19 podélného vázání v něm tvoří samostatnou konstrukci spočívající na vazných trámech v plných vazbách. Krokve a hambalky jsou na této podpůrné stolici uloženy, aniž by s ní byly tesařsky provázány. Stolice sama sestává z ležatých sloupků, z vodorovných rozpěr v příčném i podélném směru, z krátkých pásků v příčném směru, šikmých vzpěr podélného ztužení a z horních (převázkových), případně spodních (prahových) vaznic. Při větším rozpětí krovu je do středu umístěno jednoduché věšadlo se vzpěrami opřenými do hambalků. U složitějších konstrukcí mohou být ležaté stolice použity ve více úrovních nebo jsou kombinovány se stolicemi stojatým ( 3.3 Dendrochronologie Pojem dendrochronologie Slovo dendrochronologie lze rozdělit na dvě řecká slova dendron znamenající strom a chronos neboli čas (Drápela, Zach 1995). Dendrochronologie je vědní disciplína. Cílem je určení stáří dřevěných archeologických vzorků, historických stavebních konstrukcí nebo uměleckých předmětů (Krapiec 1998). Zdrojem dat užívaných pro stanovení stáří je šířka letokruhů dřeviny, která je příznačná pro každý druh, oblast, stáří a klimatické podmínky. Jestliže známe průměrnou šířku letokruhů stromu v jednotlivé oblasti, pak dřevěné nálezy nebo odebrané vzorky z tohoto místa mohou být datovány pomocí jejich letokruhů (Rybníček 2007). Letokruhem se rozumí tloušťkový (radiální) přírůst dřeva vytvořený během vegetačního období příslušného roku periodickou činností dělivého pletiva kambia (obr. 5). Letokruhy jsou výsledkem přerušení tloušťkového růstu stromu v důsledku vegetačního klidu u dřevin v mírném a chladném pásu. Letokruh se skládá ze dvou barevně, popřípadě i strukturou rozdílných vrstev jarního a letního dřeva (Šlezingerová, Gandelová 2005). Dendrochronologie má využití v nejrůznějších vědních oborech (klimatologie, archeologie, ekologie). Časem se z nich vyvinuly samostatné podobory dendrochronologie, např. dendroklimatologie, dendroekologie, dendroarcheologie atd. (Kaennel, Schweingruber 1995). 19

20 Obr. 5 Příčný řez kmene letokruh (cs.wikipedia.org) Historie dendrochronologie Začátky tohoto vědního oboru sahají více než pět set let zpátky, kdy se zachovaly první písemné odkazy o pozorování letokruhů. Leonardo da Vinci byl první, kdo pochopil, že existuje vztah mezi každoročním kolísáním šířek letokruhu a dešťovými srážkami v průběhu vegetačního období (Stallings 1937). Francouzům H.L.Duhamelovi a Buffonovi se podařilo v roce 1737 identifikovat letokruh pro rok 1709 na několika smýcených kmenech pro jeho charakteristický vzhled (Studhalter 1955). Až do konce 19. století nebyla možnost datování historických stavebních konstrukcí nebo archeologických nálezů touto metodou jasně uznávána. K výraznému rozvoji dochází až na začátku 20. Století. Největší měrou se o to zasloužil americký astronom Andrew Ellicott Douglass ( ), který je považován za zakladatele dendrochronologie (obr. 6). Tento vědec popsal dva základní principy, na nichž je dendrochronologie založena: - První spočívá v tom, že stromy, rostoucí na jednom území a tedy i ve stejných klimatických podmínkách, vykazují stejnou reakci vyjádřenou množstvím vytvořeného dřeva. Existuje tedy podobnost ve změnách šířky letokruhů v rámci porostu, zejména pokud se jedná o maximální a minimální hodnoty. - Druhý princip je založen na referenčních bodech, které sestávají z odlišných letokruhových řad a dovolují, aby vzorky dřeva různého stáří byly vůči sobě 20

21 navzájem spojovány překrýváním jejich společných sektorů. Soubory po sobě jdoucích změn šířky letokruhů tvoří specifickou řadu během staletí (Douglass 1937). K hlavním průkopníkům evropské dendrochronologie bezesporu patří německý lesní botanik Bruno Huber. Ten převzal velmi mnoho poznatků a zjištění od Douglasse a začal je aplikovat v mírných oblastech střední Evropy. Další významnou osobností, která se zasloužila o rozvoj oboru je F. Schweingruber ( V Československu se již ve 30. letech začíná zabývat šířkami letokruhů jako zdrojem dat astronom A. Bečvář. Po válce se přidává klimatolog S. Hanzlík. Roku 1955 zakládá Bohuslav Vinš Ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství ve Zbraslavi- Strnadech první laboratoř zabývající se dendrochronologií, byť ne disciplínou datování dřeva. Cílem však je výlučně servis lesnímu hospodářství ( První práce se starým dřevem začaly roku 1971, jejími činiteli byli Josef Kyncl (Botanický ústav ČSAV, ekologické odd. v Brně), Tomáš Velímský a Jan Klápště (Archeologický ústav ČSAV v Praze). Prvním československým dendrochronologem, který začal absolutně datovat historické dřevo, byl Bohuslav Vinš v jeho již zmíněné laboratoři VÚLHM na Zbraslavi, a to ve spolupráci s J. Mukem, J. Škabradou a V. Vařekou. Roku 1985 vzniká dendrochronologické pracoviště v Botanickém ústavu v Průhonicích. Jeho pracovníky jsou Jaroslav Dobrý (do r. 1995), Josef Kyncl (do r. 1999), a později, od r i Tomáš Kyncl, Marcela Mácová a Tomáš Tichý. Velmi významné pracoviště, dendrochronologická laboratoř při Archeologickém ústavu AV ČR v Brně, lokalizovaná v Mikulčicích, vzniklo koncem roku Jejími zakladateli byli Jitka Dvorská a Lumír Poláček ( Na aktivity mikulčické laboratoře bezprostředně navázala dendrochronologická laboratoř na lesnické fakultě MZLU v Brně, založená v r rovněž Jitkou Dvorskou a později vedená Michalem Rybníčkem. Cílem pracoviště je pokračování v konstrukci dubové standardní chronologie ČR a datace zejména archeologického materiálu dřeva ( 21

22 Obr. 6 Andrew Ellicott Douglass (cs.wikipedia.org) Dendrochronologické datování Dendrochronologie je metoda datování dřeva založená na měření šířek letokruhů. Struktura a šířka letokruhu závisí na věku, druhu dřeviny, stanovištních podmínkách, sociálním postavení stromu v porostu a pěstebních opatřeních. Struktura letokruhu je výsledkem komplexu vlivů (teploty, srážky) působících na daném stanovišti (Šlezingerová, Gandelová 2005). Zdrojem dendrochronologického materiálu mohou být jak živé stromy, tak i vzorky odebrané ze starých dřev. Pro spolehlivé datování vzorků je nutné, aby měl vzorek nejméně letokruhů. V souvislosti se spolehlivostí datování je důležitá ukončení odebraných vzorků. Ideálním stavem je výskyt podkorního letokruhu, kdy lze určit přesný rok skácení stromu a tedy i přesně datovat vzorek (Rybníček 2003). Před vlastním měřením je nutné vzorky odebrat a upravit. Odběr vzorků se provádí tzv. Presslerovým přírůstovým nebozezem a vzorky mají podobu vývrtu, což je úzký váleček odebraný ze stromu (trámu) ve směru kolmém na podélnou osu kmene. V některých případech může být vzorkem úzký kmenový kotouč uříznutý kolmo na podélnou osu kmene (Drápela Zach, 1995). Každý vývrt se fixuje do dřevěné podložky a pak se dále upravuje broušením za účelem získání příčného řezu a vizuálního zvýraznění hranic letokruhů. Vzorek dřeva je změřen na speciálním posuvném stole pomocí binokulárního mikroskopu a počítadla spojeného s počítačem. Zde se pak zobrazí ve formě křivky, která je pomocí datovacího programu porovnávána s vybranou standardní křivkou pro danou dřevinu. 22

23 Pro dataci určitého objektu nebo lokality je vždy lepší změřit větší množství vzorků. Ojedinělá dřeva se většinou datují jen těžko, mohou být výrazně ovlivněna lokálními podmínkami růstu stromu. Při zpracování většího souboru dřev je prvním krokem po jejich změření vzájemné srovnání jednotlivých naměřených křivek. Snahou je najít takovou pozici křivek, kdy tyto spolu výborně korelují, to znamená, že jsou současné. Zprůměrováním křivek vznikne tzv. křivka střední, která zvýrazní společné výkyvy související s klimatickými změnami a potlačí všechny ostatní oscilace způsobené jinými vlivy (Rybníček 2003) Standardní chronologie Jak již bylo uvedeno výše, pro datování jednotlivých vzorků dřeva musí být vytvořena tzv. standardní chronologie. Standardní chronologie se tvoří pro každou dřevinu zvlášť a vzniká postupným překrýváním letokruhových sekvencí od současnosti směrem do minulosti (obr. 7) (Rybníček 2007). Musí být proloženy co největším množstvím výborně spolu korelujících středních křivek, z nichž je vytvořena křivka průměrná. Tato průměrná křivka se označuje jako standardní chronologie (Rybníček 2004). Tvorba standardní chronologie začíná zpravidla u velmi starých živých stromů, kde je znám přesný rok vzniku každého letokruhu. S těmito řadami jsou postupně křížově datovány letokruhové křivky dřev z historických objektů. Tímto způsobem se lze v našich podmínkách dostat až do období století. Dále do minulosti je možné proniknout prostřednictvím dřev z archeologických nálezů a kmenů pohřbených v rašeliništích a korytech řek ( Vzniklý standard odráží maximálně klima určitého období a minimálně lokální podmínky růstu jednotlivých stromů v něm obsažených. Je neustále doplňován, prodlužován a vylepšován. Budování standardní chronologie je otázkou mnoha let a desetiletí (Rybníček, 2004). 23

24 Obr. 7 Princip tvorby dendrochronologického standardu Dřeviny v dendrochronologii Jedle Ve zkoumaném objektu se nacházely dřevěné prvky z jedle a dubu. Jedle Bělokorá (Abies alba) je dřevina oceánického klimatu s mírnými zimami. Špatně snáší horká, suchá léta a silné zimní mrazy. Po dlouhotrvajících nízkých teplotách vzduchu mohou vznikat praskliny ve kmeni. Na volné ploše je v mladém věku velmi citlivá na pozdní mrazy. Jedle má značné nároky na vláhu. Neroste na suchých, ale ani na podmáčených a zabahněných stanovištích. Vyžaduje stejnoměrnou a přiměřenou půdní vlhkost po celé vegetační období (Chmelař 1981). V České republice je jedle bělokorá dřevinou nižších horských oblastí s optimem v rozmezí m n. m. Na Moravě leží její spodní hranice v nadmořské výšce m (Úřadníček, Chmelař 1998). Dřevo jedlové nemá znatelné jádro. Barva dřeva je šedobílá až hnědošedá, bez lesku. Pryskyřičné kanálky chybí. Letokruhy bývají odlupčivé. Dřevo jedle je lehké, měkké, pružné, v suchu a pod vodou velmi trvanlivé. Snadno se opracovává (hůře než smrk), je lehce štípatelné, dobře se suší, hůře impregnuje. Je méně odolné vůči vnějším vlivům, středně odolné proti biotickým škůdcům. Podobné využití jako dřevo smrkové, pro lepší trvanlivost ve vodě se upřednostňuje při vodních a pozemních stavbách (čluny, piloty atd.), na střešní krytiny (šindele), v bednářství atd. (Vavrčík, Šlezingerová, Gandelová 2002) 24

25 Dub Dub se vyskytuje v oblasti Evropy mezi 40 a 60 severní zeměpisné šířky, v nízkých a středních nadmořských výškách. Dřevo dubu je pro dendrochronologické užití velmi vhodné, neboť stromy mají středně dlouhou dobu života, pokrývají širokou oblast a dřevo má znatelné letokruhy (Schweingruber 1993). U dubu však nelze vždy stanovit přesný rok kácení. Je to zapříčiněno odstraněním bělového dřeva před samotným použitím k výrobě. Odhad množství bělových letokruhu může být odvozen statistickým vyhodnocením. Předpokladem je znalost místa původu této dřeviny, neboť v Evropě je rozsah počtu bělových letokruhu mezi sedmi až padesáti v závislosti na stanovišti. Studiem jednotlivých oblastí a vlivu na množství bělového dřeva dochází k zeštíhlení tohoto obsáhlého počtu a ke zpřesnění konečného datování (Rybníček 2007). Na území České republiky je nejvíce rozšířen dub letní (Quercus robur L.) a dub zimní (Quercus petraea). Dub patří do skupiny listnatých dřevin s kruhovitě pórovitou stavbou dřeva. Tracheje v jarním dřevě letokruhu jsou široké. Dalším typickým znakem jsou mohutné dřeňové paprsky, které jsou viditelné na všech řezech. Dřevo dubu je tvrdé, těžké, velmi pevné, pružné (Jan Vinař a kolektiv 2005). Má mohutné žlutohnědé jádro, běl je úzká, světle nahnědlá. Je dobře opracovatelné, hůře se suší a obtížněji impregnuje. Pro velký obsah tříslovin patří k nejtrvanlivějším dřevinám. Dřevo dubu se používá na vodní stavby, ke stavbě lodí, v nábytkářství, v řezbářství, soustružnictví, na rozmanité konstrukce, na parkety, prahy, schody, sloupy atd. (Vavrčík, Šlezingerová, Gandelová 2002) 25

26 4. Metodika 4.1 Identifikace druhu dřeva Pro správné dendrochronologické datování jednotlivých vzorků dřev, je nutné určit druh dřeviny. Z odebraných vzorků byly vytvořeny mikroskopické preparáty. 1. vzorky byly navlhčeny destilovanou vodou 2. Pomocí žiletky byly odříznuty tenké plátky a umístěny mezi dvě laboratorní sklíčka Tyto preparáty byly podrobeny analýze pomocí světelného binokulárního mikroskopu a podle anatomických elementů bylo stanoveno, o jaký druh dřeviny se jedná. 4.2 Dendrochronologická analýza Odběr vzorků Řádný odběr vzorků pro dendrochronologické měření je hlavním předpokladem úspěšné datace vzorků, a tím i zkoumaných prvků střešní konstrukce (Rybníček 2003). Před každým odběrem vzorků z historických objektů je důležité citlivě posoudit, v jakém rozsahu se může do daného objektu zasáhnout (Rybníček 2004). Vzorky byly odebrány pomocí Presslerova přírůstového nebozezu. Tato metoda je méně destruktivní, než odběr vzorků odřezáním příčných kotoučů. Po odběru vzorku zůstane otvor o průměru 11,5 mm. Vrt byl veden v místě podkorního letokruhu, kolmo na podélnou osu prvku. Pokud nebyl patrný podkorní letokruh, byl vzorek odebírán v místě, kde se dal předpokládat co největší počet letokruhů. V případě dubových prvků, u kterých nebyl nalezen podkorní letokruh, bylo snahou odebrat vzorek z místa s bělovými letokruhy. Dopočítáním bělových letokruhů lze u dubu významně upřesnit datování. Po dosažení požadované hloubky vrtu, byl do nebozezu vsunut kovový extraktor opatřený po okrajích zoubky. Po zaklínění a odtržení vzorku od dřevěného prvku byl nebozez vyšroubován. Následně z něj byl extraktor společně se vzorkem opatrně vytažen. Průměr vyvrtaného vzorku je 5 mm. Jednotlivé vývrty se označily a zabezpečily proti jejich případnému poškození při transportu. Do připraveného 26

27 formuláře se zapsalo místo odběru, číslo vzorku, prvek konstrukce, případně další důležité poznatky Příprava vzorků Před vlastní měřením bylo nutné jednotlivé vzorky upravit. Vývrty byly v laboratoři nalepeny do dřevěných lišt se žlábkem a následně přelepeny jistící papírovou páskou. Po vytvrdnutí lepidla byly pásky strženy a každý vzorek byl pomocí brusného kotouče o zrnitosti 240 přebroušen, kvůli vizuálnímu zvýraznění letokruhových hranic Měření vzorků K měření bylo použito zařízení rakouské firmy Bernhard Knibe Software Development. Jedná se o soustavu binokulárního mikroskopu, posuvného stolku, počítače a datovacího programu PAST 32. Měřící stolek je vybaven šroubovým posuvným mechanismem a impulsmetrem, který zaznamenává posuv desky stolu, a tím i šířku letokruhu (Rybníček 2003). Na posuvný stolek se položil připravený vzorek a nitkový kříž mikroskopu se nastavil na hranici nejstaršího letokruhu. Vzorek byl vždy měřen od středu (od nejstaršího letokruhu) směrem k obvodu. Vzdálenost mezi letokruhy je nutno měřit ve směru kolmém, to znamená, zaznamenat vždy nekratší vzdálenost mezi nimi. Po posunu měřícího stolu o šířku letokruhu, se kliknutím na tlačítko myši v počítači automaticky zaznamená šířka letokruhu s přesností 0,01 mm. Před započetím každého měření a po jeho ukončení byly o každé vzorku uloženy důležité údaje např. místo odběru, druh dřeviny, číslo vzorku, počet nezměřených letokruhů s označením typu ukončení vzorku (tab. 3), počet bělových letokruhů (pouze u dubu) apod. 27

28 Tab. 3 Způsob ukončení vzorku a jeho datování používaná německý termín ukončení vzorku a datace zkratka ak Außerkante u vzorku není zachována hranice bělového dřeva (ks), ani podkorní letokruh (wk) vzorek tedy nelze přesně datovat a je možno jen říci, že je mladší, než uvedené datum (tzn. než poslední datovaný letokruh + odhadovaný počet letokruhů bělového dřeva) wk Waldkante podkorní letokruh (kambium) tento vzorek lze datovat přesně rokem skácení stromu swk Sommerwaldkante podkorní letokruh je tvořen pouze jarním dřevem strom byl uťat v létě daného roku wwk Winterwaldkante podkorní letokruh obsahuje i letní dřevo strom byl pokácen na podzim (v zimě) daného roku +/-wk +/- Waldkante pravděpodobně se jedná o podkorní letokruh, ale není to jisté ks Kern / Splint hranice bělového dřeva podle stáří stromu má běl průměrně 5-25 letokruhů dřevo je možno datovat s tolerancí +/- 10 let Křížové datování vzorků Křížové datování je nalezením synchronní polohy letokruhové řady X o neznámé dataci letokruhů s jinou letokruhovou řadou Y s letokruhy odatovanými (např. standardní chronologií). Obě řady jsou vzájemně srovnávány ve všech možných vzájemných polohách. Existuje-li poloha vzájemně synchronní, projeví se to dostatečně vysokou podobností v úseku, jímž se překrývají (Vinař et al. 2005). Získané letokruhové řady jednotlivých vzorků byly v počítači programem PAST porovnány nejprve mezi sebou. V případě, že spolu byly vzorky dobře synchronizovatelné, vytvořila se průměrná letokruhová řada, která zvýraznila společná minima a maxima a současně potlačila všechny ostatní oscilace způsobené jinými vlivy (Cook, Kairiukstis 1990). Vytvořená průměrná letokruhová řada byla srovnána se standardní chronologií dané dřeviny (Tab., Tab. ). Míra podobnosti mezi průměrnou letokruhovou řadou a standardní chronologií byla posuzována pomocí korelačního koeficientu a tzv. koeficientu souběžnosti. Tyto výpočty slouží k usnadnění optického srovnání obou křivek, jež je pro konečné datování rozhodující. Pokud má některá ze stanovených pozic na standardní chronologii dostatečnou statistickou hodnotu, musí se 28

29 také při optickém srovnání obě křivky setkávat ve většině výrazných minim a maxim (Rybníček 2003). Pokud vzájemné porovnání splňovalo všechny potřebné parametry, byla řada absolutně datována. Podle již datované průměrné letokruhové řady se zpětně datují všechny individuální letokruhové řady, z nichž průměrná letokruhová řada vznikla (Rybníček 2007). U vzorků, u nichž je zřetelná hranice mezi jádrovým a bělovým dřevem, je možné datování upřesnit. Tento zásah je možno provést pouze v případě dubových vzorků, ostatní jádrové dřeviny (např. borovice) mají šířku běle velmi variabilní (Rybníček 2003). Pro naše území platí, že podle stáří stromu a lokality má běl dubu průměrně 5-25 letokruhů (Rybníček a kol. 2006). Pokud není na vzorku vylišeno jádrové a bělové dřevo, a není na něm ani podkorní letokruh lze pouze uvést, že strom byl skácen někdy po datovaném roce bez přesnější informace. Ve zkoumaném objektu se nacházely dřevěné prvky z jedle a dubu. Proto pro jejich datování byly využity následující standardní chronologie: Tab. 1 Použitá standardní chronologie pro jedli Standard Oblast použití Autor Délka Začátek Konec jd-polsko Polsko Krąpiec Tab. 2 Použitá standardní chronologie pro dub Standard Oblast použití Autor Délka Začátek Konec morges2004 Morava Rybníček Statistické výpočty využívané v programu PAST 2000 pro účely dendrochronologického datování Souběžnost Tato hodnota ukazuje procento souběžnosti směru křivky vzorku a referenční křivky (standardní chronologie) v překrývající se části těchto dvou křivek. Souběžnost se vypočítá následujícím způsobem (PAST 2000): 1. Standard i vzorek jsou převedeny na soustavu hodnot po jednoletých intervalech. Možné hodnoty jsou 1 pro klesající trend, 0 pro stagnaci a +1 pro roky s rostoucím trendem. 29

30 2. Digitalizované hodnoty překrývající se části standardu a vzorku jsou porovnány a jsou sečteny jednoleté intervaly se souhlasným trendem křivek. 3. Počet souhlasných let ku počtu všech překrývajících se roků udává procento souběžnosti (0 až 100 %). Hodnota souběžnosti by neměla být nižší než 60 %. Tento test naznačuje jestli hodnota souběžnosti ve srovnání s celkovou délkou má nějakou statistickou významnost nebo ne. Tato významnost je označena symboly #, ## nebo ### (PAST 200): Hladina významnosti kolem 95% 1, Souběouběž>= # n Hladina významnosti kolem 99% 2, Souběouběž>= # # n Hladina významnosti kolem 99,9% 3,09 50 Souběouběž>= # ## n n počet překrývajících se letokruhů Studentův t-test Studentův t-test je porovnáním vzorku se standardem jako dvěma soubory dat. K posouzení míry podobnosti je využívána korelace a statistická významnost je ověřena t-testem. Před provedením statistických testů jsou data transformována. Dále uvedené testy se liší způsobem transformace dat, která jsou pak již shodně použita k výpočtu koeficientu korelace (PAST 2000). Baillie-Pilcherova transformace: 5y i ybp i = ln yi 2 + yi 1 + yi + yi+ 1 + yi+ 2 Hollsteinova transformace: y i yh = ln i y i +1 Hodnoty šířek letokruhů jsou v transformovaných řadách nahrazeny bezrozměrnými hodnotami letokruhových indexů. Účinek obou transformací není zcela shodný. Zatímco Hollsteinova transformace v podstatě zcela ruší vliv všech trendu a 30

31 ponechává pouze změny mezi dvěma po sobe následujícími roky, Baillie Pilcherova transformace ponechává vliv krátkodobých výkyvů s délkou výkyvu do pěti let (Vinař et al. 2005). Transformované a indexované datové řady standardu a vzorku jsou použity pro kalkulaci korelačního koeficientu (jsou reprezentovány proměnnými si a ri v následujícím vzorci) (PAST 2000): x, y : hranice překrytí křivek c coeff = i x.. y i x.. y r i, s i : hodnoty letokruhů po transformaci ( s ( s i i s )( r s ) 2 i r ) ( r r ) r, s : průměrné hodnoty transformovaných letokruhových řad Konečná hodnota T - Testu má pak podobu (PAST 2000): c coeff n 2 t bp t ho = 2 (1 c ) n: počet překrývajících se let Zjištěné hodnoty t-testů jsou porovnány s kritickými hodnotami T-testu odpovídajícím konvenčním podmínkám pro spolehlivost dendrochronologického datování. Míry spolehlivosti (Vinař et al. 2005): Vysoce spolehlivé datování: riziko nahodilé koincidence je menší než 0,0005 (spolehlivost datování převyšuje 99,95 %) Spolehlivé datování: riziko nahodilé koincidence je menší než 0,005 (spolehlivost datování převyšuje 99,5 %). coeff i 2 Překrytí vzorku se standardem Spolehlivost datování záleží nejen na míře podobnosti, ale také na délce intervalu překrytí (Vinař et al. 2005). Tabulka 4 uvádí hodnoty kritického korelačního koeficientu při 1% hladině významnosti v závislosti na délce překrytí segmentů (Grissino-Mayer 2001). 31

32 Tab. 4 Hodnoty kritického korelačního koeficientu v závislosti na délce překrytí (Grissino-Mayer 2001) délka segmentu kritický korelační koeficient při 1 % hladině významnosti 10 0, , , , , , , , , , , , , ,

33 5. Materiál 5.1 Popis jednotlivých dřevěných konstrukcí v kostele sv. Bartoloměje Konstrukce krovu kostela i věže je barokní. Krovy jsou zkonstruovány bez užití železných prvků, je užito výhradně plátových spojů, které jsou zajištěny dřevěnými hřeby (Bláhová 2008). Krov nad hlavní lodi tvoří krokevní konstrukce s hambalky a s rozvinutým podélným vázáním ležatou stolicí (Obr. 8). Oproti standardnímu vzhledu barokních ležatých stolic 1. poloviny 18. stol. obsahuje krov řadu méně obvyklých detailů. Příčná rozpěra stolice je odsazená od hambalku o výšku podélného průvlaku. Uprostřed plné vazby jsou po obou stranách průvlaku krátké plátované vzpěry, což je poměrně neobvyklý konstrukční detail známý zatím pouze z Plzeňska a Domažlicka. Pásky v plných příčných vazbách jsou plátované do ležatých sloupků a do příčné rozpěry. Vazné trámy jsou ve všech příčných vazbách krovu. Krokve mají krátké svislé patní vzpěry a podobně provedené vzpěry i nad úrovní hambalků. Jednotlivá pole podélného vázání jsou různě velká, podélné rozpěry jsou vždy dvě nad sebou. Podle šířky polí se liší i způsob jejich zavětrování ondřejskými kříži. Ty jsou buď opřené do podélných prahů, nebo u užších polí do spodních podélných rozpěr. Ve druhém případě se v poli objevují ještě krátké podélné zápory pat ležatých sloupků. Dalším nestandardním prvkem je dvojice sloupků a vzpěr v plných příčných vazbách, které vybízejí k úvaze, zda tu nebyla původně zamýšlena dřevěná klenba, částečně vynesená do krovu (Kloiber 2008). Konstrukce krovu věže je dobře ukotvena ve zdivu, které je až nad zvonovou stolici kamenné. Nad zvonovou stolicí se věž v odskoku výrazně zužuje. Na zúženou část, patrně hrázděné konstrukce, je nasazena cibulová střecha s lucernou. (Bláhová 2008). Krov věže je tvořen stlačenou helmicí, která poměrně netypickým způsobem přechází v báň s otevřenou lucernou. Z detailů dřevěné konstrukce je patrné, že celá vrchní část věže byla (podle dochovaného nápisu patrně v roce (1787) (obr. 10) zcela pozměněna. Stávající skružové ramenáty definující tvar věže mohou být po některé z dalších oprav ještě mladší. Způsob plátování šikmých pásků ve spodní části krovu věže svým provedením připomíná spoje v krovu nad lodí (Obr. 9). Na věži je vidět otisk staršího, zřejmě renesančního krovu z doby, kdy měl kostel užší loď (Kloiber 2008). 33

34 Hrázděné patro, které se nachází v nejvyšším patře věže má smíšenou konstrukci tvořenou dřevěným rámem zavětrovaným šikmými vzpěrami a poté obestavěným zdivem (obr. 11). K obezdění konstrukce mohlo dojít i s delším časovým odstupem. Mezitím mohla být konstrukce opatřená dřevěným pláštěm, eventuálně v kombinaci s břidlicovou krytinou. Zvonová stolice je samostatně svázaná dřevěná rámová konstrukce oddělená od konstrukce stěn (obr. 12) (Kloiber 2008). Obr. 8 Hambalkový krov s ležatými stolicemi 34

35 Obr. 9 Detail krovu věže Obr. 10 Dochovaný datovací nápis na sloupu - krov věže 35

36 Obr. 11 Hrázděné patro nejvyšší patro věže. Dřevěný rám obestavěný zdivem. Obr. 12 Zvonová stolice 36

37 6. Výsledky 6.1 Identifikace druhu dřeva Ze vzorků byly vyrobeny mikroskopické preparáty. Zkoumáním připravených preparátů pod světelným mikroskopem bylo podle typických anatomických elementů zjištěno, že ve střešní konstrukci kostela sv. Bartoloměje bylo použito dřevo jedle a dubu. Jedle Na obrázku 13 je zobrazen radiální řez dřeva jedle. Mezi diagnostické znaky na tomto řezu patří taxodioidní typ teček v křížovém poli (obvykle 2-4) a v parenchymatických buňkách dřeňových paprsků častý výskyt krystalů. Na příčném řezu je v rámci letokruhů viditelný středně ostrý přechod od jarního k letnímu dřevu (Vavrčík, Šlezingerová, Gandelová 2002). Obr. 13 Radiální řez jedle (Vavrčík, Šlezingerová, Gandelová 2002) 37

38 Dub U listnatých dřevin je pro správné diagnostikování druhu dřeva vhodný příčný řez (obr. 14) Na tomto řezu jsou viditelné typické znaky - letní cévy v radiálních seskupeních (ve tvaru písmene "V"), cévy často jednotlivé, v jarních cévách thyly, úzké nebo velmi široké pásy parenchymatických buněk dřeňových paprsků. Na radiálním řezu viditelné homogenní dřeňové paprsky a dvě velikosti ploch zrcadel. Tangenciální řez - dřeňové paprsky dvou typů - jednovrstevné a mnohovrstevné (20 i více) (Vavrčík, Šlezingerová, Gandelová 2002). Obr. 14 Příčný řez dubu (Vavrčík, Šlezingerová, Gandelová 2002) 38