AGENTURNÍ ZAMĚSTNÁVÁNÍ

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Lenka Boháčová AGENTURNÍ ZAMĚSTNÁVÁNÍ Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Jan Pichrt, Ph.D. Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): červen 2009

2 Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. V Praze dne Lenka Boháčová N. Frýda České Budějovice

3 Chtěla bych tímto poděkovat panu JUDr. Janu Pichrtovi, Ph.D., vedoucímu mé diplomové práce, za cenné připomínky a účinnou pomoc při zpracování.

4 OBSAH ÚVOD 3 1. POJEM AGENTURNÍHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ ROZVOJ ÚPRAVY DOČASNÉHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ 6 2. VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY AGENTURNÍHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ V ČR ÚMLUVA Č. 181 O SOUKROMÝCH AGENTURÁCH PRÁCE VEŘEJNOPRÁVNÍ ASPEKTY PLATNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY AGENTURNÍHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ PRONÁJEM ZAHRANIČNÍ PRACOVNÍ SÍLY POJEM AGENTUR PRÁCE A FORMY ZPROSTŘEDKOVÁNÍ ZAMĚSTNÁNÍ POVOLENÍ K ZPROSTŘEDKOVÁNÍ ZAMĚSTNÁNÍ SOUKROMOPRÁVNÍ ASPEKTY PLATNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY AGENTURNÍHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ ZÁVISLÁ PRÁCE SMLUVNÍ VZTAHY V AGENTURNÍM ZAMĚSTNÁVÁNÍ VZTAH MEZI AGENTUROU PRÁCE A ZAMĚSTNANCEM VZTAH MEZI AGENTUROU PRÁCE A UŽIVATELEM PÍSEMNÝ POKYN AGENTURY PRÁCE VZTAH MEZI ZAMĚSTNANCEM AGENTURY PRÁCE A UŽIVATELEM OMEZENÍ A UKONČENÍ DOČASNÉHO PŘIDĚLENÍ OMEZENÍ TRVÁNÍ DOČASNÉHO PŘIDĚLENÍ OMEZENÍ AGENTURNÍHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ KOLEKTIVNÍ SMLOUVOU SKONČENÍ DOČASNÉHO PŘIDĚLENÍ ROVNOST PRACOVNÍCH A MZDOVÝCH PODMÍNEK OBECNÉ POJETÍ ZÁSADY ROVNÉHO ZACHÁZENÍ A ZÁKAZU DISKRIMINACE (EXKURZ) ROVNOST PRACOVNÍCH A MZDOVÝCH PODMÍNEK PŘI DOČASNÉM PŘIDĚLENÍ ZAMĚSTNANCE ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU A JEJÍ NÁHRADA 52 ZÁVĚR 56 1

5 SEZNAM ZKRATEK 58 POUŽITÁ LITERATURA 59 ZUSAMMENFASSUNG 62 NÁZEV DIPLOMOVÉ PRÁCE V ANGLICKÉM JAZYCE 64 KLÍČOVÁ SLOVA - KEYWORDS 64 2

6 ÚVOD Problematika zaměstnávání osob plní klíčovou roli pro úspěšné fungování státní ekonomiky i celé společnosti. Zaměstnávání osob v pracovním poměru představuje určitou jistotu finančního zabezpečení těchto osob, ale na druhé straně umožňuje i řádný výkon všech funkcí státu, je-li zajištěna určitá stabilita setrvání pracovníků na svých pozicích. Úroveň státu je však navázána i na vývoj ekonomických ukazatelů. Stát jako každý jiný subjekt musí fungovat také jako podnikatel. Ekonomický růst je mimo jiné závislý na optimálním poměru mezi náklady na určitou činnost a ziskem z ní dosahovaným. Důsledkem tohoto postupu je snaha podnikatelů přizpůsobit své nutné náklady celkové ekonomické situaci a pružně tak reagovat na konkrétní poptávky po jejich produktech. Růst a pokles výroby však naráží na poměrně malou flexibilitu zvyšování a především snižování počtu zaměstnanců podnikatele. Klasický model zaměstnávání upřednostňuje stabilitu pracovního poměru, ale dokáže jen s obtížemi reagovat na náhle se měnící potřeby podnikatele. Uvedený nedostatek je řešen právě prostřednictvím agenturního zaměstnávání. Tento typ zaměstnávání se od klasického liší v tom ohledu, že zaměstnavatel nezaměstnává svého zaměstnance pro své potřeby, nýbrž pro osobu třetí na základě její poptávky. Právním řádem je tento institut upraven jakožto svébytná forma zprostředkování zaměstnání, která se snaží propojit právní jistotu a stabilitu pracovního poměru (security) s flexibilitou a efektivitou potřeb zaměstnavatele (flexibility). Výsledkem je tzv. model flexicurity, který nachází své příznivce ve vyspělých ekonomikách. Specifická povaha tohoto institutu je promítnuta do více právních předpisů práva soukromého i veřejného, z čehož je patrná jeho silná mezioborová vazba. Vzhledem k tomu, že se jedná o problematiku poměrně novou, dochází k novelizacím nedostatečné nebo nevyhovující právní úpravy. V některých případech právní úprava i chybí a konkrétní problémy jsou řešeny až praxí. Zároveň je patrný narůstající zájem odborníků o tuto problematiku, přestože je rozsah vydaných odborných statí stále velmi omezený, a i celkového zájmu ze strany veřejnosti. 3

7 Jak jsem již zmínila, problematika agenturního zaměstnávání je oblastí velmi širokou a náplní této práce není ji celou podrobně rozebrat. Mým cílem je seznámit případné čtenáře s obecnými otázkami agenturního zaměstnávání a jeho platnou právní úpravou. Jedna kapitola je věnována také vývoji tohoto institutu v ČR a na mezinárodní úrovni, s důrazem na rozbor Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 181 o soukromých agenturách práce. Platnou právní úpravu ve své práci dělím na problematiku veřejnoprávní a soukromoprávní, kterou se zabývám podrobněji. Při výkladu jednotlivých aspektů agenturního zaměstnávání nejdříve uvádím jejich obecný výklad než přistoupím k rozboru specifických znaků agenturního zaměstnávání. Mimo rozsah této práce zůstávají některé oblasti, které s agenturním zaměstnáváním úzce souvisejí. Vynechala jsem je z toho důvodu, že mým cílem je spíše podrobnější rozbor vybraných problémů než obecné shrnutí všech aspektů agenturního zaměstnávání. V závěrečné kapitole této práce se zabývám shrnutím významu agenturního zaměstnávání a nastiňuji dle mého názoru nejzásadnější nedostatky současné právní úpravy. 4

8 1. POJEM AGENTURNÍHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ Agenturní zaměstnávání je svou povahou formou zprostředkování zaměstnání. Obecně lze zprostředkování zaměstnání definovat na základě ustanovení 14 ZoZ jako a) vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly, b) zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení a c) poradenská a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí. K této zákonné definici je třeba ještě dodat, že za zprostředkování zaměstnání podle výše uvedeného písmena b) se rovněž považuje, je-li cizinec vyslán svým zahraničním zaměstnavatelem k výkonu práce na území České republiky na základě smlouvy s českou právnickou nebo fyzickou osobou a obsahem této smlouvy je pronájem pracovní síly 1. Zprostředkovatelskou činnost můžeme považovat za činnost výlučnou, neboť ji v současné době mohou provádět pouze dvě skupiny subjektů, a to úřady práce jakožto státní subjekty a právnické nebo fyzické osoby, pokud mají povolení ke zprostředkování zaměstnání (agentury práce). Působnost úřadů práce je omezena na bezplatnou zprostředkovatelskou činnost podle ustanovení 14 odst.1 písm. a) a c) ZoZ, zatímco agentury práce mohou kromě vyhledávání zaměstnání pro zájemce a zaměstnanců pro budoucího zaměstnavatele a poradenské a informační činnosti vykonávat také zprostředkovatelskou činnost formou zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele. Samotná podstata agenturního zaměstnávání je upravena v ustanovení 2 odst. 5 ZP a spočívá v tom, zaměstnavatel (agentura práce) přiděluje dočasně svého zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli (uživateli) na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti, kterým se agentura práce zaváže zajistit 1 JOUZA, L., ŽENÍŠKOVÁ, M., SALAČOVÁ, M. Agenturní zaměstnávání. Praha: ASPI, a.s., 2005, s

9 svému zaměstnanci dočasný výkon práce podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti u uživatele a zaměstnanec se zaváže tuto práci konat podle pokynů uživatele a na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, uzavřené mezi agenturou práce a uživatelem. 2 Myslím, že je již na tomto místě vhodné uvést některé základní skutečnosti, které z výše uvedené definice vyplývají a kterými se budu podrobněji zabývat na jiných místech této práce. Předně můžeme uvést, že pro agenturní zaměstnávání je charakteristický vzájemný vztah mezi třemi samostatnými subjekty, kterými jsou agentura práce, její zaměstnanec a uživatel. Vztah mezi těmito subjekty však není čistě trojstranný, nýbrž jej lze vymezit jako kombinaci tří dvoustranných právních vztahů, jejichž účastníkem je vždy jedna z dvojic výše uvedených subjektů. 3 Vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (agenturou práce) je založen pracovní smlouvou nebo dohodou o pracovní činnosti, které jsou povahy čistě pracovněprávní, naopak dohoda o dočasném přidělení zaměstnance uzavřená mezi agenturou práce a uživatelem je považována za obchodněprávní či některými autory 4 za hybridní (smíšenou). 5 Charakteristickým znakem agenturního zaměstnávání je rovněž jeho dočasnost ve smyslu dočasného přidělení zaměstnance agenturou práce k uživateli. 1.1 ROZVOJ ÚPRAVY DOČASNÉHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ S rozvojem moderní ekonomiky a zvyšováním výrobních potřeb podnikatelů se na trhu práce objevila potřeba vyšší flexibility pracovních sil. Podnikatelé začali pociťovat zvýšenou potřebu po pružných pracovnících, kteří budou podnikateli 2 PICHRT, J. In BĚLINA, M. a kol. Zákoník práce. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s Dostupný z: 4 srov. GREGOROVÁ, Z. Agenturní zaměstnávání nová právní úprava v českém pracovním právu. Právo a zaměstnání, 2005, č. 2, s. 4. ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s. 27. Dostupný z: 5 PICHRT, J. In BĚLINA, M. a kol. Zákoník práce. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s

10 k dispozici podle jeho potřeby v závislosti na růstu nebo poklesu počtu zakázek. Protože se tento jev neobjevoval pouze v některých oborech činnosti, ale jednalo se o všeobecný fenomén, bylo nutné, aby státy tomuto vývoji přizpůsobily své právní řády. 6 Tento požadavek našel (nejen) v našem právním řádu vyjádření v institutu agenturního zaměstnávání. Jedná se o zákonnou formu zprostředkování práce, jejímž hlavním znakem je flexibilita. Je vyhledáváno i samotnými zaměstnanci, kteří touto formou zaměstnávání mohou poměrně rychle řešit obtížné nalezení stabilního pracovního poměru, zejména u studentů je kladně hodnocena rychlost nalezení pracovní pozice. 7 Agenturní zaměstnávání pomáhá i v boji s nelegální prací, neboť umožňuje uživateli k výkonu práce legálně využívat dočasně přiděleného zaměstnance, jehož vyhledání i propuštění je poměrně jednoduché. 8 Zaměstnanec je k dispozici ihned, navíc jeho znalosti, schopnosti a praxe jsou už prověřené agenturou práce a odpadá tedy pochybení při výběru vhodného kandidáta. Tím dochází k úspoře finančních prostředků uživatele. Aby však nedocházelo k upřednostňování agenturního zaměstnávání před klasickým zaměstnáváním kmenových zaměstnanců, vyplývá z právní úpravy ten důsledek, že tato forma zaměstnávání musí být vždy finančně náročnější. 9 Sice dochází k úsporám uživatele díky tomu, že zaměstnanec vykonává práci u uživatele jen v případě jeho poptávky, ovšem agentury práce svou činnost vykonávají jako podnikatelé a tedy za účelem dosažení zisku. Aby nedocházelo k obcházení zákona a diskriminaci, kdy zvýšený náklad na agenturního zaměstnance v podobě zisku agentury práce by byl zobrazen např. v nižších mzdových nákladech na tohoto zaměstnance, stanoví ZP povinnost zajistit rovné pracovní a mzdové podmínky tohoto zaměstnance. 6 JOUZA, L. Agenturní zaměstnávání, Dočasné zapůjčování zaměstnanců podle zákona o zaměstnanosti. Práce a mzda, 2004, č , s ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s. 3. Dostupný z: 8 ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s. 4. Dostupný z: 9 JOUZA, L. Agenturní zaměstnávání, Dočasné zapůjčování zaměstnanců podle zákona o zaměstnanosti. Práce a mzda, 2004, č , s

11 Je třeba upozornit i na nejzásadnější nevýhodu agenturního zaměstnávání, kterou je poměrně vysoká nejistota zaměstnanců, neboť agentury práce se orientují především na zprostředkovatelskou činnost a počet jejich zaměstnanců se mění v závislosti na poptávce ze strany uživatelů. Agenturní zaměstnanci jsou také obvykle prvními, kterých se dotkne pokles výroby u uživatele, neboť možnosti skončení dočasného přidělení agenturního zaměstnance si agentura práce s uživatelem mohou sjednat velmi široce a bez ohledu na vůli tohoto zaměstnance. Tato nejistota agenturního zaměstnávání je zřetelná zejména v době současné hospodářské krize, kdy agenturní zaměstnanci jsou obvykle prvními, kterých se dotýká potřeba zaměstnavatele (uživatele) snižovat počet pracovních sil. 8

12 2. VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY AGENTURNÍHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ V ČR K úpravě institutu agenturního zaměstnávání v našem právním řádu došlo dne , kdy nabyl účinnosti ZoZ. Tímto dnem bylo sice agenturní zaměstnávání poprvé právně zakotveno, ale již před účinnosti tohoto zákona (i přes absenci výslovné právní úpravy) na našem území působily subjekty, jejichž podnikání vykazovalo znaky činnosti soukromých agentur práce 10. Příčinou, proč na našem území podnikaly subjekty, jejichž existence nebyla právním řádem upravena, je skutečnost, že na mezinárodní úrovni byla přijata Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 181 o soukromých agenturách práce, která je považována za základní úpravu agenturního zaměstnávání (viz kapitola 2.1). Z důvodu přijetí Úmluvy bylo tedy nutné zakotvit institut agenturního zaměstnávání i v našem právním řádu. 11 Zajímavostí je jistě skutečnost, že činnost agentur práce (dříve označovaných jako tzv. zprostředkovatelny práce) byla upravena již v ZoZ 1991, konkrétně v ustanovení 5, podle kterého mohla zprostředkování zaměstnání provádět bezplatně i za úhradu právnická nebo fyzická osoba, jestliže měla k takové činnosti povolení. Nicméně možnost přijetí osoby do zaměstnání k agentuře práce za účelem jeho dočasného přidělení k jinému zaměstnavateli legislativně upravena nebyla 12 a náš právní řád tedy předpokládal existenci institutu agenturního zaměstnávání, aniž by upravoval jeho podstatu. Z tohoto důvodu využívaly agentury 13 pro rozvoj své podnikatelské činnosti ustanovení 38 odst. 4 ZP 1965, které upravovalo institut tzv. dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě, které bylo zpravidla doplněno ještě dalším smluvním vztahem, sjednaným podle obchodního práva. V obecné rovině mohl být tento institut po dohodě se zaměstnancem využíván každým 10 PICHRT, J. In BĚLINA, M. a kol. Zákoník práce. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s PICHRT, J. Některé úvahy nad novou právní úpravou agenturního zaměstnávání. Práce a mzda, 2004, č , s JOUZA, L., ŽENÍŠKOVÁ, M., SALAČOVÁ, M. Agenturní zaměstnávání. Praha: ASPI, a.s., 2005, s Označení agentury pochopitelně není nejvhodnější, ale budeme jej používat pro označení subjektů působících jako agentury práce před účinností ZoZ. 9

13 zaměstnavatelem, nešlo tedy o institut, který by vznikl pro potřeby agentur. Podstatou institutu dle ustanovení 38 odst. 4 ZP 1965 bylo uzavření dvou smluv, a to dohody dle ustanovení 38 odst. 4 ZP 1965 mezi zaměstnavatelem a přiděleným zaměstnancem o jeho dočasném přidělení k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě v obligatorní písemné formě a dohody dle ustanovení 2 odst. 2 prováděcího vládního nařízení k ZP 1965 mezi zaměstnavatelem a právnickou nebo fyzickou osobou, ke které byl zaměstnanec přidělen. Obsahem této dohody byl závazek právnické nebo fyzické osoby, ke které byl zaměstnanec přidělen, uhradit zaměstnavateli dohodnutou část mzdy zaměstnance, případně i náhrady cestovních výdajů, neboť osobou povinnou k výplatě mzdy zaměstnanci zůstával zaměstnavatel, který však ze svého zaměstnance neměl prospěch. Vycházíme-li z definice podnikání obsažené v ustanovení 2 odst. 1 ObchZ 14, jejímž jedním ze znaků je dosažení zisku, představovalo dočasné přidělení podle ustanovení 38 odst. 4 ZP 1965 problém, neboť agentury si nemohly s právnickou nebo fyzickou osobou, ke které byl zaměstnanec přidělen, sjednat jiné finanční plnění než náhradu mzdy a cestovních výdajů zaměstnance. Jinou možností bylo i uzavírání smluv mezi agenturami a právnickými nebo fyzickými osobami z oblasti práva obchodního, v nichž byly sjednávány podmínky dočasného přidělení zaměstnance včetně ziskové složky agentury. Tyto smlouvy však neměly žádný přímý vztah k zaměstnanci. 15 Je třeba si uvědomit, že institut dočasného zapůjčení zaměstnance nebyl primárně určen potřebám agentur, a proto došlo v souvislosti s účinností nového ZoZ ke zrušení ustanovení 38 odst. 4 ZP 1965, neboť paralelní existence tohoto institutu, který začal být agenturami využíván právě kvůli absenci výslovné právní úpravy, by zabránila řádnému uplatňování nové právní úpravy agenturního zaměstnávání. Důvodů pro uskutečněné řešení bylo hned několik postup podle ustanovení 38 odst. 4 ZP 1965 nezaručoval dostatečnou ochranu dočasně přidělených zaměstnanců v rozsahu požadovaném směrnicí EU č. 91/383 o pracovním prostředí (podmínky tzv. dočasných zaměstnanců), kritizován byl i rozpor se ZoZ 1991, v němž byla zakotvena povinnost 14 Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. 15 PICHRT, J. Agenturní zaměstnávání v českém právním řádu a praxi. In České právo na prahu Evropské unie, Praha: Acta Universitatis Carolinae Iuridica, 2004, č. 1-2, s

14 zaměstnavatelů zajišťovat plnění běžných úkolů svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnávají v pracovněprávních vztazích (v tomto případě hovoříme o tzv. zákazu švarcsystému) či všeobecný nesoulad se zněním ratifikované Úmluvy. 16 Jiní autoři 17 však zrušení ustanovení 38 odst. 4 ZP 1965 nepovažují za správné řešení. Argumentují tím, že ve své původní podobě šlo o významný nástroj řešení krátkodobého snížení potřeby práce u jednoho zaměstnavatele a naopak krátkodobého zvýšení počtu zaměstnanců u jiného zaměstnavatele potřebné především v době sezónních prací. Nelze opominout ani využití tohoto institutu v souvislosti s účastí zaměstnanců na odborných stážích apod. Na obranu zrušení ustanovení 38 odst. 4 ZP 1965 lze uvést, že bylo zabráněno zneužívání institutu dočasného přidělení zaměstnance a možného obcházení zákona, jakož i zakotvení výjimky z nutnosti dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě pouze prostřednictvím institutu agenturního zaměstnávání v ustanovení 13 odst. 2 písm. h) ZP 18. Jak již bylo uvedeno, institut agenturního zaměstnávání byl do našeho právního řádu začleněn ZoZ ve spojení se zákonem č. 436/2004 Sb. Vzhledem k tomu, že agenturní zaměstnávání je svou podstatou formou zprostředkování zaměstnání, došlo konečně k výslovné úpravě možnosti zaměstnávat fyzické osoby agenturou práce za účelem výkonu jejich práce pro uživatele a tím i k rozšíření způsobů zprostředkování zaměstnání upravených českým právním řádem. 19 Problematika agenturního zaměstnávání nebyla (a není) upravena jedním právním předpisem. Je to dáno tím, že agenturní zaměstnávání obsahuje prvky práva soukromého i veřejného s ingerencí státu. Veřejnoprávní otázky byly zahrnuty do hlavy IV. ZoZ, konkrétně do ustanovení 58 až 66, která jsou s menšími odchylkami platná dodnes. Soukromoprávní úprava agenturního zaměstnávání klade důraz na vymezení samotné podstaty tohoto institutu, 16 JOUZA, L., ŽENÍŠKOVÁ, M., SALAČOVÁ, M. Agenturní zaměstnávání. Praha: ASPI, a.s., 2005, s , GREGOROVÁ, Z. Agenturní zaměstnávání nová právní úprava v českém pracovním právu. Právo a zaměstnání, 2005, č. 2, s Zaměstnavatel může dočasně přidělit zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě jen podle 2 odst. 5 (ZP), s výjimkou případů prohlubování nebo zvyšování kvalifikace u jiné právnické nebo fyzické osoby. 19 PICHRT, J. Některé úvahy nad novou právní úpravou agenturního zaměstnávání. Práce a mzda, 2004, č , s

15 stanovení práv a povinností smluvních stran a je tedy logické, že byla začleněna přímo do hlavního právního předpisu pracovního práva zákoníku práce. Konkrétně šlo o ustanovení 38a a 38b začleněné v hlavě I. (Vznik, změny a skončení pracovního poměru) části druhé ZP Platná právní úprava v ZP tuto úpravu v podstatě beze změny přejala, podrobné úpravě je věnována kapitola ÚMLUVA Č. 181 O SOUKROMÝCH AGENTURÁCH PRÁCE Základní úprava agenturního zaměstnávání je obsažena v Úmluvě, která byla přijata Generální konferencí práce dne , pro Českou republiku vstoupila v platnost dne a byla publikována pod č. 38/2003 Sb.m.s. 20 Jak jsem již uvedla výše, právní úprava agenturního zaměstnávání byla do našeho právního řádu začleněna až s účinností ZoZ. S ohledem na časovou prodlevu bylo depozitáři Úmluvy dne doručeno oznámení, že služby spočívající v zaměstnávání pracovníků (soukromou agenturou práce) s cílem dát je k dispozici třetí straně, kterou může být fyzická osoba nebo právnická osoba (uživatelský podnik), jež stanoví jejich úkoly a dohlíží nad jejich provedením, nejsou v okamžiku oznámení realizovány a právní řád ČR je v dané chvíli neumožňuje, přičemž je připravována novela zákona o zaměstnanosti, jež má tuto formu zaměstnávání umožnit. 21 V preambuli Úmluvy je zdůrazněna důležitost pružnosti ve fungování trhů práce, význam činnosti soukromých agentur práce na trhu práce, potřeba chránit pracovníky před zneužíváním a v neposlední řadě také potřeba revize Úmluvy o agenturách práce činných za úplatu z roku Úmluva ve svých úvodních ustanoveních definuje základní pojmy, z nichž je nepochybně nejpodstatnější samotné vymezení soukromé agentury práce jako jakékoliv fyzické nebo právnické osoby nezávislé na veřejných orgánech, která poskytuje jednu nebo více služeb trhu práce uvedených v čl. 1 Úmluvy. Konkrétně jde o služby spočívající ve sblížení nabídek a žádostí o zaměstnání, aniž by se soukromá agentura 20 GREGOROVÁ, Z. Agenturní zaměstnávání nová právní úprava v českém pracovním právu. Právo a zaměstnání, 2005, č. 2, s PICHRT, J. Agenturní zaměstnávání v českém právním řádu a praxi. In České právo na prahu Evropské unie, Praha: Acta Universitatis Carolinae Iuridica, 2004, č. 1-2, s

16 práce stala stranou v budoucnu vzniklého pracovního poměru, služby spočívající v zaměstnávání pracovníků s cílem dát je k dispozici uživatelskému podniku a jiné služby vztahující se k hledání zaměstnání. Tato základní definice byla inkorporována i do našeho právního řádu, konkrétně do ustanovení 14 odst. 1 ZoZ. Nyní bych se stručně věnovala ostatním článkům Úmluvy. Co se týče působnosti Úmluvy, vztahuje se obecně na všechny soukromé agentury práce, na všechny kategorie pracovníků a všechna odvětví ekonomické činnosti mimo přijímání a umisťování námořníků. Zároveň je však Úmluvou stanovena možnost, aby členský stát za určitých okolností zakázal činnost soukromých agentur práce ve vztahu k určitým kategoriím pracovníků nebo odvětvím ekonomické činnosti či vyloučil pracovníky v některých odvětvích ekonomické činnosti z rozsahu působnosti Úmluvy. Tohoto oprávnění zatím v našem právním řádu nebylo využito. Podstatné je i znění čl. 3 Úmluvy, kde je členským státům uložena povinnost přizpůsobit právní řád přijaté Úmluvě a upravit právní postavení soukromých agentur práce a podmínky jejich činnosti. Pro postavení zaměstnanců agentury práce je pak rozhodující ustanovení článků 4 a 5 Úmluvy, v nichž je vysloven zákaz diskriminace a zásada rovného zacházení, stejně jako právo těchto zaměstnanců na svobodu sdružování a právo kolektivně vyjednávat. Současně však nesmí být zásada rovného zacházení aplikována tak, aby znemožnila agenturám práce realizaci cílených programů nebo speciálních služeb zaměřených na pomoc znevýhodněným kategoriím zaměstnanců. 22 V čl. 7 je stanovena obecná zásada, že agentury práce nesmí pracovníkům účtovat žádné poplatky nebo náklady, zákaz je možné prolomit v případě některých kategorií pracovníků a služeb a po konzultaci s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů. Náš právní řád takovéto výjimky však také nepřipouští. 23 Členskému státu je dále stanovena povinnost 22 GREGOROVÁ, Z. Agenturní zaměstnávání nová právní úprava v českém pracovním právu. Právo a zaměstnání, 2005, č. 2, s ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s. 18. Dostupný z: 13

17 zajistit odpovídající ochranu pracovníků soukromých agentur práce (tj. zaměstnanců agentur práce) v následujících otázkách: - svobody sdružování, - minimální mzdy, - pracovní doby a jiných pracovních podmínek, - dávek podle zákonných systémů sociálního zabezpečení, - přístupu k výcviku, - ochrany zdraví a bezpečnosti při práci, - náhrady při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání, - náhrady v případě platební neschopnosti a ochrany pracovníků, - ochrany a dávek v mateřství a v rodičovství. Zároveň je členskému státu uložena povinnost určit a rozdělit odpovědnost mezi agenturu práce a uživatele ve všech výše uvedených oblastech s výjimkou svobody sdružování, která se realizuje výlučně u agentury práce jako zaměstnavatele. 24 V čl. 13 a 14 Úmluvy jsou dále zakotveny některé veřejnoprávní aspekty činnosti agentur práce. Konkrétně je předvídána spolupráce mezi agenturami práce a veřejnými službami zaměstnanosti, avšak veřejným orgánům nesmí být odňata konečná pravomoc nad formulováním politiky trhu práce a kontrolou a nakládáním s veřejnými prostředky, s čímž souvisí i povinnost agentur práce poskytovat veřejným orgánům informace stanovené národními právními řády. Nadřazenost veřejných orgánů je zřejmá i z jejich pravomoci provádět dohled nad činností agentur práce a dodržováním povinností vyplývajících z národních právních řádů. Tímto stručným rozborem Úmluvy jsme získali přehled o dalších charakteristických znacích agenturního zaměstnávání, které jsou členské státy povinny zahrnout do svých národních úprav. 24 GREGOROVÁ, Z. Agenturní zaměstnávání nová právní úprava v českém pracovním právu. Právo a zaměstnání, 2005, č. 2, s

18 3. VEŘEJNOPRÁVNÍ ASPEKTY PLATNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY AGENTURNÍHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ Veřejnoprávní úprava agenturního zaměstnávání je obsažena v ustanoveních 14 a 58n. ZoZ a v 20a a 33a ZIP. Podstatou ustanovení 14 odst. 1 ZoZ je vymezení zprostředkování zaměstnání jako činnosti spočívající ve - vyhledávání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází a vyhledávání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly, - zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, který ji přiděluje a dohlíží na její provedení (agenturní zaměstnávání), - poradenské a informační činnosti v oblasti pracovních příležitostí. 3.1 PRONÁJEM ZAHRANIČNÍ PRACOVNÍ SÍLY Zprostředkováním zaměstnání formou agenturního zaměstnávání je také případ, kdy cizinec je vyslán svým zahraničním zaměstnavatelem k výkonu práce na území ČR na základě smlouvy s českou právnickou nebo fyzickou osobou, je-li obsahem této smlouvy pronájem pracovní síly. Pojem pronájem pracovní síly není právním řádem přímo definován, odvozuje se z některých ustanovení ZDP a ZoZ. ZDP ve svém ustanovení 17 odst. 3 stanoví, že poplatníci, kteří mají na území ČR své sídlo nebo místo svého vedení, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdroje na území ČR, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí, přičemž podobná povinnost je ZDP stanovena i pro fyzické osoby. Z výše uvedeného vyplývá, že pro účely ZDP je zaměstnavatelem i poplatník, u kterého zaměstnanci vykonávají práci podle jeho příkazů, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí. ZDP předvídá ještě tzv. mezinárodní pronájem pracovní síly, jehož podstatou je poskytnutí zaměstnanců zahraniční společnosti společnosti české, kdy zahraniční společnost má sice se svými zaměstnanci formálně uzavřený pracovní poměr, ale jejich práci neřídí a 15

19 nezodpovídá za ně. Tito zaměstnanci jsou zaměstnáváni českou společností a vyplácená odměna za práci je považována za příjem vyplácený českou společností, tj. zaměstnavatelem, i když formálně je tento příjem obsažen v úhradě vyplácené pronajímateli, tj. zahraniční společnosti. Zdanění podléhá pouze ta část úhrady české společnosti zahraničnímu pronajímateli, která odpovídá výši příjmu zaměstnance, rozdíl mezi celkovou úhradou a příjmem zaměstnance je smluvenou odměnou pronajímateli za zprostředkování. 25 V souvislosti s výše zmíněnou úpravou v ZDP bylo nutné zavést institut pronájmu pracovní síly i do ZoZ. Důvodem byla především nutnost úpravy pojmu pronájmu pracovní síly v ZoZ jakožto hlavním prameni oblasti zaměstnanosti, respektive rozšíření forem zprostředkování zaměstnání, a dále dostatečná ochrana trhu práce a zaměstnanosti před nežádoucím vstupem zahraničních zaměstnanců. Pronájmem pracovní síly podle ZoZ je smluvní vztah mezi zahraniční a tuzemskou společností, jehož účelem je vyslání zaměstnance zahraniční společnosti do české společnosti, kdy jedním ze znaků smluvního vztahu je dosažení zisku. Protože jde o zprostředkování zaměstnání podle ustanovení 14 ZoZ, musí mít zahraniční společnost k této činnosti povolení MPSV a splňovat podmínky uvedené v ZoZ. Není přitom rozhodné, zda jsou zaměstnanci vysíláni přímo svým zahraničním zaměstnavatelem za účelem pronájmu nebo se jedná o vysílání prostřednictvím zahraniční agentury práce, vždy je nutné, aby měl dotčený subjekt povolení MPSV. Výjimka z tohoto obecného pravidla je stanovena v případě, kdy služby v oblasti zprostředkování zaměstnání mají charakter dočasnosti a ojedinělosti. 26 Je důležité upozornit, že uvedené podmínky musí být splněny kumulativně, tj. musí se jednat o činnost spočívající ve zprostředkování zaměstnání formou pronájmu pracovní síly, které je dočasné a ojedinělé, tedy nejedná se o systematickou činnost zahraniční agentury práce. Za jistý druh kontroly neobcházení zákona lze považovat zákonem stanovenou povinnost takovéto zahraniční agentury práce oznámit MPSV nejpozději v den zahájení své dočasné a ojedinělé 25 JOUZA, L., ŽENÍŠKOVÁ, M., SALAČOVÁ, M. Agenturní zaměstnávání. Praha: ASPI, a.s., 2005, s JOUZA, L. Pronajímání pracovních sil. Právní rádce, 2006, č. 2, s JOUZA, L., ŽENÍŠKOVÁ, M., SALAČOVÁ, M. Agenturní zaměstnávání. Praha: ASPI, a.s., 2005, s

20 činnosti v ČR údaje stanovené v ustanovení 61 odst. 1 až 3 ZoZ a dále dobu, po kterou bude tato činnost vykonávána. 27 Pro úplnost uveďme ještě případ, kdy je zaměstnanec zahraniční společnosti vyslán k české společnosti, aniž by byly naplněny znaky pronájmu pracovní síly. Povolení MPSV tedy logicky nebude potřeba, neboť se vůbec nejedná o zprostředkování zaměstnání podle ustanovení 14 odst. 2 ZoZ POJEM AGENTUR PRÁCE A FORMY ZPROSTŘEDKOVÁNÍ ZAMĚSTNÁNÍ Agenturou práce je právnická nebo fyzická osoba, která je na základě povolení vydaného MPSV oprávněna vykonávat zprostředkovatelskou činnost blíže vymezenou v ustanovení 14 ZoZ. Narozdíl od druhého subjektu působícího v oblasti zprostředkování zaměstnávání, úřadů práce, mohou agentury práce vykonávat tuto činnost i za úhradu. Výlučnou činností agentur práce je však zprostředkování zaměstnání podle ustanovení 14 odst. 2 ZoZ, tj. formou zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení. 29 Agentura práce vystupuje jako zaměstnavatel a může svého zaměstnance dočasně přidělit k výkonu práce pro uživatele jen na základě písemné dohody o dočasném přidělení zaměstnance uzavřené s uživatelem podle ustanovení 308 ZP. 30 Agentura práce však nemůže přidělit k výkonu práce u uživatele zaměstnance, kterému byla vydána tzv. zelená karta, neboť smyslem zelených karet je především snaha získat pro český trh práce kvalifikované zahraniční pracovníky, kteří mají zájem se na našem území usadit, a nikoli podpora dočasného zaměstnávání, 31 které je charakteristické pro činnost agentur práce ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s. 17. Dostupný z: 28 JOUZA, L. Pronajímání pracovních sil. Právní rádce, 2006, č. 2, s VYSOKAJOVÁ, M. Nová právní úprava agenturního zaměstnávání a její aplikace v praxi. Právní fórum. 2005, č. 1, s ZoZ nesprávně odkazuje na ustanovení 38a odst. 2 ZP 1965, tedy na již neúčinnou právní úpravu. 31 BIČÁKOVÁ, O. Navrhované změny v agenturním zaměstnávání od Práce a mzda, 2008, č. 5, s JAKUBKA, J. In JAKUBKA, J., HLOUŠKOVÁ, P., HOFMANNOVÁ, E. a kol. Zákoník práce, prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem k aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2009, s

21 Agentury práce mohou podle ustanovení 58 odst. 1 ZoZ provádět zprostředkování zaměstnání na území ČR, z území ČR do zahraničí nebo ze zahraničí na území ČR s tím, že daná forma zprostředkování vychází z povolení uděleného MPSV. Žadatel má tedy povinnost uvést v žádosti o vydání povolení územní obvod, kde hodlá zprostředkování zaměstnání provádět. 33 Vybraný územní obvod je možné v budoucnu i rozšířit, a to na základě nové žádosti. Agentura práce pak bude disponovat více vydanými povoleními, které se budou lišit svou územní působností. Samozřejmě je nutné zaplatit další správní poplatek. Zprostředkování zaměstnání agenturami práci je zásadně prováděno jako podnikatelská činnost 34, která však není živností, 35 neboť ŽZ tuto činnost za živnost nepovažuje. 36 Zprostředkování zaměstnání mohou agentury práce provádět bezplatně (tato varianta se vzhledem k podnikatelskému charakteru agentur práce v praxi neuplatňuje) nebo za úhradu, a to včetně úhrady, při které je dosahován zisk. Úhrada je poskytována subjekty, které pracovní sílu poptávají, neboť zákon výslovně zakazuje požadovat úhradu od fyzických osob, kterým je zaměstnání zprostředkováno. Tato zásada vyplývá již z čl. 7 Úmluvy (kapitola 2.1). V ustanovení 58 odst. 3 ZoZ je zákaz požadovat úhradu od fyzických osob rozšířen i na zákaz jakýchkoli srážek ze mzdy nebo z jiné odměny poskytované zaměstnanci za vykonanou práci, ale při použití jazykového výkladu nelze pod toto ustanovení podřadit náklady, které přímo nesouvisí se zprostředkováním zaměstnání. Je tedy nutné vycházet z aplikační přednosti ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv dle čl. 10 Ústavy, kdy Úmluva 33 ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s. 18. Dostupný z: 34 ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s. 18. Dostupný z: 35 Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. ( 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů) 36 JOUZA, L. Agenturní zaměstnávání, Dočasné zapůjčování zaměstnanců podle zákona o zaměstnanosti. Práce a mzda, 2004, č , s

22 striktně zakazuje účtovat pracovníkům jakékoliv poplatky nebo náklady 37 (s výjimkou výslovné národní úpravy, je-li v zájmu pracovníků a po konzultaci s nejvýznamnějšími organizacemi pracovníků a zaměstnavatelů, což však náš právní řád nedovoluje). 3.3 POVOLENÍ K ZPROSTŘEDKOVÁNÍ ZAMĚSTNÁNÍ Zprostředkovatelskou činnost agenturami práce může provádět pouze právnická nebo fyzická osoba, které bylo uděleno povolení MPSV. Získáním povolení MPSV tedy dochází k získání statutu agentury práce 38 a o povolení může požádat jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která splňuje dále uvedené požadavky, podá žádost na standardizovaném tiskopisu 39 a splní další zákonem stanovené požadavky. O žádosti se rozhoduje ve správním řízení zahájeném na základě úkonu účastníka podle ustanovení 37 SŘ. Podmínkou pro udělení povolení fyzické osobě je splnění následujících požadavků: - dosažení věku nejméně 18 let; dříve byl požadován věk 23 let, neboť se ukázalo, že věková hranice 18 let je nedostatečná;, navzdory těmto zkušenostem ale opět došlo ke snížení požadovaného věku, - plná způsobilost k právním úkonům, tj. nedošlo k jejímu omezení nebo zbavení soudním rozhodnutím, - bezúhonnost, tj. fyzická osoba nebyla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin nebo pro trestný čin proti majetku, což se dokládá výpisem z Rejstříku trestů ne starším než 3 měsíce, - odborná způsobilost, kdy za odborně způsobilou se považuje osoba, která má ukončené vysokoškolské vzdělání a nejméně dvouletou odbornou praxi v oblasti zprostředkování zaměstnání či oboru, pro který se zprostředkování povoluje, 37 ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s. 19. Dostupný z: 38 JOUZA, L., ŽENÍŠKOVÁ, M., SALAČOVÁ, M. Agenturní zaměstnávání. Praha: ASPI, a.s., 2005, s tiskopis žádosti o povolení zprostředkování zaměstnání je dostupný z: 19

23 nebo ukončené středoškolské vzdělání a nejméně pětiletou praxi ve výše uvedených oblastech, - bydliště na území ČR. 40 Udělení povolení právnické osobě je podmíněno splněním výše uvedených podmínek fyzickou osobou, která vykonává funkci odpovědného zástupce pro zprostředkování zaměstnání. 41 Odpovědný zástupce může být ustanoven do funkce pouze u jediné právnické osoby, v tomto směru došlo ke zpřísnění podmínek, neboť dříve mohla jedna fyzická osoba vykonávat funkci odpovědného zástupce u dvou právnických osob. Samotné náležitosti žádosti o povolení zprostředkování zaměstnání jsou taxativně stanoveny v ustanovení 61 ZoZ, kdy se nečiní prakticky žádný rozdíl mezi žadatelem fyzickou osobou a žadatelem právnickou osobou, s výjimkou povinného ustanovení osoby odpovědného zástupce u právnické osoby a z toho vyplývajících důsledků. Povinnými náležitostmi žádosti je uvedení následujících údajů: - identifikační údaje žadatele, - předmět podnikání žadatele, u fyzické osoby navíc místo podnikání, - forma zprostředkování, pro kterou je povolení žádáno, - druhy prací, pro které je povolení žádáno, - vymezení územního obvodu, ve kterém žadatel hodlá zprostředkování zaměstnání provádět, - u žadatele právnické osoby navíc identifikační údaje odpovědného zástupce. K žádosti je nutno připojit i následující přílohy: - potvrzení o bezúhonnosti žadatele fyzické osoby nebo odpovědného zástupce, - doklad o odborné způsobilosti žadatele fyzické osoby nebo odpovědného zástupce, 40 VYSOKAJOVÁ, M. Nová právní úprava agenturního zaměstnávání a její aplikace v praxi. Právní fórum. 2005, č. 1, s. 14. JOUZA, L., ŽENÍŠKOVÁ, M., SALAČOVÁ, M. Agenturní zaměstnávání. Praha: ASPI, a.s., 2005, s ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s. 20. Dostupný z: 20

24 - prohlášení odpovědného zástupce, že souhlasí se svým ustanovením do funkce, - adresu pracovišť, která budou zprostředkování provádět. V současné době je v ZoZ stanoveno, že podání žádosti je zpoplatněno správními poplatky na základě zvláštního zákona, kterým je ZoSP. Dikce zvláštního zákona je však taková, že správnímu poplatku podléhá až vydání povolení ke zprostředkování, nikoli samotné podání žádosti. V tomto směru jde o významnou novelu, která však zatím nebyla důsledně zapracována do všech souvisejících právních předpisů. 42 Kromě výše uvedených požadavků kladených na osobu žadatele, povinných náležitostí žádosti a nutných příloh, je udělení povolení MPSV podmíněno předběžným souhlasem Ministerstva vnitra, a to na základě žádosti MPSV ( 60a ZoZ). Proces vydání souhlasu je alespoň částečně zjednodušen fikcí pozitivního rozhodnutí, není-li souhlas vydán do 15 kalendářních dnů ode dne doručení žádosti. 43 Tato podmínka byla do ZoZ začleněna na základě zákona č. 382/2008 Sb. s účinností od Je-li žadateli vydáno povolení ke zprostředkování zaměstnání, musí obsahovat náležitosti stanovené v ustanovení 62 ZoZ, konkrétně identifikační údaje žadatele a odpovědného zástupce, vymezený územní obvod, formu zprostředkování, druhy prací, pro které se zprostředkování zaměstnání povoluje a dobu, na kterou se povolení vydává. Vždy jde o dobu určitou v maximální délce 3 let bez možnosti prodloužení, ovšem s možností opakovaného vydání povolení na základě nové žádosti. Časové omezení je podstatné z důvodu nutnosti kontroly činnosti agentury práce. Jak již bylo zmíněno, vydání povolení probíhá formou správního řízení a na jeho vydání není právní nárok, v případě zamítavého rozhodnutí nelze vyloučit nárok žadatele o nápravu cestou správního řízení, případně i správního soudnictví BIČÁKOVÁ, O. Navrhované změny v agenturním zaměstnávání od Práce a mzda, 2008, č. 5, s BIČÁKOVÁ, O. Navrhované změny v agenturním zaměstnávání od Práce a mzda, 2008, č. 5, s ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s. 21. Dostupný z: 21

25 Důvody zániku povolení ke zprostředkování zaměstnání jsou taxativně stanoveny v ustanovení 63 ZoZ. Kromě výše uvedeného uplynutí doby, na kterou bylo povolení vydáno, zaniká povolení smrtí nebo zánikem žadatele, výmazem podniku zahraniční osoby nebo organizační složky podniku zahraniční osoby z obchodního rejstříku a na základě správního rozhodnutí MPSV o odejmutí povolení. K odejmutí povolení dojde také v případě, že fyzická nebo právnická osoba přestane splňovat požadavky, které jsou na ni jako na žadatele kladeny, vykonává-li zprostředkovatelskou činnost v rozporu se zákonem, dobrými mravy či uděleným povolením, porušuje-li povinnosti agentury práce stanovené v ustanoveních 308 a 309 ZP, neplní-li opakovaně oznamovací povinnost na základě ustanovení 59 ZoZ nebo na vlastní žádost. V souvislosti se zavedením nutnosti souhlasu Ministerstva vnitra s vydaným povolením došlo k rozšíření důvodů zániku povolení o případ, kdy je tento souhlas později odvolán. V důsledku důvodu zániku povolení pro opakované neplnění oznamovací povinnosti podle ustanovení 59 ZoZ je vhodné upozornit na obsah této povinnosti. Samy agentury práce jsou povinny vést vlastní evidenci počtu volných míst, na které je požadováno zprostředkování zaměstnání vyhledáním zaměstnanců pro zaměstnavatele, evidenci umisťovaných fyzických osob a evidenci zaměstnanců agentury práce zaměstnávaných za účelem výkonu jejich práce pro uživatele. Zároveň jsou agentury práce pro statistické účely povinny nahlásit MPSV konkrétní údaje o počtu volných míst, umístěných fyzických osob a zaměstnanců dle výše zmíněné vnitřní evidence, ať už agentura práce byla v těchto oblastech činná či nikoliv. Údaje je třeba sdělit do 31. ledna běžného roku za předchozí kalendářní rok. 45 Odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání jako sankce za porušení povinností agentury práce stanovených v ustanoveních 308 a 309 ZP bylo do ZoZ zavedeno s účinností od na základě zákona č. 382/2008 Sb. Do té doby bylo 45 ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s. 22. Dostupný z: 22

26 možno povolení odejmout pouze pokud agentura práce neplnila povinnosti vyplývající z příslušných ustanovení ZoZ, ze samotného povolení MPSV nebo na základě vlastní žádosti. K porušení povinností stanovených v ZP musí dojít ze strany agentury práce, což je logické, je-li jeho následkem odejmutí povolení. V souvislosti s touto změnou ZoZ bylo nutné stanovit v ZIP i odpovídající skutkové podstaty správních deliktů. 46 Tento nutný požadavek byl naplněn stejným zákonem, jakým byla zavedena možnost odejmutí povolení. Do ZIP byla vložena nová ustanovení 20a a 33a upravující přestupky a správní delikty právnických osob na úseku agenturního zaměstnávání. Jejich skutková podstata je vymezena široce, kdy odpovědnost za přestupek nebo správní delikt nastupuje při porušení povinnosti stanovené v 308 nebo 309 ZP. Za toto porušení lze uložit pokutu až do výše Kč bez ohledu na to, zda je agentura práce osobou fyzickou nebo právnickou. 46 BIČÁKOVÁ, O. Navrhované změny v agenturním zaměstnávání od Práce a mzda, 2008, č. 5, s

27 4. SOUKROMOPRÁVNÍ ASPEKTY PLATNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY AGENTURNÍHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ 4.1 ZÁVISLÁ PRÁCE Agenturní zaměstnávání je považováno za součást pracovněprávních vztahů jakožto forma závislé práce. Jeho povaha je však v jistých směrech odlišná od standartního pojetí závislé práce, což bylo promítnuto do ustanovení 2 odst. 5 ZP 47, kde je stanoveno, že za závislou práci podle odst. 4 se považují také případy, kdy zaměstnavatel na základě povolení podle zvláštního právního předpisu (dále jen agentura práce ) dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti, kterým se agentura práce zaváže zajistit svému zaměstnanci dočasný výkon práce podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti u jiného zaměstnavatele (dále jen uživatel ) a zaměstnanec se zaváže tuto práci konat podle pokynů uživatele a na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, uzavřené mezi agenturou práce a uživatelem. Touto definicí je vymezena podstata agenturního zaměstnávání a zároveň je stanoveno, že agenturní zaměstnávání je třeba považovat za závislou práci, i kdyby nenaplňovalo všechny definiční znaky závislé práce tak, jak stanoví ustanovení 2 odst. 4 ZP. 48 Definice závislé práce a pracovněprávních vztahů jako právních vztahů vznikajících při výkonu závislé práce se poprvé objevila až v ZP, ZP 1965 její úpravu 47 BĚLINA, M. a kol. Pracovní právo. 3. doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s. 2. Dostupný z: 48 PICHRT, J. In BĚLINA, M. a kol. Zákoník práce. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 750.; ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s. 2. Dostupný z: 24

28 neobsahoval. 49 Za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. Všechny výše uvedené znaky musí být splněny kumulativně, což tuto definici podle některých autorů 50 činí příliš rozvláčnou. Navrhováno je i rozdělení definičních prvků na tzv. pojmové znaky a na důsledky z nich plynoucí s tím, že rozhodujícími by byly právě pojmové znaky (osobní výkon práce, jménem a na odpovědnost zaměstnavatele). 51 Pracovní právo je součástí práva soukromého, kam jsou řazeny i právo občanské a obchodní, od nichž se pracovní právo odlišuje právě v některých znacích závislé práce. Základním znakem závislé práce je výkon práce ve vztahu nadřazenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, je zde tedy charakteristické dominantní postavení jedné ze smluvních stran oproti rovnosti jako definičního znaku práva občanského a obchodního. Dalším odlišujícím znakem je zvláštní osobní vztah mezi smluvními stranami v pracovněprávních vztazích se specifickými právy a povinnostmi, kterými jsou povinnost zaměstnance vykonávat práci osobně bez možnosti zastoupení třetím subjektem a závazek loajality vůči zaměstnavateli, zaměstnavatel je naproti tomu povinen zajistit bezpečnost zaměstnance při práci a jeho zdraví. Charakteristickým znakem soukromého práva je smluvní svoboda stran v úpravě vztahů mezi nimi vznikajících. Smluvní svoboda je rozlišujícím prvkem i mezi právem pracovním na jedné straně a právem občanským a obchodním na straně druhé, neboť záleží na vůli stran, jestli svůj vzájemný vztah chtějí upravit jako závislou práci nebo vůči sobě zůstat 49 BĚLINA, M. In BĚLINA, M. a kol. Zákoník práce. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s Dostupný z: 51 ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s. 5. Dostupný z: 25

29 v nezávislém vztahu. Vždy je třeba pamatovat i na nutný souhlas obou stran při uzavírání smluvního vztahu. 52 Jedinečnost výkonu závislé práce v pracovněprávních vztazích byla před účinností ZP předvídána již zákazem tzv. švarcsystému na základě dnes již zrušeného ustanovení 13 ZoZ, 53 tj. práce na základě obchodněprávního vztahu, přestože jde o výkon závislé práce. Zákazem tzv. švarcsystému byla právnickým a fyzickým osobám (tj. zaměstnavatelům) uložena povinnost zajišťovat plnění svých běžných úkolů zásadně svými zaměstnanci zaměstnávaných v pracovněprávním vztahu. Zrušením 13 ZoZ nedošlo k povolení tzv. švarcsystému, neboť jeho zákaz nyní vyplývá z úpravy závislé práce, která musí být vykonávána v pracovněprávních vztazích. Úprava zákazu tzv. švarcsystému má své opodstatnění i v oblasti finanční, resp. daňové a rozpočtové. Zastřením pracovněprávního vztahu vztahem obchodněprávním, přestože jde o závislou práci, nedochází k odvedení daně z příjmu ze závislé činnosti, neboť v původní podobě by závislá práce ve smyslu ZP byla závislou činností pro účely ZDP. V případě, kdy by závislá činnost nebyla vykonávána v pracovněprávním vztahu (tedy byla-li by pracovní smlouva nebo dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr zastřena občanskoprávní nebo obchodněprávní smlouvou), bylo by možné použít ustanovení 18 ZP, které odkazuje v otázkách právních úkonů na vybraná ustanovení OZ, mimo jiné i na ustanovení 41a OZ. Podle tohoto ustanovení, má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby. Zároveň platí, že má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti, nepochybně obsahové. Z těchto ustanovení lze tedy dovodit, že uzavřená obchodněprávní smlouva má ve skutečnosti povahu zastřeného pracovního poměru BĚLINA, M. In BĚLINA, M. a kol. Zákoník práce. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s Ustanovení 13 ZoZ bylo zrušeno zákonem č. 264/2006 Sb. k ŠUBRT, B. Právní analýza institutu agenturního zaměstnávání v ČR [online]. [citováno 25. května 2009], s Dostupný z: 26