S d ě l e n í k žádosti o poskytnutí informace

Transkript

1 V ě z eňská služba České republiky V a zební vězn i c e Olomo u c Švermova 2, pošt. přihrádka 84, Olomouc, tel.: , fax: , ISDS: qpnd4z7 Č. j.: VS /ČJ V Olomouci dne 15. července 2016 pan J. B. datum narození adresa místa trvalého pobytu Počet výtisků: 1 Výtisk č.: 1 Počet listů: 3 Přílohy: 0 Datovou zprávou S d ě l e n í k žádosti o poskytnutí informace Ředitel Vazební věznice Olomouc, věcně příslušný orgán povinného subjektu bezpečnostní sbor a správní úřad Vězeňská služba České republiky organizační jednotka Vazební věznice Olomouc ve smyslu ustanovení 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále též povinný subjekt ), v řízení ve věci žádosti o poskytnutí informace podané podle zákona o svobodném přístupu k informacím J. B., datum narození, adresa místa trvalého pobytu dne 12. července 2016 do datové schránky povinného subjektu a která obsahovala soubor dotazů (pod č. 1 až 4.) v tomto znění: 1) Jsou ve vašem zařízení osobám vyznávající islám umožňovány návštěvy muslimských duchovních (imámů) podobně, jako bývají osobám křesťanského vyznání umožňovány návštěvy vězeňských kaplanů a pokud ano, v jaké míře? 2) Je ve vašem zařízení poskytována osobám vyznávajícím islám strava splňující muslimské náboženské zvyklosti (tzv. halal) a pokud ano, v jaké míře? 3) Nachází se ve vašem zařízení muslimská modlitebna či prostor, který plní podobný účel? 4) Dochází dle vašich informací ve vašem zařízení ke konverzím na islám, a pokud ano, v jaké míře? sděluje následující: I. Jak vyplývá z ustanovení 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Povinné subjekty přitom lze rozčlenit do skupin a provést jejich systematickou kategorizaci.

2 Za prvé, státními orgány jsou orgány moci zákonodárné, výkonné i soudní, za druhé, státními orgány jsou ústavní orgány státu zřízené Ústavou, za třetí, jsou jimi ústřední orgány státní správy zřízené kompetenčním zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů; za čtvrté, působnost zákona o svobodném přístupu k informacím je založena pro územně samosprávné celky a jejich orgány zřízené řadou zvláštních zákonů, upravujících vznik a působnost v určitých oblastech státní správy (orgány sociální podpory, správy sociálního zabezpečení, územní orgány stavební, školské, živnostenské apod.), a jde o veřejné instituce. Za páté, pojmem státní orgány se rozumí též ozbrojené nebo neozbrojené sbory. Dále platí, že poskytování informací státními orgány nebo orgány územní samosprávy, případně dalšími veřejnoprávními entitami, není výslovným příkazem žádné mezinárodní smlouvy, kterou by Česká republika byla vázána. Nicméně, Ústavní soud pojímá mezinárodní smlouvy, které garantují právo na informace, šířeji a zahrnuje do něj rovněž právo na získávání informací od státu a dalších veřejnoprávních subjektů. Dle nálezu ÚS I. ÚS 517/10 tedy: Jestliže je informace součástí (minimálně i) veřejné sféry, dopadá na ni základní právo na informace dle čl. 17 Listiny a čl. 10 Úmluvy. Toto základní právo a odpovídající povinnost orgánu veřejné moci je klíčovým prvkem vztahu mezi státem a jednotlivcem. Jeho smyslem je participace občanské společnosti na věcech veřejných, to znamená, že informování veřejnosti se týká fungování veřejné moci jako takové; pomocí takových informací ji může veřejnost kontrolovat. To znamená, že právo na informace je zakotveno v čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále též Listina ) a podle systematiky Listiny je řazeno mezi politická práva. Společným znakem politických práv a svobod je pak umožnit občanům účast na správě věcí veřejných v celostátním a rovněž tak místním měřítku. Právní úpravu práva na informace pak podrobněji provádí právě zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje jak základní podmínky, za nichž mají být informace poskytovány, tak také podmínky přístupu k nim. Jak poté vyplývá z ustanovení 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, povinné subjekty poskytují informace na základě žádosti nebo zveřejněním. Při posuzování žádosti o údaje, jak byly podány J. B., povinný subjekt konstatuje, že právo na informace není absolutní a ani bezbřehé. Pokud jde o výčet důvodů pro odmítnutí žádosti, jest vyjádřen zejména v ustanovení 2 odst. 3 a 4 nebo v ustanovení 7 až 11 zákona o svobodném přístupu k informacím. II. Při posouzení merita žádosti z hlediska jazykového (gramatického) a z hlediska teleologického, povinný subjekt dospěl k závěru, že dotazy formulované pod body 1., 2. a 4. jsou otázkami, předpokládající, na rozdíl od skutečného stavu věcí, vedení a existenci statistických dat a taktéž jsou úzce spjaty s požadavkem na zaujetí a vyslovení názoru povinného subjektu. Po provedeném posouzení dotazů se tím má za postavené najisto, že překážkou podání takto zformulované a žadatelem vymáhané informace je právní úprava v ustanovení 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 61/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o 2

3 změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 81/2005 Sb., a zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Jak vyplývá i z uznávané judikatury (např. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. října 2011, čj. 1 As 107/ ), povinnost poskytovat informace se totiž netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací (viz 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím). Toto ustanovení bylo do zákona o svobodném přístupu k informacím včleněno zákonem č. 61/2006 Sb. V důvodové zprávě k této novele se uvádí: Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti, a které má nebo by měl mít k dispozici. Naopak režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona - zvláště časté jsou v této souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpracování smluv a podání - k vypracovávání takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě své informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu (Sněmovní tisk č. 991, Poslanecká sněmovna Parlamentu, 4. volební období , Dále, jak uvedl Nejvyšší správní soud již ve svém rozsudku ze dne 17. června 2010 (č. j. 1 As 28/ ) ustanovení 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím upravuje tři samostatné okruhy situací. Jejich jednotícím prvkem je, že se týkají žádosti o informace, které dosud neexistují; povinný subjekt by je musel teprve vytvořit, aby mohl žádosti vyhovět (shodně viz Furek, A. - Rothanzl, L. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. Praha: Linde, 2010, s. 57). Ze shora vyjádřeného je zřejmé, že povinný subjekt Vazební věznice Olomouc byl oprávněn vydat rozhodnutí podle ustanovení 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, za použití 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 61/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 81/2005 Sb., zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů; ve smyslu citované právní úpravy platí, že informační povinnost povinného subjektu se netýká dotazů na názory anebo vytváření nových informací. III. Jak vyplývá ze základních zásad správního řízení (podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád) každý povinný subjekt jako příslušný správní orgán by se měl současně oprostit od přepjatého formalismu. Na základě tohoto posouzení věci se povinný subjekt přiklonil k tomu, že využije veškerých jiných možností k uspokojení žadatelova zájmu. Využije možnosti dané v ustanovení 6 zákona o svobodném přístupu k informacím, v němž se stanoví: povinný subjekt může nejpozději do sedmi dnů, místo poskytnutí informace sdělit žadateli údaje umožňující vyhledání a získání zveřejněné informace, zejména odkaz na internetovou stránku, kde se informace nachází. V této souvislosti se tudíž doplňuje, že četné požadované údaje (včetně odpovědi na otázku bod 3.), týkající se přítomnosti a života muslimů v českých věznicích, jejich speciálních požadavků a případné konverze uvězněných osob k islámu byly vcelku podrobně zdokumentovány v rámci výzkumného projektu Islám v České republice: etablování muslimů ve veřejném prostoru. 3

4 Tento byl realizován výzkumnou a vzdělávací společností SocioFaktor s. r. o., a to ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci. Výsledky průzkumu jsou dostupné jako zveřejněná informace; viz České vězeňství č. 1/ /ceske-vezenstvi Zveřejněnou informací se ve smyslu ustanovení 3 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím a pro účel tohoto zákona tedy rozumí taková informace, která může být vždy znovu vyhledána a získána, zejména vydaná tiskem nebo na jiném nosiči dat umožňujícím zápis a uchování informace, vystavená na úřední desce, s možností dálkového přístupu nebo umístěná v knihovně poskytující veřejné knihovnické a informační služby podle knihovního zákona. IV. K bodu 3. žádosti povinný subjekt sděluje, že duchovní služba je ve Vazební věznici Olomouc realizována buď v kapli, nebo ve víceúčelové místnosti, a to dle účelu a požadavků zástupců jednotlivých církví, kteří zde duchovní službu pro vězněné osoby zajišťují. Všeobecně lze konstatovat, že duchovní služba ve Vazební věznici Olomouc je realizována na základě Dohody o duchovní službě, podepsanou Vězeňskou službou ČR, Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví, v souladu s 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností, ve znění pozdějších předpisů. Smyslem této dohody je poskytovat a umožnit duchovní službu vězněným osobám na základě jejich vyznání a žádosti. Duchovní služba je zajišťována profesními duchovními (tzv. vězeňskými kaplany) a zástupci jednotlivých křesťanských církví, požívající zvláštních práv dle znění zákona (registrované církve v 1. stupni registrace). Duchovní služba je založena na ekumenické spolupráci a na spolupráci s ostatními církvemi a náboženskými společnostmi. Vězeňská duchovní služba přitom může spolupracovat např. s muslimskými duchovními, s židovskou obcí apod. V případě žádosti vězněné osoby kontaktuje kaplan (resp. věznice) pověřeného duchovního z konkrétní církve, resp. obce (např. muslimská obec v Brně, nebo v Praze), aby tak byla zajištěna duchovní služba dle jeho vyznání. Tento duchovní musí splňovat podmínky dané zákonem, především z hlediska bezpečnosti a zákonnosti. Žádosti vězněných osob o návštěvy muslimskými duchovními nebo zajištění náboženské literatury, či stanovení přesného času ramadánu apod. nebyly dosud požadovány, z toho důvodu nedochází do Vazební věznice Olomouc žádní muslimští duchovní a nejsou prováděny žádné výkony ekvivalentní duchovenské službě. V. Závěrem se patří ještě uvést, že ze shora uvedeného logicky plyne, že bližší informace k šetření ohledně problematiky muslimů v českých věznicích má k dispozici výzkumná a vzdělávací společnost SocioFaktor s. r. o. Tímto sdělením povinného subjektu není nikterak popřen ani smysl právní úpravy v 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, který je podle uznávané judikatury třeba vykládat způsobem, že jeho účelem je bránit povinné subjekty před tím, aby se na ně žadatelé v režimu 4

5 uvedeného zákona obraceli s žádostmi o zaujetí stanoviska v blíže specifikované věci, provedení právního výkladu, vytvoření nebo obstarání nové informace, kterou povinný subjekt nedisponuje a není povinen jí disponovat apod. Vrchní rada plk. Mgr. Jiří Ruprecht v. r. ředitel vazební věznice 5