Mgr. Klára Masařová PhDr. Ivan Semela

Transkript

1 Mgr. Klára Masařová PhDr. Ivan Semela 2007

2 Obsah OBSAH...1 ÚVOD BIBLIOGRAFICKÉ CITACE PODLE NOREM ETIKA ETICKÝ KODEX CITANÍ ETIKA AUTORSKÝ ZÁKON BIBLIOGRAFICKÉ CITACE ROZDÍLY MEZI CITACÍ A BIBLIOGRAFICKOU CITACÍ DLENÍ PODLE ROZSAHU ÚDAJ V CITACI STRUKTURA BIBLIOGRAFICKÝCH CITACÍ UMÍSTNÍ CITACE UVÁDNÍ JEDNOTLIVÝCH ÚDAJ V CITACÍCH STRUKTURA BIBLIOGRAFICKÝCH CITACÍ PÍKLADY ODKAZY - POZNÁMKY SPECIFIKACE PRVK V POPISNÉ JEDNOTCE GENERÁTOR CITACÍ CVINÉ PROGRAMY...23 ZÁVR...24 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...25 DOPORUENÁ LITERATURA...26 PEHLED POUŽITÝCH TYPOGRAFICKÝCH ZNAEK...27 SEZNAM OBRÁZK...28 REJSTÍK...29

3 Úvod Píprava jakékoliv závrené práce i práce seminární je konkrétním písemným projevem, ve kterém autor vychází z teoretických poznatk získaných v rámci píslušného studia a prokazuje schopnost její aplikace na ešení konkrétního problému. V závrené práci by se mly projevit všechny dosavadní zkušenosti studenta, jeho znalosti, dovednosti, schopnost pracovat s prameny, archivními materiály, s literaturou (i cizojazynou), stejn jako schopnost formulovat problémy, hypotézy a ovovat jejich správnost použitím rzných metod. Každá odborná práce by mla pinést nové poznatky, názory a závry, ke kterým její autor dospl, nap. uplatnním stávajících vdeckých poznatk na nové skutenosti, novým pohledem na zdánliv vyešené otázky, analýzou dosud neznámého materiálu, vlastním przkumem apod. K myšlence zpracovat odbornou práci nás pivedla skutenost, že studenti bu neumí zapsat citovanou literaturu nebo nerespektují práva duševního vlastnictví.! 2

4 1. Bibliografické citace podle norem Bibliografické citace jsou jedním z existujících informaních prostedk díla. Jsou souástí každé odborné literatury. Dnes je tém nemožné zahájit jakoukoliv odbornou práci bez prostudování základních pramen a již provedených výzkum v dané oblasti. Citace tak informují o tom, z jakých pedpoklad autor vychází a na jakých základech pracuje. Autor tak uvádí svoji práci do souvislosti s již dosaženým poznáním, rovnž tak dokládá fakta, o která se pi práci opíral. Bibliografické citace také poskytují tenái možnost, jak rychle a efektivn získat další informace k dané problematice. Existující (platné) technické normy udávají celkem ti informaní prostedky - bibliografické citace, odkazy a soupis bibliografických citací. Bibliografické citace se ídí normou SN ISO 690 z prosince Tato norma nahrazuje pedchozí normu SN Bibliografické citace z roku Norma STN ISO 690 z roku 1988 nahradila SN STN z roku Od prosince roku 1996 platí pro bibliografické citace norma SN ISO 690 Bibliografické citace. Obsah, forma, struktura. V lednu 2000 byla vydána norma pro citování elektronických dokument SN ISO Bibliografické citace. ást 2: Elektronické dokumenty nebo jejich ásti. V normách jsou stanovena obecná pravidla pro psaní údaj zaazených do bibliografických citací (autor, název, vydání atd.) a je ureno, které prvky popisu jsou povinné a které nepovinné. Stanovena je i formální úprava a struktura citací (v jakém poadí a v jaké form se údaje zapisují), uspoádání soupisu bibliografických citací a metody odkaz. SN ISO 690 obsahuje pravidla psaní a odkazování bibliografických citací monografických publikací a jejich ástí, asopiseckých (seriálových) lánk, píspvk do monografií (nap. sborník z konferencí) a patentových dokument. SN ISO stanovuje zpsoby citování elektronických monografií, databází a poítaových program a jejich ástí, elektronických seriálových publikací (asopisy) a jejich ástí (lánky), elektronických nástnek, diskusních fór a elektronických zpráv a to jak pro elektronické publikace na píslušných nosiích (CD ROM, disk), tak i pro online dokumenty, u nichž je teba ješt uvést dostupnost v poítaové síti. (5) Od zaátku práce na odborném textu je teba si uvdomit, že odkaz v textu musí korespondovat s bibliografickými citacemi v soupisu a že i azení soupisu je formáln pedepsáno. Je nutné si vybrat vhodný zpsob citování s ohledem na to, co a kde má být publikováno. Univerzity obvykle požadují dodržování platné normy, nkteí vydavatelé však trvají na zavedených zvyklostech. (7) 3

5 2. Etika Z eckého slova éhos zvyk, obyej, zpsob života, mrav i obvyklé místo k bydlení. Etika, nebo také teorie morálky, je filozofickou disciplínou, která zkoumá morálku nebo moráln relevantní jednání a jeho normy. Etika je disciplínou praktické filozofie. Zabývá se teoretickým zkoumáním hodnot a princip, které usmr ují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostednictvím svobodné vle. Hodnotí innost lovka z hlediska dobra a zla. Na rozdíl od morálky 1, která je blíže konkrétním pravidlm, se etika snaží najít spolené a obecné základy, na nichž morálka stojí, pop. usiluje morálku zdvodnit. Etika je chápána jako teorie zpsobu lidského života, chování, jednání. Takové vnímání je spjato s tradicí antiky, kde se etika stala pedmtem teoretického zájmu zhruba ve 2. polovin 5. století p. n. l. (Demokritos, sofisté, Sokrates), jak uvádí Brázda (12, s. 129). Etika se v rzných pojetích dále dlí na další disciplíny jako je nap.: etika analytická, autonomní, deontologická, enviromentální, evoluní, feministická, heteronomní, individuální a také citaní, která je vlastním pedmtem našeho zájmu (viz kap. 2. 2), (10) 2.1 Etický kodex Etický kodex je dokument, jenž upravuje obecná i konkrétní pravidla práce v jednotlivých organizacích a profesích. Svj etický kodex mají nap. lékai (Hippokratova písaha), právníci, novinái a další profese. Také nkteré organizace, sdružení nebo firmy mohou vytváet kodex pro své zamstnance, a to bu závazné (zamstnanec mže dostat pi smlouv kodex k podepsání a na základ jeho porušení mu hrozí výpov) nebo nezávazné (jejichž dodržování je dobrovolné). (11) 2.2 Citaní etika Ze zkušeností pedagog vyplývá, že studenti pi zpracovávání rzných písemných projev asto nedbají etických zásad správného uvádní bibliografických citací. Tento nešvar je dnes obecn rozšíen, i v praxi se bžn setkáváme s plagiátorstvím. Dležitost ochrany duševního vlastnictví je zvýraznna kodifikací nejdležitjších zásad citaní etiky v autorském zákon. S pojmem citaní etika úzce souvisí i pojem Informaní etika, jejíž vývoj je velmi rychlý a každé nové informaní médium pináší nový etický problém a s tím i nový náhled na výklad tchto pojm. Ve vztahu k bibliografickým citacím je nutné zdraznit nkteré dležité momenty. 1 z lat. mos, mrav, zvyk, obyej 4

6 Co to je bibliografická citace a pro citujeme jedná se o seznam dostupných pramen (primární, sekundární, terciární zdroje informací); intelektuální vlastnictví v R je chránno autorským zákonem. 121/2000 Sb., který stanovuje v jakých pípadech je možné použít vý atky z cizích dl, zárove zdraz uje, že je autor práce povinen dodržovat citaní etiku; citaní etika vyžaduje zveej ování veškerých informaních pramen, které byly pro danou práci použity; citace musí být pehledné a pesné tak, aby bylo možné odkazovaný pramen vždy identifikovat; pehlednost a následná dostupnost citovaného zdroje; Nejastjší chyby v bibliografických citacích citování díla, které autor pi práci nepoužil - je oblíbené citovat rzné kapacity z daného oboru, aniž by mly sebemenší souvislost s tématem práce; jde o snahu dodat vtší vážnost vlastní práci zaštítit se známým jménem necitování díla, které bylo použito; jde o klasický pípad opisování i plagiátorství citování ostatních vlastních prací, aniž by tyto práce mly souvislost s novým dílem (tzv. autocitace); je to uritá forma reklamy nepesné citování, které znemož uje dílo identifikovat a následn získat, zejména pokud autor neuvádí všechny pevzaté myšlenky z citované práce. 5

7 3. Autorský zákon Pi psaní odborného textu (kniha, lánek do asopisu, píspvek na konferenci, výzkumná zpráva, závrená práce) se zpravidla používá práce jiných autor ve form definic, vý atk, tvrzení, pramen údaj apod. Ze zákona (autorské právo, ochrana duševního vlastnictví) je povinností uvádt v práci všechny použité prameny, tzv. citovat. Zákon. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o zmn nkterých zákon (autorský zákon): zajišuje autorské právo k literárním, vdeckým a umleckým dílm tzv. copyright ; právo copyrightu vzniká v den vzniku (ukonení) díla, neplatí registraní princip, pouze u software se program ukládá u notáe; vztahuje se na díla, která jsou výsledkem tvrí innosti autora (díla slovesná, divadelní, hudební, výtvarná vetn umní architektonického a užitého, díla filmová, fotografická, kartografická a za uritých podmínek i poítaové programy); nevztahuje se na právní pedpisy a rozhodnutí, veejné listiny, úední spisy, denní zprávy, projevy; zákon upravuje ochranu autor a uruje smlouvy o šíení díla (vydávání, veejné provozování, pjování atd.), uruje dobu trvání práv, práva výkonných umlc a výrobc zvukových záznam; autorské právo je nepenosné, platí po dobu autorova života a ješt 70 let po jeho smrti; s autorským právem lze obchodovat na základ licenních smluv (jejich rejstík vede Úad prmyslového vlastnictví) (6. www); autor práce je povinen dodržovat citaní etiku. 6

8 4. Bibliografické citace Zpracování bibliografických citací, jak již bylo v úvodu práce zmínno, se ídí normami SN ISO 690 Dokumentace. Bibliografické citace : obsah, forma, struktura a SN ISO Bibliografické citace. Pi citování je nutné podídit se uritým zásadám, které stanovuje nap. vydavatel, vysoká škola apod. Jde jednak o formální úpravu a lenní vlastního textu, jednak o vybavení obrázky, rejstíky, anotacemi a abstrakty a také o uvedení a citování použité literatury k zpracovanému tématu, a to jak v tištné, tak i elektronické form. Zásady správného citování jsou dány citaními normami. Tvorb mezinárodn platných norem se vnuje nap. International Organization for Standardization (ISO). V eské republice je to eský normalizaní institut (SN). (7.) 4.1 Rozdíly mezi citací a bibliografickou citací Nejdíve je nutné uvdomit si rozdíl mezi pojmy citace a bibliografická citace. Citace Doslovné uvedení cizího textu nebo hudebního motivu; sám tento text nebo hudební motiv, citát, definuje Slovník cizích slov (4, s. 40). Bibliografická citace Souhrn pedepsaných bibliografických údaj o citovaných publikacích nebo jejich ástech, umožující jejich pesnou identifikaci a vyhledání...", uvádí Terminologický slovník knihovnický a bibliografický (5, s. 24). Souasná norma ISO 690 bibliografickou citaci nedefinuje, uvádí pouze definice jednotlivých ástí její struktury (1, s. 4-9). Obecnjší termín "citace" díla tedy vyjaduje pevzetí ásti pedchozího dílo do nové práce v jeho pesném znní. Odborný termín bibliografická citace znamená soubor údaj o pedchozím díle, které autor poteboval pro vznik své práce. Rozsah a poadí tchto údaj je stanoveno platnou normou. Bibliografická citace je stejná, když zmi uje dílo, z nhož autor pesn citoval, ást i dílo, které je do nové práce promítnuto jiným zpsobem (nap. parafrází). Norma pak výraz citace, píp. citované dílo, používá vždy ve smyslu bibliografické citace. Podle uvedené normy je nutné vytvoit každou bibliografickou citaci pedepsaným zpsobem, který stanoví množství a poadí jednotlivých prvk citace. Její umístní v novém díle je již velice variabilní. Autor mže umístit danou citaci pímo v textu nového díla, v poznámce pod arou, na konci kapitoly nebo na konci díla v soupisu citací. Dále také mže vytvoit soupis bibliografických citací skuten citovaných dl a samostatný soupis dalších dl, který nazve nap. dopl kový (6, s. 10). 7

9 Toto již norma ISO 690 jednoznan nestanoví. Další pouení o umisování bibliografických citací je uvedeno dále. Pro rozeznání pesné citace, respektive ásti pedchozího díla v díle novém, se používají uvozovky: Dlení podle rozsahu údaj v citaci Zkrácené citace obsahují minimální údaje zcela nezbytné k identifikaci publikace nebo její ásti. Základní citace obsahují údaje potebné pro identifikaci publikace nebo její ásti a pro poskytování základní pedstavy o jejím rozsahu, pop. obsahu. Rozšíené citace obsahují všechny údaje základní citace a navíc dopl kové údaje (vnjší i obsahové). Slouží k rozšíení informace o citované publikaci nebo její ásti. 4.3 Struktura bibliografických citací Níže uvedené struktury jsou navrženy s ohledem na identifikaci základních prvk bibliografických citací viz. kapitola 4.5 Uvádní jednotlivých údaj v citacích 4.4 Umístní citace na konci textu (lánku, celé publikace nebo jednotlivých kapitol); v poznámce pod arou; pímo v textu; ásten v textu a ásten pod arou. Zpsob umístní citací musí být v téže publikaci jednotný! Zpsob umístní citací musí být v téže publikaci jednotný! Jestliže se citace neuvádjí pímo v textu, použije se odkazu na citaci, který mže mít dvojí základní formu: Poadové íslo, pod nímž je uvedena citace pod arou (nap. 1 za použití horního indexu a v poznámce pod arou uvedeno 1 TUREK, I.: Ako písa záverenú prácu. 2. uprav. vyd. Bratislava : Metodické centrum, s. ISBN ) nebo v seznamu literatury (nebo poznámkovém aparátu) na konci textu; v tomto pípad jsou citace seazeny a prbžn íslovány obvykle v takovém poadí, v jakém se na n odkazuje. 8

10 Píjmení autora (autor) a rok vydání (nap. Turek, 1999), piemž podle kontextu je rok vydání, pop. jméno autora (autor) oddleno od ostatního textu závorkou; v tomto pípad jsou citace v seznamu použité literatury obvykle seazeny abecedn podle jmen autor, v odvodnných pípadech chronologicky. 4.5 Uvádní jednotlivých údaj v citacích Pi uvádní jednotlivých údaj v citacích se ídíme tmito pravidly: Jméno autora Vždy se uvádí v poadí: píjmení, osobní jméno nebo osobní jména (osobní jméno, resp. jména, lze uvádt iniciálami). Jméno autora se uvádí v pvodním tvaru, i když je odlišné od tvaru uvádného v citovaném díle, nap. ECHOV, nikoliv TSCHECHOW. Jsou-li v originále jména uvádna jinak než latinkou, používá se transliterace podle platných pravidel. Tituly a hodnosti autor (JUDr., Ing. Mgr. hrab, Sir apod.) se v citacích neuvádjí; mže se jich však použít pro odlišení dvou nebo více autor stejných jmen. U publikací dvou až tí autor se uvádjí v citaci všichni autoi. Jméno druhého a tetího autora se uvádí rovnž v poadí: píjmení, osobní jméno. Jména jednotlivých autor se oddlují obvykle pomlkou (nap. Havránek, B. Jedlika, A.). Je-li autor více než ti, je možno podle poteby uvést jména všech autor nebo pouze jméno prvního autora, za nž se pipojí aj, a kol. (a kolektiv) nebo et. al. (et alii), a to zejména ve zkrácené citaci (13, s ). Název Uvádí se v jazyku citované publikace a podle poteby se pepisuje (transliteruje) z cizího písma do latinky. Když je originální název doplnn eským nebo slovenským pekladem (což je vhodné v základní citaci v pípad nesvtových jazyk), uvádí se tento peklad v hranaté závorce; pi psaní na stroji lze použít lomítka. Píliš dlouhý název je možno zkrátit, avšak poátení slova se nesmjí vynechat a rovnž smysl názvu musí zstat zachován. Vypuštné ásti (tj. slova, pop. skupiny slov) názvu se nahrazují temi tekami. U anonymních publikací s názvem Sborník, Práce, Proceedings apod. se za tento název publikace uvádí v závorkách název vydávající instituce (korporace), není-li uvedena jako vydavatel. Poadí, místo vydání a název nakladatelství Píší se vždy v jazyku a pravopisu díla, podle poteby se pepisují (transliterují) z cizího písma do latinky. Pro poadí vydání se užívá arabských íslic (nap. 1., 5.) a obvyklých zkratek (nap. vyd., ed.). Píklad dle výše uvedeného: 1. vyd. Bratislava : Metodické centrum 9

11 Rok vydání Píše se vždy arabskou íslicí (nap. 2006). Vroení periodika se oznauje rokem vydání uritého roníku periodika (resp. rokem, v nmž vydání zapoalo, a rokem, v nmž skonilo). Není-li rok vydání v citované publikaci uveden, píše se do hranaté závorky (nap. [2006]) pibližný odhad vroení, není-li to možné, uvede se zkratka B. r. (bez roku). U vícesvazkových soubor se zaznamenává vroení prvního a posledního svazku. Není-li vydání skoneno, uvede se jen poátení vroení s pomlkou, resp. Poátení vroení se zkratkou a násl. (a následující). Roník (svazek) periodika Píše se vždy arabskou íslicí a typograficky se zvýraz uje, nap. kurzívou, polotun apod., nap. 17. íslo periodika Píše se také arabskou íslicí. Jde-li o dvojíslo, píše se mezi obma ísly lomítko, nap.. 5/6. Údaje o rozsahu Pokud se v údajích pro základní citace uvádí termín poet stran, znamená to celkový poet stran dané publikace. Jestliže se uvádí termín stránky, rozumí se tím uvádní všech stránek, na nichž se vyskytuje citovaná sta. Jde-li o neperušený text, uvede se první a poslední stránka textu se znaménkem (spojovník až ). P.: 56 s. 59 s. Je-li sta perušována jiným textem, uvádjí se všechny stránky, na kterých je sta uvedena, piemž se znaménkem (až) spojují stránky za sebou tsn následující. Nap.: 56, 59, Je rozdíl mezi údajem s. 53 (strana, na které se vyskytuje text, který citujeme), a údajem 53 s. (poet stran dané publikace) (3, s. 3). 10

12 5. Struktura bibliografických citací Podle druhu citovaných publikací, pop. jejich ástí, rozeznáváme tyto nejastjší citace a jejich strukturu. Bibliografická citace je souhrn údaj o citované publikaci nebo její ásti, umož ující její identifikaci. Základ citace tvoí prvky, které je nezbytné do citace zalenit pokud jsou identifikovatelné. DÄNIKEN, E. von. Prorok minulosti. Pel. R. eábek. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, s. Fakta a svdectví. Sv. 119, Pel. z: Prophet der Vergangenheit. ISBN Nkteré prvky (ve výše uvedené citaci podtržené) lze vynechat. Jiný píklad: Struktura bibliografické citace knihy (monografické publikace) Bloky údaj Prvky bibliografické citace!"#! $ # %& Údaje na titulním listu knihy Údaje získané z rubu titulního listu knihy!""#"!! 11

13 Údaje o rozsahu knihy Výsledná bibliografická citace knihy '"("#' ) $ *+,# -../ --- %& /

14 6. Píklady Bibliografické citace,vetn publikování v elektronických médiích (lze využít i databázi již vytvoených záznam, viz obrázek 3): monografická publikace (kniha); seriálové publikace (asopisy, noviny); ásti monografických publikací; píspvky do monografických publikací; lánky v seriálových publikacích; záznam elektronické monografie, databáze, poítaového programu; lánek v elektronickém asopise Monografická publikace (kniha) BENEŠ, V., MUSÍLEK, P. Burza a burzovní obchody. 1. vyd. Praha : Informatorium, s. ISBN DDI, J. Burza cenných papír a komoditní burza. 1. vyd. Praha : Prospektrum, s. JÍLEK, J. Finanní trhy. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, s. ISBN Seriálové publikace (asopisy, noviny) Zpravodaj Ministerstva životního prostedí. Ministerstvo životního prostedí eské republiky Praha: PRESS-KO a Retrans. ISSN ásti monografických publikací BRUNTON, P. Perspektivy. 1. vyd. Sv. 2. Praha: Unitaria Kapitola 19, Vláda relativity, s Píspvky do monografických publikací FOUKOVÁ, M. Reinkarnace a hlubinná terapie. In WHITTON, J. L. a FISHER, J. Život mezi životy. Brno: Bollingenská vž, 1992, s Záznam elektronické monografie, databáze, poítaového programu Píklad: bibliografický odkaz na kapitolu knihy uvedené na WWW. RHEINGOLD, Howard. The Virtual Community [online]. c1998 [cit ]. Chap. 5, Multi-User Dungeons and Alternate Identities. Dostupný z WWW: " $ % Píklad: bibliografický odkaz na lánek z elektronického asopisu. 13

15 HIRONS, Jean. PCC Policy Committee holds its first meeting at LC. CONSERline : newsletter of the CONSER Program [online]. 1997, no. 11 [cit ]. Dostupný z WWW:" & Problematikou citování elektronických dokument se zabývá norma SN ISO Mezi povinné údaje v citacích elektronických dokument patí: druh média (nosie) je nutné upesnit, zda se jedná o CD-Rom, disketu, i online pístup atd. pístup ke zdroji u všech online dokument se musí uvést úplná URL adresa verze - povinné u všech poítaových program datum aktualizace (revize) tento údaj je nutný, protože aktualizace dokumentu mže zpsobit i zmnu v obsahu pvodního dokumentu datum citace dležité k ovení z jaké verze dokumentu bylo citováno (9) Píklad: 5(67(8# +9# : ;,+ ++, <,<; =*; * <! " "# $% >+? -..@ >;+ -..@0./0/A? B*< C C C $ *$DD*+; % /1./0@/. 14

16 7. Odkazy - poznámky Odkaz je struná forma citace vsunutá do pokraujícího textu nebo pipojená jako poznámka (viz poznámky pod arou). Užívá-li se odkaz spolu se soupisem bibliografických citací, musí obsahovat údaje dostatené pro zajištní jednoznanosti. Odkazy na uritého autora i dílo se používají tehdy, liší-li se názory na uritý problém, jsou-li rozporné, je-li naše teze stejná nebo se naopak rozchází v nem, co tvrdí autor (1, s. 6). Protože odkazy potebujeme v textu používat od zaátku, je nutné uvést jejich vysvtlení ihned. Odkazy jsou místa v textu nového díla, v nichž jeho autor pedepsaným výrazem odkazuje tenáe na jiné místo svého nového díla. Jeden z možných výraz odkazu je uvádn v norm SN ISO 690 a je považován za optimální i z didaktických dvod: "(1, s. 23)". Význam: Formou odkazu bylo zmínno první z dl uvedených v Soupisu bibliografických citací na konci lánku, potvrzující zde uvedený údaj (tvrzení), který najdete na stránce 23 zmi ovaného díla. P.: 1. Slovník cizích slov. 1. vyd. Praha: Encyklopedický dm, s. r. o., s. Soupis bibliografických citací je bžn uspoádán bu abecedn podle prvního prvku, nebo v numerické posloupnosti korespondující s poadím odkaz v textu. (13, s. 22) Pokud je souástí práce samostatný seznam bibliografických citací, je teba zajistit odpovídající vazby mezi odkazy a soupisem citací nkterou z následujících metod: Uvádní prvního prvku citace a data = Jméno autora (1. slovo názvu není-li autor uveden) a rok vydání práce, píp. íslo strany. Soupis bibliografických citací je uspoádán abecedn podle jména autora, pípadn podle názvu. PÍKLADY: (Nmcová, B., 1992) dokument citován pod autorem (Babika, 1991) dokument citován pod názvem (Nmcová, B., 1992a), (Nmcová, B., 1992b) více prací téhož autora v 1 roce (Nmcová, B., 1992a, s.231) uvedení stránky citovaného díla Je-li jméno autora uvedeno v textu práce, není nutno ho v odkazu opakovat, staí uvést rok a stránku (1988, s.132) Metoda íselných citací íslice v textu napsané jako horní index nebo do závorek citují dokumenty v poadí, v nmž byly poprvé odkázány. Provádí-li se odkaz na uritou ást dokumentu, lze uvést za íslicemi ísla stránek. Citace jsou uspoádány v íselném poadí do íslovaného soupisu. PÍKLAD: Teorie neviditelných kolegií byla prozkoumána v pírodních vdách (24). O jejich nepítomnosti mezi historiky se zmi uje Stieg (13, s.556). Podle Burcharda (8)... 15

17 Prbžné poznámky íslice následující za odkazy v textu se vztahují k íseln azeným poznámkám uspoádaným podle poadí jejich výskytu v textu. Poznámka mže odkazovat více než na 1 dokument. Je-li uritý dokument odkazován více než jednou, po sob následujícím odkazm jsou pidlována samostatná ísla. Poznámka vztahující se k již díve citovanému dokumentu bu zopakuje úplný odkaz nebo uvede íslo dívjší poznámky s uvedením stran. 1. odkaz na citovanou publikaci by ml obsahovat všechny potebné údaje k zajištní vazby se záznamem v soupisu bibliografických citací (jméno autora/autor, plný název, ísla stránek). Druhé a následující odkazy mohou být zkrácené (píjmení autora, zkrácený název, stránky) PÍKLAD: Text: Teorie neviditelných kolegií byla prozkoumána v pírodních vdách (24). O jejich nepítomnosti mezi historiky se zmi uje Stieg (13, s.556). Podle Burcharda (8)... Odkaz: STIEG, M.F., The information needs of historians, s Citace: STIEG, M.F. The information needs of historians. College and Research Libraries, Nov. 1981, vol. 42, no. 6, s (14) 16

18 8. Specifikace prvk v popisné jednotce Primární odpovdnost V pípad textových dl je to bžn autor. Mže to být i editor nebo redaktor a v takových pípadech se za jméno pipojuje v kulaté závorce zkratka ed. (editor) nebo red. (redaktor). Nap.: NOVÁK, J. (ed.) Formální úprava jmen Jsou zapsána ve form, v jaké jsou uvedena v prameni. Nap.: HALDANE, M. / DE LA MARE, Walter / HORÁK, F., URBÁNKOVÁ, E. a NOVÁKOVÁ,J., aj. / SCHLESINGER, WL., et al. Kestní jméno se uvádí po píjmení. Korporativní orgány Jméno korporativního orgánu se uvádí tehdy, jeli dílo výsledkem kolektivní innosti (zprávy komisí, konferenní materiály...) nebo jde-li o dílo administrativní (plánovací píruky, adresáe, katalogy firem...). Jméno se uvádí ve form, jak je zapsáno v dokumentu. U ministerstev lze uvést jméno zem, název msta lze pipojit do kulatých závorek v pípad nejednoznanosti nebo nejasnosti identity orgánu. P.: Unesco / Koninklijke bibliotheek (Brussels) Dv nebo ti jména v prameni Jako první se uvádí typograficky nejvýraznjší jméno. Jsou-li jména stejn výrazná, uvádí se jako první otištno. Nesdílí-li základní odpovdnost za dílo více než ti osoby nebo korporativní orgány, mají se uvádt ob nebo všechna ti jména. P.: ADLER, JH., SCHLESINGER, ER., and WESTERBORG, E. van / HORÁK, M., URBÁNKOVÁ, A. a JIRÁNEK, Š. Více než ti jména Uvádí se pouze prvé nebo první dv i ti jména, další lze vynechat. Za poslední jméno se pipojuje zkratka et. al. (et alii), aj. (a jiní) nebo její ekvivalent. Nap.: HARKINS, Williem A., et. al. / DUBOVSKÝ, J., aj. Neznámá primární odpovdnost nejsou-li osoba nebo orgán primárn zodpovdné za dílo uvedeny v popisné jednotce a nelze je spolehliv urit z jiných zdroj, tento prvek se vynechává a prvním prvkem citace je název. Název Uvádí se ve form uvedené v citované publikaci. Je-li v citovaném díle uveden více než 1 název nebo je název uveden ve více jazycích, musí být zapsán nejvýraznjší název nebo jazyková forma, 17

19 pípadn název uvedený na prvním míst. Podnázev nebo jiné údaje vztahující se k názvu lze uvádt, pokud jsou užitené pro upesnní nebo identifikaci názvu. Cizojazyný název lze doplnit pekladem do eštiny uvedeným v hranaté závorce. Píliš dlouhý název nebo podnázev lze zkrátit, poátení slova se nesmjí vynechávat a smysl musí zstat zachován. Vynechané údaje se nahrazují 3 tekami. P.: WordPerfect : píruka pro uživatele Vydání Jde-li o jiné než první vydání, íslo nebo jiné oznaení poadí vydání se zapisuje výrazy použitými v prameni. Výrazy oznaující íselné poadí ( tetí, tvrté, atd.) se zapisují arabskými íslicemi (3., 4.). Výrazy oznaující vydání a íselné poadí lze zkracovat v souladu s ISO Nap.: 3rd ed., 2. Aufl., 5. peprac. vyd., nové rozší. vyd., 1. vyd. V citacích seriálových publikací je nutno uvádt podrobn údaje o vydávání (pesný údaj, oznaení celého prbhu vydávání, oznaení pouze prvního svazku, pokud se citace vztahuje na celou seriálovou publikaci, která dosud nebyla uzavena). Nap.: 1995, ro. 38,. 5 ervenec/srpen 1996 leden 1976-duben 1981 ro.12,. 1 - ro.16,.4 leden - bezen ro.1,.1- Nakladatelské údaje Podrobnosti o míst vydání a nakladateli jsou nepovinné. Datum vydání je povinné. Místo vydání - msto se uvádí v jazyce a pravopisu originálu v 1. pádu, lze doplnit název zem do kulatých závorek. Podrobné údaje o vydání popisné jednotky se zapisují v poadí: místo, nakladatel a rok. Nap.: London : Georgie Allen & Undin, / Havlíkv Brod : Fragment, Pokud místo nebo nakladatel není uveden, lze v eštin použít zkratku b.m. (bez místa), b.n. (bez nakladatele; bez nakladatelství) Rozsah - Celkový poet stran díla (citace díla jako celku), kde rozhodující je poslední íslovaná strana (nap.: 345 s.), rozsah stran od - do (citace stati, lánku, nap.: s.) - rozsah stran, na nichž je citovaný text uveden (nap.: 25, 56 s.). U vícesvazkových monografií lze uvést poet svazk. Není povinný prvek. 2 Lze použít i normu SN

20 Edice zapisuje se tak, jak je uvedeno v dokumentu. P.: Edice soupisu Strahovské knihovny, sv. 8 Standardní íslo (ISBN 3, ISSN 4 ) povinné u citací dokument jako celku, nepovinné u citací ástí a lánk z monografií a seriálových publikací. Nap.: ISBN / ISSN ISBN = International Standard Book Number; tj. mezinárodní standardní íslo pro knihy, tj. jedinené íslo podle kterého lze urit v jaké zemi a u jakého vydavatele byla daná kniha vydána. 4 ISSN = International Standard Serial Numer; tj. celosvtov registruje pokraující zdroje (díve seriálové publikace) - noviny, asopisy, edice odborných a vdeckých knih apod., shromažuje informace nezbytné pro jejich identifikaci a bibliografickou kontrolu, zpístup uje tyto soubory a poskytuje další služby; jednoznan identifikuje název publikace. 19

21 9. Generátor citací V souasné dob lze využít i generátor citací v elektronické podob dostupný na ve kterém lze s použitím primárního dokumentu po zadání informací vygenerovat bibliografickou citaci tištných nebo elektronických dokument. Projekt Bibliografické citace nabízí tyto moduly: Všechny tyto moduly umož ují vytvoení bibliografické citace, která vychází z normy SN ISO 690 a SN ISO obrázek 1 Modul monografie 20

22 obrázek 2 Modul Webové stránky 21

23 Obrázek 3 Vyhledávání výraz Obrázek 4 Výukové animace 22

24 10.Cviné programy Pro cviení citací dokument slouží nap. následující odkazy na webové stránky vycházející z výše uvedených norem. Citace ISO 690 umož ují procviování a následnou kontrolu on-line. (8) obrázek 5 Ukázka citace!"# Sarah Tomas: Collaborating for Fun and Profit: Confessions of Ex-Cataloger (s ). obrázek 6 Ukázka zpracované citace TOMAS, Sarah. Collaborating for Fun and Profit: Confessions of Ex-Cataloger. In Caslin "99. Souborné katalogy: organizace a služby 30. kvtna - 3. ervna 1999 Zadov, eská republika = Caslin "99. Union catalogs: their organization and services. Seminar Proceedings. Praha: Národní knihovna, ISBN s obrázek 7 Ukázka zadání citace $! obrázek 8 Ukázka vypracované citace $ KOSEK, Jií. Domovská stránka Jirky Koska -- "VŠE O WWW" [online]. c , poslední aktualizace [cit ]. Dostupné z: < 23

25 Závr Smyslem projektu je pipravit studenty stedních škol na správné využívání cizích materiál pi vytváení vlastních odborných prací rzných podob v souladu s autorským zákonem. Projekt by ml zárove výrazn pispt k odstranní bžn pijímaného názoru, že duševní vlastnictví je možné využívat bez jakýchkoliv omezení, i dodržování stanovených podmínek. Tmto cílm slouží teoretické informace v pedcházejících kapitolách a snad také praktické návody, jak náležit cizí díla citovat. V souasné dob astého využívání internetu jsou v projektu naznaeny i možnosti tohoto média pro bibliografické záznamy. Snahou autor bylo, aby celkové pojetí projektu umož ovalo jeho využití i mimo sféry školních lavic a pisplo tak k vtší korektnosti v písemných projevech zejména ve sfée profesní i jinde. 24

26 Seznam použité literatury 1. TUREK, I.: Ako písa záverenú prácu. 2. uprav. vyd. Bratislava : Metodické centrum, s. ISBN Citace dokument podle SN ISO 690. Dostupné na WWW: 3. HOLOUŠOVÁ, D. KROBOTOVÁ, M.: Píprava závrené práce. Olomouc : Pedagogická fakulta Univerzity Palackého, s. 4. Citace dokument podle SN ISO 690. Dostupné na WWW: 5. Bibliografické citace podle platných norem [online]. Výpoetní a informaní centrum VUT, c2002, [cit ]. eština. Dostupný z WWW: < orem.html>. 6. Jak citovat použitou literaturu v odborné práci [online]. [2005] [cit ]. eština. Dostupný z WWW: < 7. Jak citovat použitou literaturu v odborné práci : Pro citovat? [online]. [2005] [cit ]. Dostupný z WWW: < 8. BOLDIŠ, Petr. Boldis.cz - Jak informace hledat a nacházet [online]. Petr Boldiš, c , [cit ]. eština. Dostupný z WWW: < SCHWARZ, Daniel. Bibliografická citace elektronického dokumentu. Multimediální podpora klinických a zdravotnických obor : portál Lékaské fakulty Masarykovy univerzity [online] [cit ]. Dostupný z WWW: ISSN BRÁZDA, R.: Úvod do srovnávací etiky. Kp. F. Glosá. s Praha : KLP-Koniasch Latin Press, s. ISBN eská norma ISO 690 : Dokumentace. Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura. Zprac. Karel Pech. 2. vyd. Praha : eský normalizaní institut, s

27 Doporuená literatura ECO, U. Jak napsat diplomovou práci. Ivan Seidl. Olomouc : Votobia, s. Velká áda. Votobia; sv. 27. ISBN

28 Pehled použitých typografických znaek Upozornní na dležitý text. Pehled teoretických poznatk. Možnosti procviování prostednictvím internetu. Souhrnné informace k pedchozímu textu. Text k zapamatování. Text k zapamatování. 27

29 Seznam obrázk OBRÁZEK 1 MODUL MONOGRAFIE...20 OBRÁZEK 2 MODUL WEBOVÉ STRÁNKY...21 OBRÁZEK 3 VYHLEDÁVÁNÍ VÝRAZ...22 OBRÁZEK 4 VÝUKOVÉ ANIMACE...22 OBRÁZEK 5 UKÁZKA CITACE...23 OBRÁZEK 6 UKÁZKA ZPRACOVANÉ CITACE...23 OBRÁZEK 7 UKÁZKA ZADÁNÍ CITACE...23 OBRÁZEK 8 UKÁZKA VYPRACOVANÉ CITACE

30 Rejstík autor, 17 citace, 3 A C nakladatel, 11 nakladatelství, 11 název, 17 N P kapitola, 13 K M monografická publikace, 13 podnázev, 11 píspvek, 23 publikace, 13 vydání, 3 vydavatel, 7 V 29