Žalobce: Statutární město Jihlava, se sídlem Magistrátu Masarykovo nám. 1, Jihlava, IČ , není zapsáno v obchodním rejstříku,

Transkript

1 Společníci JUDr. Radek Ondruš JUDr. Aleš Ondruš Advokátní koncipienti Mgr. Petr Vytopil JUDr. Marta Nedvědová Mgr. Miroslav Šianský Spolupracující advokáti Mgr. Marcela Štraitová Mgr. Martin Bílý Mgr. Petra Vrábliková společná advokátní kancelář JUDr. Radek Ondruš advokát V Brně dne 23. října 2015 sp.zn. A 2266 Městský soud v Praze pracoviště Hybernská Hybernská Praha 1 Žalobce: Statutární město Jihlava, se sídlem Magistrátu Masarykovo nám. 1, Jihlava, IČ , není zapsáno v obchodním rejstříku, právně zastoupeno JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, Brno, Bubeníčkova 502/42 Žalovaný: Ministerstvo vnitra České republiky se sídlem Nad Štolou 3, Praha Žaloba na zrušení rozhodnutí ministra vnitra České republiky ze dne č.j. MV /VS-2014 Dvojmo Soudní poplatek bude uhrazen k výzvě soudu

2 Přílohy: 1. plná moc ze dne (v originálu) 2. rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne č.j. MV /ODK rozhodnutí ministra vnitra České republiky ze dne č.j. MV /VS rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , sp.zn. 7 As 35/ usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , č.j. 54 Co 480/ vyjádření žalovaného č.j. MV /P-2014 ze dne ke kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , č.j. 30 A 46/ přípis Ministerstva vnitra České republiky č.j. MV /ODK-2010 ze dne přípis Ministerstva vnitra České republiky č.j. MV /ODK-2014 ze dne rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky č.j. MV /ODK ze dne , 10. rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky č.j. MV /ODK ze dne , 11. rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky č.j. MV /ODK ze dne doklad o registraci plátce DPH (v kopiích) I. Ministr vnitra České republiky vydal dne rozhodnutí č.j. MV /VS-2014, jímž zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne č.j. MV /ODK-2013 (dále též prvostupňové rozhodnutí ), kterým bylo rozhodnuto tak, že se ruší výrok I., II. a III. správního rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností, ze dne , č. j. KUJI 63081/2013, sp. zn. OOSČ 467/2013 OOSC/22, a věc se vrací krajskému úřadu k projednání, a to z důvodu nicotnosti rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností, ze dne , č. j. KUJI 63081/2013, sp. zn. OOSČ 467/2013 OOSC/22.

3 Dotčeným rozhodnutím ze dne , č. j. KUJI 63081/2013, sp. zn. OOSČ 467/2013 OOSC/22, určil Krajský úřad Kraje Vysočina ve sporném řízení správním Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko jako odpůrci (dále též odpůrce ) vlastnické právo Statutárního města Jihlava jako navrhovatele (v tomto řízení v procesním postavení žalobce) ke specifikovaným věcem (ve výroku I. cit. rozhodnutí), a uložil odpůrci povinnost vydat je a jejich majetkovou a provozní evidenci žalobci (ve výroku II. a III. cit. rozhodnutí). Rozhodnutí ministra vnitra České republiky ze dne č.j. MV /VS-2014 bylo žalobci doručeno dne Rozhodnutí ministra vnitra České republiky ze dne č.j. MV /VS-2014 je tak v právní moci. Důkaz: rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne č.j. MV /ODK-2013 rozhodnutí ministra vnitra České republiky ze dne č.j. MV /VS-2014 II. Žalobce byl rozhodnutím ministra vnitra České republiky ze dne č.j. MV /VS-2014 (dále též napadené rozhodnutí ) zkrácen na svých právech jednak přímo, jednak v důsledku porušení svých práv ve správním řízení, předcházejícím jeho vydání. Zkrácení žalobce na jeho právech napadeným rozhodnutím spočívá v tom, že jím bylo nesprávně a v rozporu s právní úpravou potvrzeno nesprávné a nezákonné rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne č.j. MV /ODK-2013, kterým bylo zrušeno správní rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo žalobce k specifikovaným věcem, a odpůrci byla uložena povinnost vydat tento věcný majetek, a tím bylo protiprávně a nedůvodně zasaženo do majetkové sféry žalobce. Vzhledem k výše uvedenému žalobce tímto uplatňuje v zákonné lhůtě návrh, aby Městský soud v Praze jako soud věcně a místě příslušný zrušil rozhodnutí ministra vnitra České republiky ze dne č.j. MV /VS-2014, a to v plném jeho rozsahu.

4 III. Jako žalobní body ve smyslu ust. 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. žalobce uplatňuje následující: 1. napadené rozhodnutí potvrdilo prvostupňové rozhodnutí, ačkoliv nemá oporu ve správním spisu; 2. žalovaný potvrdil napadeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí, ačkoliv nezjistil obsah smlouvy o založení odpůrce jako svazku obcí (Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko) a jeho stanov jako skutkový stav, na kterém napadené rozhodnutí spočívá. Skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, je tak v rozporu s obsahem spisu; 3. žalovaný potvrdil napadeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí, ačkoliv nezjistil všechny okolnosti významné pro rozhodnutí ve věci ve smyslu ust. 3 s.ř.; 4. žalovaný potvrdil napadeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí, ačkoliv nepoužil při posouzení věci platnou právní úpravu, především zákon č. 128/2000 Sb. ani zákon č. 274/2001 Sb., a věc tak právně neposoudil, resp. věc nesprávně právně posoudil; 5. žalovaný neuvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí úvahy, kterými se řídil při hodnocení jeho podkladů, a při interpretaci a aplikaci právní úpravy, napadené rozhodnutí tak není řádně odůvodněno a je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů; 6. žalovaný potvrdil napadeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí, ačkoliv spočívá na nesprávném posouzení, resp. absenci posouzení právně významné věcné souvislosti mezi veřejnoprávní smlouvou a určením vlastnictví a vydáním dotčeného věcného majetku odpůrcem žalobci; 7. žalovaný vydal napadené rozhodnutí, aniž v něm uvedl, jak se vypořádal s námitkami žalobce jako účastníka řízení a s jeho vyjádřením k věci, napadené rozhodnutí tak není řádně odůvodněno a je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. IV. Prvostupňové rozhodnutí stojí na následujícím právním odůvodnění: Krajský úřad nebyl příslušný v přezkoumávané věci vůbec rozhodovat, když veřejnoprávní smlouva ve smyslu ust. 159 odst. 1 správního

5 řádu může obsahovat prvky soukromoprávní a veřejnoprávní, přičemž příslušnost správních úřadů dle ust. 169 správního řádu náleží jen ve vztahu k té části veřejnoprávní smlouvy, která vykazuje veřejnoprávní prvky. K rozhodování sporů z té části smlouvy, která obsahuje soukromoprávní prvky, jsou příslušné soudy v rámci civilní větve soudnictví dle ust. 7 odst. 1 OSŘ (bod 30 odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, zvýraznil žalobce), a proto v daném případě Majetkové vztahy mezi obcí a dobrovolným svazkem obcí, který byl založen veřejnoprávní smlouvou, jsou vztahy soukromoprávními. Na tom nic nemění ani skutečnost, že jsou založeny veřejnoprávní smlouvou, když dle rozhodnutí zvláštního senátu Konf 13/ ze dne 9. října 2010 mají veřejnoprávní smlouvy kombinovaný charakter. Zvláštní senát v tomto rozhodnutí konstatuje, že Podle názoru zvláštního senátu je třeba zkoumat smlouvu v celém jejím rozsahu a současně i v jednotlivých částech. Přičemž je zřejmé, že smlouva v sobě může obsahovat prvky soukromoprávní i veřejnoprávní. Dospěl v něm k závěru, že pokud smlouva uzavřená dle ust. 19 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném do , obsahuje ujednání o půjčce, je třeba tato ujednání podřadit pod příslušná ustanovení občanského zákoníku a příslušným rozhodnout o nároku z těchto ujednání je soud (bod 31 odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, zvýraznil žalobce). Napadené rozhodnutí stojí na následujícím právním odůvodnění:. ministr vnitra setrvává na závěru, že pokud smlouva o zřízení dobrovolného svazku obcí obsahuje prvky soukromoprávní i veřejnoprávní, je veřejnoprávní smlouvou ve smyslu ustanovení 159 odst. 1 správního řádu jen ta část smlouvy, která obsahuje veřejnoprávní prvky a jen k této části smlouvy se vztahuje příslušnost správních orgánů rozhodovat ve smyslu 169 správního řádu spory plynoucí z uzavřených veřejnoprávních smluv. Jak vyplývá z ustanovení 141 odst. 1 správního řádu ve vazbě na 7 odst. 1 občanského správního řádu, spory plynoucí ze soukromoprávních vztahů mohou správní orgány řešit pouze v případech stanovených zvláštními zákony. V posuzovaném případě však takovýto právní základ pro rozhodování sporů z té části smlouvy o zřízení dobrovolného svazku obcí, která obsahuje soukromoprávní prvky, chybí, a k řešení sporu je tudíž dána příslušnost soudů (str. 21 napadeného rozhodnutí, zvýraznil žalobce). Vzhledem k této okolnosti žalobní body směřují stejně proti napadenému rozhodnutí jako proti prvostupňovému rozhodnutí.

6 V. Žalobce vytýká odůvodnění prvostupňového a potažmo shodně též napadeného rozhodnutí to, že pojednává o smlouvě o založení odpůrce jako svazku obcí a jejích částech a právně je hodnotí, aniž by žalovaný posoudil, zda je smlouva o založení odpůrce jako svazku obcí a stanovy odpůrce jako její součást platná jako právní úkon, aniž by posoudil, zda je vůbec smlouvou veřejnoprávní, proč a jakého druhu, zda je žalobce smlouvou o založení odpůrce jako svazku obcí, resp. stanovami odpůrce, vázán, v jakém rozsahu, a kterým zněním stanov (ve znění kterého dodatku), aniž by obsah smlouvy o založení odpůrce jako svazku obcí a stanov jako její součásti posoudil a uvedl, která její konkrétní část je veřejnoprávní a která soukromoprávní, aniž by uvedl, jakými úvahami se při tomto posouzení obsahu smlouvy o založení odpůrce a jeho stanov řídil, a aniž by teprve na tomto základě učinil právní závěr o soukromoprávní povaze rozhodných částí předmětné smlouvy či stanov. Žalovaný nezjišťoval a proto ani nezjistil, zda je žalobce vázán všemi dodatky a přílohami stanov odpůrce, když podmínkou takové vázanosti žalobce jako obce je vyjádření souhlasu s nimi právně relevantním způsobem, tj. na základě usnesení zastupitelstva, které jediné v této věci tvoří vůli žalobce jako obce. V této souvislosti žalobce odkazuje na právní názor Nejvyššího správního soudu, vyjádřený v jeho rozsudku ze dne , sp.zn. 7 As 35/2013, podle kterého nelze připustit, aby valná hromada svazku nad rámec úpravy v zakladatelské smlouvě upravovala ve stanovách využití, nebo dokonce hospodaření majetku členských obcí po zániku jejich členství ve svazku, neboť takový postup by byl v rozporu s úpravou rozhodování o majetku obce v zákoně č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, resp. v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený právní názor je podle žalobce aplikovatelný nejen na hospodaření s majetkem členských obcí po zániku jejich členství ve svazku obcí, ale i na vlastnictví majetku členských obcí po zániku jejich členství ve svazku obcí, když využití a hospodaření s majetkem je pouze projevem vlastnické triády uti (frui) possidere disponere. Žalovaný tedy v podstatě vůbec nezjistil konkrétní obsah smlouvy o založení odpůrce ani jeho stanov a vázanost žalobce jejich konkrétním zněním jako skutkový stav, který by vzal za základ prvostupňového a následně i napadeného rozhodnutí, a nesplnil tak svou zákonnou povinnost podle ust. 3 s.ř. a také ust. 50 odst. 3 s.ř., když nezjistil rozhodné okolnosti, o kterých nejsou důvodné pochybnosti.

7 Smlouva o založení odpůrce jako svazku obcí jako taková přitom žádné ujednání o majetkových vztazích mezi svazkem obcí a členskými obcemi vůbec neobsahuje a tedy ani nezakládá, a žalobce se může pouze domnívat, že žalovaný pojmem smlouva o založení (zřízení) svazku obcí označuje nejen smlouvu samu, ale také stanovy odpůrce jako její nedílnou součást. Odůvodnění napadeného rozhodnutí v důsledku výše uvedených vad nesplňuje bazální požadavky ust. 68 odst. 3 s.ř. na odůvodnění správního rozhodnutí. Tyto vady činí napadené rozhodnutí naprosto nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů rozhodnutí, a proto nezákonným. Žalovaný tyto vady prvostupňového i napadeného rozhodnutí rozhodně nemohl překlenout odkazem v napadeném rozhodnutí na to, že žalobce na ústním jednání dne předmětné listiny nenapadl ani nezpochybnil jejich pravost. Skutečnost, že listina je pravá, ještě nemá žádnou vypovídací hodnotu o tom, zda je absolutně neplatná, popř. že se některá její část na některou smluvní stranu vůbec nevztahuje. Soudy, a stejně tak i správní úřady, jsou povinny přezkoumávat důvody absolutní neplatnosti právních úkonů ex officio. Důvodem absolutní neplatnosti úkonu, učiněného obcí, je kromě jiného také absence vůle, spočívající v absenci souhlasu příslušného orgánu obce (rady nebo zastupitelstva obce) ve smyslu zákona č. 367/1990 Sb., resp. zákona č. 128/2000 Sb. Důkaz: rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne č.j. MV /ODK-2013 rozhodnutí ministra vnitra České republiky ze dne č.j. MV /VS-2014 spis, vedený žalovaným v předmětné věci smlouva o založení Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko stanovy Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko přílohy stanov Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , sp.zn. 7 As 35/2013 VI. Nehledě na rozsáhlost prvostupňového rozhodnutí (a stejně tak i napadeného rozhodnutí), spočívá jejich odůvodnění shodně v úvaze, že smlouva o zřízení dobrovolného svazku obcí může obsahovat prvky soukromoprávní i veřejnoprávní, a majetkové vztahy mezi obcí a dobrovolným svazkem obcí, který byl založen veřejnoprávní smlouvou, jsou vztahy soukromoprávními.

8 Podle ust. 2 odst. 1 s.ř. [s]právní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen "právní předpisy"). Podle ust. 68 odst. 3 s.ř. obsahuje odůvodnění správního rozhodnutí úvahy, kterými se správní úřad řídil při výkladu (relevantních) právních předpisů. Prvostupňové ani napadené rozhodnutí neobsahuje naprosto žádný byť jen pouhý odkaz na ustanovení platné právní úpravy, kterou by žalovaný použil pro odůvodnění napadeného rozhodnutí, a obdobně tak neobsahuje vůbec žádnou úvahu, kterou by se žalovaný řídil při jejím výkladu a aplikaci. Prvostupňové ani napadené rozhodnutí neobsahuje naprosto žádnou úvahu o tom, které konkrétní vztahy založené smlouvou a stanovami odpůrce posoudil žalovaný jako majetkoprávní, ani žádnou úvahu o tom, proč je žalovaný posoudil jako vztahy soukromoprávní. Žalovaný naprosto bez dalšího v napadeném rozhodnutí prostě použil odkaz na soudní rozhodnutí, které považuje za aplikovatelné na danou věc, aniž by odůvodnil jeho přiléhavost, a aniž by uvedl, jak toto rozhodnutí dopadá na posuzovanou věc. Absence v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaným použité platné právní úpravy je zásadním nedostatkem napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí není právně odůvodněno ve smyslu ust. 68 odst. 3 s.ř., a je tak naprosto nepřezkoumatelné a proto nezákonné. Důkaz: rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne č.j. MV /ODK-2013 rozhodnutí ministra vnitra České republiky ze dne č.j. MV /VS-2014 VII. Žalobce vytýká odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela svévolnou interpretaci usnesení zvláštního senátu č.j. Konf 13/ ze dne , na které žalovaný odkazuje. Zvláštní senát v jím posuzované věci dospěl k závěru, který také žalovaný v napadeném rozhodnutí cituje, a to že Podle názoru zvláštního senátu je třeba zkoumat smlouvu v celém jejím rozsahu a současně i v jednotlivých částech. Přičemž je zřejmé, že

9 smlouva v sobě může obsahovat prvky soukromoprávní i veřejnoprávní. Podle 41 odst. 2 o.z. posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. V daném případě účastníci jasně vyjádřili vůli poskytnout a přijmout bezúročnou půjčku. Obě strany tak činily v rovném postavení, ani jedna nebyla nadřízena druhé. Zákon č. 111/1994 Sb. v žádném ze svých ustanovení nepředpokládá uzavření smlouvy o půjčce, která by měla být nedílnou součástí předmětné veřejnoprávní smlouvy. Ujednání o půjčce je proto třeba podřadit pod příslušná ustanovení občanského zákoníku. Podle 657 o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Jde tedy o spor vyplývající ze soukromoprávního vztahu, který zásadně náleží rozhodovat soudům ( 7 odst. 1 o. s. ř.) (zvýraznil žalobce). Především nutno vytknout, že cit. rozhodnutí zvláštního senátu dopadá nikoliv na smlouvu o založení svazku obcí v režimu zákona č. 128/2000 Sb. jako na veřejnoprávní smlouvu koordinační podle ust. 160 s.ř., ale na smlouvu uzavřenou v režimu zákona č. 111/1994 Sb., tedy na veřejnoprávní smlouvu subordinační podle ust. 161 s.ř. Touto právně významnou okolností se žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec nezjistil, nezabýval se jí, a proto se s ní ani vůbec nevypořádal. Dále nutno k cit. rozhodnutí zvláštního senátu uvést, že stojí na logice, podle které smlouva o půjčce jako oddělitelná část veřejnoprávní smlouvy je soukromoprávním ujednáním podle zákona č. 40/1964 Sb. proto, že zákon č. 111/1994 Sb. v žádném ze svých ustanovení nepředpokládá uzavření smlouvy o půjčce, která by měla být nedílnou součástí předmětné veřejnoprávní smlouvy. Touto právně významnou okolností, zda by podle relevantní právní úpravy měla být nedílnou součástí předmětné veřejnoprávní smlouvy také ujednání o (majetkovém či jiném) vypořádání vystupující obce, se žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval, a proto se s ní ani vůbec nevypořádal. Přitom ujednání o podmínkách vystoupení ze svazku obcí včetně vypořádání majetkového podílu je ve smyslu právní úpravy dle ust. 50 odst. 2 písm. h) zákona č. 128/2000 Sb. obligatorní součástí smlouvy o založení svazku obcí, přesněji stanov svazku obcí jako jejich nedílné součásti ve smyslu uvozovací věty ust. 50 odst. 2 cit. zákona. Majetkové vztahy mezi obcí a dobrovolným svazkem obcí, který byl založen veřejnoprávní smlouvou, a o kterých vedl řízení Krajský úřad Kraje Vysočina, jsou tedy založeny také na právní úpravě dle zákona č.

10 128/2000 Sb., a také z tohoto právního důvodu jsou to vztahy nikoliv soukromoprávní, ale veřejnoprávní. Věcný majetek, o který bylo vedeno správní řízení, souvisí (na rozdíl od úvěru ve zvláštním senátem posuzované věci) právně s existencí svazku obcí, a to na základě právní úpravy dle zákona č. 128/2000 Sb. Pokud by tedy žalovaný chtěl právně správně argumentovat usnesením zvláštního senátu č.j. Konf 13/ ze dne , musel by dospět k závěru, že zákon č. 128/2000 Sb. při jisté míře parafrázování předpokládá majetkové vypořádání vystoupivší obce, která by mělo být nedílnou součástí předmětné veřejnoprávní smlouvy, a že z tohoto důvodu části smlouvy o založení odpůrce jako svazku obcí, resp. stanov jako její integrální součásti, jsou neoddělitelnou součástí veřejnoprávní smlouvy (a nikoliv oddělitelnou soukromoprávní součástí veřejnoprávní smlouvy, jak uzavřel žalovaný v napadeném rozhodnutí). Způsob argumentace žalovaným v napadeném rozhodnutí usnesením zvláštního senátu č.j. Konf 13/ ze dne tedy ignoruje platnou právní úpravu, neaplikuje na posouzení smlouvy o založení svazku obcí zákon č. 128/2000 Sb. jako příslušnou právní úpravu, kterou se daná otázka řídí, a bez odůvodnění a tedy zcela svévolně aplikuje zcela nepřiléhavé soudní rozhodnutí. Napadené rozhodnutí na věc nepoužilo příslušná ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., a je tak založeno na nesprávném právním posouzení věci, a je proto nezákonné. VIII. Usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne č.j. Konf 13/2010-7, je podle žalobce možné na věc aplikovat, ovšem zcela jiným způsobem, než učinil žalovaný. Zvláštní senát v jím posuzovaném případu uzavřel, že Podstatou sporu je posouzení části smlouvy, týkající se ujednání o půjčce, kterou poskytly žalující obce žalovanému. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl bez dalšího bližšího vysvětlení, že poskytnutí půjčky bylo součástí smlouvy o vzniku závazku veřejné služby uzavřené podle ustanovení 19 odst. 2 zák. č. 111/1994 Sb. Vycházel ze soudní praxe, že u tohoto typu smlouvy jde o smlouvu veřejnoprávní a spory z této smlouvy přísluší rozhodovat správním orgánům (zvýraznil žalobce), a dále

11 Podle názoru zvláštního senátu je třeba zkoumat smlouvu v celém jejím rozsahu a současně i v jednotlivých částech. Přičemž je zřejmé, že smlouva v sobě může obsahovat prvky soukromoprávní i veřejnoprávní. Podle 41 odst. 2 o.z. posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. V daném případě účastníci jasně vyjádřili vůli poskytnout a přijmout bezúročnou půjčku. Obě strany tak činily v rovném postavení, ani jedna nebyla nadřízena druhé. Zákon č. 111/1994 Sb. v žádném ze svých ustanovení nepředpokládá uzavření smlouvy o půjčce, která by měla být nedílnou součástí předmětné veřejnoprávní smlouvy. Ujednání o půjčce je proto třeba podřadit pod příslušná ustanovení občanského zákoníku. Podle 657 o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Jde tedy o spor vyplývající ze soukromoprávního vztahu, který zásadně náleží rozhodovat soudům ( 7 odst. 1 o. s. ř.) (zvýraznil žalobce). Zvláštní senát se tedy při posouzení věci zabýval právním základem vztahu mezi veřejnoprávní částí smlouvy, která spočívala v závazku veřejné služby, a soukromoprávní částí smlouvy, která spočívala v poskytnutí bezúročné půjčky. Zjistil, že základem veřejnoprávní smlouvy je právní úprava dle zákona č. 111/1994 Sb., a dále zjistil, že cit.zák. neobsahuje žádnou právní úpravu poskytnutí půjčky. Uzavřel tedy, že mezi těmito dvěma závazky není žádné právní souvislosti ve smyslu zákona č. 111/1994 Sb., a že tedy smlouva o půjčce není veřejnoprávní součástí veřejnoprávní smlouvy. Toto ratio předmětného rozhodnutí však žalovaný zcela pominul. K otázce právního základu veřejnoprávní povahy nároku žalobce na vydání odpůrcem jeho věcného majetku, převedeného odpůrci v rámci členství žalobce v něm, tedy nutno ve světle předmětného usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne č.j. Konf 13/2010-7, uvést následující. V daném případu, na rozdíl od výše uvedeného (posouzeného zvláštním senátem), se vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebu podle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění změn a doplnění, zřizují a provozují ve veřejném zájmu (ust. 1 odst. 2 cit.zák.), a zajištění plynulého a bezpečného provozování vodovodů a kanalizací je zákonnou povinností jejich vlastníků (ust. 8 odst. 1 cit.zák.). Jestliže tedy obce hodlaly provozovat vodovody a kanalizace nikoliv vlastními silami, ale sdružily se za účelem jejich konsolidovaného provozování do svazku obcí, bylo jejich povinností, resp. z dikce zvl.

12 zákona vyplývala jejich povinnost, spolu se vstupem tyto vodovody a kanalizace poskytnout takovému svazku obcí, aby je mohl provozovat v souladu se zákonnou povinností. Toto poskytnutí mělo povahu buď převodu vlastnictví (v režimu zákona č. 367/1990 Sb.), nebo převodu práva hospodaření (v režimu zákona č. 128/2000 Sb. v souvislosti se zákonem č. 250/2000 Sb.). Opačný nebo jiný postup obcí by byl v rozporu s jejich zákonnou povinností dle ust. 8 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb. Tento majetkoprávní vztah mezi žalobcem a odpůrcem měl tedy základ také v zákonu č. 274/2001 Sb. Majetkové vztahy mezi obcí a dobrovolným svazkem obcí, který byl založen veřejnoprávní smlouvou, a o kterých vedl řízení Krajský úřad Kraje Vysočina, jsou tedy založeny také na právní úpravě dle zákona č. 274/2001 Sb., a také z tohoto právního důvodu jsou to vztahy nikoliv soukromoprávní, ale veřejnoprávní. Věcný majetek, o který bylo vedeno správní řízení, souvisí (na rozdíl od úvěru ve věci posuzované zvláštním senátem) právně s vlastnictvím a provozováním vodovodů a kanalizací, a to na základě právní úpravy dle zákona č. 274/2001 Sb. Žalovaný se tedy v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí dopouští simplifikace usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne č.j. Konf 13/2010-7, a ignoruje povahu konkrétních podmínek, které zvláštní senát posuzoval, a také aplikovanou právní logiku a právní důvody jeho rozhodnutí ve věci. Napadené rozhodnutí na věc nepoužilo příslušná ustanovení zákona č. 274/2001 Sb., a je tak je založeno na nesprávném právním posouzení věci, a je proto nezákonné. IX. Žalovaný zcela ignoroval, neaplikoval a nevypořádal se s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , sp.zn. 23 Cdo 318/2009, podle kterého Jak již v rozhodnutí ze dne 29. srpna 2008, č. j. 33 Odo 926/2006, Nejvyšší soud ČR uvedl, při úvaze o povaze konkrétního právního vztahu mezi účastníky je třeba vycházet z obsahu tohoto vztahu a ze vzájemného postavení jeho účastníků. V občanskoprávních vztazích nemá svůj základ plnění poskytnuté mezi účastníky v rámci jejich existujícího právního vztahu, který není vztahem občanskoprávním (zvýraznil žalobce),

13 a dále K otázce charakteru právního vztahu mezi dopravcem a správním úřadem při zajišťování závazku veřejné služby podle 19 zákona o silniční dopravě se, jak správně uvedla dovolatelka, vyjádřil již zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb. v usnesení ze dne 21. května 2008, č. j. Konf 31/ , podle něhož příslušným vydat rozhodnutí ve věci sporu ze smlouvy o závazku veřejné služby je správní orgán. V dané věci uzavřel, že smlouva o závazku veřejné služby podle 19 zákona o silniční dopravě je veřejnoprávní smlouvou - dvoustranným právním úkonem, jenž ve smyslu 159 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zakládá práva a povinnosti v oblasti veřejného práva, a je zároveň smlouvou subordinační podle 161 správního řádu. Současně dodal, že úhrada prokazatelné ztráty či prokázaných nákladů bývá přímým důsledkem výkonu vrchnostenské pravomoci ze strany jejích nositelů. Závěr o veřejnoprávním charakteru této platby dále posiluje srovnání s dalšími případy vztahů mezi vykonavatelem veřejné moci a poskytovatelem služby ve veřejném zájmu; bere-li na sebe finanční protiplnění za poskytnutou službu podobu prokazatelné ztráty či prokazatelných nákladů, děje se tak vždy jen v souvislosti s autoritativním rozhodnutím (zvýraznil žalobce). Nejvyšší soud se v daném případě zabýval věcnou souvislostí mezi veřejnoprávní smlouvou a vydáním dotčeného věcného majetku odpůrcem žalobci (poskytnutím plnění) v jejím rámci, které by jinak mělo soukromoprávní povahu. Dospěl při tom k zásadnímu právnímu závěru, že pokud je takové jinak soukromoprávní plnění přímým důsledkem veřejnoprávní povahy smlouvy, i toto plnění má veřejnoprávní povahu. Žalovaný se však v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval věcným základem a věcnou souvislostí veřejnoprávní smlouvy a povahy nároku žalobce na majetkové vypořádání, a to v přímém rozporu s odůvodněním rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , sp.zn. 23 Cdo 318/2009. Pokud by tak žalovaný v napadeném rozhodnutí učinil, nutně by musel dojít k závěru, že nárok žalobce na vydání dotčeného majetku tak věcně souvisí s jeho členstvím, ukončením členství v odpůrci a vypořádáním po ukončení členství v odpůrci. Žalovaný v napadeném rozhodnutí v rozporu s ust. 68 odst. 3 s.ř. ignoroval námitky žalobce a nevypořádal se s nimi, a to v příkrém rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Napadené rozhodnutí je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné a proto nezákonné. Odkaz žalovaného v napadeném rozhodnutí na to, že

14 ministr vnitra setrvává na závěru, že pokud smlouva o zřízení dobrovolného svazku obcí obsahuje prvky soukromoprávní i veřejnoprávní, je veřejnoprávní smlouvou ve smyslu ustanovení 159 odst. 1 správního řádu jen ta část smlouvy, která obsahuje veřejnoprávní prvky a jen k této části smlouvy se vztahuje příslušnost správních orgánů rozhodovat ve smyslu 169 správního řádu spory plynoucí z uzavřených veřejnoprávních smluv (str. 21 napadeného rozhodnutí), není a nemůže být považováno za řádné vypořádání se s námitkami žalobce ve smyslu ust. 68 odst. 3 s.ř. Napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném posouzení, resp. ignoraci, věcné souvislosti mezi veřejnoprávní smlouvou a určením vlastnictví a vydáním dotčeného věcného majetku odpůrcem žalobci, a je proto nesprávné a nezákonné. X. Ust. 2 odst. 4 s.ř. ukládá správním úřadům dbát kromě jiného na to, aby při jejich rozhodování skutkově shodných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Tento zákonný imperativ předpokládá, že odchýlení se správního úřadu od jeho dosavadního právního názoru, které je samozřejmě možné, musí být řádně a srozumitelně odůvodněno. Žalovaný ve své dřívější úřední činnosti a dokonce i v rozhodovací praxi stál na stanovisku, že smlouva o založení odpůrce a stanovy jako její integrální součást jsou veřejnoprávní smlouvou, a to v jejich úplnosti, a že Krajský úřad Kraje Vysočina je věcně příslušným orgánem k rozhodování sporů z této veřejnoprávní smlouvy. Žalovaný se tak výslovně vyjádřil např. ve svém vyjádření č.j. MV /P-2014 ze dne k žalobcově kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , č.j. 30 A 46/ , a dále také ve svém přípisu č.j. MV /ODK-2014 ze dne Také ve svém přípisu č.j. MV /ODK-2010 ze dne se žalovaný vyjadřoval ke smluvněprávní úpravě majetkoprávních vztahů mezi žalobcem a odpůrcem ve stanovách odpůrce, což by mu však při jejich soukromoprávní povaze (kterou žalovaný prosazuje nyní) vůbec funkčně nepříslušelo. Ve správních řízeních sporných mezi žalobcem a odpůrcem o jejich vypořádání (s obdobným předmětem a na základě týchž skutečností)

15 rozhodoval žalovaný před vydáním prvostupňového rozhodnutí několikrát, a to - rozhodnutím č.j. MV /ODK-2014 ze dne , - rozhodnutím č.j. MV /ODK-2014 ze dne , - rozhodnutím č.j. MV /ODK-2014 ze dne , jimiž k odvolání žalobce potvrdil výrok příslušného rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina o nákladech řízení o zaplacení peněžité částky v rámci vypořádání žalobce po ukončení jeho členství v odpůrci, aniž by napadená rozhodnutí shledal nicotnými. V rozporu se svou zákonnou povinností žalovaný neodůvodnil, z jakého důvodu se v prvostupňovém a napadeném rozhodnutí náhle odklonil od své dřívější rozhodovací praxe. Důkaz: vyjádření žalovaného č.j. MV /P-2014 ze dne ke kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , č.j. 30 A 46/ přípis Ministerstva vnitra České republiky č.j. MV /ODK-2014 ze dne rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky č.j. MV /ODK ze dne , rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky č.j. MV /ODK ze dne , rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky č.j. MV /ODK ze dne XI. Stejně tak se žalovaný věcně nevypořádal s žalobcem argumentovaným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne č.j. 54 Co 480/ , podle kterého Svazek obcí je vytvářen za účelem ochrany a prosazování společných zájmů obcí ( 49 odst. 1 OZř). Jde o právnickou osobu veřejného práva vytvořenou za účelem plnění některých úkolů v rámci pečovatelské veřejné správy. Smlouva o vytvoření dobrovolného svazku obcí tudíž z povahy věci představuje smlouvu, která ve smyslu 159 odst. 1 SpŘ zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. Svým obsahem se přitom jedná o koordinační smlouvu uzavřenou mezi obcemi ve smyslu 160 odst. 1 SpŘ. Spor vzniklý na základě této smlouvy tak lze považovat za spor z veřejnoprávní smlouvy ve smyslu 141 SpŘ, k jehož řešení je podle 169 odst. 1 písm. b) SpŘ příslušný krajský úřad (zvýraznil žalobce).

16 Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že smlouva o založení svazku obcí jako takového je podle názoru Krajského soudu v Brně veřejnoprávní smlouvou koordinační, tj. mezi dvěma veřejnoprávními osobami, a všechna práva a povinnosti založená touto smlouvou jako takovou proto mají veřejnoprávní povahu. Sdělení žalovaného, že Krajský soud v Brně pouze převzal do odůvodnění svého rozhodnutí názor samotného žalovaného, vyjádřený jím v jeho přípisu č.j. MV /ODK-2014 ze dne , nelze považovat za vypořádání se s námitkou rozkladu. Je zcela lhostejné, odkud čerpal soud svůj právní názor, a vyvracet odůvodnění soudního rozhodnutí poukazem na zdroj názoru soudu je poněkud excesní. Důkaz: usnesení Krajského soudu v Brně ze dne č.j. 54 Co 480/ XII. Na základě výše uvedeného tedy žalobce navrhuje, aby Městský soud v Praze vydal tento rozsudek: I. rozhodnutí ministra vnitra ze dne č.j. MV /VS-2014 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení; II. žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. XIII. Na závěr pak žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí ministra vnitra ze dne č.j. MV /VS-2014 a řízení, které jeho vydání předcházelo, vykazuje takové vady, že to podle jeho názoru odůvodňuje postup, při kterém Městský soud v Praze toto rozhodnutí zruší i bez nařízení jednání v souladu s ust. 76 odst. 1 s.ř.s. Napadené rozhodnutí ministra vnitra ze dne č.j. MV /VS-2014 vykazuje zcela stejné vady jako prvostupňové rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne č.j. MV /ODK-2013, a to podle názoru žalobce odůvodňuje postup, při kterém Městský soud v Praze zruší také toto rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne č.j. MV /ODK-2013 v souladu s ust. 78 odst. 3 s.ř.s.

17 XIV. Jako osobu, která mohla být přímo dotčena ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí, a která tak připadá v úvahu jako osoba zúčastněná na řízení, označuje žalobce osoby Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko se sídlem Žižkova 93, Jihlava IČ (ve správním řízení v procesním postavení odpůrce) a VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s., se sídlem Soběšická 820/156, Brno, IČ , zapsaná v obchodním rejstříku, vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl B, vložka 1181 (ve správním řízení v procesním postavení vedlejšího účastníka). podepsáno elektronicky zaručeným elektronickým podpisem Statutární město Jihlava v zastoupení na základě plné moci JUDr. Radkem Ondrušem, v.r. advokátem Na vědomí: Krajský úřad Kraje Vysočina Žižkova Jihlava k č.j. KUJI 63081/2013 ze dne , sp. zn. OOSČ 467/2013 OOSC/22