Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Vlak Lustig. vlak naděje

Transkript

1 Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou Vlak Lustig vlak naděje

2 Správná partie Partner pro ICT servis a služby Vývoj a stabilita v oblasti IT řešení a outsourcingu XIV. ročník mezinárodního festivalu česko - německo - židovské kultury Devět bran 2013 Festival se koná pod záštitou prezidenta České republiky Miloše Zemana a prezidenta Slovenské republiky Ivana Gašparoviče Festival dále podpořil: předseda vlády České republiky Jiří Rusnok místopředseda vlády České republiky a ministr financí Jan Fischer ministr dopravy vlády České republiky Zdeněk Žák ministr kultury vlády České republiky Jiří Balvín ministr kultury vlády Slovenské republiky Marek Maďarič generální ředitel ČD, a. s. Dalibor Zelený generální ředitel ČD Telematika, a. s. Juraj Rakovský generální ředitel ŽSR, s. p. Štefan Hlinka generální ředitel ZSSK Cargo, a. s. Vladimír Ľupták generální ředitel ZSSK, a. s. Pavol Gábor generální ředitel České televize Petr Dvořák generální ředitel České pošty, s. p. Petr Zatloukal ředitel VHÚ Aleš Knížek generální ředitel RWE, a. s. Martin Herrmann jedna z nejrozsáhlejších telekomunikačních infrastruktur v České republice páteřní síť s přenosovou kapacitou 10 Gbps s více než 100 uzly prostor a kvalitní technologie pro uložení dat v datových centrech specializovaná vývojová a servisní pracoviště zákaznické centrum a čtyři help desky jsou k dispozici 24 hodin denně, 365 dní v roce ČD - Telematika a.s., Pod Táborem 369/8a, Praha 9, cdt@cdt.cz, 3

3 Program Praha-Bubny Kulturní a vzdělávací pásmo Vlaku Lustig Vlaku naděje na nádraží Praha-Bubny, pořáda festival Devět bran a Výzkumné centrum archeologie zla: :00 Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, divadelní představení, režie Petr Kracik V případě zvýšeného zájmu se odehraje představení Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou v termínech a :00 Pocta obětem masakru v Nankingu, komponovaný večer spojený s vystoupením čínské zpěvačky Feng-yűn Song, Praha-Bubny :00 Odpor, projekce filmu z roku 2008 o bratrech Bielskich a jejich vzpouře proti nacistické genocidě na území Běloruska, režie Edward Zwick, v hlavní roli Daniel Craig, 131 minut, Praha-Bubny :00 Pocta Arnoštu Lustigovi: Démanty noci, projekce filmu z roku 1964, režie Jan Němec, 64 minut; Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, projekce filmu z roku 1965, režie Antonín Moskalyk, 67 minut, Praha-Bubny :00 Pocta Nicholasi Wintonovi: Nickyho rodina, projekce filmu z roku 2011, režie Matěj Mináč, 96 minut, Praha-Bubny :00 Předčítač, projekce filmu z roku 2008, režie Stephen Daldry, 119 minut, Praha-Bubny :00 Ozvěny lidické noci, promítání dokumentárního snímku a beseda s autorem Stanislavem Motlem, Praha-Bubny :00 Hotel Rwanda, film o genocidě ve Rwandě z roku 2004, režie Terry George, 121 minut, navazuje tematická přednáška Martina Weisera ke genocidnímu násilí na africkém kontinentu, Praha-Bubny :00 Pocta Henryku Mandelbaumovi: Živý mrtvý, dokument z roku 2008 o Henryku Mandelbaumovi ( ), členu osvětimského zvláštního komanda vězňů, režie Pavel Dražan, 63 minut, navazuje beseda s autorem dokumentu Stanislavem Motlem, Praha-Bubny :00 Pocta Auroře Mardiganian: projekce torza filmu Auction of Souls z roku 1919, prvním hraném filmu o genocidním násilí, navazuje přednáška Šimona Krbce k arménské genocidě a kulturní program, Praha-Bubny :00 Mefisto, projekce filmu z roku 1981, režie István Szabó, 144 minut, Praha-Bubny :00 Pocta Jiřímu Krejčíkovi: Polnočná omša, projekce filmu Jiřího Krejčíka z roku 1962, 88 minut, Praha-Bubny :00 John Rabe, projekce filmu z roku 2009 o záchranné operaci během masakru v Nankingu v roce 1937, režie Florian Gallenberger, 134 minut, Praha-Bubny :00 Dobrý večer, pane Wallenbergu, projekce filmu z roku 1990 o Raoulu Wallenbergovi, zachránci maďarských Židů, režie Kjell Grede, 118 minut, Praha-Bubny :00 Pedagogická konference k výuce o genocidním násilí na základních a středních školách, konferenci povede Paul A. Levine z univerzity v Uppsale, Praha-Bubny Vstup na všechny akce zdarma, nevybíráme vstupné. 4 5

4 Seznam všech transportů do Terezína Transporty Ak Praha 342 H Praha 1000 G Brno 1000 J Praha 1000 Stab Praha 23 K Brno 1000 L Praha 1000 M Praha 1000 N Praha 1000 R Plzeň 1000 S Plzeň 1000 T Plzeň 604 U Brno 1000 V Praha 1000 Ez Praha 1 W Praha 1000 X Praha 1000 Ez neznámé 1 Y Kladno 800 Ez Praha 1 Z Kladno 823 Ez Č. Budějovice 4 Ac Brno 1000 Ez Praha 1 Ad Brno 1000 Ez Praha 12 Ez Praha 3 Ae Brno 1000 Af Brno 1000 Ez Vídeň 1 Ah Brno 1000 Ez Praha 1 Ai Brno 923 Ez Praha 21 Ez Nymburk 8 Akb Č. Budějovice 909 Am Praha 1000 Ao Praha 1000 Ez Praha 3 At Praha 1000 Au Praha 1000 Ez Praha 1 Au Praha 1000 Ez Praha 3 Ez Praha 1 Av Třebíč 720 Ez Praha 1 Aw Třebíč 650 Ez Praha 5 Ez Praha 1 AAa Brno 81 Ez Praha 4 Ez Písek 3 I/ Berlín 50 Ez Praha 2 I/ Berlín 100 II/ Mnichov 50 AAb Kolín 744 I/ Berlín 100 II/ Mnichov 50 II/ Mnichov 50 AAc Kolín 724 I/ Berlín 50 I/ Berlín 50 II/ Mnichov 50 I/ Berlín 50 II/ Mnichov 50 AAd Kolín

5 III/ Kolín nad Rýnem 963 Ez Praha 1 I/ Berlín 50 Ez Prostějov 6 I/ Berlín 50 II/ Mnichov 50 I/ Berlín 50 II/ Mnichov 50 AAe Praha 1000 IV/ Vídeň 1000 I/ Berlín 50 Ez Pardubice 3 II/ Mnichov 50 I/ Berlín 50 II/ Mnichov 50 AAf Olomouc 900 I/ Berlín 50 II/ Mnichov 50 IV/ Vídeň 1000 AAg Olomouc 900 I/ Berlín 50 V/ Drážďany 50 AAl Praha 1000 I/ Berlín 50 II/ Mnichov 50 I/ Berlín 50 II/ Mnichov 50 AAm Olomouc 900 II/ Mnichov 50 AAn Praha 1000 I/ Berlín 100 Ez Mor. Ostrava 6 Ez Praha 7 I/ Berlín 100 AAo Olomouc 745 I/ Berlín 100 AAp Praha 1000 I/ Berlín 100 Ez Praha 1 I/ Berlín 100 II/ Mnichov 50 IV/ Vídeň 1000 AAq Praha 1000 Ez Praha 2 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 V/ Drážďany 50 I/ Berlín 100 IV/ Vídeň 1000 AAr Praha 1000 Ez Praha 9 I/ Berlín 100 II/ Mnichov 50 VI/ Hamburk 925 I/ Berlín 100 II/ Mnichov 50 II/ Mnichov 50 AAs Praha 1000 I/ Berlín 100 VI/ Hamburk 801 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 VII/ Düsseldorf 965 AAt Praha 1000 I/ Berlín 100 II/ Mnichov 50 IV/ Vídeň 1000 Ez Praha 1 I/ Berlín 100 II/ Mnichov 50 VIII/ Hannover 779 Ez Libníkovice 5 VII/ Düsseldorf 980 AAu Praha 1000 Ez Praha 2 I/ Berlín 100 IX/ Vratislav 1100 I/ Berlín 100 III/ Kolín n. Rýnem 1165 V/ Drážďany 50 I/ Berlín 100 IV/ Vídeň 1000 AAv Praha 1000 I/ Berlín 100 II/ Mnichov 50 X/ Dortmund 968 I/ Berlín 100 II/ Mnichov 50 XI/ Münster 901 AAw Praha 1000 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 II/ Mnichov 50 I/ Berlín 100 II/ Mnichov 50 Ba Praha 1460 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 V/ Drážďany 50 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 II/ Mnichov 45 I/ Berlín 100 IV/ Vídeň 1000 I/ Berlín 997 I/ Berlín 100 XII/ F. n. Mohanem 1009 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 IV/ Vídeň 1000 XIII/ Stuttgart 1079 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 V/ Drážďany 50 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 XIV/ Královec 763 I/ Berlín 100 IV/ Vídeň 1000 I/ Berlín 100 IX/ Vratislav 1065 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 XII/ F. n. Mohanem 1110 I/ Berlín 100 Bd Praha 1000 I/ Berlín 100 III/ K. nad Rýnem 50 I/ Berlín 100 Bf Praha 1000 I/ Berlín 100 V/ Drážďany 50 XV/ Kassel 844 Ez Praha I 8 9

6 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 II/ Norimberk 1000 IV/ Vídeň 1000 Bg Praha 1000 III/ K. nad Rýnem 50 I/ Berlín 1000 JB I Pan. Břežany 51 Ez Lipenec 1 XII/ F. nad Mohanem 1369 Bh Ostrava 860 III/ K. nad Rýnem 50 XVI/ Lipsko 877 Ez Praha 1 I/ Berlín 100 Bi Ostrava 860 I/ Berlín 100 V/ Drážďany 27 I/ Berlín 100 Ez Praha 5 I/ Berlín 100 II/ Norimberk 681 I/ Berlín 100 IV/ Vídeň 1300 Bl Ostrava 860 III/ K. Rýnem 50 XVII/ Darmstadt 1287 Ez Praha 1 Bm Ostrava 862 IV/ Vídeň 1299 III/ K. nad Rýnem 42 I/ Berlín 1021 Ez Praha 1 IV/ Vídeň 1323 Ez Praha 2 Ez Praha 3 JB II Pan. Břežany 10 Ca Praha 1000 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 Ez Praha 3 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 Bz Tábor 650 XIX/ Ústí n. Lab. 42 XVIII/ Opole 56 Cb Tábor 617 XX/ Magdeburg 73 XXI/ Opava 57 I/ Berlín 100 Cc Praha 1000 I/ Berlín 100 XIX/ Ústí n. Lab. 30 XVIII/ Opole 50 XX/ Magdeburg 76 XXII/ Karlovy Vary 50 Cd Klatovy 650 Ez Praha 6 XIX/ Ústí n. Lab. 102 Ce Klatovy 619 JB III Pan. Břežany 3 XXI/1 Ez Opava 3 XX/ Magdeburg 70 Ez Klatovy 3 Ez Náchod 2 Ez Praha 1 XVIII/ Opole 50 Cf Pardubice 650 Ez Praha 4 Cg Pardubice 606 XXII/ Karlovy Vary 33 XVIII/ Opole 53 XXIII/ Gdaňsk 54 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 XIX/ Ústí nad Labem 38 Ch Hradec Králové 650 I/ Berlín 100 XXIII/ Gdaňsk 56 Ci Hradec Králové 548 Ez neznámé 2 Ck Praha 1000 Ez neznámé 1 IV/ Vídeň 100 IV/14b Vídeň 100 I/ Berlín 100 IV/14c Vídeň 100 Cl Mladá Boleslav 550 I/ Berlín 100 Ez Plzeň 1 I/ Berlín 100 Cm Mladá Boleslav 491 Cn Uherský Brod 1000 Ez Praha 4 I/ Berlín 100 Co Uherský Brod 1000 Ez Praha 18 I/ Berlín 100 Ez Praha 6 I/ Berlín 100 IV/14d Vídeň 9 Ez Praha 3 Cp Uh. Brod 837 Ez Praha 2 Ez Praha 1 I/ Berlín 100 Ez Poděbrady 1 XVII/ Darmstadt 53 Ez Dobřichovice 4 Ez Praha 8 Ez Třebíč 2 Ez Praha 5 Ez Praha 1 Ez Praha 5 IX/ Vratislav 102 Cv II Plzeň-Bory 13 IV/14e Vídeň 70 VI/ Hamburk 50 Cv Praha 1021 Cw Praha 84 VI/ Hamburk 50 XXII/ Karlovy Vary 2 I/ Berlín 1342 Cx Praha 51 VI/ Hamburk 50 V/ Drážďany 32 IV/14f Vídeň 101 IV/14g Vídeň 72 IX/ Vratislav 276 Cy Praha 149 X/ Dortmund 97 XII/ F. nad Mohanem 11 XIII/ Stuttgart

7 I/ Berlín 100 II/ Mnichov 18 XVIII/ Opole 46 XXIV/ Holandsko 295 IV/14g Ez Vídeň 2 XII/4 Ez F. nad Mohanem 1 Ez Praha 3 Cz Praha 47 XIX/4 Ez Ústí n. Lab. 1 XXI/1 Ez Opava 2 VI/ Hamburk 50 Da Praha 9 Db Praha 56 XI/ Münster 40 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 I/ Berlín 100 X/ Dortmund 36 XVI/1 Ez Lipsko 1 IV/14h Vídeň 205 XXIV/1 Ez Holandsko 2 I/ Berlín 327 Ez Praha 1 Ez Praha 4 Ez Praha 2 Dc Praha 175 IX/ Vratislav 161 VI/ Hamburk 81 XIX/ Ústí n. Labem 4 Dd Praha 15 IX/ Vratislav 18 I/ Berlín 428 IV/14h Ez Linz 3 XII/ F. nad Mohanem 19 XIV/1 Ez Královec 3 II/ Norimberk 36 XIII/ Stuttgart 9 XVI/ Lipsko 18 III/ K. n. Rýnem 35 XVI/2 Ez Lipsko 2 V/ Drážďany 28 II/ Mnichov 10 VI/ Hamburk 108 IV/14i Vídeň 152 VII/ Düsseldorf 32 XVI/2 Ez Lipsko 1 I/ Berlín 100 XI/ Münster 33 XXII/ Karlovy Vary 5 Df Ostrava 72 I/ Berlín 100 XVIII/ Opole 5 Dg Brno 60 I/ Berlín 100 VIII/ Hannover 9 XXIII/ Gdaňsk 4 De Praha 603 Ez Praha 3 XIV/1 Ez Královec 2 Dh Praha 485 Di Praha 838 Dk Praha 30 IV/14k Vídeň 17 XIV/1 Ez Královec 1 Ez Praha 2 III/ K. nad Rýnem 45 XVIII/6 Ez Opole 2 I/ Berlín 70 Ez Brno 1 Ez Praha 6 Ez Písek 1 Ez Praha 3 Ez Praha 1 Kindertransport Bialystok 1220 IV/14l Vídeň 20 XVI/2 Ez Lipsko 1 Ez Praha 4 I/ Berlín 63 IV/14m Waidhofen/Ybbs 10 VII/ Düsseldorf 9 Do Praha 53 Ez Praha 14 Ez Brno 1 Dn Lípa 84 IV/14m Ez Linz 1 Ez Praha 1 XXV/ Dánsko 83 XXV/ Dánsko 198 XXI/1 Ez Opava 2 XXV/ Dánsko 175 I/ Berlín 51 XVI/2 Ez Lipsko 1 IX/6 Ez Vratislav 1 Dp Praha 17 III/ Kolín nad Rýnem 20 Ez Praha 3 XII/5 Ez F. nad Mohanem 3 IV/14n Vídeň 91 I/ Berlín 44 XVIII/6 Ez Opole 1 XXI/ Opava 1 I/ Berlín 23 IV/14o Vídeň 46 Dq Praha 18 IV/14o Ez Kremsmünster 1 VII/4 Ez Düsseldorf 1 VI/8 Ez Hamburk 1 IX/ Vratislav 73 Dt Praha 143 XII/ F. nad Mohanem 56 XIX/ Ústí n. Lab. 58 XVII/ Darmstadt 10 XXI/ Opava 13 Dt II Praha 14 Ez Dvůr Králové 1 Ez Kladno 1 Ez Sušice 1 Ez Bzenec 1 Ez Olomouc 1 I/ Berlín 352 IV/14p Graz 6 IX/7 Ez Vratislav 3 V/ Drážďany 42 XIII/ Stuttgart 41 XX/ Magdeburg 16 VIII/ Hannover 19 XIII/ Stuttgart 35 XVI/ Lipsko 24 VII/ Düsseldorf 14 VIII/ Hannover 10 X/ Dortmund 8 XI/ Münster 3 XXV/ Dánsko 8 II/ Mnichov 33 XVI/ Lipsko 46 II/ Norimberk

8 XIV/ Královec 10 II/ Mnichov 7 IV/14p Ez Ried/Innkreis 1 XVIII/ Opole 9 XXIV/ Holandsko 870 I/ Berlín 63 VI/ Hamburk 61 Ez Prostějov 1 XIV/ Královec 9 XXIV/ Holandsko 283 Du Praha 26 V/10 Ez Drážďany 1 I/ Berlín 100 XIV/3 Ez Královec 1 Ez Vysoké Mýto 1 XIX/ Ústí n. Lab. 3 I/ Berlín 73 III/10 Ez K. nad Rýnem 1 X/4 Ez Dortmund 2 Dv Praha 18 XXIV/ Holandsko 809 Ez Louny 1 V/10 Ez Drážďany 1 I/ Berlín 56 IV/ Vídeň 84 XVI/4 Ez Lipsko 2 XII/ F. nad Mohanem 7 Dw Praha 17 XVIII/ Opole 22 XXII/4 Ez Karlovy Vary 1 XIV/3 Ez Královec 1 II/32 Ez Mnichov 1 XXIV/ Holandsko 289 I/ Berlín 50 XIV/3 Ez Královec 2 XXI/3 Ez Opava 1 XIII/5 Ez Stuttgart 1 IX/ Vratislav 17 XXV/4 Ez Dánsko 2 Dy Praha 20 III/10 Ez K. nad Rýnem 1 XIV/3 Ez Královec 1 XVI/4 Ez Lipsko 2 IV/15b Vídeň 80 I/ Berlín 26 XVI/4 Ez Lipsko 2 Ec Praha 24 X/4 Ez Dortmund 2 IV/15b Ez Graz 1 IV/15b Ez Graz 4 XIV/ Královec 11 II/32 Ez Mnichov 1 IX/8 Ez Vratislav 1 I/ Berlín 32 VI/9 Ez Hamburk 1 II/32 Ez Mnichov 1 IV/15b Ez Traunkirchen 1 VI/9 Ez Hamburk 5 XVI/4 Ez Lipsko 3 XII/7 Ez F. nad Mohanem 1 XXIII/3 Ez Gdaňsk 3 Ed Praha 25 I/ Berlín 28 IV/15b Ez Linz 4 IV/15c Vídeň 18 XIII/5 Ez Stuttgart 1 XII/ F. nad Mohanem 7 IV/15c Ez Graz 5 VII/5 Ez Düsseldorf 5 XXIV/5 Ez Holandsko 3 I/ Berlín 26 Ee Praha 17 IV/15c Ez Linz 1 VI/9 Ez Hamburk 1 XIX/7 Ez Ústí nad Labem 1 XXIV/ Holandsko 213 XXIV/6 Ez Holandsko 1 Ez neznámé 1 X/4 Ez Dortmund 1 V/10 Ez Drážďany 1 Ez Třebíč 1 I/ Berlín 32 IV/15d Vídeň 16 Ef Praha 51 VI/9 Ez Hamburk 1 V/10 Ez Drážďany 1 XXIV/ Holandsko 2081 Ei Praha 13 I/ Berlín 27 XVII/3 Ez Darmstadt 1 IV/15d Ez Graz 2 Ez neznámé 1 V/10 Ez Drážďany 1 XIX/7 Ez Ústí nad Labem 1 XVI/4 Ez Lipsko 1 I/ Berlín 32 XIX/7 Ez Ústí nad Labem 1 XII/ F. nad Mohanem 9 I/ Berlín 50 Ez neznámé 1 IX/8 Ez Vratislav 1 XVI/4 Ez Lipsko 1 Ez Praha 4 XIX/7 Ez Ústí nad Labem 1 Fa Praha 40 Ez neznámé 1 XXIV/ Holandsko 51 IV/15d Ez Vídeň 4 XVI/4 Ez Lipsko 1 IV/15d Ez Vídeň 1 I/ Berlín 37 Ez Praha 3 XIX/7 Ez Ústí nad Labem 1 Ez Praha 5 VI/9 Ez Hamburk 1 VIII/4 Ez Hannover 1 I/ Berlín 23 V/10 Ez Drážďany 1 VIII/4 Ez Hannover 1 X/4 Ez Dortmund 1 II/32 Ez Mnichov 1 XXVI/ Sereď 416 I/ Berlín 19 XXVI/ Sereď 129 Fc Praha 13 VII/5 Ez Düsseldorf 1 X/4 Ez Dortmund 1 AE Praha 1056 IV/15d_ Vídeň 4 V/10 Ez Drážďany 1 XVI/ Lipsko 172 I/ Berlín 38 AE Praha 895 XIX/ Ústí nad Labem 12 XXII/ Karlovy Vary 50 AE Praha

9 XVI/ Lipsko 55 II/ Mnichov 14 AE Lípa 55 V/ Drážďany 56 IV/15e Salzburg 7 XIII/ Mannheim 144 XII/ F. nad Mohanem 616 XIII/ Stuttgart 58 X/ Dortmund 10 XI/ Münster 58 II/ Mnichov 52 XIX/ Ústí n. Lab. 21 II/ Mnichov 31 VI/ Hamburk 294 XIX/ Ústí n. Lab. 20 XIX/ Ústí n. Lab. 8 AE Praha 520 VIII/ Hannover 220 XIX/ Ústí n. Lab. 20 AE Ostrava 53 AE Olomouc 53 XXII/ Karlovy Vary 26 IV/ Vídeň 1074 XIV/ Královec 5 XXVI/ Sereď 548 III/ K. nad Rýnem 45 AE Praha 122 AE Praha 139 XII/ F. nad Mohanem 5 XVI/ Lipsko 7 IV/ Vídeň 11 I/ Berlín 42 XIX/12 Ez Ústí n. Lab. 1 Ez Praha 2 VI/ Wesermünde 9 XXVI/ Sereď 354 IV/16a Amstetten 77 celkem Zdroj Foto Martina Storková 16 17

10 Vlak Lustig Lustig Train vlak naděje V roce třináctého ročníku mezinárodního festivalu Devět bran jsem se rozhodl zorganizovat ve spolupráci s Divadlem pod Palmovkou v Praze a partnery ČD TELEMATIKA, ČD CARGO, ČD, a SŽDC unikátní divadelní představení dramatizace literární předlohy Arnošta Lustiga Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Výjímečnost tohoto představení spočívá v tom, že bylo ve spolupráci s výše oslovenými železničními společnostmi, realizováno na kolejích. Speciální vlak navštívil v červenci 2012 všech čtrnáct krajských nádraží České republiky. Na těchto nádražích bylo odehráno 14 večerních představení. Symbolickou trasou, která zakončila v konci srpna 2012 projekt byla trasa Praha, Krakow, Osvětim. Vlak Lustig, byl v tomto roce (2013) sestaven ze tří vagónů a lokomotivy. Dva vagóny jsou speciálně upraveny pro potřeby projektu. Jeden vagón byl nákladní uzavřený, podobný těm, ve kterých se převáželi v transportech do koncentračních táborů lidé, tzv. dobytčáky. Tento vagón byl využit jako galerijní prostor pro výstavu VHÚ Operace: Důvěrné Izrael, filmové projekce a přednášku věnovanou arménské genocidě. Dalším vagónem v soupravě je tzv. Rybák, ve kterém cestuje divadelní tým včetně herců, techniky a produkce. Nejdůležitějším článkem vlaku je divadelní vůz, upravený jako jeviště tragického příběhu Kateřiny Horovitzové a dalších pasažérů obětí a jejich katů. Idea projektu Vlak Lustig je symbolickou připomínkou nacistických transportů křižujících evropou druhé světové války, převážejících milióny židů v rámci tzv. Konečného řešení židovské otázky přijatého 20. ledna 1942 na konferenci ve Wannsee (70 výročí) na návrh nacistického pohlavára a kata českého národa, říšského protektora Reinharda Heydricha. Deportacemi byl pověřen Adolf Eichmann, který první pokusy uskutečnil již v říjnu roku Deportace židovského obyvatelstva byly systematicky zavedeny v nacistickém Německu v roce 1941 pod cynickým označením Evakuace a pokračovaly až do roku Transporty směřovaly do všech vyhlazovacích táborů Osvětim, Treblinka, Sobibor, Chelmno, Majdanek, Belzec ad., ve kterých zemřelo strašlivou a nepředstavitelnou smrtí na 6 miliónů židů. V současném světě se objevila nová nebezpečná forma antisemitismu popírání holocaustu. Arnošt Lustig považoval popírání holocaustu za odporné zvěrstvo, neboť oběti nacistického masového vyvražďování zabíjí podruhé. Vlak Lustig se stává v našem pojetí, tedy prostřednictvím divadelního představení Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou živoucím připomenutím této tragédie, která nesmí býti nikdy zapomenuta. Děkujeme za pozornost a věříme že Vás projekt Vlak Lustig Vlak naděje zaujme

11 Arnošt Lustig Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou Režie: Petr Kracik Inscenační úprava: Petr Kracik a Ladislav Stýblo Hudba: Josef Gušlbauer Hudební doprovod: skupina Menorah Josef Gušlbauer, Zuzana Wirthová, Jan Janda Scéna a kostýmy: Milan David Asistentka výpravy: Jana Hauskrechtová Zvuk a světla: Petr Vodička Dramaturgie: Ladislav Stýblo Autor projektu a produkce: Pavel Chalupa OSOBY A OBSAZENÍ: BEDŘICH BRENSke HORST SCHILLINGER, poručík SEPP HOYER, mladý poddůstojník KATEŘINA HOROVITZOVÁ HERMAN COHEN, obchodník ze San Franciska FREDDY KLARFELD, herec RAPPAPORT-LIEBEN, obchodník s démanty JOSEF VARECKY, exportér OSKAR LÖWENSTEIN, právník RABÍN DAJEM Z LODŽE, pán v sušárně vlasů VĚZEŇ VOJÁCI Radek Zima nebo Ondřej Kavan Ivo Kubečka Ondřej Kavan nebo Aleš Alinče anna Stropnická nebo Denisa Pfauserová Dušan Sitek jiří Bábek René Přibil Ivan Jiřík Rudolf Jelínek Radek Valenta aleš Alinče nebo Pavel Chalupa jakub Horák, Vratislav Jelínek, Petr Christl, Jiří Řehák Představení řídí a text sleduje: Aleš Alinče nebo Jolana Běhounková Arnošt Lustig ( ) Významný český prozaik, scénárista, pedagog, publicista a novinář židovského původu, jehož dílo bylo přeloženo do 23 jazyků. Narodil se v Praze v rodině Emila Lustiga, nemajetného obchodníka s textilem. Dětství strávil v pražské Libni, která byla v té době nejen periferní průmyslovou čtvrtí, ale také místem s nejpočetnějším židovským osídlením v Praze. Začal studovat na reálném gymnáziu, ale v roce 1941 z něj byl na základě tzv. norimberských dekretů z rasových důvodů vyloučen. Poté se vyučil krejčím a pracoval v ozdobnické dílně. Dne 9. listopadu 1942 byl (tehdy šestnáctiletý) poslán se svými rodiči a sestrou Hanou do ghetta v Terezíně, odkud byl 28. září 1944 deportován do vyhlazovacího tábora v Osvětimi v předposledním transportu, který z Terezína do Osvětimi odjel. Zde byl, podobně jako jeho sestra a matka, vybrán na otrockou práci. Otec však holokaust nepřežil, stejně jako část příbuzných. Po několika týdnech v nelidských podmínkách osvětimského tábora se Arnošt Lustig dobrovolně přihlásil spolu s dalšími na práci do koncentračního tábora Buchenwald, když zalhal, že umí pracovat se stroji na obrábění kovů což mu pravděpodobně zachránilo život. V Buchenwaldu však pobyl pouze krátký čas, protože od konce října 1944 do začátku dubna 1945 byl vězněn v buchenwaldském pobočním táboře Meuselwitz u Lipska, kde pracoval v muniční továrně na výrobu součástek k pancéřovým pěstem. 13. dubna 1945 se mu podařilo dobrodružně uprchnout z transportu směřujícího z Buchenwaldu do Dachau a poté se skrýt až do konce války v Praze. Aktivně se zúčastnil Pražského povstání, když zásoboval jídlem a dalším materiálem provizorní povstaleckou nemocnici ve sklepě tzv. židovské radnice na Starém Městě. Po květnovém osvobození začal studovat obchodní akademii, záhy však přešel na tehdejší Vysokou školu politických a sociálních věd, kde v roce 1950 vystudoval žurnalistiku. V padesátých letech také vstoupil (podobně jako mnoho navrátilců z koncentračních táborů) do komunistické strany jak později uváděl, učinil tak z naivity a z přesvědčení, že komunismus v poválečné době nejspolehlivěji zabrání návratu fašismu. Již během svých studií přispíval do novin a časopisů (nejprve do Věstníku židovských náboženských obcí a Lidových novin) a napsal také své první povídky - většinou s tématem holokaustu, který byl z pochopitelných důvodů jeho celoživotním tématem. V roce 1948 odjel jako zvláštní zpravodaj do Izraele, odkud referoval o válce za nezávislost státu Izrael. Své příspěvky pravidelně publikoval v několika československých novinách, časopisech i v rozhlase. V Izraeli se v roce 1949 oženil s Věrou Weislitzovou ( ), s níž měl dvě děti Josefa a Evu. Po návratu do vlasti pracoval jako reportér a režisér Československého rozhlasu ( ) a vedoucí kulturní rubriky časopisu Mladý svět ( ). Poté působil jako scénárista Filmového studia Barrandov ( ) a velmi významně přispěl k tzv. české nové filmové vlně. Svou první povídkovou sbírku vydal v roce 1957 pod názvem Noc a naděje. O rok později ji následovala sbírka Démanty noci (povídka Tma nemá stín z této sbírky byla zfilmována v roce 1964 pod názvem Démanty noci, povídka Tam a zpátky rovněž z této sbírky byla natočena pod názvem Sousto v roce 1960 jako krátký film FAMU). V roce 1959 vyšla Lustigova sbírka Ulice ztracených bratří, kterou o dva roky později následovala kontroverzní novela Můj známý Vili Feld napsaná podle skutečných událostí a vyprávějící o charizmatickém muži, který pro sebe dokáže získat výhody v jakékoliv situaci. V roce 1962 byly vydány Lustigovy novely Dita Saxová (zfilmováno v roce 1967) o složitém údělu navrátilců 20 21

12 z koncentračního tábora a Transport z ráje (zfilmováno v roce 1962). V roce 1964 vyšla světoznámá Lustigova novela Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (zfilmováno v roce 1965), která autorovi s konečnou platností přinesla mezinárodní proslulost. Z dalších Lustigových děl té doby jmenujme alespoň povídkovou sbírku Hořká vůně mandlí (1968) či romány Bílé břízy na podzim (1966) o československých politických vězních padesátých let, Propast (1966) a Miláček (1968) o izraelské válce za nezávislost (náklad tohoto románu byl zabaven cenzurou a poslán do stoupy). Ve druhé polovině šedesátých let se stal jednou z důležitých osobností tzv. reformního křídla KSČ: např. na IV. Sjezdu československých spisovatelů (1967) pronesl kritický projev, ve kterém mj. obhajoval izraelská stanoviska v právě probíhající izraelsko-arabské válce a zasazoval se o větší svobodu literární tvorby. Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 překvalila Arnošta Lustiga i s rodinou na dovolené v Itálii. Vzhledem ke svému angažování na straně reformních komunistů (a také kvůli neblahým zkušenostem jeho manželky s československým antisemitismem) se rozhodl i s rodinou zůstat za hranicemi. Lustigovi měli platné výjezdní doložky a pasy až do roku 1972 a proto ještě nějaký čas zůstávali alespoň oficiálně československými občany. Nejprve se usadili v Izraeli, kde se rodina stala členy kibucu Hachotrim. Již v roce 1969 však odešli do Zábřehu v někdejší Jugoslávii, kde Arnošt Lustig spolupracoval se záhřebským filmovým studiem Jadranfilm na scénáři filmu o J. B. Titovi Soutěska, ve kterém hrál hlavní postavu Tita Richard Burton. V roce 1970 se Lustigovi usadili v USA. Arnošt Lustig učil např. na iowské univerzitě scénáristiku a tvorbu divadelních her a přednášel na Drake Univerzity v Des Moines, hlavním městě státu Iowa. Od 1. ledna 1973, kdy rodině nebyla československými úřady prodloužena platnost pasů a víz, byl Arnošt Lustig emigrantem i de jure (občanem Spojených států se stal až v roce 1979). V roce 1981 byl v nepřítomnosti odsouzen československými soudy za nedovolené opuštění republiky na tři a půl roku nepodmíněně, čímž mu vlastně bylo až do pádu československého komunistického režimu zabráněno v návštěvách vlasti. V letech 1973 až 2004 Arnošt Lustig přednášel na Americké univerzitě ve Washingtonu dějiny filmu, literatury a scénáristiku (v roce 1978 zde byl jmenován profesorem). Z Lustigova díla napsaného v emigraci jmenujme alespoň román Nemilovaná (1979). Po roce 1989 se často vracel do své původní vlasti a intenzívně se zapojil, i přes svůj relativně pokročilý věk, do domácího kulturního dění. Z jeho obsáhlého díla jmenujme alespoň romány Král promluvil, neřekl nic (1990), Dívka s jizvou (1995), Kamarádi (1995), Neslušné sny (1997), Krásné zelené oči (2000), ženskou trilogii Colette: Dívka z Antverp (1992), Tanga: Dívka z Hamburku (1992) a Lea: Dívka z Leeuwardenu (2000) či povídkovou sbírku Oheň na vodě (1998). Svá díla až na nečetné výjimky (jednu z nich představuje novela Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, kterou Lustig vždy považoval za jedno ze svých nejzdařilejších děl) opakovaně přepracovával, cizeloval a doplňoval, aby jejich výpověď byla co možná nejúčinnější a nejúplnější. V roce 1995 se Arnošt Lustig stal na dva roky šéfredaktorem české mutace časopisu Playboy. Získal řadu prestižních ocenění a u nás i v zahraničí byl považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších světových autorů věnujících se událostem dvacátého století. V roce 2012 byla nakladatelstvím Mladá fronta ustanovena Literární cena Arnošta Lustiga, jejímiž držiteli se stávají mladí spisovatelé. Ve stejném roce také vznikla Cena Arnošta Lustiga určená pro osobnosti, které v sobě spojují vlastnosti, jako jsou odvaha, statečnost, lidskost a spravedlnost (prvním laureátem této ceny je biskup Václav Malý). Byl čestným prezidentem Společnosti Franze Kafky, Festivalu 9 bran a organizace pro podporu vědy Česká hlava. Čestné doktoráty získal na chicagské Spertus College (v oboru hebrejské písemnictví) a Michiganské univerzitě (v oboru humanitních věd tento čestný doktorát obdržel společně s Václavem Havlem). Foto Pavel Chalupa 22 23

13 Arnošt Lustig byl také dvojnásobným držitelem Národní židovské ceny za literaturu, držitelem Ceny Emmy za nejlepší scénář k televiznímu dokumentu, Státní ceny Klementa Gottwalda za novelu Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1967), Ceny Karla Čapka (1996), Medaile Za zásluhy I. stupně (2000), Ceny za celoživotní dílo udělované Americkou akademií umění a věd (2004), Ceny Vladislava Vančury (2005) a Ceny Franze Kafky (2008). Třikrát byl v užším výběru na Nobelovu cenu za literaturu, naposledy v roce Nominován byl také na prestižní americkou Národní cenu za literaturu (za román Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou), ale také na Bookerovu a Pulitzerovu cenu. Jeho životní osudy i neobyčejně charizmatická osobnost se staly předmětem několika domácích i zahraničních televizních dokumentů včetně dokumentů jeho syna Josefa Z deníku bláznivého manžela (1971 a 1975) a Můj fotr a jeho nejoblíbenější koncentráky (2010) nebo dcery Evy Tvá slza, můj déšť (2012). Intenzívně se účastnil besed a přednášek na téma holokaustu a mnoha veřejných čtení svých děl, a to bezmála až do své smrti. Zemřel v Praze roku 2011, když po dlouhém a těžkém boji podlehl rakovině. Romány, novely a povídky Arnošta Lustiga i filmové scénáře, které podle nich vznikly, stále patří mezi nejzdařilejší díla věnovaná lidským osudům (převážně židovským, ale rozhodně ne pouze jim) odehrávajícím se v době vymknuté z kloubů. Hrdiny jeho děl jsou především lidé nacházející se v mezní situaci, kteří jsou událostmi šíleného dvacátého století donuceni jednat pod tlakem a často na samotné hranici svých možností, fyzických i morálních. Lustigovy příběhy totiž nesledují pouze boj svých hrdinů o přežití, ale také za zachování vnitřní čistoty uprostřed špíny a všeobecného úpadku. Lustigova díla jsou pozoruhodnou (a často silně autobiograficky laděnou) výpovědí o zlu, které neustále hrozí zničit člověka i o nadějích, které představuje příklon k obecně platným lidským hodnotám. Petr Kracik Režisér a spoluautor inscenační úpravy Narodil se v Trutnově. V letech studoval herectví na konzervatoři a v letech režii na DAMU. Po ukončení studií nastoupil jako režisér do brněnského Loutkového divadla Radost, poté následovalo angažmá v tehdejším Divadle E. F. Buriana. Záhy přijal místo režiséra v Divadle pod Palmovkou, kde se zanedlouho stal také uměleckým šéfem a roku 1992 ředitelem. Věnuje se především činohře. Ve svém domovském divadle režíroval např. Sperrovy Lovecké scény z Dolního Bavorska, Shakespearův Tragický příběh Hamleta, dánského prince, Steinbeckovo O myších a lidech, Ibsenova Peera Gynta, Brechtova Pana Puntilu a jeho služebníka Mattiho, Dostojevského Idiota, Lorcův Dům doni Bernardy, Calderónovu hru Život je sen, Molièrova Dona Juana, Gorkého Letní hosty, Goethovo Utrpení mladého Werthera, Tolstého Vládu tmy, Williamsovu Kočku na rozpálené plechové střeše, Kohoutova Ubohého vraha, Millerův Pohled z mostu, Rostandova Cyrana z Bergeracu, Ingeův Návrat do pekla, Shakespearovu Bouři, O Neillovo drama Smutek sluší Elektře, Boltovu hru Ať žije královna!, Wassermanův Přelet nad kukaččím hnízdem, Gordonova Rain Mana, Shawovu Svatou Janu či Kohoutovu hru August August, August. Spolupracoval také s dalšími českými a moravskými divadly především s Divadlem na Vinohradech (P. Kohout: Klaun, A. Strindberg: Královna Kristina, L. Hellmanová: Podzimní zahrada, F. Schiller: Valdštejn, N. Simon: Drobečky z perníku aj.), pražským Národním divadlem (J. K. Tyl: Paličova dcera), Městským divadlem Brno (M. J. Lermontov: Maškaráda, U. Eco: Jméno růže) a Východočeským divadlem Pardubice (R. Planchon: Tři mušketýři, A. Jirásek: Vojnarka, A. Casona: Jitřní paní, K. Mann, A. Mnouchkine: Mefisto, R. Rose: Dvanáct rozhněvaných mužů). Vedle činohry se věnuje také inscenacím hudebního divadla: v Divadle pod Palmovkou režíroval Dvořákova a Wenigova Čerta a Káču, Brechtovu a Weillovu Krejcarovou operu či Preissové Gazdinu robu; v Hudebním divadle Karlín režíroval Straussova Netopýra, Kálmánovu Hraběnku Maricu a Lehárovu Zemi úsměvů; v Městském divadle Brno režíroval Zolovu, Uhdeho a Štědroňovu Nanu či Dogův a Lotjanův muzikál Cikáni jdou do nebe; v Divadle Milenium (nyní Metropolitní divadlo Praha) Blažkovy a Rychmanovy Starce na chmelu a v Severočeském divadle opery a baletu Ústí nad Labem Dvořákova Jakobína. Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou To, co se děje kolem není omluva, pánové. Nemohu se tvářit, že nevím co dělám a co si myslím i když je kolem tma. I tma má své stíny a světlejší místa. (Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou) Lustigova světově proslulá novela Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je sugestivní a umělecky výjimečně silnou zprávou o jedné z nejtragičtějších, nejobludnějších a nejvíce zarážejících událostí moderních lidských dějin nacistického holokaustu spáchaného zejména na židech, ale bolestně se dotýkajícího i dalších národů. Může se zdát, že doba, která nás od těchto historických událostí dělí, je příliš dlouhá na to, aby nám mohly příběhy lidí zavlečených nacisty do koncentračních táborů něco napovědět o světě, ve kterém žijeme. Opak je však bohužel pravdou. Příběhy lidí, kteří nacistickým peklem prošli, totiž mohou stále varovat před lhostejností, netolerancí, arogancí moci a především před zrůdným a chladnokrevným inženýrstvím lidských životů. Protože zprůmyslnění lidského života i smrti, které se neštítí ničeho, aby bylo dosaženo maximální efektivity a zisku (které právě nacistické koncentrační tábory dohnaly ke zrůdné dokonalosti) je hrozbou, která se nad současnou evropskou civilizací nepřestala vznášet ani dnes. Hrdinkou příběhu Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou je mladá židovská dívka Kateřina, které se krátce po příjezdu do osvětimského koncentračního tábora podaří dostat do společnosti několika pohádkově bohatých židovských milionářů s americkým občanstvím, kteří byli nacisty zajati v roce 1943 v Itálii. Skupině těchto obchodníků a Kateřině, kterou se rozhodne jeden z nich ochraňovat, je po zaplacení značné sumy přislíben odjezd na svobodu do Ameriky, kde má dojít k jejich výměně za zajaté německé důstojníky. Podmínky, za které si zajatci mohou od nacistů koupit své životy a svobodu, se však neustále zvyšují a k již zaplaceným velkým částkám přibývají další a další položky. Skupině milionářů je jako průvodce přidělen důstojník Bedřich Brenske, který se svěřenými zajatci manipuluje mimořádně rafinovanou metodou hraničící s psychologickým terorem. Několikrát se zdá, že Brenske i celý nacistický aparát opravdu usilují o hladký průběh výměnné akce. Jindy se však vkrádá nepříjemný dojem, že jde pouze o strašlivou a krutou hru, která má zadrhávajícímu se nacistickému válečnému snažení přinést peníze a nemůže pro židovské obchodníky skončit jinak než tragicky. Kateřina Horovitzová, která je zpočátku aktérkou spíše pasivní, však brzy Brenskeho krutou hru prohlédne. Právě ona se nakonec navzdory naprosto bezvýchodné situaci nestvůrnému zlu vzepře. Arnošt Lustig ve své novele spojil několik příběhů, které se skutečně staly. Jedním z nich je událost, kdy nacisté zaplnili několik transportních lodí vězni z koncentračního tábora, zabednili je a vyslali na širé moře, kde všichni vězni zemřeli hladem. Jiným je vydírání židovských ob

14 chodníků, kteří se neprozřetelně vydali do Itálie v době před německou invazí z roku 1943 a jejichž životy i navzdory tučnému výkupnému zaplacenému za příslib, že budou odvezeni do neutrálního Švýcarska, skončily v plynových komorách. Zřejmě nejdůležitějším příběhem, který Lustiga při psaní novely inspiroval, ale bylo vyprávění česko-izraelského historika Ericha Kulky, který se zabýval mj. židovskými vzpourami a revoltami v období holokaustu. Kulka na počátku šedesátých let Lustigovi vyprávěl o jedné podivuhodné osvětimské táborové legendě, podle které se krásná mladá dívka jménem Kateřina Horovitzová, herečka nebo tanečnice, na prahu osvětimské plynové komory vzepřela svému osudu a zastřelila surového dozorce Schillingera jeho vlastní zbraní, když po ní chtěl, aby mu zatančila nahá. Schillingerova mladého pobočníka přitom postřelila a střílela i na další překvapené dozorce. Nakonec sice byla zneškodněna strážemi, nicméně její statečný a neobvyklý čin se pro mnohé vězně stal posilou a příkladem. Tato událost je dnes považována za jeden z nemnoha pokusů lidí deportovaných do nacistických koncentračních táborů o aktivní odpor proti jejich trýznitelům. Příběh mladé krásné tanečnice nebo herečky, která v předsálí plynové komory zastřelila dozorce jménem Schillinger nebo Emmerich (tady se prameny různí) u poválečného soudu velmi podobně vylíčil také tehdejší velitel osvětimského tábora Rudolf Höss i další svědci. Arnošt Lustig však později ke svému velkému překvapení v archivech zjistil, že skutečně žijící Kateřina Horovitzová, byla aktivní konfidentkou gestapa. Podle všeho měla na svědomí životy několika bohatých Židů, kteří se až do setkání s ní ukrývali ve Varšavě před nacisty. Slíbila jim totiž, že za tučný úplatek zajistí jejich odjezd do Ameriky, ale místo toho je nalákala do varšavského Hotelu Polski, kde na ně již čekalo gestapo. Vzhledem ke Kateřininým zásluhám o říši jí bylo nacisty přislíbeno zvláštní zacházení a dokonce i to, že z Varšavy bude moci odjet vlakem do Švýcarska. To se samozřejmě nestalo a Kateřina skončila v osvětimské plynové komoře, stejně jako většina varšavských Židů. Kateřinina střelba před plynovou komorou tedy ve světle těchto skutečností byla jakousi odplatou zoufalé a podvedené ženy za nesplněné sliby nacistů. Arnošt Lustig v jednom novinovém rozhovoru řekl, že by rád napsal i tento příběh. Měla to prý být novela o ženě-konfidentce, která je na konci života nucena čelit krachu svých iluzí a stane tváří v tvář zlu, kterému sama napomáhala. K napsání tohoto příběhu však nikdy nedošlo. Světová literatura proto zatím zná pouze příběh jediné Kateřiny Horovitzové té, která podobně jako Judita ve známém starozákonním příběhu usekla hlavu ďábelskému Holofermovi. Reálný základ má také postava nacistického důstojníka Bedřicha Brenskeho, charismatického, vzdělaného, rafinovaného, nemilosrdného a skrz na skrz cynického pána nad životem zajatých milionářů i Kateřiny Horovitzové. Podle Lustigových slov nese tato odpuzující i fascinující postava jméno jistého západoberlínského soudního úředníka, který v roce 1963 poučil Lustigovu ženu v souvislosti s její snahou získat zpět snubní prsteny svých rodičů umučených v koncentračním táboře, které se podle zpráv z tisku mohly nacházet v sejfech berlínského ústředí někdejší Říšské banky. Prsteny, které museli její rodiče (stejně jako ostatní Židé) odevzdat v roce 1941 před odchodem do transportu, přitom mohly být jedinou fyzicky hmatatelnou památkou na ně, která po nich (jak alespoň Lustigovi doufali) vůbec zbyla. Pan Bedřich Brenske ovšem komisní němčinou Lustigově manželce povýšeně odpověděl, že žádné takové prsteny neexistují a podle jeho názoru ani nikdy neexistovaly a vyjádřil dokonce i silné pochybnosti, zda vůbec existovali lidé, kteří je měli nosit. Oběti koncentračních táborů zkrátka podle pana Brenskeho nikdy nežili a zločiny, z nichž byli nacisté po válce obviňováni se nikdy nestaly, čímž byla celá věc pro něj jednou provždy vyřešena... Kdybych měl vykreslit ďábla v nacistické uniformě, byl by to muž podobný Brenskemu. Uhlazený, elegantní, Foto Martina Storková 26 27

15 vysokoškolsky vzdělaný, vybraného chování, jehož každé slovo je však napuštěno jedem lži vedoucí ke smrti, napsal později Listig. Brenskeho pohrdavé zesměšnění obětí nacistického běsnění bylo rozhodujícím impulzem, který Lustiga podle jeho vlastních slov na dvanáct dnů přikoval k psacímu stroji tak dlouho prý trvalo kompletní napsání novely, která jistě ne náhodou připomíná hluboký a niterný výkřik na pomezí smíchu a pláče. Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je psaná velmi komplikovaným jazykem a mísí se v ní prostá lidskost a lapidárnost sdělení s košatostí a dvojsmyslností Brenskeho promluv, s jejichž pomocí rozehrává svou strašlivou hru a láká oběti do pasti. Brenskeho hra na kočku a myš je do detailů promyšlená, tragická i absurdně komická, svrchovaně básnická i nemilosrdně reálná, ryze subjektivní a přesto v jistém smyslu univerzální. V podstatě jde o židovskou anekdotu obrácenou jaksi na ruby: místo góje napáleného chytřejším a mazaným Židem jsou zde napáleni a doslova oškubáni židovští milionáři. Také jazyk, tradiční oporu a základnu židovské kultury a víry, ovládá a využívá nejlépe nacista Brenske, zatímco Židé se ve hře často nezmohou na nic jiného než na strohé odpovědi či jednoduché komentáře. Jakoby se nacisté zmocnili úplně všeho a byli schopní využít pro své plány cokoliv - a nakonec nic neponechali bez poskvrny. Nemilosrdný básník pravdy, jak Lustigovu tvorbu výstižně charakterizoval Ludvík Aškenazy, zachytil v Modlitbě pro Kateřinu Horovitzovou s nevšední silou a přesvědčivostí úděl člověka v mezní situaci. Člověka, který je donucen hájit to poslední, co má svou čest, svědomí a nejzákladnější důstojnost. Je to vyprávění otřesné a otřásající: koneckonců, jeho smyslem je varování, že by měl být člověk za všech okolností obezřetný a nenechal se nikdy ukolébat ke lhostejnosti. Jinak se totiž můžeme i dnes, nedej všichni bohové všech náboženství, dočkat nějaké moderní obdoby osvětimských plynových komor či reinkarnace zrůdně geniálního Bedřicha Brenskeho. Ladislav Stýblo Dekoraci vyrobily dílny ČD Cargo pod vedením Václava Šimona ve spolupráci s firmou COM-PARS s.r.o. Výroba divadelních dekorací pod vedením ing. Stanislava Hrdličky. Šéf umělecko-technického provozu: Tomáš Zmrzlý Garderoba a masky: Kristina Hončariová a Gabriela Rohlederová Světla: Petr Vodička Zvuk: Tomáš Hála Rekvizity: Klára Paclíková Zástupci jevištního mistra: Petr Christl Jevištní technika: Jakub Horák, Petr Christl, Vratislav Jelínek a Jiří Řehák Za poskytnutí materiálů z archivu Arnošta Lustiga a cenné připomínky k textům srdečně a velice děkujeme Josefovi Lustigovi. Práva k provozování tohoto díla zastupuje agentura AURA-PONT s.r.o., Veslařský ostrov 62, , Praha 4. Zřizovatelem Divadla pod Palmovkou je Magistrát hlavního města Prahy. Foto Martina Storková 28 29

16 Archeologie zla Co je Výzkumné centrum archeologie zla? Výzkumné centrum archeologie zla (dále jen Centrum ) je výzkumné a pedagogické centrum pro komparativní studium genocid. Centrum působí jako nezávislá, multidisciplinární a nezisková výzkumná organizace, která usiluje o prosazení studia a výuky o příčinách, původu a důsledcích genocid, genocidního násilí, etnických čistek a masového vyvražďování ve světových dějinách. Vědecké zkoumání a progresivní vzdělávání o historii holocaustu a dalších genocid je všeobecně uznáváno jako nutný prostředek k ochraně těch demokratických společností, které jsou právně a morálně založeny na respektu k právům jednotlivců a menšin. Výzkumy potvrdily, že žádná z historických genocid nezačala masovým násilím, ale kořeny jejich vzniku je nutné hledat v sociálním napětí a ideologii. Genocida jako systematická likvidace etnických, rasových, náboženských a národnostních skupin je především důsledkem společenských sil, které jsou založeny na masivním porušování lidských a občanských práv jako je rasismus, xenofobie, antisemitismus, etnická nenávist a další. Vzdělávací program Stejně tak dnes víme, že účinky a důsledky genocid nekončí ve chvíli, kdy je zastaveno násilí. Jedním z nejvýznamnějších důsledků každé genocidy je intenzivní snaha pachatelů a jejich podporovatelů genocidu popřít či zpochybnit. V tomto smyslu má výuka a studium genocid vysoce aktuální rozměr pomáhá uchovat či v některých případech dokonce odhalit jejich historickou skutečnost. Boj proti fenoménu popírání genocid je hlavním důvodem, proč řada evropských států přijala legislativu, která popírání holocaustu staví mimo zákon. Studium genocid ukazuje na důsledky neexistence, případně nedodržování demokratických hodnot v těch společnostech, kde se případy genocidního masového násilí objevily. Bližší studium historických genocid, těchto bezprecedentních projevů lidského zla, též napomáhá pochopit, proč vůbec demokratické společnosti iniciovaly vznik kodifikovaných systémů na ochranu práv menšin a jednotlivců, co je smyslem jejich existence a před čím nás mají tyto systémy chránit (např. Všeobecná deklarace lidských práv přijatá Valným shromážděním Organizace spojených národů v roce 1948). Studium genocid a působení tohoto oboru je spojitým procesem uchování památky obětí genocidního násilí, připomínání historických skutečností, obrany před jejich popřením a aktivní ochrany lidstva před vznikem nových plamenů nenávisti

17 Zuzana Wirthová a Josef Gušlbauer menorah Skupina Menorah se zaměřuje na překrásnou duchovní a lidovou hudbu židovského národa v diaspoře, hudbu aškenážských či sefardských Židů v jazyce hebrejském, jidiš či ladino. Do svého repertoáru začleňuje také moderní izraelskou písňovou tvorbu, ve snaze přiblížit posluchačům nejen minulost, ale i současný život v Izraeli. Dalším okruhem, kterým Menorah doplňuje koncerty, je vlastní písňová tvorba se židovskou tématikou. Dává zapomenout na všední starosti a oslovuje vaši mysl, ale i pobaví, protože síla lidové hudby je právě v jejím širokém zaměření na každého z nás, přináší radost srdci i duchu. Jednou z vůdčích osobností skupiny je Zuzana Wirthová, která se stala působením v někdejší skupině Chesed, ale i v dalších projektech uznávanou osobností tohoto žánru. Kytarový doprovod, zpěv a mluvené slovo Josef Gušlbauer. Akce: Důvěrné Izrael expozice Výstava Akce: Důvěrné Izrael připravená Vojenským historickým ústavem Praha přibližuje jednu z nejzajímavějších kapitol vzájemných česko-izraelských vztahů. Na jaře 1948, bezprostředně po vzniku státu Izrael, byla tato země napadena sousedícími arabskými státy. Jedinou zemí, která tehdy Izraeli vojensky pomohla, bylo Československo. Dodávky letadel, zbraní a munice, ale i vycvičení židovských vojáků na československém území, probíhaly v režimu přísného utajení; větší množství dokumentů, fotografií či artefaktů se nezachovalo. I proto byla příprava této expozice v rámci VHÚ Praha mimořádně náročná a složitá. Zároveň však expozice přináší zcela neznámé a nové informace o české i izraelské minulosti. Výstava je přístupná veřejnosti každý den od 2. do 24. září vždy od 19:00hod. v odbavovací hale nádraží Praha - Bubny. Přijměte pozvání na koncert duchovní a lidové hudby, která spojuje kulturu Izraele s dědictvím židovské Evropy. Staví mosty mezi tehdy a dnes

18 festival děkuje těmto osobnostem: DĚKUJEME generální partner HlavnÍ partner generální dodavatel Jan Schneider Zdeněk Zbořil Martina Storek Eva Kantůrková Václav Vlk Martin Pátek Zdeněk Šámal Jiří Hausner Petr Mothejl Karel Berka Václav Petříček Zdeněk Mareš Berta Acrine Martin Chalupský Adina Hrušková Zuzana Svátková Libuše Šmuclerová Milan Kupka Guillermo Moreno Jaureuguízar Alena Konopíková Klára Málková Vilma Anýžová Jan Kynčl Petr Duhan Stanislav Motl Robin Böhnisch Pavel Trpák Adolf Jílek Jakub Ptačinský Jana Hubená Šimon Krbec Václav Mulák Jiří Straka Václav Šimon Martin Riegl Jakub Hritz Petra Růžičková Miloš Houska Zbyněk Honys Tomáš Zikmund Lucie Tomaštíková Ivan Hamšík Hana Benešová Šárka Holišová Elen Mátéová Radek Panchartek Lenka Kotyková Ludmila Pallová Julek Neumann Jiří Ješeta Alexandr Storek Vilém Matyáš Paul A. Levine Martina Laštovková Kateřina Brabačová Kálalová Jitka Monika Lacková Katarína Martinkovičová Martina Pavlíková Ivan Wlachovský Vladimír Nastišin Miroslav Matúšek Martin Gočík Jan Pešek Búza Tibor Petr Vizina Zuzana Bančanská Simona Vlčková Jaroslav Křenek Pavel Švagr Miroslav Grégr Zbyněk Šolc Vladimír Mlynář Daniel Častvaj Gustav Slamečka Hynek Kmoníček Ernest Hosťovecký Ondřej Macura koprodukce Archaeology I of I Evil media partner za laskavé podpory partner filmové části partner Barevnost Panthone 202C C-0, M-100, Y-65, K

19 Bezpečí pro vaše data Chybí vám prostor a kvalitní technologie pro uložení dat? Využijte serverhosting a serverhousing na nejvyšší profesionální úrovni. ČD - Telematika vám tyto služby nabízí ve svých datových centrech v Praze a Pardubicích. 36 ČD - Telematika a.s., Pod Táborem 369/8a, Praha 9, cdt@cdt.cz,