Základní kapitál, vklad a podíl v kapitálových společnostech

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha oborová katedra práva a veřejné správy Základní kapitál, vklad a podíl v kapitálových společnostech bakalářská práce Autor: Andrea Demutová Michalová Právní administrativa v podnikání Vedoucí práce: JUDr. Aleš Rozehnal Ph.D. Praha březen

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne 27. března 2014 Andrea Demutová Michalová 2

3 Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala svému školiteli JUDr. Aleši Rozehnalovi, Ph.D., za vstřícnost, odborné vedení a podnětné rady a Mgr. Ondřeji Demutovi za pochopení a pomoc při získávání potřebných informací. 3

4 Anotace Práce se zabývá funkcemi, moţnostmi a vyuţitím základního kapitálu, vkladu a podílu ve společnosti s ručením omezeným nebo v akciové společnosti, a to především z pohledu běţné praxe. Přitom se zaměřuje především na společnosti s ručením omezeným, neboť tento typ je v naší republice zastoupen v mnohem větší míře neţli společnosti akciové. Klíčová slova: akciová společnost, společnost s ručením omezeným, základní kapitál, vklad, podíl Annotation This work deals with practical functions, possibilities and potential utilization of a registered capital, investment and share in a limited or stock company. It focuses primarily on the limited companies because companies of this type are most widespread in the Czech Republic. Key words: stock company, limited company, registered capital, investment, share 4

5 Obsah Obsah... 5 Úvod... 8 Slovo úvodem... 8 Literatura a zdroje... 8 Základní pojmy a pouţité zkratky Pojem základní kapitál a k čemu základní kapitál slouţí Základní kapitál Zvýšení a sníţení základního kapitálu v SRO a AS Zvýšení základního kapitálu Jmenování znalce Rozhodování valné hromady při zvyšování základního kapitálu Sníţení základního kapitálu Rozhodování valné hromady při sniţování základního kapitálu Vklad, druhy vkladů a k čemu slouţí Vklad Výše vkladu Nepeněţitý vklad Splacení vkladu Splacení peněţitého vkladu Splácení nepeněţitých vkladů před vznikem společnosti Splacení nemovitosti Splacení věci movité Splacení podniku nebo jeho části

6 3.2.6 Splacení know-how Splacení pohledávky Vypořádací podíl Podíl ve společnosti Vymezení obchodního podílu Nabytí obchodního podílu Obchodní podíl ve společném majetku Obchodní podíl ve společném jmění manţelů Rozdělení obchodního podílu Zastavení obchodního podílu Nová úprava zákona o obchodních korporacích Základní kapitál Společnost s ručením omezeným Akciová společnost Vklad Pravidla pro vklad u SRO Pravidla pro vklad u AS Vnášení nepeněţitých vkladů Správa vkladů před vznikem obchodní korporace a její stanovení v 18 a 24 ZOK Odpovědnost za splnění vkladové povinnosti Zvýšení základního kapitálu Podíl Podíl obecně Spoluvlastnictví k podílu

7 5.3.3 Přechod podílu Výše podílu Podíl na společnosti s ručením omezeným jako cenný papír Druhy podílů Zastavení podílu Rozdělení podílu Obsah společenské smlouvy podle 146/1 ZOK z hlediska podílu Převod podílu Převod podílu mezi společníky Závěr Seznam literatury

8 Úvod Slovo úvodem Ve své práci se budu zabývat, jak jiţ z daného názvu Základní kapitál, vklad a podíl v kapitálových společnostech vyplývá, funkcemi, moţnostmi a případně vyuţitím těchto institutů ve společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti, a to především z pohledu běţné praxe. Spíše však bude jednat o společnosti s ručením omezeným, neboť výskyt této formy kapitálové společnosti je v České republice zatím stále nejfrekventovanější. V budoucnosti nepředpokládám, ţe by v tomto směru došlo k opačnému vývoji s ohledem na novou právní úpravu účinnou od Toto téma jsem si vybrala jiţ v roce 2012, kdy byl účinný zákon 513/1991 Sb. Obchodního zákoníku (dále pouze ObchZ). Proto převáţná část mé práce je zaměřena na tuto právní úpravu, jejíţ účinnost skončila Rozhodující bylo i to, ţe existuje téţ ustálená výkladová praxe, a to jak z pohledu obchodního rejstříku, tak i rozhodnutí Nejvyššího soudu. Literatura a zdroje Při své práci budu vycházet z několika praxí ověřených zásadních materiálů. V první části jsem převáţně vyuţívala práci Jana Dědiče a kol. na Komentáři k Obchodnímu zákoníku z roku 2002 [Dědič J. a kol.: Komentář k Obchodnímu zákoníku, díl I, Praha: Polygon 2002]. Tento text obsahuje praxí prověřená výkladová ustanovení, která se osvědčila i jako oficiální výkladový zdroj pro postup obchodních rejstříků. Tento výklad jsem srovnávala a doplňovala prací Miroslavy Bartošíkové a Ivany Štenglové Společnost s ručením omezeným [Bartošíková M., Štenglová I.: Společnost s ručením omezeným, Praha: C. H. Beck, 2006]. Podobně jsem se teoreticky opřela o práci Akciové společnosti od J. Dědiče a I. Štenglové Dědič J., Štenglová I., Kříţ R., Čech P.: Akciové společnosti, nakladatelství C. H. Beck, Praha 2012, protoţe jde o nejpouţívanější odbornou literaturu, která se vzájemně podporuje ve výkladech legislativy, coţ pro mě bylo důleţité z hlediska platnosti názorů jednotlivých odborníků na danou oblast. 8

9 V poslední části věnované současné právní úpravě jsem vyuţila jeden z mála stávajících zdrojů odborné literatury od kolektivu autorů vedených I. Štenglovou Zákon o obchodních korporacích Komentář [Štenglová I., Havel B., Cileček F., Kuhn P., Šuk P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář., C. H. Beck, Praha 2013]. Tam, kde předpokládám, ţe v praxi můţe nastat zmatek či nejasnost při výkladu nových právních norem, jsem si dovolila vlastní doplnění nebo upozornění. Závěrečná část je pak věnována nové právní úpravě představované Zákonem 89/2012 Sb. (NOZ) a Zákonem 90/2012 Sb. (ZOK). Cílem nebude kritizovat ani chválit desetileté snaţení kolektivu autorů těchto norem. Spíše se z mé strany bude jednat o snahu upozornit na předpokládané problémy, které můţe přinést praxe a na srovnání některých ustanovení staré a nové právní úpravy. Analýza by byla na velké samostatné téma a myslím, ţe moţná řešení stávajících problémů a zároveň přerod nového do jistotu přinášejícího přinese ne blízká, ale určitě vzdálenější budoucnost. Další vliv na výklad některých institutů korporátního práva bude přinášet praxe, rozhodnutí Nejvyššího soudu, rozhodování administrativy obchodních rejstříků, připravovaná novelizace platné právní úpravy a samozřejmě i postupující harmonizace práva České republiky s právem Evropské unie, která je nikdy nekončícím procesem. 9

10 Základní pojmy a použité zkratky Zákon 513/1991 Sb. Obchodní zákoník (ObchZ) Zákon 40/1964 Sb. Zákon 89/2012 Sb. Zákon 90/2012 Sb. Občanský zákoník (ObčZ) Nový občanský zákoník (NOZ) Zákon o obchodních korporacích (ZOK) Zákon 304/2013 Sb. Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (ZVRPFO) akciová společnost (AS) společnost s ručením omezeným (SRO) komanditní společnost (KS) občanský soudní řád (OSŘ) základní kapitál vklad podíl valná hromada kapitálová společnost společné jmění manţelů (SJM) 10

11 1. Pojem základní kapitál a k čemu základní kapitál slouží 1.1 Základní kapitál Při rozebrání pojmu základního kapitálu a jeho funkce se odrazíme od znění zákona, čili: 58 (1) Základní kapitál společnosti je peněţní vyjádření souhrnu peněţitých i nepeněţitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti (dále jen "vklad"). Musí být vyjádřen v jednotkách české měny. Společník se účastní na základním kapitálu vkladem. Základní kapitál je součástí vlastního kapitálu. (2) Základní kapitál se vytváří povinně v komanditní společnosti, ve společnosti s ručením omezeným a v akciové společnosti. Jeho výše se zapisuje do obchodního rejstříku, pokud tak stanoví zákon. Základní kapitál je tedy hodnota veškerých zákonem povolených vkladů společníků do společnosti a je to nezbytná investice společníků pro vznik společnosti nebo v průběhu její existence pro zlepšení její finanční stability. Základní kapitál je hodnotové vyjádření vkladů. Rozdíl mezi základním kapitálem a vkladem je mimo jiné právě v jeho vyjádření, základní kapitál je jen určená hodnota zatímco vklad je zcela konkrétní majetková hodnota, která se stává vlastnictvím dané společnosti. Zákon číslo 370/2000 Sb. určil, ţe základní kapitál musí být vyjádřen v české měně, avšak nebrání tomu, aby byl splácen v měně jiné neţ české. O základním kapitálu je účtováno v účetnictví společnosti při vzniku společnosti na účtu 411/000 Základní kapitál v rozvaze na straně pasiv. Jak uvádějí autorky Miroslava Bartošíková a Ivana Štenglová: Výše základního kapitálu kaţdé společnosti s ručením omezeným je určena součtem hodnot peněţitých i nepeněţitých vkladů (v peněţním vyjádření), které společníci vloţili do základního kapitálu společnosti při jejím zaloţení, popřípadě při zvýšení základního kapitálu. 11

12 Určení výše základního kapitálu je podstatnou náleţitostí společenské smlouvy či zakladatelské listiny společnosti s ručením omezeným a k její změně můţe dojít pouze v důsledku zvýšení či sníţení základního kapitálu. Miroslava Bartošíková, Ivana Štenglová Společnost s ručením omezeným, 2. vydání. Praha: 2006, 677 s., strana 35 (dále pouze [SRO 2006]) Základní kapitál plní funkci první investice do společnosti. Peněţní prostředky nebo penězi oceněný vklad movité či nemovité věci slouţí k prvnímu nastartování činnosti společnosti. Základní kapitál má vliv na několik různých ukazatelů stavu společnosti, a slouţí pro různé subjekty stojící vně takové společnosti. Především banky se o jeho výši zajímají ve vztahu k poskytnutým úvěrům, neboť pro ně představuje jeden z ukazatelů finanční síly společnosti. K funkci základního kapitálu a poţadavku na jeho tvorbu se v literatuře objevují tři základní oblasti: funkce měřítka zisku a ztráty společnosti, garanční funkce vůči věřitelům, funkce míry účasti společníka ve společnosti. Při porovnání teorie a praxe nám však u prvních dvou funkcí vychází, ţe se jedná o značně neobjektivní ukazatele a zavádějící informace. V případě měřítka zisku by tento údaj byl určující v případě, ţe by společnost svůj zisk zobrazila ve výši základního kapitálu, a to jeho sniţováním nebo zvyšováním. Coţ uţ s ohledem na společníky či akcionáře a jejich zájmu o příjmy z obchodních podílů či dividend asi nepůjde. Ve skutečnosti však je funkce základního kapitálu jako měřítka zisku a ztráty značně problematická, neboť zisk a ztráta patří na stejnou stranu pasiv bilance společnosti jako základní kapitál. Přitom zisk a ztráta tvoří hospodářský výsledek, který představuje rozdíl mezi náklady a výnosy společnosti. Kdyby měl být základní kapitál měřítkem zisku a ztráty, pak pouze v tom smyslu, ţe skončí-li hospodaření ztrátou, můţe dojít k tomu, ţe hodnota čistého obchodního majetku můţe být niţší, neţ je výše základního kapitálu a skončí-li 12

13 hospodaření ziskem, můţe být hodnota čistého obchodního jmění vyšší, neţ je výše základního kapitálu. [SRO 2006, str. 36] V případě garanční funkce částečně shrneme výše uvedené. Základní kapitál je tvořen vklady společníka či společníků. Jeho hodnota uvedená ve výpisu z obchodního rejstříku je informace zavádějící, neboť společnost těmito prostředky jiţ nemusí disponovat. Přitom povinnost vytvořit základní kapitál u společnosti s ručením omezeným (dále pouze SRO) a akciové společnosti (dále pouze AS) má v podstatě garanční funkci, totiţ ţe společnost bude disponovat majetkem ke splnění závazků vůči věřitelům alespoň ve výši základního kapitálu. Bohuţel zákon nikde nestanovuje povinnost drţet tento majetek a v kombinaci s tím, ţe společnost odpovídá věřitelům veškerým svým majetkem, je tato garanční úloha naprosto omezená. Jak uvádí Jan Dědič: Tato tzv. garanční funkce je problematická. Nelze souhlasit s názorem, ţe základní kapitál je mírou, jíţ společnost odpovídá za závazky společnosti, protoţe společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem, nikoli jen majetkem do výše základního kapitálu. A naopak, pokud nemá společnost majetek ve výši základního kapitálu, nemohou věřitelé uspokojit své pohledávky do výše základního kapitálu, ale jen do výše majetku společnosti. Jan Dědič a kol., komentář k Obchodnímu zákoníku, díl I, Praha: Polygon, 2002 (dále pouze [Dědič 2002]), str. 355 Pokud jde o uhrazovací funkci, je ve skutečnosti značně omezená, jednak tím, ţe společnosti s ručením omezeným zpravidla nemají příliš vysoký základní kapitál, jednak tím, ţe jak uvedeno shora, ani vysoký základní kapitál není zárukou, ţe společnost má reálně k dispozici prostředky odpovídající základnímu kapitálu (snad jen s určitou výjimkou okamţiku vzniku společnosti). Pro úplnost však je třeba dodat, ţe novela zakázala společnosti s ručením omezeným rozdělovat zisk nebo jiné vlastní zdroje mezi společníky či funkcionáře, jestliţe vlastní kapitál, zvýšený o tu část rezervního fondu (nebo ty rezervní fondy), kterou nesmí podle zákona pouţít k plnění společníkům, zjištěný z řádné nebo mimořádné účetní závěrky je, nebo v důsledku rozdělení zisku, by byl niţší neţ základní kapitál ( 123 odst. 2 ve vazbě na 178 odst. 2 a odst. 3 ObchZ). [SRO 2006, str. 36] 13

14 Výše zmíněná ochrana věřitelů vyplývá z ustanovení obchodního zákoníku, nicméně se jedná pouze o aktivity společnosti ve prospěch společníků, nebo zákon ukládá sníţit základní kapitál, a to v případě, ţe výše vlastního kapitálu je niţší neţ výše základního kapitálu zvýšená o připočitatelnou výši rezervního fondu. Jedná se například o tato ustanovení: ustanovení 123 odst. 2 a 178 odst. 2 a 5 ObchZ, kdy valná hromada není oprávněna rozhodnout o rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů, ustanovení 144 a 208 odst. 2 a 4 ObchZ, kdy představenstvo akciové společnosti a valná hromada nesmí rozhodnout o zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů, ustanovení 161a odst. 1 písm. c) o zákazu souhlasu k získání vlastních akcií, pokud by to přivodilo úpadek společnosti. Pro kaţdou ze zákonem upravených společností, které základní kapitál tvoří, komanditní společnost (dále pouze KS), SRO, AS je určena jiná výše základního kapitálu. Otázkou je, zda má smysl zákonem tuto výši určovat, kdyţ je v průběhu ţivota společnosti fakticky různá a její některé funkce nejsou dostatečně realizovatelné. Například v případě ready made společností se jedná pouze o číslo na výpisu z obchodního rejstříku, protoţe po zaloţení takové společnosti, je základní kapitál zakladatelem vybrán z účtu a pouţit jinde. Coţ jistě není dle zákona v pořádku, ale v tomto případě je úmysl zákonodárce a text zákona jedna věc, a všeobecná praxe věc druhá. Zákon však stanovuje jen spodní hranici základního kapitálu a je na libovůli či záměrech společníků a jejich finančních moţnostech nebo finančních moţnostech společnosti, jak bude základní kapitál zvyšován nebo sniţován. Základní kapitál musí ze zákona (ustanovení 58 odstavec 2 ObchZ) tvořit KS, SRO a AS v případě veřejné obchodní společnosti je tvorba základního kapitálu dobrovolná. Základní kapitál můţe vytvářet i veřejná obchodní společnost, dohodnou-li se společníci na vkladech ve společenské smlouvě (viz 80 ObchZ). Tato společnost jej však povinně nevytváří. Vytvoří-li veřejná obchodní společnost základní kapitál dobrovolně, nezapisuje se ani výše základního kapitálu ani výše vkladu společníka do obchodního rejstříku. [Dědič 2002, str. 354] 14

15 U AS a SRO se výše základního kapitálu zapisuje do obchodního rejstříku. V případě KS je situace odlišná, protoţe ačkoli tvoří základní kapitál, tento se do obchodního rejstříku nezapisuje. Povinně vytváří základní kapitál komanditní společnost, neboť musí mít alespoň jednohu komanditistu. Vklady komanditistů jsou totiţ povinné a musejí činit nejméně pět tisíc Kč (viz 93 odst. 1 a 97a ObchZ). U komanditní společnosti se výše základního kapitálu nezapisu-je do obchodního rejstříku, avšak zapisuje se výše vkladu kaţdého komanditisty a rozsah jeho splacení [ 28 odst. 2 písm. b) a 93 ObchZ]. [Dědič 2002, str. 354] Tvorba základního kapitálu jako zákonem stanoveného poţadavku u SRO a AS je tedy dána zákonem a jeho zápis do obchodního rejstříku v tomto případě myšleno při jeho zvýšení má konstitutivní účinky. 15

16 2. Zvýšení a snížení základního kapitálu v SRO a AS 2.1 Zvýšení základního kapitálu Zvýšení základního kapitálu společnosti s ručením omezeným upravuje 142 a následující ObchZ a v případě AS 202 a následující ObchZ. Slouţí spíše jako alternativa půjčky společníka společnosti nebo příplatku k základnímu kapitálu dle ustanovení 121 odst. 1 a 2. Oproti půjčce spočívá výhoda zvýšení základního kapitálu v nenavyšování sumy cizích zdrojů, a tím k nezvyšování zadluţenosti společnosti, a také oproti postupu dle ustanovení 121 je moţné celou částku vyplatit zpět společníkům postupem dle 146 tedy sníţením základního kapitálu. Následující část výkladu je moţné aplikovat společně na obě společnosti. Předně je nutné se zabývat podmínkou přípustnosti zvýšení základního kapitálu u SRO stanovených v ustanovení 142 ObchZ, zde ještě s přihlédnutím k ustanovení 105 odst. 3 ObchZ. Převzetí nového vkladu jinou osobou neţ společníkem není moţné, pokud by tím počet společníků přesáhl hranici určenou v 105 odst. 3 ObchZ, tj. padesát společníků. [SRO 2006, str. 254] Důleţité je také ustanovení 142 ObchZ. Přípustnost zvýšení základního kapitálu řeší ustanovení 203 odst. 1 ObchZ jak peněţitým, tak nepeněţitým vkladem, přičemţ vkladem se rozumí označení majetku, kterým v tomto případě společník či akcionář plní svou vkladovou povinnost vůči společnosti. Vkládá-li se nepeněţitý majetek, musí splňovat kritéria hospodářské vyuţitelnosti ve vztahu k předmětu podnikání společnosti ( 59 odst 2 ObchZ) a musí být téţ zcizitelný, coţ plyne z povinnosti převést vlastnické právo k takovému majetku na společnost. Nepeněţitým vkladem bývají nejčastěji věci movité a nemovité, pohledávky, jiné majetkové hodnoty, nehmotný majetek a věcná práva jsou oproti tomu velmi výjimečné. Pokud se zvyšuje základní kapitál pomocí vkladu věci, můţe to být jak věcí movitou tak nemovitou. V takovém případě je potřeba nechat takovou věc ocenit posudkem znalce dle ustanovení 59 odstavce 3 Obchodního zákoníku. Druhy vkladů a způsob, jakým je moţné je 16

17 do společnosti vloţit, budou podrobně rozebrány v následující kapitole o vkladech do obchodních společností. Zvýšit základní kapitál u SRO peněţitým vkladem je moţné jen za splnění podmínky uvedené v 142 ObchZ. Zvýšení pomocí peněţitého vkladu se téţ nazývá efektivní zvýšení základního kapitálu. Při tomto postupu se zvýší hodnota čistého obchodního majetku o pohledávku společnosti za společníkem z titulu navýšení základního kapitálu. Tato pohledávka je pak uhrazena peněţitým vkladem společníka. Peněţitým vkladem můţe zvýšit základní kapitál jak stávající společník, tak nově přistupující společník. Postup při zvýšení peněţitým vkladem předpokládá splnění následujících podmínek: splnění podmínky splacení předchozích peněţitých vkladů, platné usnesení valné hromady, účinné převzetí závazku ke zvýšení vkladu, splacení vkladu, zápis zvýšení do obchodního rejstříku. V případě efektivního zvýšení základního kapitálu mají ostatní společníci dle ustanovení 143 odstavce 1 ObchZ přednostní právo k převzetí závazku k novému vkladu. Přednostní právo můţe vyloučit společenské smlouva, nebo se ho můţe společník na valné hromadě vzdát. Lhůta pro vyuţití přednostního práva je lhůtou, jejíţ zmeškání má za následek zánik přednostního práva. V případě, ţe společník nevyuţije svého přednostního práva, otevírá tak cestu ostatním společníkům nebo případnému novému společníkovi. Souhlas valné hromady musí splňovat náleţitosti stanovené v 143 odstavce 3 ObchZ. V případě určení lhůty pro převzetí vkladu je tato lhůta propadná, její zmeškání má za následek nemoţnost převzít závazek. Závazek se přebírá písemným prohlášením s ověřeným podpisem. Valná hromada hlasuje 2/3 hlasů všech společníků. 17

18 Pozvánka na valnou hromadu musí obsahovat údaje uvedené v 143 odstavce 4 ObchZ. Není-li toto splněno, pak není valná hromada řádně svolána se všemi z toho vyplývajícími důsledky. V případě zvýšení nepeněţitým vkladem u SRO i AS musí předcházet jmenování znalce. 2.2 Jmenování znalce Řízení o jmenování znalce soudem se zahajuje na návrh osoby oprávněné k podání návrhu. Osobou, navrhovatelem, je při zaloţení společnosti zakladatel a u jiţ existující společnosti při zvýšení základního kapitálu sama společnost. Řízení nelze zahájit bez návrhu. Ze své podstaty se jedná o nesporné řízení. Příslušným soudem, který je určen k podání návrhu na zahájení řízení, je krajský soud určený dle sídla společnosti. Dle textu 59 odstavce 3 ObchZ a 85a OSŘ by se mohlo zdát, ţe místně příslušným soudem je obecný soud navrhovatele čili okresní soud. S tímto se nelze i s ohledem na literaturu a judikaturu ztotoţnit. Uvádíme názor M. Bartošíkové: Občanský soudní řád neobsahuje ustanovení, podle kterého by bylo moţno určit místní příslušnost, stanovuje ji tedy obchodní zákoník, a to tak, ţe místně příslušným soudem je obecný soud navrhovatele. Z ustanovení 85 odst. 1 a 2 OSŘ pak vyplývá, ţe je-li navrhovatel fyzickou osobou, je jeho obecným soudem okresní soud, v jehoţ obvodu má bydliště, je-li právnickou osobou, je jím soud, v jehoţ obvodu má sídlo. Věcná příslušnost pak vyplývá z ustanovení 9 odst. 3 písm. c) OSŘ, které určuje, ţe ve věcech vyplývajících z právních vztahů, které souvisejí se zakládáním obchodních společností, rozhodují jako soudy prvního stupně krajské soudy, popřípadě z ustanovení 9 odst. 3 písm. b) OSŘ (při zvýšení základního kapitálu), které určuje, ţe ve statusových věcech obchodních společností rozhodují jako soudy prvního stupně rovněţ krajské soudy. Věcně příslušným soudem pro jmenování znalce bude tedy při zaloţení společnosti v prvním stupni krajský soud, v jehoţ obvodu má navrhovatel či navrhovatelé (tj. budoucí zakladatel či zakladatelé) bydliště či sídlo a při zvýšení základního kapitálu krajský soud, v jehoţ obvodu má společnost sídlo ( 85a OSŘ). [SRO 2006, str. 42] 18

19 Připojuji dodatek Jana Dědiče: K řízení o návrhu na jmenování znalce pro ocenění nepeněţitého vkladu v prvním stupni je podle ustálené judikatury příslušný krajský soud. [Dědič 2002, str. 371] S výše uvedeným souvisí i rozhodnutí Městského soudu v Praze: č. 37 K řízení o jmenování znalce za účelem ocenění nepeněţitého vkladu do obchodní společnosti ( 59 odst. 3 ObchZ ve znění zákona č. 370/2000 Sb.) je dána věcná příslušnost krajských soudů. (Usnesení Městského soudu v Praze ze dne , sp. zn. 35 Co 127/2001, [R 37/2002 civ.]) Obchodní zákoník taxativně vymezuje okruh účastníků řízení o jmenování znalce, neboť řízení o jmenování znalce nelze povaţovat za rejstříkové řízení a obecná ustanovení občanského soudního řádu ( 90 a násl. OSŘ) pro určení účastníků řízení pouţít nelze. Dle předchozího tedy účastníky takového řízení jsou navrhovatel (navrhovatelé) a znalec, o jehoţ jmenování soud rozhoduje. Navrhovatel můţe a v praxi to i často činí, soudu navrhnout osobu znalce. Soud však není takovýmto návrhem osoby znalce vázán, je stanovena výjimka ze zásady vázanosti soudu návrhem na zahájení řízení ( 153 odst. 2 a 167 odst. 2 OSŘ), coţ vyplývá z poţadavku Druhé směrnice. Zákon ji upravil v ustanovení 59 odst. 3 ObchZ, kde výslovně určuje, ţe soud není případným návrhem osoby znalce vázán. Soud tedy můţe ze své vůle a shledá-li pro to důvody (např. jestliţe zjistí, ţe znalec není nezávislý na společnosti, nebo není znalcem pro obor, kterého se ocenění týká apod.), jmenovat znalcem jinou osobu, neţ kterou navrhovatel označil v návrhu. Je otázkou, zda se pak, při vyuţití tohoto práva, rozšíří počet účastníků o soudem jmenovaného znalce. Soud jmenovaného znalce odvolá, pokud porušuje závaţným způsobem své povinnosti. O návrhu na určení nebo odvolání znalce musí soud rozhodnout do 15 dnů od doručení návrhu. 19

20 Obchodní zákoník v ustanovení 59 odst. 4 dále určuje minimální obsah znaleckého posudku, a to: a) popis nepeněţitého vkladu, b) pouţité způsoby jeho ocenění a údaj o tom, zda hodnota nepeněţitého vkladu, ke které vedou pouţité způsoby ocenění, odpovídá alespoň částce, která se má započítávat na vklad do základního kapitálu společnosti s ručením omezeným, c) částku, kterou se nepeněţitý vklad oceňuje. Nedodrţení některé ze tří uvedených náleţitostí znaleckého posudku způsobí jeho vadu a tudíţ nemoţnost provést vklad. Soudní praxe se ustálila na povinnosti poţadavku minimálně dvou oceňovacích metod pro stanovení co nejobjektivnější hodnoty vkladu. Tento fakt není v literatuře zcela přijímán viz: Dikce písmena b) se zdá nasvědčovat tomu, ţe kaţdý nepeněţitý vklad by měl být oceněn alespoň dvěma různými způsoby, tento závěr však nelze z dikce zákona dovodit zcela jednoznačně, neboť je z ní moţno učinit i závěr, ţe znalec můţe (tedy nikoli musí) pouţít více způsobů ocenění. Druhá z obou moţností se jeví logičtější, neboť v některých případech nebude pouţití více způsobů ocenění účelné (např. u některých movitých věcí), první však více odpovídá znění zákona. [SRO 2006, str. 44] Odlišný názor, který však více odpovídá praxi, zastává J. Dědič: Z mnoţného čísla obsaţeného v 59 odst. 4 písm. B) ObchZ ( pouţité metody ) plyne, ţe znalec je povinen pouţít nejméně dvě oceňovací metody. [Dědič 2002, str. 375] Ke jmenování znalce a poţadavku obchodního zákoníku a také Druhé směrnice pak literatura dodává: Úprava jmenování znalce nebo znalců pro stanovení hodnoty nepeněţitého vkladu ad hoc soudem vyplývá z poţadavku čl. 10 Druhé směrnice a byla jedním z nejvíce napadaných ustanovení novely. Této úpravě bylo vytýkáno především zbytečné prodluţování procesu vzniku společnosti či zvýšení základního kapitálu a rovněţ zvýšené nebezpečí korupce znalců či soudců při jejich jmenování. Poţadavek stanovení hodnoty vkladu 20

21 posudkem znalce jmenovaného soudem však je obsaţen v čl. 10 První směrnice a jedinou alternativou k němu by bylo jmenování znalce ve správním řízení. Spor nakonec rozhodlo samo Evropské společenství, kdyţ na přímý dotaz České republiky sdělilo, ţe musí jít o individuální jmenování znalce soudem v kaţdém jednotlivém případě a nepostačuje, jestliţe společnost (či její zakladatelé) vybere sama znalce ze seznamu vedeného soudem. [SRO 2006, str. 42] Je-li tedy nepeněţitý vklad řádně oceněn, je moţné na valné hromadě rozhodnout o zvýšení základního kapitálu pomocí oceněného nepeněţitého vkladu. 2.3 Rozhodování valné hromady při zvyšování základního kapitálu Valná hromada se svolává pozvánkou, která musí mít zákonem stanovené náleţitosti. V případě společnosti s ručením omezeným je ale moţné postupovat dle ustanovení 129 Obch. Zákoníku. U akciové společnosti toto moţné není, zákon nikde tuto moţnost pro AS nestanovuje. Obchodní zákoník tedy neumoţňuje v akciové společnosti konat valnou hromadu bez řádného svolání, tedy ani v případě, ţe se sejdou všichni akcionáři, není dle mého názoru toto moţné. Soud sice neprohlásí valnou hromadu za neplatnou a ani akcionáři nebudou takovouto valnou hromadu rozporovat, nicméně podle ustálené judikatury není-li valná hromada řádně svolána a vedena nejedná se o valnou hromadu. Valná hromada hlasuje v případě schvalování zvýšení základního kapitálu tzv. kvalifikovanou většinou hlasů 2/3 všech společníků a 2/3 hlasů přítomných akcionářů. U SRO valná hromada musí rozhodnout o částce, o kterou se zvyšuje základní kapitál, o lhůtě, do níţ musí být závazky ke zvýšení vkladu nebo k převzetí nového vkladu převzaty, a téţ popřípadě o předmětu nepeněţitého vkladu a částce, která se započítává na vklad společníka na základě znaleckého posudku. V případě SRO je z dikce zákona zcela vyloučen postup dle ustanovení 141 odst. 1 ObchZ, jak dokazuje Jan Dědič: O zvýšení základního kapitálu je oprávněna rozhodnout výlučně valná hromada. Pozvánka na valnou hromadu musí obsahovat náleţitosti podle 143 odst. 4 ObchZ. Působnost rozhodovat o zvýšení základního kapitálu nemůţe společenská smlouva na rozdíl 21

22 od akciové společnosti přenést ani v omezeném rozsahu na statutární orgán (jednatele) ani nelze nahradit rozhodnutí valné hromady dohodou společníků podle 141 odst.1 ObchZ. [Dědič 2002, str. 1239] V případě prvního rozhodnutí valné hromady, tedy o částce, o kterou se zvyšuje základní kapitál, není vcelku ţádných pochyb, valná hromada určí pevnou částku. Je potřeba mít na zřeteli pouze, a to hlavně v případě hodnoty stanovené znaleckým posudkem, ustanovení 109 odst. 2 ObchZ. V případě určení lhůty k převzetí nového vkladu je valná hromada limitována pouze ustanovením společenské smlouvy, která určuje lhůtu pro splacení vkladu. Valná hromada můţe rozhodnout, ţe jsou společníci povinni převzít nový vklad v den konání valné hromady. Závazek k novému vkladu se přebírá prohlášením, na kterém musí být ze zákona úředně ověřený podpis. V tomto případě je potřeba dávat pozor na způsob, kterým je podpis ověřen ve smyslu ustanovení 74 odst. 1 Notářského Řádu, který si nyní proto rozebereme: 74 Ověřování pravosti podpisu (1) Legalizací notář ověřuje, ţe fyzická osoba před ním v jeho přítomnosti listinu vlastnoručně podepsala nebo podpis na listině se jiţ nacházející před ním uznala za vlastní. Pro zjištění totoţnosti této osoby platí 64. Toto ustanovení dále dokládá např. P. Bílek: Pravost podpisu na předloţené listině lze ověřit dvěma způsoby podle okolností případu. Je-li jiţ podpis na listině připojen, ověřující osvědčí prohlášení dotčené osoby, kterým uznává podpis na listině za vlastní. V tomto případě je pravost podpisu ověřena zprostředkovaně prostřednictvím osoby, která prohlásila, ţe podpis na listině je její podpis. Podepsala-li určitá osoba listinu před ověřujícím v jeho přítomnosti, osvědčuje notář tuto skutečnost. Právní předpisy, které vyţadují ověření pravosti podpisu na některých listinách, nazývají ověření pravosti podpisu nepřesně úřední ověření podpisu a nerozlišují mezi dvěma způsoby ověření, s výjimkou ustanovení 132 odst. 3 a 190 odst. 3 ObchZ a 39 odst. 8 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, ve znění pozdějších předpisů, která výslovně vyţadují, aby listina byla před ověřujícím podepsána. Přitom je zcela zřejmé, ţe ověření skutečnosti, ţe osoba listinu podepsala, je mnohem průkaznější, neţ kdyţ dotčená osoba prohlásí, ţe podpis na listině je jejím podpisem. Je zajímavé, ţe právní předpisy nerozlišují v poţadavku na úřední ověření podpisu ani v těch případech, kdy jedním z hlavních důvodů tohoto poţadavku je hledisko jistoty, kdy byl právní úkon učiněn. Z tohoto pohledu nelze 22

23 z uznání podpisu za vlastní na listině, jejímţ obsahem je například kupní smlouva, jednoznačně dovodit, kdy byla smlouva uzavřena. Moţnost provést legalizaci na základě prohlášení o uznání podpisu za vlastní umoţňuje i antidatování listin. Bílek P., Drápal L., Jindřich M., Wawerka K.: Notářský řád a řízení o dědictví, 4. vydání. Praha: 2010, 1118 s. (dále jen [Notářský řád 2010]), str. 304 Z výše uvedeného plyne ( a rejstříkové soudy jiţ po několik let na toto reflektují), ţe aby bylo jednoznačně prokázáno dodrţení lhůty k převzetí závazku k novému vkladu, musí být podpis na tomto prohlášení ověřen podpisem před notářem, nikoli uznán za vlastní. Shora uvedený postup se aplikuje na zvýšení základního kapitálu pomocí nových vkladů stávajících společníků. V případě, ţe do společnosti přistupuje nový společník s novým vkladem je potřeba, aby se stávající společníci vzdali svého přednostního práva 143 odst. 2 ObchZ a valná hromada rozhodla, ţe můţe přistoupit nový společník s novým vkladem. Na tento postup se v literatuře pohlíţí různě: V literatuře není jednotný názor na to, zda souhlas valné hromady s převzetím vkladu na zvýšení základního kapitálu můţe dát tatáţ valná hromada, která rozhodla o zvýšení základního kapitálu, nebo zda je nutno po uplynutí lhůty k uplatnění přednostního práva svolat novou valnou hromadu. Tak např. Dědič, J. v Komentáři k obchodnímu zákoníku. Praha: Prospektrum, 1997, s. 392 a rovněţ v Komentáři k obchodnímu zákoníku. Praha: POLYGON, 2002, s. 1238, vyslovuje názor, ţe konání další valné hromady není nutné, naproti tomu Pelikánová, I. v Komentáři k obchodnímu zákoníku. 2. díl. Praha: Linde, 1995, s. 357 a Eliáš, K. v monografii Společnost s ručením omezeným. Praha: Prospektrum, 1997, s. 207, vyslovují názor opačný. Přikláníme se spíše k názoru, ţe o převzetí vkladů bez vyuţití přednostního práva můţe rozhodnout táţ valná hromada, ovšem za předpokladu, ţe rozhod-ne o osobách, které převezmou vklad, konkrétně, tj. jednoznačně je identifikuje; nepostačí pouhé vyslovení paušálního souhlasu k tomu, aby vklady na zvýšení základního kapitálu převzal kdokoli. [SRO 2006, str. 254] 23

24 V praxi postup, při kterém na jedné valné hromadě dojde k vzdání se práva stávajících společníků, a zároveň valná hromada určí jmenovitě toho, kdo je oprávněn jako nový společník přistoupit s novým vkladem, nečiní ţádné potíţe. SRO můţe zvýšit svůj základní kapitál téţ pomocí vlastních zdrojů. Zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů společnosti se označuje jako nominální zvýšení, neboť nemá ţádný vliv na výši čistého obchodního majetku, na rozdíl od předchozího způsobu. V tomto případě se do základního kapitálu z vlastních zdrojů společnosti účetně převádí část disponibilních zdrojů společnosti. Dojde tím automaticky ke zvýšení vkladu kaţdého společníka v poměru odpovídajícím jeho dosavadnímu vkladu. Z ustanovení 144 a zároveň za pouţití 208 odst. 1 aţ 5 a odst. 6 písm. a), b), na které odkazuje 144 ObchZ, vyplývá, ţe podmínkou zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů je schválení řádné, mimořádné nebo mezitímní účetní závěrky. Tato musí být ověřena auditorem s výrokem BEZ VÝHRAD. Účetní závěrka musí být sestavena z údajů zjištěných nejpozději ke dni, od něhoţ v den rozhodování valné hromady o zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů neuplynulo více neţ šest měsíců. Překáţkou tohoto způsobu zvýšení základního kapitálu bude, jestliţe vlastní kapitál zjištěný z řádné nebo mimořádné účetní závěrky je, nebo by v důsledku pouţití zisku na zvýšení základního kapitálu byl, niţší neţ základní kapitál společnosti, zvýšený o: dříve převzaté vklady na zvýšení základního kapitálu, jestliţe zvýšený základní kapitál nebyl ke dni sestavení řádné nebo mimořádné účetní závěrky zapsán v obchodním rejstříku, o tu část rezervního fondu nebo ty rezervní fondy, které podle zákona a společenské smlouvy nesmí společnost pouţít k plnění společníkům. Usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů společnosti musí obsahovat nejméně: částku, o niţ se základní kapitál zvyšuje, označení vlastního zdroje nebo zdrojů společnosti, z nichţ se základní kapitál zvyšuje, v členění podle struktury vlastního kapitálu v účetní závěrce a novou výši vkladu kaţdého společníka. 24

25 V případě AS rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu zásadně přísluší také valné hromadě akciové společnosti. Na rozdíl od SRO je u akciové společnosti moţné za podmínek stanovených zákonem a stanovami toto rozhodnutí svěřit představenstvu. I v tomto případě však valná hromada uplatňuje zásadní vliv na rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu, neboť jen na jejím rozhodnutí závisí, zda představenstvu rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu svěří, a o pověření představenstva k rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu zákon stanoví, ţe nahrazuje rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu a ţe pověření musí určit jmenovitou hodnotu, druh, formu a podobu akcií vydaných na zvýšení základního kapitálu.) K rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu vyţaduje zákon oddělené hlasování a souhlas kvalifikované většiny alespoň dvou třetin hlasů přítomných akcionářů kaţdého druhu akcií, které společnost vydala nebo místo nichţ vydala zatímní listy. Dědič, J., Štenglová, I., Kříţ, R., Čech, P.: Akciové společnosti. 7., přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 697 s. (dále pouze [AS 2012]) U akciové společnosti je téţ zákonem, a to ustanovením 203 odstavce 1 ObchZ, vyţadována podmínka přípustnosti zvýšení základního kapitálu. V případě splácení emisního kurzu akcií pomocí nepeněţitých vkladů se na ocenění takového vkladu aplikuje stejný postup jako u SRO, viz výše. Valná hromada AS můţe rozhodnout o těchto způsobech zvýšení základního kapitálu: zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií, podmíněné zvýšení základního kapitálu, zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů, kombinované zvýšení základního kapitálu, zvýšení základního kapitálu rozhodnutím představenstva. Zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku je konstitutivním zápisem, coţ znamená, ţe účinky zvýšení základního kapitálu nastávají aţ ode dne zápisu jeho nové výše do obchodního rejstříku ( 173 odst. 2, 202 odst. 5 ObchZ). 25

26 2.4 Snížení základního kapitálu Sníţení základního kapitálu v akciové společnosti a ve společnosti s ručením omezeným je limitováno minimální výší základního kapitálu danou zákonem. Ta je u společnosti s ručením omezeným stanovena na Kč a v akciové společnosti na Kč. Ve společnosti s ručením omezeným je kromě splnění ostatních zákonem stanovených náleţitostí povinnost také určit, jak bude naloţeno s částkou, o kterou se základní kapitál sniţuje. Ve většině případů bývá tato částka vyplacena společníkům. Je to v podstatě způsob, jak vrátit bezúročnou půjčku do společnosti, bereme-li, ţe jako půjčka slouţilo zvýšení základního kapitálu. Usnesení valné hromady SRO o sníţení základního kapitálu musí podle ustanovení 146 odst. 1 ObchZ obsahovat: (1) částku, o kterou se základní kapitál sniţuje, (2) údaj, jak se mění výše vkladů společníků, (3) údaj o tom, zda částka odpovídající sníţení základního kapitálu bude celá nebo zčásti vyplacena společníkům nebo zda jim bude prominuta povinnost splatit vklad anebo jakým jiným způsobem bude s touto částkou naloţeno. Pozvánka na valnou hromadu musí obsahovat návrh údajů předepsaných v ustanovení 146 odst. 1 ObchZ jako součást usnesení valné hromady. Zde je moţné se legálně dle ustanovení 129 ObchZ vzdát práva na řádné a včasné svolání valné hromady. Sníţení základního kapitálu můţe pro věřitele společnosti být určitým ohroţením jejich postavení. Obchodní zákoník proto stanoví dosti podrobně další postup společnosti při sniţování základního kapitálu. Jednatelům společnosti ukládá, aby opakovaně zveřejnili oznámení o přijetí rozhodnutí valné hromady o sníţení základního kapitálu a jeho výši dvakrát po sobě s časovým odstupem 30 dnů, a to v Obchodním věstníku ve lhůtě 15 dnů od přijetí tohoto rozhodnutí. V oznámení musí vyzvat věřitele společnosti, aby do 90 dnů od druhého zveřejnění přihlásili své pohledávky vůči společnosti. To neplatí, jestliţe se sniţuje základní kapitál za účelem úhrady ztráty nebo vytvoření rezervního fondu. Věřitelé, kteří na základě výzvy společnosti nepřihlásí své pohledávky včas, nemají právo na jejich přiměřené zajištění. To však neznamená, ţe se nemohou domáhat uspokojení svých splatných pohledávek, jde jen o právo na dodatečné zajištění. 26

27 V praxi se bylo moţno setkat s problémem, kdy dodrţení lhůty pro zveřejnění výzvy věřitelům bylo velmi těţké, a to z důvodu termínů, ve kterých byl Obchodní věstník schopen tato oznámení uveřejnit. Porušení povinnosti zveřejnit oznámení věřitelům v zákonem určených lhůtách totiţ má za následek nemoţnost zapsat sníţení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Rejstříkové soudy však tolerovaly odchylku kolem jednoho aţ dvou dnů. 2.5 Rozhodování valné hromady při snižování základního kapitálu Valná hromada hlasuje o sníţení základního kapitálu alespoň 2/3 hlasů všech společníků. Rozhodnutí o sníţení základního kapitálu AS přísluší pouze valné hromadě akciové společnosti. Ta hlasuje alespoň 2/3 hlasů přítomných akcionářů kaţdého druhu akcií, které společnost vydala nebo místo nichţ vydala zatímní listy; oddělené hlasování se ze zákona nevyţaduje, jestliţe akciová společnost sniţuje základní kapitál pouze s pouţitím vlastních akcií nebo zatímních listů. V některých případech zvláštní zákony stanoví povinnost podrobit rozhodnutí valné hromady o sníţení základního kapitálu státnímu dohledu nebo souhlasu orgánu státu, nebo jinak omezují moţnost rozhodnout o sníţení základního kapitálu. Podle ustanovení 16 odst. 1 písm. d) BankZ je banka povinna vyţádat si ke sníţení základního kapitálu předchozí souhlas České národní banky; to neplatí, jde-li o sníţení základního kapitálu k úhradě ztráty. Usnesení valné hromady, učiněné bez poţadovaného předchozího souhlasu, je neplatné. Podle ustanovení 18 odst. 6 PojZ lze rozhodnutí valné hromady pojišťovny nebo zajišťovny o sníţení základního kapitálu přijmout jen s předchozím souhlasem České národní banky, jinak je neplatné. Česká národní banka udělí souhlas se sníţením základního kapitálu, jestliţe tento kapitál neklesne pod stanovenou hranici a zároveň disponibilní míra solventnosti neklesne pod poţadovanou míru solventnosti ( 76 PojZ) ani pod poţadovanou výši garančního fondu ( 77 PojZ); v takovém případě se má za to, ţe tím není ohroţena dobytnost pohledávek věřitele. Podle ustanovení 20 odst. 3 ObalZ nesmí autorizovaná společnost sníţit svůj základní kapitál za jiným účelem neţ k úhradě ztráty nebo k plnění povinností stanovených zákonem. 27

28 [AS 2012,strana 524 ] Zápis sníţení základního kapitálu do obchodního rejstříku je konstitutivním zápisem, coţ znamená, ţe účinky sníţení základního kapitálu nastávají aţ ode dne zápisu jeho nové výše do obchodního rejstříku. Sníţením základního kapitálu nesmí dojít ke zhoršení dobytnosti pohledávek věřitelů, k čemuţ dochází tehdy, pokud v důsledku plnění, jeţ má být poskytnuto věřitelům, je ohroţeno plnění závazků společnosti. Toto nebezpečí lze eliminovat dostatečným zajištěním pohledávek věřitelů. Věřitelé mají moţnost přihlásit své pohledávky podle 215 ObchZ a ţádat od společnosti jejich zajištění. 28

29 3. Vklad, druhy vkladů a k čemu slouží 3.1 Vklad Vkladem společníka je podle ustanovení 59 odst. 1 ObchZ souhrn peněţních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných hodnot, které se určitá osoba zavazuje vloţit do společnosti za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společnosti. Vklad společníka do společnosti je tedy jeho investicí do společnosti ať peněţní či nepeněţitou. Zákon preferuje spíše vklad peněţní před nepeněţitým, viz ustanovení 59 odst. 1 ObchZ věty první a téhoţ odst. 2, z kterého vyplývá omezení moţnosti vkladu nepeněţitého do základního kapitálu. Znaky vkladu jsou: předmět, účel. U vkladu je velmi důleţité z hlediska jeho vlastností zcizitelnost, hospodářská vyuţitelnost, musí být schopen být vloţen a musí být moţné vlastnické právo ke vkladu převést na společnost. Z hlediska peněţitého vkladu není problém s tím, co se vkládá tj. peníze. Určitý problém můţe nastat z hlediska toho, zda je moţné vloţit i cizí měnu a jak vyřešit přepočet kurzu a případný kurzový rozdíl. O peněţitý vklad jde pouze tehdy, jsou-li předmětem závazku splatit vklad peníze jako platidlo; není důleţité, zda jde o měnu českou nebo zahraniční. [Dědič 2002, str. 358] Výše vkladu Ve společnosti s ručením omezeným je zákonem stanoven minimální vklad, který je společník povinen do společnosti vloţit. S tím, je vţdy spojeno, jeho ručení za dluhy společnosti. Dnes platí zpřísnění, kdy společník, který nesplatil svůj vklad, ručí za souhrn nesplacených vkladů všech společníků na rozdíl od předchozí úpravy, kdy ručil pouze do výše 29

30 nesplaceného vlastního vkladu. Zde také platí, ţe tohoto ručení se společník nezbaví tím, ţe svůj vklad doplatí, ale aţ publikací této skutečnosti v obchodním rejstříku. Jde tedy o zápis konstitutivní. Výše vkladu kaţdého společníka SRO musí činit minimálně Kč, a to bez ohledu na počet společníků či dosaţenou výši základního kapitálu. Tato podmínka musí být splněna i v případě, ţe k dosaţení minimální předepsané hodnoty základního kapitálu postačuje menší hodnota vkladu (tj. má-li společnost více neţ 5 společníků nebo pokud některý ze společníků vkládá větší vklad). Hodnota (výše) vkladu kaţdého společníka musí být uvedena ve společenské smlouvě či zakladatelské listině 59 odst. 3, 110 odst. 1 písm. d) ObchZ. Uvedení těchto hodnot je další podstatnou náleţitostí společenské smlouvy (listiny) a jejich neuvedení způsobuje neplatnost společenské smlouvy (listiny). [SRO 2006, str. 40] Kaţdý společník se můţe podílet na zaloţení společnosti pouze jedním vkladem. Minimální výše vkladu je zákonem stanovena, horní hranice však nikoli. Podmínkou je dělitelnost vkladu společníka bezezbytku tisícem. Nové vklady společníka se k původním přičítají. Celková výše všech vkladů společníků pak musí souhlasit s výší základního kapitálu společnosti ( 109 odst. 2 ObchZ). Od novelizace obchodního zákoníku zákonem č. 142/1996 Sb. určuje ustanovení 59 odst. 3 ObchZ i pro společnost s ručením omezeným povinnost stanovit hodnotu nepeněţitých vkladů na základě posudku znalce (tj. osoby zapsané v seznamu znalců a oprávněné ke zpracování takového posudku podle zákona č. 36/1967 Sb. Vklad dle ustanovení obchodního zákoníku můţe být jak do základní ho tak do vlastního kapitálu společnosti. Pro vklad do základního kapitálu pouţívá obchodní zákoník v 58 odst. 1 legislativní zkratku vklad. Z toho lze dovozovat, ţe mohou existovat i vklady mimo základní kapitál. Obchodní zákoník vklady společníků mimo základní kapitál označuje různými pojmy jako emisní áţio (např. 67, 111, 163 a) či příplatky (např. 67, 121). [Dědič 2002, str. 353] 30

31 V případě vkladu postupem dle ustanovení 121 jde pouze a výlučně jen o vklad peněţitý, coţ vyplývá i ze samotného textu 121 odst. 1,2 a 4, kdy zákon hovoří o příplatku. V případě, ţe by valná hromada schválila příplatek formou nepeněţitého vkladu, jde dle mého názoru o neplatný úkon pro rozpor se zákonem, a společnost se nikdy nestane vlastníkem takovéhoto nepeněţitého vkladu. V případě, ţe společník nesplní svoji povinnost k peněţitému vkladu, či jeho části, je ze zákona 113 odst. 2 ObchZ sankcionován. Ustanovení o výši úroku z prodlení je dispozitivní co do jeho výše. Z výkladu M. Bartošíkové vyplývá, ţe...této povinnosti nemůţe být ţádný společník zproštěn, ledaţe jde o sníţení základního kapitálu prominutím dluhu ( 113 odst. 1 ObchZ). Dohoda o vzdání se práva na splacení vkladu uzavřená mezi společností s ručením omezeným a společníkem, stejně jako dohoda o prominutí dluhu ( 574 ObčZ) s výjimkou dohody při sníţení základního kapitálu by byla v takovém případě absolutně neplatná. Podle 68a odst. 4 ObchZ však při prohlášení neplatnosti společnosti soudem povinnost společníků splatit nesplacené vklady trvá jen, jestliţe to vyţaduje zájem věřitelů na splnění závazků neplatné společnosti. [SRO 2006, str. 46] Pro peněţité i nepeněţité vklady určuje zákon několik lhůt a to i v závislosti na tom, zda jde o splacení při zaloţení společnosti či v případě zvýšení základního kapitálu. Obchodní zákoník v ustanovení 59 odst. 2 a 111 odst. 1 určuje, ţe všechny nepeněţité vklady do společnosti s ručením omezeným musí být splaceny před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku anebo před podáním návrhu na zápis zvýšení jejího základního kapitálu. Před zápisem musí být zakladatelem či společníkem splacena nejméně zákonem určená část peněţitých vkladů. Před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku pak musí být splaceno téţ celé emisní áţio a na kaţdý peněţitý vklad musí být splaceno nejméně 30 %. Celková výše splacených peněţitých a nepeněţitých vkladů v případě SRO musí být alespoň Kč. To v případě zaloţení společnosti. Před podáním návrhu na zápis zvýšení základního kapitálu musí být rovněţ na kaţdý peněţitý vklad splaceno 30 % anebo musí být uzavřena dohoda o započtení, coţ je v případě započtení pohledávky společníka za společností oproti pohledávce společnosti za společníkem z titulu nesplaceného vkladu. Má-li společnost jediného zakladatele, musí tento 31

32 zakladatel splatit vklad v celém rozsahu před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku. V zákoně jsou téţ stanoveny přísnější podmínky pro splacení vkladů a to v případech jestliţe se všechny obchodní podíly spojí v rukou jediného společníka. Pak je tento společník povinen nejpozději do tří měsíců od spojení obchodních podílů zcela splatit všechny nepeněţité vklady anebo převést část obchodního podílu na jinou osobu Nepeněžitý vklad Z hlediska nepeněţitých vkladů je důleţitá dle ustanovení 59 odst. 2 ObchZ hospodářská vyuţitelnost takovéhoto vkladu. Je potřeba odůvodnit, proč společnost takovýto vklad potřebuje více neţ peníze. Nepeněţitými vklady jsou nejčastěji věci movité a nemovité, zřídka to mohou být i peněţité pohledávky nebo směnky. Jestliţe je předmětem vkladu společníka peněţitá pohledávka, směnka nebo šek, nejde o peněţitý vklad, nýbrţ o vklad nepeněţitý. V souvislosti se směnkou nebo šekem by mohlo jít o peněţitý vklad pouze tehdy, pokud by směnka nebo šek zajišťovaly splnění peněţitého závaz-ku společníkovi, resp. jejich prostřednictvím by se peněţitý závazek společníka plnil. [Dědič 2002, str. 358] M. Bartošíková pak dodává, ţe podle ustanovení 59 odst. 2 ObchZ, v platném znění, můţe být nepeněţitým vkladem do společnosti s ručením omezeným jen majetek, který má zjistitelnou hospodářskou hodnotu a který můţe společnost hospodářsky vyuţít ve vztahu k předmětu svého podnikání. Jinými slovy, předmětem vkladu můţe být jen takový majetek, který můţe sama společnost vyuţít při vlastní činnosti, ať jiţ přímo při podnikatelské činnosti (např. výrobní prostředky, prostředky k zabezpečování sluţeb) anebo k zabezpečení chodu společnosti (budova, ve které bude sídlit management apod.). Judikatura rejstříkových soudů jiţ dříve dovodila, ţe za hospodářskou vyuţitelnost ve vztahu k předmětu podnikání společnosti nelze zásadně povaţovat moţnost prodat či směnit předmět vkladu v nezměněném (v rámci předmětu podnikání nezpracovaném) stavu a pouţít získané prostředky k hospodářské činnosti společnosti. Nic však např. nebrání tomu, aby v případech, kdy je předmětem podnikání 32