Založení a vznik obchodní společnosti

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Založení a vznik obchodní společnosti Bakalářská práce Autor: David Melichar Bankovnictví, Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Michal Mědílek Praha duben 2012

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že práce se bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Novém Boru, dne 18. dubna 2012 David Melichar

3 Poděkování Chci poděkovat svému vedoucímu práce JUDr. Michalu Mědílkovi, a to v prvé řadě za výběr tématu, díky kterému jsem mohl rozvíjet svou oblast zájmu. Rovněž také za shovívavost a trpělivost, kterou prokázal v závěrečných fázích mé práce.

4 Anotace: Cílem bakalářské práce je zjistit, zda je ekonomicky výhodnější založit osobní nebo kapitálovou společnost a jaká rizika založením společnosti vyplývají. Je zřejmé, že nejnáročnější je založení akciové společnosti. Jedná se však o specifikou formu obchodní společnosti, neboť s jejím založením je spojeno upisování akcií. Proto se tato forma používá zejména pro větší podnikatelská uskupení. Riziko založení obchodní společnosti je dáno především způsobem ručení společníků za závazky společnosti. Proto je důležitá volba, zda si podnikatelé a budoucí společníci založí osobní, anebo raději kapitálovou obchodní společnost. Annotation: The goal of this bachelor s thesis is to establish whether it is economically more advantageous to establish a personal or capital company and what risks arise on establishment of a company. It is clear that establishing a joint stock company is most demanding. However, this concerns a specific form of trading company, because subscription of shares is linked to its establishment. Therefore, this form is used chiefly for larger commercial groups. The risk of establishing a trading company is chiefly based on the method of the shareholders guarantee for the company s liabilities. Therefore, the choice of whether the entrepreneurs and future shareholders will establish a personal, or rather a capital trading company, is very important.

5 Obsah: Úvod 6 1. Obchodní zákoník a jeho obecná ustanovení Podnik a obchodní jmění Pojem podniku Obchodní majetek a jmění Organizační složka podniku Obchodní firma Vymezení pojmu Druhy obchodních firem Nezaměnitelnost obchodní firmy Převod, přechod a změny Jednání podnikatele Oprávnění k jednání Obchodní listiny Prokura Obchodní tajemství Obchodní rejstřík Vymezení pojmu Způsobilí navrhovatelé Osoby zapisované do obchodního rejstříku Obecně zapisované údaje Hospodářská soutěž Obchodní společnosti Založení obchodní společnosti Vznik obchodní společnosti Specifika založení a vzniku obchodní společnosti Veřejná obchodní společnost Komanditní společnost Společnost s ručením omezeným Akciová společnost...43 Závěr.47 Použitá literatura a prameny.49 5

6 Úvod Obchodní společnosti jako jednu z forem právnických osob zná český právní řád již od vzniku Československé republiky, neboť již tehdy byly převzaty právní předpisy upravující obchodní společnosti na území dnešní České republiky z práva rakouského. Právní úpravu obchodních společností obsahuje druhá část obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb. v platném znění, dále jen "obchodní zákoník ). První část této úpravy obsahuje ustanovení společná pro všechny obchodní společnosti, druhá část pak obsahuje úpravu jednotlivých forem obchodních společností. Pojem právnické osoby vyjadřuje především určitou formu sdružování lidí. To také dalo právnickým osobám svůj vznik. 1 Právnické osoby z hlediska jejich statusu charakterizuje jejich název, právní forma a také sídlo. Nejméně tyto tři znaky tak musí vykazovat každá právnická osoba. Navíc je charakterizuje také předmět jejich činnosti, neboť právnické osoby vznikají vždy za určitým účelem, a také jejich majetek. V rámci právní úpravy obchodních společností lze nalézt jak ustanovení kogentní, tak také ustanovení dispozitivní. Právní úprava obchodních společností v obchodním zákoníku neobsahuje výslovný zákaz odchýlit se od některého z jejích ustanovení. Lze však říci, že z povahy značné části ustanovení nemožnost odchýlení vyplývá. 2 Obchodní společnosti rozdělujeme do tří základních skupin, a to na společnosti osobní, společnosti kapitálové a smíšené. Mezi společnosti osobní se řadí veřejná obchodní společnost. Smíšenou společností je komanditní společnost, jelikož se jedná o osobní obchodní společnost s prvky společností s ručením omezením, což je společnost kapitálová. Za kapitálové společnosti se pak označují společnost s ručením omezeným a akciová společnost. 1 Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. Praha: C. H. Beck, str. XIII 2 Bartošíková, M., Štenglová, I. Společnost s ručením omezeným. Praha: C. H. Beck, str. 6

7 Základní rozdíl mezi osobními a kapitálovými společnostmi je především v tom, že zatímco všichni (nebo alespoň někteří) společníci osobních společností ručí za závazky společnosti neomezeně, solidárně a celým svým majetkem, společníci kapitálových společností neručí za závazky společnosti za trvání společnosti vůbec nebo je jejich ručení značně omezeno co do rozsahu i doby trvání. 3 Protože společníci osobních společností ručí celým svým majetkem za závazky společnosti, nepředepisuje obchodní zákoník osobním společnostem povinnost vytvářet při jejich založení ani v průběhu jejich trvání kromě komanditní společnosti základní kapitál. Vzhledem k osobní účasti společníků na činnosti a řízení společnosti také nemusejí osobní společnosti zřizovat žádné orgány. Jejich statutárními orgány jsou všichni neomezeně ručící společníci, pokud společenská smlouva nestanoví, že statutárním orgánem je jen jeden společník, případně někteří ze společníků. Naproti tomu společníci kapitálových společností mají povinnost se podílet svým vkladem na základním kapitálu společnosti. Pro kapitálové a rovněž komanditní společnosti určuje obchodní zákoník povinnost vytvářet při založení základní kapitál. Kapitálové společnosti musí navíc také zřizovat orgány předepsané obchodním zákoníkem. Dalším rozdílem je také skutečnost, že ukončení účasti neomezeně ručícího společníka v osobní společnosti způsobí ze zákona její zrušení. Po vzájemné dohodě jej však mohou zbývající společníci odvrátit. Ukončení účasti společníka v kapitálové společnosti na její trvání takový vliv nemá. Vzhledem k tomu, že se zajímám o obchodní společnosti, a mám i zkušenosti s jejími zakládáními, rozhodl jsem se vypracovat bakalářskou práci na téma založení a vznik obchodní společnosti. Svou práci jsem rozdělil na do dvou částí.v první části, se nejprve zabývám týkající se obecných ustanovení obchodního zákoníku, podnikem a obchodním jměním. Dále se pak věnuji obchodní firmě, když kromě vymezení pojmu a uvedení druhů obchodních firem poukazuji na nezaměnitelnost obchodní firmy a na způsoby převodu, přechodu a změny obchodní firmy. 3 Bartošíková, M., Štenglová, I. Společnost s ručením omezeným. Praha: C. H. Beck, str. 5 7

8 V druhé části práce se dále zabývám jednáním podnikatele, obchodním tajemstvím, obchodním rejstříkem a definuji hospodářskou soutěž. Znalost obecných ustanovení obchodního zákoníku je důležitá pro správné a zákonné založení a následný vznik obchodní společnosti. Dále pak se již věnuji jednotlivým obchodním společnostem, a sice veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti, a to zejména s důrazem na popis a analýzu založení a vzniku obchodní společnosti a na poukázání specifik založení a vzniku u jednotlivých forem obchodních společností. Cílem mé bakalářské práce je zjistit, zda je ekonomicky výhodnější založit osobní nebo naopak kapitálovou obchodní společnost a jaká rizika ze založení obchodní společnosti pro zakládající subjekt vlastně vyplývají. 8

9 1. Obchodní zákoník a jeho obecná ustanovení Obchodní zákoník byl přijat v roce Tehdy v podstatě nahradil hospodářský zákoník, který byl s ohledem na změnu společenských poměrů již poměrně nefunkční a neaktuální. Základem systému soukromého práva je u nás občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb. v platném znění) a obchodní zákoník pak k němu přestavuje speciální předpis, který řeší otázky, jež se vyskytují při podnikání nebo v souvislosti s ním. Obecná ustanovení obchodního zákoníku jsou obsažena v prvních 55 paragrafech části první obchodního zákoníku, která se dále dělí na celkem pět hlav. Každá hlava se pak dále rozděluje na několik dílů. Vlastní předmět obchodního zákoníku je charakterizován třemi okruhy otázek. 4 Na jejich základě je možné považovat za předmět úpravy obchodního zákoníku pouze ty otázky, jejichž úprava je v obchodním zákoníku výslovně obsažena - 1) postavení podnikatelů - do tohoto okruhu patří zejména některé obecné otázky jako je například vymezení podnikání a podnikatele, podniku, obchodního majetku, obchodního jmění, úprava obchodní firmy a její ochrany a jednání podnikatele. Navíc tento okruh zahrnuje také úpravu obecných otázek, které se týkají obchodních společností a dále pak úpravu založení, vzniku, vnitřní organizace a řízení obchodních společností a družstev, jejich zrušení a zánik; 2) obchodní závazkové vztahy - z ustanovení obchodního zákoníku vyplývá, že se jím neřídí všechny závazkové vztahy, do nichž podnikatelé vstupují. A dále naopak, že se obchodním zákoníkem řídí, avšak za určitých podmínek, také závazkové vztahy, které nevznikají mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti; 3) některé jiné vztahy s podnikáním související - v tomto případě je poněkud sporné, které otázky lze do tohoto okruhu zahrnout. Většinou je do něj zahrnována úprava nekalé soutěže, účetnictví podnikatelů a obchodní rejstřík. Tyto otázky však mají do určité míry vliv na postavení podnikatele, a proto nelze vyloučit ani jejich začlenění do prvního okruhu. 4 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, str. 2 9

10 2. Podnik a obchodní jmění 2.1 Pojem podniku Podnik není možné chápat jako subjekt obchodněprávních vztahů, ale jako jejich objekt. Prvním pojmovým znakem podniku je, že jde o organizovaný celek podnikání a podnikatelské činnosti, organizovaný za účelem dosažení zisku. Povahu podniku proto nemá určitý celek, který je organizovaný za jiným účelem, než je dosahování zisku. Jednotlivé složky podniku mají vzhledem ke své povaze sloužit k podnikání. Druhým pojmovým znakem podniku je to, že jednotlivé složky podniku patří podnikateli. Tento vztah podnikatele může vyplývat především z vlastnického práva, případně z oprávnění hospodařit s majetkem státu, pokud se jedná o státní podnik. V případě ostatních složek musí být podnikatel osobou oprávněnou (například věřitelem pohledávky nebo vlastníkem ochranné známky). Obchodní zákoník charakterizuje podnik jako věc hromadnou. Jde o soubor věcí, které slouží k podnikání, a které jsou ve vlastnictví podnikatele. Hmotnou složku podniku tvoří movité a nemovité věci (například materiál, stroje a zařízení, pozemky a budovy). Osobní složka záleží především na úrovni podnikatele, řídících pracovníků a ve struktuře, kvalifikaci a zkušenostech zaměstnanců, jakož i jiných osob podílejících se na podnikání. 5 Nehmotnou složku podniku pak tvoří pohledávky a jiné majetkové hodnoty. Jde například o duševní vlastnictví, což lze označit jako goodwill, know-how, právo k obchodní firmě, obchodní tajemství, klientelu, ale také o předměty průmyslového vlastnictví, což jsou ochranné známky, patenty, průmyslové a užitné vzory, označení původu výrobků, umístění podniku nebo prodejnost výrobků. Hodnotu podniku pak určuje souhrnné ohodnocení všech jeho složek. V případě prodeje nebo nájmu podniku, pokud jsou jeho součástí nemovitosti, musí mít smlouva takové náležitosti, jaké jsou vyžadovány pro prodej nebo nájem nemovitosti. To platí rovněž pro převod předmětů průmyslového vlastnictví nebo licenčních smluv. Podnik 5 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, str

11 také může být předmětem nuceného výkonu rozhodnutí nebo zástavního práva podle občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb. v platném znění). 2.2 Obchodní majetek a jmění Obchodním majetkem podnikatele, ať již fyzické nebo právnické osoby, jsou především věci v jeho vlastnictví (movité i nemovité) a z jiných hodnot jen ty, které lze ocenit penězi, a které zároveň slouží nebo jsou určeny k podnikání. 6 Obchodní zákoník rozlišuje mezi obchodním majetkem podnikatele-fyzické osoby a obchodním majetkem podnikateleprávnické osoby. Pokud jde o fyzické osoby, jde pouze o majetek, který slouží nebo je určen k podnikání. V případě právnické osoby se jedná o veškerý majetek právnické osoby. Podobně je vymezeno také obchodní jmění jakožto soubor obchodního majetku a závazků. U podnikatele-fyzické osoby je obchodním jměním výše uvedený soubor, který vznikl v souvislosti s podnikáním. Naproti tomu u právnické osoby jde o veškerý majetek a závazky a navíc také o čisté obchodní jmění, stejně jako o obchodní majetek po odečtení závazků. Samostatným pojmem upraveným v obchodním zákoníku je pojem vlastní kapitál. Představuje rozdíl mezi kapitálem podnikatele a cizím kapitálem a tvoří vlastní zdroje financování jeho obchodního majetku. 7 V účetnictví je vlastní kapitál vykazován podnikatelem na straně pasiv. 2.3 Organizační složka podniku Odštěpným závodem může být jen taková organizační složka podniku, která je jako odštěpný závod zapsaná v obchodním rejstříku. Obchodní zákoník nestanoví žádné zvláštní podmínky pro zápis odštěpného závodu do obchodního rejstříku, takže záleží zásadně na podnikateli, zda se rozhodne určitou organizační složku zapsat do obchodního rejstříku jako odštěpný závod, přičemž tak může učinit jak právnická osoba, tak také fyzická osoba. Vzhledem k tomu, že se odštěpný závod zapisuje do obchodního rejstříku, je z této skutečnosti zřejmý fakt, že odštěpný závod musí mít označení obchodní firmy podnikatele, 6 Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde, str Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, str

12 sídlo, určený předmět podnikání a vedoucího. Při jeho provozu je třeba používat firmu podnikatele s dovětkem, že jde o odštěpný závod. Vedoucím je fyzická osoba určená podnikatelem, která je oprávněná činit za podnikatele veškeré úkony spojené s činností odštěpného závodu. Toto oprávnění vedoucímu odštěpného závodu však vzniká až zápisem do obchodního rejstříku. Odštěpný závod se zápisem do obchodního rejstříku nestává právnickou osobou, takže mu nevzniká právo vystupovat v právních vztazích svým jménem a pod vlastní odpovědností. Subjektem právních vztahů, které vznikají při provozování odštěpného závodu, tak zůstává podnikatel, jemuž patří podnik, jehož součástí je příslušný odštěpný závod. Provozovna je jakýkoliv prostor, ve kterém se uskutečňuje podnikatelská činnost. 8 Je však třeba odlišovat provozovnu od místa podnikání fyzické osoby, stejně jako nelze zaměňovat provozovnu a podnik nebo provozovnu a odštěpný závod, případně závod. Každý z těchto pojmů představuje jiné hledisko, není však vyloučeno, že se v praxi částečně či zcela překrývají. Podnik může mít jedinou nebo více provozoven, ale nemusí mít také žádnou. 8 Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde, str

13 3. Obchodní firma Vymezení pojmu Novela obchodního zákoníku účinná od 1. ledna 2001 nahradila pojem obchodní jméno tradičním pojmem obchodní firma, který byl používán v našem právním řádu již v předválečném období. Pojem firma je však užší pojem než obchodní jméno, protože firma je vázaná na zápis podnikatele-fyzické osoby i podnikatele-právnické osoby do obchodního rejstříku. Firmou je podle současné právní úpravy pouze ten subjekt (fyzická nebo právnická osoba), který je zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel, který je zapsán do obchodního rejstříku a má tedy firmu, je povinen pod touto firmou činit všechny právní úkony, vznikají mu práva a závazky, pod svou firmou jedná se státními orgány a vystupuje u soudu. Tyto úkony je pak povinen činit pod svou firmou tak, jak je zapsána do obchodního rejstříku. Fyzická osoba, která není zapsána v obchodním rejstříku, musí činit právní úkony pod svým jménem a příjmením nebo názvem. Tito podnikatele nezapsané v obchodním rejstříku se nevztahují ustanovení obchodního zákoníku upravující firmu a tudíž názvy podnikatelů právnických osob a jména a příjmení podnikatelů fyzických osob nepodléhají nejen ochraně podle obchodního zákoníku, ale ani ochraně podle občanského zákoníku a podle předpisů na ochranu proti nekalé soutěži. Podnikatelé fyzické osoby, nezapsané v obchodním rejstříku, mohou u svého jména a příjmení nebo názvu užívat dodatek nebo další označení pro své odlišení. Nesmí však působit klamavě a jejich užívání musí být v souladu s právními předpisy i dobrými mravy soutěže. Tento dodatek spolu se jménem a příjmením podnikatele-fyzické osoby nebo označení spolu s názvem netvoří firmu. Podle firemního kmene, tedy vlastního názvu, jenž je rozhodující části firmy, je možné rozlišovat firmy 9 osobní firmu mohou mít fyzické nebo právnické osoby zapsané do 9 Pelikánová, I. a kol. Obchodní právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, str

14 obchodního rejstříku a je tvořena buď jménem a příjmením nebo příjmením fyzické osoby (například Petr Novotný ), případně jménem a příjmením nebo příjmením jednoho nebo několika společníků (členů, zakladatelů) právnické osoby (například Dvořák a Březina, spol. s r.o.); 1) věcná firma se zpravidla vztahuje k předmětu podnikání, který převažuje a podává tak informaci o podnikání právnické osoby 10 (například Stavobyt, a.s. ); 2) fantazijní firma zahrnuje název, který neoznačuje ani předmět podnikání, ani osobní jméno. Může to být výraz skutečný nebo takový, který svůj skutečný význam nemá. Mohou ji také tvořit počáteční písmena nebo slabiky společníků (členů) právnické osoby, či předmětu podnikání (například Matis, spol. s r.o.); 3) smíšená firma zahrnuje většinou složku věcnou a osobní (například Dvořáček Konsultex, spol. s r.o.) Druhy obchodních firem Firmou fyzické osoby zapsané do obchodního rejstříku je vždy celé jméno a příjmení této osoby. Podnikající fyzické osoby, které nejsou zapsány do obchodního rejstříku, také užívají své jméno a příjmení, ale nejde o jejich firmu, neboť tyto osoby firmu nemají. Odlišující dodatky u fyzických osob zapsaných v obchodním rejstříku jsou většinou osobní nebo věcné, případně také smíšené (kombinace obojího). Příkladem osobního dodatku mohou být například akademické tituly a dále pak dodatky vyjadřující rodinný poměr (například otec, syn, mladší, starší ). Věcné dodatky slouží k bližšímu označení podnikatelské činnosti (například krejčí, pekař ). Součástí firem právnických osob zapsaných do obchodního rejstříku je také povinný dodatek označující jejich právní formu. Právnické osoby, respektive jednotlivé typy obchodních společností a družstev, mají, pokud se jedná o uvedený povinný dodatek, volnost v tom, zda zvolí celé označení (například akciová společnost) nebo zkratku (například a.s. nebo akc. spol.). Protože je tento dodatek součástí firmy, musí se uvádět spolu s firmou v té podobě, v jaké je zapsána v obchodním rejstříku. 10 Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde, str

15 3.1.3 Nezaměnitelnost obchodní firmy Tímto ustanovením dle paragrafu 10 obchodní zákoník vyjadřuje zásadu nezaměnitelnosti (výlučnosti) firmy. Protože zákon nestanoví územní omezení nezaměnitelnosti firmy, musí být firma výlučná (nezaměnitelná) na celém území České republiky. To je však velmi striktní a v praxi mnohdy jen těžce realizovatelný požadavek, zejména ve vztahu k podnikatelům-fyzickým osobám. 11 Firma musí být nejen nezaměnitelná s firmou jiného podnikatele, ale navíc také nesmí působit klamavě. To znamená, že nesmí vzbuzovat klamnou představu o podnikateli nebo předmětu jeho podnikání. Pojem klamavost je obvykle vykládán podle ustanovení 46 obchodního zákoníku, přičemž platí, že ochrana podle ustanovení o nezaměnitelnosti obchodní firmy je ochranou absolutní a týká se tak všech vztahů bez ohledu na to, zda mají soutěžní povahu či nikoliv Převod, přechod a změny Zdědit podnik nebo jej získat na základě smlouvy (například smlouvy o prodeji podniku) může jak fyzická, tak právnická osoba. V případě fyzické osoby musí jít o osobu zapsanou v obchodním rejstříku. Pokud se však dědic nebo smluvní nabyvatel rozhodne podnikat pod dosavadní firmou, musí mít souhlas zůstavitele nebo jeho dědiců (souhlas zůstavitele může být dán již za jeho života), případně právního předchůdce. K přechodu firmy právnické osoby s podnikem na nástupnickou právnickou osobu může dojít jen tehdy, pokud původní právnická osoba zanikne bez likvidace (tedy zejména fúzí a rozdělením). Nástupce přitom může, ale nemusí, firmu zaniklé právnické osoby převzít. 12 Jestliže firmu převezme, přechází na něj i s podnikem. V případě, že nástupnická právnická osoba má jinou právní formu než zaniklá firma, zákon pak výslovně stanoví, že dodatek zaniklé právnické osoby musí být změněn tak, aby byl v souladu s právní formou nástupnické právnické osoby. 11 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, str Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde, str. 2 15

16 Převod firmy je možný na základě smlouvy o prodeji podniku současně s převodem podniku jako celku, či jeho části, a to za podmínky, že dosavadní podnikatel bude zbývající část podniku provozovat pod jinou firmou, anebo že tato zbývající část podniku zanikne likvidací. Zákon také řeší případy, kdy součástí firmy právnické osoby je osobní jméno společníka nebo člena a tento společníkem nebo členem být přestal. Aby toto jméno mohlo zůstat součástí firmy také po odchodu společníka či člena, je zapotřebí jeho výslovného souhlasu. V případě, že svůj souhlas dát nemůže například z důvodu úmrtí, a pokud tento souhlas nedal ještě za svého života, je potřeba souhlasu jeho dědiců nebo právních nástupců. Pokud takový souhlas nebyl bývalým členem či společníkem udělen, musí právnická osoba změnit firmu. 3.2 Jednání podnikatele Jednáním podnikatele se rozumí právní jednání, které je nutné odlišovat od rozhodování, řízení a obchodního vedení. Rozhodování svou podstatou představuje vytváření vůle v určité věci a děje se uvnitř podnikatelského subjektu. 13 Naproti tomu právní úkony činí podnikatel ve vztahu ke třetím osobám s cílem způsobit vznik, změnu nebo zánik práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují Oprávnění k jednání Jednání podnikatele v obchodním zákoníku upravují 13 až 16. Rozlišuje se jednání přímé a nepřímé. U podnikatele-fyzické osoby je přímým jednáním jeho osobní jednání, kdy podnikatel sám činí právní úkony. U podnikatele-právnické osoby je přímým jednáním jednání jeho statutárního orgánu. U podnikatele-fyzické osoby i u podnikatele-právnické osoby je nepřímým jednáním takové jednání, při kterém projevuje vůli zástupce, a to jménem a s důsledky pro zastoupeného podnikatele. Oprávnění zástupce k jednání za podnikatele může vyplývat jak ze zákona, tak také z rozhodnutí státního orgánu (zákonné zastoupení) nebo z dohody o plné moci (smluvní zastoupení). 13 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, str. 3 16

17 Statutárním orgánem je podle občanského zákoníku ta osoba, která činí za právnickou osobu právní úkony. Obchodní zákoník pak dále upravuje postavení, pravomoci a typy statutárních orgánů u jednotlivých obchodních společností a družstva. Tato ustanovení o statutárních orgánech jsou kogentní a nelze se tedy od nich nijak odchýlit. V případě jiných právnických osob, které jsou založeny na základě zvláštního zákona, jsou jejich statutární orgány, jejich postavení i pravomoci vymezeny těmito zákony. Právnická osoba jedná statutárním orgánem ve všech záležitostech a rozsah jeho oprávnění není omezen. 14 Pokud je jednání statutárního orgánu nějak omezeno (například společenskou smlouvou), pak jde jen o interní omezení a navenek nepůsobí vůči třetím osobám. Podle typu obchodní společnosti může být statutárním orgánem jedna nebo více osob (jednatelé ve společnosti s ručením omezeným), případně může být statutární orgán kolektivní (představenstvo akciové společnosti). Jednotlivé způsoby jednání statutárního orgánu jsou upraveny u příslušných obchodních společností a družstva. Oprávnění statutárního orgánu právnické osoby-podnikatele vzniká okamžikem, kdy byl tento orgán předepsaným způsobem ustaven. Za právnickou osobu mohou jednat také její pracovníci jakožto zástupci, ale pouze v rozsahu, který je stanoven vnitřními organizačními předpisy. Mohou tedy činit pouze takové právní úkony, které jsou obvyklé jejich pracovnímu zařazení. V případě právnických osob v likvidaci je jejich statutárním orgánem likvidátor, na kterého přechází vstupem do likvidace oprávnění dosavadního statutárního orgánu. Rozdíl je v tom, že oprávnění likvidátora jednat jménem právnické osoby je omezeno pouze na úkony směřující k likvidaci. Zvláštním případem zákonného zastoupení podnikatele je oprávnění vedoucího organizační složky podniku, který je zapsán do obchodního rejstříku. 15 Ten je zmocněn činit za podnikatele veškeré úkony, které se týkají této složky. Zpravidla se jedná o vedoucího odštěpného závodu Obchodní listiny Ustanovení 13a obchodního zákoníku úzce souvisí s jednáním podnikatele a ukládá mu povinnost, kterou do 1. ledna 2001 neměl. Týká se jak podnikatelů-fyzických osob a podnikatelů-právnických osob (bez ohledu na to, zda jsou zapsáni v obchodním rejstříku), tak 14 Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde, str Tamtéž, str

18 také zahraničních osob podnikajících na území České republiky, včetně organizačních složek podniků zahraničních osob. Všem těmto subjektům je stanovena povinnost uvádět v obchodních listinách, jimiž jsou zejména objednávky, obchodní dopisy, faktury, smlouvy nebo internetové stránky, zákonem určené údaje. Účelem tohoto ustanovení je, aby podnikatelé v listinách považovaných v obchodním styku při podnikatelské činnosti za nejběžnější a nejobvyklejší, poskytli třetím osobám, s nimiž vstupují do právních vztahů, základní identifikační údaje. Obchodní zákoník pojmy objednávka, obchodní dopis ani faktura nijak blíže nevymezuje. Tyto listiny jsou zde uvedeny zřejmě proto, že se jedná o dokumenty, které jsou bezprostředně spojeny s podnikatelskou činností. Za objednávku je však možné považovat jakýkoliv písemný projev vůle, tedy úkon směřující k uzavření smlouvy. Za obchodní dopis je možné považovat také objednávky a faktury. Fakturou je zejména písemné vyúčtování strany, která podle smlouvy poskytla plnění, úplaty (ceny) za takové plnění. Fakturou je však možné rozumět také jiné písemné vyúčtování nároku na peněžité plnění (například smluvní pokuty, úroku z prodlení nebo peněžité náhrady za získané bezdůvodné obohacení). Takovéto vyúčtování, i když nejde o fakturu v běžném slova smyslu, má nepochybně povahu obchodní listiny, respektive obchodního dopisu. Podnikatel, který má firmu a je zapsaný v obchodním rejstříku, je povinen na svých obchodních listinách uvádět údaje o své firmě, identifikačním čísle a také o zápisu v obchodním rejstříku. Pokud jde o podnikatele-právnickou osobu, musí uvádět údaj o svém sídle, a jde-li o podnikatele-fyzickou osobu, tak údaj o svém místu podnikání. Podnikatel, který nemá firmu a není tudíž zapsaný v obchodním rejstříku, je povinen uvádět svůj název a sídlo, jde-li o právnickou osobu, nebo své jméno, příjmení a místo podnikání, pokud jde o fyzickou osobu. Každý podnikatel nezapsaný do obchodního rejstříku musí uvádět na obchodních listinách také své identifikační číslo, případně údaj o zápisu v jiné evidenci (například v živnostenském rejstříku, v evidenci advokátů nebo v evidenci daňových poradců). Jde-li o obchodní listinu týkající se organizační složky podniku, nemá podnikatel povinnost uvádět údaj o zápisu této organizační složky. Neuvedení stanovených údajů na obchodní listině nezpůsobuje její neplatnost. Výjimkou by byla jen obchodní listina, která by měla povahu právního úkonu (objednávka) a 18

19 neobsahovala by firmu (popřípadě jméno nebo název) podnikatele, který právní úkon činí. Podnikatel může uvádět na svých obchodních listinách i jiné údaje. Záleží na jeho úvaze. Pouze uvádění základního kapitálu je podmíněno tím, že základní kapitál byl zcela splacen Prokura Prokura jako zvláštní druh plné moci je stanovena přímo ze zákona a její právní úprava je obsažena pouze v obchodním zákoníku, neboť občanský zákoník tento pojem vůbec nezná. Prokura je právní institut typický právě pro obchodní právo a zahrnuje zmocnění ke všem právním úkonům při provozu podniku, přičemž záleží na tom, co ve kterém konkrétním případě do provozu podniku náleží. Udělení prokury je účinné od zápisu do obchodního rejstříku. Pokud však určitou otázku v souvislosti s prokurou nelze řešit podle obchodního zákoníku, je třeba ji řešit podle obecné úpravy zastoupení v občanském zákoníku. 17 Prokurista je fyzická osoba oprávněná jménem podnikatele činit všechny právní úkony, k nimž dochází při provozu podniku. Zákon prokuristovi nestanoví žádné zvláštní předpoklady (například dosažení určitého věku, vzdělání, ani požadavek státní příslušnosti České republiky), vyjma obecného požadavku uvedeného v občanském zákoníku, podle něhož musí jít o osobu způsobilou k právním úkonům jako takovým. Prokurista je oprávněn ke všem právním úkonům, ke kterým je jinak vyžadována zvláštní plná moc. Pokud to prokura přímo neuvádí, zákon stanoví, že prokurista nesmí zcizovat (prodat, darovat, směnit za jinou věc) a zatěžovat (zřizovat zástavní právo nebo věcné břemeno) nemovitosti. Prokurista má totiž při provozu podniku rozsáhlá oprávnění a dispozicí s nemovitým majetkem podnikatele by mu mohl přivodit nevratný stav s fatálními důsledky. V případě movitých věcí, práv, pohledávek a dalších hodnot je prokurista omezen pouze tím, že může činit úkony, ke kterým dochází při provozu podniku. 16 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, str Tamtéž, str

20 Prokura může být udělena více osobám. Již z návrhu pro zápis prokury do obchodního rejstříku však musí být zřejmé, zda je každý z nich oprávněn jednat samostatně, či je potřeba souhlasný projev všech prokuristů. Prokuru také může udělovat pouze podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku. Z jednání prokuristy musí být zřejmé, že jedná jako prokurista, a proto zákon vyžaduje, aby k firmě podnikatele, za níž jedná, připojil dodatek označující prokuru (například označení prokurista nebo per procuram) a také svůj podpis. 3.3 Obchodní tajemství Právní úprava obchodního tajemství je součástí komplexu úpravy práv souvisejících s podnikáním. 18 Ustanovení 17 obchodního zákoníku obsahuje definici obchodního tajemství, která platí pro celou úpravu obchodního zákoníku a má tedy význam také v rámci ochrany proti jednání v nekalé soutěži. K tomu, aby se skutečně jednalo o obchodní tajemství podnikatele, které je chráněno jak v rámci ochrany proti nekalé soutěži, tak i mimo tento rámec, musí jít o skutečnosti obchodní, výrobní, či technické povahy, které souvisí s podnikem, mají skutečnou nebo potenciální majetkovou či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny, a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje. Všechny tyto podmínky musí být splněny kumulativně. 19 Obchodním tajemstvím jsou tedy zejména takové procesy, výrobní postupy nebo receptury, které jsou spojeny s provozem podniku. Mají hospodářské využití, což znamená, že mohou přinášet zisk nebo zvyšovat prestiž podnikatele. Také jsou exkluzivní, a to v tom smyslu, že nejsou zcela běžně známé a dostupné a podnikatel má vůli je náležitě utajit. Tuto vůli projeví podnikatel například také tím, že utajení zajistí omezením přístupu některým zaměstnancům. Jestliže dojde ke sporu, pak výše uvedené skutečnosti musí prokázat ten, kdo tvrdí, že k porušení jeho obchodního tajemství došlo. Ke zpochybnění výše uvedených předpokladů by na druhé straně sporu stačilo prokázat, že dotčené skutečnosti, které tvoří předmět obchodního tajemství, jsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné nebo také to, že dotčený podnikatel zajišťoval nedostatečně, případně vůbec, jejich utajení. 18 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, str Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde, str

21 Obchodní zákoník obsahuje další specifická ustanovení, která se vztahují k ochraně před zveřejněním nebo před neoprávněným užitím určitých skutečností, které mají podobný charakter jako obchodní tajemství a přitom nejsou obchodním tajemstvím. Jsou jimi důvěrné informace, které získá obchodní zástupce od zastoupeného při své činnosti, a důvěrné informace, které jsou povinny zachovávat členové představenstva akciové společnosti. Pojem důvěrné informace obchodní zákoník nedefinuje, avšak není totožný s pojmem obchodní tajemství. 21

22 4. Obchodní rejstřík Vymezení pojmu Úprava právních vztahů ve věcech obchodního rejstříku se svou povahou vymyká ostatním oblastem právních vztahů upravených obchodním zákoníkem. Obchodní zákoník upravuje soukromoprávní vztahy, vedení obchodního rejstříku je však veřejnoprávní věcí, neboť jde o státem uloženou registrační povinnost podnikatelů. Projevuje se to například tak, že obchodní společnost nabývá právní subjektivitu teprve zápisem do obchodního rejstříku, nikoliv dokončením všech úkonů spojených se založením společnosti, což jsou právní úkony soukromoprávního charakteru. Při výkladu norem o obchodním rejstříku je potřeba vzít v úvahu skutečnost, že jde většinou o normy procesního charakteru, které upravují podmínky, za kterých je možné zápisy v rejstříku provést. Obchodní rejstřík tvoří dvě části. První částí je registr osob v něm zapsaných, kdy výpis z něj má povahu veřejné listiny. Druhou částí je sbírka listin, které zapsané osoby povinně do obchodního rejstříku zakládají. Obchodní rejstřík je neomezeně veřejně přístupný, je od něj však potřeba odlišit soudní (rejstříkový) spis vedený o zapsané osobě, jenž je přístupný pouze soudu a účastníkům rejstříkového řízení, a to včetně listin v něm obsažených. V řízení o zápisu fyzické nebo právnické osoby do obchodního rejstříku je věcně příslušný krajský soud, což vyplývá z ustanovení občanského soudního řádu. Místně příslušný je pak krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud osoby, jíž se zápis týká. Do obchodního rejstříku se zapisují podnikatelé, družstva a další subjekty, o nichž to stanoví zákon. Vedle obchodních společností a jejich organizačních složek, družstev a zahraničních osob jsou to podnikatelé-fyzické osoby, kteří se do obchodního rejstříku zapisují obligatorně nebo fakultativně. Dále se kromě výše uvedených osob zapisují také další osoby, o kterých to stanoví zákon, a sice státní podniky, příspěvkové organizace nebo hospodářské komory. Rozsah skutečností, které se o těchto osobách zapisují, je vymezen zákonem, jiné skutečnosti do obchodního zákoníku zapsat nelze, a to ani v případě, že by mohly lépe 22

23 zobrazit skutečný právní nebo ekonomický stav zapsané osoby, nebo které k zápisu podnikatel navrhl bez obory v zákonném textu Způsobilí navrhovatelé Návrh na zápis, změnu či výmaz zápisu v obchodním rejstříku může podat pouze obchodní společnost, družstvo, zahraniční osoba, fyzická osoba-podnikatel s bydlištěm v České republice a další osoby, pokud stanoví povinnost jejich zápisu zvláštní právní předpisy. Kromě výše uvedených může návrh podat také osoba, o níž to stanoví zákon, tedy například všichni společníci veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti nebo všichni jednatelé společnosti s ručením omezeným. Návrh na zápis organizační složky podniku nebo podniku zahraniční osoby podává zahraniční osoba. U fyzické osobypodnikatele podává návrh na zápis sama fyzická osoba. Pravost podpisu osoby, která podává návrh na zápis, musí být úředně ověřena před notářem nebo na matrice obecního úřadu, případně jiným zákonem stanoveným způsobem. Návrh může podat na základě speciální plné moci také jiná osoba, kterou je zpravidla advokát. Omezení oprávnění zahájit rejstříkové řízení jen pro zapsané podnikatele je prolomeno právním zájmem ostatních osob (například dosud nezapsaný společník, který nově nabyl obchodní podíl) v případě, že podnikatel rejstříkové řízení nezahájí do 15 dnů ode dne, kdy mu tato povinnost vznikla. 21 Návrh na zápis zapisovaných údajů musí být podán bez zbytečného odkladu po vzniku nové rozhodné skutečnosti. Lhůta 15 dnů běží až poté, kdy skutečnost, která je předmětem zápisu, nastala a byly splněny také ostatní podmínky pro podání zápisu (například byl vyhotoven notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby). Uplynutím 15-ti denní lhůty vzniká oprávnění zahájit rejstříkové řízení třetím osobám pod podmínkou, že doloží svůj právní zájem na provedení zápisu. Tento právní zájem obvykle vyplývá z listin, které se k návrhu obligatorně přikládají. Jsou to například listiny prokazující, že uvedená osoba odstoupila z funkce statutárního orgánu, nebo že nabyla obchodní podíl. 20 Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde, str Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde, str

24 4.1.3 Osoby zapisované do obchodního rejstříku Zákon vymezuje okruh osob, které jsou do obchodního rejstříku zapisovány a jiné osoby tak do něj zapsat není možné. Dále zákon rozlišuje dva druhy zápisů osob do obchodního rejstříku. Prvním druhem jsou zápisy povinné, které se týkají jak právnických osob, tak fyzických osob, a na základě obchodního zákoníku jsou to všechny obchodní společnosti, tedy veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské zájmové sdružení a dále družstva. Jiné právnické osoby se do obchodního rejstříku zapisují jen tehdy, když to stanoví zvláštní právní přepis. Povinnost zápisu pak nemůže stanovit ani smlouva o založení právnické osoby, ani zakladatelská listina. Dobrovolně, tedy na vlastní žádost, je možné zapsat do obchodního rejstříku pouze takovou fyzickou osobu, která je podnikatelem a má státní občanství na území České republiky nebo v některém členském státě Evropské unie nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, anebo zahraniční osobu podnikající na území České republiky. U jiných fyzických ani u právnických osob není dobrovolný zápis možný. Pokud však podnikatel-fyzická osoba zjistí, že má výši výnosů nebo příjmů snížených o daň z přidané hodnoty minimálně za dvě po sobě bezprostředně následující účetní období v průměru 120 milionů Kč nebo provozuje živnost průmyslovým způsobem, je povinen bez zbytečného odkladu podat návrh na svůj zápis do obchodního rejstříku. V případě, že tyto podmínky přestane splňovat, může podat návrh na výmaz z obchodního rejstříku Obecně zapisované údaje Podle obchodního zákoníku se do obchodního rejstříku u každé zapisované osoby zapisuje firma. Firma je základním identifikačním znakem každé podnikající osoby. Je to název, pod nímž je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. Zápis firmy do obchodního rejstříku má konstitutivní charakter, neboť teprve zápisem v obchodním rejstříku nastává skutečnost firemního označení podnikatele. U právnických osob se dále zapisuje sídlo, v případě fyzických osob pak bydliště nebo místo podnikání, jestliže je odlišné od bydliště. Platí zásada, že podnikatel je v rejstříkovém řízení povinen vždy prokázat právní důvod užívání místností, které označil za své sídlo nebo místo podnikání. 24

25 Do obchodního rejstříku se dále zapisuje také předmět podnikání na základě živnostenského listu nebo koncesní listiny vydané příslušným živnostenským úřadem, případně jiného podnikatelského oprávnění z rozhodnutí příslušných úřadů. Dále je do obchodního rejstříku zapisována právní forma právnické osoby, která je pro právnické osoby založené na území České republiky upravena kogentně, což znamená, že do obchodního rejstříku není možné zapsat jinou právní formu právnické osoby, než kterou upravuje český právní řád. Jde jednak o obchodní společnosti a družstvo založené podle obchodního zákoníku a zvláštních předpisů a dále o právnické osoby, které byly založeny na základě zákona, což jsou například státní podnik či příspěvkové organizace. U každé fyzické osoby se do obchodního rejstříku zapisuje také rodné číslo nebo datum jejího narození. Z tohoto ustanovení vyplývá, že tyto údaje se u fyzické osoby zapisují vždy, bez ohledu na to, z jakého důvodu je fyzická osoby do obchodního rejstříku zapisována. Dalšími údaji zapisovanými do obchodního rejstříku jsou informace o bydlišti nebo firmě a sídle osoby, která je statutárním orgánem právnické osoby nebo jeho členem spolu s uvedením způsobu, jakým jménem právnické osoby jedná, a také den vzniku a zániku její funkce. Zapisuje se také jméno a příjmení prokuristy, jeho rodné číslo a bydliště s uvedením způsobu, jakým za podnikatele jedná. Udělení prokury je účinné až zápisem do obchodního rejstříku a tento zápis má konstitutivní povahu. Prokuru, která je zvláštním druhem plné moci, uděluje podnikatel, tedy fyzická osoba nebo v případě právnické osoby její statutární orgán, vyjma společnosti s ručením omezeným, u které o jmenování obvykle rozhoduje valná hromada. 22 Ze samotného zápisu o způsobu jednání za podnikatele je pak zřejmé, zda má prokurista oprávnění ke všem úkonům v zastoupení podnikatele, nebo zda se na něj vztahuje omezení, které se týká nakládání s nemovitostmi. 22 Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde, str

26 Identifikační číslo právnické osoby se do obchodního rejstříku zapisuje kdykoli je právnická osoba do obchodního rejstříku zapisována, a to bez ohledu na důvody zápisu (například jako společník nebo jako jediný akcionář). Do obchodního rejstříku se zapisují také další skutečnosti, o nichž to stanoví zákon. 23 Z dikce zákona vyplývá, že do obchodního rejstříku se o podnikatelích zapisují pouze skutečnosti vymezené zákonem a jiné skutečnosti do obchodního rejstříku zapsat nelze ani v případě, že by mohly nastínit skutečný právní či ekonomický stav zapsané osoby. Zapsat nelze ani skutečnosti, které k zápisu navrhne sám podnikatel, aniž by měl o těchto skutečnostech oporu v zákoně. Dalšími skutečnostmi zapisovanými do obchodního rejstříku jsou například údaje o dni vzniku a zrušení právnické osoby s uvedením právního důvodu, dále také vstup společnosti do likvidace, jméno a bydliště, popřípadě firma a sídlo likvidátora, prohlášení konkursu a jméno a bydliště, případně firma a sídlo insolvenčního správce. Zapisují se také údaje o přeměně právnických osob nebo usnesení valné hromady o zvýšení či podmíněném zvýšení základního kapitálu akciové společnosti. 4.2 Hospodářská soutěž Zákonodárce původně zamýšlel jednotnou úpravu soutěžního práva v jediném zákoně, který by sdružoval právo kartelové i právo na ochranu proti nekalé soutěži. Ochrana soutěže se však nakonec stala předmětem samostatného a v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie i několikrát novelizovaného zákona a zbylé torzo původně připravovaného komplexního zákona (úvodní ustanovení a úprava proti nekalé soutěži oproštěná od přestupkových ustanovení) bylo zahrnuto do obchodního zákoníku. Z výše uvedeného tedy vyplývají některé závažné důsledky. První důsledek spočívá v tom, že obchodní zákoník je vzhledem k hospodářské soutěži obecnou řídící normou zastřešující také zákon na ochranu hospodářské soutěže, který je však v poměru k němu lex specialis. Druhým závažným důsledkem je to, že oproti jiným, zejména středoevropským úpravám nekalé soutěže, byla tato materie ochuzena o některé výslovně popsané skutkové 23 Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde, str

27 podstaty, které mají povahu přestupků a jsou jako takové zpravidla postihovány bezprostředně působící sankcí ve formě pokut. 24 Taková úprava totiž nebyla v rámci obchodního zákoníku, který je soukromoprávním předpisem, možná. Praxe soudů se podle nové právní úpravy rozbíhala poměrně pomalu, ale v současné době již existuje vcelku rozsáhlá judikatura, a to jednak v souvislosti s přezkumem odvolání do předběžných opatření a jednak v souvislosti s řešením ve věci samé. Ve sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky jsou k dispozici dokonce některá rozhodnutí z 30. let 20. století, jež i v současné době snesou měřítko času, a proto se jevilo účelné zařadit je do judikatury. 24 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, str

28 5. Obchodní společnosti Obecně definovat obchodní společnosti je velmi obtížné, téměř až nemožné, neboť existují značné rozdíly mezi jednotlivými formami obchodních společností. Obchodní zákoník obchodní společnosti nedefinuje, ale pouze je charakterizuje, a to jako právnickou osobu, jež je založena za účelem podnikání. Tato charakteristika však není úplně výstižná a přesná, protože existují také společnosti, které lze založit i za jiným účelem než podnikatelským (například za účelem charitativní, vědecké či výzkumné činnosti). Takovými společnostmi může být společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Obchodní společnost je právnickou osobou-podnikatelem a vždy se zapisuje do obchodního rejstříku. Za podnikatele se však považují také obchodní společnosti, které nevyvíjejí podnikatelskou činnost a byly založeny za jiným účelem než je podnikání. Podle obchodního zákoníku je totiž každá osoba zapsaná do obchodního rejstříku podnikatelem. Proto takové obchodní společnosti, které nejsou založeny za účelem podnikání, ale za účelem nepodnikatelské činnosti, jsou rovněž považovány za podnikatele z hlediska právní formy. Znaky, jimiž lze charakterizovat a současně odlišit obchodní společnost jako právnickou osobu od jiných právnických osob jsou 25-1) jde o sdružení (seskupení osob) - obchodní společnost spočívá na osobním základě, naproti tomu účelové sdružení majetku (například nadace) představuje sdružení majetku, a nikoliv osob. Zakladatelem a posléze společníkem obchodní společnosti můžou být fyzické i právnické osoby, a to české i zahraniční. Zákon pak obsahuje ustanovení, která vylučují či omezují určité osoby z procesu zakládání společností; 2) sdružení (seskupení) osob spočívá na smluvním základě - zakladatelé (případně zakladatel) projeví vůli založit obchodní společnost v určité formě a po jejím vzniku se zavazují plnit povinnosti, které vyplývají ze zákona a ze zakladatelského dokumentu; 3) obchodní společnost je zakládána a vzniká k naplnění určitého účelu - projev vůle zakladatelů (případně zakladatele) jak v procesu zakládání společnosti, tak v již 25 Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. Praha: C. H. Beck, str. 6 28

29 existující společnosti musí směřovat k dosažení určitého, předem dohodnutého a zákonem přípustného účelu. Obchodní společnosti jsou zakládány k podnikatelskému nebo nepodnikatelskému účelu. Veřejná obchodní společnost a komanditní společnost jsou zakládány vždy k podnikatelskému účelu, který je konkretizován v předmětu podnikání. Naproti tomu k jinému účelu než podnikatelskému může být založena společnost s ručením omezeným a akciová společnost, když předmět podnikání může být určen v zakladatelském dokumentu libovolně, avšak musí být dovolený a v souladu s požadavky veřejného práva. 29

30 6. Založení obchodní společnosti Obchodní zákoník důsledně rozlišuje mezi pojmy založení a vznik obchodní společnosti a to při následujícím postupu. První etapou je založení obchodní společnosti, druhou etapou pak vznik obchodní společnosti. 26 Při založení obchodní společnosti je potřeba zodpovědět tři základní otázky, a sice jakým způsobem jsou zakládány obchodní společnosti, kdo obchodní společnost může založit a v neposlední řadě je důležitou otázkou i to, jakou právní skutečností se obchodní společnost vlastně zakládá. Právnické osoby, respektive obchodní společnosti, pokud jsou právnickými osobami, lze založit několika způsoby - 1) volný model zakládání - znamená, že společnost je založena a jako právnická osoba je v momentu podpisu společenské smlouvy, případně schválením stanov; 2) koncesní model zakládání - znamená, že k založení a následnému vzniku obchodní společnosti je nutné zvláštní státní povolení (koncese); 3) normativní (registrační) model zakládání - znamená, že při uplatnění tohoto modelu postačí k založení společnosti uzavření společenské smlouvy, tedy schválení stanov v předepsané formě. Obchodní společnost tedy vznikne až zápisem do obchodního rejstříku. Rejstříkový soud povinen provést zápis společnosti ke dni, který je uvedený v návrhu, avšak nejdříve ke dni jeho provedení. Jestliže soud rozhodl o zápisu usnesením, zápis se provede až po právní moci tohoto usnesení. V mezidobí založení a vzniku nemá obchodní společnost právní subjektivitu a nemůže tedy nabývat práva a povinnosti ani svým vlastním jednáním, ani jednáním jiných osob. 26 Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. Praha: C. H. Beck, str