SPOLEâNOST PRO Í ENÍ VLÁMSKÉ A NIZOZEMSKÉ KULTURY VERENIGING VOOR VLAAMSE EN NEDERLANDSE CULTUUR. Ne-Be

Transkript

1 SPOLEâNOST PRO Í ENÍ VLÁMSKÉ A NIZOZEMSKÉ KULTURY VERENIGING VOOR VLAAMSE EN NEDERLANDSE CULTUUR Ne-Be roãník/jaargang: VII. ãíslo/nummer: 3 rok/jaar: 2005

2 Vydává: Ne-Be Spoleãnost pro ífiení nizozemské a vlámské kultury Radho Èská Praha 3 âeská Republika Bankovní spojení: Komerãní banka, Praha 2 ãíslo úãtu: /0100 IBAN: CZ SWIFT (BIC): KOMBCZPPXXX V bor: âervenková Jana, jana.cervenkova@worldonline.cz Giese Eva, eva.giese@volny.cz Havlíková Veronika, veronika.havlikova@quick.cz Pellar Ruben, rpellar@pha.inecnet.cz Pellarová Jana, pellar@post.cz Pittnerová Lucie, lucbro@volny.cz íha Ladislav, ri-tours@mbox.vol.cz Schürová Petra, schurova@c-box.cz Strnadová Lenka, lstrnadova@volny.cz Vittvarová Zuzana, zvittvarova@volny.cz Pfiedsedkynû: Petra Schürová (schurova@c-box.cz, tel/fax: ) Místopfiedsedkynû: Veronika Havlíková (veronika.havlikova@quick.cz, tel.: , mobil: ) Jana Pellarová (pellar@post.cz, tel.: , mobil: ) Pokladník: Eva Giese (eva.giese@volny.cz, tel.: ) Redakce bulletinu: Lenka Strnadová (lstrnadova@volny.cz, mobil: ) Jesse Ultzen (jesse@iol.cz) Knihovna: Nizozemské velvyslanectví, Gotthardská 6, Praha 6 kaïd ãtvrtek od do 15.30, (kromû ãervence a srpna a nizozemsk ch svátkû) Kontakt: Ruben Pellar (rpellar@pha.inecnet.cz, mobil: ) Internetové stránky: Obálka: Vrba II, foto Jesse Ultzen Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE - 2 -

3 SLOVO ÚVODEM VáÏení ãlenové NE-BE, milí pfiátelé, vezmu to pozpátku: podzim zaãal náramnû - v letem do DráÏìan. Nejen Ïe jsme vidûli skvûle komponovanou v stavu, která témûfi naplnila název - Das Geheimnis des Jan van Eyck, ale strávili jsme cel den v ponûkud zvlá tním mûstû, jak m jistû DráÏìany jsou. Podrobnosti se doãtete od dal ího úãastníka. Vy ly dal í nové knihy nizozemsk ch nebo vlámsk ch autorû v ãeském pfiekladu, za v echny pfiipomínám alespoà Fámy/Geruchten Hugo Clause v pfiekladu Olgy Krijtové a est hvûzdiãek/zes sterren Joosta Zwagermana v pfiekladu Veroniky Havlíkové. S Joostem Zwagermanem se sejdeme osobnû koncem fiíjna, s Hugo Clausem patrnû ne, ale z jeho knihy si koncem listopadu kousek pfieãteme - obojí u Bofika ípka ve Valentinské. V Benátkách bylo Bienále - v ichni vystavují v Benátkách -, proto se tam jel podívat dr. M. Kabela a napsal pro nás zprávu. A jako kaïd rok byli u nás na náv tûvû studenti z Wadinxveenu - také napsali. Léto skonãilo, zaãne pr et - ale nám to nevadí, proto- Ïe máme stále co ãíst, na co se dívat a stále se na co tû- it. Mûjte se hezky, Petra Schürová INFORMACE PRO ČLENY Ne-Be!!! SPLATNOST âlenského P ÍSPùVKU!!! UpozorÀujeme v echny na e ãleny, ktefií dosud neuhradili ãlensk pfiíspûvek na rok 2005 ve v i 450 Kã (200 Kã pro dûchodce) pro ãleny z âeské republiky a 18 EURO pro ãleny v Nizozemí a Belgii, Ïe je splatn nejpozdûji k Platbu lze provést buì sloïenkou nebo bankovním pfievodem na úãet spoleãnosti ãíslo: /0100 veden u Komerãní banky Praha - námûstí Míru, Italská 2, Praha 2, SWIFT: KOMBCZPPXXX. Kód IBAN: CZ Internetové stránky Ne-Be: Stránky sestavila a spravuje Andrea Havlíãková: a.havlickova@post.cz KNIHOVNA KaÏd ãtvrtek O bliï í informace volejte: Ruben Pellar - mobil: , tel: , pfiípadnû pi te na adresu: rpellar@pha.inecnet.cz Adresa: Nizozemské velvyslanectví, Gotthardská 6, Praha 6 ZAJÍMAVÉ INTERNETOVÉ ADRESY PROGRAM KONCERTÒ JAROSLAVA HUTKY NAJDETE NA ADRESE Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE - 3 -

4 NENECHTE SI UJÍT Z PROGRAMU JOOSTA ZWAGERMANA V âeské REPUBLICE Nedûle , ãtení v kavárnû ípek Bistrot, Valentinská 9, Praha 1 - Staré mûsto (ãesko nizozemsky) interview + pfiedãítání (moderuje Jan Nejedl - Hospodáfiské noviny, tlumoãí Veronika Havlíková) Pondûlí , pfiedná ka: Moderní nizozemská literatura na Univerzitû Karlovû (pouze nizozemsky) Pondûlí , ãtení v literární kavárnû Academia, Nám. Svobody 13, Brno (za hudebního doprovodu klávesové produkce skladeb Wima Mertense; ãesko nizozemsky) Úter , pfiedná ka o vlastní tvorbû v kavárnû Muzea v tvarného umûní v Olomouci (urãena pfiedev ím studentûm, ov em pfiístupná vefiejnosti, pouze v nizozem tinû) Stfieda , autogramiáda v LUXORU, Praha PRAÎSK DIVADELNÍ FESTIVAL NùMECKÉHO JAZYKA Jubilejní desát roãník prestiïní pfiehlídky, kter se bude konat od 4. do 17. listopadu, nabídne opût inscenace piãkov ch nûmeck ch reïisérû a zábûr od klasiky po souãasné drama. Na programu je také zánovní hra úspû ného nûmeckého dramatika Ronalda Schimmelpfenniga Îena z dfiívûj ka. Komorní text, v nûmï se zajímavû prolínají ãasové roviny, pojednává o manïelském vztahu, do nûhoï náhle vstoupí muïova stará láska. V Bavorské státní ãinohfie hru nastudoval nizozemsk reïisér Antoine Uidehaag. NOVÉ KNIHY est hvûzdiãek/zes sterren, Joost Zwagerman, nakladatelství Odeon, pfiekl. Veronika Havlíková Fámy/Geruchten, Hugo Claus, nakl. Paseka, pfiekl. Olga Krijtová Dûjiny Nizozemí/Nederland - vaderlandse geschiedenis van de prehistorie tot nu, Han van der Horst, nakladatelství Lidové noviny, pfiekl. Jana Pellarová a Petra Schürová âesko-nizozemsk slovník/tsjechisch-nederlands woordenboek, E. Máãelová, D. Spûváková, Nakladatelství LEDA 18. fiíjna vychází upravené vydání velkého slovníku Van Dale, tj. 14. vydání jednojazyãného Tlustého Van Dale s CDromem v oficiálním pravopisu Nederlandse Taalunie Více informaci na nebo Konec nevinnosti/voorbij de onschuld, Baukje Prins, nakl. Barrister a Principal Brno, pfieklad Petra Schürová a Lenka Hofmanová KONEC NEVINNOSTI VraÏda Pima Fortuyna a vítûzství LPF ve volbách v kvûtnu 2002 zpûsobily radikální obrat nizozemského vefiejného mínûní: ideál multikulturní spoleãnosti byl prohlá en za zkrachoval, integraãní politika za nezdafien pokus. Roku 2004 vyhrál nov realismus a politicko-korektní my lení je definitivnû ztracené. V knize Konec nevinnosti poskytuje Baukje Prinsová jasnou anal zu nizozemské debaty o men inách a integraci v letech 1978 aï Ukazuje, Ïe v sledek nenastal bezdûvodnû, uï od osmdesát ch let zaznívala kritika jednání s etnick mi men- inami v rukaviãkách. Prinsová zastává heterogenní pfiístup s vût ími nuancemi, kter by poskytoval prostor pro více Ïivotních variant. V tomto zcela pfiepracovaném vydání zahajuje kromû toho diskusi s Ayaan Hirsi Ali o hodnocení a interpretaci dûdictví osvícenství (liberalismus, feminismus a demokracie) a vyostfiuje svoje vlastní stanoviska. Baukje Prinsová vyuãuje sociální filozofii na Filozofické fakultû Rijksuniversiteit v Groningenu a je redaktorkou ãasopisu Migrantenstudies/Studie o migrantech. Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE - 4 -

5 ZPRÁVY ZE SVĚTA Mûl jsem to potû ení pracovat tfii mûsíce na vzdûlávacím projektu v muslimském Ománu. Po ãetn ch rozhovorech s muslimy a muslimkami jsem do el pfiedev ím k poznání, Ïe my na Západû toho víme o islámské kultufie velmi málo, a to pfiesto, Ïe debaty na téma islámské kultury, napfi. no ení átku, jsou jak v Belgii, tak v Nizozemsku stále oblíbené. Nemohu se zbavit dojmu, Ïe mnohé z tûchto debat mají zkreslen úhel pohledu a pfiíli nepfiispívají ke správnému chápání. V irokém kontextu diskuzí zûstávají totiï mnohé jevy neosvûtleny. Vyvolávání strachu Nedávná evropská anketa, kterou provedla agentura pro vefiejn prûzkum GfK Research ve 28 zemích, u- kázala, Ïe se nám v obou zemích (Belgie, Nizozemsko) dafií zatracenû dobfie (sociální síè, vzdûlání, pohodlí, pfiíjmy ). Z této studie v ak zároveà vyplynulo, Ïe asi 60 procent BelgiãanÛ, NizozemcÛ a FrancouzÛ pocièuje etnické napûtí. V dobû pûsobení stran jako je Het Vlaamse Belang (b valá strana Vlaams Blok, která si zmûnila název po nafiãení z rasismu), LPF v Nizozemsku a Front National ve Francii, mû to pfiíli nepfiekvapuje. Od svého vzniku usilují tyto strany o to, aby lidé v jejich zemích Ïili v zajetí strachu. Na sociálnû-psychologické úrovni to funguje v bornû: jestliïe neustále sl cháme, Ïe je pro nás nûco nebezpeãné, po ãase to zaãneme brát jako skuteãnost. Americk prezident George Bush se po 11. záfií o- hánûl ve sv ch projevech oznaãením osa zla. Jak se praktikuje ífiení strachu trefnû ilustruje americk re- Ïisér Michael Moore ve svém, trochu zbyteãnû emocionálnû nabitém, dokumentárním filmu Bowling for Columbine. Právo na svobodn názor Nûktefií (nikoli v ichni, to zdûraz- ZAHALENO Àuji) úspû nû kombinují metody ífiení strachu s hlásáním práva na svobodn názor. Také Pim Fortuyn se domníval, Ïe má právo prohla ovat, co se mu zlíbí, a Filip De Winter byl toho mínûní, Ïe odsouzení jeho strany (Vlaamse Blok) kvûli rasismu je ranou pod pás zasazenou principûm svobody projevu a dokonce samotné demokracie. V ãetn ch debatách, které se toãily kolem vraïdy Thea van Gogha, prohlásilo mnoho lidí, Ïe jeho v rok jsou to jen samí kozomrdi je v razem svobody projevu. Tento pohled je pfii v í úctû velmi omezen. Jsem pro právo na svobodn projev s tou podmínkou, Ïe kaïd ãlovûk ponese zodpovûdnost za to, co fiíká. A to se na Západû dûje bohuïel velmi sporadicky Zámûr a úãinek v komunikaci Mít svobodu v tom, co fiíkáme, je jistû velmi dobré, av ak jen v tom pfiípadû, Ïe si k srdci vezmeme základní pravidlo komunikace: nést zodpovûdnost za to, co na e komunikace zpûsobí. V pfiípadû Thea van Gogha to znamená, Ïe má právo na své vyjádfiení, av ak zároveà musí b t schopen nést jeho následky. Struãnû fieãeno, chceme-li komunikovat úãinnû, mûli bychom se sami sebe ptát, co na e komunikace sleduje a zdali skuteãnû mífií tam, kam chceme. Je moïné toto vïdy dobfie vyhodnotit? Ne, není. Pfiesto by schopnost vyhodnotit následky komunikace mûla b t základním v chodiskem pfii uplatàování práva na svobodn projev, jinak bychom tento cenn princip úplnû podkopali. Skuteãné problémy nastanou teprve ve chvíli, kdy nechtûn e- fekt komunikace vede k úniku do role obûti, aby pak tato obûè mohla bít na poplach kvûli nerespektování (ach ano) svobody projevu. V tomto smyslu absolutnû nepochybuji o dobr ch úmyslech stále populárnûj í (dnes dokonce uï i v USA) Ayaan Hirsi Ali, ãlenky VVD. Otevfienou otázkou v ak zûstává, zda-li její právo na svobodn projev bude nakonec vyuïito úãinn m zpûsobem. K deseti radám pro muslimské Ïeny, které chtûjí pryã v její knize De maagdenkooi (Dívãí klec) mám pfiece jen fiadu v hrad. Ze tfiech mûsícû práce v Ománu jsem pfiedev ím pochopil, Ïe dokonce i diskuze okolo no ení ãi neno ení átku si Ïádá jemnûji odstínovan kontext. Domnûnka, Ïe no ení átku se za v ech okolností rovná útlaku, je absurdní a skr vá v sobû nebezpeãí polarizace. Polarizace vede ke strnul m postojûm, které vytváfiejí podhoubí pro extremistické postoje. Historie jiï mnohokrát ukázala, kam toto mûïe vést. Nejsmysluplnûj í v klad, kter jsem v posledních letech sly el, pochází od spisovatele S. Rushdieho: víme dobfie, proti ãemu v ichni jsme, ale co by se stalo, kdybychom vûdûli pro co jsme Jsem pro svobodné vyjadfiování, které je zaloïené na zodpovûdnosti a vût í mífie pochopení. To mûïeme získat teprve tehdy, aï si pfiipustíme, Ïe sloïité problémy nemají jednoduché fie ení. Bart van Bambost PfieloÏila Lenka Strnadová Reakce zasílejte na adresu: mimgroup@volny.cz Ayaan Hirsi Ali, De maagdenkooi Nedjma, Wilde vijg, 2004 (pfieklad Frans van Woerden) Nies Medema, In de hemel krijg je fruit. Berichten uit Iran Nawal El Saadawi, De gesluierde E- va. Vrouwen in de Arabische wereld (pfieklad Erika Peeters) Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE - 5 -

6 BENÁTKY A BIENÁLE Bienále, v stava nejnovûj ího mezinárodního umûní v Benátkách, se letos konalo po 51. a bude otevfieno do 6. listopadu t. r. Bienále se poprvé konalo pfied 110 lety, je to tedy nejstar í dvouroãní umûlecká v stava. Dnes jsou desítky takov ch v stav po celém svûtû, ale tato v Benátkách zûstává nejznámûj í, protoïe je nejstar í a jsou to Benátky. Chcete-li vidût pfiehled toho, co je dnes na umûleckém poli zajímavého a moïná nakouknout trochu do umûleckého v voje v budoucnosti, je tato v stava dobrá pfiíleïitost. Tento rok nese ãást v Giardini název, vybran kurátorkou Marií de Corral The experience Art a pro v stavu v Arsenale také panûlskou umûleckou znalkyní Rosou Martinez vybran název Always a Little Further. Po celém mûstû jsou v muzeích, palácích a rûzn ch domech, ale i na ostrovech v zálivu v stavy mnoha umûlcû z celého svûta. To znamená, Ïe ãlovûk toho musí hodnû vidût neï najde o- pravdovou kvalitu, nebo prostû co se mu líbí. Nejstar í koncentrace vystavovaného umûní jsou ve velkém parku, Giardini (zahrady-vlastnû park) della Biennale a pro tuto pfiíleïitost renovovaného Arsenálu. Od nábfieïí u vchodu do Giardini má náv tûvník pûkn rozhled po zálivu (laguna), u kterého je mûsto poloïeno. Na bfiehu laguny stojí vysok pomník, technological totem, Fabrizio Plessi, nazvan Vertikální mofie (viz foto). Ve piãkovû zakonãeném 40 metrû vysokém a v pûli rozpolceném sloupu proudí vlnitû barevná svûtla, jako vertikální pokraãování vln v zálivu.uï pfied vchodem parku je rozmístûno nûkolik moderních soch a objektû, m.j. Albánce Sisleje Xhafa. V parku si celá fiada státû (celkem 29) od konce devatenáctého století postavila národní pavilóny, ve kter ch kaïdé dva roky pfiedstavují nûkteré své pfiední v tvarné umûlce. V Japonském pavilónu je umístûna v stava fotografií Ishiuchi Miyako, jako vzpomínka na její zesnulou matku.fotografie matãin ch botek, rtûnky, spodního prádla nebo kartáãe na vlasy i s nûkolika vlasy, vûci, které po matce zûstaly, které vzbuzují dojem silného citového vztahu Ishiuchi Miyako s matkou. Autorka opsala tyto tiché pozûstalosti jako sadness beyond imagination. Rakousk pavilón je tento rok pfietvofien v jakousi jeskyni, hlína pokrytá hranat mi plochami térového papíru a uvnitfi labyrint dfievûné konstrukce. Pfiipomínají mi dfievûné kostry domû, tak jak se staví v Kalifornii. Hrubé, nezpracované trámy pûsobí syrov m dojmem základní stavby. Mnoh mi dfievûn mi schodi ti se mûïe náv tûvník vy plhat aï navrch konstrukce a vydechnout si pohledem na vzdu né okolí. Komplikovanost konstrukce a únik z této tûsnosti mal m otvorem nahofie na voln vzduch. V pavilónu Velké Británie vzali sebe samé zase ironicky na mu ku na velk ch vyobrazeních Gilbert & George. Objekt v âesko-slovenském pavilónu (dfiíve âeskoslovensk, ale jak jednu místnost rozdûlit?) je pod zá titou ãeského a slovenského ministra kultury a národních galerií. Ve v tvarném kolektivu byli: Stano Filko, Jan Manãu ka, Boris Ondreiãka, Marek Pokorn (také kurátor). Na velk ch papírech, které jsou náv- tûvníkûm k dispozici jsou uvedeny téï jejich Ïivotopisy a celá fiada míst, kde vystavovali. V stava je pojmenována Model of the world /Quadorphony. Na prûsvitn ch plátnech jsou nesãíslné názvy a jména a na zemi Ïelezné kuliãky. Vedoucí my lenka je, Ïe podle pozice a zmûny pozice diváka a pfiemístûní kuliãek se zmûní i pohled na svût. V e záleïí na tom, kde jsi a pod jak m úhlem se na svût dívá. ekl bych, uï otfiepaná samozfiejmost, ale snad se umûní nehodí k vyjádfiení hlubok ch filozofick ch my lenek. Nebo jsem vystavovanému objektu neporozumûl zcela? Natalija Vujo eniã vystavuje v pavilónu Srbska a âerné hory (Serbia/Montenegro) primitivní kresby, pfiipomínající dûtské kresby v ãern ch nepravideln ch rámech. Na mû tato jednoduchost a dramatiãnost zapûsobila, i kdyï, o vkusu, kráse a líbeznosti se nelze pfiít. Souvisí krutost mnoh ch tûchto kreseb s je tû citovû nezpracovanou nedávnou válkou? Pro interpretaci u- mûní v ak generalizace neposlouïí, ani psychiatrické pozadí. Inspirace pro krvav portrét Lucemburãana Antoine Pruma (Ca del Duca, Corte del Duca Sforza) nepr tí pfiece z bohatého, klidného Lucemburska? (I v tomto pavilónu jsem dostal ten vzne en pocit do kterého umûní ãlovûka povznese, napfiíã pfiedsudkûm, pojmûm pfiítel a nepfiítel, velk, dûleïit a mal, ménûcenn. Mongolsk umûlec (Oleg Kulik - fotografické zábûry z Gobi pou tû, berani choulící se pûknû v fiadû k sobû), EgypÈan Salah Hammad (Coping onother time; dfievûná konstrukce vysoko postavené veslafiské lodû), atd., atd.,...jsou mnû blízcí, neboè ke mnû mluví srozumitelnou fieãí umûní.mûl jsem zde pocit velké rodiny, ve které v echny dûti jsou stejné... Ani z maìarského pavilónu jsem nevy el nûjak poveselen, i kdyï název v stavy An Experiment of Navigation, je neutrální a chce vyjádfiit evropské my lení prostoru a ãasu, ãehoï jsou také Benátky exponentem... Kicsiného muï svázán fietûzy, jehoï hlava je celá jimi omotaná. etûzy jsou pevnû zabezpeãeny velk mi kotvami. Je to dle autora negativní symbol pohybu, cestování (osoba drïí v rukou dva velké kufry) a sladkého domova (Sweet home), jak je objekt kontrastnû nazván (viz foto). Ve vedlej í místnosti vidíme dvû postavy v ãern ch sutanách aï po kotníky, na dlouh ch lyïích, ale pohybující se v opaãném smûru, v rukou drïí kopie navigaãního a astrologického pfiístroje ze 17. století. V jiném prostoru kleãí muïi a Ïeny v pyïamech a s potápûãskou helmou na hlavû a pijí ze zlatého me ního kalichu. Tento na mû pochmurnû pûsobící surrealistick divadelní postoj osob chce b t pr symbolem bezpeãnosti a zranitel- Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE - 6 -

7 nosti, tak jako to zde, v Benátkách náv tûvník pocièuje (250 x v roce je celé námûstí San Marco zaplaveno). Na velkém orloji poloïeném na zemi, s fiímsk mi ãíslicemi leïí poloslep muï s hûlkou, symbol Wandering Jew (legendární vec Ahasuerus). Dle legendy odmítl, aby si JeÏí na cestû na Golgotu na laviãce pfied jeho domem odpoãinul a za to byl Bohem odsouzen k vûãnému bloudûní, aï do posledního soudu. Jeho uãeà jde bos, s botami v rukou proti smûru hodin. Hodinu urãuje jeho stfietnutí s Ïenou evce. V americkém pavilónu najdeme ãerno-bílá i barevná geometrická vyobrazení budov Pop-Art malífie z Los Angeles, Ed Ruschy. Na hlavním chodníku pfied italsk m pavilonem jsou nad sebou u- místûné lavice, kde sedící sochy muïû se iroce smûjí, aï se popadají za bfiicho, coï kontrastuje silnû se strnul m tichem neïiv ch soch a parku. panûl Juan Munoz umûl dovednû vytvofiit toto napûtí. Ne Ïe mozaikové pestré laviãky patfií k v stavû, ale umûleck, v kaïdém pfiípadû vesel a pûvabn dojem na mû dûlaly. ITALSK PAVILON Pro tento rok byly za umûlecké vedoucí bienále vyvolené dvû panûlky, mezinárodnû uznávané znalkynû moderního umûní, Maria de Corral a Rosa Martinez. Pro velk italsk pavilón vybrala Maria de Corral vysoce kvalitní práce jak dne ních umûlcû, napfiíklad koláï Candice Breitz z Berlína, Mother a Father, tak uï zesnul ch umûlcû: Francis Bacon a Philip Guston. PÛsobivé byly sochy lidsk ch postav Marleny Dumas. A nechybûl - jak by ne! - ani Tapies. Jeho vy ímu umûní musím se nauãit porozumût a pfiijít na chuè, ale pfiiznám hned: jsem jen jednoduch laik a milovník umûní, nejsem Ïádn znalec! Také zajímavé pro mû jsou v roky umûlcû sam ch o umûní. Napfiíklad Agnes Martin: KdyÏ myslím na umûní, myslím na krásu. Krása je to tajemství Ïivota. Není to v oãích, ale v mysli. V na em mozku je vûdomí perfekce. RICKY SWALLOW Také v australském pavilonu jsem na el pfiíjemné pfiekvapení, dfievofiezby Rickyho Swallowa. Od 17. století vûnovali se mnozí malífii záti ím. NeÏivé objekty, jako ovoce a jiné potraviny, zabitou zvûfi, svíãky a knihy (a i lebky) oïivili, dali jim symbolick v znam a tak pov ili na objekty ve stfiedu zájmu. Nesãíslná záti í vytvofiila tento druh Ïánru a malífiské tématické tradice. Umûlec má v ak schopnost sv m v bûrem a podáním, tak jako Swallow, tradiãní, fiekl bych jiï otfiepané téma pozvednout na vy í úroveà, dát i tradiãnímu záti í novou dimenzi. Tento eye opener, toto posunutí hranic, je jedna z charakteristik o- pravdového umûní. Swallow vyfiezal ze dfieva spolu se stolem takové záti í, ryby, kbelík a shrnut ubrus, jak si vzpomíná na kuchyàsk stûl své rodiny. Umûleck objekt jakoby povznesl z jeho hmotné podstaty na du evní úroveà, vdechl tûmto lekl m rybám a kdysi funkãním objektûm ducha, i kdyï jsou v mlãenlivém, tichém stavu. Historie, 17. století pfiechází tak rukou umûlce do dne ka a budoucnosti. VIDEO Video filmû je zde celá fiada. Mám dojem, Ïe tento druh u- mûní dosáhl vrcholu, nebo uï aï pfiesycení, ale jistûïe uvidíme tûchto filmû je tû celou fiadu. V nizozemském pavilónu, kter postavil v r znám architekt Gerrit Rietveld (Schröder dûm v Utrechtu a j.) mûïeme shlédnout (máme-li na to trpûlivost, promítá se kaïdé dvû hodiny) videofilm Jeroena de Rijke a Willema de Rooij. Je my - len pro speciální labuïníky, kter m nejsem, a tak se nechci zde tomuto pokusu o vyvolání emocí u diváka proto více vûnovat. Zajímavûj í byla fotografie svûtoznámého nizozemského architekta Rema Koolhaase, kterou se snaïil analyzovat relaci mezi architektem a jeho studiem. TrÏní ekonomie nenechá ani architekta na pokoji, on musí hledat nové cesty a zpûsoby stavûní a pfiizpûsobit se trhem dané rychlosti. Koolhaas hledá nové fie- ení a nalézá inspiraci v prostoru velkého shromáïdûní posluchaãû. V kaïdém pfiípadû najít novou konstrukci a formu budovy uï, dle nûho, nelze v uzavfieném studiu. Ve v carském pavilónu mûïeme shlédnout videofilm Shahryar Nashata, narozeného v Teheránu, v izraelském humoristické video Guy Ben-Nera, jak zhotovuje jak si pfiíbytek. Na mû zapûsobil film francouzského malífie Gustave Courbeta o pasoucí se antilopû (Perejaume). Obãas ostraïitû zvedne hlavu, aby zjistila, zda nehrozí nebezpeãí. Sedût a dívat se na pasoucí se antilopu mû uklidnilo více neï jakákoliv relaxaãní metoda. Pfiitom mi ten barevn obrázek dával pocit krásy, jen suchá tráva a zvífie. Ptám se, do jaké míry se jedná o umûní v tradiãním smyslu a do jaké míry o umûleckou zábavu. S úsmûvem na tváfií vycházejí náv tûvníci z ruského pavilónu. V temné svûtnici se na plátnû promítají obrazy ãtyfi muïû, obleãen ch do ãerven ch lyïafisk ch oblekû, které lze z poãátku vidût velmi vzdálené ve snûhu. PokaÏdé kdyï vkroãí do místnosti nov náv tûvník a tedy pfieru í elektronické oko a tak dá pokyn k promítnutí nového video-zábûru, se muïi k diváku pfiiblíïí. AÏ nakonec spadnou za zvukového doprovodu na záda do snûhu (Program Escape - Too long to escape), od umûlcû Valeryho Ayzenberga, Antona Litvina, Bogdana Mamonova a Lizy Morozové. Náv tûvníci si u vchodu mohou vzít sebou barevnû ilustrovan katalog (Art Guide) s pfiehledem v stav a galerií prací mnoha rusk ch umûlcû, jak v Rusku tak v cizinû, pofiádan ch tento a budoucí rok. Katalog je dvoujazyãn, anglicky a rusky. I v Arsenálu je moïno shlédnout celou fiadu videozábûrû. Mnohé jsou i dûvtipné a legraãní. Napfiíklad humoristick cynismus Blue Noses: pohled do jedné krabice je odmûnûn obrázkem nahé leïící Ïeny s roztaïen ma nohama, pfiijde obtloustl muï obleãen do bíl ch tren rek s ãerven mi kvûty a ãern ch ponoïek, lehne si na Ïenu a po nûkolika souloïících pohybech za smíchu Ïeny zase odejde. Tato scéna se monotónnû s mal mi variacemi opakují. Tûchto legraãních katulí (kijkdozen) i od jin ch umûlcû tam byla celá fiada. Zdaleka ne v echny video filmy jsou vhodné, aby se ãlovûk u nich zastavil, náv tûvníku postaãí ãasto se na nû jen mrknout a pokraãovat... Poláci zaslali na bienále film Artura Zmijewskiého, kter se Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE - 7 -

8 nechal inspirovat pokusy profesora Zimbarda o okolnostech a vzniku agrese u lidí. PÛsobivé pochmurné a úzkost vyvolávající zábûry, jistû umûlecké, ale je to umûní? V Jihokorejském pavilonû byla celá fiada kvalitních fotografií (aby video také nechybûlo!) a venku bûlouãk velk lotosov kvût. Slunce, které prosvítalo bílou látkou vytváfielo neustále nové pûvabné pohledy TA MÁ PAMùË... BohuÏel, uï si nevzpomínám, kter umûlec vytvofiil jednoduch betonov tunel, v jehoï stropû jsou otvory s ventilátorem (Miroslaw Balka??). Pod ventilátorem vzduch ãechrá vlasy a pohybuje ko ilí - a tak vytváfií z lidí stále jin obraz. Genialita v dûvtipné jednoduchosti I kdyï dûtinské, jednodu e nakreslené hlaviãky dûtí nebo malého bubeníka, právû svou jednoduchostí na diváka silnû pûsobící. Také lístky a rostlinami vyzdobená jakási kapsle dává lehk, romantick, radostn a umûleck dojem. Ale v kterém pavilonu to bylo, uï si nevzpomínám. Asi Ïe v nûmeckém pavilonu zpestfiili vystavované objekty dozorci na v stavû - star í Ïena, mlad muï a nûkolik jin ch (suppoosten). Najednou se taneãnû pohybovali za v kfiikû nûjak ch slov... ekl bych, Ïe tak originálnû doplàovali umûleck dojem v stavy. Ale vyfotit je v akci (performanci) mi nebylo dovoleno. ARSENALE Arsenále jsou velké a dlouhé staré haly, dfiíve lodûnice, a star se l zdûn vnitfiek dobfie kontrastuje s moderním umûním. Arsenále se nachází nedaleko Giardini v jedné lidové ãtvrti, kde v úzk ch uliãkách visí na ÀÛrách prádlo a turisti si rádi oddychnou pfii obûdû v zahrádce pfied nûjakou restaurací. Na jednom domû je tít s oznámením místní poboãky komunistické strany kompletnû i s vlajkou na títû domu a hned vedle malá kapliãka s bolestn m srdcem JeÏí e. Typicky italské, fiekl bych. A nekou ou se. Moderní umûní v Arsenále dobfie kontrastuje se star mi, o- oupan mi zdmi, dfievûn mi trámy a kachlíkovou podlahou. V 15. století tu byly lodûnice, kde pracovalo lidí. Nebyl tedy problém, tady vystavit práce takov ch padesáti umûlcû. U vchodu jsou propagandistické práce skupiny Ïen z New Yorku, Guerilla Girls ( holky odboje ), které uï léta poukazují na diskriminaci Ïen ve svûtû umûní. Ve stfiedu pozornosti je velk bíl klasick lustr Joany Vasconcelos, kter tvofií organick pfiechod k dal ím zde vystaven m pracím. Lustr je zhotoven z mal ch dámsk ch tamponû. Îe na policích nahromadûné lesknoucí se kovové nádobí mû- Ïe dûlat umûleck dojem dokázal zase Subodh Gupta. Je to snad to nakupení pfiedmûtû, jejich rûznost, velikosti a formy, které o- kouzluje? Náv tûvník jde kolem velké fiady jednotliv ch objektû nebo obsáhlej ích v stav mnoha umûlcû. TûÏko v echny ty dûvtipné a ãasto i vtipné objekty popsat, ale pestré a ãasto pfiekvapující to je. UÏ mnoho let dûlám na cestách diapozitivy soch zvífiat. Jednou chci svou, mezitím velkou, sbírku tûchto obrázkû popsat, napfiíklad jaké zpûsoby si umûlci volili pfii vyobrazení jednoho druhu zvífiete, co tato socha - zvífie - mûlo symbolizovat, co jsou minimální rysy, kter mi umûlec mûïe urãité zvífie znázornit, atd. Samozfiejmû i zde jsem ulovil zase nûkolik obrázkû. Napfiíklad hrocha, zhotoveného kubánsko-americkou dvojicí Jenniferem Allorem a Guillermem Calzadillou, nazvan m Hope Hippo (152x187x152 cm, 2005) a krokod la od Sergio Vegy (1958 Argentina, dnes USA). Náv tûvník prochází i podél fantastick ch módních v tvorû, m.j. lond nského Leigh Bowery. Podivuji se schopnosti ãlovûka vytvofiit takové odûvy. Lidská fantazie snad nemá mezí a tak, doufejme, umûlecká kreativita nikdy neskonãí. Cristina García Rodero má zde na jedné zdi vystaveno celou fiadu sv ch fotografií velkého formátu, udûlan ch v mnoha zemích. Cristina se snaïí vedle urãité skuteãnosti zachytit i ducha situace a její poetiãnost. Hledala situace s afektivní silou, osoby ve panûlsku a JiÏní Americe trestající svou hfií nost v kleãícím procesí, i jiné silnû náboïenské, sexuální a jiné citové projevy. Úplnû na konci Arsenálu, na levé stranû, je politická expozice Kubánce Ïijícího v Americe, Diango Hernándeza. Dva zlomené elektrické sloupy symbolizují LeninÛv plán elektrifikace zemû, na zdi jsou pak chronologicky promítaná jména komunistick ch ministersk ch pfiedsedû z b val ch komunisty ovládan ch zemí. Staãí si jen tato jména ãíst a ãlovûk si hned uvûdomí jejich zloãiny a tíhu komunistick ch diktatur, kter mi obãané tûch zemí byli terorizováni. Na mû tato v principu jednoduchá prezentace velmi zapûsobila. LUCIAN FREUD Na námûstí Svatého Marka, oproti basilice Sv. Marka, najdeme Museo Correr, kde byla v stava obrazû Luciana Freuda (nar. 1922). Ano, je to vnuk proslulého vídeàského psychiatra! Freud nemaluje rychle, vût í portréty vyïadují asi rok klidnû pfied malífiem sedût. Jeho rychlé portréty (napfi. portrét kolegy Davida Hookera) vyïadují námahu men í, jen tfii aï ãtyfii dny v t dnu po jeden mûsíc ti e sedût a nechat se malovat. Královna AlÏbûta, která ho poïádala o portrét, asi sedût dlouho nevydrïela. AlespoÀ na v stavû je její vrásãit portrét jen maliãk. Asi se mu pro Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE - 8 -

9 vyobrazení moc nelíbila. Rád bych vûdûl, kolik ji portrét stál, neboè Freud je dnes nejdraï ím realistick m malífiem/portrétistou (a co stálo poji tûní v stavy). Freud maluje nejãastûji portréty nebo osoby, rodinné pfiíslu níky, svou manïelku a dûti, známé ale i zcela neznámé lidi, ãasto v kombinaci se psy (viz foto). Ba v Benátkách aï byl jsem, páni, v díle. O, coï bych mohl vyprávûti vám o svatém Marku, slavné Campanille! To mûsto plyne na mofii jak prám, jsouc k Itálie bfiehûm pfiipoutáno fietûzy tlust ími neï lodní lano. Tak dláïdûní si spofií vláda obce; v ulicích ãluny, gondolami zvané, dvouzubé na sáh vypínající zobce jak ãerné noty, dvakrát ãárkované. Uprostfied mûsta dávné slávy zjev, ohromn palác dóïû, k nebi strmí, kde kfiídlat svatého Marka lev... Svatopluk âech: Vyprávûní krejãíkovo BENÁTKY íká se, Ïe KodaÀ, Benátky a podobná mûsta jsou mrtvá mûsta. Tam se totiï nic nedûje, Ïádné mezinárodní organizace a instituty tam nesídlí, nepofiádají se mezinárodní kongresy, nejsou napojeny na rychlovlak a nemají velká mezinárodní leti tû prostû jsou to evropská periferní mûsta, která se spí e podobají velk m muzeím. Benátky mohou b t co se moderního spoleãenského a politického evropského dûní mimo, ale ne co se kultury t ãe. NejenÏe vlastní velké bohatství architektonického a v tvarného u- mûní, ale pofiádají se zde i velké evropské kulturní akce, jako bienále, mezinárodní filmov festival a podobnû. Mimo to si Benátky zachovaly svûj star ráz a pûvab, tak jako Praha. Tyto kulturní a umûlecké skanseny lákají statisíce turistû roãnû. Pfiesto je porovnání s Prahou v tomto zajímavé. Do Prahy, nebo Amsterdamu mífií i tisíce mlad ch turistû s batohy, rûzní dobrodruhové (v chodoevropské a balkánské mafie nevyjímaje). Benátky si zachovaly urãitou noblesu, i kdyï jsou hlavnû v létû zaplaveny masou nevkusnû obleãen ch turistû, ktefií se pfiedhánûjí ve fotografováni turistick ch míst, která jsou mnohem lépe zachycena na pohlednicích a která kaïd zná. Urãitá ãást turistû jsou v ak stále je tû slu nû a ãasto módnû obleãení lidé, ti í, klidní, ktefií zde chtûjí uïívat historick ch skvostû a kultury. JistûÏe k tomu, k náv tûvû této skupiny turistû, pfiispívají ceny jídla a pití. Málokter v chodoevropsk chud turista je totiï ochoten v kavárnû Florián, v nejstar í kavárnû v Evropû na San Marco, za dvû obãerstvení zaplatit skoro tfiicet euro! (Gran café Florián stále soutûïí s naproti leïící kavárnou Quadri, která muzikou pfied kavárnou zláká víc náv tûvníkû!). Ale v bûr v cenách není, Gran café Chioggia vedle Biblioteca nazionale Marchiana za rohem, nebo opodál café Lavena nejsou mnohem lacinûj í. Také se do Benátek nejezdí, aby ãlovûk zkusil italskou kuchyni. Restaurace jsou zde jen aby na minimálním, jednoduchém obûdû vydûlaly co jinde za stravu po cel den. Jinde je relativní: ve v ech turistick ch stfiediscích vûdí, Ïe na turistovi se musí vydûlat, neboè víc ho uï stejnû neuvidí. âesk ch turistû zde není mnoho. Ale vidûl jsem i takovou v jimku: obézní mlad muï obleãen do lehk ch tren rek a tílka bez rukávû vykládal horlivû v ãe tinû své dívce (slu nû obleãené) nûco o moderní hudbû, kterou on má rád, bez jediného zájmu o historick most Rialto (a vedle mostu ve Florencii jedin obydlen ) po kterém procházeli. Asi hledal hospûdku, kde by si levnû mohl dát pivo a proto zájem o okolí nemûl. Na tûstí lidé zde je tû nerozeznají jakou fieãí hovofií. VùâN PÒVAB BENÁTEK Vûdomost, co Benátky kdysi byly na mû dûlá jak si velebn dojem velikosti, kterou v echny ty paláce a umûní jen doplàují a potvrzují. Jen nûco málo o této neuvûfiitelné historii dûleïitosti mûsta. Benátky nebyly vybudovány na zbytcích pfiede lého mûsta nebo sociálnû-politického systému. Tak mohli vybudovat mûsto zcela podle sv ch pfiedstav a názoru. Po zniãení íma se sem pfiestûhovali fiím tí obãané ze star ch fiímsk ch rodin, ktefií mûli dobré zku enosti s organizací a vedením. Benátãané neusilovali o vojenskou moc a roz ífiení svého vlivu, tedy o politickou moc. Stát byl pro nû vhodn instrument, ale ne cíl. Síla jejich státu byla vybudovaná na zdravém rozumu, pfiizpûsobivosti, pruïnosti, dûmyslnosti, vynalézavosti a chytrosti. Hlavním principem jejich moci byla rentabilita, tedy rozumnû hospodafiit s majetkem, kter vlastnili a moïnostmi, které mûli, a estetika: jen krása mûïe dát moci Ïivot. Ale umûli i manipulovat, b t mazaní, pruïní ale nevyh bali se ani zradû. V obchodním styku byli v ak seriózními a spolehliv mi partnery. Umûli b t také diplomatiãtí, coï jejich geografická poloha mezi západním a v chodním svûtem a civilizacemi vyïadovala. Mûli cit pro hranice sv ch moïností a nikdy moc neriskovali, sna- Ïili se udrïet rovnováhu. Hnalo je pfiání b t ve v em první, pfiedbûhnout kaïdého, co se vlivu a zisku t ãe, a mít tu nejlep í formu státní organizace. Tak mûli ãasem ty nejlep í diplomaty, vyjednavaãe, mofieplavce, lodûnice a obchodníky. Vnitfiní politika byla zamûfiena na v eobecn zájem a blaho v ech. Vedoucí aristokracii nejmenoval Ïádn král, ale vytvofiila se sama sv m pfiiãinûním a úspûchy. Jejich moc se rovnala moci státu. Tito urození (nobili) byli nositeli suverenity Benátek, ochránci obchodu, na kterém mûstská fií e byla postavena. Kostel sv. Marka byla vlastnû kaple voleného vûdce mûsta a fií e (doge: ãti dóïe). Jmenovali také své biskupy. San Pietro di Castello, patriarchální kostel pod mocí papeïe, byl na periferii mûsta. PapeÏ a církev v ak dostala dostateãnou kompenzaci: v 18. století bylo ve mûstû 35 klá terû a velké mnoïství kostelû (církev vlastnila 35% území). Hlavní rysy spoleãnosti byly: rovnost obãanû, soudruïnost, smysl pro kolektiv a jednota, snaha spoleãnû nûãeho (velkého) docílit hlavnû obchodem a diplomacií. Jejich paláce byly postaveny vedle sebe jak fiadové holandské domky, Ïádn z nich navenek nijak nevynikal. Benátãané ovládali veliká území také pevnou vírou v sebe a odvahou. UÏ v r. 697 byl zvolen první dóïe. Bûhem staletí byly Benátky napadeny odev ad, napfi. papeïem a ve 14. století musely válãit s vojskem z Janova (Genova). Ale i mor zasáhl mûsto nejednou a krutû. V 15. století dosáhla jejich moc vrcholu, kolem r bylo v Benátkách 44 bank! V 16. století ztratili v ak Benátãané monopol na kofiení. V 18. století se úpadek benátské fií- e a vlivu plnû projevil. V 19. století zabral mûsto Napoleon a daroval ho italskému státu. V r se mûsto dostalo pod ra- Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE - 9 -

10 kouskou správu, a v r se vrátilo do italského království. Z Benátek vy el ve 13. století Marco Polo na své daleké a odváïné cesty. V r vy ly v Benátkách první noviny (u nás: v roce 1658 získala praïská tiskafika Ludmila Sedlãanská povolení k tisku pravideln ch novin). V 15. a 16. století byla kaïdá sedmá kniha v Evropû vyti tûna v Benátkách. Celá fiada pfiedních italsk ch umûlcû, architektû, hudebníkû a spisovatelû pracovala, nûkdy jen doãasnû, ve mûstû, jako Titián, Tintoretto, Lotto, Carpaccio, Veronese, Sansovio, Aretino, Palladio, Lonhena, Petrarca, Goldini, Mazzini, Monteverdi, Mahler a jiní, ktefií zde zanechali své skvostné v tvory. Ale i Lord Byron, Thomas Mann, Browning, James, Peggy Guggenheim a na hfibitovû (cimitero) San Michele najdeme hroby jako Stravinského a jeho Ïeny, Sergeje Diaghileva a jin ch... Casanova, 1757 odsouzen, utekl ze zdej ího vûzení a uch lil se do âech. Tato historie mûsta a jeho kulturní bohatství mû pokaïdé nadchne a upevàuje pocit krásy a velikosti na í Evropy. Vtipná je historka o malífii Veronese, tedy dnes, kdyï jí proïíval nebylo mu asi moc k smíchu. V muzeu Academia najdeme m.j. obraz Veronese, pûvodnû nazvan Poslední veãefie Pánû. V r byl Veronese nafiãen z kacífiství a inkvizicí pfiedvolán pfied soud. Preláti se pohor ovali nad nûkolika postavami na obraze, ktefií poslední veãefii Pánû znehodnocovali. Na obraze vidûli podnapilé nûmecké vojáky ve stfiedovûk ch odûvech, a ka s papou kem, sluïebníka se zakrvácen m nosem, atd. Veronese popfiel, Ïe by chtûl tímto dûstojnost situace nûjak sníïit a bránil se poukazováním na umûleckou svobodu: malífi má tak jako básník a blázen právo na tuto svobodu. KdyÏ zbude na plátnû místo, vyplním ho prostû dekorativními postavami. Pfiíkaz inkvizitorû nesplnil, obraz nepozmûnil, ale dal obrazu nov název, nad kter m se soud nemohl pohor ovat: Hostina v domû Leviho. KULTURNÍ A SPOLEČENSKÉ UDÁLOSTI MORAVSK KRUMLOV Z iniciativy nûkolika VlámÛ Ïijících v âeské republice a spoleãnosti NE-BE byl 4. ãervna uspofiádán v let na Moravu. Díky podpofie firmy Agora Cultural Travels (Pieta Schepense) byla cena v letu, 900 korun, celkem nízká. Nemám pfiíli rád skupinové zájezdy, ale tato akce mû oslovila: setkám se s o- statními a budeme si kulturnû uïívat. Proto jsem se ihned zapsal. Náhodou jsem dva dny pfied odjezdem ve mûstû potkal jednu z organizátorek a ta mi fiekla, Ïe budu mezi v letníky jedin Nizozemec. Zbytek skupiny tvofiili Vlámové a âe i (a jeden Ameriãan pozn. pfiekl.). Teì jsem byl opravdu napjat. Prozradím vám to rovnou, ti, kdo zûstali doma, tentokrát prohloupili. Devatenáct cestujících zcela zaplnilo mikrobus znaãky Mercedes. (Na Moravû se k nám je tû pfiidalo dal ích pût lidí, ktefií cestovali autem). Kolem pûl deváté vyjel autobus z mûsta. UÏ bydlím v Praze dva roky, ale pfies Nuselsk most jsem je tû nikdy nejel. Tento most, kter se v hor ích dobách jmenoval GottwaldÛv, je se sv mi 500 m nejdel ím mostem ve mûstû, vysok je 40 metrû. Pod ním je zavû en tunel pro metro linky C. Miroslav Kabela K tomuto mostu pocièuji nenávist i lásku zároveà. KdyÏ se ãlovûk prochází nuselsk m údolím, pra tí ho do oãí o klivé a obrovské pilífie. Je to arogantní most, kter vûbec nerespektuje lidi, ktefií pod ním bydlí. Pfii pohledu z dálky to je futuristick most, krásn a o kliv zároveà. Tak, fiekl jsem si jednoho slunného dne, mohl bych se po nûm projít. Myslel jsem si, Ïe nemám strach z v - ek, ale na mostû jsem se cítil docela nepfiíjemnû. Svi tí tam kolem vás doprava a z druhé strany máte vysok plot. Pfiesto jsou nûktefií lidé schopni z tohoto mostu skoãit dolû, fiekl mi jeden spolucestující. Dne ní den mi uï nic nemohlo pokazit, byli jsme na cestû sotva 2 minuty a uï tu byla senzace Nuselského mostu. Jeli jsme dále k zámku v Moravském Krumlovû. UÏ si nevzpomínám, zda jsme po cestû je tû nûkde stavûli. Z Pieta Schepense se vyklubal v born a pfiíjemn prûvodce. Bylo pro mû zajímavé, kdyï nás, poté, co jsme na obzoru spatfiili atomovou elektrárnu, informoval o tom, Ïe je od rakousk ch hranic vzdálená stejnû jako atomová elektrárna v jiïních âechách, Ïe ale kvûli této elektrárnû nikdo neprotestuje. VÏdycky jsem si myslel, Ïe je v âeské republice pouze jedna atomová elektrárna, ale kdo ví, moïná jich tu je i pût nebo více. Nádvofií zámku v Moravském Krumlovû je oázou klidu. Zanedban trávník, divoce rostoucí kvûtiny a obrovsk ka tan, obklopen star mi hradbami - staãí se jen trochu zasnít a ocitnete se v dávn ch dobách. Alfons Mucha: Slovanská epopej - Pfiísaha omladiny pod slovanskou lípou V zámku je vystavena Slovanská epopej Alfonse Muchy. Na fiadû monumentálních pláten jsou vyobrazeny dûjiny slovanského národa. Tuto stránku Muchovy tvorby jsem je tû neznal. Teì prosím nefiíkejte: Vy toho neznáte opravdu spoustu - to je urãitû pravda, ale o tom se teì nebudeme bavit. Mucha je pfiece Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

11 jen znám hlavnû sv mi grafikami, ilustracemi a plakáty, napfiíklad tûmi pro Sarah Bernhardtovou. Osobnû si myslím, Ïe je toto dílo skoro aï moc pûkné, takové uhlazené. Má svûj styl, kter ihned poznáte. V mé encyklopedii Grote Winkler Prins, vydání z roku 1976, v ak není Mucha vûbec uveden v samostatném hesle ani v rámci hesla âeskoslovensko v tvarné umûní. Domnívám se, Ïe se stal známûj ím díky turistickému ruchu po roce V praïském Muchovû muzeu jsem se jednou zeptal, proã tam neprodávají plakáty, na nichï by byli muïi. Prodavaãka se na mnû podívala tak nechápavû, Ïe jsem se domníval, Ïe jsem se zeptal na nûjakou naprostou hloupost. Zkrátka mû nûkdy udivuje, jak málo lidí Muchu zná. Ale to pravdûpodobnû platí i pro Beardsleye nebo Toulouse-Lautreca. Ale to uï odbíhám. To, Ïe Mucha byl pfiedev ím grafik, poznáte i na plátnech Slovanské epopeje, která mají podle mého názoru dosti rûznorodou kvalitu. Pfiesto Mucha namaloval silné a dramatické obrazy. Obliãeje, které se na vás dívají, b vají v jeho díle velmi nápadné. To platí téï pro Slovanskou epopej. Pracoval na ní mnoho let, kolik, to uï si nepamatuji, myslím, Ïe to byl asi jeden obraz roãnû. Provádûl nás nûmeck student, kter nám téï fiekl, Ïe se epopej bude stûhovat do Prahy. Hledají tam pro ni vhodné místo. Ze zámku v Moravském Krumlovû vznikne asi kongresové nebo konferenãní centrum. koda zasnûného nádvofií. Nastal ãas obûda, kter jsme si dali ve vesnici vzdálené nûkolik kilometrû. O- bûdvali jsme v pûkné restauraci, obsluha byla rychlá. Menu se skládalo z polévky, hlavního jídla a zákusku. Chutnalo mi v e. Mezitím jsme uï nabrali hodinové zpoïdûní, takïe rychle do Tfiebíãe, napfied do baziliky. Ve srovnání se v ím tím barokem v Praze je pro mne tato románská bazilika díky své jednoduchosti místem oddechu. V prûmûrném barokním kostele jsem vût inou brzo hotov, ale zde bych mohl klidnû hodinu sedût o- pfien o sloup, aï v kostele nikdo nebude, a pak se v nûm porozhlédnout. âeská prûvodkynû se velmi snaïila, ale mûl jsem dojem, Ïe doplàující informace na- eho vlastního prûvodce Pieta byly velmi vítané, zasvûcené a k vûci. Kostel pro el drobn mi gotick mi a barokními úpravami, pfiesto v ak zûstal kostelem románsk m. Nádherná byla také krypta - prázdn prostor s románskou klenbou. Byla tam téï tajná chodba, ale tu jsme nevidûli, protoïe je tajná. A bylo tam místo, kde se vafiilo pivo. Klá ter, k nûmuï kostel patfiil, byl pfiestavûn na zámek. V 17. století se stal majetkem rodu Vald tejnû. Na úpatí baziliky a zámku leïel star Ïidovsk hfibitov. Vald tejnové ho dali na poãátku 18. století vyklidit, protoïe jim podle jejich názoru kazil v hled, kdyï projíïdûli kolem v koãárech. A tak jsme se dostali do Ïidovské ãtvrti a k (novému) Ïidovskému hfibitovu. Provádûla nás ãeská prûvodkynû. Docela mû zarazilo, Ïe se neví, kde leïí pochovaní Ïidé z období asi 150 let, a to mezi rokem 1468, kdy uï se na starém hfibitovû nepohfibívalo, a rokem 1625, kdy je datován nejstar í náhrobní kámen na (novém) hfibitovû. Kniha Jewish monuments of Tfiebíã, kterou jsem si na místû pofiídil, o tomto období mlãí. KdyÏ jsem se z tohoto okujícího sdûlení vzpamatoval, fiekl jsem si, no, to se asi stává mnohde. Vzpomínám si, jak jsme si - kolou povinní chlapci z brabantské vesnice - kolem roku 1950 kopali s lebkami, které se objevily na zoraném poli. Nikdo nevûdûl, Ïe v tûch místech kdysi byl hfibitov, nic se nena lo ani v archivu kostela. Procházka ãtvrtí byla velmi poutavá. âtvrè na mne pûsobila autenticky, pfiestoïe v e zmínûná publikace fiíká, Ïe ãtvrè dfiíve vypadala lépe. Zpustla a byla patnû udrïovaná. To se asi zlep- í, kdyï je nyní Ïidovská ãtvrè v Tfiebíãi zapsaná na seznamu památek UNESCO. (TotéÏ platí i pro baziliku). Nápadná byla kondominia, domy, které byly rozdûlené, nûkdy horizontálnû i vertikálnû, a v nichï bydlely rûzné rodiny. Vcházelo se do nich nûkdy ze sousedního domu. Typické jsou téï podchody, jakési tun lky pod domy, kter mi se ãlovûk dostane z jedné u- lice do druhé. KdyÏ prûvodkynû fiekla, Ïe ty prûchody mohou b t i ponûkud pinavé, chtûl se jimi kaïd projít. Ve ãtvrti stojí dvû synagogy. Pfiední synagoga, kterou nyní uïívá Církev ãeskoslovenská husitská a Zadní neboli Nová synagoga, která nyní slouïí jako muzeum. V zadní synagoze, která je pûknû o- pravená, se nachází stálá expozice o dûjinách ÎidÛ v Tfiebíãi. âtvrè obklopuje fieka Jihlava a kopec. Na druhém bfiehu fieky je kfiesèanská ãtvrè. Je tû jsme se rychle pro li po Ïidovském hfibitovû. Procházka byla rychlá, protoïe jsme mezitím uï oproti pûvodnímu plánu nabrali dvouhodinové zpoïdûní.cel hfibitov zrestaurovali v osmdesát ch a devadesát ch letech minulého století dobrovolníci. Proto byly náklady na rekonstrukci relativnû nízké: 1,5 miliónu korun. Uvádím to jen proto, Ïe se v ãesk ch televizních zprávách také vïdy dozvím, kolik urãit projekt stojí. Kolem 9 hodiny jsme byli zpátky v Praze a zase jsme jeli pfies Nuselsk most. Byl to vydafien den. NemÛÏeme opravdu fiíci nic negativního? Dnes, kdy tento ãlánek pí i, je 30. ãerven a poslední den koly. Cel den pr elo. Ale po ulicích chodí veselí kluci a holky, jdou do koly a nesou sv m uãitelûm kvûtiny. Vládne slavnostní atmosféra. Stejné poãasí jsme mûli pfii na em v letu na Moravu, ale i ten byl pro nás slavností. Pfií tí v let: DráÏìany, 24. záfií, vlakem. Doporuãujeme! Jos Wuijts Pfieklad: Eli ka Boková Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

12 TISKOVINY A ČASOPISY ONS ERFDEEL roãník - ãíslo 3 - Nederlands en Afrikaans: een win-winsituatie, door Renée Marais - De tao van de literatuur. Het leven zoals het is volgens Patricia de Martelaere, door Frank Hellemans - Ik ben uw leider, dus ik volg u, De alarmerende lokroep van het populisme, door René Cuperus - De inkt kruipt waar hij niet gaan kan. De poëzie van Hagar Peeters, door Hans Groenewegen - Jonge Vlaamse fotografie, door Johan de Vos - Lichamen tekenen. Theater en beeldende kunst van Jan Fabre, door Paul Demets - Utrecht, puzzel van intimiteit, door Koen Vergeer - Het raadsel vergroten, het oeuvre van Willem G. van Maanen, door August Hans den Boef - Van bordkarton tot beamers. Scenografie in Nederland en Vlaanderen, door Alex Mallems - Boeken: Woorden, woorden, woorden. Nog meer Josse de Pauw AHOJ (Vereniging Vrienden Nederland - Tsjechië en Slowakije) - srpen VAN DE VOORZITTER: Overpeinzingen over de vereniging en de toekomst - EVENEMENTEN - NIEUWS VAN DE STEDENBANDEN: Reeuwijk-Turnov, Hardewijk-Znojmo, Baarn- Klá terec nad Ohfií, Veenendaal-Olomouc, Hoorn-Pfiíbram, Brielle-HavlíãkÛv Brod, Utrecht-Brno - VAN EN OVER TSJECHIË EN SLOWAKIJE, UIT DE KNIPSELMAP: De verkiezing van de grootste Tsjech aller tijden: Karel IV; Petr Mare tot ambassadeur in Nederland benoemd - ONZE BOEKENPLANK: Geen heiligen, geen engelen, Ivan Klíma, vertaald door Irma Pieper, Wereldbibliotheek, Amsterdam - Libri prohibiti; nieuwe aanwinsten, SenováÏné nám 2, Praha 1 - website: Zpracovala Jana âervenková Zpráva o projektu Cesta do âeské republiky aï I letos pfiijeli do âeské republiky studenti ze koly ve Waddinxveenu (Nizozemsko). Nejdfiíve strávili dva dny v partnerském mûstû Pelhfiimovû a potom dva dny v Praze. Pfii této pfiíleïitosti se s nimi setkali i nûktefií ãlenové NE-BE. Zde vám nabízíme vyprávûní plné záïitkû a dojmû, které nám studenti zaslali: Nedûle Bylo pozdû a zdálo se nám to pfiíli dlouhé, neï koneãnû le- Ïely v echny ta ky v autobusu a mohli jsme vyrazit smûrem k cíli na í cesty: âeská republika!! ekli nám, Ïe pfií tí den pfiijedeme v ke kole v Pelhfiimovû. Víte, jak to b vá, ale jen nemnoh m z nás se podafiilo je tû na hodinku usnout. Ale vût ina to první den vûbec necítila. Byli jsme pfiíli nervózní a zvûdaví na cíl na í cesty, neï abychom svou únavu cítili. Pondûlí Cestou jsme se zastavili na asijském trhu. Bylo to plánováno na jin den, ale smlouvání mohlo zaãít! Byla to pro nás úplnû nová zku enost, nûco takového jsme je tû nezaïili! Stalo se tfieba to, Ïe se nûktefií z nás vrátili do autobusu se stejn m zbo- Ïím, pfiiãemï jeden zaplatil v pfiepoãtu 4 euro a druh 7 euro. To nás moc pobavilo, a vesele jsme jeli dál. Skuteãnû jsme kolem pûl ãtvrté ke kole dorazili. KdyÏ si jednotliví úãastníci koneãnû pobrali svoje ta ky, mohli jsme vstoupit do koly a zaãít hledat aulu. Cestou jsme potkávali rûzné zvûdavé âechy a v ichni jsme si kladli otázku, zda jsou to ti na i. V aule vyvolával nizozemsk uãitel na e jména a ãesky jméno Ïáka z na ich hostitelsk ch rodin. V ichni si navzájem vymûnili je tû nenavykl stisk ruky a tfii políbení a li se sv m âechem domû. Dohodli jsme se, Ïe se ten veãer zase spoleãnû setkáme v hospodû Sklep. Vesnice Pelhfiimov se vyznaãuje velk mi rozdíly mezi bohat mi a chud mi ãástmi. Okolí bylo ohromnû krásné a kopcovité. To je samozfiejmû také velk rozdíl ve srovnání s na ím Nizozemskem, protoïe tam je v echno s v jimkou Limburgu rovné jak stûl. KdyÏ jsme dorazili, nabídli nám skleniãku tradiãního likéru Becherovka. Na to jsme nebyli vûbec pfiipraveni, protoïe v Holandsku není nûco takového zvykem. Pfii veãefii jsme byli v ichni rozpaãití. Zjistili jsme, Ïe vût ina hostitelsk ch rodin pro nás pfiipravila pfiíli mnoho jídla. Hosté také dostali najíst první. âe i zaãali sami jíst aï potom, kdyï jsme my dojedli. To byl zvlá tní záïitek. âe i byli tedy velmi pohostinní. Veãer jsme li ve vesnici do hospody. Zjistili jsme, Ïe do ãesk ch hospod chodí mnohem víc lidí neï je zvykem v Holandsku. Moc dobfie jsme se bavili. To byl ná první veãer v Pelhfiimovû. Úter Pfií tí den jsme museli uï zase velice brzy z postele, proto- Ïe v 8 hodin jsme se mûli shromáïdit u pelhfiimovské koly. Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

13 Rychle jsme vyhledali své kamarády a zaãali jsme si navzájem nad enû vykládat o na ich záïitcích s âechy. Rozdûlili nás do pfiibliïnû pûtiãlenn ch skupinek. Pod vedením nûkolika ãesk ch ÏákÛ jsme nav tívili rûzná místa. Napfiíklad mûstské muzeum v Pelhfiimovû. Jeho náv tûva byla moc zajímavá. UÏ jenom proto, Ïe jsme museli mluvit cizími fieãmi. Samozfiejmû jsme museli uï celou cestu mluvit anglicky a vût ina âechû mluvila anglicky také velice dobfie. Ale prûvodce, kter nás provázel po muzeu, mluvil pouze nûmecky. Ale my jsme si otázky pfiedem pfiipravili ov em v angliãtinû. Museli jsme tedy otázky ãíst v angliãtinû, klást v nûmãinû a pfiekládat do holand tiny ostatním ãlenûm skupiny. To bylo dost tûïké, ale prospívalo na í znalosti jazykû. V muzeu je moïno vidût, jak vesnice vznikla a vyvíjela se, tradiãní odûvy a doplàky, pouïívané pfied dvûma sty lety. Bylo to velice zajímavé. Pak jsme je tû vidûli stovky let starou muãírnu a vûzení. Bylo velice pûsobivé vidût na vlastní oãi, jak to tady dfiív v echno probíhalo. Jiná skupina nav tívila hasiãskou zbrojnici. Vlastnû jsme ãekali, Ïe to budou nûjaká stará nemoderní kasárna, protoïe Pelhfiimov je v urãit ch vûcech, jako napfiíklad ve vefiejné dopravû a dal ích sluïbách, pozadu za Waddinxveenem. Ale zbrojnice byla úplnû nová a velice moderní. Bylo tam velice moderní a velice dobfie udrïované vybavení. Bylo minimálnû stejnû moderní jako v Holandsku a to se nám líbilo, protoïe hasiãi mají velice dûleïit úkol. Byli jsme rádi, Ïe díky náv tûvám mimo jiné tûchto míst a zafiízení lépe poznáváme vesnici Pelhfiimov. V 10 hodin jsme vyrazili do sklárny v âechách, která je známa sv m krásn m sklem velmi dobré kvality. Byl unikátní záïitek vidût, jak se tam sklo vyrábí, protoïe v Holandsku by nûco takového nebylo dovoleno. V Holandsku máme zákon o pracovních podmínkách, kter dbá na to, aby zamûstnanci pracovali ve zdravém a bezpeãném prostfiedí, ale ve sklárnû o tom nebylo a- ni stopy. Skláfii nemûli Ïádné ochranné prostfiedky, stáli v tílkách u Ïhav ch pecí, nebylo tam Ïádné vûtrání a oni pfiená eli roz- Ïhavené sklo jeden pfies druhého. Byla tam cedule uvádûjící, Ïe v budovû je 1 hasicí pfiístroj, ale místo, kde mûl b t, bylo prázdné. To nám na jedné stranû pfiipadalo velice legraãní. Po této zvlá tní náv tûvû, která byla ov em velice pouãná, jsme se opût vrátili do Pelhfiimova. Mysleli jsme si, Ïe si pak na chvilku odpoãineme, tak tomu v ak nebylo. Museli jsme absolvovat povinnou procházku mûstem, z nejvy ího bodu Pelhfiimova aï úplnû dolû. To bylo moc krásné, protoïe les krásnû kvetl, v ude jsme se setkávali se sochami svûtcû a místy, kde údajnû teãe zázraãná voda. Nûco takového se v Holandsku vûbec nevyskytuje. To bylo tedy nûco o- jedinûlého. I zvlnûná krajina byla krásná. UÏasli jsme nad ohromn m prostorem, kter se pfied námi rozprostíral. iroko daleko aï k samému obzoru jsme nevidûli Ïádné domy, továrny ani koly. V ude jen pfiíroda a pfiicházeli jsme k lesûm, loukám, polím a písãit m rovinám. V Holandsku není krajina tak promûnlivá a v ude je vidût stopu lidské ruky. Navíc je zastavûná ediv mi budovami. KdyÏ si k tomu navíc pfiedstavíte plochou krajinu, pochopíte, jak se nám tahle rozmanitost líbila. Mysleli jsme si, Ïe si veãer chvilku odpoãineme, ale pak nám fiekli, Ïe s na ím âechem, u nûhoï jsme bydleli, pûjdeme do sportovní haly. VÛbec jsme neãekali, Ïe tolik âechû sportuje, protoïe v Holandsku vyrostla generace, která dává pfiednost sedûní u poãítaãe. Sporty byly také velice rozmanité. Nabídka sahala od jízdy na horském kole pfies horolezectví, lední hokej a basketbal aï k cviãení rûzn ch cvikû, jazzbaletu a fotbalu. Ve sportovní hale jsme smûli dokonce lézt na stûnu a ti, ktefií se neodváïili, li hrát basketbal. To se nám opravdu velice líbilo. To jen tak v Holandsku nezaïijeme. Pak jsme se je tû na chvilku vrátili do Sklepa. Byla tam instalovaná obrovská televizní obrazovka. âesko mûlo totiï hrát s Bûloruskem. Hospoda byla nabitá a v ichni si to viditelnû uïívali. V Holandsku se hraje hokej málo a není vûbec populární. Zápasy se skoro nikdy nevysílají, naopak je u nás velice populární kopaná. Proto se nám velmi líbilo, Ïe jsme se mohli jednou na tenhle sport dívat. Byl to ná druh a souãasnû poslední veãer v Pelhfiimovû. Stfieda V 8 hodin ráno jsme se museli se svou hostitelskou rodinou rozlouãit. PfiestoÏe jsme pob vali u tûch lidí jenom 2 dny, kupodivu jsme silnû proïívali, Ïe odjíïdíme pryã. Byli k nám konec koncû moc milí a moc dobfie se o nás starali. Vzru ení a velmi unavení jsme nastoupili do autobusu a vydali se za dal ím dobrodruïstvím: Praha! Tam jsme mûli také poprvé zaãít pracovat na svém projektu. Tohle totiï nebyla jenom cesta pro zábavu, ale i cesta vzdûlávací. Kolem 10. hodiny jsme se mohli pfiihlásit v hotelu v Praze. Nemohli jsme v ak jít hned do hotelu, proto jsme li nejprve s uãiteli vyzkou et systém metra. Ten veãer jsme totiï mûli za ú- kol vydat se samostatnû za na imi kontaktními osobami v Praze, museli jsme tudíï vûdût, jak to zhruba funguje. Vystoupili jsme u zastávky: muzeum. Skoro hned u v chodu se tam nachází socha, totiï kûà. To mûlo b t od nynûj ka centrální shromaïdi - tû. Tam nás rozdûlili do skupinek, s nimiï jsme mûli vypracovat úkol. Pak jsme li na prûzkum mûsta. Ten nemusel mít nutnû s projektem nûco spoleãného, ale u nás tomu náhodou tak bylo. li jsme s na í skupinkou, dal ími Ïáky a panem uãitelem Hövenerem na PraÏsk hrad, kde se nachází i Strahovsk klá ter. li jsme dlouho, ale seshora z hradu byl nádhern pohled. Vylezli jsme také na vysokou rozhlednu, z níï jsme mûli rozhled na celou Prahu. To byla skuteãnû krása! âlovûk vidûl, Ïe je velk rozdíl mezi starou a moderní Prahou. Vidûli jsme nádherné stavby, jako napfiíklad chrám sv. Víta a KarlÛv most. Podobn most jsme je tû nikdy nikde nevidûli. Byla na nûm spousta nejrûznûj- ích soch, nûco takového jsme nikdy na Ïádném mostû nevidûli. Strahovsk klá ter Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

14 Ale co se nám nelíbilo, byla vysoká televizní vûï, která se o- ãividnû k mystické Praze nehodila. Bylo jasné, Ïe to jsou pozûstatky komunistické doby. Mnohé budovy byly totiï o klivé a v echny vypadaly stejnû, ale byly velmi funkãní. Také jsme byli ve Strahovském klá tefie uvnitfi a vidûli jsme jednu z nejstar ích biblí. Do sálû pfiístup nebyl, ale mnoïství knih bylo úïasné! Ve ãtyfii hodiny jsme museli b t zpátky v hotelu a pak jsme se pfiipravovali na na i cestu za kontaktními osobami. Z na í skupiny jsme Ilona, Kim a Jelle jeli metrem za Janou âervenkovou. Ukázalo se, Ïe je to docela blízko. Jana nás vyzvedla na stanici metra, a tak jsme nemuseli hledat, kde bydlí. Vzala nás k sobû domû a vyprávûla nám, Ïe nám napsala legendu o hradu Vy- ehrad. To bylo jedno z témat na eho projektu a na internetu jsme o tom nic nena li. Jana vyprávûla, Ïe to je jen na ãesk ch webov ch stránkách a Ïe je âe ka, ale studovala nizozem tinu. Získání informací pro ni bylo tedy snaz í. Pfiíbûh nám pfiipadal moc zábavn, a tak jsme ho pouïili také v úvodu k na í seminární práci. Jana nás také pozvala na veãefii. Dala si záleïet, abychom byli spokojeni. Jako pfiedkrm jsme dostali bramborovou polévku, hlavní jídlo byla studená mísa a jako mouãník lívance s domácím dïemem. Bylo to velmi legraãní, protoïe má moc milého psa, kterému to nedalo a pofiád chodil kemrat o jídlo. Po veãefii jsme s ním li v ichni ãtyfii ven. li jsme do parku s krásn m v hledem na fieku Vltavu. Bylo to moc hezké, protoïe uï byla tma a svítila uï svûtla. To byl ná první veãer v Praze a chceme Janû je tû jednou za její pohostinnost podûkovat. Po na í náv tûvû u Jany jsme li je tû do kavárny v hotelu, kde jsme sedûli aï do ranních hodin. âtvrtek Dnes byl pro nás nedûleïitûj í den, co se t ãe projektu o PraÏském hradu. Den v ak zaãal nejdfiíve náv tûvou b valého koncentraãního tábora Terezín. Udûlalo to na nás opravdu siln dojem. Je hrozné pfiedstavit si, kolik lidí spalo na jednom baráku a v jedné místnosti! A pro Îidy byly pomûry vïdycky je tû hor- í. KdyÏ jsme se vraceli do Prahy, byli jsme v ichni trochu zamlklí. Do Prahy jsme dojeli asi v jednu hodinu, ale do hotelu jsme nemohli. li jsme se s na í partou kamarádû nejdfiív nûkam najíst. Ukázalo se, Ïe to se znalostí angliãtiny u âechû není tak jednoduché. Rukama, nohama jsme se nakonec domluvili a dostali nûco k jídlu. Po jídle jsme s na í skupinkou vyrazili na Hradãany. Mûli jsem totiï v plánu udûlat pár fotek a moïná sehnat nûjaké prospekty, které bychom mohli pouïít pro ná projekt. Hned za chvíli jsme narazili na první problém: nevûdûli jsme, kde jsme. KdyÏ jsme hledali, kde bychom si koupili nûco k jídlu, uhnuli jsme z hlavní ulice a ztratili jsme cestu. Koneãnû jsme do li na velké námûstí s orlojem. To uï jsme pfiibliïnû vûdûli, kde jsme. Orloj byl moc zajímav a velmi sloïit. Samozfiejmû jsme si ho vyfotili! Jeden turista nám nakonec ukázal cestu ke Karlovu mostu. Odtud jsme si uï totiï mysleli, Ïe budeme vûdût, jak dál podle minulého dne. To jsme totiï KarlÛv most na li docela rychle, a- le teì jsme to uï nevûdûli. Mûli jsme sice plán mûsta, ale pfiesto nám to nebylo úplnû jasné. Rozhodli jsme se tedy, Ïe pojedeme tramvají smûr Hradãany a doufali jsme, Ïe dojedeme na správnou zastávku a vãas vystoupíme. lo to docela dobfie. Po nûkolika zastávkách jsme PraÏsk hrad poznali a kdyï jsme se zeptali turistû, tak jsme ho koneãnû na li, ani jsme nemuseli volat uãitelûm o pomoc. Ale moc dlouho jsme se neradovali. Stáli jsme totiï pod schody s mnoha stupni. To byla jediná cesta, jak se nahoru na PraÏsk hrad dostat. Katedrála sv. Víta Zaãali jsme tedy stoupat a za chvíli jsme pfii li na to, Ïe stoupání stálo urãitû za to. Cestou jsme se podívali nûkolikrát nazpátek a zjistili jsme, Ïe máme úïasn pohled na Prahu! KdyÏ jsme vystoupili aï nahoru, ve li jsme nejdfiív do krásné zahrady, jedné z královsk ch zahrad. Tady jsme narazili na hradní stráï. Voják byl moc mil a nechal nás, abychom si s ním udûlali fotku. To se nám moc líbilo. Potom jsme pfii li zezadu ke katedrále svatého Víta. Bylo to opravdu moc krásné, v echno to zlato a ta krásná okna, mezi nimi jedno od Alfonse Muchy. KdyÏ jsme si prohlédli katedrálu, li jsme do královského paláce, pfied kter m stála hradní stráï. Samozfiejmû jsme si vyfotili i ji, ale nepodafiilo se nám ji rozesmát. Udûlali jsme spoustu fotek s pouliãními muzikanty a nádhern mi budovami. To jsou tedy vládní budovy. Ta spousta krásn ch budov v rûzn ch stavebních slozích na nás udûlala opravdu siln dojem. Vypadali jsme jako Japonci, protoïe jsme v ude fotili. KdyÏ ne pro na i seminární práci, tak pro nás domû, abychom mohli ukázat, kde jsme v ude byli. Potom co jsme si prohlédli tolik budov, samozfiejmû jsme nevidûli v echny, jsme se vraceli zpátky smûr KarlÛv most. A jak jste si v imli, jednu vûc jsme nevidûli. A to Zlatou uliãku. Mohli jsme si nohy ubûhat, abychom ji na li. A z toho co nám fiíkali lidé, kter ch jsme se na ulici ptali, jak nûmecky tak anglicky, jsme taky nebyli moudfií. Nakonec jsme se dohodli, Ïe pûjdeme dolû zase po tûch dlouh ch schodech. A co jsme zjistili, kdyï jsme byli aï úplnû dole? Podle jednoho ãeského obchodníka, kterého jsme oslovili, se ukázalo, Ïe Zlatá uliãka je úplnû nahofie na kopci Urãitû chápete, jak jsme reagovali? Ale protoïe uï bylo 5 hodin, vrátili jsme se do hotelu. Ten veãer jsme li celá skupina do opery. Bylo to moc hezké, i kdyï jsme byli v ichni dost unavení a bledí a nebylo jednoduché se soustfiedit... Budova opery je moc krásná a stará. Takov ch budov v Nizozemsku moc nemáme. Samotné pfiedstavení se tolik od provedení v Nizozemsku neli ilo. Ale bylo zajímavé vidût, jak v znam âe i opefie pfiikládají. Chodí v ichni obleãeni velmi elegantnû a je vidût, Ïe je to pro nû opravdu svátek. U nás v Nizozemsku chodí lidé do opery normálnû v dïínách a Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

15 triãku. Bylo to tedy mnohem slavnostnûj í. Potom jsme byli je tû s celou tfiídou v kavárnû v hotelu. Bylo to tam moc fajn. Pátek Dnes nás bylo tûïké dostat z postele. Ale v 8.30 musela b t zavazadla v autobuse, takïe jsme si museli pospí it. V 9.00 hodin se totiï konala poslední povinná procházka mûstem. Nakonec jsme na tûstí vyrazili o nûco pozdûji, takïe jsme se mohli na sluníãku je tû trochu probrat. Pak jsme li s paní Zwartovou do Ïidovské ãtvrti a na Star Ïidovsk hfibitov. Na hfibitovû je mnoho vrstev hrobû nad sebou a v echny kfiíïe jsou neuspofiádanû jeden pfies druh. Ukázalo se, Ïe je zvykem dávat na hroby malé kamínky. Bylo to velmi pûsobivé. KdyÏ jsem skonãili prohlídku, mûli jsme volno. Rozhodli jsme se, Ïe se pûjdeme nejdfiív najíst a pak pûjdeme shánût suven ry. Bylo to moc fajn. Tak jsme ukonãili na i cestu a po veãefii jsme se vraceli u- naveni, ale spokojeni s mnoha dojmy a záïitky zpátky do Nizozemska. Ilona, Kim a Jelle Pfieklad R. Pellar, J. âervenková NOVÉ KNIHY A PŘEKL ADY Joost Zwagerman Pozůstalí to mají na doživotí KdyÏ v roce 2002 v Nizozemí vy el román est hvûzdiãek, nesetkal se s právû vlídn m pfiijetím kritiky, o to více pfiekvapoval zájem ãtenáfiû, jenï byl obrovsk. Téma sebevraïdy jistû nebylo v literatufie nové, ale zjevnû bylo a je stále atraktivní. Tfiicet tisíc lidí roãnû se v tomto estnáctimiliónovém státû na bfiehu Severního mofie pokusí o sebevraïdu, patnáct set z nich úspû nû. To je zhruba tfiicet sebevraïd t dnû. SebevraÏda se na rozdíl od pfiirozené smrti halí do m tu záhad a tajemství. Ten, kdo se pfiipraví o Ïivot, je buì hrdina nebo slaboch, kaïdopádnû dûvody jeho ãinu nejsou nikdy dostateãnû prûhledné a pochopitelné. KdyÏ se rok pfied publikací esti hvûzdiãek vrhl rockov boufilivák Herman Brood (takov nizozemsk Mick Jagger) z vrcholu amsterdamského Hiltonu dolû, zanechal po sobû dopis tohoto znûní: UÏ na to nemám náladu, snad vás je tû nûkdy uvidím. Koukejte to pofiádnû zapít. ádky, jeï pozûstal m nepfiinesly ú- tûchu, natoï pak vysvûtlení. A právû otázka, co se dûje s tûmi, co po sobû sebevrah zanechá, se vine jako ãervená nitka cel m románem. Není to tedy román o sebevraïdû, n brï o Ïivotû po ní. Tím vyznívá také nejãastûj í v tka Zwagermanov ch kritikû, totiï Ïe kniha neodhaluje skuteãné motivy sebevrahova jednání, do prázdna. Autor v ní právû ukazuje, Ïe skuteãné motivy odhalit nelze, a Ïe moïná nejsou pro pfieïiv í ani tak podstatné. Ke smutku ze smrti se pfiidávají pocity viny, vzteku, bezmoci, zufiivého pátrání po pfiíãinách. Sebevrah to má za sebou, fiíká autor v jednom rozhovoru, v nûmï se zároveà pfiiznává, Ïe k napsání románu ho pfiivedla osobní zku enost, pozûstalí to mají na doïivotí. Román má v ak více rovin. Fiktivní ãasopis Dobré ráno malomûstského hrdiny, arlatána a bonvivána Siema Merkelbacha je reminiscencí na krátk román Vûjiãka (Lijmen 1924, ãesky 1977) klasika nizozemské literatury Willema Elsschota, v nûmï cynick podvodník vydûlává na Svûtovém ãasopise, periodiku bez odbûratelû, které úskoãnû vnucuje vytíïen m obchodníkûm. ZároveÀ se kontrastnû staví ke klasice francouzské, k Flaubertovû Paní Bovaryové, pfiíbûhu, v nûmï sled u- dálostí zjevnû nevyhnutelnû a logicky ústí v hrdinãinu sebevraïdu. Ve srovnání s ní není smrt Zwagermanova hrdiny nevyhnutelná a uï vûbec ne logická. Skon Bovaryové je dramatem, Siem Merkelbach banálnû dod chá podchlazen v kumbále opu tûného domu. Tam, kde FlaubertÛv román konãí, ZwagermanÛv zaãíná. Aãkoli podnûtem k napsání esti hvûzdiãek byl osobní záïitek, není to na rozdíl od tolika souãasn ch nizozemsk ch románû kniha autobiografická. Zwagerman se Ïivotopisnému pojetí vïdy peãlivû vyh bal, o ãemï svûdãí i rozmanitost prostfiedí, v nichï se jeho knihy odehrávají. VÏdy si vybírá urãitou subkulturu, kterou dokonale pronikne a jejíï zástupce vûrohodnû prezentuje. Tento rodák ze severoholandského Alkmaaru se pûvodnû, neï vstoupil na profesionální dráhu spisovatele a publicisty, Ïivil jako uãitel na stfiední kole. V roce 1986, teprve ve tfiiadvaceti letech, debutoval románem Chvat (De Houdgreep), o mladé dvojici, jejíï vztah podléhá zkaïenému svûtu, do nûhoï zapadne pfii natáãení komerãního videoklipu. Vûhlas mu v ak pfiinesl aï druh román, Gimmick!, o tfii roky pozdûji. Stejnojmenná diskotéka, v níï bylo v ak moïné s jistotou rozeznat slavn amsterdamsk klub Roxy, v knize pfiedstavuje místo setkání skupiny postmoderních umûlcû, jejichï Ïivot se toãí kolem drog, sexu, alkoholu, svûta médií a pfiedev ím kolem penûz. O tom, jak pfiiléhavû toto prostfiedí vystihl, svûdãí i fakt, Ïe skupina potrefen ch hus po vydání knihy zaloïila Klub proti Joostu Zwagermanovi. Následující román Fale né svûtlo (Vals licht 1991) byl opût bestsellerem. Pfiíbûh studenta fascinovaného ãtvrtí ãerven ch lu- Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

16 ceren natolik, Ïe se snaïí proniknout do tajemného svûta prostituce, zaujal i kontroverzního reïiséra Thea van Gogha natolik, Ïe jej o dva roky pozdûji zfilmoval. Ve zcela odli ném prostfiedí se odehrává Bokovka (De buitenvrouw 1994), která se dot ká stfietu hodnot v multikulturní spoleãnosti na pfiíbûhu mileneckého pomûru uãitele s tmavou kolegyní. Ve svém pfiedposledním románu Chaos a povyk (Chaos en rumoer 1997) odhaluje zákulisí literárního dûní v rozhlase a televizi, a dává nahlédnout do nakladatelsk ch praktik. TfiebaÏe si pro téma sebevraïdy mohl vybrat atraktivnûj í pozadí, napfiíklad okolnosti smrti jiï zmiàovaného Hermana Brooda, známého svou dlouholetou drogovou závislostí, umístil autor est hvûzdiãek do zdánlivû nudné krajiny nizozemského venkova a malomûsta. Av ak ZwagermanÛv smysl pro detail, neuvûfiiteln postfieh, kter m zachycuje drobnosti charakteristické pro chování, oblékání a vystupování rûzn ch vrstev a typû lidí, prokázal svou sluïbu i zde a uãinil tak z této knihy mimo jiné i nádhernou skicu prûmûrného Holanìana. Tfii polohy holandského prototypu zde pfiedstavují v ichni tfii Merkelbachové, otec Jos, str c Siem a koneãnû samotn Just n. Just nûv otec, uklizen v bezpeãném svûtû spofiádaného manïelství, naklizeného bytu a penzijního pfiipoji tûní; Just nûv str c, kter se vychytral m prodejem vzduchov ch bublin svého rádoby ãasopisu vy plhá z fiadového domku do nabubfielé vily; a koneãnû oba typy v sobû spájí o generaci mlad- í Just n, pasivní, lhostejn, kter nemá zájem vykroãit vlastní cestou, jehoï jediná Ïivotní rebelie - totiï Ïe se nefiídí pfiáním rodiãû, aby studoval - konãí tím, Ïe se nechává zamûstnat ve str ãkovû podniku. Tím, Ïe sebevraïdu pfiedstavil v kontextu nizozemské obyãejnosti, ji Zwagerman zbavuje prvního a základního m tu, totiï dramatiãnosti a tragiky, s nimiï b vá stereotypnû spojována. Bortí se pfiedstava, Ïe skok z okna, pfiedávkování prá ky na spaní nebo prostfielen mozek je záleïitostí rockov ch, filmov ch a jin ch hvûzd. Ukazuje se, Ïe sebevraïda není Ïádná romantika, n brï Ïe ji doprovází mizérie, pína, ubohost a rozãarování, které po ní také zûstanou. A s takov m obrazem se ãtenáfi v nizozemské literatufie je - tû nesetkal. Kromû románû pí e Joost Zwagerman také poezii, ale pfiedev ím je znám jako publicista: pí e sloupky, eseje a fejetony do t deníku Vrij Nederland, pfiispíval i do deníku Volkskrant a NRC Handelsblad. Jeho esejistické dílo vychází i kniïnû, mimofiádné kvality dosahují svazky Kolegové BoÏí (Collega s van God 1993) a Pornotéka Arkádie (Pornotheek Arcadie 2000). Navíc je známou tváfií z obrazovky, pravidelnû se objevoval v pofiadech o literatufie a v letech 2003 a 2004 se ujal nelehké úlohy moderátora jednoho z nejsledovanûj ích pofiadû v Nizozemí Zomergasten. Jde o est sobotních veãerû v letních mûsících, které jsou vûnovány momentálnû nejzajímavûj ím zástupcûm ze svûta literatury, umûní, politiky, vûdy, populární kultury atd. V tfiíhodinovém Ïivém vysílání sestavuje jeden kaïd v rozhovoru s hostitelem svûj ideální veãer u televize. Zwagerman do pofiadu vybral mimo jiné velmi diskutovanou politiãku somálského pûvodu Ayaan Hirsi Ali. Ta si pfiála promítnutí okujícího filmu Submission o útlaku muslimsk ch Ïen, za jehoï natoãení byl reïisér Van Gogh o nûkolik mûsícû pozdûji zavraïdûn islámsk m fundamentalistou. Nenechal se vyvést z míry ani frivolní novináfikou Heleen van Royen, která svou reportáïí pfiipravila o kfieslo jednoho z amsterdamsk ch radních. Ta si zas do ideálního veãera zafiadila internetovou pornoscénu Ïenské ejakulace. Aã se Zwagerman v roli moderátora osvûdãil, psaní v Ïádném pfiípadû nezanechal. Na rok 2005 pfiipravil básnickou sbírku a ve svazku ãlánkû a esejû Vlastní rukou (Door eigen hand) se vrací k tématu ze esti hvûzdiãek. Touto ponûkud chmurnou, av ak vyzrálou a vyváïenou knihou se také poprvé pfiedstavuje ãeskému ãtenáfii, kterému se tak na pozadí typicky nizozemském pfiedestírá univerzální otázka smrti, jiï si ãlovûk volí sám. Veronika Havlíková doslov k ãeskému vydání esti hvûzdiãek Joost Zwagerman: Šest hvězdiček Kosmas 2005, pfieloïila Veronika Havlíková Str ãek mi schází. Pochopitelnû, Ïe mi schází. Nûjakou dobu trvalo, neï jsem to mohl fiíct. V tûch nûkolika málo chvílích, kdy se o nûm nûkdo z hotelové branïe zmínil nebo se na nûj zeptal, jsem se zaãal usmívat, jako by to byl zpûsob impulzivního zafiíkávání. Usmívat se, ano, jako by mû pfii zmínce Siemova jména na mysli vytanuly v elijaké dobré vzpomínky. CoÏ jsem také hned rychle dodával. Nebylo to tak úplnû vylhané. Má reakce vyvolávala ãasto nepochopení a rozpaky. Dalo by se je tû pochopit, kdybych se krátce usmál pfii vzpomínce na zesnulého. Ale taková reakce pfii vzpomínce na sebevraha nebyla právû vhodná. Ano. Siem spáchal sebevraïdu. UÏ to bude víc jak rok. KdyÏ na to pomyslím, nechápu, jak jsem pfieïil první t dny, co t dny, mûsíce po jeho smrti. Od té doby, co jsem nastoupil v Dobrém ránu, pfied esti lety, jsme se vídali dennû. V prvních letech jsme nav tûvovali Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

17 témûfi v echny hotely spoleãnû. Pozdûji jsem se mohl a smûl vydávat na prûzkum sám, ale i tak byla odpoledne, která jsme spoleãnû trávili v kanceláfii. Ve dnech, kdy on byl na jihu v Zeelandu a já na severu v Drenthe, jsme si skoro vïdycky telefonovali. S nik m jin m jsem v posledních letech netrávil tolik ãasu. Krátce po sebevraïdû byla jeho nepfiítomnost stále citelnûj í. Str ãek byl v ude. KdyÏ jsem sedal do auta, sedûl vedle mû. KdyÏ jsem se rozjíïdûl, utíkal za mnou a zároveà s tup m úderem dopadal na pfiední kapotu; pfiipravil se o Ïivot sám, ale v m ch pfiedstavách se mu po nûjakou dobu dafiilo mít nespoãetnûkrát za den osudovou nehodu zpûsobenou chybami ostatních, zejména mou nedbalostí, patn m odhadem v provozu, mou non alancí, leností, dom livostí. Byl v ude. Po ránu jsem se v koupelnû neodvaïoval podívat do zrcadla, abych ho nespatfiil stát za sebou, nûkdy s úsmûvem, jindy v oãekávání pohrouïeného v my lenkách - ale vïdy jako Ïivého. KdyÏ jsem ustoupil a strãil hlavu pod kohoutek, pak to byl on, kdo mû u- m val, oplachoval a osou el. Byl jsem snad bezmocn? To není to správné slovo. Siem se o mû dost ãasto staral, kdyï mi bylo est, devût, sedmnáct. A dûlal to dosud. Dfiíve jsem se s ním a tetou Tilly o prázdninách vídal ãastûji neï s rodiãi. Po jeho sebevraïdû jsem byl suspendován na koláka v klamavé kukle dospûlého mladíka a str c se mûnil ve stín vy í moci, která mû vede. Nechápal jsem, Ïe po ránu je tû dokáïu vstát a obléci se. Spal jsem jeho spánkem. V prvních mûsících jsem dával doslova v e do souvislosti se str ãkem. V zácpû byli v ichni ostatní pasaïéfii v autech kolem m m str ãkem. V hotelu nocoval ve v ech pokojích. Venku jsem se od nûj nedokázal odpojit, protoïe byl i tam. KdyÏ svítilo slunce, pak mûlo jeho hlas, kter proná el basové monology o poïehnání holandského svitu, kter se v jasné prostotû rozkládá po krajinû. Dé È b val de tûm, na nûjï s chutí nadával, kdyï jsme se ãasnû zrána vydávali po stopách dal í okresky. A kdyï jsem se na chvíli osvobodil od stesku, cítil jsem se za okamïik provinile. Ani ãas nebyl v chodiskem. V plynutí ãasu se skr valo stáfií, jeï si str ãek Siem odepfiel. Jeho v udypfiítomnost byla nepokofiitelná a nezvládnutelná. Obãas jsem ho prosil, aè mû nechá na pokoji. Kromû tûch, ktefií dostávají zaplaceno za to, Ïe mi naslouchají - praktického lékafie a psychoterapeuta -, nebyl nikdo, komu bych mohl kloudnû o Siemovi vyprávût. Pravdûpodobnû si v ichni ostatní mysleli, Ïe dávám pfiednost mlãení. Pochopitelnû. Sdílnost a sebevyjádfiení mi nejsou vlastní. Radûji o sobû mlãím. Dokud Ïil, byl Siem tou nejvhodnûj í postavou, za níï jsem se mohl krásnû schovávat. Ale po jeho smrti se mû zmocnila potfieba témûfi e- vangelizaãní a já chtûl o Siemovi, a nepfiímo i o sobû, vypovûdût v e. BohuÏel jsem nenalezl posluchaãe. Rodiãe a tetu Tilly nepoãítám. Pochopitelnû jsem s nimi o Siemovi hovofiil dennû, ale to nepomáhalo. Mûli dost práce sami se sebou, s vlastním smutkem. Jak jsem mezitím zjistil, sebevraïda vydûsí kaïdého. UÏ jen samotné slovo je tabu. Odhalil jsem, Ïe pfiedev ím vzdálenûj í osoby pudí k eufemismûm a autocenzufie. Nej ir í o- kruh znám ch, kolegû, obchodních partnerû, klientû a inzerentû Dobrého rána se stfieïil vzít to slovo do úst. Ode mû zfiejmû oãekávali stejnou obezfietnost. Nyní tomu rozumím. Pro pozûstalé po nûkom, kdo zemfiel na následky nemoci ãi nehody, existuje obecnû akceptovaná etiketa smutku a soustrasti. SebevraÏda tuto etiketu obrací vzhûru nohama. Smrt sebevraïdou nelze zastírat navonûnou památkou zesnulého. Nûkdo, kdo si plácl se smrtí, vezme tûm, co po nûm zbudou, sebeútû livá ach a ouvej z rukou. A tak se o tom radûji nehovofií. Spoleãnost pro ífiení vlámské a nizozemské kultury NE-BE

18 HERFST 2005 HERFST 2005 HERFST 2005 HERFST 2005 HERFST 2005 HERFST 2005 EEN WOORD VOORAF Geachte leden van NE-BE, beste vrienden, Deze keer omgekeerd: het najaar begon uitstekend met ons uitstapje naar Dresden. Niet alleen dat wij de op interessante wijze opgestelde tentoonstelling zien konden, die bijna werkelijk een geheim was - zoals de titel Das Geheimnis des Jan van Eyck belooft, maar we konden de hele dag in de bijzondere stad Dresden doorbrengen- de details kunt u in de bijdrage van een van onze leden lezen. Er zijn nieuwe boeken van Nederlandse en Vlaamse schrijvers in Tsjechische vertaling verschenen, en laten we ten minste de volgende noemen: Hugo Claus Geruchten/Fámy in vertaling van Olga Krijtová en Joost Zwagermans Zes sterren/ est hvûzdiãek in vertaling van Veronika Havlíková. Joost Zwagerman zelf zullen we eind oktober ontmoeten, met Hugo Claus waarschijnlijk niet, maar uit zijn boek zullen we een hoofdstuk lezen - allebei bij Bofiek ípek in de Valentinská-straat. In Venetië was weer de Biënnale - iedereen stelt in Venetië tentoon, daarom ging ons lid dr. M. Kabela daar naartoe en bericht hij ons hiervan. En op het laatst - net als elk jaar waren bij ons de studenten uit Waddinxveen - en zij brengen van hun bezoek in Tsjechië eveneens verslag uit. De zomer is ten einde, het begint te regenen - maar dat maakt niet uit, we hebben altijd wat te lezen, te kijken en er is altijd iets in het verschiet. Maak het goed, Met vriendelijke groeten,!!! BETALINGSTERMIJN VAN DE LEDENCONTRIBUTIE 2005!!! Petra Schürová De ledencontributie voor 2005 van 450 CZK (200 CZK voor gepensioneerden) voor leden uit Tsjechië en 18 EURO voor leden in Nederland en België dient vóór 15 november 2005 betaald te worden. Betaling kan met een postwissel of door overmaking naar onze bankrekening met nummer /0100, IBAN: CZ , bij de Komerãní banka Praha - námûstí Míru, Italská 2, Praha 2, SWIFT: KOMBCZPPXXX. Kód IBAN: CZ De website van Ne-Be: De site wordt gemaakt en onderhouden door Andrea Havlíãková: a.havlickova@post.cz BIBLIOTHEEK Elke donderdag: Voor meer informatie belt u: Ruben Pellar - mobiel: , tel: , of schrijf naar: rpellar@pha.inecnet.cz Adres: Nederlandse ambassade, Gotthardská 6, Praha 6 INTERESSANTE INTERNET ADRESSEN VOOR DE CONCERTEN VAN JAROSLAV HUTKA - PROGRAMMA EN INFORMATIE Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE

19 HERFST 2005 HERFST 2005 HERFST 2005 HERFST 2005 HERFST 2005 HERFST 2005 WAT MAG U NIET MISSEN UIT HET PROGRAMMA VAN JOOST ZWAGERMAN IN TSJECHIË Zondag , lezing in het café ípek Bistrot, Valentinská 9, Praag 1 - Oude Stad (ingeleiding en interview door Jan Nejedl - recensent van het nationale dagblad Hospodáfiské noviny; Tsjechisch - Nederlands) Maandag , lezing aan de Karelsuniversiteit, Praag, vakgroep neerlandistiek (Moderne Nederlandse literatuur; alleen Nederlands) Maandag , lezing in het literaire café Academia, Nám. Svobody 13, Brno (met muziekbegeleiding, keyboard, muziek van Wim Mertens; einde 19:00 uur; Tsjechisch - Nederlands) Dinsdag 1.11., lezing over eigen werk in het kunstenaarcafé in het Museum van Beeldene kunsten, Olomouc (publiek: voornamelijk studenten Nederlands; alleen in het Nederlands) Woensdag 2.11., signeren in de boekhandel (megastore) LUXOR, Praag PRAAGS THEATER-FESTIVAL VAN DE DUITSE TAAL De tiende jubileumjaargang van het prestigieuze toneelfestival, dat in de dagen 4 t/m 17 november in Praag plaatsvindt, biedt weer toneelstukken van de voorname Duitse regisseurs aan in de skala van de klassieke tot hedendaagse tonelen. Op het programma staat ook tamelijk nieuw stuk van de succesvolle Duitse dramaticus Ronald Schimmelpfennig De vrouw van vroeger. In de tekst over de relatie van echtgenoten, waar opeens een oude liefde van de echtgenote tussenbeide komt, dringen drie tijdsniveau s door. In de Beierse Rijksschouwburg werd het toneel door de Nederlandse regisseur Antoine Uidehaag geïnsceneerd. NIEUWE BOEKEN est hvûzdiãek/zes sterren, Joost Zwagerman, uitgeverij Odeon, vertaling: Veronika Havlíková Fámy/Geruchten, Hugo Claus, uitgeverij Paseka, vertaling: Olga Krijtová Dûjiny Nizozemí/Nederland - vaderlandse geschiedenis van de prehistorie tot nu, Han van der Horst, uitgeverij Lidové noviny, vertaling: Jana Pellarová a Petra Schürová âesko-nizozemsk slovník/tsjechisch-nederlands woordenboek, E. Máãelová, D. Spûváková, Uitgeverij LEDA Op 18 oktober verschijnt de herziene editie van de Grote Van Dale, d.w.z. de 14e druk van de eentalige driedelige 'Dikke' Van Dale met cd-rom in de officiële spelling van de Nederlandse Taalunie Meer informatie erover op of Konec nevinnosti/voorbij de onschuld, Baukje Prins, uitgeverij Barrister a Principal Brno, vertaling: Petra Schürová a Lenka Hofmanová VOORBIJ DE ONSCHULD De moord op Pim Fortuyn en de verkiezingsoverwinning van de LPF in mei 2002 zorgden voor een radicale omslag in de Nederlandse publieke opinie: het ideaal van de multiculturele samenleving werd failliet verklaard, het integratiebeleid heette mislukt te zijn. Anno 2004 heeft het nieuwe realisme gewonnen en lijkt de onschuld van het politiek-correcte denken definitief verloren. In Vorbij de onschuld geeft Baukje Prins een heldere analyse van het Nederlandse debat over minderheden en integratie van 1978 tot Ze laat zien dat de omslag niet uit het niets komt, al sinds de jaren tachtig was er kritiek op het in de watten leggen van etnische minderheden. Prins zelf pleit voor een meer genuanceerde en heterogene benadering, waarin ruimte bestaat voor verschillende verhalen. In deze geheel herziene editie gaat zij bovendien in discussie met Ayaan Hirsi Ali over de waardering en interpretatie van het erfgoed van de Verlichting (liberalisme, feminisme en democratie) en scherpt ze haar eigen standpunten aan. Baukje Prins is universitair docent Sociale Filosofie aan de Faculteit der Wijsbegeerte van de Rijksuniversiteit Groningen en redacteur van het tijdschrift Migrantenstudies. Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE

20 HERFST 2005 HERFST 2005 HERFST 2005 HERFST 2005 HERFST 2005 HERFST 2005 INFORMATIE VAN DE LEDEN Ik had het genoegen om de voorbije drie maanden een opleidingsproject te kunnen begeleiden in het moslimland Oman. Na talrijke gesprekken met moslimmannen én vrouwen weet ik vooral dat we in het Westen zeer weinig weten over hun cultuur en dat ondanks de nog steeds populaire debatten in zowel België als Nederland rond bijvoorbeeld het dragen van de hoofddoek in de Islamcultuur. Ik kan me niet van de indruk ontdoen dat vele van deze debatten een verengde invalshoek hebben en er derhalve niet in slagen begrip te doen toenemen. In de ruimere discussiecontext blijven m.i. volgende elementen onderbelicht ANGST CREËREN Een recente Europese enquête van het onderzoeksbureau GfK Research in 28 landen toont aan dat we het in beide landen verdomd goed hebben (sociaal vangnet, onderwijs, comfort, inkomen ). Niettemin blijkt uit dezelfde studie dat ongeveer 60 procent Belgen, Nederlanders en Fransen een etnische spanning ervaren. Lijkt me niet verwonderlijk met politieke partijen als Het Vlaams Belang (het voormalig Vlaams Blok én veranderd van naam na een veroordeling voor racisme), LPF in Nederland en Front National in Frankrijk. Sinds hun ontstaan doen zij er alles aan om in de respectieve landen de mensen afdoend angst in te boezemen. Sociaalpsychologisch werkt dit voortreffelijk: benoem lang genoeg dat iets of iemand gevaarlijk is en na verloop van tijd neem je het aan voor waar. De Amerikaanse president Bush hanteerde het na 9/11 met zijn discours de as van het kwaad en de Amerikaanse cineast Michael Moore illustreert het treffend in zijn, voor het overige wat beladen, documentaire Bowling for Columbine. GESLUIERD HET RECHT OP VRIJE MENINGSUITING Sommigen (niet allen, laat dat duidelijk zijn) combineren succesvol de techniek van de angstcreatie met het principe van de vrije meningsuiting. Pim Fortuyn vond dat hij het recht had te zeggen wat hij wou, Filip De Winter vond de veroordeling van zijn partij (Vlaams Blok) wegens racisme een kaakslag voor zowel de vrije meningsuiting als de democratie. In de vele debatten rond de aanslag op Theo van Gogh vonden heel wat mensen dat zijn uitspraak het zijn allemaal geitenneukers moest kunnen binnen dat principe van de vrije meningsuiting. Mensenlief, wat een verengde stellingname. Ik pleit voor het recht op vrije meningsuiting in combinatie én op voorwaarde met/dat mensen hun verantwoordelijkheid opnemen voor wat ze zeggen. En dit laatste ervaar ik jammer genoeg in het Westen zo weinig BEDOELING EN EFFECT IN COMMUNICATIE Vrij zijn om te zeggen wat je wilt zeggen is een hoog goed indien we een grondregel in communicatie ter harte nemen: je bent verantwoordelijk voor het effect dat je met je communicatie sorteert. In het voorbeeld van Van Gogh betekent dit dat hij het recht heeft om zijn uitspraak te doen, maar dat hij eveneens de verantwoordelijkheid moet kunnen én willen dragen voor de gevolgen van die uitspraak. Kortom, wil je effectief communiceren, dan vraag je je af wat het effect zal zijn van die communicatie én of het dit is wat je beoogt. Kan je dit steeds goed inschatten? Uiteraard niet, maar dit moet het uitgangspunt zijn bij vrije meningsuiting, zoniet, dan ondergraven we een kostbaar principe. Ergerlijk wordt het pas wanneer het niet verhoopte effect van de communicatie leidt tot het wegkruipen in de slachtofferrol, om dan als slachtoffer moord en brand te schreeuwen bij het niet respecteren van (jawel) de vrije meningsuiting In die zin twijfel ik absoluut niet aan de goede bedoelingen van het steeds populairder wordende (nu al tot in de VS toe) VVD-Kamerlid Ayaan Hirsi Ali, maar of haar recht op vrije meningsuiting uiteindelijk effectief zal zijn blijft een open vraag. Bij de 10 tips voor moslima s die weg willen uit haar boek: De maagdenkooi frons ik toch even de wenkbrauwen. Uit de drie maanden werken in O- man heb ik vooral onthouden dat zelfs de discussie rond het al dan niet dragen van een hoofddoek een genuanceerd beeld vraagt. Het dragen van een hoofddoek te allen tijde gelijkschakelen met onderdrukking is een absurditeit én houdt een reëel gevaar van polarisatie in. Polarisatie leidt tot verstarde houdingen die op hun beurt een voedingsbodem vormen voor extremistische opvattingen. De wereldgeschiedenis heeft ons al meermaals aangetoond waartoe dit leidt. De meest zinvolle nuance die ik de laatste jaren mocht horen was er een van de schrijver S. Rushdie: we weten wel waar we allemaal tégen zijn, wat zou er gebeuren indien we weten waar we nu allemaal vóór zijn Mijn pleidooi is er een voor vrije meningsuiting, mét verantwoordelijkheidszin voor het effect ervan en voor meer begrip. Dit laatste kan enkel ontstaan als we ons bewust zijn van het feit dat complexe problemen geen eenvoudige oplossingen verdragen. Bart Van Bambost Voor reacties: mimgroup@volny.cz Ayaan Hirsi Ali, De maagdenkooi Nedjma, Wilde vijg (vertaling Frans van Woerden) Nies Medema, In de hemel krijg je fruit. Berichten uit Iran Nawal El Saadawi, De gesluierde Eva. Vrouwen in de Arabische wereld (vertaling Erika Peeters) Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur NE-BE