Ochrana spotřebitele ve vazbě na nekalosoutěžní jednání

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ochrana spotřebitele ve vazbě na nekalosoutěžní jednání Bakalářská práce Vedoucí práce: JUDr. Bohumil Vítek, Ph.D. Kateřina Zimmerová Brno 2013

2 Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala panu JUDr. Bohumilu Vítkovi za vstřícnost, trpělivost a cenné rady, které mi při psaní této bakalářské práce poskytl.

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Ochrana spotřebitele ve vazbě na nekalosoutěžní jednání vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne 20.prosince 2013

4 Abstract Zimmerová, K. Consumer protection in relation to unfair competition activities. Bachelor Thesis. Brno: Mendel University, This bachelor thesis deals with the topic of the consumer protection in case of unfair competition activitites. Bachelor thesis is divided in two parts the part of literature review and the practical part. In the part of literature review, the basic terms, such as economic competition, competitor, consumer and unfair competition, are defined. Then there is described the issue of consumer protection in case of the unfair competition activities. In the practical part, there are listed and discussed specific examples of the unfair competition activities from practice. In the conclusion, there are presented certain recommendations for consumers, suggesting how to behave in case they are affected by the unfair competition activities. Keywords Economic competition, unfair competition, consumer protection, misleading activities. Abstrakt Zimmerová, K. Ochrana spotřebitele ve vazbě na nekalosoutěžní jednání. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, Tato bakalářská práce se zabývá problematikou ochrany spotřebitele v případě nekalosoutěžního jednání. Práce je rozdělena na dvě části- Literární přehled a Vlastní práce. V části Literární přehled jsou definovány základní pojmy jako hospodářská soutěž, soutěžitel, spotřebitel a nekalá soutěž. Dále je zde popsána problematika ochrany spotřebitele v případě nekalosoutěžního jednání. V části Vlastní práce jsou uvedeny a rozebrány konkrétní příklady nekalosoutěžního jednání z praxe. V závěru jsou uvedena doporučení spotřebiteli, jak se chovat v případě, že je nekalosoutěžní jednání zasáhne. Klíčová slova Hospodářská soutěž, nekalá soutěž, ochrana spotřebitele, klamavé praktiky.

5 Úvod 5 Obsah 1 Úvod 10 2 Cíl a metodika práce Cíl práce Metodika práce Literární přehled Hospodářská soutěž Omezování hospodářské soutěže Nekalá soutěž Ochrana spotřebitele Veřejnoprávní ochrana spotřebitele Soukromoprávní ochrana spotřebitele Ochrana spotřebitele v případě nekalé soutěže Právní úprava na úrovni Evropské unie Mimoprávní ochrana spotřebitele Vlastní práce Analýza vybraných případů Bezreklamky s.r.o DTest AAA Auto a.s Toyota Motor Czech, spol. s.r.o Zhodnocení situace Doporučení spotřebitelům Diskuze 54 6 Závěr 56 7 Literatura Právní předpisy... 58

6 Úvod Monografické publikace Internetové zdroje A Rozhodnutí RPR v případě dtest 62 B Rozhodnutí RPR v případě AAA Auto 65 C Rozbor případu AAA Auto provedený časopisem dtest 67 D Zpráva ČOI o provedených kontrolách na pobočkách AAA Auto 70 E Rozhodnutí RPR v případě Toyota 73

7 Úvod 7 Seznam obrázků Obr. 1 Zneužití účasti v hospodářské soutěži Zdroj: Bejček, Hajn, Kotásek a kol., Obr. 2 Leták č. 1 společnosti Bezreklamky s.r.o. Zdroj: DTest, Obr. 3 Leták č. 2 společnosti Bezreklamky s.r.o. Zdroj: DTest, Obr. 4 Promo-materiál časopisu dtest Zdroj: Síla webu, Obr. 5 Část dopisu potenciálním předplatitelům časopisu dtest Zdroj: Síla webu, Obr. 6 První nabídka společnosti AAA auto Zdroj: DTest, Obr. 7 Druhá nabídka společnosti AAA auto Zdroj: DTest, Obr. 8 Reklama na nový hybridní automobil Toyota Auris Zdroj: Ekolist.cz,

8 Úvod 8 Seznam tabulek Tab. 1 Nabídka financování poskytnutá při 1. návštěvě pobočky AAA Auto 46 Tab. 2 Nabídka financování poskytnutá při 2. návštěvě pobočky AAA Auto 47 Tab. 3 Výsledky kontrol ČOI zaměřených na dodržování zákona o ochraně spotřebitele při nabídce a prodeji zboží za akční ceny a zboží ze sezónních slev 51

9 Úvod 9 Seznam použitých zkratek Právní předpisy ObčZ zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ObchZ zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů OchrSpotř zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů RekZ zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů RTV zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů ZOHS zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů Ostatní zkratky ČOI Česká obchodní inspekce RPR Rada pro reklamu

10 Úvod 10 1 Úvod Pro mou bakalářskou práci jsem zvolila téma Ochrana spotřebitele ve vazbě na nekalosoutěžní jednání, protože spojuje dohromady dvě důležitá témata, o nichž by každý člověk měl mít obzvláště v dnešní době přehled. Ochrana spotřebitele, uskutečněná prostřednictvím právní regulace, je základním znakem vyspělé politiky každého státu s fungující tržní ekonomikou. Každý stát by se měl snažit, aby bylo prostřednictvím této právní regulace dosaženo co nejpoctivějších a nejprůhlednějších vztahů mezi spotřebiteli a soutěžiteli. Druhou stranou věci je skutečnost, že stát by měl umožnit svobodu rozhodování obou těchto stran a vyvarovat se jakémukoli jejímu narušování. A právě hledání rovnováhy mezi těmito dvěma hledisky je velmi důležitý, avšak rozhodně ne snadný úkol. Ochrana spotřebitele je pro českou právní úpravu poměrně novou právní disciplínou. S nástupem demokratického režimu, ke kterému došlo na začátku devadesátých let minulého století, se v naší zemi mnohé změnilo. Došlo k úplné liberalizaci hospodářské soutěže. Se svobodou podnikání získali soutěžitelé úplnou volnost ve svých hospodářských aktivitách. To vše vedlo k narovnání hospodářské soutěže a ke vzniku skutečné konkurence. Soutěžitelé mezi sebou začali soupeřit, přičemž s rostoucí převahou nabídky nad poptávkou rostla i intenzita soupeření, které se postupně stávalo čím dál víc agresivní. Aby soutěžitelé dosáhli zisku, začali využívat nejrůznějších metod k získání zákazníků. Ne vždy ale šlo o metody tak úplně korektní a morálně nezávadné. A protože české právní prostředí nebylo na tuto změnu ve společnosti připraveno, neexistovalo nic, co by soutěžitelům zabránilo v nekalých obchodních praktikách. Teprve později, jako reakce na nekalosoutěžní jednání, se začaly utvářet právní normy, které měly nekalé soutěži zabránit. Avšak jedním z důsledků právní regulace hospodářské soutěže je taky to, že soutěžitelé musí být zase o něco vynalézavější při hledání nových způsobů a prostředků, které by jim umožnili dosáhnout převahy nad konkurencí. Vzhledem k tomu, že dosáhnout úspěchu v hospodářské soutěži pomocí korektních metod boje bylo čím dál tím obtížnější, staly se i nekalosoutěžní praktiky soutěžitelů mnohem běžnější. V dnešní době se často stává, že se soutěžitelé snaží získat zákazníky jejich oklamáním. A to se jim povede poměrně snadno vzhledem ke skutečnosti, že běžný spotřebitel nemá takové informace nebo tolik zkušeností co soutěžitel. Proto je existence právní regulace hospodářské soutěže tak potřebná, stejně jako je nutná právní ochrana spotřebitele. V současné konzumní společnosti, kdy se každý člověk někdy i několikrát za den ocitá v pozici spotřebitele, je velice důležité být si vědom všech svých práv a povinností, které jako spotřebitelé máme. Je potřeba znát všechny své možnosti a způsoby, jak se bránit. Spotřebitel by měl mít k dispozici všechny důležité informace. Jedině tak může učinit kvalifikované rozhodnutí. Proto je hlavním nástrojem práva na ochranu spotřebitele povinnost odkrytí nezbytných informací. Pokud spotřebitel potřebuje určité informace, aby mohl provést nákupní rozhodnutí, zákonodárce stanovuje obchodníkům povinnost tyto informace poskytnout. Právní ochrana spotřebitele se tak snaží odstranit faktickou nerovnost v množství informací na straně prodejce a spotřebitele a tím se

11 Úvod 11 přiblížit ideálnímu tržnímu systému. Stejně tak by ale spotřebitel měl znát všechny způsoby, jak dosáhnout nápravy jednání soutěžitele v případě, že poruší zákonem stanovené povinnosti.

12 Cíl a metodika práce 12 2 Cíl a metodika práce 2.1 Cíl práce Hlavním cílem této bakalářské práce je objasnit právní postavení spotřebitele v případě nekalosoutěžního jednání se zaměřením na jeho zvýšenou ochranu. Obecně se spotřebitel v porovnání se soutěžitelem nachází ve výrazně slabší pozici. V rámci tohoto vztahu se spotřebitel ocitá v pozici laika, jelikož na rozdíl od soutěžitele nemá tolik informací, ani tolik zkušeností. Český právní řád proto zavádí takzvanou zvýšenou ochranu spotřebitele, která má pomoci zmírnit faktickou nerovnováhu mezi spotřebitelem a soutěžitelem. Jedním z dílčích cílů této práce je snaha rozšířit povědomí veřejnosti o problematice ochrany spotřebitele a nekalé soutěže. V dnešní době, kdy nekalé praktiky prodejců jsou čím dál tím častějším způsobem jak získat zákazníky, je obzvláště důležité orientovat se alespoň v základních otázkách ochrany spotřebitele. Každý spotřebitel by měl znát svá práva stejně jako povinnosti a vědět, jak se bránit. 2.2 Metodika práce Zpracování této bakalářské práce předcházelo studium zdrojů zabývajících se danou problematikou. Informace byly shromážděny a nastudovány ze zdrojů literárních a internetových, včetně platných zákonných norem. Následně byly provedeny analýzy získaných informací. Bakalářská práce se skládá z úvodu, literárního přehledu a vlastní práce. Práce je zakončena diskuzí a závěrem, které shrnují nejdůležitější body práce. Připojen je seznam použitých zdrojů a příloh. První část bakalářské práce je vypracována formou logicky členěného a uspořádaného literárního přehledu. Při tvorbě této části byly použity metody syntézy a interpretace, s jejichž pomocí byly získané vědomosti spojeny v jeden celek. Jsou zde objasněny pojmy jako hospodářská soutěž a další pojmy s ní související, konkrétně to je trh, soutěžitel či spotřebitel. Hlavní pozornost je ale věnována nekalé soutěži, její generální klauzuli a zvláštním skutkovým podstatám nekalé soutěže, ze kterých byly detailněji popsány právě ty, které se spotřebitele nejvíce týkají. Druhá část literárního přehledu je zpracována formou uceleného přehledu právní úpravy ochrany spotřebitele. Je zde podrobně popsána jak veřejnoprávní tak soukromoprávní ochrana spotřebitele. Závěr teoretické části je věnován zvýšené ochraně spotřebitele, která je spotřebiteli právními předpisy zajištěna v souvislosti s nekalosoutěžním jednáním. Následuje vlastní část práce, ve které byly popsány vybrané případy z praxe, kdy se dle mého názoru projevilo nekalosoutěžní jednání namířené proti spotřebitelům. Byla zde použita metoda analýzy. Jednotlivé případy byly rozebrány a na základě vlastního názoru řešeny. Na závěr byla spotřebiteli dána doporučení, jak se

13 Cíl a metodika práce 13 případnému nekalému jednání soutěžitelů vyhnout a byla doplněna o rady, jak se má spotřebitel zachovat v případě, že mu tímto jednáním vznikla újma.

14 Literární přehled 14 3 Literární přehled Vzhledem k tomu, že tématem bakalářské práce je Ochrana spotřebitele ve vazbě na nekalosoutěžní jednání, bude v kapitole Literární přehled rozebrána jak problematika právní ochrany spotřebitele, tak regulace nekalé soutěže. Z toho důvodu je potřeba se zabývat i problematikou hospodářské soutěže, kam nekalá soutěž spadá. 3.1 Hospodářská soutěž Soutěživost je jedním ze základních principů, který prostupuje všemi lidskými činnostmi. A ani sféra hospodářské činnosti nemůže být z jejího působení vyloučena. Hospodářská soutěž vzniká z různých důvodů. Dle Knapa může být podnět dvojí, buď je povahy materiální, kam patří například potřeba zachovat svou vlastní existenci nebo zlepšit své postavení, nebo povahy morální. Příkladem toho může být snaha soutěžitele získat uznání společnosti. (Knap, 1973) Hospodářská soutěž sehrává v tržní ekonomice velmi důležitou roli. Soutěžení mezi subjekty trhu je jedním ze základních mechanismů tržní ekonomiky. Napomáhá rozvoji a zvyšuje výkonnost hospodářství. Je naprosto běžné a žádoucí, že jednotliví soutěžitelé mezi sebou bojují o postavení na trhu. Firmy, které jsou stimulované konkurencí, tak produkují a nabízejí takové výrobky a služby, které jsou schopné odolávat konkurenci. Nejdříve je potřeba definovat pojem hospodářské soutěže, což je úkol poměrně nesnadný. Ve skutečnosti totiž neexistuje žádná zákonem stanovená definice hospodářské soutěže. Platná právní úprava totiž hospodářskou soutěž nijak nevysvětluje, pouze ji deklaruje. Mimoto proces formulace všeobecné, stručné a jasné definice neulehčuje ani fakt, že na hospodářskou soutěž se dá nahlížet hned z několika úhlů. Proto bylo vytvořeno již mnoho různých variant definic hospodářské soutěže. Hospodářskou soutěž lze definovat jako stav, kdy více osob nabízí nebo žádá stejnou věc a soupeří o tuto věc mezi sebou. Podstata hospodářského soutěžení tkví v poškozování konkurentů, přičemž cíl zde je pouze jeden a to zničit konkurenci. Účelem práva hospodářské soutěže proto je, aby podnikatelé tohoto cíle dosahovali jen takovým způsobem, který bude společensky únosný. (Eliáš, Bejček, Hajn, Ježek, 2007) Švarc definuje hospodářskou soutěž jako souběžnou snahu na straně nabídky a poptávky týkající se určitého produktu nebo služby, jejímž cílem je snaha získat hospodářskou výhodu před ostatními soutěžiteli. Tato snaha pak vzájemně působí na hospodářskou činnost obou stran. (Švarc, 2005) Podobně vidí hospodářskou soutěž i Ondrejová, která ji definuje jako proces střetu různých zájmů různých subjektů na trhu, na který vstupují s cílem získat určitý hospodářský prospěch. Uvádí také, že podnikatelé usilují rozmanitými prostředky o to, aby právě oni vyšli ze soutěžního boje úspěšně. Hospodářská soutěž se tak v důsledku snahy soutěžitelů o dosažení co největšího zisku zpravidla s co nej-

15 Literární přehled 15 menší námahou stává stále více agresivní, neboť tito hledají stále nové a účinnější prostředky, jak získat zákazníky za využití různorodých praktik. (Ondrejová, 2010, s. 1) Proto, aby nedocházelo ke zneužívání účasti v hospodářské soutěži, je nutná efektivní právní regulace. Pokud bude hospodářská soutěž alespoň v základních rysech upravena právními normami, podaří se soutěž udržet v přijatelných mezích. V ustanovení 41 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále už jen ObchZ ) jsou vyjádřeny obecné zásady ochrany hospodářské soutěže: Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen soutěžitelé ), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. Existence hospodářské soutěže není ničím podmíněna. V okamžiku, kdy vznikl obchod, vznikla i soutěž. Otázka její funkčnosti už ale tak jednoduchá není. Aby hospodářská soutěž správně fungovala, musí být dle Švarce splněno několik podmínek. Jednou z nich je podmínka trhu. Hospodářská činnost se odehrává v demokratickém, svobodném právním a ekonomickém tržním prostředí, pokud ovšem není předurčována administrativními zásahy veřejné moci. Druhá podmínka se týká subjektů trhu a stanovuje, že na příslušném trhu se musí vyskytovat více než jeden účastník. V opačném případě se nejedná o soutěž, ale o monopol. Ačkoli i v případě monopolu se musí brát v potaz soutěž potencionální. Monopolista totiž musí počítat s reálnou možností vstupu dalšího účastníka na daný trh a přizpůsobit své chování této alternativě. Poslední nezbytná podmínka vyžaduje, aby si účastníci byli vědomi účasti a podmínek ostatních účastníků a aby soutěž nebyla vyloučena objektivními příčinami, např. válkou nebo krizí. (Švarc, 2005) Na uvedenou podmínku existence subjektů navazují i Eliáš a kolektiv, kteří uvádí, že samotná existence subjektů nestačí. Další podmínkou je, aby se tyto subjekty ocitly ve vzájemném soutěžním vztahu. Řada subjektů se v takovém vztahu neocitne a většina se v něm ocitnout ani nemůže. Aby tento soutěžní vztah mezi subjekty vůbec mohl vzniknout, musí se oba subjekty nacházet na relevantním trhu, to znamená na konkrétním trhu, v jehož rámci soutěž probíhá. Relevantní trh je určen předmětem, prostorem a časem tak, aby si jednotlivé nabídky na trhu mohly navzájem konkurovat. (Eliáš, Bejček, Hajn a Ježek, 2007) Je potřeba objasnit některé pojmy, které se v textu výše objevily. Jedná se totiž o základní pojmy práva hospodářské soutěže, které s hospodářskou soutěží úzce souvisí: Trh S hospodářskou soutěží jde ruku v ruce pojem trh. Jedná se o označení prostoru, ve kterém se hospodářská soutěž odehrává. V rámci trhu fungují jisté automatické mechanismy, které zajišťují regulaci všech tržních vztahů. Hospodářská soutěž není úplně vydána napospas těmto mechanismům. Kromě nich je podrobena také regulaci právní, jejíž cílem je chránit pozitivní funkce hospodářské soutěže. Tohoto cíle se snaží do-

16 Literární přehled 16 sáhnout tím způsobem, že zabraňuje omezování soutěže a zakazuje nekalosoutěžní jednání. (Eliáš, Bejček, Hajn, Ježek, 2007) Subjekt trhu Další pojem související s hospodářskou soutěží, který je jednou z podmínek její existence, je subjekt trhu. Subjektem může být soutěžitel nebo spotřebitel. Dle ustanovení 41 ObchZ jsou soutěžitelé fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé. Jak z uvedeného vyplývá, podnikatelský status není rozhodující. Podstatná je existence určitých ekonomických prvků v činnosti těchto subjektů. Nakolik jsou tyto ekonomické prvky v jejich činnosti intenzivní a pro jejich činnost významné, už je vedlejší. Stejně tak je nepodstatné, zda se tyto prvky projevují v jejich činnosti trvale či periodicky, anebo jen příležitostně. (Eliáš, Bejček, Hajn, Ježek, 2007) Není možné, aby soutěžitel existoval jen sám o sobě. Právní postavení soutěžitele se projevuje jen ve vztahu k dalším subjektům trhu, ať už se jedná o soutěžitele anebo spotřebitele. Pokud jde o pojem spotřebitele, jeho definice je uvedena v kapitole 3.2, která pojednává o spotřebiteli a jeho ochraně. Hospodářská soutěž je velmi důležitou oblastí obchodního práva. Její regulací se zabývá jak právo veřejné, tak soukromé. Problematika hospodářské soutěže je v českém právním řádu upravena v ObchZ. V ustanovení 41 ObchZ zákonodárce zakazuje zneužití účasti v hospodářské soutěži. V následujícím ustanovení 42 je uvedeno, co se za zneužití účasti v hospodářské soutěži považuje. Jedná se o: nedovolené omezování hospodářské soutěže a nekalou soutěž. Právo hospodářské soutěže se tedy dělí na dvě větve. První z nich je právo na existenční ochranu hospodářské soutěže, které spadá do práva veřejného. Druhou větví je právo proti nekalé soutěži. Právo proti nekalé soutěži je součástí práva soukromého, za jehož vynucování jsou odpovědné soudy. (Bejček, Hajn, Kotásek a kol., 2009) Hospodářskou soutěž neupravuje pouze ObchZ. V ustanovení 42 odst. 2 ObchZ je uveden odkaz na zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále už jen ZOHS ), který je součástí práva veřejného. ZOHS řeší hospodářskou soutěž ve vztahu k celému hospodářství, k určitému výrobku nebo skupině výrobků. Hospodářská soutěž je však místem, kde se vzájemně střetávají jednotliví soutěžitelé. Zda jde o střet překračující zákonem stanovené mantinely, řeší soukromoprávní normy nekalé soutěže, které jsou součástí ObchZ. Všichni účastníci hospodářské soutěže musí dodržovat určitá pravidla, aby jejich účast v soutěži byla nerušená. Problematika nekalé soutěže bude podrobně rozebrána v kapitole

17 Literární přehled 17 Obr. 1 Zneužití účasti v hospodářské soutěži Zdroj: Bejček, Hajn, Kotásek a kol., 2009.

18 Literární přehled Omezování hospodářské soutěže Jak stanovuje 41 ObchZ, účastníci hospodářské soutěže nesmí zneužívat účast v hospodářské soutěži. Pojem zneužití účasti je specifikován v následujícím 42 ObchZ. Zde se uvádí, že zneužitím účasti v hospodářské soutěži se rozumí nekalé soutěžní jednání a nedovolené omezování hospodářské soutěže. Ve stejném paragrafu, v odst. 2 se také objevuje odkaz na zvláštní zákon, který upravuje nedovolené omezování hospodářské soutěže. Tímto zákonem je již výše zmíněný ZOHS. ZOHS upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu zboží a služeb a chrání ji proti jejímu vyloučení, omezení nebo jinému narušení. Zákon nechrání jednotlivé soutěžitele, pokud dané jednání zaměřené proti soutěžiteli nenarušuje existenci hospodářské soutěže. V tom případě by tato individuální ochrana byla jakýmsi vedlejším účinkem existenční ochrany hospodářské soutěže. (Bejček, Hajn, Kotásek a kol., 2009) ZOHS rozeznává 3 okruhy jednání, která omezují nebo znemožňují hospodářskou soutěž. Jsou to dohody soutěžitelů, zneužití dominantního postavení soutěžitelů a spojení soutěžitelů. Dohody narušující soutěž První skupinou jednání omezujících hospodářskou soutěž jsou dohody, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže. Předpokladem tedy je, že tyto dohody jsou schopny ohrozit nebo narušit soutěž. Narušením soutěže může být vyloučení, omezení nebo jakékoli jiné narušení hospodářské soutěže. Pojem dohody narušující soutěž je zkratkou, která v sobě zahrnuje hned několik pojmů. Patří sem: dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné dohodě. Takové dohody jsou zakázané a neplatné. Ovšem jak uvádí Hulva, zákaz těchto dohod není absolutní. Existují totiž případy, kdy společenský zájem převáží nad zájmem státu o nenarušené konkurenční prostředí. (Hulva, 2004) Ustanovení 3 odst. 2 ZOHS vyjmenovává nejčastěji používané druhy zakázaných dohod. Mezi nejvíce postihované se řadí cenová ujednání, kdy se účastníci dohodnou, že vůči třetím osobám budou například aplikovat stejné ceny nebo uplatňovat jisté obchodní podmínky. Jiným častým typem dohod narušujících soutěž jsou dohody o rozdělení trhu či nákupních zdrojů, takže na dané části trhu je soutěžitel monopolní. Tyto typy dohod jsou známé jako tzv. tvrdé jádro dohod, protože jsou zakázané vždy. Mezi dohody narušující soutěž patří např. omezení nebo kontrola výroby, výzkumu či investic, tzv. vázané obchody anebo diskriminace či kolektivní bojkot určitého soutěžitele.

19 Literární přehled 19 Zneužití dominantního postavení Další skupinou jednání, která omezují hospodářskou soutěž, jsou jednání zneužívající dominantní postavení. Dominantní postavení vzniká, pokud soutěžitel anebo jejich skupina má tržní sílu, která umožňuje chovat se nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích. S touto definicí přichází na řadu otázka, co vlastně ta tržní síla je. V ZOHS je tržní síla stanovena vícekriteriálně, přičemž hlavním kritériem je tržní podíl. Dalšími kritérii jsou hospodářská síla, finanční síla, právní překážky vstupu na trh, stupeň vertikální integrace, struktura trhu a tržní podíl nejbližšího soutěžitele. (Švarc, 2005) Samotný fakt, že soutěžitel má na trhu dominantní postavení, ještě nemusí být problém. Ten nastává až tehdy, pokud by došlo ke zneužití dominantního postavení na trhu a pokud by zneužití vedlo k újmě ostatních soutěžitelů nebo spotřebitelů. Jak ustanovuje 11 ZOHS, taková situace je zákonem zakázána. V uvedeném ustanovení tohoto zákona jsou rovněž vyjmenovány některé příklady zneužití dominantního postavení, např. vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách, vynucování vázaných obchodů na obchodních partnerech, diskriminace partnerů na trhu, spekulace s omezováním výroby nebo prodeje, dlouhodobé nabízení nebo prodej za nepřiměřeně nízké ceny. Spojování soutěžitelů Posledním typem nedovoleného omezování hospodářské soutěže je spojování soutěžitelů, které upravuje ZOHS a to v ustanoveních Ke spojování soutěžitelů dochází tehdy, změní-li se koncentrace na trhu nikoli z důvodu ekonomického růstu jednoho soutěžitele, ale jeho spojením s jiným soutěžitelem. Jak stanovuje 12 ZOHS, ke spojení soutěžitelů dochází: přeměnou dvou nebo více samostatně působících soutěžitelů; nabytím podniku jiného soutěžitele nebo jeho podstatné části smlouvou o prodeji podniku; získáním možnosti přímo nebo nepřímo kontrolovat jiný podnik, zejména nabytím účastnických cenných papírů, obchodních či členských podílů, nabytím smlouvou nebo jiným způsobem; založením nového soutěžitele společně kontrolovaného více soutěžiteli. Spojení soutěžitelů samo o sobě není kartelovým právem postihováno. Ovšem ta spojení, která by mohla soutěž ovlivnit, podléhají povolení Úřadu. Proto ZOHS stanovuje kritéria, při jejichž překročení musí soutěžitel dát Úřadu žádost pro povolení spojení. Kritéria jsou vztažena k překročení hranice čistého obratu spojujících se soutěžitelů za poslední účetní období. (Švarc, 2005) Nekalá soutěž Již výše bylo uvedeno, že zneužívání účasti v hospodářské soutěži je zákonem zakázané. Jak stanovuje ObchZ, k tomuto zneužití může dojít dvěma způsoby. První je nedovolené omezování hospodářské soutěže, jehož právní regulace je otázkou ve-

20 Literární přehled 20 řejného práva (viz předchozí kapitola). Druhým typem jednání, při němž dochází ke zneužití účasti v hospodářské soutěži, je nekalá soutěž. Zákaz nekalé soutěže stíhá právní delikty zneužívající existenci konkurence tím způsobem, že překrucují soutěžní pravidla s cílem soutěžiteli nekalým způsobem uškodit. Soubor právních norem, které upravují nekalou soutěž, se označuje jako právo proti nekalé soutěži. Cílem práva proti nekalé soutěži je chránit soutěžní vztahy, přičemž hlavní zřetel je kladen na soutěžitele. Původně se právo proti nekalé soutěži o spotřebitele vůbec nezajímalo. Až časem se při postihu nekalé soutěže začal brát ohled i na spotřebitele a jeho odůvodněné zájmy a to tak, že jim byla dána možnost delikty nekalé soutěže napadat právními prostředky. (Eliáš, Bejček, Hajn a Ježek, 2007) V souvislosti se zájmy, které jsou právem proti nekalé soutěži chráněny, uvádí Ondrejová tzv. triádu zájmů. Jedná se o trojici zájmů, které jsou hlavním předmětem ochrany práva proti nekalé soutěži. Zahrnuje nejen zájmy soutěžitelů, spotřebitelů, ale také zájmy hospodářské soutěže. (Ondrejová, 2010) Na rozdíl od nedovoleného omezování hospodářské soutěže, postih nekalé soutěže není proveden speciálním zákonem, ale je zahrnut do ObchZ. Jelikož je nekalá soutěž součástí hospodářské soutěže, její právní úprava je obsažena v první části, hlavě páté, která se nazývá Hospodářská soutěž. Konkrétně se jedná o ObchZ. Kromě právní úpravy obsažené v ObchZ se nekalé soutěže dotýkají i některé normy veřejného práva. Mezi ně patří: zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále už jen OchrSpotř ), zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále už jen RTV ), zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen RekZ ). Úprava postihu nekalé soutěže je v ObchZ zpracována následovně. Je zde vyjádřeno velmi obecné ustanovení známé jako generální klauzule, po kterém následuje demonstrativní výčet skutkových podstat deliktů nekalé soutěže. Zmíněným výčtem tak byla zkonkretizována generální klauzule. Nejprve je potřeba vysvětlit, co generální klauzule vlastně znamená. Jedná se o velmi obecné ustanovení popisující nekalou soutěž, které je záměrně formulováno poměrně abstraktně a nekonkrétně. Právě jeho nekonkrétnost umožňuje celkem pružný výklad nekalé soutěže. Generální klauzule je ustanovena v 44 odst. 1 ObchZ, který definuje nekalou soutěž jako jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo jiným zákazníkům. Ve stejném odstavci je pak nekalá soutěž zakázána. Tímto zákazem je umožněno sankcionování nekalosoutěžního jednání.

21 Literární přehled 21 Pojem nekalé soutěže je vymezen jednotlivými pojmovými znaky generální klauzule, kterými jsou: 1. jednání v hospodářské soutěži K nekalé soutěži může dojít pouze jednáním, které se odehrává v hospodářské soutěži. Toto jednání může být jak aktivní, tzn. konání, tak pasivní, které spočívá v nečinnosti. Pasivní jednání se může projevit např. jako opomenutí. Zda jde v daném případě o jednání v hospodářské soutěži, je vždy nutné posuzovat se zřetelem na konkrétní případ. 2. rozpor s dobrými mravy soutěže Je rozdíl mezi jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy všeobecně. V konkurenčním boji totiž fungují jiná pravidla morálky, než jakými se řídíme v běžném životě. Hlavní rozdíl je ten, že v konkurenčních vztazích je jistá úroveň agresivity tolerována, ne-li přímo vyžadována. Nicméně určit, co přesně pojem dobré mravy soutěže obnáší, je poměrně nesnadné, protože zákon tento pojem nedefinuje. I přesto však je všeobecně známo anebo alespoň předpokládáno, co tento pojem obnáší. Jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže, je takové jednání, kterého se poctiví soutěžitelé nedopouštějí a kterého by se neměli dopouštět ani jejich konkurenti vůči nim. Lze tedy vycítit, které soutěžní jednání by se dalo považovat za nekalé. (Švarc, 2005) 3. způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům Pro klasifikaci jednání jako nekalosoutěžní není podmínkou, aby nějakému subjektu trhu vznikla újma. Ze samotné formulace jednání způsobilé přivodit újmu je znát, že postačí, pokud bude újma hrozit. Samozřejmě možnost vzniku újmy musí být alespoň trochu reálná, nikoli vyspekulovaná či vysoce nepravděpodobná. To znamená, že nekalá soutěž je soukromoprávním deliktem ohrožovací povahy. Tímto způsobem je zajištěna preventivní funkce úpravy a postihu nekalé soutěže. Dotčený soutěžitel se totiž může proti nekalé soutěži bránit ještě dřív, než mu vznikne újma. Dalším relevantním pojmem, obsaženým v tomto posledním pojmovém znaku, je újma. Tento pojem je mnohem obsáhlejší než škoda. Zatímco škoda je vždy materiální, v pojmu újma je zahrnuta i újma nemateriální povahy. Nekalou soutěží totiž nemusí být dotčena pouze majetková sféra subjektu, mohou být ohroženy i tzv. ideální statky soutěžitelů, kam patří např. dobré jméno nebo získaný okruh zákazníků. (Eliáš, Bejček, Hajn, Ježek, 2007) Aby ochrana proti nekalé soutěži mohla být uplatněna, musí být naplněny všechny její pojmové znaky a to kumulativně. Nestačí tedy, aby byl naplněn jen některý z těchto znaků, musí dojít ke splnění všech tří znaků současně. Je známa tzv. dvojí povaha generální klauzule, omezující a rozšiřující. Rozšiřující funkce generální klauzule spočívá v tom, že jakékoli jednání, které naplňuje

22 Literární přehled 22 pojmové znaky generální klauzule, může být stíháno jako nekalá soutěž. Není tedy povinností, aby se dané jednání dalo podřadit pod některou z konkrétních skutkových podstat nekalé soutěže. Funkce omezující znamená, že aby jednání soutěžitele mohlo být stíháno jako nekalosoutěžní, musí být naplněny všechny pojmové znaky generální klauzule. Tyto pojmové znaky musí být splněny i v případě, že jednání již splňuje všechny podmínky některé ze skutkových podstat. Jinými slovy i tato jednání se považují za nekalosoutěžní pouze v případě, kdy jde o jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je schopné způsobit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelů. (Eliáš, Bejček, Hajn a Ježek, 2007) Na generální klauzuli navazuje demonstrativní výčet zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže, které jsou ustanoveny v 44 odst. 2 ObchZ. Jedná se o nejčastější typy nekalosoutěžního jednání a patří sem: 1. Klamavá reklama 2. Klamavé označování zboží a služeb 3. Vyvolávání nebezpečí záměny 4. Parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele 5. Podplácení 6. Zlehčování 7. Srovnávací reklama 8. Porušování obchodního tajemství 9. Ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí Další část této kapitoly bude věnována jednotlivým skutkovým podstatám nekalé soutěže. Všechny budou stručně popsány, avšak vzhledem k tématu bakalářské práce se prioritně zaměřím na ty skutkové podstaty, které se spotřebitele dotýkají. Jedná se o klamavou reklamu, klamavé označování zboží a služeb, vyvolání nebezpečí záměny a ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí. Klamavá reklama Reklama je neodmyslitelnou složkou téměř všech aktivit, které na trhu probíhají. Jako jedna z nejčastějších forem propagace se logicky promítá i do každodenního života spotřebitele. V dnešní době už člověk snad ani nenajde místo, kde by se nesetkal s reklamou jakékoli podoby. Reklama nás prostě obklopuje úplně všude. Proto je potřeba tento pojem definovat. Dle 1 odst. 1 RekZ je reklama přesvědčovací proces hledající uživatele zboží, služeb nebo jiných výkonů či hodnot. Tento proces je prováděn prostřednictvím komunikačních médií, což jsou jakékoli komunikační prostředky umožňující přenos informací. Pokud jde o reklamu klamavou, jedná se o jeden z nejčastějších typů nekalosoutěžního jednání. Českým právním řádem je klamavá reklama potírána jak veřejnoprávními předpisy, tak soukromoprávně. Soukromoprávním předpisem regu-

23 Literární přehled 23 lujícím klamavou reklamu je právě ObchZ, kde je klamavá reklama zařazena mezi zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže. Její definice se nachází v 45 ObchZ. Dle 45 odst. 1 ObchZ je klamavá reklama definována jako šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku prospěch na úkor jiných soutěžitelů, spotřebitelů nebo dalších zákazníků. Co vlastně šíření údajů obnáší, je stanoveno v 45 odst. 2 ObchZ: Za šíření údajů se považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem. Jedná se tedy o šíření údajů, přičemž pojmem údaj je myšlena jakákoliv výpověď soutěžitele o určitých skutečnostech nebo hodnoceních. Tyto údaje nemusí být vyloženě nepravdivé. Reklama, která šíří údaje pravdivé, může být stejně tak klamavá jako reklama obsahující údaje nepravdivé. Stane se tomu tak v případě, že jsou tyto pravdivé informace uvedeny zavádějícím způsobem. Šířené skutečnosti proto musí být posouzeny s ohledem k širšímu kontextu. (Štenglová, Plíva, Tomsa a kol., 2004) Rozhodující tedy není ani tak pravdivost šířených údajů, jako jejich způsobilost klamat. Zda je šíření údajů způsobilé klamat, se posuzuje pomocí hlediska průměrného zákazníka. Zjišťuje se, zda by údaj mohl oklamat průměrně pozorného člověka, přičemž se bere ohled na to, že veřejnost nestuduje reklamy detailně, obzvláště pokud jde o jejich texty. Rozhodující je celkový efekt, který reklamní sdělení vyvolává. (Eliáš, Bejček, Hajn a Ježek, 2007) Pokud jsou šířené údaje klasifikovány jako klamavé, pořád ještě nemusí jít o klamavou reklamu. Aby byla skutková podstata klamavé reklamy naplněna, je nutné, aby šíření údajů mohlo přivodit prospěch vlastnímu nebo cizímu podniku a to na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. (Štenglová, Plíva, Tomsa a kol., 2004) Klamavé označení zboží a služeb Dalším příkladem nekalosoutěžního jednání, které těží z klamání veřejnosti, je klamavé označování zboží a služeb. Jedná se o takové označování zboží a služeb, které je schopné vyvolat mylnou domněnku v hospodářské soutěži, že zboží nebo služby pocházejí z jistého teritoria, od určitého výrobce, nebo že se vyznačují nějakými zvláštními vlastnostmi nebo vykazují zvláštní jakost. Proto 46 ObchZ zakazuje také klamavé označení zboží a služeb. Tohoto deliktu se může dopustit jak výrobce, který své zboží klamavě označí, tak obchodník, který takové zboží šíří. Ohledně pravdivosti údajů platí pro klamavé označení zboží a služeb stejná pravidla jako u klamavé reklamy, totiž že klamavé může být i označení pravdivé. V čem se ale tyto dvě skutkové podstaty liší, je skutečnost, že u klamavého označení není vyžadováno, aby soutěžitel měl z klamání prospěch na úkor jiného subjektu. Dokonce ani není vůbec nutné, aby bylo klamavé označení způsobilé zjednat soutěžiteli prospěch (Švarc, 2005). Další věcí společnou pro obě tyto skutkové

24 Literární přehled 24 podstaty je hledisko průměrného zákazníka, které pomáhá určit způsobilost vyvolat klamnou domněnku. Některá označení obsahují dodatek k odlišení od pravého původu. I takové označení může být klamavé. To potvrzuje i Hajn, dle kterého na závadnosti označení nezmění nic, ani připojení dodatku jako třeba druh, typ, způsob, pokud je toto označení stále způsobilé klamat spotřebitele, co se týče původu nebo povahy produktu. (Hajn, 2000) Důvodem zákazu této skutkové podstaty je jak snaha chránit poctivé soutěžitele, kteří se ocitají v nevýhodě vůči takto nekale jednajícím soutěžitelům, tak ochrana spotřebitele. Spotřebitel si tento klamavě označený výrobek zakoupí s očekáváním, že výrobek bude mít určitou slibovanou kvalitu, kterou tento výrobek ovšem nedisponuje. Vzniká mu škoda v podobě nevhodně vydaných výdajů. Zákazem této skutkové podstaty se tak zákonodárce snaží chránit spotřebitele před oklamáním. Vyvolání nebezpečí záměny Další skutkovou podstatou nekalé soutěže, ustanovenou v 47 ObchZ, je vyvolání nebezpečí záměny. Tato skutková podstata, stejně jako předchozí dvě, brání klamání veřejnosti, čímž chrání spotřebitele. Současně chrání i soutěžitele před možností zaměnitelnosti produktů. Skutková podstata vyvolání nebezpečí záměny má velice blízký vztah ke klamavé reklamě a klamavému označení výrobků a služeb. Velmi často dochází k souběhu těchto podstat, jelikož jsou všechny založené na klamavém jednání. Ustanovení 47 ObchZ stíhá jednání, které způsobuje, že výrobky a služby jsou zaměnitelné za jiné výrobky či služby. Podstatou vyvolání nebezpečí záměny je napodobení označení, výrobku nebo postupu soutěžitele, které je schopné uvést spotřebitele v omyl, o jaký produkt se jedná, kdo ho vyrobil aj. Zaměnitelnost je pojmem objektivním a tak stejně jako u klamavé reklamy se při její kvalifikaci používá hledisko průměrného spotřebitele. Zákon rozlišuje tři způsoby nekalého označování zboží a služeb, které vedou ke vzniku nebezpečí zaměnitelnosti: 1. napodobení označení soutěžitele K napodobení označení soutěžitele může dojít užitím obchodní firmy, názvu nebo zvláštního označení podniku, které jiný nositel už po právu užívá. 2. napodobení jiného označení podniku Do této skupiny patří napodobení podnikových značek a příznačných materiálů podniku, jako třeba loga, obchodního jména a reklamních materiálů soutěžitele. 3. napodobení cizího výrobku nebo výkonu Do poslední skupiny nekalosoutěžního jednání spadá napodobení cizích výrobků či výkonů, jako např. napodobení technologie, postupu, know-how nebo nechráněných výsledků výzkumu. Jak ale dodává Švarc, nepatří sem jednání

25 Literární přehled 25 napodobující jiné výrobky v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, pokud napodobitel učinil veškerá opatření, aby nebezpečí záměny vyloučil anebo aspoň omezil. (Švarc, 2005) Následují zbývající zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže, ustanovené v ObchZ. Jelikož se jedná o takové typy nekalosoutěžního jednání, které jsou hrozbou pro soutěžitele a spotřebitele se nedotýkají, budou popsány jen stručně. Parazitování na pověsti V 48 ObchZ je stanoveno, že parazitováním je využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl. Předmětem ochrany této skutkové podstaty je existující pověst soutěžitele. Jiným soutěžitelům je zakázáno této pověsti jakkoli využívat, tzn. nejen napodobením. Na rozdíl od generální klauzule a množství dalších skutkových podstat nekalé soutěže musí být parazitování na pověsti úmyslně zaviněné. Musí se tedy jednat o záměrné jednání s účelem dosáhnout prospěchu a není přitom důležité, zda prospěchu opravdu dosáhl. Nejčastější podobou parazitování na pověsti bývá reklama. Jde například o tzv. reklamu opěrnou, kdy se parazitující soutěžitel opírá svým podnikem, výrobkem nebo službou o pověst jiného podniku, výrobku nebo služby, která má výraznou pověst. Jejím typickým příkladem je kradení cizích myšlenek jako např. kopírování cizích sloganů. (Hulva, 2004) Podplácení Pro skutkovou podstatu nekalosoutěžního podplácení, která je zákonem definovaná v ustanovení 49 ObchZ, je specifické vymezení subjektů na straně podplácející a na straně podplácené. Podplácejícím subjektem je soutěžitel. Podpláceným není druhý soutěžitel, ale člen jeho statutárního orgánu nebo jiného orgánu, pracovník nebo jiná osoba mající vliv na jeho rozhodování. Tato osoba pro sebe přijme, vyžaduje nebo si nechá slíbit jakýkoli prospěch za to, že podplácejícímu zprostředkuje nekalým způsobem dosažení přednosti nebo jiné výhody v soutěži před ostatními soutěžiteli. Úplatkem může být jakýkoli prospěch, ať už nabízený, poskytovaný nebo přislíbený příjemci. Prospěchem mohou být nejen peníze, ale také věcné dary, poskytnutí protislužby, příslib zaměstnání v podniku soutěžitele, příslib úvěru, příslib členství v prestižním a exkluzivním klubu a mnohé další. (Hajn, 2000) Zlehčování Tato skutková podstata nekalé soutěže je ustanovena v 50 ObchZ, kde je zlehčování definováno jako jednání, při kterém soutěžitel uvede či rozšiřuje o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele údaje, které mu mohou přivodit újmu. Tyto údaje mohou být pravdivé i nepravdivé. Pokud ovšem k uvádění či rozšiřování takových pravdivých údajů byl soutěžitel donucen, nejedná se o nekalou soutěž. V takovém případě jde o oprávněnou obranu.

26 Literární přehled 26 V případě šíření nepravdivých údajů dochází stejně jako u mnohých dalších skutkových podstat ke klamání. Je zde patrná velká podobnost s klamavou reklamou. Ale na rozdíl od klamavé reklamy, která je založená na získání konkurenční výhody nekalým zdůrazňováním nebo vyvoláním dojmu přednosti vlastního podniku, při zlehčování jde spíše o určitou formu očerňování cizího soutěžitele, které má za výsledek zisk neopodstatněného předstihu v hospodářské soutěži. Srovnávací reklama Skutková podstata nekalé soutěže srovnávací reklama je upravena v 50a ObchZ: Srovnávací reklama je jakákoliv reklama, která výslovně nebo i nepřímo identifikuje jiného soutěžitele anebo zboží nebo služby nabízené jiným soutěžitelem. ObchZ rovněž uvádí výčet podmínek, při jejichž dodržení je srovnávací reklama přípustná. Patří mezi ně např. podmínka, že srovnávací reklama nesmí být klamavá, musí srovnávat jen zboží nebo služby uspokojující stejné potřeby nebo určené ke stejnému účelu, objektivně srovnává jen takové znaky zboží nebo služeb, které jsou pro ně relevantní, že srovnávací reklama nevede k vyvolávání nebezpečí záměny a nezlehčuje nepravdivými údaji podnik a mnohé další. (Jansa, 2007) Srovnávací reklama je jedinou možností, kdy lze o konkurentovi v propagaci říct něco špatného, ovšem pouze v případě, že jsou splněny všechny podmínky srovnávací reklamy. V opačném případě by už nešlo o povolené srovnávání, ale o zakázané zlehčování. (Winter, 2009) Porušení obchodního tajemství Porušení obchodního tajemství je jako jedna z nekalosoutěžních podstat ustanoveno v 51 ObchZ. Je definováno jako jednání, kterým jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se dověděl tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu nebo které se dozvěděl vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu. Obchodní tajemství je předmětem práv náležejících k podniku a je definováno v 17 ObchZ. Obchodní tajemství jsou veškeré skutečnosti obchodní, výrobní a technické povahy, které souvisí s podnikem, mají skutečnou nebo aspoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v obchodních kruzích běžně dostupné, a které mají být dle vůle podnikatele utajeny a jejich utajení je zajišťováno odpovídajícím způsobem. (Sum, 2007) Ohrožování zdraví a životního prostředí Poslední v ObchZ upravenou nekalosoutěžní skutkovou podstatou je ohrožování zdraví a životního prostředí, které je definováno v 52. Jedná se o nový typ nekalé soutěže zcela se vymykající její obvyklé úpravě, jehož hlavním

27 Literární přehled 27 smyslem není ochrana zdraví a životního prostředí, ale ochrana hospodářské soutěže. Ohrožování zdraví a životního prostředí je takové jednání, kterým soutěžitel zkreslí podmínky hospodářské soutěže a to takovým způsobem, že provozuje výrobu, uvádí výrobky na trh nebo provádí výkony, které ohrožují zájmy ochrany zdraví nebo životního prostředí chráněné zákonem. Soutěžitel se tímto jednáním snaží zajistit pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. (Hajn, 2000)

28 Literární přehled Ochrana spotřebitele Ochrana spotřebitele hraje v dnešní vyspělé společnosti důležitou roli a je nedílnou součástí hospodářské politiky každého vyspělého státu. Právní regulace ochrany spotřebitele je důležitá hned z několika důvodů. Jedním z těchto důvodů je snaha odstranit faktickou nerovnováhu mezi spotřebitelem a prodejcem, zapříčiněnou především nerovností v množství informací, kterými disponují jednotlivé strany. Jak uvádí Tomančáková, pokud by neexistovala právní ochrana spotřebitele, spotřební trh by nemohl správně odrážet potřeby spotřebitelů. Dalším důvodem právní regulace ochrany spotřebitele je potřeba chránit spotřebitele před nebezpečnými výrobky nebo před pokusy prodávajících o zneužití jeho slabší pozice, což spadá do veřejnoprávní ochrany spotřebitele. (Tomančáková, 2011) Prostřednictvím právní regulace ochrany spotřebitele má být dosaženo několika různých cílů. Základním cílem ochrany spotřebitele je dosáhnout větší rovnováhy a transparentnosti mezi spotřebiteli a prodejci. Dalším cílem je snaha o rozvoj podmínek trhu a rozvoj spotřebitelských iniciativ. Cílem specifickým je zajistit, aby byli spotřebitelé na konkurenčním trhu dostatečně informováni o vlastnostech výrobků, o svých právech a o způsobech, jak uplatňovat své ekonomické zájmy. (Horová, 2002) Protože se tato kapitola zabývá spotřebitelem a jeho ochranou, je potřeba si definovat, kdo spotřebitel vlastně je. Jeho definice se nachází hned v několika právních předpisech, jak v předpisech soukromého práva, tak ve veřejnoprávních předpisech. Dle 2 odst. 1 písm. a) OchrSpotř je spotřebitelem fyzická nebo právnická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samotného výkonu svého povolání. Z této definice vyplývá, že spotřebitel, ať už fyzická nebo právnická osoba, nakupuje výrobky anebo užívá služby za účelem jiným, než je podnikání. ObčZ definuje spotřebitele ve svém 52 odst. 3 jako fyzickou osobu, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle jiné definice je spotřebitel osoba, která je účastníkem trhu a která nakupuje výrobky nebo užívá služby za účelem jiným než pro podnikání. Je to subjekt, který je konečným uživatelem výrobku nebo služby. Tyto výrobky nebo služby jsou určeny jen pro jeho osobní spotřebu. (Doleček, 2009) Jak už bylo uvedeno, spotřebitel je jeden z mnoha účastníků trhu a jako slabší účastník potřebuje jistou ochranu. Proto vznikla ochrana spotřebitele jako součást právní úpravy. Ochrana spotřebitele ale neexistuje jako samostatné právní odvětví, vztahuje se na ni celá řada právních odvětví a jejich norem, třebaže některé jen nepřímo. Z tohoto důvodu bývá ochrana spotřebitele označována jako průřezová právní disciplína.

29 Literární přehled Veřejnoprávní ochrana spotřebitele Právní ochrana spotřebitele je zajišťována právními předpisy různé právní síly. Výchozí úpravou je Ústava ČR a Listina základních práv a svobod. Ústava ČR vymezuje mnohé základní otázky důležité pro spotřebitele. Jsou zde vymezeny základy státní správy, organizace soudnictví a garance soudní ochrany. Kromě uvedeného Ústava ČR také vymezuje předpoklady pro mezinárodní aspekty ochrany spotřebitele, hlavně pro implementaci mezinárodních norem do českého práva. Pokud jde o Listinu základních práv a svobod, jedná se o důležitou neoddělitelnou součást ústavního práva ČR. Ve svých ustanoveních vymezuje základní právní zásady, mezi které se řadí zásada rovnosti, nezcizitelnosti, nezadatelnosti a nepromlčitelnosti základních lidských práv. Ústava ČR i Listina základních práv a svobod jsou právní předpisy, které se staly pramenem pro postupně vytvářený systém právní ochrany spotřebitele. Obsahují totiž řadu pro spotřebitele důležitých práv, ze kterých lze zmínit: 1. právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, 2. právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, 3. právo svobodně se sdružovat s jinými, zejména se sdružovat na ochranu svých zájmů, 4. právo na příznivé životní prostředí, 5. právo na ochranu zdraví, 6. právo na soudní ochranu. Ze zákonů veřejnoprávní povahy, které upravují problematiku ochrany spotřebitele, je významný především OchrSpotř. OchrSpotř je jednou z nejdůležitějších zákonných norem souvisejících s ochranou spotřebitele. Tento zákon zaujímá významnou pozici mezi veřejnoprávními předpisy upravujícími ochranu spotřebitele, avšak neplní sjednocující funkci v úpravě základních spotřebitelských vztahů. OchrSpotř posiluje postavení spotřebitele, který se ovšem v prvé řadě stále musí chránit sám. K tomu, aby se mohl řádně chránit, potřebuje ale dostatek pravdivých informací. Z toho důvodu tento zákon a jeho pozdější úpravy stanoví veřejnoprávní povinnosti podnikatelů ve vztahu ke spotřebiteli, z nichž je pro spotřebitele nejdůležitější povinnost podnikatelů informovat spotřebitele o všech podmínkách týkajících se prodávaného zboží anebo poskytované služby. Další významnou částí tohoto zákona jsou ustanovení dotýkající se zákazu nebezpečných výrobků a definování dalších povinností výrobců, dodavatelů či prodejců. (Horová, 2002) V zákoně jsou také definována základní pravidla pro reklamu. Řeší rovněž otázku diskriminace spotřebitele, zákaz klamání spotřebitele nebo již zmíněná informační povinnost prodávajícího vůči spotřebiteli. Kromě toho se zákon zabývá poctivostí prodeje a poskytování služeb nebo označováním výrobků. Pro účely této práce je z OchrSpotř důležité především ustanovení 4 odst. 3, ve kterém je stanoveno, že se zakazuje užívání nekalých obchodních praktik při