Trest úhrnný, souhrnný a společný The total, summary and common punishment

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva Bakalářská práce Trest úhrnný, souhrnný a společný The total, summary and common punishment Autor : Grodl Roman Akademický rok Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Trest úhrnný, souhrnný a společný zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Grodl Roman 2

2 1. Úvod bakalářské práce Bakalářské práce je zaměřena na téma Trest úhrnný, souhrnný a společný, célá práce je členěna do celkem 8 základních kapitol, z nichž je 5 kapitol stěžejních pro předkládanou práci.. V druhé kapitole se pojednává o trestech, pojmu, účelu, druhu trest, a zásad jejich ukládání. Třetí, čtvrtá, pátá kapitola pojednává o trestu úhrnném, souhrnném, společném, jeho účelu, a zásadách pro jejich ukládání. Šestá kapitola porovnává rozdíly mezi ukládáním trestů úhrnných, souhrnných a společných. 2. Trest - pojem, účel, druhy trestu, a zásady jeho ukládání 3 Trestem rozumíme v trestním právu sankci, kterou státní moc na základě oprávnění v trestním zákoně ukládá pachateli prostřednictvím spravedlivého a nezávislého soudce. Trest je možné uložit pouze fyzické osobě, která musí být starší 15 let, a být příčetná za své protiprávní jednání. Trest je možné uložit pouze jako

3 sankci za trestný čin spáchaný konkrétním pachatelem. Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně - z. č. 140/1961 Sb.. Rozsudkem nebo trestním příkazem soudu, který nabyl právní moci je obžalovaný odsouzen za spáchaný trestný čin. Každý trestný čin musí být podle zákona potrestán o čemž rozhodne soud, a jako trest může být uložen pachateli pouze trest, který je uveden v zákoně, není možné aby došlo k uložení jiného druhu trestu. Soud může rozhodnout o různých druzích trestu za spáchaný trestný čin. Pojem trestu je v českém právu vymezen již ústavně předpisy jako je Ústava ČR a Listina základních práv a svobod, které uložení trestu umožňují po odsouzení obžalovaného před řádným soudem. Trest je možné považovat za sankci jménem státu při ukončení trestního řízení odsuzujícím rozsudkem, nebo trestním příkazem pachatele trestného činu. Odsouzen však může být pachatel pouze za trestný čin, který má znaky trestného činu a je uveden v trestním zákoně. Trest, který je v odsuzujícím rozsudku uložen může být uložen jenom osobě v postavení obžalovaného. Trest vyslovuje odsouzení státu a společnosti pachatele a jeho činu, kterého se dopustil, a který mu byl trestním řízením prokázán. Ve středověku bylo účelem uloženého trestu vytvoření rovného vztahu mezi spáchaným činem a následujícím trestem, od tohoto vztahu oko za oko, zub za zub. Postupem času jak docházelo k vývoji společnosti a v demokratické společnosti již tato zásada není používána. V českém trestním právu v současné době již není vůbec tato zásada užita, což je možné předvést na příkladu, kdy pachatel spáchá vraždu a v odsuzujícím rozsudku, pokud jsou splněny všechny podmínky pro jeho uložení, mu může být uložen maximálně výjimečný trest 4 doživotí, ale nebude mu uložen trest smrti, který by odpovídal zásadě oko za oko, zub za zub, která byla používána v minulosti. Účelem trestu je také izolace pachatele od společnosti, kdy izolace zabraňuje pachateli spáchat trestný čin, další a zároveň musí být sankce tak vysoká při dodržení zásady přiměřenosti, aby došlo k nápravě pachatele. Jak však určit spolehlivě výši trestu pro pachatele není možné jednoznačně určit paušálně, vždy se musí k pachateli přistupovat individuálně, a posuzovat konkrétně jeho čin a všechny pohnutky, polehčující nebo přitěžující okolnosti a po zhodnocení všech důkazů o věci jednoznačně rozhodnout o výši a druhu sankce, která splní účel izolace a zároveň trestu za spáchaný čin. Také však nesmíme zapomenout, že důležitým účelem trestu je odstrašení případného dalšího pachatele od jeho myšlenky ke spáchání trestného činu. Pokud další potencionální pachatel ví, že

4 v případě prokázání spáchaného trestného činu je následně soudem uložen trest spojený s veřejnou prezentací rozhodnutí dochází k zastrašení případného pachatele trestného činu a tím dojde k předejití spáchání trestného činu dalšími pachateli. Účelem trestu je také náprava pachatele, snaha o jeho převýchovu, tím, že je pachateli odcizením ukázáno, že jeho chování není společností akceptováno jako standardní a proto v zájmu ochrany zájmu spoluobčanů je mu uložen trest, který má pachateli sdělit, že se páchání trestné činnosti nevyplácí, ale zároveň má pachateli ukázat lepší cestu k jeho nápravě. Náprava pachatele spočívá v tom, že převychovaného pachatele navrací zpět do společnosti a umožňuje mu zpět se do společnosti zařadit a být jejím platným členem. Také v neposlední řadě je účelem uložení trestu pachateli sdělení oběti pachatele, že protiprávní jednání, které na ní bylo spácháno je potrestáno a je uložen za trestný čin patřičný trest, kdy součástí trestu je zpravidla uložení pachateli povinnosti nahradit způsobenou škodu trestným činem, která byla oběti spáchána. Tyto koncepce se vzájemně prolínají a vzájemně se doplňují tak, že naplňují definici uvedenou v trestním zákoně v 23 odstavce 1 z. č. 140/1961 Sb. trestního zákona, kdy účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestného činu, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně na ostatní členy společnosti K takto přesně stanovému znění, které je 5 zahrnuto do trestního zákona, jsou popsány různé druhy účelu trestu jak je shora popsáno. Zde však jednoznačně vyplývá záměr společnosti na působení trestu jako prevence páchání trestné činnosti, a také na spravedlivém trestu, který musí být spravedlivým trestem a nesmí být k pachateli přísnější, ale ani mírnější než je nutné k ochraně společnosti a splnění jeho výchovného efektu. Spravedlivost trestu a přiměřená výše sankce je obranná reakce společnosti proti pachateli trestného činu. V z. č. 140/1961 Sb. jsou v 27 přesně vymezeny druhy trestů, které soudy mohou uložit za spáchané trestné činy. Soud může uložit pouze trest, který je uvedený v tomto zákoně. Tresty můžeme rozdělit do několika různých forem. Může se jednat o různé druhy alternativních druhů trestů. Alternativní trest není spojen s odnětím svobody a proto neznamená izolaci pachatele od společnosti. Jedním z alternativních trestů je peněžitý trest, který může v mnoha případech nahradit nepodmíněný trest odnětí svobody, peněžitý trest je možné však uložit pouze pokud jej trestní zákon ve zvláštní části uložit umožňuje. Peněžitý trest je možné také uložit jako samostatný trest. Peněžitý trest je možné uložit v rozmezí od 2.000,- Kč do ,- Kč, jako náhradní trest v případě neuhrazení

5 peněžitého trestu se stanovuje náhradní trest odnětí svobody. Náhradní trest odnětí svobody uložený za peněžitý trest, nesmí společně s případným uloženým trestem odnětí svobody, převýšit horní hranici trestu odnětí svobody, který je možné uložit. Pokud je pachatelem mladistvý je možné uložit trest pouze v rozmezí od 1.000,- Kč do ,- Kč. Jiným m alternativním trestem, který však není možné uložit s nepodmíněným trestem odnětí svobody je trest obecně prospěšných prací. Trest obecně prospěšných prací se ukládá v případě, že by uložený peněžitý trest nepostačoval vzhledem k závažnosti spáchaného trestného činu, nebo by byl nedobytný. Obecně prospěšné práce nahrazují krátkodobé nepodmíněné tresty odnětí svobody. Trest obecně prospěšných prací je možné uložit pokud horní sazba trestu odnětí svobody nepřevyšuje 5 let, která je ke konkrétnímu ustanovení paragrafu, kterého se pachatel svým jednáním dopustil. Trest obecně prospěšných prací spočívá ve výkonu určité soudem stanovené pracovní povinnosti, kterou musí pachatel osobně, bezplatně a ve svém volném 6 čase splnit, což je základem uvedeného trestu, protože představuje zásah do jeho volného času a povinnosti pracovat bez nároku na odměnu. Trest obecně prospěšných prací se ukládá v rozmezí od 50 do 400 hodin, dále může soud uložit povinnost nahradit vzniklou škodu a dále uložit pachateli omezení nebo povinnosti směřující k jeho nápravě a začlenění zpět do společnosti. Soud má při ukládání trestu obecně prospěšných prací přihlédnout ke stanovisku pachatele, k možnosti uložení trestu a k zdravotní způsobilosti pachatele. Pokud osoba pachatele je zdravotně nezpůsobilá k soustavnému výkonu práce, není možné tuto formu trestu pachateli za jeho jednání uložit. Trest obecně prospěšných prací je odsouzený povinen vykonat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon trestu. Nařízení výkonu trestu nemusí být shodné s pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, ale vždy je nařízení soudu o výkonu trestu až po rozsudku. Do doby nařízené na provedení obecně prospěšných prací se nezapočítává doba, po kterou odsouzený nebyl schopen pro závažné překážky vykonávat svůj trest, kdy se za závažnou překážku považují zdravotní nebo zákonné překážky. Také se do této doby nezapočítává doba, po kterou se odsouzený zdržoval v zahraničí, nebo byl ve výkonu vazby nebo jiného trestu odnětí svobody. Odsouzený vykonává soudem určenou činnost ve stanoveném rozsahu práce k obecně prospěšným účelům, které spočívají v úklidu, nebo údržbě veřejného prostranství, veřejných budov, a komunikací nebo jiných obdobných činností ve prospěch obcí, nebo ve prospěch státních, nebo obecně

6 prospěšných institucí, zabývajících se vědou, kulturou, školstvím, ochranou zdraví, požární ochranou, ochranou životního prostředí, podporou a ochranou mládeže, ochranou zvířat, sociální, humanitární, charitativní, náboženskou, tělesnou, nebo sportovní činností. Nikdy nesmí sloužit trest veřejně prospěšných prací k výdělečné činnosti. V případě neodpracování obecných prospěšných prací ve stanoveném rozsahu nebo jeho části, je proměněn zbývající trest na trest odnětí svobody, kdy za každé dvě i jen započaté hodiny uloží trest odnětí svobody na 1 den. Pokud odsouzený řádně splní trest obecně prospěšných prací tak se na něho hledí jako by nebyl nikdo odsouzen, což platí i v případě, že bylo od zbytku, nebo od výkonu trestu pravomocně upuštěno. 7 Trestem, který soud ukládá odsuzujícím rozsudkem nebo trestním příkazem může být podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody. Jeho základním rysem je, že soud vynese odsuzující rozsudek s trestem odnětí svobody, ale výkon trestu odnětí svobody podmíněně odloží pod podmínkou, že se odsouzený po celou dobu stanovené zkušební doby bude řádně chovat, vyhoví stanoveným požadavkům soudu. K podmíněnému odkladu výkonu trestu odnětí svobody soudce přistoupí tehdy, pokud má důvodně za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu a vzhledem k osobě pachatele a k okolnostem konkrétního případu. Podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody je možné uložit pouze pokud uložený trest odnětí svobody nepřevyšuje dvě léta zde se počítá s konkrétním trestem za jednání pachatele, není zde počítána horní sazba za skutek, kterou umožňuje trestní zákon uložit. Musí však být splněna podmínka, že uložený skutečný trest nesmí převýšit dvě léta odnětí svobody, jedná se o skutečný trest, který je soudem za čin uložen, nejedná se o konkrétní trestní sazbu uvedenou v trestním zákoně. Podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody se netýká ostatních uložených trestů, které byly za čin uloženy soudem vedle podmínečného odkladu výkonu trestu. Podmíněný odklad výkonu trestu se ukládá na zkušební dobu od jednoho roku do pěti let, u mladistvých se však tato doba zkracuje na dobu od jednoho roku do tří let. Při ukládání podmíněného odnětí svobody podléhá odsouzený přiměřeným omezením a povinnostem, jako je například zákaz požívání alkoholu, nebo navštěvovat stanovená místa, jako je sportovní utkání. Při podmínečném odsouzení ukládá soud povinnost uhradit způsobenou škodu. Při zkušební době podmínečně odloženého nástupu trestu odnětí svobody mohou spolupracovat na převýchově pachatele různé zájmové sdružení občanů. Pokud odsouzený však nevedl řádný

7 život a došlo k dalšímu odsouzení k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, je možné v přesně stanovených případech již uplynulou zkušební dobu podmínečného odsouzení započítat do nové zkušební doby, ale pouze v těchto případech : - jde -li o podmíněné odsouzení pro týž skutek, nebo jde-li o podmíněné odsouzení k úhrnnému trestu pro týž skutek a jiný skutek 8 spáchaný v souběhu jde-li o podmíněné odsouzení k souhrnnému trestu pro týž skutek a jiný skutek spáchaný v souběhu jde-li o podmíněné odsouzení ke společnému trestu za pokračování v páchání trestné činnosti. Pokud po celou dobu zkušební doby podmíněně odloženého nástupu výkonu trestu odnětí svobody odsouzený vedl řádně život a dodržel všechny uložené podmínky rozhodne soud o tom, že se odsouzený osvědčil a trest se již nevykoná. Pokud však odsouzený nesplní některou z uložených podmínek, nebo je odsouzen za další skutek, rozhodne soud o výkonu trestu odnětí svobody, o výkonu trestu může soud rozhodnout již v průběhu zkušební doby podmínečného odsouzení, není zde stanovena povinnost soudu čekat na uplynutí konce zkušební doby. Soud však může rozhodnout i o tom, že odsouzenému prodlouží zkušební dobu podmíněného odkladu výkonu trestu, nebo mu uloží další zpřísňující opatření nebo povinnosti. Při prodloužení zkušební doby však nesmí soud stanovit delší zkušební dobu než je horní hranice pro dobu zkušební doby u podmíněně odloženého výkonu trestu. Před rozhodnutím o osvědčení nebo o proměnění podmínečného odkladu výkonu trestu musí soud zkoumat zda je trestný čin, za který byl trest uložen stále trestným činem, pokud by došlo ke změně zákona a čin již nebyl trestný není možné ve věci rozhodnout. Pokud se odsouzený osvědčí, tak se na něj hledí po vydání osvědčení jako na nevinného, pokud není soudem rozhodnuto o vydání osvědčení, tak tento následek nastává do jednoho roku od konce zkušební lhůty, pokud by se tak stalo bez viny odsouzeného. Soud však může uložit odsouzenému podmíněný odklad nástupu výkonu trestu odnětí svobody s dohledem. Pokud je ukládán trest podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem tak se ukládá za stejných podmínek jako podmíněné odsouzení bez dohledu, podmíněné odsouzení může být až délky uloženého trestu odnětí svobody na tři léta, dohled nad odsouzeným vykonává probační úředník z Probační a mediační služby ČR, který také porušení

8 podmínek a omezení podmínečného odkladu s dohledem oznamuje soudu, který může poté rozhodnout o proměnění podmínky na výkon trestu. Účelem dohledu je 9 sledování a kontrola pachatele z důvodu ochrany společnosti snížení možného opakování svého skutku pachatelem, ale také protože dohled provádí mediační úředník tak je to také pomoc pachateli aby vedl řádný život a k tomuto cíli mu poskytovat odbornou pomoc. Při odsouzení k podmíněnému odsouzení s dohledem je povinen odsouzený dodržovat tyto zásadní povinnosti uvedené v zákoně č. 140/1961 Sb. - spolupracovat s probačním úředníkem, způsobem, který mu probační úředník stanoví na základě probačního programu, také se musí odsouzený se dostavovat ve lhůtách, které mu stanovil probační úředník. Zejména je také povinen odsouzený informovat probačního úředníka v případě změny bydliště nebo zaměstnání. Také musí odsouzený dodržovat soudem uložené omezení nebo povinnosti a další důležité okolnosti pro výkon dohledu určených probačním úředníkem, také je povinen umožnit probačnímu úředníkovi vstup do obydlí, ve kterém se zdržuje. Pokud odsouzený poruší podmínky dohlednu nebo přiměřená omezení nebo povinnosti tak toto porušení probační úředník oznámí předsedovi senátu. Možným dalším trestem, který je možné pachateli uložit je zákaz činnosti, jedná se o trest, který je zpravidla ukládán vedle trestu odnětí svobody, nebo k podmíněnému trestu odnětí svobody. Účelem trestu je odsouzenému zabránit pod hrozbou trestního stíhání vykonávat činnost, kterou by nadále páchal trestnou činnost. Nejčastěji je ukládán tento trest jako zákaz činnosti řízení motorového vozidla, nebo například výkonu statutárního orgánu u právnické osoby. Zákaz činnosti je však možné uložit pouze pokud je v bližší souvislosti s trestným činem, za který je ukládán trest. Trest může uložit na dobu od jednoho do deseti let, tuto dobu neprodlužuje o čas který odsouzený nerespektoval vydaný zákaz, nebo je umístěn do vazby. Jediný případ, kdy se tato doba prodlužuje je v případě, že odsouzený se v průběhu doby, na kterou byl vydán zákaz činnosti nachází ve výkonu trestu. Do doby výkonu trestu zákazu činnosti se započítává odsouzenému doba, před nabytím právní moci odsuzujícího rozsudku k zákazu činnosti, pokud mu byl předmět zákazu činnosti v souvislosti se spácháním trestného činu odňat, nebo na základě opatření státního orgánu již nesměl tuto činnost vykonávat. Je možné uložit zákaz činnosti jako samostatný trest, ale pouze v případě, že trestní 10

9 zákon ve své zvláštní části povoluje uložení trestu zákazu činnosti. Dodržování zákazu činnosti je vynucováno hrozbou spáchání trestného činu, pokud jej poruší, a to trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí. Může být soudem po vykonání poloviny trestu zákazu činnosti rozhodnuto, v případě, že odsouzený dodržuje zákaz činnosti, že další výkon trestu není nutný, nebo je soudem přijata záruka za dovršení nápravy pachatele. V tomto případě, se zkušební doba stanovuje na dobu až pěti let, ale zkušební doba nesmí být kratší než je zbytek nevykonaného trestu. Po řádném vykonání trestu zákazu činnosti se na pachatele hledí jako kdyby nebyl odsouzen. Trestem, který může soud uložit je zákaz pobytu, který se pachateli ukládá v případě, že to vyžaduje ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, majetku nebo mravnosti. Hlavním úkolem tohoto trestu je zabraňující funkce, která spočívá v tom, že odsouzený se nesmí zdržovat na určitém místě nebo v určitém obvodu, k přechodnému pobytu v nutné osobní záležitosti musí mít povolení. Zákaz pobytu se však nesmí vztahovat na místo, kde má odsouzený bydliště. Trest zákazu pobytu lze uložit samostatně i vedle jiného trestu; samostatně ho lze uložit za trestný čin, na který stanoví zákon trest odnětí svobody, jehož horní hranice trestní sazby nepřevyšuje tři léta, jestliže není třeba uložení jiného trestu, soud může pachateli uložit po dobu výkonu trestu přiměřené opatření nebo povinnosti. Zákaz pobytu se ukládá na dobu jeden rok až pět let, ale do doby zákazu odnětí svobody se nezapočítává výkon trestu odnětí svobody. Dodržování zákazu pobytu odsouzeného je také vynucováno hrozbou v případě neuposlechnutí stíhání pro trestný čin maření úředního rozhodnutí. Propadnutí věci, je další sankcí, kterou soud může použít v případě, že je třeba zneškodnit věc, která by mohla sloužit k páchání další trestné činnosti, a tím ztížit pro pachatele podmínky ke spáchání další trestné činnosti, nebo mu odejmout prospěch, který má ze spáchaného trestného činu. Propadnutí věci soud vyhlašuje v případě, že se jedná o věc, které bylo použito ke spáchání trestného činu, nebo byla ke spáchání trestného činu určena, nebo ji pachatel získal trestným činem, nebo jako odměnu za něj. Také je možné vyslovit propadnutí věci v případě, že se jedná o věc, která byla pachatelem získána byť jen zčásti za věc, kterou pachatel 11 získal trestným činem nebo za něj, pokud není hodnota takové to věci k hodnotě nabyté věci zanedbatelná. Trest propadnutí věci je možné uložit pouze pachateli,

10 který je majitelem předmětné věci, a to jako samostatný trest nebo jako trest vedlejší. Jako samostatný trest je možné jej uložit v případě, že ve zvláštní části trestného zákona je toto dovoleno. Vlastníkem propadlé věci se stává stát, který zastupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Trestem, který je možné pachateli v odsuzujícím rozsudku uložit je propadnutí majetku, které je však možné vyslovit pouze v případě, že je odsouzenému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, jenž soud uloží za spáchání závažného úmyslného trestného činu, jímž pachatel získal, nebo se snažil získat majetkový prospěch. Trest je možné uložit jako trest samostatný nebo i vedlejší trest. Trest propadnutí majetku je možné uložit při ukládání výjimečného trestu. Mimo ukládání při výjimečném trestu je možné jej uložit, pokud to zvláštní část trestního zákona dovoluje. Propadnutí věci postihuje jmění odsouzeného celé, nebo tu část, kterou soud určí po pečlivém zvážení okolností trestného činu, osobnosti a poměru pachatele, jakož i oprávněného zájmu poškozených na náhradě vzniklé škody pachatelem. Propadnutí majetku se nevztahuje na věci, které jsou nezbytné k uspokojení životních potřeb odsouzeného, nebo osob, o jejichž výživu či výchovu odsouzený pečuje. Vlastníkem propadlé věci se stává stát. Pokud se trestného činu dopustí osoba, která není občanem České republiky, a není osobou, které je přiznán statut azylanta, je možné uložit odsouzenému trest vyhoštění, který brání odsouzenému v páchání dalších trestných činů na území České republiky. Vyhoštění se ukládá v případě, že to vyžaduje bezpečnost osob,nebo jiný obecný zájem. Je možné uložit vyhoštění jako vedlejší trest, není možné však uložit souběžně trest vyhoštění a trest zákazu pobytu. Vyhostit je možné každého pachatele, který není v době soudu občan ČR a dopustil se závažné trestné činnosti proti životu, zdraví nebo majetku, a je možné jej uložit od jednoho roku až na dobu deset let, nebo na dobu neurčitou. Při výměře délky vyhoštění soud přihlíží k možnostem nápravy a poměrům pachatele. Vyhoštění odsouzeného cizince je nepřípustné, pokud se po dobu trestního řízení nepodařilo zjistit státní příslušnost pachatele, nebo pachateli byl poskytnut azyl, nebo zde pachatel má 12 povolen dlouhodobý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin, nebo hrozí nebezpečí, že pachatel bude ve státě, do něhož má být vyhoštěn pronásledován pro svojí rasu, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politickému nebo náboženskému smýšlení, nebo jestliže by vyhoštění pachatele vystavilo mučení či nelidskému nebo

11 ponižujícímu zacházení. Po vykonání trestu vyhoštění, se hledí na odsouzeného, jako by nebyl odsouzen, ihned po vykonání trestu vyhoštění. Pokud se však pachatel přesto zdržuje na území republiky, může být postižen za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. Nejzávažnějším druhem trestu, ke kterému může být pachatel odsouzen je nepodmíněný trest odnětí svobody. Nepodmíněným trestem odnětí svobody může být postižen každý pachatel trestného činu, ale ukládá se jen tehdy, jestliže k dosažení účelu trestu nestačí některý z trestů vykonávaných na svobodě. Nejvyšším obecně stanoveným trestem je horní hranice odnětí svobody patnácti let. Trest odnětí svobody je však možné uložit do maximální výše, kterou stanovuje ve své zvláštní části trestní zákon, pokud u trestného činu trest odnětí svobody nepřevyšuje horní hranici tří let, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele jiný trest nevedl k dosažení účelu trestu. Horní hranice trestu je stanovena v příslušném ustanovené zvláštní části trestního zákona, tato hranice smí být překročena pouze u zvlášť nebezpečného recidivisty, a nebo u trestných činů spáchaných ve prospěch zločinného spolčení, kdy se horní hranice zvyšuje o jednu třetinu, ale takto zvýšená horní sazba nesmí přesáhnout patnáct let, pokud je ukládán výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct let až do dvaceti pěti let nesmí trest přesáhnout dvacet pět let. Spodní hranice trestu odnětí svobody v některých částech zvláštní části trestného zákona není stanovena, soud může snížit spodní hranici v případech,jestliže má k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití stanovené trestní sazby bylo nepřiměřeně přísné, v případech přípravy nebo pokusu trestného činu, u pachatele, který významně přispěl k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení nebo napomohl zabránit trestné činnosti, ale soud nemůže snížit spodní hranici pod pět let, činí - li dolní hranice trestní 13 sazby odnětí svobody alespoň dvanáct let, nesmí ji soud snížit pod tři léta, pokud činí dolní hranice trestní sazby alespoň osm let. Pod jeden rok nesmí soud uložit trest odnětí svobody v případě, že dolní hranice trestní sazby odnětí svobody je alespoň pět let. Pokud však pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, a tento stav si nepřivodil vlivem návykové látky, má-li soud za to, že vzhledem k zdravotnímu stavu pachatele by bylo možno za současného ochranného léčení dosáhnout účelu trestu i trestem kratšího trvání, může soud uložit trest pod touto sníženou spodní hranicí. Soud zpravidla v odsuzujícím rozsudku zařadí pachatele do výkonu trestu odnětí svobody do věznice

12 s dohledem, s dozorem, s ostrahou, se zvýšenou ostrahou. Smyslem této diferenciace je především zabránit odsouzeným v další trestné činnosti, ať již by byla spáchána po útěku z výkonu trestu odnětí svobody, nebo ve věznicích, čelit negativním vlivům více narušených odsouzených na méně narušené jejich oddělením a vytvářet příznivé podmínky pro resocializační působení na odsouzené a pro realizaci resocializačních programů. Jedním z důvodů, pro zařazovaní do typu věznice je možnost nápravy pachatele. Vedlejším trestem, který může být pachateli uložen je trest ztráty čestných titulů a vyznamenání. Je možné jej uložit pouze vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání nejméně dvou let, kterým trestá soud pachatele za úmyslný trestný čin, spáchaný ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky, kdy ztráta těchto práv je trvalá. Soud může vedlejší trest uložit při uložení trestu odnětí svobody na více než dva roky nepodmíněně, a spáchaný trestný čin musí být spáchán ze zvláště zavrženíhodné pohnutky. Soud jej může uložit též vedle i jiného trestu, jestliže to vzhledem k povaze spáchaného trestného činu vyžaduje kázeň a pořádek v ozbrojených složkách. Soud při ukládání trestů za protiprávní jednání pachatele postupuje podle dvou základních zásad a to: principu zákonnosti trestního práva, a principu individualizace. Princip individualizace je druh intenzity trestu, musí být pokaždé soudem v každém konkrétním případě stanoven tak, aby odpovídal všem zvláštnostem případu. Mezi oběmi zásadami je velice úzká souvislost, protože trestní zákon požaduje individualizaci trestu, zejména při jeho ukládání, a posouzení příčetnosti jednání pachatele a jeho zvážení všech polehčujících a 14 přitěžujících okolností. Základem pro ukládání trestů jde o to, že je třeba zvolit trest, který by mohl pozitivně ovlivnit budoucí pachatelovo jednání. Proto se ve zvýšené míře u dosud netrestaných osob, a nebo trestaných za trestný čin, který je vybočením z jejich obvyklého života a nejedná se o stále pokračující excesy volí soud v odsuzujícím rozsudku tresty, které jsou spíše nespojené s nepodmíněným výkonem trestu odnětí svobody, na rozdíl od recidivistů, kterým je často soudem ještě nařízeno se podrobit např. ochrannému léčení, a je ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody. Uložený trest musí být také přiměřený stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost, a je také nutné, při ukládání trestu přihlédnout k možnosti nápravy pachatele a také k poměrům pachatele majetkové poměry jsou rodinné, majetkové, a pracovně právní. Stupeň nebezpečnosti je možné vystihnout tak, že při vycházení z příslušné zákonné trestní sankce a jednak ze

13 zvláštností daného tr. činu, zákonné trestní sankce jsou výrazem typového stupně nebezpečnosti pro společnost, který je pro daný trestný čin příznačný a trest je trestní sankcí za spáchaný skutek určen : - alternativně soud smí posoudit, který z trestů je třeba uložit: - rámcově je stanovena dolní a horní hranice, nebo jen horní hranice, horní hranice trestu odnětí svobody se zvyšuje jen u zvláště nebezpečného recidivisty a u pachatele trestného činu spáchaného ve prospěch zločinného spolčení; horní i dolní hranice tohoto trestu se snižuje u mladistvých na polovinu Proti každému trestu, který je soudem uložený odsouzenému, je možné, aby se pachatel před nabytím právní moci rozsudku v předepsané lhůtě odvolal a to jak proti výši trestu tak i proti vině, o odvolání rozhoduje bezprostředně nadřízený soud, jehož rozhodnutí je již závazné a není proti němu řádného opravného prostředku Trest úhrnný Pokud se však pachatel dopustí více trestných činů dochází k souběhu trestných činů. Souběhem trestného činu rozumíme případ, kdy pachatel spáchal dva a více trestných činů dříve, než byl pro kterýkoliv z nich odsouzen. Odsouzením se rozumí okamžik vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem, který ve věci rozhoduje jako prvoinstanční. Ukládání trestu pachateli při souběhu trestných činů se řídí zásadami pro uložení trestu: a) zásada sčítací kumulační vyjadřuje zásadu kolik trestných činů tolik trestů. Tato zásada se v praxi objevuje v českém právu výjimečně, protože vede k nepřiměřeně tvrdým trestům b) zásada absorpční - je zde vyjádřena zásada, že vyšší trest pohlcuje trest menší, jedná se protipól zásady kumulační, protože změkčuje tresty za trestné činy, které pachatel spáchal c) zásada zostření asperační - je zde vyjádřena zásada, že trest, který je pachateli vyměřen se ukládá v rámci trestní sazby stanovené na trestný čin, který je nejpřísněji trestný z činů, pro které je pachatel souzen.

14 Český trestní zákon při ukládání trestů upravuje ukládání trestů za souběh v podstatě podle zásady absorpční, ale je zde také zastoupen prvek zásady kumulace, který spočívá v tom, že soud může kromě trestu, který by pachateli uložil za více trestných čin spáchaných pachatelem podle nejpřísnějšího ustanovení uložit i jiný druh trestu. Také je zde však zastoupena zásada asperační, která spočívá v tom, že se při rozhodování o výši trestu přihlíží ke skutečnosti, že pachatel se dopustil více trestných činů jako k přitěžující okolnosti, která má vliv na možné zpřísnění uloženého trestu Pachateli.. V tomto případě soud rozhoduje o uložení trestu souhrnného, úhrnného. Soud při ukládání úhrnného trestu pachateli nerozlišuje, zda se pachatel své trestné činnosti dopustil tím, že se dopustil jednočinného souběhu nebo vícečinného souběhu. Neumožňuje -li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v 27 jako trest samostatný. Soud při rozhodování o trestu při ukládání úhrnného trestu, se u trestu zvyšuje horní hranice trestného činu na trest, který je možné uložit za nejpřísnější trestný čin, kterého se pachatel dopustil. 16 Také spodní hranice pro úhrnný trest se použije ta nejvyšší spodní hranice trestu za spáchaný trestný čin, který mu je kladen za vinu. Ukládání úhrnného trestu je možné pouze v případě souběhu jednočinného nebo vícečinného, při společném trestním řízení a ve společném odsuzujícím rozsudku. Nemá na úhrnný trest žádný vliv zda se jedná o souběh stejnorodý nebo nestejnorodý. Úhrnný trest je pro pachatele ve svém důsledku výhodnější, protože je mu uložen jeden trest za více trestných činů spáchaných pokračováním, protože je odsouzen pouze k jednomu trestu, a není zde použita zásada kumulační, ve smyslu, že by se mu za jednotlivé spáchané trestné činy sčítaly tresty. I když v rozsudku bude pachateli vyměřena výše trestu za čin nejpřísněji trestný, ale také je možné trest zostřit, protože spáchání více trestných činů je bráno jako přitěžující okolnost. Je-li však pachatel při ukládání úhrnného trestu uznán jako zvlášť nebezpečný recidivista, nebo za pachatele trestného činu spáchaného ve prospěch zločinného spolčení vychází se z nejvyšší trestní sazby, která pachateli za skutek hrozí, již povýšené o 1/3 trestu odnětí svobody, který pachateli za skutek hrozil, přičemž soud musí uložit trest v horní polovině takto stanovené doby, avšak při ukládání trestu zvýšeného o 1/3 pro zvlášť nebezpečného recidivistu se nezvyšuje spodní hranice trestu odnětí svobody. Jako úhrnný trest je možné v návaznosti na závažnost projednávaných

15 trestných činů, které jsou pachateli kladeny za vinu možné uložit samostatně tyto tresty : Výjimečný trest trest odnětí svobody test obecně prospěšných prací - trest zákazu činnosti peněžitý trest trest propadnutí věci trest vyhoštěni trest zákazu pobytu 4). Trest zákazu činnosti a trest propadnutí věci lze však pachateli samostatně uložit jako trest úhrnný pouze v případě, když je tento trest ve zvláštní části trestního zákona obsažen v sankci úhrnného trestu. Musí tedy jeho uložení umožňovat některý ze sbíhajících se trestných činů. Naopak, ale trest vyhoštění a trest zákazu pobytu může být stanoven samostatným úhrnným trestem i v případě, že ve zvláštní části trestního zákona také trest není výslovně stanoven. Stejné podmínky jako u trestu vyhoštění a zákazu pobytu jsou i u peněžitého trestu a trestu obecně prospěšných prací. Pokud se však jedná o mladistvého pachatele, tak mu může být soudem jako úhrnný trest samostatně uložen pouze některý z druhů 17 trestů a to s výjimkou trestu obecně prospěšných prací, nebo peněžitého trestu, vždy jen za předpokladu, že takový druh trestu je obsažen ve zvláštní části trestního zákona. Jestliže je ke stížnosti pro porušení zákona zrušen rozsudek jen ohledně některého z trestných činů, za něž byl pravomocně uložen úhrnný trest jen ohledně některého ze spáchaných trestných činů, za něž byl úhrnný trest uložen, bude v rozsudku zrušen celý výrok o úhrnném trestu a znovu bude rozhodováno o všech sbíhajících se trestných činech. Není podmínkou, že nové rozhodování o trestných činech bude vedeno ve společném řízení, nebo bude vedeno oddělené trestní řízení z důvodu vyloučení některého z trestných činů, které se sbíhali v předchozím rozsudku o úhrnném trestu.

16 18 4. Trest souhrnný Souhrnný trest představuje zvláštní způsob trestání mnohosti trestné činnosti téhož pachatele. Přichází v úvahu pouze v případě vícečinného souběhu a ukládá se jen v těch případech, kdy nebylo možno z jakýchkoli příčin provést společné řízení a rozhodnout společným rozsudkem o všech sbíhajících se trestných činech spáchaných týmž pachatelem. Není možné rozsudkem o souhrnném trestu rozhodnout o jediném skutku, který by vykazoval zároveň více trestných činů, protože by za jeden skutek byly uloženy dva samostatné tresty což je nepřípustné. Pokud tedy soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvého stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, pak soud zruší výrok o trestu v dřívějším rozsudku, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a za všechny trestné činy uloží souhrnný trest. Při ukládání souhrnného trestu musí být dřívější odsuzující rozsudek v jiném trestném činu pachatele pravomocný. Souhrnný trest se ukládá také v případě, že dřívější trest byl uložen trestním příkazem a nový trest se ukládá rozsudkem. Pro uložení souhrnného trestu má trestní příkaz stejnou povahu jako odsuzující rozsudek. Souhrnný trest však je možné uložit pouze v případě, že trestný čin, za který je souhrnný trest ukládán, spáchal dříve, než mu byl trestní příkaz doručen, zrušení vydaného trestního příkazu odporem proti trestnímu příkazu však musí skončit pravomocným rozsudkem v následně nařízeném hlavním líčení. Není však rozhodující, kdy byl trestní příkaz vydán, protože, aby byly s trestním příkazem spojeny účinky spojené s vyhlášením rozsudku, musí být trestní příkaz doručen, datum vydání trestního příkazu nemá na účinky spojené s vyhlášením rozsudku vliv. Ačkoliv se souhrnný trest má v podstatě rovnat úhrnnému trestu, jaký by se uložil v době rozhodování o zbytku souhrnu sbíhající se trestné činnosti, je soud ukládající souhrnný trest přesto do jisté míry omezen

17 při hodnocení již odsouzené části souhrnu sbíhající se trestné činnosti, která už byla předmětem dřívějšího rozsudku. Soud totiž není oprávněn činit skutková zjištění týkající se otázky viny ohledně skutku dříve souzeného, a nesmí přezkoumávat ani právní závěry dřívějšího rozsudku v otázce viny, která již byla pravomocně vyřešena. Může pouze doplnit nebo korigovat zjištění 19 učiněná předchozím rozsudkem v otázce trestu, a to zjištěními o skutečnostech, které nastaly v době po vyhlášení předchozího rozsudku, a o skutečnostech, které mají bezprostřední vztah ke skutku později souzenému. V důsledku těchto nových zjištění může být korigován konkrétní stupeň nebezpečnosti pro společnost skutku dříve souzeného a změn může doznat i hodnocení možností nápravy a osobních poměrů pachatele. Za tím účelem je soud později rozhodující povinen opatřit si dostatek podkladů pro uložení souhrnného trestu a zpravidla jej nebude moci uložit, aniž by měl k dispozici trestní spis týkající se předchozího odsouzení. Došloli k nařízení výkonu předchozího podmíněně odloženého trestu odnětí svobody ještě předtím, než byl uložen souhrnný trest nelze jako souhrnný trest uložit pouze trest odnětí svobody s podmínečným odkladem jeho výkonu, ale odsouzení musí být nepodmíněné 1). Z obsahově navazujících rozhodnutí, které ztrácejí podklad zrušením předchozího výroku o trestu, a která se rozsudkem o uložení souhrnného trestu zrušují, přichází v úvahu zejména rozhodnutí o započítání vazby, jež předcházela dřívějšímu rozsudku, o odkladu nebo přerušení výkonu některých druhů trestu, o upuštění od výkonu některých druhů trestu, o nařízení výkonu trestu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, o osvědčení podmíněně propuštěného, respektive o nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody, o použití amnestie, nebo o změněn výměry trestu v souvislosti s ní atd. Po právní moci rozsudku, jímž byl uložen souhrnný trest, se pak zruší rozhodnutí a opatření související s výkonem předchozího trestu, jako je například opatření dle 315 odst. 3 trestního řádu. Některá z těchto zrušených rozhodnutí a opatření budou po pravomocném uložení souhrnného trestu učiněna znovu, ovšem ve vztahu k souhrnnému trestu - například rozhodnutí o započítání vazby, a některá pak nebudou přicházet v úvahu buď vůbec, - například rozhodnutí o výkonu náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, nebyl-li peněžitý trest v rámci 1) Půry In Pavel Šámal, František Púry, Stanislav Rizman, Trestní zákon komentář, 5. přeprac. vydané 2003 v naklad. C.H.BECK Praha roku 2003 str. 281

18 20 souhrnného trestu uložen, anebo jen za určitých okolností - například rozhodnutí odkladu výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů dle 322 odst. 1 trestního řádu, změnil-li se zdravotní stavu odsouzeného 2). Protože však pachatel nemá mít újmu ani prospěch, ze skutečnosti, že mu byl uložen trest souhrnný, ač by mu jinak byl ukládán trest úhrnný, vyžaduje trestní zákon, aby se započítal předchozí trest v míře, v jaké byl vykonán do později ukládaného souhrnného trestu dle 38 trestního zákona. Jestliže je ke stížnosti pro porušení zákona zrušen rozsudek jen ohledně některého z trestných činů, za něž byl pravomocně uložen souhrnný trest, tak se v případě zrušení jen rozsudku pozdějšího, jímž byl ukládán souhrnný trest, obnoví platnost výroku o trestu v dřívějším rozsudku a pokud by přicházelo v úvahu opětovné uložení trestu za tu část trestné činnosti, jež byla důvodem zrušení, pak by se opětovně ukládal souhrnný trest. Konečně pokud by se důvod zrušení týkal výroku o vině v dřívějším rozsudku, bylo by nutné spolu s jeho zrušením zrušit i pozdější rozsudek, jímž byl uložen souhrnný trest, a pak by se za všechny sbíhající se trestné činy ukládal trest úhrnný. Podobně by se postupovalo v případě řízení o dovolání. V případě částečného zrušení rozsudku, jímž byl uložen souhrnný trest, rozhodnutím o povolení obnovy řízení stanoví soud přiměřený trest za zbývající trestné činy. Úhrnný i souhrnný trest představují pro pachatele výhodnější postup, neboť v nich je zohledněna skutečnost, že se pachatel dopustil dalšího trestného činu, aniž by byl varován odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu. Úhrnný a souhrnný trest lze proto uložit jen za předpokladu, že mezi předmětnými trestnými činy je skutečně dán vztah souběhu trestného činu. Úhrnný a souhrnný trest mají povahu jednotného trestu, protože po vnější stránce se v podstatě neliší od trestu ukládaného za jediný trestný čin a za jednotlivé sbíhající se trestné činy se nestanoví žádné dílčí tresty, které by odpovídaly závažnosti každého ze sbíhajících se trestných činů 3). 2)Půry In Pavel Šámal, František Púry, Stanislav Rizman, Trestní zákon komentář, 5. přeprac. vydání 2003 v naklad. C.H.BECK Praha roku 2003 str )Půry In Pavel Šámal, František Púry, Stanislav Rizman, Trestní zákon komentář, 5. přeprac. vydání 2003 v naklad. C.H.BECK Praha v roce 2003 str Trest společný

19 Odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu, za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Tímto ustanovením 37a bylo do trestního zákona zařazeno novelizací provedenou s účinností od zákonem č. 265/2001 Sb. Jsou jím řešeny důsledky změněné koncepce v pojímání skutku a nepřípustnosti trestního stíhání, kterou přinesla zmíněná novelizace do trestního řádu. Tato změna znamená zvláštní způsob ukládání trestu za trestné činy spáchané ve formě pokračování v případech, nebudou-li všechny dílčí útoky takových trestných činů projednávány společně v jednom řízení anebo bude-li z jiných důvodů rozhodováno o některých útocích později. Rozhoduje se nejen o společném trestu, ale též o vině ohledně pokračujícího trestného činu, který je jedním skutkem z hlediska trestního zákona, což může mít vliv na právní kvalifikaci skutku, na důvody nutné obhajoby apod. Platí zde obdobná konstrukce jako při ukládání souhrnného trestu. Pokud tedy soud odsuzuje pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu, za jehož ostatní útoky byl již soudem prvého stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který nabyl právní moci, zruší v dřívějším rozsudku výrok o vině o pokračujícím trestném činu, celý výrok o trestu a navazující výroky a znovu rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně. Pro uložení společného trestu musí být splněny současně dvě podmínky a to, že trest musí být ukládán za pokračování v trestném činu a druhá podmínka je, že soud rozhoduje za situace, kdy jeden nebo více dílčích útoků pokračujícího trestného činu již byl pachatel dřívějším rozsudkem pravomocně odsouzen a předmětem rozhodování je jeden nebo více dalších dílčích útoků téhož pokračujícího trestného činu, za něž pachatel dosud nebyl potrestán. Pokračující trestný čin je definovaný v 89 odst. 3 trestního 22 zákona - pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a

20 blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Pokračování v trestném činu je vymezeno čtyřmi základními znaky, které musí být současně dány: a) útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu b) musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost) c) musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení d) blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (objektivní souvislost) 4) Dílčí útoky tedy musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu trestného činu, nebo různé alternativy téhož ustanovení trestného činu. Může se jednat dílem o skutkovou podstatu základní a dílem o skutkovou podstatu kvalifikovanou. Každý dílčí útok pokračování v trestném činu musí znovu naplňovat znaky trestného činu, ať dokonaného, nebo nedokonaného. Způsobená škoda pokračováním v trestném činu se sčítá u jednotlivých dílčích útoků dohromady, protože všechny dílčí útoky pokračování tvoří jediné jednání, které má poté jediný následek, toto má zásadní význam u těch trestných činů, kde je způsobená škoda na majetku znakem skutkové podstaty trestného činu. Stejně jako způsobená škoda se u pokračování v trestném činu sčítá i prospěch z pokračování v trestném činu. Účastenství podle 10 odst. 1 tr. zákona na trestných činech různých pachatelů nelze posoudit jako jeden pokračující trestný čin účastenství, i když by byly jinak splněny všechny podmínky pro pokračování v trestném činu. Subjektivní souvislost pokračování v trestném činu spočívá v postupném uskutečňování jednotného záměru, který zde musí být již při prvním dílčím útoku pokračování v trestném činu, protože jediný trestný čin musí vyplynout z jediné vůle pachatele spáchat uvedený trestný čin. Jednotný záměr je třeba v trestním řízení dokázat. Je 4) Šámal In Pavel Šámal, František Púry, Stanislav Rizman, Trestní zákon komentář, 5. přeprac. vydání 2003 naklad. C.H.BECK Praha v roce 2003 str možné jej odvodit například ze stejnorodého způsobu jednání pachatele, který odcizuje stejné věci, nebo z objektivní souvislosti časových spáchání jednotlivých útoků trestného činu. Také musí být splněna podmínka stejného nebo podobného způsobu provedení, která je naplněna tím, že pachatel se jednotlivých dílčích útoků dopouští stejným způsobem provedení, nebo alespoň velmi podobným způsobem provedení činu. Tato podmínka musí být splněna i když se jedná o

21 stejnou skutkovou podstatu trestného činu, která by však mohla být naplněna i v případě, že by k jejímu naplnění došlo různými způsoby provedení. Mezníkem, který ukončuje pokračování v trestném činu je zahájení trestního stíhání pachatele policejním orgánem pro tento skutek, v kterém je spatřován stíhaný pokračující trestný čin. Mezníkem je doba, kdy je zahájení trestního stíhání doručeno obviněnému. Pokud bude po sdělení obvinění pro uvedený trestný čin, pachatel pokračovat v jeho páchání nadále, nemůže již být následné jednání po sdělení obvinění kvalifikováno jako pokračování v trestném činu, pro který již bylo zahájeno trestní stíhání obviněného. Pokračování v trestném činu není omezeno místní souvislostí, proto můžou být jako pokračování v trestném činu považovány útoky, které se staly na různých místech nebo i v zahraničí, pokud jsou splněny ostatní povinné podmínky pro pokračování v trestném činu Rozdíly mezi trestem úhrnným, souhrnným a společným Rozdíl mezi uloženým trestem úhrnným, souhrnným a společným je v tom, že úhrnný trest je možné uložit odsouzenému pouze v případě, že se pachatel dopustil více trestných činů v souběhu jednočinném nebo vícečinném a je o těchto skutcích rozhodováno ve společném řízení. Oproti tomu, při ukládání trestu souhrnného musí již v trestním řízení být vyhlášen odsuzující rozsudek za trestný čin. Při ukládání souhrnného trestu jej soud uloží za skutek, který pachatel spáchal dříve než byl vyhlášen odsuzující rozsudek za předchozí trestný čin, ale odsuzující rozsudek se nestal pravomocný. Společný trest se ukládá v případě, že pachatel je souzen pro trestný čin, který je dílčím útokem pokračujícího trestného činu, a za

22 ostatní dílčí útoky pokračujícího trestného činu již byl pachatel pravomocně odsouzen. Úhrnný a souhrnný trest je možné uložit při trestním řízení o různých trestných činech, o proti tomu, společný trest je možné uložit pouze pachateli za pokračování v konkrétním trestném činu, a z jakýchkoliv důvodů nebylo ve věci možné konat společné řízení. Další rozdíl mezi souhrnným a společným trestem je v tom, že při ukládání souhrnného trestu není zrušen výrok o vině, ale pouze výrok o trestu, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok navazující. U společného trestu je zrušen jak výrok o vině tak o trestu, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok navazující. Uložený trest úhrnný, souhrnný, společný se ukládají z důvodu postihu pachatele trestné činnosti při jeho páchání různých trestných činů, které je možné však uložit pouze při spáchání více jak dvou trestných činů. Soud při ukládání trestu souhrnného, nebo společného musí uložit trest stejný, nebo přísnější než byl uložen v předchozím rozsudku. Pokud je v předchozím rozsudku uložen trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku, nebo propadnutí věci musí být tento trest uložen i v trestu souhrnném. Při ukládání společného trestu není stanoveno v zákoně, že musí být tyto tresty uloženy, pokud byly obsaženy v předchozím rozsudku, protože trest společný nesmí být v prospěch nebo neprospěch pachatele. 7. Shrnutí práce 25 Trest úhrnný, souhrnný a společný The total, summary and common punishment Trestem rozumíme v trestním právu sankci, kterou státní moc na základě oprávnění v trestním zákoně ukládá pachateli prostřednictvím spravedlivého a nezávislého soudce fyzické osobě, která musí být starší 15 let, a být příčetná za její protiprávní chování. Trest je možné uložit pouze jako sankci za trestný čin spáchaný pachatelem. Pachatel může být v odsuzujícím rozsudku nebo trestním příkazem prvoinstančního soudu odsouzen k těmto druhům trestů : a) odnětí svobody, b) obecně prospěšné práce, c)ztrátu čestných titulů a vyznamenání, d) ztrátu vojenské hodnosti, e) zákaz činnosti, f) propadnutí majetku, g) peněžitý trest,

23 h) propadnutí věci, ch) vyhoštění, i) zákaz pobytu 5) Pokud však pachatel se dopustí více trestných činů za sebou jdoucích a dochází k ukládání trestů za uvedené trestné činy jednotlivě jsou uvedené tresty ukládány jako souhrnné, úhrnné nebo společné. Úhrnný trest je ukládán v případě, že pachatel spáchal několik trestných činů, o kterých probíhá trestní řízení, ale protože není možné mu trestní sazby, kterými je ohrožen sečíst do hromady a uložit mu odpovídající trest je pachateli uložen trest podle absorpční zásady a to za trestný čin, který je nejpřísněji trestný ze spáchaných trestných činů. Souhrnný trest je ukládán v případě, že soud odsuzuje pachatele za spáchaný trestný čin, který spáchal dříve než trestný čin, za který mu již byl vyhlášen rozsudek, ale nebyl rozsudek pravomocný. Poté soud zruší první rozsudek za trestný čin, čímž dojde i ke zrušení ostatních na něho navazujících 5) Zákon č. 140/1961 Sb. trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 26 rozsudků, v souhrnném trestu vyhlašovaném pro pozdější skutek se převezme z prvního rozsudku výrok o vině, a zruší se pouze výrok o trestu, kterýž je nahrazen souhrnným trestem, který nesmí být mírnější než trest který byl souhrnným trestem zrušen. Odsuzuje- li soud pachatele za dílčí útok při pokračování trestného činu, za jehož ostatní útoky byl již pravomocně odsouzen prvoinstančním soudem odsuzujícím rozsudkem, zruší soud ve svém rozsudku předchozí již pravomocný rozsudek a to v části výroku o vině o pokračujícím trestném činu a dalších trestných činech spáchaných v jednočinném souběhu, dále zruší výrok o trestu, a také zruší všechny další výroky, které mají základ ve výroku o vině. Následně prvoinstanční soud znovu rozhodne o vině pokračujícího trestného činu včetně nového dílčího útoku, popřípadě i dalších skutků spáchaných v jednočinném souběhu a uloží pachateli společný trest za pokračující trestnou činnost. Uložený trest nesmí být mírnější než trest uložen ve zrušeném rozsudku. Všechny druhy ukládaných trestů, ať se jedná o trest úhrnný, souhrnný nebo společný jsou ukládány pouze pachatelům, kteří se dopustili dvou a více trestných činů, a tyto jednotlivé druhy trestů řeší trestní postih pachatelů v době, kdy dochází k soudnímu stíhání pachatele za tyto spáchané trestné činy. Není možné v jednom rozsudku uložit pachateli najednou trest souhrnný a úhrnný. Je možné pachateli