Bankovní institut vysoká škola Praha

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Práva a veřejné správy Okolnosti polehčující a přitěžující Bakalářská práce Autor: Romana Obhlídalová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Mojmír Pokorný Praha Duben, 2012

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literatura. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. v Praze dne 30. Dubna Romana Obhlídalová 2

3 Poděkování Chtěla bych poděkovat svému vedoucímu práce panu Mgr. Mojmíru Pokornému za jeho ochotu a pomoc. 3

4 Anotace V bakalářské práci jsem se zaměřila na vymezení pojmu trestní čin, pachatel, spolupachatel a na zásady ukládání trestů. Dále zde popisuji jednotlivé okolnosti polehčující a přitěţující dle trestního zákoníku. Annotation In my thesis, i focused on the definition of criminal offence, perpetrator, accomplice and the principles of sentencing. Also describe the various mitigating and aggravating circumstances under the penal code. 4

5 Obsah Úvod Trestný čin Pojem trestného činu a jeho znaky Protiprávnost Typové znaky tvořící skutkovou podstatu trestného činu Obecné poţadavky na subjekt Protiprávnost Typové znaky tvořící skutkovou podstatu trestného činu Obecné poţadavky na subjekt (pachatele) Trestní čin a správní delikt V systému správních deliktů se rozlišují: Souběh trestních činů Souběh trestných činů Recidiva trestných činů Pojem a význam pachatele, spolupachatele a účastníka trestného činu Vlastonoruční trestné činny Neposkytnutí pomoci Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku Souloţ mezi příbuznými Dvojí manţelství Křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek Opilství Význam věku Konkrétní a speciální subjekt (pachatel) trestného činu Ustanovení Trestního Zákoníku 114 odst. 1 o konkrétním a speciálním subjektu Trestní odpovědnost právnických osob Zásady ukládání trestů Trest je trestní sankcí určen Alternativně Rámcově Polehčující a přitěţující okolnosti

6 Prosté upuštění od potrestání Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem Upuštění od potrestání za současného uloţení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence Polehčující okolnosti Spáchal trestný čin poprvé a pod vlivem okolností na něm nezávislých Spáchal trestný čin v silném rozrušení, ze soucitu nebo z nedostatku ţivotních zkušeností Spáchal trestný čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti Spáchal trestný čin pod vlivem hrozby nebo nátlaku Spáchal trestný čin pod vlivem tíţivých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil Spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých Mladiství Spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniţ byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, anebo překročil meze přípustného rizika nebo meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost Spáchal trestný čin v právním omylu, kterého se bylo moţno vyvarovat Omyl skutkový (Tr. Zákoník 18) Omyl právní (Trestní Zákoník 19) Trestným činem způsobil niţší škodu nebo jiný menší škodlivý následek Přičinil se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu Svůj trestný čin sám oznámil úřadům Přispěl zejména jako spolupracující obviněný k objasňování trestné činnosti spáchané členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny Trestného činu upřímně litoval Vedl před spácháním trestného činu řádný ţivot Napomáhal při objasňování své trestné činnosti nebo významně přispěl k objasnění trestného činu spáchaného jiným Přitěţující okolnosti Spáchal trestný čin s rozmyslem nebo po předchozím uváţení

7 14.2 Spáchal trestný čin ze ziskuchtivosti, z pomsty, z národnostní, rasové, etnické, náboţenské, třídní či jiné podobné nenávisti nebo zjiné zvlášť zavrţeníhodné pohnutky Spáchal trestný čin surovým nebo trýznivým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí nebo jiným obdobným způsobem Spáchal trestný čin vyuţívaje něčí nouze, tísně, bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti Trestným činem porušil zvláštní povinnost Ke spáchání trestného činu zneuţil svého zaměstnání, postavení nebo funkce Spáchal trestný čin vůči osobě podílející se na záchraně ţivota a zdraví nebo na ochraně majetku Spáchal trestný čin ke škodě dítěte, osoby blízké, těhotné, nemocné, zdravotně postiţené, vysokého věku nebo nemohoucí Svedl k činu jinak trestnému, provinění nebo trestnému činu jiného, zejména dítě mladší 15 let, mladistvého nebo osobu ve věku blízkém věku mladistvých Spáchal trestný čin za krizové situace, ţivelní pohromy nebo jiné události váţně ohroţující ţivot, veřejný pořádek nebo majetek, anebo na území, na němţ je prováděna nebo byla provedena evakuace Trestným činem způsobil vyšší škodu nebo jiný větší škodlivý následek Trestným činem získal vyšší prospěch Spáchal trestný čin ve větším rozsahu, na více věcech nebo více osobách, anebo trestný čin páchal nebo v něm pokračoval po delší dobu Spáchal více trestných činů Úhrnný a souhrnný trest (Trestní Zákoník 43) Spáchal trestný čin jako organizátor, jako člen organizované skupiny nebo člen spolčení, nebo Byl jiţ pro trestný čin odsouzen; soud je oprávněn podle povahy předchozího odsouzení nepokládat tuto okolnost za přitěţující, zejména s ohledem na význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osobu pachatele, míru jeho zavinění, jeho pohnutku a dobu, která uplynula od posledního odsouzení, a jde-li o pachatele trestného činu, který byl spáchán ve stavu vyvolaném duševní poruchou, anebo o pachatele, který se oddává zneuţívání návykové látky a spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím 7

8 zneuţíváním, také tehdy, započal-li léčení nebo učinil jiná potřebná opatření k jeho zahájení Srovnání trestního zákoníku a trestního zákona v okolnostích přitěţujících a polehčující Okolnosti polehčující, které zůstaly nepozměněny Okolnosti přitěţující, které zůstaly nepozměněny Okolnosti polehčující, které byly pozměněny Okolnosti přitěţující, které byly pozměněny Odlišné okolnosti polehčující Odlišné okolnosti přitěţující Závěr

9 Úvod Předmětem mé bakalářské práce je vymezení okolností polehčujících a přitěţujících, které se zohledňují při ukládání trestů pachatelům za jednotlivé trestné činy, které se v součastné době dělí na přečiny a zločiny. Při ukládání trestů a zvaţování uţití těchto okolností, které jednak pachateli polehčují a jednak přitěţují, je třeba vycházet z různých okolností. Mezi tyto lze řadit způsob spáchání trestného činu, samotnou osobu pachatele, jeho předchozí ţivot, čili zda před spácháním trestné činnosti vedl řádný ţivot. Rovněţ je nutné posuzovat věk pachatele, jakoţ i jeho příčetnost a nepříčetnost. Zvláště je pak třeba posuzovat osoby, které před spáchání činů neměli osmnáct let věku, avšak jiţ překročil patnáct let věku. Tyto osoby se nazývají osobami mladistvým. O jejich trestné činnosti se vede samostatné řízení. Také je třeba zvaţovat při ukládání trestů, které okolnosti lze povaţovat za polehčující a které za přitěţující. Jejich postavení je upravené samostatným zákonem 218. V úvodu mé bakalářské práce se zaměřím na vymezení pojmu trestný čin jeho znaky. Zde budu popisovat typové znaky tvořící skutkovou podstatu trestného činu, rozdíl mezi trestným činem a deliktem. Dál se budu zaměřovat na pojem a význam pachatele, spolupachatele a účastníka trestného činu. Pachatelem trestného činu je, kdo trestný čin spáchal sám. Také nemohu opomenout zásady ukládání trestů, protoţe za kaţdý trestný čin náleţí trest. Soud musí pří ukládání trestů vycházet jak z obecných zásad pro ukládání trestních sankcí tak z obecných zásad pro ukládání trestu. Základním institutem slouţícím právě k individualizaci uloţeného trestu je institut polehčujících a přitěţujících okolností. V práci se tak pokusím přehledovým způsobem podat ucelený výklad o jeho jednotlivých okolnostech. Nakonec bakalářské práce uvedu srovnání trestního zákoníku a trestního zákon. O jaké okolnosti je trestní zákoník rozšířen a jaké okolnosti jsou zcela nové. 9

10 1 Trestný čin Trestní zákon československý z roku 1950 kodifikoval podle sovětského vzoru materiální pojetí trestného činu, při kterém byla jako hlavní vlastnost trestného činu prohlášena jeho nebezpečnost pro společnost. Materiální pojetí znamenalo, ţe definici trestního činu tvořily dva znaky a to na jedné straně nebezpečnost pro společnost a na druhé straně skupina formálních znaků. Materiální pojetí trestného činu přešlo i do kodifikace trestního práva z roku Celá trestně právní nauka běţně vychází z materiálního pojmu trestného činu. Materiální pojetí trestného činu je základem kriminalizace vybraných činů, vyjadřuje představu společnosti a státu a co smí být a co má být pod trestem zakázáno a je tak důleţitý kriminálně-politickým instrumentem. Akceptuje se formální pojem trestného činu. Základem platného trestného práva je formální pojem trestného činu. Umoţňuje přísné rozlišování trestných činů a činů beztrestných a je tak rozhodující pro garanční funkci trestního zákona. Toto pojetí vychází ze zásady nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege (zákonná forma trestněprávního předpisu, ţádný TČ bez zákona, ţádný trest bez zákona), ze které vyplývá poţadavek účinnosti trestněprávních norem. Nutí zákonodárce, aby dbali na propracovanost trestního práva a jeho institutů, aby usilovali o náleţitost určitost, přesnost a jasnost trestněprávních norem. 1 2 Pojem trestného činu a jeho znaky Základem trestní odpovědnosti podle platného českého trestního práva je spáchání trestního činu. Definice trestního činu je uvedena v ustanovení 13 odst. 1 trestního zákoníku, podle něhoţ je trestním činem protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. 2 1 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN , s Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN , s

11 Trestný čin, který spáchal mladiství, se nazývá provinění. Je upraven v 6 zákona o soudnictví ve věcech mládeţe č. 218/2003 Sb. 3 Podle platného českého trestního zákoníku se vyznačuje kaţdý trestní čin těmito znaky: 2.1. Protiprávnost - V případech úmyslného usmrcení vyloučená např. za podmínek nutné ochrany. 2.2 Typové znaky tvořící skutkovou podstatu trestného činu Individuální objekt -U vraţdy, nedotknutelnost lidského ţivota Objektivní stránka U vraţdy, jednání smrtelný následek kauzální vztah mezi nimi Speciální subjekt či konkrétní subjekt U vraţdy novorozeného dítěte matkou (matka konkrétní subjekt) Subjektivní stránka U vraţdy, úmysl 2.3 Obecné poţadavky na subjekt -Fyzická osoba -Věk (starší 15 let) -Příčetná osoba -Osoba patřící rozumově a mravně vyspělá -mladistvého 3 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN , s

12 2.4 Protiprávnost Protiprávnost činu ( 13 ods. 1), kterou posuzujeme z pohledu celého právního řádu. Trestním činem můţe být jen jednání právním řádem zakázané a nedovolené. Z hlediska trestního práva nelze protiprávnost posuzovat. Při posouzení je nutné brát v úvahu i hlediska ostatních právních odvětví, výsledkem posouzení musí být rozpor činu s právním řádem. Protiprávnost je obligatorním znakem kaţdého trestného činu Typové znaky tvořící skutkovou podstatu trestného činu Charakterizují individuální objekt trestného činu, jeho objektivní stránku, pachatele a subjektivní stránku. Různé typy trestních činů se od sebe odlišují typovými znaky. 3 Obecné poţadavky na subjekt (pachatele) Jen fyzická osoba se můţe dopustit trestného činu, která je trestně odpovědná. Jde o osobu starší patnácti let, která je v době činu příčetná. Pokud se jedná, o osobu mladistvou musí být patřičně rozumově a mravně vyspělá. Tyto poţadavky jsou u všech trestních činů a u všech pachatelů shodné, neodlišují je od sebe navzájem. V 111 a dalších ustanoveních trestního zákoníku se trestním činem rozumí i příprava zvlášť závaţného zločinu, pokus trestného činu a účastenství na trestném činu ve formě organizátorství, návodu a pomoci. Ve zvláštní části trestního zákona jsou uvedeny definice jednotlivých druhů trestné činnosti. 5 4 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s

13 4 Trestní čin a správní delikt Protispolečenské protiprávní činy se dělí podle českého práva na dvě velké skupiny a) Trestné činy definované v trestním právu hmotném, o kterých se mluví jako o jediných soudně trestních deliktech, (u mladistvých se mluví o provinění - 6 ZSVM). b) Správní delikty definované ve správním právu, jsou postihované v rámci správního trestání a ze kterých jsou neznámější přestupky. V rozdílném typovém stupni společenské škodlivosti, je základní rozdíl mezi trestnými činy a správními delikty. Trestné činy mají z pravidla vyšší stupeň společenské škodlivosti a větší závaţností neţ správní delikty. O trestné činy by mělo jít v těch případech, ve kterých nepostačuje postih daného jednání jako správního deliktu podle správního práva ( 12 ods. 2 Tr. Zákoníku). Základní rozdíl mezi trestnými činy a správními delikty jsou tak spíše kvantitativní neţ kvalitativní povahy. Trestní právo postihuje trestné činy, coţ jsou závaţné delikty fyzických osob. Správní právo postihuje správní delikty. Jsou to méně závaţné delikty fyzických osob i právnických. Správní trestání, tedy rozhodování správních orgánů o vině a trestu za protiprávní jednání (správní delikt), je u nás (ve srovnání s jinými evropskými státy) velmi široce uplatněno. O šíři trestní pravomoci vypovídá náš trestní řád, který obsahuje přes 200 zákonů obsahující skutkové podstaty správních deliktů a ţe kaţdý přijímaný zákon z oboru správního práva zahrnuje ustanovení o správních deliktech. Dnešní systém správních deliktů je nepřehledný a komplikovaný, právní úprava je roztříštěná a postrádá koncepční přístup. 6 6 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s

14 4.1 V systému správních deliktů se rozlišují: - Přestupky (jsou vyznačeny v přestupkovém zákoně ČNR č. 200/1990 Sb.) - Jiné správní delikty fyzických osob (nesplnění povinnosti podle zák. č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, můţe správní orgán uloţit fyzické osobě podle 28 ods. 1 písm. a) tohoto zákona pokutu do výše Kč. - Správní delikty právnických osob (porušení povinnosti vyplývající ze zákona č. 280/19920Sb., o zdravotních pojišťovnách, jde o odpovědnost objektivní bez zavinění). - Správní delikty právnických osob a tzv. fyzicky podnikajících osob (zákon č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, uloţí stavební úřad pokutu do 1 milionu korun právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě, která provádí novou stavbu bez stavebního povolení, jde o objektivní odpovědnost bez zavinění, tento zákon však v 182 stanoví liberační důvod). - Správní disciplinární delikty (jde o disciplinární odpovědnost příslušníků Policie ČR, příslušníků Vězeňské sluţby a justiční stráţe, jiných bezpečnostních sborů, vojáků, ale i členů profesních komor např. advokátů). - Správní pořádkové delikty (v porušení procesních povinností fyzickou osobou, ale i právnickou osobou, stanovených ve správním řádu nebo v zákonech upravující správní dozor). Odpovědnost za přestupky je upravena v přestupkovém zákoně ČNR č. 200/1990 Sb., který je moţno povaţovat za kodex přestupkového práva. Vedle přestupkového zákona jsou skutkové podstaty přestupků na jednotlivých úsecích veřejné správy a sankce za jejich spáchání stanoveny ve velkém počtu zvláštních zákonů (např. v celním zákoně č. 13/1993 Sb., v plemenářském zákoně č. 154/2000 Sb., ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.). V ustanovení 2 odst. 1 přestupkového zákona je přestupek definován jako zaviněné jednání, které porušuje nebo ohroţuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postiţitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. 14

15 5 Souběh trestních činů Trestná součinnost je charakterizována mnohostí osob, které se na trestném činu podílejí, v případě mnohosti trestných činů jde o více trestných činů téhoţ, tedy jediného pachatele. 5.1 Souběh trestných činů Souběh trestných činů nazýváme situaci, kdy pachatel spáchal dva nebo více trestných činů dříve, neţ byl pro některý z nich odsouzen. Více trestných činů je v souběhu jen tehdy, pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl vyhlášen soudem. Právní moc má však pro souběh význam v tom, ţe nelze přihlíţet k vyhlášení rozsudku, který nenabyl právní moci. Odsuzující rozsudek je takový, kterým se obţalovaný uznává vinným trestným činem a je mu ukládán trest. Povahu odsuzujícího rozsudku má i trestní příkaz. Trestní příkaz se nevyhlašuje, ale jen vyhotovuje. Pro posouzení souběhu je určující okamţik prvního vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem 1. stupně, a to i v případě, ţe v důsledku řádného či mimořádného opravného řízení byl tento rozsudek zrušen, pokud v dalším řízení dojde k pravomocnému odsouzení pachatele Recidiva trestných činů Dalším případem mnohosti trestů je recidiva. Na rozdíl od souběhů předpokládá recidiva předchozí pravomocné odsouzení. Recidivou tak nazýváme případy, kdy pachatel, který byl dříve pravomocně odsouzen, spáchá nový trestný čin. Po vyhlášení odsuzujícího 7 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s , s

16 rozsudku soudem 1. stupně byl spáchán další trestní čin, ale dříve neţ první rozsudek nabyl právní moci, nejsou tyto dva trestné činy v poměru souběhu, avšak při posuzování druhého trestného činu nelze pachatele pokládat ani za recidivistu. Jde o nepravou recidivu. 8 6 Pojem a význam pachatele, spolupachatele a účastníka trestného činu - Pachatelem trestného činu je, kdo trestný čin spáchal sám. - Byl-li trestný či spáchán spolčeným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá kaţdá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatel). 9 Nový trestný zákoník vymezuje pojem pachatele v ustanovení 22, ze kterého je třeba dovodit, ţe pachatel musí vykonávat činnost, která je popsána v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku, nebo ji alespoň připravovat či se o ni pokusit. Kdo bezprostředně spáchal trestný čin, je pachatel. Pachatel můţe mít spolupachatele či účastníky (organizátora, návodce a pomocníka). Spolupachatelství ve smyslu ( 9 odst. 2 Tr. Zákona), je moţné jenom u úmyslného trestného činu. Spolupachatelství je moţné jak ve stádiu pokusu, tak i ve stádiu spáchání trestného činu. Nejde však jiţ o spolupachatelství, byla-li společná činnost uskutečněna aţ po dokonání trestného činu, tzn. po naplnění jeho znaků. Spolupachatelství předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním úmysl k tomu směřující ( 3 odst. 3 Tr.Zákona). O společné jednání jde tehdy, jestliţe kaţdý ze spolupachatelů uskuteční svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jestliţe kaţdý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jeţ je pak naplněna jen souhrnem těchto jednáním anebo i jestliţe jednání kaţdého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemţ jednotlivé činnosti směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současné. 8 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s Trestní zákon a trestní řád: Poznámkové vydání s judikaturou. Praha 1: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, a. s., Opletalova 35, Praha, ISBN s.19 16

17 České trestní právo ctí zásadu individuální odpovědnosti fyzické osoby a proto nezná kolektivní odpovědnost, ani odpovědnost za cizí vinu. S individuální trestní odpovědností pachatele souvisí i otázka svobody lidské vůle, jejíţ řešení sice nenáleţí k úkolům vědy trestního práva, nicméně má zásadní důleţitost jak pro trestní odpovědnost pachatele a její podmínky, tak i pro motivační účinek hrozby trestním postihem a trestem, a nakonec i pro oprávněnost, povahu a rozlišování trestních sankcí. 10 Na základě vývoje vědeckého poznání psychologie jednání člověka současná věda i praxe trestního práva vychází z dialekticky chápaného učení o determinismu lidského jednání, neboť svobodná lidská vůle není odtrţena od vnitřního a vnějšího světa, tedy rozhodování člověka není nezávislé na jeho osobnosti, společenských vztazích a moţnostech, které vyplývají z objektivní reality v daném okamţiku a místě. Vůle člověka je svobodná, ale neznamená to, ţe není ničím podmíněná. Kaţdý člověk jedná na základě svých vrozených i osvojených charakterových vlastností a posouzení souvislosti pohnutek, příčin a následků jeho zamýšleného jednání v objektivním světě. Svoboda znamená svobodné rozhodování, volby mezi různými moţnostmi na základě subjektivního posouzení v úvahu přicházejících objektivních moţností jednání, a podmíněnosti rozhodnutí jak i charakterovými vlastnostmi konkrétního člověka, tak i objektivními okolnostmi, které takové rozhodnutí ovlivňují. Fyzická osoba musí být trestně odpovědná, aby ji bylo moţno povaţovat za pachatele, tedy za subjekt trestného činu, a proto musí dovršit zákonem stanovený věk patnácti let a být příčetná ( 26 Tr. Zákoníku a u mladistvého i 5 odst. 1 ZSVM). Osoba, která rozpozná, ţe její čin je protiprávní a zároveň je schopna ovládat své jednání, je z hlediska trestního zákona pachatelem, jenţ je svobodný ve svém rozhodování. Tyto znaky musí být dány u kaţdého trestného činu, a proto je označujeme jako obligatorní znaky subjektu trestného činu. Pachatel je tedy fyzická osoba, která svým jednáním naplnila všechny znaky trestného činu a v době jeho spáchání dovršila patnáctý rok svého věku a byla příčetná. Trestný zákoník pro spáchání některých trestných činů vyţaduje i zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele (tzv. trestné činy s omezeným okruhem pachatelů např. 142, 222 odst. 10 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s

18 1, 223 odst. 1, 226 odst. 3, 329 odst. 1, 330 odst. 1, trestního zákoníku). Znaky charakterizující pachatele spočívající ve zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení pachatele jsou vyţadovány jen u některých skutkových podstat trestných činů, označujeme je jako fakultativní znaky subjektu trestného činu. 11 Za trestně odpovědného pachatele se povaţuje i tzv. nepřímý pachatel. To znamená pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu uţil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, ţe jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu uţil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem. V těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala. Nepřímé pachatelství není moţné u takových trestných činů, které můţe pachatel vykonat jen osobně (vlastnoruční trestné činy). 6.1 Vlastonoruční trestné činny Neposkytnutí pomoci 150 (1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. 11 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s

19 6.1.2 Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku 151 Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti Souloţ mezi příbuznými 188 Kdo vykoná soulož s příbuzným v pokolení přímém nebo se sourozencem, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta Dvojí manţelství 194 (1) Kdo za trvání svého manželství uzavře manželství jiné, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky (2) Stejně bude potrestán, kdo uzavře manželství s osobou, která již je v manželství jiném Křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek 346 (1) Kdo jako znalec podá nepravdivý, hrubě zkreslený nebo neúplný znalecký posudek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Kdo jako svědek nebo znalec před soudem nebo před mezinárodním soudním orgánem, před notářem jako soudním komisařem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a) uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, nebo b) takovou okolnost zamlčí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti. (3) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, 19

20 a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 značnou škodu, nebo b) spáchá-li takový čin v úmyslu jiného vážně poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu Opilství 360 (1) Kdo se požitím nebo aplikací návykové látky přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu jinak trestného, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let; dopustí-li se však činu jinak trestného, na který zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán tímto trestem mírnějším. (2) Ustanovení odstavce 1, jakož i 26 se neužije, přivedl-li se pachatel do stavu nepříčetnosti v úmyslu spáchat trestný čin, nebo spáchal trestný čin z nedbalosti, která spočívá v tom, že se přivedl do stavu nepříčetnosti Význam věku Narozený člověk není nadán potřebnými duševními schopnostmi z hlediska trestní odpovědnosti. Osoba, která nedosáhla určitého stupně zralosti podmíněné jejím biologickým a psycho-sociálním rozvojem, nemůţe být trestně odpovědná, neboť u ní nejsou dány schopnosti rozpoznávací a určovací. Duševní schopnosti člověka se vyvíjejí pozvolna a individuálně v závislosti na dosaţeném věku, měl by být v ideálním případě kaţdý mladistvý, který spáchal trestný čin, zkoumán, zda dosáhl potřebného stupně dospělosti z hlediska trestní odpovědnosti za konkrétní spáchaný trestný čin. Osoby, které v době spáchání trestného činu dovršily 15 rok a nepřekročily 18 rok svého věku, označuje zákon o soudnictví ve věcech mládeţe jako mladistvé. Takové osoby jsou speciálně upraveny ve speciálním zákoně č. 218/2003 Sb., ve kterém jsou některá zvláštní ustanovení upravující odlišnosti od obecné úpravy týkající se základů trestní odpovědnosti mladistvých a jejich postihu za spáchaná provinění Business center.cz [online]. [cit ]. 150, 151, 188, 194, 346,

21 Pojem mladistvého neodpovídá pojmu zletilosti z hlediska občanského práva, a proto je tzv. dřívější nabytí zletilosti před dovršením osmnácti let v oblasti trestního práva hmotného bez významu. Trestní zákoník zná i kategorii pachatele blízkého věku mladistvých. Zde trestní zákoník ponechává na rozhodnutí soudu, o kolik můţe věk pachatele v době činu převýšit věk 18 let, avšak slovem blízký je naznačeno, ţe nebude moţné příliš překročit věk 18 let Konkrétní a speciální subjekt (pachatel) trestného činu Kdokoli můţe spáchat převáţnou většinu trestních činů. Jakákoliv osoba za podmínek, ţe je příčetná a v době činu dosáhla 15 let věku. Rozlišujeme: - Konkrétní subjekt, který je pachatel, u něhoţ trestný čin vyţaduje zvláštní vlastnosti. - Speciální subjekt, jímţ je pachatel, u kterého trestný čin vyţaduje zvláštní způsobilost nebo postavení. 8.1 Konkrétním subjektem Pachatelem se zvláštní vlastností, je např. matka dítěte u trestného činu vraţdy novorozeného dítěte matkou podle (Tr. Zákoník 142 matka, která v rozrušení způsobeném porodem úmyslně usmrtí při porodu nebo bezprostředně po něm své novorozené dítě, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let), nebo dluţník u trestného činu zvýhodnění věřitele či trestného činu poškození věřitele. Některých trestných činů se můţe dopustit pouze občan České republiky (např. trestný čin vlastizrady). 13 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s

22 8.2 Speciálním subjektem Pachatelem se zvláštní způsobilostí nebo zvláštním postavením, je např. úřední osoba u trestných činů úředních osob, voják u vojenských trestních činů, příslušník bezpečnostního sboru u trestných činů neuposlechnutí rozkazu, neuposlechnutí rozkazu z nedbalosti, uráţka mezi vojáky, uráţka mezi vojáky násilím nebo pohrůţkou násilí, násilí vůči nadřízenému, porušení povinnosti stráţní sluţby, porušení povinnosti dozorčí sluţby, podpora propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, anebo svědek nebo znalec u trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Tyto speciální subjekty jsou uvedeny v Trestním Zákoníku ( , atd.) Ustanovení Trestního Zákoníku 114 odst. 1 o konkrétním a speciálním subjektu Jestliže k spáchání trestného činu trestní zákon vyžaduje zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele, může být pachatelem nebo spolupachatelem trestného činu pouze osoba, která má požadovanou vlastnost, způsobilost nebo postavení. Pachatelem nebo spolupachatelem trestného činu vojenského podle hlavy dvanácté zvláštní části tohoto zákona může být jen voják. 15 Účastníkem na trestném činu s omezeným okruhem pachatelů můţe být kdokoli, tedy i osoba, která nemá zákonem poţadovanou vlastnost, způsobilost nebo postavení. 9 Trestní odpovědnost právnických osob Nový trestní zákoník v návaznosti na předchozí právní úpravu vychází důsledně ze zásady, ţe trestní odpovědnost můţe být dána jen u fyzické osoby, která je příčetná a dovršila 14 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s Business center.cz [online]. [cit ]. 144 odst. 1 22

23 stanovený věk. S trestní odpovědností právnických osob naopak počítala osnova trestního zákoníku a navazující návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, které byly předloţeny Parlamentu České republiky v roce 2004, avšak nebyly přijaty. Tato úprava byla navrţena s přihlédnutím k tendencím v Evropě i ve světě. Právnické osoby vystupují opakovaně jako instituce, prostřednictvím nichţ je opakovaně páchána velmi závaţná trestná činnost, neboť rozvoj sloţitě struktury společnosti a její ekonomiky poskytují mnohem více příleţitostí neţ v minulosti k páchání společensky škodlivé svou povahou čistě kriminální činnosti. Postih fyzických osob jednajících za právnické osoby se v této situaci ukazuje jako nedostatečně účinný. Je-li pak uţ některá fyzická osoba odsouzena, neplní její postih z hlediska další trestné činnosti páchané v rámci právnické osoby dostatečně zastrašovací a preventivní funkci, poněvadţ se zpravidla nedotkne vlastní činnosti právnické osoby, jejích materiálních zdrojů a personálních předpokladů pro pokračování v kriminální činnosti, jak se to typicky ukazuje např. u trestných činů spočívajících v zásazích do ţivotního prostředí, v korupčním jednání nebo v organizovaném zločinu. Trestní odpovědnost právnických osob se zpravidla uplatňuje kumulativně s trestní odpovědností osob fyzických. Jen tak lze dosáhnout účinného a vyváţeného postihu všech odpovědných subjektů ve vzájemných souvislostech a vztazích a náleţité ochrany společnosti před oběma těmito kategoriemi pachatelů trestných činů. 16 Trestní systém je zcela zaměřen na osoby fyzické coţ odpovídá skutečnosti v České republice. Musí být však upraveny všechny specifické podmínky trestní odpovědnosti právnických osob. Je třeba také omezit kriminalizaci na právnické osoby typu korporací s personálním substrátem na vhodné delikty. Musí se také vymezit okruh osob, jejichţ jednání by zakládalo trestní odpovědnosti příslušné právnické osoby, a stanovit účinný katalog sankcí odpovídající povaze a charakteru právnických osob. Trestné sankce nejsou vhodné pro právnické osoby, protoţe neplní svůj účel (individuální a generální prevence). Vhodnými tresty lze právnické osobě zabránit i v dalším páchání trestné činnosti nebo páchání trestných činů alespoň omezit či výrazně ztíţit. 16 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s

24 Trestání právnických osob je v rozporu se zásadou personality trestů. Trestní sankce uloţená právnické osobě zpravidla zasáhne i osoby nevinné, které nemají se spáchaným činem nic společného. Kaţdý trest, a to i u fyzické osoby, se do určité míry dotýká nevinných osob, (např. uvězněním nebo přísným majetkovým postihem ţivitele rodiny je postiţena nejen majetková a sociální základna jeho rodiny, ale je ohroţena či znemoţněna dobytnost dluhů ze strany jeho věřitelů). Je na soudu, aby při výběru a ukládání sankce tyto neţádoucí důsledky co nejvíce omezil, a proto je třeba, aby legislativa upravila dostatečně širokou škálu trestních sankcí. Tyto poţadavky jsou silné při trestní odpovědnosti právnických osob. K postihu právnických osob postačuje jejich odpovědnost v rámci správního práva, které se, pokud jde o deliktní odpovědnost, v posledních letech flexibilně rozvinulo. Úprava forem odpovědnosti ve vztahu k zavinění postrádá logické uspořádání. Výše sankcí neodpovídá závaţnosti deliktů. Vychází spíš z momentálního stavu inflace v době přijetí norem neţ z jiných rozumných kritérií Zásady ukládání trestů Soud musí pří ukládání trestů vycházet jak z obecných zásad pro ukládání trestních sankcí tak z obecných zásad pro ukládání trestu. Musí být dodrţeno principu zákonnosti ( 37 odst. 1 Tr. Zákoník). Při ukládání trestů je třeba se řídit vší důsledností pravidly pro ukládání trestu. Ta jsou obsaţena v obecné části trestního zákon, kde jsou formulovány v obecných zásadách pro ukládání trestu a v ustanoveních vymezujících zákonné předpoklady pro ukládání jednotlivých druhů trestů, tak v části zvláštní, kde jsou v sankcích u jednotlivých trestných činů stanoveny druhy trestů a rozpětí trestních sazeb. Je třeba při ukládání trestů dodrţet zásady přiměřenosti, podle které je nutno trestní sankce ukládat s přihlédnutím k povaze a závaţnosti spáchaného trestního činu poměrům pachatele. I další obecné zásady mají význam pro ukládání trestů. Některé jsou vyjádřeny v trestním zákoně, jiné jsou formulovány trestněprávních teorií. Patří k nim zásada humánnosti trestních sankcí, zásada 17 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s

25 subsidiarity přísnější (citelnější trestní sankce), zásada zohlednění právem chráněných zájmů osob poškozených trestných činem, zásada personality trestů a zásada jednoty prevence a represe. Při ukládání trestů jde o to vhodně zvolit trest, který by mohl pozitivně ovlivnit budoucí pachatelovo chování. Dosavadní soudní praxe volí u prvých pachatelů ústavní zacházení (nepodmíněný trest odnětí svobody, ochranné léčení) a u druhé skupiny dává většinou přednost trestům s odnětí svobody nespojeným (obecně prospěšné práce, podmíněné odsouzení, peněţitý trest). Tresty jak nepřiměřeně mírné tak nepřiměřeně přísné mohou působit škodlivě na pachatele i na ostatní občany. Pokud chceme, aby trestné činy splňovaly svůj účel, byly účinnými prostředky k ochraně společnosti před trestnými činy a k výchově pachatelů k řádnému ţivotu, aby odpovídaly potřebám individuální a generální prevence, musí být přiměřené především povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu. V ustanovení 39 odst. 2 Tr. Zákoníku jsou blíţe vymezeny kritéria pro posouzení povahy a závaţnosti trestného činu. Při ukládání trestů se také musí přihlédnout i k jiným hlediskům, které jsou: - osobní, rodinném, majetkové a jiné poměry pachatele, - dosavadní způsob ţivota pachatele a moţnost jeho nápravy, - chování pachatele po činu, zejména jeho snaha nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, - účinky a důsledky, které lze očekávat od trestu pro budoucí ţivot pachatele. Zákon uvádí poměry pachatele samostatné vedle povahy a závaţnosti trestného činu, nutno vyvodit, ţe pod nimi rozumí takové poměry pachatele, které mají při vyměřování trestu relativně samostatný význam. Nejde o takové skutečnosti, jako je např. skutečnost, ţe pachatel spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých, byl jiţ pro trestný či odsouzen, nebo ţe vedl před spácháním trestného činu řádný ţivot, které charakterizují závaţnost spáchaného činu. Zákon tu má namysli zdravotní stav pachatele a jeho rodiny, těhotenství pachatelky, počet pachatelem vyţivovaných osob apod. Jde o okolnosti, které charakterizují pachatele jako objekt ukládaného trestu Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s

26 Účinnost i tíţe trestu není určována pouze jeho kvalitou a kvantitou, ale je závislá i na osobě pachatele, které se tento trest ukládá. Stejný trest bude na jiného pachatele působit jinak. Určitý trest bude pro jednoho pachatele citelnější, pro druhého pachatele méně citelnější. Půjde tedy nikoli o pachatelovy poměry v době spáchání trestného činu, ale o poměry pachatele v době ukládání trestu. Dosavadní způsob ţivota pachatele a moţnost jeho nápravy jsou hlediskem, které sice zpravidla rovněţ spoluurčuje povahu a závaţnost trestného činu, přesto ho však zákonodárce v ustanovení 390 odst. 1 Tr. Zákoníku uvádí jako samostatné hledisko pro ukládání trestu. Uloţený trest musí vycházet z prognózy budoucího chování pachatele. Chování pachatele po činu, zejména jeho snaha nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivě následky činu, jsou skutečnosti svědčící rovněţ o moţnosti pachatelovy nápravy. S ohledem na individuálně preventivní cíl trestu, jímţ je znovuzačlenění pachatele do společnosti, je nutno při ukládání trestu vzít v povahu také účinky a důsledky, které lze očekávat od trestu pro budoucí ţivot pachatele. U některých pachatelů je nutno vzít vedle obecných hledisek i hlediska zvláštní. Abychom správně vystihli povahu a závaţnost spáchaného trestného činu, musíme vycházet jednak z příslušné zákonné trestní sankce, jednak ze zvláštností daného trestného činu. Výrazem typové závaţnost trestného činu jsou zákonné trestní sankce, která je pro trestné činy daného duhu příznačná. Trestní sankce vyjadřují tak v obecné formě zásady trestní politiky, kterou provádí náš stát při ochraně před těmito delikty Trest je trestní sankcí určen 11.1 Alternativně Soudu je ponecháno posoudit, který z trestů uvedených v trestní sankci je třeba uloţit. Při této zákonné úpravě má velký význam stanovení druhu trestu. Soud bude muset volit 19 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s

27 pravidelně mezi několika tresty, ať uţ jde o tresty uvedené v příslušném ustanovení zvláštní části, či o tresty ostatní Rámcově Je stanovena dolní a horní hranice trestu nebo jen horní hranice. Ponechává se uváţení soudu, v jaké výši vyměřit v rámci této trestní zásady. Význam zákonných trestních sazeb spočívá v tom, ţe určují, jakým trestem můţe být pachatel postiţen. Zvýšit horní hranici trestní sazby odnětí svobody je moţno pouze při ukládání trestů za vícečiný souběh většího počtu trestných činů, při trestání zvlášť závaţné recidivy a obligatorně při trestání pachatele trestného činu spáchaného ve prospěch zločinného spolčení. V rámci zákonné trestní sankce je třeba vybrat a vyměřit trest tak, aby odpovídal individuálním zvláštnostem spáchaného trestného činu. O vyměřování trestu v rámci zákonné trestí sankce nerozhodují zákonné znaky trestného činu. Zákonné znaky jsou vlastní kaţdému trestnému činu, ať jiţ za jeho spáchání vyměřujeme jakýkoli trest v rámci zákonné trestní sankce. Zákonné znaky trestného činu rozhodují o tom, podle které trestní sazby bude pachateli vyměřen trest, o volbě a výměře trestu v rámci zákonné trestní sazby rozhodují jedině jeho individuální zvláštnosti. Zvláštnosti daného spáchaného trestného činu je třeba posoudit z hlediska zvláštností pachatele, pohnutek, popřípadě účelu trestného činu, míry zavinění, způsobu provedení, následků, objektu i okolností činu a případně i společenské situaci. V rozsudku nestačí jen mluvit obecně o narušeném pachateli, nýbrţ tyto momenty je třeba vţdy konkretizovat a odůvodnit poukazem především na jednotlivé přitěţující a polehčující okolnosti Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s

28 12 Polehčující a přitěţující okolnosti Polehčující a přitěţující okolnosti jsou v trestním zákoně uvedeny v ustanovení 41 a 42 Tr. Zákoníku. Přitěţující nebo polehčující okolnost je moţno povaţovat pouze takovou skutečnost, která má význam pro posouzení povahy a závaţnosti spáchaného činu a pro dosaţení účelu trestu, a proto i pro jeho vyměření. Mohou mít význam zásadně při výměře trestu pro kterýkoli trestný čin. Mají vliv na výměru trest v rámci stanovené trestní sazby. Od obecných přitěţujících okolností zná trestí zákon ještě okolnosti podmiňující pouţití vyšší trestí sazby, o nichţ se někdy mluví jako o zvláště přitěţujících okolnostech. Okolnosti podmiňující pouţití vyšší trestní sazby i obecně přitěţující okolnosti musí být vţdy pachatelem zaviněny alespoň z nedbalosti. Obecně přitěţující či polehčující nemůţe být okolnost, která je zákonným znakem trestného činu. Tato ustanovení zamezuje dvojímu přičítání téţe okolnosti k tíţe nebo ve prospěch pachatel. Nemůţe být zákonný znak trestného činu podle 329 odst. 1 Tr. Zákoníku v porušení povinnosti úřední osoby pokládán ještě za obecnou přitěţující okolnosti podle 42 písm. e) Tr. Zákoníku. Podle 143 nelze matku, která spáchala trestný čin usmrcení svého dítěte následkem rozrušení způsobené porodem, přiznat ještě obecnou polehčující okolnost podle 41 písm. b) Tr. Zákoníku. Obecně přitěţující okolnost nemůţe být ani okolnost, která podmiňuje pouţití vyšší trestí sazby. Také jí nemůţe být okolnost, která odůvodňuje mimořádné sníţení trestu odnětí svobody. Vyměřuje-li se trest za krádeţ podle vyšší trestní sazby ve smyslu 205 odst. 4 písm.a) Tr. Zákoníku, protoţe se jí pachatel dopustil jako člen organizované skupiny, nelze tutéţ skutečnost povaţovat za obecně přitěţující okolnost podle ustanovení 42 písm. o) Tr. Zákoníku. Podobně, zjistí-li se jako okolnost podmiňující pouţití vyšší trestní sazby, ţe pachatel se dopustil trestného činu v úmyslu usnadnit jiný trestný čin ( 171 odst. 2 Tr. Zíkoníku), není moţno současně tuto okolnost prohlásit za obecně přitěţující okolnost. 22 V konkrétním případě mohou vzniknout pochybnost, zda jde či nejde o tutéţ skutečnost. Např. pachatel krádeţe způsobí trestným činem škodu ve výši tisíc Kč. Podle 138 Tr. Zákoníku, v němţ jsou vymezeny jednotlivě pojmy škody způsobené 22 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s

29 trestným činem, jde v tomto případě nepochybně o značnou škodu a je tedy dána okolnost podmiňující pouţití vyšší trestní sazby podle 205 odst. 4 písm. c) Tr. Zákoníku. Další skutečnost však spočívá v tom, ţe škoda ve výši tisíc Kč je nepochybně výrazně vyšší neţ škoda např. ve výší 500 tisíc Kč, jeţ je také značnou škodou a tak nebude v rozporu se zákazem dvojího přičítání téţe okolnosti, jestliţe v daném případě přiznáme i obecně přitěţující okolnost, ţe pachatel způsobil trestným, činem vyšší škodu, k níţ přihlédneme při vyměřování trestu v rámci vyšší trestní sazby. Správné by nebylo zaměňovat existenci zákonného znaku s jeho intenzitou. Není moţno zaměňovat úmysl u trestního činu krádeţe podle 205 Tr. Zákoníku se stupněm tohoto úmyslu škodu u trestného činu podle 209 Tr. Zákoníku s vyšší této škody apod. Zákonné znaky trestného činu není moţné povaţovat současně za obecné přitěţující nebo polehčující okolnosti, avšak takové skutečnosti, jako jsou stupně úmyslu, míra zavinění, intenzita následků, takovými okolnostmi být mohou. Přitěţující a polehčující okolností můţe být i skutečnost, která není jmenovitě uvedena ve výpočtu přitěţujících a polehčujících okolností v ustanovení 41 a 42 Tr. Zákoníku. V těchto ustanoveních jsou tyto okolnosti uvedeny pouze jako příklady. Podle jejich vzoru můţe soud i jiným okolnostem přiznat povahu okolností přitěţujících či polehčujících. Tak můţe být posouzena jako přitěţující okolnost např. skutečnost, ţe se pachatel dopustil trestného činu v době, kdy se podobné trestné činy rozmáhaly, skutečnost, ţe se pachatel dopustil trestného činu se zbraní apod. Jako polehčující okolnost můţe být posouzena např. skutečnost, ţe jednání zůstalo ve stadiu přípravy k trestnému činu, ţe pachatel se dopustil trestního činu z chvályhodné pohnutky, ţe byl k němu vyprovokován. 23 Zákaz dvojího přičítání téţe okolnosti podle 39 odst. 4 Tr. Zákoníku se uplatňují pouze při posuzování okolností v rámci skutkové podstaty téhoţ trestného činu. Při jednočinném souběhu se neuplatní, jestliţe se táţ okolnost odráţí ve dvou sbíhajících se skutkových podstatách. Opilý řidič, který zavinil dopravní nehodu spojenou se způsobením těţké újmy na zdraví. Tato okolnost můţe být hodnocena jak podle 274, tak i podle 147 odst.2) Tr. Zákoníku (č.14/02 Sb. rozh. tr.). přitěţující (polehčující) okolností můţe být i skutečnost, která není jmenovitě uvedena ve výpočtu přitěţujících a polehčujících okolností 23 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s

30 v ustanovení 41 a 42 TZ. Podle jejich vzoru můţe soud i jiným okolnostem přiznat povahu okolností přitěţujících či polehčujících. Jako přitěţující okolnost můţe být posouzena skutečnost, ţe se pachatel dopustit trestného činu v době, kdy se podobné trestného činy rozmáhaly, skutečnost, ţe se pachatel dopustil trestného činu se zbraní. Jako polehčující skutečnost můţe být posouzena skutečnost, ţe jednání zůstalo ve stadiu přípravy k trestnému činu, ţe pachatel se dopustil trestného činu z chvályhodné pohnutky, ţe vyl k němu vyprovokován. Ve významu polehčujících a přitěţujících okolností mohou být značné rozdíly. Některé mají význam větší některé menší. Je třeba posoudit význam kaţdé přitěţující a polehčující okolnosti pro určení povahy a závaţnosti spáchaného činu. Upustit od potrestání umoţňuje trestní zákoník v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe pokud je k nápravě pachatele a ochraně společnosti postačující samotné projednání věci před soudem Trestní zákoník rozlišuje celkem tři druhy upuštění od potrestání : Prosté upuštění od potrestání Přichází v úvahu ve dvou případech. V prvním z nich lze upustit od potrestání pachatele, který spáchal přečin, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, jestliţe vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného přečinu a k dosavadnímu ţivotu pachatele lze důvodně očekávat, ţe jiţ projednání věci před soudem postačí k jeho nápravě i k ochraně společnosti. Ve druhé případě je moţné upustit od potrestání, jestliţe pachatel přípravy nebo pokusu trestného činu nerozpoznal, ţe příprava nebo pokus nemohl vést k dokonání, a to vzhledem k povaze nebo durhu předmětu útoku, na němţ měl být čin spáchán, anebo vzhledem k povaze nebo druhu prostředku, jímţ měl být spáchán. Niţší závaţnost spáchaného činu je společným znakem těchto případů. V prvním případě můţe jít jen o přečin. Nedbalostní trestný čin anebo úmyslný trestný čin, jehoţ horní hranice sazby trestu odnětí svobody nepřevyšuje pět let, okolnosti jehoţ 24 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN ,s