Zřizování českých menšinových obecných škol na Ústecku v letech

Transkript

1 Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd Bakalářská diplomová práce Zřizování českých menšinových obecných škol na Ústecku v letech (se zřetelem na komunikaci mezi jednotlivými subjekty) Vypracoval: Michal Šimáně Vedoucí práce: Mgr. Jiří Zounek, Ph.D. Brno 2007

2 Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Veškeré zdroje, tedy literaturu a písemné prameny, ze kterých jsem při sepisování práce čerpal, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj. V Brně, dne Podpis

3 Na tomto místě bych velmi rád poděkoval panu Mgr. Jiřímu Zounkovi, Ph. D., vedoucímu mé bakalářské práce, především za čas, který mi věnoval při sepisování této práce, za jeho ochotu a cenné rady. 2

4 OBSAH ANOTACE... 3 KLÍČOVÁ SLOVA... 4 ÚVOD... 4 OD ROKU 1867 DO VZNIKU ČSR V ROCE ŠKOLSTVÍ PO RAKOUSKO-UHERSKÉM VYROVNÁNÍ Prosincová ústava Vznik nové školské správy Nový školský zákon a jeho novela z roku POMĚRY NA ÚSTECKU V DOBĚ RAKOUSKA-UHERSKA Příchod českých obyvatel na Ústecko v průběhu 19. století Národnostní složení Spolky ZŘIZOVÁNÍ ČESKÝCH MENŠINOVÝCH ŠKOL Menšinová škola v Ústí nad Labem Menšinová škola v Krásném Březně Menšinová škola v Chabařovicích Menšinová škola v Předlicích PO VZNIKU ČSR ZMĚNY VE ŠKOLSTVÍ PO VZNIKU ČSR Podoba školské správy po vzniku ČSR Změny týkající se zřizování menšinových škol Postoje německých obyvatel ke změnám v menšinovém školství POMĚRY V ČESKÉM ŠKOLSTVÍ NA ÚSTECKU PO VZNIKU ČSR Politická situace České menšinové školství Menšinová škola v Ústí nad Labem Menšinová škola v Předlicích Menšinové školy v Chabařovicích a Krásném Březně ZÁVĚR BIBLIOGRAFIE

5 ANOTACE Tato práce se snaží vysvětlit zřizování českých obecných menšinových škol na Ústecku. Zřetel je kladen především na postihnutí komunikace mezi jednotlivými subjekty tohoto zřizování, a to v období let 1867 a KLÍČOVÁ SLOVA zřizování českých menšinových škol, Ústecko, Ministerstvo kultu a vyučování, Ministerstvo školství a národní osvěty, zemské školní rady, okresní školní rady/výbory, místní školní rady/výbory, obecní zastupitelstva/úřady, Ústřední matice školská, Národní jednota severočeská, Sokol 4

6 ÚVOD Před zhruba dvěma roky se mi v rámci jedné přednášky dostala do rukou kniha s názvem Sborník k problematice multietnicity. Součástí tohoto sborníku je i článek Jana Měchýře České menšinové školství v Čechách v letech , který se zaměřuje na české menšinové školy v severních Čechách. Článek mě ihned oslovil, protože řešil počátky českého školství v kraji, ke kterému mám citově nejblíže. Mým rodištěm je totiž Ústí nad Labem. Z hlediska dějin pedagogiky se domnívám, že počátky českého školství v Ústí nad Labem a jeho okolí (Ústecko) byly zvlášť důležité pro další rozvoj českého školství v této oblasti. O to více jsem byl překvapen, když jsem zjistil, že v celém článku není jediné zmínky o existenci české menšinové školy na Ústecku. Příčiny mohly být tři, buď v Ústí nad Labem a jeho okolí skutečně žádné české menšinové školy nevznikly, nebo sice vznikly, ale kvůli nedostatku pramenů a literatury nebylo toto téma zpracováno, či prostě a jednoduše téma českého menšinového školství na Ústecku nebylo pro autora článku dostatečně zajímavé. První domněnku jsem mohl zavrhnout lehce, protože v každé publikaci o Ústí nad Labem, se kterými jsem se setkal, jsou obsaženy i základní informace o vývoji ústeckého školství, kde se přinejmenším mluví o české menšinové škole v Krásném Březně. Vedle ní však na Ústecku v rámci existence Rakouska- Uherska vznikly další dvě, v Chabařovicích a Předlicích, a bylo podniknuto i několik pokusů o zřízení školy v Ústí nad Labem. Na základě tohoto zjištění jsem se tak rozhodl vysvětlit zřizování českých obecných menšinových škol na Ústecku se zřetelem na komunikaci mezi jednotlivými subjekty tohoto zřizování. Hlavním cílem práce je tedy, co nejlépe postihnout 5

7 komunikaci při zřizování českých obecných menšinových škol na Ústecku mezi českým obyvatelstvem často zastupovaném buď významnou osobností nebo spolkem, školskými institucemi místní školní radou, okresní školní radou, zemskou školní radou popřípadě ministerstvem školství a obecním úřadem dané obce, jak v období Rakouska-Uherska, tak i v období první poloviny Československé republiky. Vedle tohoto primárního cíle budu porovnávat mezi sebou jednotlivá sledovaná období a posléze se pokusím z tohoto srovnání vyvodit, jak výrazné byly změny při zřizování českých menšinových škol na Ústecku po vzniku ČSR. Významným zdrojem o českém menšinovém školství na Ústecku se pro mě stalo dílo Jana Doležala a články Ludvíka Staňka a Jaroslava Tlustého. Neocenitelným pramenem informací mi byl i sborník prací Dějiny města Ústí nad Labem od editorů Kaisera a Kaiserové a článek Otakara Kádnera v Československé vlastivědě. Pro zmapování rakousko-uherského školství jsem využil zejména prací Abby Faimonové a Jana Šafránka. Protože jde o práce z přelomu 19. a 20. století, opřel jsem se při jejich studiu i o několik děl novějších. Především mám na mysli díla Jaroslava Kopáče a Václava Kovaříčka. Při mapování školství využívám v hojné míře i dobových zákonů. Důvodem mi byla potřeba zachovat si určitý odstup od knih, které nezobrazovaly dobové školství v celé šíři jak jsem zjistil právě při zkoumání jednotlivých zákonů, čímž by mohlo, kdybych pracoval pouze s nimi, dojít k jistému zkreslení. Při popisu změn v českém menšinovém školství po vzniku ČSR, jsem se opřel v prvé řadě o práci Ministerstva školství a národní osvěty Činnost Ministerstva školství a národní osvěty za prvé desetiletí. Informace z této publikace opět konfrontuji 6

8 s dobovými zákony. Problém nastal pouze v případě sledování změn přímo v jednotlivých obcích na Ústecku. Pro tuto problematiku jsem kromě několika zmínek v již uvedeném sborníku Dějiny města Ústí nad Labem žádnou literaturu nenašel. Většinu informací pro toto období jsem tak načerpal z jednotlivých pramenů sledovaných českých menšinových škol. Výběr pramenů jsem podřídil především hlavnímu cíli práce, tedy jsem věnoval pozornost především těm, které mohly obsahovat nějaké informace o českých menšinových školách na Ústecku a jejich zřízení. Archivní fondy jednotlivých sledovaných škol jsou uloženy v Archivu města Ústí nad Labem, kam byly během let přemístěny z jednotlivých obcí. Toto stěhování dalo vzniknout i jednomu z několika problémů, kterým jsem musel při vlastním zkoumání pramenů čelit. Mnoho archiválií se totiž během stěhování ztratilo. Týká se to především pramenů pro období let Například kronika chabařovické menšinové školy z let jejího založení byla podle archiváře Zdeňka Kaisera před třemi roky při jednom takovém stěhování ukradena. Další pro mě důležitý zdroj informací, školní kronika české menšinové školy v Krásném Březně, která byla za druhé světové války schována v Praze na půdě obytného domu, shořela při leteckém náletu v dubnu roku V těchto případech jsem musel použít konferenčních protokolů, ze kterých jsem potřebné informace získával jejich bezprostředním zkoumáním, tedy přímo. Mnoho informací bylo ovšem možné doplnit i z práce Ludvíka Staňka, který podle mého názoru hojně čerpal ze shořelé krásnobřezenské školní kroniky. Sám totiž na této škole v prvním desetiletí 20. století vyučoval a ve svém článku uvádí mnoho detailních informací. Proto, jak se důvodně domnívám, je velmi nepravděpodobné, že by při psaní 7

9 svého článku z této kroniky nečerpal. Obdobný názor mám i u prací Jaroslava Tlustého a Jaroslava F. Urbana. Při práci s nimi (hlavně u Staňka) bylo ovšem místy nutné brát na vědomí protiněmecký nádech a tudíž i jisté zkreslení informací. Daleko závažnější problém nastal u obce Předlice, kde kronika menšinové školy ani nevznikla, protože česká škola byla otevřena pouhé dva dny. Veškeré informace jsem tak o této škole získal ze školní kroniky, která vznikla spolu se znovuotevřením předlické české školy po roce 1918, a z pamětí očitého svědka Františka Mudroňka. Informace z těchto pramenů jsem opět získal jejich bezprostředním zkoumáním. Pouze v případě tvrzení o povolení a otevření této školy jsem musel postupovat nepřímo, neboť pro tento fakt jsem žádný důkaz ani v literatuře ani v pramenech nenašel. U pamětí Františka Mudroňka je pak nutné počítat i s jistým zkreslením, protože k jejich sepsání došlo až po několika desítkách let od popisovaných událostí a pravděpodobně i s jistým zaujetím vůči německým úřadům. Pramenů k českým menšinovým školám po vzniku ČSR se zachovalo ve srovnání s dobou Rakouska-Uherska o něco více. Vyjma již zmíněných školních kronik pro Krásné Březno a Chabařovice, které se nedochovaly, jsem opět čerpal z konferenčních protokolů jednotlivých škol, ze školní kroniky české obecné školy v Ústí nad Labem a z kroniky české školy v Předlicích. Významné informace mi poskytla i školní kronika občanské školy v Chabařovicích. Většinou, jako v předchozích případech, jsem informace z těchto pramenů získával přímo vlastním zkoumáním. Pouze v případě tvrzení o vymožení školních prostor pro českou školu v Ústí nad Labem, které nemohu nijak dokázat, jsem si vypomohl srovnáním obdobné situace v jiných obcích, o kterých již potřebné údaje mám. Podobně jsem 8

10 postupoval i u školy v Krásném Březně, což bylo ovlivněno výrazným nedostatkem dostupných pramenů. Když tedy shrnu jednotlivé metody historické práce, postupoval jsem při analýze jednotlivých pramenů ve většině případech tak, že jsem jednotlivé informace získával bezprostředně z pramenů. Používal jsem tedy nejčastěji metodu přímou. V některých případech, kdy se pro daný jev nedochoval dostatek pramenů, bylo nutné využít i metodou nepřímou, či metodu komparativní viz odstavec výše. Práce je rozdělena na dvě části. První kapitola oddílu zahrnující léta nastiňuje podobu školství po rakouskouherském vyrovnání. Pozornost jsem věnoval, jak už z tématu práce vyplývá, především zákonům a jejich jednotlivým paragrafům, které mají souvislost se zřizováním menšinových škol a které dále v práci využívám. V kapitole následující jsem se zaměřil na české obyvatelstvo žijící v dané době v Ústí nad Labem a okolí. Pro zařazení této kapitoly do práce jsem měl hned několik pohnutek. Především jsou v ní vysvětleny důvody příchodu Čechů na Ústecko a tím pádem i vznik jednotlivých českých menšin, ze kterých po čase vyvstaly žádosti o českou školu, tedy v Ústí nad Labem, Krásném Březně, Chabařovicích a Předlicích. Poté zde uvádím národnostní složení jednotlivých výše uvedených obcí. Nakonec jsem do této kapitoly zařadil i některé české spolky, které měly podstatný vliv na zřizování některých českých škol. Třetí kapitola pak zastřešuje předchozí dvě. Nejprve jsem se v ní pokusil načrtnout ideální případ zřízení menšinové školy podle tehdy platných školských zákonů. Dále pak zobrazuji vlastní praxi jednotlivých institucí při jednotlivých úspěšných i neúspěšných pokusech o zřízení české menšinové školy v již 9

11 jmenovaných obcí. Obraz komunikace mezi jednotlivými institucemi při zřizování českých menšinových škol v jednotlivých obcích se snažím podat pomocí rekonstrukce historických událostí za použití dobových písemných pramenů a dostupné literatury. V následujícím oddílu nazvaném Po vzniku ČSR mapuji změny, které nastaly v menšinovém školství po vzniku Československé republiky. Opět uvádím jednotlivé zákony, které měly význam pro zřizování českých menšinových škol. V další kapitole pokračuji popisem situace po roce 1918 v Ústí nad Labem. Zaměřil jsem se především na politickou stránku, která úzce souvisí se zřizováním českých obecných škol. V poslední části pak opět podávám obraz komunikace mezi jednotlivými institucemi při zřizování českých menšinových škol v jednotlivých obcích. Snažil jsem se ovšem zmapovat pouze ty školy, z nichž již za Rakouska-Uherska vzešly snahy o zřízení české obecné školy. Osudy ostatních škol, které začaly až po roce 1918, se proto ve své práci nezabývám, neboť se domnívám, že si zaslouží, i pro svůj velký počet, svůj vlastní výzkum. 10

12 OD ROKU 1867 DO VZNIKU ČSR V ROCE ŠKOLSTVÍ PO RAKOUSKO-UHERSKÉM VYROVNÁNÍ 1.1 Prosincová ústava Dne 21. prosince roku 1867 byla uzákoněna tzv. prosincová ústava. Byla přímým důsledkem rakousko-uherského vyrovnání, které nastalo po prohrané válce s Pruskem. Následkem tohoto vyrovnání s Uherskem, kdy v říši nyní existovaly dva státy, bylo nutné právně vymezit zbylá království a země neuherské. Tato vymezení byla provedena právě tzv. prosincovou ústavou, která platila až do zhroucení monarchie roku Při jejím sestavování se v daleko větší míře než kdykoliv předtím uplatnily konstituční a liberální zásady (Pekař, 1991). Pro problém, kterému se chci v následujících stránkách věnovat, jsou důležité z této ústavy především články státního základního zákona číslo 142 o všeobecných právech státních občanů pro království a země v říšské radě zastoupené. Podle článku 19 tohoto zákona 1 Všechny národové ve státě mají rovné právo, a každý národ má neporušitelné právo chovati a vzdělávati národnost i řeč svou (Schelle aj., 2006, s. 88). Podle Kádnera (1931) však k tomuto článku nikdy nevyšla prováděcí nařízení a tak byl tento odstavec, jinak pokrokový a spravedlivý, od počátku podnětem největších národnostních sporů. Druhým významným článkem tohoto zákona je článek číslo 17, který nařizoval: Věda a její nauka jsou svobodny. Každý občan státní má právo ústavy vyučovací a vychovávací zřizovati 1 Plné znění zákona v němčině viz Reichgesetzblatt für Kaiserthums Oesterreich. Wien: K.k. Hof- und Staatsdruckerei, 1867, s

13 a na nich vyučovati, prokázal-li zákonným způsobem k tomu svoji způsobilost státu náleží v příčině veškerého vyučování a vychovatelství právo nejvyššího řízení a dozoru (Schelle aj., 2006, s. 87). Podle tohoto článku tak pozbyla platnost předchozí školská soustava založená na základě konkordátu 2 a politického zřízení z doby předešlé (Šafránek, 1897). 1.2 Vznik nové školské správy Dne 2. března roku 1867 bylo obnoveno Ministerstvo kultu a vyučování 3 v čele s rytířem Hye z Glunecku. Byl to první krok k blížící se velké reformě ve školství (Faimonová, 1909). Této reformě však ještě v roce 1868, za mandátu nového ministra Leopolda Hasnera 4, předcházelo vydání zákona 5, který upravoval poměr škol k církvi. Byly tak do důsledku provedeny zásady obsažené již v prosincové ústavě, zdůrazňující vrchní řízení a dozor státu nad školstvím a výchovou a omezující církevní vliv na vyučování náboženství a náboženská cvičení. Veřejné školy byly zpřístupněny dětem všech občanů bez ohledu na vyznání. Tak byl de facto zrušen konkordát, odvolaný výslovně teprve r vlastnoručním císařovým dopisem (Kopáč, 1968, s. 16). Nejvyšší správa a dohled nad veřejným vyučováním a vychováváním byl svěřen do rukou ministerstva vyučování. K této správě byly v každém království a v každé zemi zřízeny podle 10 tohoto zákona následující instituce (Překlad, 1869a): 2 Byl vydán 18. srpna roku 1855 za přispění vídeňského kardinála Rauschera a ministra hraběte Lva Thuna. Pro podobu školství v rakouském státě je důležitý zejména článek V., který přisuzuje podobu veškerého vyučování katolické církvi. Více viz ŠAFRÁNEK, Jan. Vývoj soustavy obecného školství v království českém od roku Praha: F. Kytka, 1897, s Roku 1860 bylo nahrazeno Odborem kultu a vyučování státního ministerstva. 4 Leopold Hasner vystřídal Hye z Glunecku na Ministerstvu kultu a vyučování již v prosinci roku Za jeho mandátu byl poté v roce 1869 vydán i nový školský zákon známý též pod názvem Hasnerův zákon. 5 Zákon, daný dne 25. května 1868, jímžto se vydávají základní pravidla o postavení školy k církvi viz Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království České. Ročník Praha: Místodržitelská tiskárna, 1869, s

14 Školní zemská rada nejvyšší zemský školský úřad Školní okresní rada pro každý školní okres Školní rada místní pro každou školní obec Podle Šafránka (1897) tak byla v každé školní obci zřízena místní školní rada, která se skládala ze zastupitelů společností náboženských, školy a obce školní. Školu zastupoval správce nebo řídící učitel nebo ředitel školy. Tam, kde bylo v obci více škol, povolal se do místní školní rady služebně nejstarší správce. Starosta místa, kde se škola nacházela vystupoval jako předseda místní školní rady. Ostatní členy místní školní rady volilo obecní zastupitelstvo. V místech, kde byly české i německé školy veřejné bylo nutné zřídit pro každou zvláštní školní radu z příslušníků národnosti, pro kterou byla ta či ona škola určena. Tato rada se pak starala o činnost místní školy či škol. Dohlížela na její fungovaní, spolupůsobila při obsazování učitelských míst. Její funkční období bylo tříleté. Okresní školní rada, dále podle Šafránka (1897), zahrnovala zpravidla veškeré školní obce, jejichž školy byly v témž okresu politickém. Tam, kde se v politickém okresu nacházely školní obce české i německé, tam se z nich utvořily dva okresy, z nichž jeden zaujal všechny školy české a druhý všechny školy německé. V těch okresech, kde počet menšinových škol byl tak nízký, že by se nevyplatilo zřídit pro ně okresní školní radu, tato rada zřízena nebyla. Tyto školy však měly být přiděleny pod okresní školní radu v jiném nejbližším okrese daného jazyka. To se ovšem, jak dále uvádí Šafránek (1897) netýkalo všech českých škol. Zejména škol v severních Čechách. Konkrétně okresu teplického, žateckého, mosteckého, libereckého. Zde musím podotknout, že od roku 1897, kdy byla otevřena i první česká škola 13

15 na Ústecku, a to v Krásném Březně, do výčtu těchto okresů na severu Čech patří podle mého názoru i okres ústecký. Šafránek to ve svém díle neuvádí, protože ho dovedl pouze do roku Pod okresní školní radu byly postaveny veškeré veřejné školy obecné, soukromé školy, odborné školy, dětské zahrádky apod. Předsedou této rady byl politický představitel okresního úřadu, dalším členem byl školní inspektor, zástupci každé náboženské společnosti, dva znalci školství a nejméně čtyři zástupci volení okresním zastupitelstvem. Tento počet zástupců určovala zemská školní rada. Funkční období bylo šestileté. Zemská školní rada 6 (Šafránek, 1897) byla nejvyšším dozorčím úřadem v zemi, kterému byly podřízeny všechny školy a ústavy vychovávací, ústavy ke vzdělávání učitelů a učitelek se školami cvičnými a také střední školství. Dohlížely na činnost okresních i místních školních rad, podávaly zprávy, námitky či návrhy z nižších instancí k ministerstvu kultu a vyučování. V čele této rady byl správce země nebo jeho zástupce, šest zástupců volených zemským výborem, z nichž tři byli české národnosti a tři německé, čtyři referenti pro věci administrativní a hospodářské (dva čeští a dva němečtí), dvanáct zemských inspektorů (opět půl na půl podle národnosti), ad. Na jejích plenárních schůzích, kdy spolu rokovaly český i německý odbor zemské školské rady, na které se rada dělila, se kromě jiného rozhodovalo i o zřizování škol menšinových a soukromých. Ministerstvo vyučování pak vykonávalo nejvyšší správu a dohled nad veřejným vyučováním a vychováváním. Jeho působení bylo vytčeno říšským i zemským zákonodárstvím, řadou správních rozhodnutí, nařízeními a vyneseními. Pečovalo o výklad a objasnění zákonů a o jejich zavedení do praxe. 6 Pro každou zemi existovala vždy jedna - na našem území česká, moravská a slezská. 14

16 Reagovalo na návrhy či námitky zemské školní rady, soukromým ústavům udílelo nebo naopak odnímalo právo veřejnosti Nový školský zákon a jeho novela z roku 1883 Zákon ze dne 14. května 1869 byl společnou prací několika mužů, zvláště již výše zmiňovaného ministra Hasnera, sekčního šéfa a univerzitního profesora Glasera a ministerského rady a profesora vídeňské techniky Beera, přičemž základ reformy byl vzat hlavně z tehdejší osnovy bádenského školství (Kádner, 1935). Podle Kopáče (1968) při rozpravách o tomto zákoně, zastánci práv jednotlivých zemí zdůrazňovali, že říšská rada má jednat jen o zásadách nové školské soustavy, nikoliv o podrobnostech její organizace. To mělo být ponecháno zemskému zákonodárství. Zákon byl přijat pod názvem: Zákon, daný dne 14. května 1869, jímžto se ustanovují pravidla vyučování ve školách obecných (Překlad, 1869b, s. 176). Zákon je rozdělen do tří částí. 8 Pro mojí práci jsou důležité první dvě, které obsahují jednotlivá ustanovení pojednávající o školách veřejných a soukromých. Obsahem některých z nich (těch, které souvisí se zřizováním obecných škol) se budu zabývat později při konkrétních případech zřizování českých menšinových škol na Ústecku. Roku 1870 pak byl vydán v zemském zákoníku zákon 9, který upravoval zřizování, vydržování a navštěvování veřejných škol, čímž byla splněna požadovaná podmínka, aby si jednotlivé země určily podrobnosti organizace školství samy. Při porovnání obou zákonů jsem zjistil, že jde v podstatě o různá upřesnění 7 Zejména právo vydávat vysvědčení jako tomu bylo u škol veřejných. 8 Plné znění zákona viz Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království české. Ročník Praha: Místodržitelská tiskárna, 1869, s Plné znění zákona viz Zákonník zemský království Českého. Ročník Praha: Místodržitelská tiskárna, 1870, s

17 říšského zákona plynoucí ze specifičnosti českých zemí. Konkrétní příklady opět uvedu na následujících stránkách. Roku 1882 Taffeho vláda podala novelu 10 k říšskému školnímu zákonu vypracovanou ministrem vyučování baronem Conradem z Eybesfeldu 11. Tato novela podle Kádnera (1935) přijatá roku 1883 značí první rozhodný ústup na dráze svobodného vývoje rakouského obecného školství. Měl na mysli především ten fakt, že ke slovu se opět dostala církev. Patrné to je zejména doplněním 48 tzv. Hasnerova zákona 12 z 14. května roku 1869, který původně zněl: Služba na veřejných školách jest úřad veřejný, jehož dojíti mohou všichni občané rakouští rovnou měrou, nehledíc k vyznání náboženskému (Překlad, 1869b, s. 184), po provedení novely platilo již: Služba na veřejných školách jest úřadem veřejným, jehož dosáhnouti může bez rozdílu každý státní občan, který vykáže spůsobilost svou k němu spůsobem zákonitým. Za odpovědného správce školního může ustanoven býti jen takový učitel, který také prokáže, že má spůsobilost vyučovati náboženství onoho vyznání, ku kterémuž přináleží většina žáků té školy (Zákonník, 1883, s. 205). Zákon tak znamenal nová omezení pro stávající i budoucí učitele, kterým tím mohlo být podle mého názoru jejich záměru, tj. vzdělávat a vychovávat, zabráněno. Konkrétně pro případné české menšinové učitele to mohlo znamenat i utlumení či úplnou rezignaci na jejich činnost ohledně zřizování českých menšinových škol, neboť jak uvádí Koťa (1996) ve svém článku podle dalšího paragrafu tohoto zákona 13 mohli být učitelé stíháni nejen za porušení školních povinností, ale i za chování mimo 10 Zákon, daný dne 2. května 1883, kterýmž se mění některá ustanovení zákona ze dne 14. května 1869; plné znění viz Zákonník říšský pro království a země v radě říšské zastoupené. Rok Vídeň: Císařské a královské tiskárny dvorské a státní, 1883, s V čele Ministerstva kultu a vyučování byl od února roku 1880 až do listopadu roku Zákon, daný dne 14. května 1869, jímžto se ustanovují pravidla vyučování ve školách obecných. 13 Paragraf číslo

18 školu, tedy především za jejich případnou politickou či protiklerikální aktivitu. Musím však dodat, že s takovýmto případem jsem se při zkoumání pramenů nesetkal. Novela z roku 1883 se samozřejmě netýkala pouze těchto paragrafů. Celkově došlo ke změně či doplnění u 22 dalších paragrafů. Tyto změny ovšem nejsou pro mou práci tolik podstatné. 17

19 2. POMĚRY NA ÚSTECKU V DOBĚ RAKOUSKA-UHERSKA 2.1 Příchod českých obyvatel na Ústecko v průběhu 19. století Podle Doležala (1964) byl rozvoj průmyslu a stavba železnic v druhé polovině 19. století jednou z příčin příchodu Čechů z vnitrozemí do Podkrušnohoří. Jejich příchod z vnitrozemí lze velmi dobře vysledovat i ze školních katalogů české menšinové školy v Krásném Březně, kde kromě iniciál žáků jsou obsaženy i údaje o místě jejich narození. Ve většině případů se tyto děti narodily jinde než v severních Čechách, což svědčí i o pohybu jejich rodičů 14. Hlavním motivem, dále podle Doležala (1964), však byla práce v nově otevřených uhelných dolech 15. Skutečný rozmach nastává v roce 1867, kdy je otevřena další celá řada dolů 16. To vyvolalo poptávku po další pracovní síle. V rozmezí let , i přesto, že počet dolů se zredukoval na třetinu, počet dělníků vzrostl dvaapůlkrát. Šlo přitom hlavně o české dělníky, neboť německé obyvatelstvo jednak zvýšené poptávce po pracovní síle svým počtem nestačilo a jednak ani nemělo chuť vykonávat takto těžkou práci. V průběhu padesátých let 19. století s již zmiňovaným počínajícím rozmachem těžby hnědého uhlí a s ním spojeným rozvojem labské plavby nastává zlom i v populačním vývoji města Ústí nad Labem. Podle Cvrka (1995) noví obyvatelé do města přichází ze začátku z okolních ještě zemědělských okresů, aby v rozvíjejícím se městě nalezli lepší životní podmínky. 14 Více viz jednotlivé školní katalogy české menšinové školy v Krásném Březně, na které jsou uvedeny odkazy na konci práce v archivních materiálech. 15 V okolí Ústí nad Labem šlo především o otevření dolu Václav v Trnovanech v roce 1858 a dolu Alžběta v Trmicích v roce Např. důl Milada I. ve Vyklicích a Milada II. v roce 1884, důl Vilém roku 1886, důl Bedřich roku 1906 v Chabařovicích a důl Petri v roce 1889 v Českém Újezdě. 18

20 V pozdějších letech, jak je patrné z tabulky o domovské příslušnosti obyvatel Ústí nad Labem (Cvrk, 1995, s. 78), nejvíce obyvatel přicházelo již z jiných českých okresů. V roce 1869 to bylo 7557 obyvatel, v roce 1880 byl tento počet a v roce 1890 již Od roku 1890 a poté především v letech velká migrace do centra Ústí nad Labem přestala. Bylo to způsobeno zvýšením nájmů i cen potravin. Přicházející lidé se proto usazovali v okolí města jako byly Předlice či Krásné Březno. Tyto části bezprostředně navazující na ústeckou průmyslovou zónu se tak stávaly jakýmisi noclehárnami města. Nový domov v nich nachází především dělníci z ústeckých továren. Příchod českých obyvatel do Chabařovic je pak spojen podle Urbana (1925) s otevřením dolů Lomské uhelné společnosti a Mostecké uhelné společnosti spolu s rozvojem továren jako byla knoflíkárna, koželužna, Setzrova továrna na ultramarín a městský mlýn. Češi zde byli nejvíce horníky, jen několik z nich byli majitelé větších usedlostí. 2.2 Národnostní složení Jakým způsobem se měnilo národnostní složení obyvatelstva na uvedených místech v průběhu let je patrné z tabulky č.1, kterou jsem zhotovil za pomoci údajů Františka Jaroslava Urbana (1924 a 1925) a údajů z tabulek Františka Cvrka (1995, s ). 19

21 Tabulka č.1: Národností složení obyvatelstva sledovaných obcí v letech Počet obyvatel Rok Podle úředního sčítání Podle soukromého sčítání Ústí nad Labem Celkem Němců Čechů Němců Čechů Krásné Březno Předlice Chabařovice Jak je z tabulky patrné, uvedený počet Čechů se podle úředního a soukromého sčítání značně lišil. To bylo způsobeno především tím, jak říká Doležal (1964), že při úředním sčítání bylo používáno vůči Čechům značného násilí a to od zaměstnavatelů, sčítacích komisařů i městského či obecního úřadu. Sčítání obyvatel mělo probíhat na základě národnosti. V praxi se však při sčítání používal tzv. obcovací jazyk. Pokud se tedy našel Čech, jak tvrdí Staněk (1909), který se ke své národnosti respektive k české obcovací řeči přihlásil, vraceli se často sčítací komisaři zpátky a přinutili dotyčného svou národnost odvolat. Nebylo neobvyklé, že podobné případy končily propuštěním z práce. Nezřídka sčítací archy určené Čechům Soukromé sčítání prováděli Češi na Ústecku od roku 1900 na základě předchozích špatných zkušeností s německými sčítacími komisaři a přístupem rakouských úřadů. Podle Tlustého (1909, s. 471) počet Němců byl podle úředního sčítání 5239 a soukromé sčítání zahrnovalo 1877 Čechů. Podle Doležala (1964, s. 20) 20

22 vyplňovali i jejich zaměstnavatelé či majitelé domů, ve kterých žili, aniž by samotní Češi vůbec tušili, že nějaké sčítání probíhá. Je tedy nutné u počtu českých obyvatel počítat spíše s vyšším číslem, než kolik udává úřední sčítání, a k soukromému sčítání přistupovat též s jistou dávkou kritičnosti, protože se mi nepodařilo zjistit, kdo a jakým způsobem ho provedl. Mohlo při něm dojít k podobným snahám o zkreslení skutečné situace jako tomu bylo ze strany Němců, i když určitě se neděly v tak velkém rozsahu. V každém případě vychází, že v těchto obcích počet Čechů nebyl v žádném případě zanedbatelný, jak se rakouské úřady snažily vykazovat, což mělo svou roli i v bojích o českou školu. 2.3 Spolky Podle článku 12 základního státního zákona čísla 142 z roku 1867 měli rakouští státní občané právo shromažďovat se a vytvářet spolky (Schelle, aj., 2006, s. 87). Hye (1995, s. 97) pak ve své práci uvádí, že spolek je, obecně řečeno, dobrovolným seskupením osob, které se sdružily za účelem dosažení přesně stanoveného a vyměřeného cíle. Toto spojení se děje na základě písemného zakotvení, které vychází ze zásady rovného členství a práva na sebeurčení. Prvním českým spolkem, který vznikl v Ústí nad Labem a angažoval se ve věci zřízení české školy, byla Česká vzdělávací beseda 17 založená roku Od roku 1876 byla zvána již jen Českou besedou (Kaiserová, 1995b). V červenci roku 1880 vznikl ve Vídni německý spolek Der deutsche Schulverein, který, jak tvrdí Doležal (1964) začal ihned působit i v Podkrušnohoří. Podle Kádnera (1935) tento 17 Zároveň byl i prvním českým spolkem v Ústí nad Labem vůbec. 21

23 spolek nepokrytě sledoval germanizační tendence a zakládal německé školy v místech národnostně smíšených často pro nepatrný počet německých dětí. Na obranu proti jeho činnosti (Doležal, 1964) tak vzniká vzápětí i obdobný český spolek, Ústřední matice školská založená v Praze téhož roku jako německý Schulverein. První pobočky v Podkrušnohoří však začaly vznikat až v roce Roku 1885 vznikl asi nejvýznamnější spolek pro podkrušnohorskou oblast. Šlo o spolek Národní jednoty severočeské. K jejímu programu patřilo podle Doležala (1964, s. 18) národní a duševní i hmotné zvelebení krajiny na severu Čech a zejména podpora uplatňování rovného práva českého jazyka v úřadech, školách i ve veřejném životě. Jednotlivé místní pobočky tohoto spolku se pak organizovaly v mnohem větším počtu než pobočky Ústřední matice školské. 19 Aby Němci tomuto novému spolku mohli účinněji čelit, založili roku 1894 další spolek s názvem Bund der Deutschen in Böhmen, jehož pobočky se záhy rozšířily do většiny obcí v Podkrušnohoří. V této době však činnost obou českých spolků v boji za českou školu a národní rovnoprávnost byla podporována Tělocvičnou jednotou Sokol (Doležal, 1964). Následující tabulku č.2 jsem vyhotovil pro lepší přehlednost dat založení jednotlivých poboček spolků dle údajů Doležala (1964), Tlustého (1909) a Staňka (1909). 18 Roku 1883 v Mostě a Teplicích, roku 1884 v Děčíně-Podmoklech. Konkrétně na Ústecku viz tabulka níže. 19 Konkrétně na Ústecku viz tabulka níže. 22

24 Tabulka č.2: Data založení poboček českých spolků ve sledovaných obcích Rok založení poboček spolků Ústřední matice školská Národní jednota severočeská Tělovýchovná jednota Sokol Ústí nad Labem? Krásné Březno Předlice Chabařovice Z tabulky je zřejmé, že kromě Předlic, kde nevznikl spolek žádný, se na ostatních místech vytvořil v letech alespoň jeden spolek, který podporoval místní české obyvatele v jejich snahách o zřízení české školy. Pro Ústí nad Labem se mi tento údaj nepodařilo v prostudované literatuře ani v pramenech zjistit. Domnívám se však, že po roce 1900 však již existovala, neboť se o ní Doležal (1964, s. 19) ve své práci v krátkosti zmiňuje. Datum ovšem neuvádí. 23

25 3. ZŘIZOVÁNÍ ČESKÝCH MENŠINOVÝCH ŠKOL V následujících podkapitolách se budu věnovat jednotlivým, úspěšným i neúspěšným, pokusům o zřízení českých menšinových škol v Ústí nad Labem, Krásném Březně, Předlicích a Chabařovicích a problémům, které se v souvislosti s tím objevily. Než se však zaměřím na jednotlivé obce, musím zde alespoň ve stručnosti zmínit, jak v ideálním případě probíhalo zřizování menšinové školy. Podle 62 (Překlad, 1869b, s ) již zmiňovaného tzv. nového školského zákona o obecné školy měly pečovat místní obce. Žádosti o zřízení menšinových škol byly směřovány na zemskou školní radu, která o jejich zřízení, jak bylo řečeno výše, rozhodovala. Žádosti musely vyhovět dalším požadavkům zákona, především 59 (Překlad, 1869b, s. 185) tzv. nového školského zákona, který stanovil, že obecná škola má býti zřízena všude tam, kde v osadách položených v okruhu jedné hodiny je dle pětiletého průměru více než 40 dětí školou povinných, které musí navštěvovat školu přes půl míle vzdálenou. Zemský zákon ze dne pak tento paragraf upravuje 1 (Zákonník, 1870, s. 74), ve kterém okruh jedné hodiny nahrazuje okruhem jedné míle. To znamená: jestliže občané kterékoliv obce v zemi prokázali, že v okruhu přibližně čtyř kilometrů je čtyřicet dětí, které nemohou navštěvovat školu s mateřským vyučovacím jazykem, je obec povinována tuto školu pro ně zřídit (Měchýř, 1996, s. 69). Tyto požadavky se dokazovaly formou úředních výslechů žadatelů. Byly-li splněny tyto požadavky, následovalo vybrání vhodného místa pro budovu školy, které mělo odpovídat opět znění zemského zákona ze dne , konkrétně 13 24

26 (Zákonník, 1870, s. 75), který nařizoval umístit budovu školy na místo suché, zdravé a neobtěžované hlukem z okolí. Po dostavbě následovala kolaudace budovy, po které se mohlo začít se samotnou výukou. V praxi, jak se více ukáže v konkrétních případech později, však Češi museli čelit řadě překážek. V čele obecních rad bývali především Němci, kteří úsilí českých občanů o zřízení české školy sledovali s despektem. Právě v těchto situacích Němci podle Doležala (1964) využívali zkreslených údajů ze sčítání obyvatelstva jako jeden z argumentů, proč českou školu nezřídit. Poukazovali na to, že většina rodičů je německého původu, jak při sčítání uvedla, a proto nepotřebují české školy pro jejich děti. Mezi další metody německých úředníků, jak píše Doležal (1964), patřily kromě toho výhružky vypovězením z práce či bytů, které museli Češi trpět při dokazování nároků na českou školu při úředních výsleších. Navíc již samotný příchod na úřad, kde výslech probíhal, byl pro mnohého Čecha utrpením, jak tvrdí Měchýř (1996), který dále uvádí ve své práci výpověď očitého svědka takové situace: Víte, jaký to býval na vojně trest, takzvaná ulice? Odsouzenému bylo projít dvěma řadami vojáků, z nichž každý vší silou ho uhodil. Podobnou ulicí musel projít každý český žadatel o školu, předvolaný k úřednímu výslechu. Němečtí policajti a neurvalci stojí na chodbách před úřadovnou, nadávají předvolaným veřejně a provokují je. Krušná chvilka, která mnohého žadatele zalekne tak, že k výslechu nejde (Měchýř, 1996, s. 73). Pokud se i přesto Čechům podařilo docílit zřízení školy, Němci, podle Doležala (1964), hledali jakékoli záminky pro její zrušení. Nejčastěji touto záminkou byly špatné hygienické podmínky. V neposlední řadě se bránili němečtí úředníci zřizování 25

27 českých škol nekonečnými odvoláními vůči všem nařízením týkajících se těchto škol. I když většina námitek byla zamítnuta, přesto se zřízení školy často oddálilo o několik let. Následkem toho muselo proběhnout nové kolo podávání žádostí o zřízení školy, a nové kolo dokazování, že v dané obci je dostatek dětí školou povinných, neboť děti, kterých se minulé žádosti týkali, mnohdy odrostly školnímu věku. V některých obcích se tak veřejnou menšinovou školu nepodařilo zřídit i desetiletí po první žádosti. Z tohoto důvodu se zřizování českých menšinových škol ujímaly soukromé české spolky jako Ústřední matice školská a jiné výše uvedené. 3.1 Menšinová škola v Ústí nad Labem Potřeba zřízení české školy v Ústí nad Labem vyvstala podle Staňka (1909) dlouho před zřízením Ústřední matice školské za úřadování vlastenecky smýšlejícího příslušníka české šlechty okresního hejtmana hraběte Jindřicha Kolovrata v letech Ten také svolal české rodiče na besedu, kde se rokovalo o potřebě české školy. Jak dále tvrdí Urban (1924) po této výzvě se městští radní hraběte ptali, kdo školu bude zřizovat a následně vydržovat. Hrabě Kolovrat údajně odpověděl: Moji páni, je mi lhostejno, kdo školu postaví, ale česká škola zde do roka musí stát (Urban, 1924, s. 106). Krátce na to byl poslán na nucenou dovolenou, ze které se již do svého úřadu nevrátil. Další snaha o zřízení české školy (Staněk, 1909) se objevila v roce 1881, kdy na severu Čech začaly vznikat české školy Roku 1882 byly první české školy otevřeny v Duchcově, Oseku a Mostě. V této době všechny podporované zcela Ústřední maticí školskou a tudíž byly soukromé. První zcela veřejnou školou se stala přeměnou ze školy soukromé škola v Duchcově v roce Od roku 1887 vznikají i první školy veřejné bez předcházející školy soukromé např. škola v Souši u Mostu. Více viz DOLEŽAL, Jan. Z bojů o českou školu v Podkrušnohoří před první světovou válkou. Liberec: Severočeské krajské nakladatelství, 1964, s

28 V této době spolek Česká Beseda požádala Ústřední matici školskou o zřízení školy v Ústí nad Labem. Ta do města podala žádost o zřízení české školy veřejné. Avšak narazila na odpor městské rady, která donutila české rodiče, kteří prostřednictvím Ústřední matice školské žádali o zřízení, od žádostí odstoupit. Roku 1896 čeští rodiče v Ústí nad Labem opět prostřednictvím Ústřední matice školské žádají o zřízení alespoň školy soukromé, tedy matiční, jejíž veškeré náklady by byly spravovány Ústřední maticí školskou. Podle Urbana (1924) bylo žádosti ze strany úřadů vyhověno, ale problém nastal při hledání vhodných místností pro vyučování. Ceny za pronájem byly pro Ústřední matici školskou příliš vysoké a stavba zcela nové školní budovy byla vyloučena. Město Ústí nad Labem tak zůstalo až do vzniku ČSR roku 1918 bez české školy. 3.2 Menšinová škola v Krásném Březně Podle Urbana (1924) bylo potvrzení žádosti o zřízení české obecné školy v Krásném Březně získáno od zemské školní rady 7. října roku Veškeré náklady na školu měla spravovat Ústřední matice školská, která byla prostředníkem místní české menšiny při podávání žádosti. Ta také zakoupila pro novou školu budovu. Jak Staněk uvádí (1909) bylo právě kvůli této budově vzneseno ze strany místní obce několik námitek týkajících se prováděných adaptací a hygienických podmínek. Vlivem těchto sporů byla škola otevřena až v únoru následujícího roku. Šlo o vůbec první českou školu na Ústecku, kterou se podařilo zřídit a která zároveň začala s výukou Co předcházelo potvrzení žádosti nelze doložit, protože, jak jsem již uvedl v úvodu, kronika školy, která by mohla poskytnout v tomto směru více informací, shořela. V prostudované literatuře jsem též žádné další informace nenašel. 22 Zřídit školu a zároveň začít s výukou nebylo vždy samozřejmé. Příkladem může být i historie české školy v Předlicích, o které je řeč níže. 27

29 Hned po svém otevření se ukázalo, jaký význam česká škola měla pro zdejší menšinu. Podle konferenčního protokolu 23 bylo při zápisu, který se konal 15., 16. a 17. února roku 1897 zapsáno 159 žáků. Protože škola byla otevřena v průběhu školního roku, všichni žáci přestupovali ze škol německých. Dvě místnosti upravené pro školní výuku rázem nestačily a bylo třeba upravit i třetí, což se podařilo následujícího měsíce, kdy škola dostala povolení k úpravě od místní školní rady. Jak se již ukazovalo během roku kapacita školy i tak nestačila. Školní rok 1896/1897 dokončilo na české obecné škole v Krásném Březně 180 dětí. 24 Vedení školy 25 tak požádalo Ústřední matici školskou o rozšíření školy. Ta odmítla a nařídila vedení školy, aby v následujícím roce nepřijímala žáky z okolních obcí. I přes toto nařízení se pouze z Krásného Března dostavilo k zápisu do školního roku 1897/ dětí. Při zápisu do školního roku 1898/1999 bylo do školy přijato již 301 dětí a Ústřední matice školská vyhověla žádosti a pronajala od obce další místnost pro výuku. V této době však dochází k novým událostem, které se citelně dotkly i chodu této školy. V roce 1899 byla obec Krásné Březno připojena k městu Ústí nad Labem. Ústecká městská rada okamžitě zahájila boj proti české škole. Podle Staňka (1909) byl na rodiče vyvíjen nátlak, aby své děti přihlásili na německé školy. Využívala přitom zaměstnavatele rodičů dětí a majitele domů, ve kterých české rodiny žili. Nové rodiny mohli být do domů přijaty pouze s podmínkou, že děti budou přihlášeny na německé školy. To samé platilo i pro přijetí do práce. Výjimkou nebyly ani výpovědi z bytů. Podle Doležala (1964) jenom v roce 1899 bylo českým 23 Archiv města Ústí nad Labem. Česká obecná škola v Ústí nad Labem Krásné Březno , Konferenční protokol 1897/1900, inv. č. 179, nestr. 24 Tamtéž, nestr. 25 Emanuel Šrámek, Jaroslav Tesař, Božena Tesařová. V této době šlo zároveň o jediné učitele na škole. 28

30 rodinám podáno na 160 soudních výpovědí z bytů. 26 Tato pronásledování se táhla až do roku 1903, kdy aktivita německých občanů a městské rady ochabla. Během této doby se škola v Krásném Březně zredukovala na tři třídy, které navštěvovalo kolem stovky žáků. Roku 1905, potom co se situace z minulých let plně uklidnila, místní Češi zaslali zemské školní radě žádost o zveřejnění současné soukromé školy. Podle Staňka (1909) se pod žádost podepsalo 116 rodičů. Tato žádost pak byla zemskou školní radou odeslána okresní školní radě v Ústí nad Labem s nařízením, aby byl proveden výslech. Jak dále Staněk (1909) tvrdí, seznam žadatelů se dostal do rukou ústecké městské rady, která opět jako v roce 1899 zahájila nátlak na rodiče uvedené v seznamu. V továrnách, kde tito žadatelé o zveřejnění české školy pracovali, jim bylo vyhrožováno okamžitou výpovědí, půjdou-li k výslechu. Došlo také k zorganizování majitelů bytů, kteří během měsíce vydali na 90 úředních výpovědí. Když se ukázalo, že ani tato taktika nestačí, začala městská rada s taktikou úředního oddalovaní, která, jak bylo řečeno výše, spočívala v posílání odvolání a protestů. Teprve až v roce 1908 bylo dokončeno řízení, které bylo zasláno zpět zemské školní radě. Ta však své konečné rozhodnutí o žádosti o zveřejnění české školy v Krásném Březně nakonec nikdy nevydala. Česká obecná škola v Krásném Březně tak až do vzniku ČSR zůstala školou soukromou pod patronací Ústřední matice školské. 26 O tyto rodiny se postarala TJ Sokol, když jim zajistila náhradní ubytování. V roce 1903 již i s Národní jednotou severočeskou. Více viz STANĚK, Ludvík. Národnostní poměry v okresu ústeckém. In Vývoj a život českých menšin. Díl II. Most: Severočeské menšinové knihkupectví a nakladatelství D.J. Bukač, 1909, s

31 3.3 Menšinová škola v Chabařovicích První akce, které měly vést ke zřízení české školy v Chabařovicích, začaly podle Tlustého (1909) roku 1895, kdy místní odbor Národní jednoty severočeské začal sbírat podpisy rodičů žádajících pro své děti výuku v českém jazyce. Během deseti let se o prosazení žádosti pokusili třikrát a vždy s nezdarem. Roku 1905 (Kaiser, 1998) byla žádost o zřízení české školy obnovena prostřednictvím řídícího učitele J. V. Charváta 27. Žádost, kterou podepsalo 104 rodičů, byla podána zemské školní radě v květnu roku Úřední výslech rodičů se konal ve dnech 10. a 11. září téhož roku. Podle Tlustého (1909) z původních 104 žadatelů se k výslechu dostavilo pouhých 58. Zbylých 46 bylo nátlakem obce, majiteli dolů a továren, ve kterých žadatelé pracovali, donuceno žádost odvolat. Na 5. listopadu roku 1905 (Urban, 1925) tak byla svolána protestní schůze, která však byla zakázána. Německé úřady zabavily letáky a svolavatele schůze, horníka Václava Růžičku, odsoudily na 24 hodin do vězení za porušení tiskového zákona. Další pokus o zřízení české školy se datuje ke dni 15. května roku 1907 (Tlustý, 1909), kdy byla žádost podána k zemské školní radě. Ta svým výnosem ze dne 22. listopadu žádosti vyhověla a povolila zřízení české veřejné jednotřídní školy, ve které mělo být vyučováno 357 českých dětí, pocházejících z Chabařovic a obcí 28 přidružených k chabařovické jednotřídní škole. Podle Urbana (1925) však místní obecní rada proti tomuto rozhodnutí zaslala stížnost k Ministerstvu kultu a vyučování, ve které poukazuje na to, že na své německé škole zavedla 27 Jan Vladimír Charvát ( ) více viz MEJSTŘÍK, Václav. Učitelé v severočeském hnědouhelném revíru. In Čeští učitelé na cestě k socialismu. Praha: SPN, 1975, s Šlo o obce Přestanov, Český Újezd, Hrbovice a Chlumec. 30

32 vyučování i v češtině, a tudíž že není potřeba otevírat školu novou. Ve skutečnosti se však jednalo pouze o dvě vyučovací hodiny českého jazyka týdně a tak byla stížnost 6. prosince zamítnuta. Obecní rada na zamítnutí reagovala podáním další stížnosti, tentokrát k správnímu soudu. Do stávky školních dětí v prosinci roku 1908 se v podstatě nic nevyřešilo a vše tak zůstalo při starém. Česká škola v Chabařovicích zřízena nebyla. Dne 1. prosince roku 1908, v předvečer císařova jubilea 29, na které bylo vyhlášeno heslo Vše pro dítě (Urban, 1925, s. 24), zahájilo v Podkrušnohoří z podnětu svých rodičů českých dětí školskou stávku, která se stala apelem ke školním úřadům, aby konaly svou povinnost, danou jim zákony (Doležal, 1964). Této stávky se zúčastnily i české děti z Chabařovic na německé škole i přesto, že je místní školní rada odrazovala písemnými pohrůžkami, které ovšem čeští rodiče vraceli s tím, že němčině nerozumí (Urban, 1925). Stávka, která dosáhla vrcholu 5. prosince, získala podporu i u českých škol matičních (soukromých). Tak tomu bylo například v Děčíně, jak dosvědčuje kratičká zpráva z dobových novin. 30 Poté, co Ministerstvo kultu a vyučování rozhodlo, že se postará o odstranění alespoň těch nejnaléhavějších nedostatků v českém menšinovém školství, byla stávka 6. prosince odvolána s tím, že pokud ministerská rozhodnutí nebudou naplněna, bude zahájena znovu (Doležal, 1964). Česká škola v Chabařovicích nakonec byla podle Kaisera (1998) otevřena až 16. září roku 1910 pod patronací Národní jednoty severočeské. Šlo o jednotřídní soukromou školu, kterou roku 1848 se Ferdinand I. (V.) vzdal v Olomouci vlády ve prospěch Františka Josefa I. Více viz PEKAŘ, Jan. Dějiny československé. Praha: Akropolis, s. 30 Der tschechische Schulstreik, Aussiger Tagblatt, , č. 280, r. LII, s

33 podle zápisu do školního roku 1910/1911 z konferenčního protokolu začalo navštěvovat 91 dětí. 31 Tím problémy školy ovšem neskončily. Vyučovací místnost zásadně neodpovídala hygienickým požadavkům. Byla špatně větraná, zcela chybělo osvětlení, což zejména v zimních měsících znemožňovalo výuku, a v neposlední řadě nestačila kapacitně. 32 Všechny tyto problémy se zdejší učitel Ferdinand Knápek 33 snažil, jak vyplývá z protokolů 34, řešit stížnostmi a žádostmi, jak k Národní jednotě severočeské, tak i k okresní školní radě v Ústí nad Labem. Následujícího školního roku 1911/1912 se mu podařilo získat od zemské školní rady povolení pro polodenní vyučování. 35 Nebylo to mnoho, ale myslím si, že alespoň došlo k odlehčení kapacity učebny 36, protože na základě tohoto povolení mohl žáky rozdělit do dvou skupin s tím, že jedna byla vyučována ráno a druhá odpoledne. Ke zveřejnění, rozšíření a ke zlepšení podmínek české obecné školy v Chabařovicích ve větší míře došlo v podstatě až po vzniku ČSR. 3.4 Menšinová škola v Předlicích Obyvatelé české národnosti žijící v Předlicích, kteří byli zaměstnáni většinou jako dělníci ve sklářské huti a chemické továrně, tvořili podle Urbana (1924) v roce již 31 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chabařovicích, Konferenční zápisy 1910/1924, sg. OA/IV 18/1, nestr. 32 Tamtéž, nestr. 33 Teprve v lednu roku 1911 byl do školy přijat ještě jeden učitel - Bedřich Pyšna. 34 Archiv města Ústí nad Labem. Obecná škola v Chabařovicích, Konferenční zápisy 1910/1924, sg. OA/IV 18/1, nestr. 35 Tamtéž, nestr. 36 Šlo ovšem o odlehčení relativní, neboť již školního roku 1912/1913 bylo přijato 169 žáků, kteří byly vyučováni v jedné místnosti. 32

34 početnou menšinu. Ta podle svědectví Františka Mudroňka 37 pod vedením Františka Novotného založila školský komitét, který provedl soupis dětí, jež by českou školu mínily navštěvovat. Na tomto základě pak komitét vyhotovil žádost, kterou adresoval okresní i zemské školní radě a místnímu obecnímu úřadu. Žádost však byla úřady odmítnuta s odůvodněním, že české školy zapotřebí není, neb v místě jest moderní prostorná škola s vyučovacím jazykem německým. 38 Za této situace došlo ke spolupráci s Ústřední maticí školskou, se kterou byla dojednána výstavba školní budovy. Podle Františka Mudroňka 39 pozemek pro školu musel koupit německý občan, protože němečtí majitelé pozemků ho Čechům prodat nechtěli. Se stavbou budovy se začalo roku Stavba však musela být nahlášena a naplánována nikoliv jako škola, ale jako obytný dům, jinak by ji německé úřady opět neschválily. 40 Při stavbě pak plánované příčky mezi kuchyní a pokojem vynechány, tak že stoho byly na tehdejší poměry odpovidající 3 školní třídy, kabynet a byt pro učitele. 41 V době výstavby budovy české školy pravděpodobně došlo k novému a zároveň úspěšnému jednání české menšiny se zemskou školní radou a obecním úřadem ve věci zřízení české školy. 42 Kolaudace budovy ze strany školních úřadů proběhla bez problémů. 43 Obecní úřad však výuku v této budově z důvodů 37 Archiv města Ústí nad Labem. 50 let výročí bojů o českou školu v Předlicích Paměti Františka Mudroňka staršího, sg. 1876, nestr. 38 Tamtéž, nestr. 39 Tamtéž, nestr. 40 Archiv města Ústí nad Labem. Česká státní škola v Ústí nad Labem Předlice , Školní kronika, inv. č. 25, nestr. 41 Archiv města Ústí nad Labem. 50 let výročí bojů o českou školu v Předlicích Paměti Františka Mudroňka staršího, sg. 1876, nestr. 42 Bohužel jsem, ani v prostudované literatuře, ani v pramenech zmínku o tomto faktu nenašel. Škola však otevřena již musela být, neboť Doležal (1964, str. 17) hovoří o jistém německém učiteli Pochlatkovi, který jako člen německého spolku Deutscher Schulverein výrazně bránil otevření již úředně povolené a fakticky taky postavené školy v Předlicích. To, že škola již musela být úřady povolena, plyne také z jejích dalších osudů. 33