SBORNÍK TEXTŮ. ze seminářů ke změnám zákona o pobytu cizinců v ČR 1

Transkript

1 SBORNÍK TEXTŮ ze seminářů ke změnám zákona o pobytu cizinců v ČR 1 1

2 Vážení přátelé, kolegové! Dne 20. ledna 2011 se v Praze, v Nové budově Národního muzea, pod patronací 1. místopředsedy Senátu Parlamentu ČR MUDr. Přemysla Sobotky uskutečnil seminář Pobyt a zaměstnávání cizinců v ČR nové požadavky dle novely zákona o pobytu cizinců na území ČR. Od Nového roku 2011 totiž došlo k zásadní změně v této oblasti. Poslanecká sněmovna i Senát Parlamentu ČR schválily návrh zákona, kterým se upravují podmínky pro pobyt cizinců, azyl atd. v ČR dle práva EU a dle zkušeností ČR. Začal platit od 1. ledna 2011 a přinesl nové povinnosti pro agentury a zaměstnavatele, včetně škol a výzkumných pracovišť. Do legislativy jsou nově zavedeny požadavky vyplývající ze směrnic Evropského parlamentu a Rady Evropy, které kromě jiného upravují i společnou vízovou politiku zemí EU a sjednocují požadované i vydávané doklady. Nové podmínky poskytnutí pracovního povolení přinášejí vyšší odpovědnost a povinnosti zaměstnavatelů a dalších subjektů za dodržování podmínek zákona, řeší zdravotní pojištění zaměstnanců cizinců, jejich přihlášení do všeobecného zdravotního pojištění, možnost použít Elektronickou zdravotní knížku a komerční zdravotní pojištění cizinců. Obsah: Úvodní slovo 1. místopředsedy Senátu Parlamentu ČR Přemysla Sobotky str. 3 JUDr. Andrea Fáberová, Mgr. Pavla Novotná, odbor azylové a migrační politiky MV ČR str. 4 RNDr. Jiří Schlanger, náměstek pro informatiku a mezinárodní věci, MZd ČR str. 9 JUDr. Jiří Vaňásek, ředitel odboru realizace služeb zaměstnanosti, MPSV ČR str. 12 Na semináři vystoupili kromě 1. místopředsedy Senátu ČR MUDr. Přemysla Sobotky i JUDr. Andrea Fáberová z odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR, Mgr. Pavla Novotná rovněž z odboru azylové a migrační politiky MV ČR, RNDr. Jiří Schlanger, náměstek pro informatiku a mezinárodní věci Ministerstva zdravotnictví ČR, JUDr. Jiří Vaňásek, ředitel odboru realizace služeb zaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Mgr. Tomáš Červinka, pověřený řízením Úseku pojistného a správy pohledávek Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Robert Kareš, MBA, Ph.D., výkonný ředitel Pojišťovny VZP, a. s. a Mgr. Jaroslava Rezlerová, prezidentka Asociace poskytovatelů personálních služeb. Domníváme se, že je dobré, aby se s těmito texty seznámili všichni pracovníci, jejichž náplní práce je starost o cizince pracující nebo studující v naší republice. Po celé ČR začínáme organizovat semináře pro úředníky, personální agentury a zaměstnavatele s cílem seznámit je s nedávno schválenou novelou zákona, kterým se upravují podmínky pro pobyt cizinců, azyl atd. v ČR dle práva EU a dle zkušeností ČR. Mgr. Tomáš Vladislav Novák Nakladatelství Revue Mgr. Tomáš Červinka, pověřený řízením Úseku pojistného a správy pohledávek VZP ČR str. 15 Robert Kareš, MBA, Ph.D., výkonný ředitel Pojišťovny VZP, a. s. str. 17 Mgr. Jaroslava Rezlerová, prezidentka Asociace poskytovatelů personálních služeb str. 20 Výňatek z novely zákona str. 22 Pobočky ministerstva vnitra str. 20 Sborník textů ze seminářů ke změnám zákona o pobytu cizinců v ČR 1. Vychází Vydavatel: Tomáš Novák Nakladatelství Revue, Za Skalkou 782/1, Praha 4, -revue.cz, info@nakladatelstvi-revue.cz, tel Grafické zpracování: Michal Špatz. Fotografie: Nakladatelství Revue. ISBN Nakladatelství Revue

3 Úvodní slovo 1. místopředsedy Senátu Parlamentu ČR Přemysla Sobotky Vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych srdečně pozdravil všechny přítomné účastníky semináře Zaměstnávání cizinců a legislativní změny od 1. ledna 2011, který se chce zaměřit především na problematiku pobytu cizinců v České republice z hlediska zdravotního pojištění. Tato tematika je však velice zajímavá hned v několika dalších rovinách a v její podstatě nejde zdaleka jen o legislativní technologii zdravotního pojištění. Politik i řadový občan si musí všímat v neposlední řadě i otázek citlivých mezinárodních vztahů, sociální empatie, ale také nezanedbatelných ekonomických ztrát, které nám při nekvalitním legislativním zajištění této problematiky vznikaly často ve spojení s organizovanou trestnou činností. Vzhledem k tomu, že určitý pořádek do těchto problémů se snaží vnést aktuální novela zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky, jsem rád, že si organizátoři tohoto semináře dali za cíl seznámit pracovníky státní správy i hlavních personálních agentur, dovážejících k nám zahraniční zaměstnance, s novinkami tohoto zákona. Rovněž tak pozitivně hodnotím fakt, že by mělo jít o úvodní seminář, který by se v pří- padě zájmu zaměstnavatelů a personálních agentur měl konat i v jednotlivých krajích. Je to potřebné především proto, abychom včas mohli využít novely k eliminování korupce při udělování víz i k ochraně cizinců a také našeho zdravotnického systému před nezákonnými praktikami, kterým jsme často nedokázali zabránit při používání původního znění zmíněného zákona č Novela mění pravidla nejen zdravotního pojišťování cizinců, ale i vydávání povolení k dlouhodobému pobytu. Osobně jsem proto zvědav především na ty z plánovaných projevů, které jsou zaměřeny na otázky implementace předpisů Evropské unie do naší legislativy v tématu, kvůli kterému jsme se zde dnes sešli. Jde samozřejmě především o problematiku cizinců z nečlenských zemí EU, protože tato problematika uvnitř unie nám byla dána jako jasně stanovená pravidla (s bilaterálními výjimkami ovšem) při našem vstupu do unie. Když jsem studoval některé materiály, související s tímto seminářem, zaregistroval jsem, že ta unijní dimenze je skutečně hodně bohatá, ať již jde o sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, o tzv. návratové směrnice pro cizince, kteří přestali splňovat podmínky pobytu v členském státě EU, ale také o tzv. modré karty pro cizí vysoce kvalifi kované odborníky, problematiku zavedení biometrických údajů do průkazů povolení k pobytu či tzv. vízový kodex s cílem harmonizovat společnou vízovou politiku členských států schengenské spolupráce. Celou tuto širokou škálu problémů doplňuje například i otázka zajištění bezpečnostní situace České republiky v souvislosti s propouštění zahraničních pracovníků. I z tohoto mého takřka telegrafi ckého nástinu vyplývá, že tento seminář je potřebný a měl by mít svou hodnotu pro mnoho lidí. Proto bych chtěl organizátorům za jeho přípravu poděkovat a všem ostatním popřát hodně inspirace při sledování dalších příspěvků. Děkuji vám za pozornost. 3

4 JUDr. Andrea Fáberová, Mgr. Pavla Novotná, odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR Novela zákona o pobytu cizinců změny v roce 2011 Hlavní cíle novely zákona o pobytu cizinců (zákon č. 427/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) a další související zákony): implementace práva Evropských společenství a Evropské unie do právních předpisů České republiky tedy transponovat níže uvedené směrnice, resp. reagovat na nově přijatá přímo aplikovatelná nařízení, splnění úkolů vyplývajících z usnesení vlády České republiky ze dne 9. února 2009 č. 171 k zajištění bezpečnostní situace České republiky v souvislosti s propouštěním zahraničních pracovníků v důsledku hospodářské krize, transformace služby cizinecké policie a další a rychlejší postup zcivilňování řízení o vstupu a pobytu cizinců, zohlednění soudní judikatury a poznatků, které se objevily v aplikační praxi, provedení úprav souvisejících se zajištěním úkolů vyplývajících z usnesení vlády ze dne 20. dubna 2009 č. 450, kterým byla schválena Koncepce budoucí právní úpravy, která povede ke sjednocení právní úpravy postupů při výkonu jednotlivých správních agend s minimem odchylek a výjimek, celková rekonstrukce skutkových podstat správních deliktů v důsledku změn hmotněprávní úpravy tak, aby právní úprava správního trestání lépe vyhovovala potřebám aplikační praxe. Implementace práva EU JUDr. Andrea Fáberová Novela zákona o pobytu cizinců transponuje následující unijní předpisy: směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (tzv. sankční směrnice) V této souvislosti je nezbytné zmínit, že návrhy předpisů k zajištění transpozice sankční směrnice spadajících do působnosti jiných resortů nebyly předloženy v rámci této novely, neboť ministerstvo práce a sociálních věcí vyčkávalo na jednání Evropské komise, které mělo osvětlit některé otázky implementace této směrnice do vnitrostátního práva členských států EU. V současné době probíhá meziresortní připomínkové řízení k návrhům předpisů transponujících sankční směrnici. V zákoně o pobytu cizinců bylo zcela nově formulováno ustanovení o úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním. Jako první je tyto náklady povinen uhradit zaměstnavatel, který zaměstnal cizince bez povole- 4

5 ní k zaměstnání (je-li vyžadováno) nebo bez platného oprávnění k pobytu. Takový cizinec má také právo požadovat po zaměstnavateli nevyplacenou mzdu. Pokud byli tito cizinci držiteli povolení k pobytu za účelem ochrany na území, mohou po skončení platnosti tohoto pobytového oprávnění a za podmínky, že probíhá řízení proti zaměstnavateli o vyplacení dlužné mzdy a tato mzda nebyla cizinci vyplacena, získat za tímto účelem povolení k pobytu. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (tzv. návratová směrnice ) Tato směrnice se v zákoně o pobytu cizinců odrazila ve změnách v ustanoveních týkajících se správního vyhoštění a zajištění. Je-li cizinec držitelem oprávnění k pobytu v jiném členském státě Evropské unie, avšak na území České republiky se nachází neoprávněně, vydá mu policie namísto rozhodnutí o správním vyhoštění tzv. rozhodnutí o povinnosti opustit území, které neobsahuje zákaz vstupu. Cizinec je na základě tohoto rozhodnutí povinen opustit území České republiky (a přemístit se do státu, kde má toto oprávnění k pobytu). Rozhodnutí o správním vyhoštění se bude nově vydávat s platností pro celé území Evropské unie, zákaz vstupu se tak bude týkat celého území Evropské unie (netýká se občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků). Podobně jako dosud je preferován dobrovolný návrat cizince, za tímto účelem zákon stanovuje, že doba určená k dobrovolnému vycestování se bude pohybovat v rozmezí 7 až 60 dní. Rozšiřují se možnosti zániku či zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění. Podá-li cizinec proti rozhodnutí o správním vyhoštění žalobu, rozhodne o ní soud do 60 dní. V případě, že cizinec poruší pobytové podmínky a je mu uděleno správní vyhoštění, může mu být policií namísto zajištění nově uloženo zvláštní opatření za účelem vycestování. Toto opatření je tzv. alternativou k zajištění. Zvláštním opatření za účelem vycestování je: povinnost cizince zdržovat se na adrese Mgr. Pavla Novotná místa pobytu, kterou policii oznámil, každou jeho změnu hlásit policii, a pravidelně se v určených intervalech osobně policii hlásit nebo složení fi nanční záruky, kterou jsou peněžní prostředky ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním. Finanční záruka se skládá na účet policie a je vratná poté, co cizinec prokáže, že z území vycestoval (případně po té, co byl cizinci povolen pobyt na území). Záruku nemusí skládat pouze cizinec, ale za cizince ji může složit i občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým nebo trvalým pobytem na území. Pokud cizinec závažným způsobem poruší povinnosti vyplývající ze zvláštního opatření za účelem vycestování nebo ve stanovené době nevycestuje, policie cizince zajistí, a to na dobu nutnou pro přípravu výkonu správního vyhoštění. Doba trvání zajištění může být opakovaně prodloužena, pokud je to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění. Celková doba zajištění nesmí překročit 180 dnů. Stanovuje se lhůta pro správní soud a jeho rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí o zajištění na 7 pracovních dní od doručení spisu. Soudní přezkum se tak výrazně urychlí. Rodiny s nezletilými dětmi budou moci být zajištěny jen po dobu 90 dní. Ve zvláštních případech, kdy cizinec bude 5

6 uvádět nepravdivé údaje o své totožnosti nebo zmaří výkon vyhoštění a jeho vyhoštění bude stále proveditelné, bude policie oprávněna prodloužit zajištění až na 18 měsíců. Toto se netýká rodin ani nezletilých cizinců bez doprovodu. směrnice Rady 2009/50/ES o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifi kaci (tzv. směrnice o modrých kartách ) Novelou je zaváděn nový pobytový institut určený pro dlouhodobý pobyt spojený s výkonem vysoce kvalifi kovaného zaměstnání. Modrá karta opravňuje cizince k pobytu a zároveň výkonu zaměstnání, tj. cizinec nebude potřebovat zvlášť pracovní povolení. Žádost o vydání modré karty je oprávněn podat cizinec, pokud na území hodlá pobývat po dobu delší než 3 měsíce a bude zaměstnán na pracovní pozici vyžadující vysokou kvalifi - kaci, jež podle zákona o zaměstnanosti může být obsazena cizincem, který není občanem Evropské unie. Za vysokou kvalifi kaci se považuje řádně ukončené vysokoškolské vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání, které trvalo aspoň 3 roky. Žádost o vydání modré karty podává cizinec na zastupitelském úřadě a ve vybraných případech též na území ministerstvu vnitra. K žádosti o vydání modré karty je cizinec mj. povinen předložit pracovní smlouvu sjednanou na dobu nejméně jednoho roku a doklady potvrzující vysokou kvalifi kaci. Jednou z podmínek pro vydání modré karty je takzvané mzdové kritérium v pracovní smlouvě musí být obsažena hrubá měsíční nebo roční mzda alespoň ve výši 1,5 násobku průměrné hrubé roční mzdy (tato bude vyhlašována sdělením ministerstva práce a sociálních věcí jednou za rok, přičemž pro letošní rok platí sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 2/2011 Sb., dle kterého průměrná hrubá roční mzda v ČR činí Kč). Modrá karta se vydává s dobou platnosti o 3 měsíce delší, než je doba, na níž byla uzavřena pracovní smlouva, nejdéle však na 2 roky. Modrou kartu je možné prodloužit. Změna zaměstnavatele nebo pracovního zařazení držitele modré karty podléhá během prvních dvou let pobytu na území předchozímu souhlasu ministerstva vnitra. Držitel modré karty bude moci po 5 letech pobytu na území členských států Evropské unie získat trvalý pobyt/postavení dlouhodobě pobývající residenta v Evropském společenství, přičemž poslední 2 roky musí pobývat jako držitel modré karty na území České republiky. Do doby 5 let se započítávají pobyty na modrou kartu z různých členských států Evropské unie. Držiteli modré karty a jeho rodinným příslušníkům bude umožněno sloučení rodiny bez stanovení minimální doby předchozího pobytu na území, tedy ihned. Je třeba dodat, že reflexe shora uvedených směrnic si vyžádala i úpravu jiných právních předpisů, které jsou v působnosti jiných resortů. Zejména se jedná o zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Návrh zákona je současně právním rámcem, jímž se vytváří legislativní prostor pro adaptaci, resp. provedení revize efektivnosti již provedené adaptace právního řádu České republiky na zajištění aplikace následujících unijních předpisů: nařízení Rady (ES) č. 380/2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 1030/2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí (oblast zavedení biometrických údajů do průkazů povolení k pobytu). Účelem zmíněného nařízení je stanovení bezpečnostních prvků a biometrických identifi kátorů, jež se mají používat v členských státech v jednotném vzoru povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí. V České republice tak budou od května 2011 občanům 6

7 třetích zemí (netýká se tedy ani občanů Evropské unie ani jejich rodinných příslušníků) vydávány průkazy o povolení k dlouhodobému a trvalému pobytu s biometrickými údaji. Dříve vydané průkazy o povolení k pobytu zůstávají v platnosti, a to po dobu platnosti v nich uvedenou. Pokud cizinec žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podal na zastupitelském úřadě a žádosti bylo vyhověno, je povinen se osobně dostavit na určené regionální pracoviště ministerstva vnitra k pořízení biometrických údajů (zobrazení obličeje a otisky prstů), a to do 3 pracovních dnů ode dne vstupu na území. Pokud cizinec takovou žádost podal za svého pobytu na území České republiky, bude k pořízení biometrických údajů vyzván ministerstvem vnitra. Po pořízení biometrických údajů a vyhotovení průkazu o povolení k pobytu bude cizinec vyzván ministerstvem vnitra k převzetí tohoto průkazu. Pokud si cizinec ve stanovené lhůtě nepřevezme průkaz o povolení k dlouhodobému pobytu, řízení bude zastaveno! Pokud si cizinec ve stanovené lhůtě nepřevezme průkaz o povolení k trvalému pobytu, může mu být uložena pokuta do výše Kč! Při prodloužení platnosti průkazu o povolení k pobytu nebo provedení změny údajů v něm zapsaných, se vydává nový průkaz o povolení k pobytu. nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex). Cílem vízového kodexu je harmonizovat společnou vízovou politiku členských států schengenské spolupráce. Vízový kodex vstoupil v účinnost 5. dubna 2010 a nahradil většinu dosavadních právních instrumentů v oblasti společné vízové politiky. V zákoně o pobytu cizinců tak zůstávají (či nově se vkládají) ustanovení, která upravují záležitosti, které vízový kodex nestanoví (např. nový 180e nové posouzení důvodů neudělení víza, prohlášení krátkodobého víza za neplatné nebo zrušení jeho platnosti) nebo jde o modifi kace vyplývající z jiných unijních předpisů (viz 20 udělování krátkodobých víz rodinným příslušníkům občanů EU). směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států Tato směrnice již byla v České republice implementována. Evropská komise v lednu 2009 vydala zprávu Evropského parlamentu a Rady. V uvedené zprávě hodnotí správnost provedení implementace dané směrnice jednotlivými členskými státy. V červenci tohoto roku byl k uvedené směrnici vydán metodický pokyn, který má členským státům posloužit k zajištění správné implementace a aplikace této směrnice. Na základě hodnotící zprávy Evropské komise k implementaci této směrnice a metodického pokynu Evropské komise byly identifi kovány některé nedostatky a navrženy příslušné legislativní změny, spíše formulačního charakteru (např. jde o nový název dokladu pobytová karta rodinného příslušníka občana Evropské unie). Splnění úkolů vyplývajících z usnesení vlády České republiky ze dne 9. února 2009 č. 171 k zajištění bezpečnostní situace České republiky v souvislosti s propouštěním zahraničních pracovníků v důsledku hospodářské krize Zákon stanovuje větší spoluodpovědnosti zaměstnavatelů za řešení situace cizince, kterému v České republice poskytli zaměstnání, po skončení platnosti jeho pobytového oprávnění. Rovněž se upřesňují podmínky pro pobyt cizinců spojený s výkonem podnikatelských aktivit tak, aby byla zajištěna efektivní kontrola ze strany státu. Oprávnění k pobytu z důvodu výkonu výdělečné činnosti na území České republiky bude cizincům vydáváno pouze za účelem zaměstnání nebo podnikání (tj. není již vydáváno oprávnění k pobytu za účelem účasti v právnické osobě ). Žádost o pobytové oprávnění za účelem podnikání podává nejen cizinec, který v České republice zamýšlí podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná, ale nově také cizinec, který hodlá na území pobývat jako statutární orgán či člen statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva. Žadatel o udělení dlouhodobého víza za účelem podnikání je povinen vždy absolvovat pohovor na zastupitelském úřadu. 7

8 V případě, že cizinec hodlá dosavadní účel svého pobytu změnit na účel podnikání, může o takovou změnu požádat, pokud na území již alespoň 2 roky legálně pobývá. K žádosti o vydání/prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání musí cizinec předložit: doklad o zápisu do příslušného rejstříku, seznamu nebo evidence (např. živnostenského nebo obchodního rejstříku); doklad prokazující, že jeho měsíční příjem a s ním společně posuzovaných osob není nižší než součet životního minima a nákladů na bydlení; pokud je osobou samostatně výdělečně činnou: potvrzení příslušných úřadů o tom, že nemá nedoplatky na daních a na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti; pokud pobývá na území jako statutární orgán či člen statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva: potvrzení, že tato společnost/družstvo nemá nedoplatky na daních a na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti; na požádání platební výměr daně z příjmu. Transformace služby cizinecké policie a další a rychlejší postup zcivilňování řízení o vstupu a pobytu cizinců Novelizací byla změněna organizační struktura a působnost policie při plnění úkolů v oblasti vstupu a pobytu cizinců na území České republiky: v rámci krajských ředitelství policie nově existují tzv. odbory cizinecké policie, ředitelství služby cizinecké policie a jeho detašovaná pracoviště nyní slouží především jako místa odpovědná za ochranu vnějších hranic na letištích a jako metodické pracoviště pro odbory cizinecké policie vytvořené v rámci krajských ředitelství policie. Součástí výše uvedené reformy služby cizinecké policie je také odbřemeňování služby od správních činností, které policie vykonávat nemusí. Od r je ministerstvo vnitra nově odpovědné za agendu dlouhodobých pobytů a dlouhodobých víz. Na nových regionálních pracovištích ministerstva vnitra odboru azylové a migrační politiky jsou vyřizovány: žádost o prodloužení doby pobytu na dlouhodobé vízum, žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území a o prodloužení doby platnosti tohoto víza či doby pobytu na toto vízum, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu či prodloužení jeho platnosti, žádost o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území, žádost o povolení k přechodnému pobytu, resp. o vydání pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie či její prodloužení, žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, hlášení změny místa pobytu na území, hlášení ostatních změn (jako je změna příjmení, osobního stavu, údajů v cestovním dokladu, údajů v dokladu o povolení k pobytu) a dále hlášení ztráty, zničení, odcizení či poškození dokladu o povolení k pobytu, žádost o vydání potvrzení o oprávněnosti pobytu na území (s výjimkou pobytu, který nepřesáhne 90 dnů a potvrzení vyžadovaného matričním úřadem před uzavřením manželství). Cizinecká policie zůstává příslušná pro: ohlašování místa pobytu na území po příjezdu do České republiky (následnou změnu místa pobytu, pokud jde o pobyt na území na dlouhodobé vízum, povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, je již třeba hlásit na regionálních pracovištích ministerstva vnitra), prodloužení doby pobytu na území na krátkodobé vízum, vydání potvrzení o krátkodobém pobytu a bez ohledu na druh pobytu potvrzení o oprávněnosti pobytu na území vyžadovaného matričním úřadem před uzavřením manželství, ověřování pozvání, kontrolu legálnosti pobytu na území. 8

9 RNDr. Jiří Schlanger, náměstek pro informatiku a mezinárodní věci, Ministerstvo zdravotnictví ČR Moje situace je mnohem těžší než pro kolegyně z ministerstva vnitra, protože stojí a stály u zrodu novely i její praxe. Já jsem se sem dostal, řekl bych, z titulu přátelství s kolegy, kteří dnešní seminář vymysleli a pro vás pořádají. Původně jsem myslel, že budu mít rady zprostředkující a že kolegové, kteří jsou v té materii zběhlí, se věci ujmou. Ukázalo se ale, že problematika zdravotní péče a její úhrady je kompetenčně velmi problematická. Naše ministerstvo umí problematiku zdravotní péče jako takové i její poskytování, kompetenčně jí přísluší zdravotní pojištění, byť celý sociální systém patří kompetenčně na ministerstvo práce a sociálních věcí. Samozřejmě se podílíme na agendě zahraniční, třeba co se týká obsahu smluv, ale že by se někdo komplexně staral o zdravotní péči a její úhradu cizinců, jsem nezjistil. Tím pádem jsem nezískal žádného alternátora, který by se tady této role ujal. Podělím se proto s vámi o to, co jsem za informace získal. Omlouvám se, pokud nastane situace, že na konci tohoto semináře budete vědět stejně jako já teď. Pokusím se udělat takový přehled, jak to vlastně se zdravotní péčí vypadá, protože v ní není rozhodující jenom titul cizince na území republiky, ale je také velmi důležitá lokalita, odkud přichází, a jaký je modus a rodinné příslušnictví. Je to materie velmi složitá. Občané členských států Evropské unie (EU), Evropského hospodářského prostoru (EHP) nebo Švýcarska jsou při pobytu na území ČR každopádně pojištěni podle nařízení Evropského parlamentu č. 883 z roku 2004, resp. nařízení EHS 1408/71. Nevzniká jim povinnost zřizovat si cestovní zdravotní pojištění, protože na území České republiky mají nárok na poskytnutí lékařsky nezbytné zdravotní péče. Občan členského státu EHP bude účasten českého veřejného zdravotního pojištění, pokud zde například vykonává výdělečnou činnost a přitom se nejedná o ustanovení dikce nařízení, které defi nuje vysílání. Musíme dávat pozor i na reverzní situaci, kdy občan jiného členského státu bydlící a pobírající na území našeho státu fi nanční prostředky, může být dle tohoto nařízení účasten českého zdravotního pojištění, protože v některých zemích je tzv. zástupná platba nebo zástupný titul pojištění, to znamená, že ten, kdo je plátce, pojišťuje i ty členy rodiny, kteří nejsou výdělečně činní. Tím se liší zdravotní pojištění řady členských zemí od našeho a tím pádem evropská legislativa musí také chápat okruh pojištěných tak, jak je to v jednotlivých zemích. Nově mohou na základě nařízení 859 z roku 2003 svá práva na území členských států EU, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska uplatňovat i cizinci ze třetích zemí, kteří nejsou kryti nařízením 1408/71 jen z důvodu státní příslušnosti. Takže vidíte, že ještě má Evropa výjimky, které se vztahují na některé body, týkajících se občanů třetích států, pokud existuje nějaký jiný titul, který většinou souvisí s nějakou ekonomickou aktivitou. Druhá věc je, že českého veřejného 9

10 zdravotního pojištění může být účasten občan ze státu, s nímž byla uzavřena asociační dohoda. Takovou dohodu má například Tuniská republika, Marocké království a Alžírská lidově demokratická republika. Další kategorie, která do toho vstupuje, jsou občané států, s nimiž Česká republika podepsala dvoustrannou dohodu o bezplatném poskytování zdravotní péče. Takový občan má na území ČR nárok na bezplatné poskytnutí neodkladné zdravotní péče. To že podepsala, také znamená, že vydědila takovou smlouvu, protože samozřejmě ČR má právní kontinuitu s bývalým federativním Československem. A tady nám zůstaly ještě stále některé smlouvy třeba se Sovětským svazem, který se mezitím rozdělil, s bývalou Jugoslávií, a my musíme jako nástupnický stát jednat podle smluv s nástupnickými státy o budoucnosti těchto dvoustranných dohod. Někde máme možnost smlouvu vypovědět, jinde máme jenom možnost sjednat její změnu. Takže jedna věc je buď jednostranný, nebo dvoustranný akt, podle toho máme možnost věci řešit. Samozřejmě, kde se předpokládá povinnost změny smlouvy, tak je to velmi složité. Nejraději bychom celou historii vymazali a přešli kompletně na nějaký nový mechanismus, ale úroveň uzavřených smluv nám to ne vždycky umožňuje a proces je velmi zdlouhavý, protože zájmem druhých stran je samozřejmě udržet smlouvu s námi co nejdéle, neboť tím jejich občanům vznikají na našem území práva. Často jsou to země, které jsou na tom ekonomicky hůř a profi tují na tom, že u nás jejich občané péči dostanou bezplatně. Takže to je velký problém. Občané států, se kterými ČR uzavřela smlouvu o sociálním zabezpečení, vztahující se i na oblast zdravotní péče, to je další kategorie. Takový občan má na území ČR nárok na poskytnutí bezplatné lékařsky nutné a neodkladné zdravotní péče, protože smlouvy buď konkrétně hovoří o sociálním zabezpečení, nebo konkrétně o poskytování bezplatné zdravotní péče, anebo o obojím. Každá smlouva může být nějakým způsobem jiná, protože vznikaly v různé době. Dále je určitým skupinám osob zdravotní péče hrazena ze státního rozpočtu na základě rozhodnutí vlády. To může nastat u nějakého stipendijního programu apod., takže se to může týkat zejména studentů, anebo při nějakých výjimečných formách studijních pobytů. Usnesení vlády v takovém případě nějaké specifi cké skupině garantuje zdravotní péči a pak to hradí státní rozpočet. Pak ještě máme další skupinu ostatní osoby, které jsou buď účastny českého zdravotního pojištění na základě trvalého pobytu, nebo na základě zaměstnání u zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území ČR. Jinak mají jako cizinci podle zákona v platném znění povinnost uzavřít zdravotní pojištění. Pokud vyloučíme všechny tituly, které jsem vyjmenoval, tak někteří cizinci jsou účastníky zdravotního pojištění z titulu své ekonomické aktivity, anebo jim zákon dává povinnost se chovat jiným způsobem. Pak přichází v úvahu komerční zdravotní pojištění. Novela zákona 326, která je předmětem dnešního semináře, upravuje povinnost cizinců při pobytu na území ČR v délce nad 90 dnů uzavřít cestovní zdravotní pojištění, jehož limit pojistného plnění na jednu pojistnou událost činí nejméně Toto pojištění může být nově sjednáno nejen na území ČR, ale i v jiném členském státě EU, EHP nebo ve Švýcarsku, popřípadě ve státě, ve kterém má osoba povolený pobyt. Nově také zákon stanoví, že pojistná smlouva týkající se pojištění, nesmí vylučovat poskyt- 10

11 nutí pojistného plnění v případě úrazu, ke kterému došlo z důvodu úmyslného jednání, zavinění nebo spoluzavinění pojištěného, ani v důsledku požití alkoholu, omamných nebo psychotropních látek pojištěným. Cestovní zdravotní pojištění v případě žádosti o vízum nad 90 dnů, je-li o něj žádáno na území ČR, nebo o prodloužení pobytu na území ČR může být sjednáno pouze u pojišťovny oprávněné provozovat toto pojištění na území ČR a musí být sjednáno v rozsahu komplexní zdravotní péče. Tou se rozumí zdravotní péče poskytnutá pojištěnému ve smluvních zdravotnických zařízeních pojistitele bez přímé úhrady nákladů na léčení pojištěným s cílem zachovat jejich zdravotní stav z doby před uzavřením pojistné smlouvy. Z tohoto pojištění nesmí být vyloučena preventivní ani dispenzární zdravotní péče, ani zdravotní péče související s těhotenstvím pojištěné matky a porodem dítěte. Čili je vidět, že nová legislativa se snaží nějakým způsobem uchopit rizika, která přináší našemu systému situace, kdy do ČR přicházejí další skupiny cizinců a začínají tady uplatňovat vlastní ekonomický zájem. Poskytování zdravotní péče je vždy spojeno s nějakou úhradou, ať úhradu provádí fyzická osoba nebo někdo jiný, tzn. pojistný systém, stát apod. Samozřejmě i zdravotní péče se stala předmětem turistiky, včetně ekonomicko-sociální. Legislativa se postupně vyvíjí v tom smyslu, že jednak akceptuje evropská nařízení, to znamená, že preferuje občany z evropského prostoru, aby se usnadnil pohyb osob, na druhé straně se snažíme zabránit negativním důsledkům při vyhledávání naší kvalitní a relativně levné zdravotní péče těmi, kteří sem přicházejí proto, aby poskytnutá péče pro ně byla levnější než v zemi původu. Nebo kvalitnější, protože je u nich nedostupná apod. K tomu směřují všechna naše opatření. Když si vezmete stát po státu, zjistíte, že už začínáme mít problém v jednotlivých kategoriích, kam cizince zařadit. Když jsem se ptal svých kolegů na úřadu, jak se právě v této věci orientovat, sdělili mi, že nějaké informace se dají najít ve věstníku ministerstva zdravotnictví a potom také na jeho webu. Pokorně přiznávám, že ministerský web není z hlediska uživatele příliš dokonalý. Také jsem na webu něco hledal a šestkrát se dostal zpátky k informacím, které jsem nepotřeboval, takže budu svoji zkušenost uplatňovat na vedení ministerstva, abychom poskytovali informace nejen o dostupné zdravotní péči, ale i ostatní dostupné informace, protože si uvědomuji, jak řada z vás na personálních úsecích podniků nebo na personálních agenturách má složité dostat se ke správné informaci. Ještě několik údajů ze stavu zdravotních informací a statistiky ČR o čerpání zdravotní péče v ekonomickém vyjádření a v počtu cizinců. Údaje nejsou dokonalé, ale to souvisí s tím, že řada zdravotnických zařízení pro složitost věci často rezignuje na to, zda dostanou zaplaceno. Pak je otázka, zda vůbec poskytnutou zdravotní péči cizincům někam hlásí. Zejména u těch, kteří nemohou čerpat ze zdravotního pojištění, byť v jiné evropské zemi. Tam si myslím, že křivka rezignací bude ostře stoupat a možná se nám ani statistické údaje nedostávají. V roce 2009 vyhledalo lékařskou péči v nemocnicích České republiky cizinců, z toho asi polovina, tj byla osob ze zemí EU. Ze zmíněného počtu osob nebyla uhrazena poskytnutá péče 5848 cizinci a z toho polovina také byla ze zemí EU. Já si myslím, že navíc ještě o řadě neplatičů nevíme, zejména z ambulantního sektoru, kde to lékaři vzdají, protože nemocnice mají nějaký administrativní aparát, zatímco ambulantní lékaři se svojí sestrou se do vyplňování těchto lejster vůbec nepustí, zvláště pokud nemají ordinaci elektronizovanou. Zdravotní péče poskytnutá cizincům v českých nemocnicích si vyžádala náklady kolem 575 milionů korun, z toho 53 %, tj. asi milionů představovaly náklady na poskytnutou zdravotní péči pro pacienty z EU. Neuhrazena byla částka 79 milionů a z toho 23 milionů za osoby ze zemí EU. Je vidět, že zatím ten objem máme-li ve zdravotním pojištění zhruba 240 miliard korun je v řádu promile, takže to nedělá nějaké fatální problémy, ale samozřejmě se situace může v čase měnit. Nezaplaceno po lhůtě splatnosti zůstávalo na Silvestra 2009 za zdravotní péči poskytnutou cizincům asi 50 milionů korun, tj. 8,5 % celkových nákladů na cizince. Ze zemí EU nebylo ve lhůtě splatnosti uhrazeno 3,8 % nákladů, což už je jenom 11 milionů korun. Čili dluh po lhůtě splatnosti vlastně u cizinců ze třetích zemí, kde problémy jsou větší, je 38 milionů korun. 11

12 JUDr. Jiří Vaňásek, ředitel odboru realizace služeb zaměstnanosti, Ministerstvo práce a sociálních služeb ČR V zaměstnávání zahraničních pracovníků máme v současné době tři typy pracovních povolení: standardní pracovní povolení, které vydává úřad práce správním rozhodnutím na základě volného pracovního místa, jež není možno obsadit s ohledem na situaci na trhu práce. Tady po 1. lednu do zákona o zaměstnanosti, který obecně upravuje tuto oblast, přibyla povinnost zaměstnavatele projednat s úřadem práce úmysl zaměstnat cizince, přičemž by měl nahlásit přibližný počet cizinců, které chce zaměstnávat, druh práce a předpokládanou dobu výkonu práce. Jedná se o ustanovení, které před časem už v zákoně bylo a které bylo později vypuštěno. My si od toho slibujeme především zjednodušení a pružnější jednání ve vztahu úřadu práce k zaměstnavatelům v případě, kdy je podávána žádost o pracovní povolení. Další změna, která by ke pružnějšímu jednání měla přispět, se chystá v souvislosti se zákonem o úřadu práce, který je v současné době projednáván v legislativním procesu. Do budoucna by už nemělo být 77 úřadů práce, ale jeden úřad jako takový, který potom bude pravomoci delegovat na jednotlivé krajské úřady práce, popřípadě na kontaktní pracoviště. Pokud se týká samotného projednávání, záměr se samozřejmě nebude vyžadovat v případech, kdy se vydává pracovní povolení pro cizince, při němž se nezkoumá situace na trhu práce a kdy cizinci nebudou potřebovat pracovní povolení to je v případech, kdy mají například trvalý pobyt, když budou žádat o prodloužení pracovního povolení a v případech, kdy bude cizinec již držitelem zelené nebo modré karty. Dalším typem pracovního povolení je od roku 2009 tzv. zelená karta a nově od 1. ledna 2011 přibyly tzv. modré karty. Stalo se tak na základě transpozice směrnice EU č. 2009/50/ES, kdy modrá karta, stejně jako zelená, bude duálním dokladem. Bude tedy obsahovat jak pracovní povolení, tak povolení k pobytu. Bude vydávána ministerstvem vnitra skutečně pro výkon povolání vyžadující vysokou kvalifi kaci, tzn. buď vysokoškolské vzdělání, nebo vyšší odborné vzdělání, přičemž délka studia trvala nejméně tři roky. Modrá karta se bude vydávat na dobu o tři měsíce delší, než je doba, na níž byla uzavřena pracovní smlouva, nejdéle však na dobu dvou let. U podmínek modré karty opět musí být nahlášené volné pracovní místo na úřadu práce a v případě, že nebude do třiceti dnů obsazeno z řad českých uchazečů, případně uchazečů z EU, potom ho bude možné zařadit do centrální evidence modrých karet, kterou povede ministerstvo práce a sociálních věcí stejně, jako je tomu u zelených karet. Musí ale platit podmínka, že skutečně jde o kvalifi kovanou profesi. V rámci pracovní smlouvy musí být zaručeny standardní podmínky, které vyplývají ze zákoníku práce: pracovní smlouva musí být uzavřena na dobu nejméně jednoho roku a navíc musí být garantována hrubá měsíční nebo roční mzda, která musí dosahovat alespoň jeden a půl násobku hrubé roční mzdy vyhlašované ve sdělení ministerstva práce a sociálních věcí. Stejně jako u zelených karet, i u modrých bude platit, že se zveřejněním volného pracovního místa v evidenci modrých karet musí dát zaměstnavatel svůj souhlas. K centrální evidenci bude mít přístup jak ministerstvo práce a sociálních věcí, které ji povede, tak ministerstvo vnitra, které do ní bude zapisovat případné změny a samozřejmě modré karty vydává. Dále potom ministerstvo zahraničních věcí, kde na zastupitelských úřadech budou žádosti o modrou kartu podávány, 12

13 to tam samozřejmě bude zapisovat podání žádosti. Pokud se týká změn zákona, které tady již zazněly od kolegyň z ministerstva vnitra, tak po dobu dvou let, kdy došlo ke změně ať už zaměstnavatele nebo pracovního zařazení, bude změna podléhat souhlasu ministerstva vnitra, a v případě, že ke změně dojde, tak ji v centrální evidenci ministerstvo vnitra vyznačí. Stejně jako je tomu u zelených karet, i u držitelů modrých karet bude platit, že nebude možné je přidělovat agenturami práce k dočasnému výkonu uživatele. Je to proto, že dočasné přidělení má mít skutečně charakter dočasného přidělení, u modré i zelené karty se ale předpokládá, že budou nějakým dlouhodobým pracovním zařazením na českém trhu práce. Samozřejmě kromě zelených a modrých karet bude, jak jsem už zmínil, stále platný standardní systém vydávání pracovních povolení úřady práce, tzn. na základě nahlášení volného pracovního místa a podání žádosti na příslušný úřad práce. Nejaktuálnější informace jsou zveřejňovány na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Pokud se týká zprostředkování práce agenturami práce, je předně třeba říct, že zprostředkovat zaměstnání podle zákona mohou úřady práce, a ty to dělají bezplatně. Nebo agentury práce, což jsou právnické nebo fyzické osoby na základě povolení, které vydává MPSV. Ty samozřejmě mohou zprostředkovávat zaměstnání nejen bezplatně, ale i za účelem zisku, ale zisk by nikdy neměl být požadován po zaměstnaném uchazeči. V posledních letech agenturní zaměstnávání doznalo významných změn, kdy na jedné straně byly celkem oprávněné požadavky zaměstnavatelů po této formě zaměstnávání, na druhé straně se zvýšil poměrně velký počet agentur práce na českém pracovním trhu. Na to bylo reagováno některými legislativními změnami již k 1. lednu 2009 s tím, že byla i zřízena pracovní skupina pro agenturní zaměstnávání na tripartitním základě, která měla za úkol mapovat celou situaci v oblasti agentur práce a došla ke dvěma závěrům: jednak nastínila některé legislativní změny, které se částečně promítly do zákona o zaměstnanosti, a potom se jednoznačně shodla, že je potřeba řešit konkrétní činnost v této oblasti. Některé legislativní změny už proběhly k 1. 13

14 lednu 2009, kdy například ke každé žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání muselo dát ministerstvo vnitra své závazné souhlasné stanovisko. Jinak není možné povolení udělit. K 1. lednu 2011 došlo k dalším změnám v této oblasti. První změnou je povinnost agentury pojistit se proti svému úpadku a úpadku uživatele, a to do výše zajištění výplaty v trojnásobku průměrného měsíčního výdělku všech dočasně přidělených zaměstnanců. Tato administrativní úprava, jak se ukázalo, není úplně šťastná. Jsme si plně vědomi situace, do které se agentury práce dostaly, a snažíme se ji velmi intenzivně řešit. Nepodařilo se nám nastavit podmínky tak, aby parametry pro uzavření pojištění mezi pojišťovnou a agenturou práce byly v pořádku. Samozřejmě jednáme se zástupci agentur práce, s asociací poskytovatelů personálních služeb například i s Českou asociací pojišťoven a snažíme se najít takové řešení, které by bylo vhodné. Věřím, že se nám to v nejbližších dnech podaří a samozřejmě o aktuálních výsledcích a o tom, jakým způsobem je možné uzavřít pojištění, případně na kterou pojišťovnu se obrátit, budeme agentury práce v nejbližších dnech informovat, ať už prostřednictvím našich webových stránek, nebo přímo nějakou elektronickou cestou. Další změnou, ke které došlo, je zpřesnění hlášení přehledu o činnosti. Tady bych chtěl upozornit, že agentury práce mají každoročně povinnost hlásit ministerstvu práce a sociálních věcí k 31. lednu údaje o své činnosti. Od nového roku se člení ještě na údaje, které hlásí za dočasně přidělené zaměstnance uživateli, na občany ČR, občany EU, občany států Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska a ostatní cizince podle státní příslušnosti. Jenom bych podotkl, že pokud přehled není zaslán, byť je jen pro statistické účely, můžeme, pokud není zaslán jednou, udělit pokutu až do výše Kč. V případě, že není zaslán opakovaně, má ministerstvo práce a sociálních věcí povinnost takové agentuře práce povolení ke zprostředkování práce odejmout, což se v letošním roce v řadě případů stalo. Další změnou v oblasti zprostředkování práce agenturami práce je potom skutečnost, že žádosti již nebude nutné vypisovat ad hoc na území, na kterém by agentura chtěla svou činnost vykonávat. Je to proto, že v praxi téměř drtivá většina žádostí byla na územní obvod celé České republiky, a bylo by nežádoucí, aby žadatelé vypisovali jednotlivé územní obvody. Většinou skutečně žádají o celé území. Pro nás, jako pro ministerstvo, je podstatnou změnou, že se zpřesnila defi nice, kdy může ministerstvo práce a sociálních věcí odejmout povolení ke zprostředkování zaměstnání. V současné době ministerstvo může odejmout povolení v případě, kdy agentura práce poruší jakoukoli povinnost vyplývající ze zákona o zaměstnanosti. Nám to velmi pomohlo v tom smyslu, že jsme dosud nemohli odebírat povolení za výkon nelegální práce, kdy úřad práce uložil pravomocnou pokutu, ale my neměli oprávnění k odebrání povolení. V zásadě to byl nejčastější správní delikt. Slibujeme si, že pokud agentura poskytne nelegální práci, bude postižena nejen pokutou, ale ve výsledku o své povolení i přijde. 14

15 Mgr. Tomáš Červinka, pověřený řízením Úseku pojistného a správy pohledávek VZP ČR Současná legislativa v zásadě připouští tři možnosti zdravotního pojištění pro cizince: veřejné zdravotní pojištění, podle mezinárodních předpisů (koordinačního nařízení EU, popř. mezinárodních smluv), třetí možností je komerční zdravotní pojištění. Veřejné zdravotní pojištění cizinců může vzniknout z několika důvodů, např. trvalým pobytem v ČR včetně situací, které jsou za trvalý pobyt považovány např. azyl aj. Pojištění podle Nařízení EU, o tom se zmíním jen stručně, protože to je záležitost celé EU. Zvlášť řešíme i pojištění rodinných příslušníků osob z EU. Důvod je prostý, protože u nás máme jiný přístup k pojištění. U nás je zásadně individuální pojištění, zatímco v Evropě je běžný princip nazývaný zástupná platba nebo zástupné pojištění. S tím se proto musíme nějak vyrovnat. To, co v našem zákoně nemáme, řešíme tím, že osoby, které přijdou s celou rodinou z Evropské unie, jsou u nás vedeny zvlášť a platí jejich systém. Samostatně řešíme i zaměstnané cizince, kteří jsou povinně podle zákona účastni veřejného zdravotního pojištění. Úplně zvláštní skupinu Počty cizinců ve veřejném zdravotním pojištění rok celkem z toho cizinci % Percentuální zastoupení cizinců mezi pojištěnci zdravotního pojištění ,83% ,91% ,93% ,07% Jde o celkové počty pojištěnců dle Centrálního registru pojištěnců k 1.1. zvoleného období. Za cizince jsou považovány všechny osoby, které nejsou občany ČR. 15

16 tvoří žadatelé o mezinárodní ochranu, dříve žadatelé o azyl. Dříve je řešil odbor azylové a migrační politiky samostatně, ale potom změnou zákona přešli do veřejného zdravotního pojištění a prakticky všichni jsou pojištěni u VZP ČR. Potom jsou tu osoby pojištěné v souladu s mezinárodní smlouvou, což je zvláštní skupina, kterou nejde zařadit pod EU, jako např. Japonsko. Existuje i výpomocné pojištění platí pro pojištěnce z EU pojištěné v jiné zemi náklady jsou přeúčtovávány příslušným zahraničním pojišťovnám. Podle jednotlivých možností připadá v úvahu i několik způsobů vzniku pojištění. Vznik získáním trvalého pobytu oznamuje pojištěnec, vznik zaměstnáním je povinen oznámit zaměstnavatel (odlišuje se přihlášení u osob z EU a osob mimo EU), nárok na pojištění u osob z EU, jejich rodinných příslušníků a u osob pojištěných v souladu s mezinárodní smlouvou musí být vyplněn na zvláštním tiskopisu v závislosti na konkrétní životní situaci. Za žadatele o mezinárodní ochranu plní přihlášení odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra. Zpravidla platí povinnost oznámit veškeré nové skutečnosti do 8 dnů. Zaměstnancem se pro účely zdravotního pojištění rozumí fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti nebo funkčních požitků. Zaměstnanci činní v ČR jsou účastni ve veřejném zdravotním pojištění. Platí to vedle zaměstnanců v pracovním poměru např. i pro členy statutárních orgánů právnických osob, jednatele, členy družstva apod. pokud pobírají příjmy ze zaměstnání (legálního) v ČR. Pojištění nevznikne zaměstnanci jen ve výjimečných případech: např. vysláním ze smluvního státu při souběhu zaměstnání ve více státech apod. Rozsah pojištění a nárok na věcné dávky z pojištění se vesměs odvíjí podle druhu vystaveného dokladu: většina pojištěnců má modrý průkaz pojištěnce = plný nárok na léčebnou péči v ČR, nutnou a neodkladnou péči v EU; zelený průkaz = plná léčebná péče, platnost jen v ČR; žlutý průkaz = v ČR jen nárok na nutnou péči; papírové potvrzení = zpravidla prokazuje nárok na čerpání plné péče v ČR ve vymezeném období. Se zdravotními pojišťovnami se komunikuje zpravidla prostřednictvím formulářů. V rámci mezinárodní komunikace jsou používány mezi kompetentními institucemi standardizované formuláře pro přeúčtování nákladů (např. paušály). Při hlášení se používá tiskopis Hromadné oznámení zaměstnavatele pro plnění oznamovací povinnosti zaměstnavatele. Tam platí určité kódy: C (pro cizince mimo EU) nebo E (u občanů podléhajících Nařízením EU). Při prvním přihlašování není známo číslo pojištěnce (RČ), proto se vyplní datum narození a pohlaví, při opakovaném přihlašování se již použije přidělené číslo pojištěnce. Struktura resortního čísla pojištěnce: RR MM DD NNN K RR poslední dvojčíslí roku narození MM měsíc narození (u žen + 50) DD den narození + 50 (51 až 81) odlišuje číslo pojištěnce-cizince od rodného čísla NNN K pořadové číslo pojištěnce v rámci jednoho dne v rozsahu 400 až 999 u VZP popř. ZP + N u ZZP kontrolní číslice vytvořená tak, aby číslo pojištěnce bylo beze zbytku dělitelné

17 Robert Kareš, MBA, Ph.D., výkonný ředitel Pojišťovny VZP, a. s. Pan Červinka tady stanovil okruh osob, které jsou účastníky veřejného zdravotního pojištění. Mimo nich jsou tady také cizinci ze třetích zemí, kteří účastníky veřejného zdravotního pojištění nejsou. Celý tento problém se v podstatě datuje už někdy od vzniku veřejného zdravotního pojištění v ČR. V roce 1994 se obrátil tehdejší ministr zdravotnictví Petr Lom na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR a požádal ji, aby se postarala o cizince, kteří nejsou účastníky veřejného zdravotního pojištění. Tehdy jsme nakoncipovali speciální produkty na smluvní bázi, které jsou podpořeny celorepublikovou sítí zdravotnických zařízení jedná se zhruba o 5000 zdravotnických zařízení veškerých odborností a veškerých úrovní včetně záchranných služeb s garantovaným dojezdem a začali jsme toto pojištění na základě státní zakázky nabízet. V roce 2004 se vstupem České republiky do Evropské unie došlo ke generálnímu konsensu mezi ministerstvy a správní radou VZP ČR. Vzhledem k tomu, že Všeobecná zdravotní pojišťovna prováděla dvě činnosti s poněkud odlišným režimem, došlo k vyčlenění smluvní činnosti a k založení Pojišťovny VZP, a. s., která je klasickou soukromoprávní pojišťovnou s tím rozdílem, že zisk ze své činnosti vrací svému akcionáři, což je VZP ČR, která ho dává zpátky do Fondu prevence. Z toho vyplývá, že se zdravotním pojištěním cizinců na smluvní bázi máme zkušenosti od roku A problém má poměrně zajímavý a dlouhý vývoj. V letech docházelo ke vzniku mnoha nedobytných pohledávek za nepojištěnými cizinci, kteří nejsou účastníky veřejného zdravotního pojištění. Schopnost zdravotnických zařízení vymoci takové pohledávky byla téměř nulová, protože dohledatelnost dlužníků nebyla jednoduchá. Proto bylo potřeba v zákoně uchopit pojištění cizinců, stanovit doklad o zdravotním pojištění jako povinný doklad k získání víza nebo povolení k pobytu, aby skutečně existovala garance, že cizinec je nějakým způsobem pojištěn, ať veřejným zdravotním pojištěním, nebo smluvním zdravotním pojištěním. To byla určitě věc bohulibá a správná, ale bohužel se po tom papíru o zdravotním pojištění vytvořila poptávka. A zákon nebyl přesně specifi kován, čehož využily různé skupiny podvodníků, ne-li organizovaných zločinců, kteří začali na území ČR skutečně v počtu desítek tisíc šířit pojištění pojišťoven ze třetích zemí, které ani pojištěním ze třetích zemí nebyly, protože pojišťovny ani nevěděly, že se tady takovéto dokumenty šíří. Tyto papírky v ceně stovek korun sloužily jako podklad pro získání povolení pobytu nebo víza a tím se samozřejmě záležitost s pohledávkami, nebo i se zajištěním kvality zajištění zdravotní péče cizinců nespadajících do veřejného zdravotního pojištění, nevyřešila. Cizinci dále přicházeli do zdravotnických zařízení nepojištěni, báli se 17

18 onen dokument ukázat, nebo ho předložili a při zpětné verifi kaci se ukázalo, že pojistka neexistuje. Takže za zdravotní péči opět nebylo hrazeno a cizinci byli za ponižujících okolností odváženi zprostředkovateli zpátky za hranice, kde končili v poměrně kritickém zdravotním stavu. Dlouhou dobu se mezirezortně diskutovalo, jak problém řešit. Legislativa pojišťovnictví je v ČR samozřejmě velice dobře ošetřena a je explicitně zmíněno, kdo může a kdo nemůže na území ČR zejména vystavovat pojistky. Nemůžeme si plést situaci, kdy cizinec s nějakou pojistkou přijede stejně, jako my třeba jezdíme do zahraničí s naším cestovním pojištěním, a nesmíme si to plést s tím, kdo může na našem území v tomto pojištění podnikat. Ale ministerstvo vnitra nebo cizinecká policie, když to neměli explicitně zmíněno v zákoně, si s tímto institutem nevěděli rady. Proto se na začátku roku 2010 dostala do zákona o pobytu cizinců povinnost při žádosti o vízum nebo povolení pobytu nad tři měsíce předložit pojištění od nějakého českého subjektu. Což samozřejmě na jednu stranu velmi zlepšilo podmínky ve zdravotnických zařízeních, velmi zvýšilo pojištěnost a propojištěnost cizinců, na druhé straně legislativa v roce 2010 měla i své mouchy a někteří cizinci se v mnohém cítili diskriminováni, zejména z vyspělejších zemí, jako je USA, Kanada a Japonsko. Když žádali na českém konzulátu ve své zemi dlouhodobé vízum, nebylo jim umožněno předložit svoje vlastní pojištění, takže s tím byly samozřejmě určité problémy. Dalším problémem bylo, že zákon nerozlišoval mezi délkou pobytu, na rozdíl od EU, kde je tendence rozlišovat pobyt do 90 dnů. V takovém případě stačí nutná a neodkladná zdravotní péče, ale pobývá-li cizinec na území déle než 90 dnů, měl by mít rozsah zdravotní péče určitě vyšší, protože jeho potřeby a riziko zdravotních problémů jsou vyšší, což se týká i prevence nebo dlouhodobého léčení, případně nákladů spojených s těhotenstvím a porodem dítěte. Proto v novele zákona o pobytu cizinců, která je diskutovaná na dnešním semináři, zákonodárce přistoupil k tomu, že je několik cest, několik pravidel pro to teď nehovořím o veřejném zdravotním pojištění jak by cizinec měl být pojištěn. To znamená, jede-li sem cizinec na nějaký pobyt do tří měsíců, může samozřejmě na konzulátu uplatňovat pojistku ze své mateřské země a nikdo ho nemůže diskriminovat, aby si kupoval pojištění české. Takže klidně může použít pojištění z USA nebo z Číny či Vietnamu. Žádá-li na konzulátu o dlouhodobé vízum, může uplatnit pojištění ze své mateřské země, ale musí ho doložit nějakými relevantními podklady, jako jsou překlady pojistné smlouvy, které dosvědčí, že se jedná o pojištění splňující požadavky pobytového zákona. To by mělo být notářsky ověřené. Myslím, že to je naprosto logická věc, protože když například předkládám nějaký svůj zahraniční diplom nebo nějaký dokument na český úřad, tak ta dáma, úřednice, není povinna znát všechny světové jazyky a nemůže relevantně dokument posoudit. Je správné překladem prokázat skutečnosti své pojistky. A pak je tady třetí věc žádá-li cizinec na území ČR o povolení pobytu delšího než 90 dnů, pak je podmínka, že musí uzavřít pojištění u českého subjektu. To říká jednak tento zákon, jednak zákon o pojišťovnictví a zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích. Pojištění musí mít uzavřené v rozsahu tzv. komplexní zdravotní péče. Komplexní zdravotní péče je v zákoně i vydefi novaná: je to pojištění, které mimo nutné neodkladné péče obsahuje i další léčení, jako je prevence, jako jsou očkování, jako je vada na porodu atd. To znamená, že rozsah pojistného krytí je daleko vyšší než u neodkladné péče a svým způsobem, až na limity pojistného plnění a výluky, kdy se uplatňuje zákon o pojišťovnictví, má blíže k veřejnému zdravotnímu pojištění. Pojistný produkt komplexní péče nabízený na území ČR musí splňovat i další parametry zákona: musí mít pojistné krytí na jednu pojistnou událost (v minulosti to bylo ). Jde o skutečně mnohonásobné zvýšení limitu. Pojistitel nesmí uplatňovat žádnou spoluúčast, takže klient by neměl nic doplácet ze svých vlastních prostředků a zdravotní péče by mu měla být skutečně hrazena od nuly až do limitu pojistného krytí. Pojistitel také musí poskytnout zdravotní péči v síti smluvních zdravotnických zařízení. Síť musí být tak široká, aby pokryla potřeby cizince celorepublikově. Jde zejména o ochranu zdravotnických zařízení, protože smlouva mezi klientem a pojišťovnou se zrcadlově promítne do smlouvy mezi pojišťovnou a zdravotnickým zařízením, takže by 18

19 tam neměl být žádný pokladenský systém, žádná asistenční služba. Klient by měl přijít do zdravotnického zařízení, tam by neměl nic platit a pojišťovna by měla nárok se vypořádat se zdravotnickým zařízením sama. Takže mohu-li to shrnout z našeho pohledu, zákon jednak odstranil a neustále se pokračuje v této tendenci nezákonné praktiky, které tady panovaly před rokem 2010, měl by svým způsobem zvýšit rozsah a kvalitu zdravotní péče cizincům na území ČR a zároveň by měl garantovat zdravotnickým zařízením, že jim nevzniknou v podstatě nedobytné pohledávky. Samozřejmě největší obavou jak samotných cizinců, tak i institucí, které je zastupují na území ČR a tady mám spíš na mysli charitativní organizace, je, zda jim komplexní péče nebo pojištění nebudou příliš drahé, že by si to cizinci nemohli dovolit. Od došlo k dosti zásadnímu snížení ceny pojistného, protože s pojistně-technického hlediska existovalo dříve několik tisíc nebo desítek tisíc cizinců, kteří si komplexní péči kupovali, protože měli zájem péči vysoce čerpat, ať už to byly těhotné ženy nebo děti. Máme-li nyní více cizinců, na které se toto povinné komplexní pojištění vztahuje, došlo logicky ke snížení asi o padesát procent. Trh si samozřejmě tuto cestu našel. Pojišťovna VZP, a. s., nabízí pojištění na vlastních pracovištích i na pracovištích mateřské společnosti VZP ČR. Aktuálně jsme uzavřeli smlouvu s Českou poštou, takže by naše pojistky měly být k dispozici asi na 500 pobočkách pošty. Kromě toho máme celou síť zprostředkovatelů. Samozřejmě preferujeme pojištění on-line, protože papírové formuláře nesou určité bezpečnostní riziko. Myslím, že každá pojišťovna, která toto pojištění nabízí, s tím měla obrovské problémy, protože mnoho pojistných smluv šlo tzv. mimo systém, protože zprostředkovatelé pojistné smlouvy nějakým způsobem předávali na cizineckou policii nebo vnitro, aniž by byly zaneseny do systému pojišťovny. V současné době se Asociace pojišťoven snaží vyřešit, aby mělo ministerstvo vnitra přístup do databáze pojišťoven a mohlo ověřit, zda pojištění je či není platné předtím, než udělí povolení k pobytu. Ovšem paradoxně narážíme na zákon o ochraně osobních údajů, takže probíhá mezirezortní a mezipartnerská diskuse. Tento problém ještě vyřešen není. 19

20 Mgr. Jaroslava Rezlerová, prezidentka Asociace poskytovatelů personálních služeb Dovolte mi, abych krátce pohovořila o skutečném trhu. Situaci na trhu zaměstnávání cizinců mohu komentovat pouze z hlediska Asociace, za kterou jsem byla pozvána na tuto konferenci. Asociace poskytovatelů personálních služeb je sdružení společností, které dlouhodobě či krátkodobě přidělují zaměstnance k fi rmám, jsou to tzv. agenturní zaměstnanci. Je to termín, který v ČR zdomácněl teprve v posledních letech a který bohužel nemá pro nás úplně pozitivní ohlas. Agenturní zaměstnanci se stali veřejně známými teprve ve chvíli, kdy se na konci roku 2008 začaly objevovat skupiny cizinců, kteří zůstali na dlažbě bez práce po té, co fi rmy začaly v důsledku krize propouštět a kdy český stát musel řešit velký počet lidí, kteří zde neměli ani práci, ani ubytování, ani žádný příjem a byli v podstatě i bez dokladů. Toto všechno se v českém tisku a odborových médiích zasunulo pod pojem agenturní zaměstnanec, aniž by se dbalo na to, že skutečný agenturní zaměstnanec, je zaměstnanec, který zcela podle zákona v souladu s platnou českou legislativou funguje na bázi přidělení agenturou k tzv. uživateli, což je náš klient, tzn. většinou velká průmyslová výroba, velký administrativní nebo konferenční servis, velké fi rmy, které potřebují velké množství administrativních zaměstnanců apod. Ráda bych začala tím, kdo je asociace a čím se zabývá, protože ještě nejsme na českém trhu dostatečně známi. Jsme dobrovolná organizace, která se chce v letošním roce stát odbornou profesní organizací. V tuto chvíli na českém trhu práce sdružujeme dvacet největších agentur poskytovatelů agenturních zaměstnanců. Doufám, že jsme dobrými partnery českého státu, zejména ministerstva práce a sociálních věcí, protože jsme účastníky pracovní skupiny, ve které se připravují změny zákonů o agenturních zaměstnancích, což se většinou objevuje v zákoně o zaměstnanosti a v ostatních souvisejících zákonech. Jsme také aktivními navrhovateli určitých změn zákona, které by pomohly agenturní zaměstnávání lépe legislativně upravit a potom i lépe kontrolovat. Asociace sama je samozřejmě proti černému zaměstnávání a snažila se aktivně zasadit i proti tomu, aby tito cizinci byli diskriminováni, a snažila se pomoci českému státu s tím, jakým způsobem by se mohly kontrolovat agentury, jež vydíraly cizince. Dnes máme v ČR zavedeno několik evropských směrnic, které se tohoto týkají, teď přibude další. Mám pocit, že se málo mluvilo o tom, že nikoli agenturní zaměstnávání byl ten důvod, proč se na konci roku 2008 a začátkem roku 2009 ocitla spousta lidí v naprosto kritické osobní a životní situaci a český stát se o ně musel postarat. Zapomnělo se, a zejména v českých médiích, uvést, že se v podstatě jednalo o vykořisťování lidí, o obchod s bílým masem, o otrockou práci, což jsou všechno samozřejmě pojmy, které se blíží tomu, co se tady stalo před dvěma lety. Asociace poskytovatelů personálních služeb se snaží aktivně vytvářet podmínky na českém trhu práce, které by znamenaly lepší podmínky pro agenturní zaměstnance, jejich zrovnoprávnění s ostatními zaměstnanci, a to bez rozdílu ať jsou Češi, ať jsou obyvatelé EU, nebo ať jsou mimo EU. V tuto chvíli je odhadovaný podíl agenturních zaměstnanců poskytovaných Asociací, tzn. společnostmi, které jsou sdružené v asociaci, 43 %, tedy necelá polovina a já předpokládám, že se dostaneme na polovinu a možná i dál. Obrat, který Asociace v tomto roce vytvoří, odhadujeme zhruba na pět miliard korun. Možná to bude jasnější, když se vyjádřím v počtech lidí: v tuto chvíli asociace přiděluje ke svým klientům zhruba lidí, což není málo. Náš odhad celkového trhu práce je 20