Měsíčník Ministerstva obrany České republiky 2/2011

Transkript

1 POTÁPĚČI POD LEDEM POTÁPĚČI POD LEDEM Měsíčník Ministerstva obrany České r 2/2011 va obrany České r l

2 53. mezinárodní vojenská pouť do Lurd května 2011 Duchovní služba AČR ve spolupráci s Vojenskými lázeňskými a rekreačními zařízeními zve vojá z povolání a občanské zaměstnance resortu MO, případně i s jejich rodinnými příslušní, k účasti na 53. mezinárodní vojenské pouti do Lurd ve Francii ve dnech 19. až 23. května Program pouti: dopoledne odjezd autobusů s poutní z Prahy dopoledne příjezd do Lurd, ytování v hotelu nebo stanovém táboře, večer ofi ciální zahájení pouti dopoledne česká bohoslužba, odpoledne křížová cesta, požehnání nemocným, vystoupení vojenských hudeb, večer světelný průvod městem mezinárodní mše svatá, odpoledne odjezd z Lurd odpoledne příjezd do Prahy Žadatelem o účast na vojenské pouti může být pouze voják z povolání, občanský zaměstnanec resortu MO a až 2 členové jeho rodiny. Za rodinu vojáka z povolání a občanského zaměstnance se považují, mají- trvalý pobyt na území státu a žijí- s ním v domácnosti, jeho manželka (manžel) nebo družka (druh) a nezaopatřené děti, a to vlastní, osvojené nebo děti svěřené do pěstounské péče nebo výchovy. Za nezaopatřené dítě se považuje dítě vymezené v ustanovení 11 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K družce (druhovi) se jako k osobě podle věty druhé přihlíží, jen žije- s oprávněnou osobou ve společné domácnosti nřetržitě alespoň 3 měsíce a je- přihlášena (přihlášen) na stejné adrese k trvalému pobytu. Ubytování je zajištěno v hotelu kategorie 2*, pro vojá z povolání (bez rodinných příslušníků) a studenty vojenských škol také ve stanovém táboře francouzské armády. Ubytování v hotelu Orientační cena: Kč za osobu Cena zahrnuje: dva noclehy ve dvoulůžkovém nebo třílůžkovém pokoji hotelu Duchesse Anne se snídaní autobusovou dopravu Praha Lurdy Praha komplexní cestovní pojištění účastnický poplatek odznak účastníka 53. mezinárodní vojenské pouti Cena nezahrnuje: obědy a večeře Ubytování ve stanovém táboře Orientační cena: 570 Kč za osobu Cena zahrnuje: autobusovou dopravu Praha Lurdy Praha komplexní cestovní pojištění účastnický poplatek odznak účastníka 53. mezinárodní vojenské pouti Cena nezahrnuje: stravování ve výši cca 35 EUR za osobu a pobyt hradí každý ytovaný na místě (povinný poplatek) Přihlášku a informace o účasti na 53. mezinárodní vojenské pouti do Lurd naleznete na webu Duchovní služby AČR, na adrese nebo si je můžete vyžádat u vojenských kaplanů. Řádně vyplněnou přihlášku odešlete nejpozději na adresu: Duchovní služba AČR, Vítězné nám. 5, Praha 6. Vybraní účastníci budou vyrozuměni Duchovní službou AČR nejpozději do

3 OBSAH Potápěči pod ledem... 2 Čtrnáctidenní výcvik příslušníků 15. ženijní brigády AČR se uskutečnil na zamrzlé vodní nádrži ve Špindlerově Mlýně Nevynalézejme kolo... 4 Rozhovor s vedoucím poradců ministra obrany Františkem Šulcem o připravované Bílé knize o obraně Už neuslyším Good morning, General. Konečně!... 8 Nabízíme názor štábního praporčíka Luďka Kolesy na narovnání hodností v AČR Stabizace armádní struktury Ředitel odboru sekce personální Ing. Ivo Václavíček odpovídá na otáz týkající se nejen narovnání hodností Rakvič a pec 90letý vývoj a tradice Pohled do historie hodnostních sborů československé armády Jiná doba, jiné postupy Rohovor s generálním sekretářem ministerstva obrany Janem Vytou o racionazaci resortního majetku Týká se čtvrtiny armády Z jednání konference na téma speciální výcvik řidičů ke zvládání krizových situací Péče o novodobé válečné veterány Jednou z priorit ministerstva obrany je komplexní péče o příslušní armády, kteří působi v zahraničních operacích U Oto se psala historie Od první aanční operace, do které se zapojila Armáda ČR, uplynulo patnáct let Záchranka Líně Lidský život visí mnohdy na vlásku, o jeho záchraně často rozhodují pouhé vteřiny Hledač ztracených osudů V novém filmu Mateje Mináče ožívají nové osudy českých dětí zachráněných Sirem Nicholalsem Wintonem Od maturity přímo do armády Mezi Wintonovy děti patří také Jiří Kafka, bývalý telegrafista a střelec bombardéru Liberator Jeden z hlavních pilířů Nemalá část aktivit českého provinčního a rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru je zaměřena na bezpečnostní projekty Rok poté Ředitel Mnohonárodní centra pro koordinaci logisti bilancuje první rok činnosti Povoleno do zteče Piloti 212. taktické let se již čtvrtým rokem podílejí na výcviku předsunutých leteckých návodčích ve výcvikovém středisku AGOS 40 Havraní oči nad Lógarem Ve prospěch českého PRT působí i operátoři bezpilotního průzkumného prostředku Raven Za málo peněz hodně jídla O tom, co bylo a co bude v resortu obrany s cateringovou formou stravování jsme hovoři s ředitelem pilotního projektu Martinem Petružálkem Armádě věří dvě třetiny Čechů Armáda České r je po prezidentovi druhou nejdůvěryhodnější institucí v zemi Létající záchranáři Historie polského vrtulníku W-3 Sokol Jak hledá bomby vojenský pyrotechnik? Dívá se tam, kam by je dal sám Výbušný systém může být uložen kdekov a nemusí k němu vždy vést červený nebo modrý drát V + W ve sportovním Povídání se dvěma úspěšnými sportovci z přáslavické posád Doktor s puškou v ruce V závěru loňského roku nás navždy opustil vynikající voják, veterán a chirurg, brigádní generál Josef Hercz Mitary Engsch Jazykový koutek Nečekejte, až se léto ztá Chystáte se na dovolenou? V novém katalogu Volarezy možná najdete místo k rekreaci A spoj... 63

4 VÝCVIK VÝCVIK Potápěči pod ledem 2 Labská vodní nádrž ve Špindlerově mlýně se stala v polovině letošního ledna místem, kde se odehrával zdokonalovací výcvik potápěčů z útvarů 15. ženijní brigády Armády České r. Čtrnáctidenní cvičení se zde koná pravidelně vždy jedenkrát v roce. Letos se ho pod velením rotného Jiřího Spáčila z olomouckého ženijního praporu účastnilo 25 vojáků. Žabí muži, mezi nimiž je také jedna dívka, desátnice Jarmila Šištíková, procvičova nejrůznější úkony a činnosti, které jsou potřebné pro práci armádních potápěčů. Voda má tři stupně, led místy čtyřicet centimetrů a maximální hloka dosahuje sedmadvaceti metrů, ale tak hloko nechodíme, prozradil o podmínkách zimního výcviku rotný Spáčil. Podle jeho vyjádření je zima pro potápěče mnohem lší než letní vedra. Už proto, že se těžko zapotí a nroklínají těsný neopren. Navíc je v zimě pod ledovým krunýřem mnohem lší viditelnost. Text: Miroslav ŠINDELÁŘ Foto: Radko JANATA a rtn. Jiří SPÁČIL

5 BÍLÁ KNIHA BÍLÁ KNIHA Nevynalézejme kolo Text: Martin KOLLER Foto: autor a archiv Františka Šulce Kolem české Bílé knihy o obraně se v posledních měsících objevuje řada debat a mýtů. František Šulc, vedoucí poradců ministra obrany a koordinátor týmu, který na tomto dokumentu pracuje, nám pomohl ujasnit někok otázek. Jsou vzorem české Bílé knihy zahraniční dokumenty, např. Bílé knihy vydané v Německu, Británii nebo nedávno na Novém Zélandu? Jsou. Vycházíme ze ností kolegů a spojenců. Tvoří zkuševodítko a inspiraci a zároveň zapadají do kontextu naší spolupráce. Mnoho zemí, příklad anglosaské, má velké na- zkušenosti s tvorbou cčních dokumentů a termín Bílá kniha je vece často kon- používaný. Využíváte při tvorbě Bílé knihy nejen zahraniční produkci, ale rovněž fondy domácích odborných informačních pracovišť? Může vzniknout problém z hlediska utajení? Čerpáme ze všech možných zdrojů. Debat se zúčastňusložejí zástupci z různých ozbrojených sil, samozřejmě z Generálního štábu a ší, ale i civilní zaměstnanci resortu a externí odborníci. orníci. dal- Vycházíme z předchozích h cčních dokumentů, doktrí- konny a strategie a zkušeností při jejich vzniku. Rozhodně ě jsme nezača u prázdného stolu. Od počátku pracujeme s návrhy toho, co by se mělo objevit v Bílé knize, jako s vřenými materiály. Jedná otese o strategický dokument, takže nejdeme do takových detailů, které by bylo nutné utajovat. To však neznamená, že se nebavíme o citvějších tématech. Mimochodem, pokud bychom š do příšných detailů, výsledná kniha by měla tisíc stránek. V rámci NATO se dlouhodobě diskutuje, zda do budoucna preferovat expediční operace, nebo obranu teritoria. Od toho se odvíjí celá koncce výstavby a struktury armády a akvizice výzbroje. Předpokládáte velké změny, jestže převáží koncce obrany teritoria? Strategická koncce NATO dává jasnou odpověď. Nemyslím si, že otázka stojí: buď budeme bránit teritorium, nebo provádět expediční operace. Jedná se o dvě věci, které spolu úzce souvisí. Misí se přeci neúčastníme proto, abychom ostatním ukazova, že umíme působit v zahraničí. Například na Balkáně jsme zasahova proto, že bylo třeba stabizovat podbřišek Evropy, což bylo jednoznačně v našem zájmu. V Afghánistánu zasahujeme proto, že z tohoto teritoria vychází hrozba euroamerické komunitě. Tím, že se účastníme operací v zahraničí, zároveň, pokud správně pracujeme s nabytými zkušenostmi, budujeme síly, které mohou být kdyko použity k obraně teritoria České r, potažmo členských zemí NATO. Působení našich sil v Afghánistánu zvyšuje jejich kvatu a schopnost kooperace se spojenci. Pokud bychom budova pouze expediční síly, tak bychom muse nevyhnutelně dojít k závěru, že nám je třeba stíhací letectvo nanic či že obrněné transportéry jsou také přych. Raději bychom nakoupi transportní letadla a síly bychom budova a vyzbrojova pouze s ohledem na působení v zahraničí. To se ovšem neděje. S otázkou obrany se pojí potřeba vycvičených záloh a výzbroje pro ně. V průběhu 15 let bude vycvičených záložáků minimum, a bez výzbroje. Jaké předpokládáte řešení? Všechny nápady nejsou ještě zcela prodiskutované, takže nechci zacházet do detailů. Každopádně musíme vycházet z reaty. Například je jasné, že rezervoár, ze kterého budeme moci do budoucna čerpat, se snižuje, a to jak dský, tak materiální. Proto je třeba nezbytné podporovat projekt aktivních záloh tak, abychom mě připravenou zálohu pro případ nutnosti posílení ozbrojených sil. Předpokládáte, že Bílá kniha bude v souladu se strategickými dokumenty NATO a členských zemí Aance? To je základní východisko. Nřicházíme s něčím, co by dosavadní předpoklady obracelo nary, spíše doplňujeme, přehodnocujeme a podobně. To se týká například poticko-vojenských ambicí ty byly vytyčeny v předchozích dokumentech a my se k nim hlásíme, nechceme je snižovat, ale naopak pomoci jejich naplnění. Na mojí pracovní nástěnce, která je jakýmsi plánem Bílé knihy, je motto: Ne vy- nalézejme kolo. To neznamená, že nřijdeme s novými nápady, v týmu je množství dobrých myšlenek a zároveň máme i zahraniční zkušenosti, ale bylo by obrovskou chybou snažit se vytvořit něco zcela nového. Ostatně nemáme na to ani časový prostor. U tabule na hranicích Iráku, kde příslušníci amerického námořnictva vítají v březnu 2003 přicházející a přejí hezký den. Ke stávajícímu základu tedy přidáváme nové myšlen to se týká třeba principů kariérního řádu, respektive obecně systému řízení kariér a tak dále. Nežijeme ve vzduchoprázdnu, na cosi navazujeme, máme nějakou zkušenost, určitá spojenectví a partnery. V Bílé knize to samozřejmě zohledňujeme. Lze v současnosti definovat pravděpodobného nřítele, vůči němuž bude obrana zaměřena? To je kompkované. Existuje názor, že nemůžete něco stavět, pokud nemáte nřítele. Na druhé straně zaměřování se na jednoho nřítele může být problematické. Může se stát, že se objeví jiný nřítel, na kterého nebude- te připravený, nebo pokud budete mít i dost času, bude vás změna stát enormní úsi- lí. Musíte vytvořit takový systém, který vám umožní flexibilně reagovat na nové hrozby či nového nřítele, chcete-. Například bernetická ká bez- pečnost, což je stále důležitější oblast. Musíte se na ni připra- vovat, a přitom se nřipra- vujete na konkrétního nříte- le. Avšak absence konkrétního nřítele neznamená, že se nebudeme připravovat. V řadě případů se činnost armády a dalších složek státní správy jak v zahraničí, tak i při nasazení doma prolínají. Zapoji jste do přípravy Bílé knihy další pracoviště státní správy, případně organizace a odborní mimo ni? Spolupracujeme s mi nisterstvem zahraničí a zástupce ministerstva vnitra byl například na konferenci o Bílé knize na Měříně. Myslím, že si stále více uvědomujeme, že bez vece úzké spolupráce a zapojení ministerstev zahraničí, vnitra a dalších nemůžeme uspět. Velkými lekcemi ve smyslu nutnosti úžeji spolupracovat byly Balkán či Afghánistán. Když nespolupracujeme, nedobereme se těch nejlších výsledků a činnost není efektivní. Při nasazení pocistů v provinčním rekonstrukčním týmu, kde úzce spolupracují vojáci a civisté, při pozoro- vatelských a humanitárních misích a podobně vznikají velké zkušenosti. Musíme prohlovat spolupráci ne- jenom v operacích a při pří- pravě na ně, ale měla by být součástí vzdělávání a výcviku obecně. Samozřejmě nežijeme v ideálním světě, kde všichni jsou vždy zajedno, ale bez spolupráce o hodně přicházíme. Navíc tím můžeme i ušetřit, omezovat dupcity a dí sdílení informací zvyšovat efektivitu. Jaké jsou podle vás možnosti stimulace vojáků s krátkodobými závaz a malými příjmy? Motivace je jeden ze základních aspektů efektivnosti nejenom armády a státní správy, ale fungování jakéko organizace. Ve státní správě ovšem můžete narážet na problém, protože zde platí poměrně rigidní pravidla, takže se nemůžete chovat tak flexibilně jako v soukromém sektoru. Nicméně všude platí, že každý člověk reaguje na podněty dvojího druhu na odměny a na tresty. Odměna či motivace nemusí být zdaleka pouze finanční, ale může jít například o pýchu na značku. Jsem tedy ochoten pracovat za menší peníze, ale to, že pracuji pro firmu, jejíž značka je ve společnosti ceněna, mi to vynahrazuje. A naším cílem by mimo jiné mělo být, aby armáda takovou značkou byla. Takže finance jsou jenom součástí motivace. Třeba v amerických ozbrojených silách slouží mnoho dí kvů tomu, že pak jsou poměrně dobře uplatnitelní na trhu práce, nebo kvů příspěvkům na studium. Bonusem může být i znalost jazyků, rekvafikace a podobně. Je nutné, aby se nalezl mix finančních a nefinančních podnětů, které povedou k tomu, že dé budou do armády rádi vstupovat. Důležité je se nesoustředit jenom na nábor mě bychom mít zájem, aby vojáci své závaz prodlužova. Investova jsme do nich. Mají znalosti, praxi a tudíž i vyšší hodnotu než začátečníci. Je podle vás potřebná debyrokratizace státní správy 4 5

6 BÍLÁ KNIHA Časový rámec zpracování Bílé knihy o obraně Resortní a meziresortní diskuse 09/10 10/10 11/10 12/10 01/11 02/11 03/11 04/11 Dokončení návrhu dokumentu podle hesla: Služby nemají vládnout, ale sloužit? To nelze říci jednoduše. Platí obecná představa, že úředníků je příš. Ale co je příš? A co je adekvátní? Není možné od stolu říct, že úředníků je moc, a proto jich škrtneme třeba 60 procent. Nakonec zjistíte, že na některých místech by bylo úředníků zapotřebí víc a někde méně. Musíte konkrétně říci, co chcete dělat, co k tomu budete potřebovat, a to jak z hlediska materiálu, tak dí, kok to celé bude stát, jaké máme zdroje a za jak dlouho to mohu reazovat. Musíte se podívat na procesy v organizaci a zjednodušit je. Pak se vám ukáží nedostat či přebyt. To je ostatně jeden z velkých úkolů na ministerstvu obrany. Obecně se dá říct, že řídící procesy zde jsou kompkované, objevují se dupkace, překrývání působností a vytrácí se odpovědnost. Bez změny v této oblasti bychom se o mnoho dále nedosta. Dokončení finální verze Předložení návrhu do vlády doposud jen četl, a poznání různých pracovních metod. Samotný proces týkající se Bílé knihy rozděluji do tří částí. Vytvoření dokumentu je ta nejmenší, byť teď se zdá jako obrovská. Uvedení v život je druhá a zároveň kompkovanější, protože je dlouhodobější a do jisté míry nad ní ztrácíte kontrolu. A to platí i přesto, že mnoho věcí se dá změnit jen interním přenastavením systému. Nejdůležitější částí je udržitelnost. Tím nemyslím rigiditu. Materiál samozřejmě musí v budoucnosti procházet aktuazacemi a být měněn v souladu se změnami vnějšího prostředí. Nesmí však docházet ke skokovým změnám. Udržení je nejsložitější a nejdlouhodobější proces, nad kterým navíc ztrácíte kontrolu. Pokud však dobře nastavíte základnu, pak budete schopen flexibilně reagovat i na změny bez toho, abyste musel systém co čtyři ro kompletně předělávat. 1. Splnit rozhodující opatření a úkoly podle stanovených cílů v rámci přidělených finančních prostředků. 2. Zahájit přípravu implementace k závěrům Bílé knihy o obraně. 3. Zabezpečit výstavbu, přípravu, nasazení a rotaci jednotek AČR do zahraničních misí a pohotovostních uskupení. 4. Splnit cíle cvičení praporního úkolového uskupení. 5. Zvýšit kvatu jazykové připravenosti. 6. Zaměřit projekty rozvoje AČR na udržování operačních schopností. 7. Zabezpečit úkoly na teritoriu ČR a optimazaci logistického a zdravotnického zabezpečení. 1. Udržet schopnost rozvoje ozbrojených sil ČR. 2. Udržet schopnost výkonu činností v logistické, zdravotnické a veterinární oblasti. 3. Plánovat obranu ČR ve vazbě na vývoj bezpečnostního prostředí. 4. Připravit úkolové uskupení určené pro řešení taktických nebo operačně-taktických úkolů mimo území ČR. 5. Připravit jednot do úkolového uskupení EU BG II/ Získat a udržet schopnosti nasazení v plném spektru operací NATO. 7. Udržet schopnost vytváření, přípravy, rotace a rozpuštění úkolových uskupení určených pro řešení taktických nebo operačně-taktických úkolů na území ČR i mimo něj. 8. Zabezpečit úkolová uskupení a jednot AČR předurčené k nasazení (NATO a EU). 9. Dosáhnout a rozvíjet schopnosti vedení bojového a vzdušného průzkumu, elektronické ochrany, geografického a hydrometeorologického zabezpečení podle standardů NATO ve prospěch vytvářených úkolových uskupení AČR ve všech druzích bojové činnosti. Dokonalé obranné technologie jsou nutností Sophisticated defence technologies are a necessity CZECH REPUBLIC BRNO, May Jaký je pocit člověka pracujícího na strategickém bezpečnostním úkolu a koordinujícího práci řady špičkových odborných týmů? S nadsázkou říkám, že je to ten nejsložitější film, který jsem kdy produkoval. Je to hodně práce, která je naprosto fascinující. Je to velká škola mám možnost spolupracovat s dmi, kteří toho o bezpečnostní problematice vědí strašně moc a mají velké zkušenosti. Je to možnost propojení teorie s praxí, ověření si určitých věcí, o kterých jsem Absolvent potologie na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni a Bezpečnostních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy se speciazuje na mezinárodní vztahy a bezpečnostní potiku. Působil jako novinář v TV Prima, v Lidových novinách a časopisu Týden. Založil internetové strán On War/On Peace zaměřené na bezpečnostní problematiku. Působil jako novinář v konfktních a postkonfktních oblastech, konkrétně v Chorvatsku, Bosně, Makedonii, Kosovu, Iráku, Pobřeží slonoviny, Afghánistánu a Gruzii. Je spoluautorem někoka pkací s bezpečnostní tematikou. Od září 2010 působí jako vedoucí poradců ministra obrany a koordinuje přípravu Bílé knihy. 11. mezinárodní veletrh obranné a bezpečnostní techni 11 th International Exhibition of Defence and Security Technologies Soěžně probíhá ( ) / Concurrently with (May 12 14) 15. mezinárodní veletrh požární a bezpečnostní techni a služeb 15 th International Fair for Fire Fighting Equipment, Security Technology and Services 7

7 NOVÉ HODNOSTI NOVÉ HODNOSTI Už neuslyším Good morning, General. Text: štábní praporčík Luděk KOLESA, vrchní praporčík Vetelství NATO pro transformaci, Norfolk, USA KONEČNĚ! Úpravu hodností k 1. lednu letošního roku provázela, a i nadále provází, živá diskuse. O tom, co pro ně změna znamená, mluví nejen vojáci v České rce, ale i na misích v zahraničí, a dokonce i zde, ve Spojených státech, kde v současné době sloužím. Tyto diskuse se v jednom podobají jsou, zcela pochopitelně, plné emocí, které bohužel někdy zastiňují rozumnou argumentaci. Přechodu na novou hodnostní strukturu se podrobně věnoval článek hlavního praporčíka AČR, štábního praporčíka Miroslava Švadleny (A rort 1/2011). Nelze než souhlasit, že změna byla nutná a napravila legislativní přehmaty učiněné v minulosti. Tato změna ale měla nastat už před lety, a ne až nyní, navíc v době, která pro ni není příš příznivá. Při schvalování novely zákona č. 221/1999 Sb. před dvěma lety bohužel nikdo nemohl tušit, že se úprava hodností a hodnostních sborů Ozbrojených sil České r k střetne s úspornými opatřeními v celé státní správě, kterými se česká vláda snaží bojovat s násled celosvětové ekonomické krize. Pokusme se na tyto, pro mno- hé bolestivé, změny podívat z trochu jiné perspektivy. Proč vojáci vnímají úpravu hodností jako svoji degra- daci? Podle mého názoru je příčina i v historii. Mnozí z nás si ještě pamatují na dobu, kdy nejen Československá do- vá armáda, ale i celá Varšavská smlouva pohlížely na vojá obec- ně, a obzvláště pak na vojá v základní službě tedy stvo a poddůstojní jako na masu, ne jako na jednotvce. Tam někde muž- nejspíš vznikla naše posedlost vysokými hodnostmi. Jak hloce v nás byl tento přístup zakořeněný, jsme se moh přesvědčit po zrušení základní vojenské služby a profesionazaci armády k Ještě dlouho nám pak trvalo, než jsme zača chápat, co znamená mít profesionální vojá i na základních funkcích. Hojně používaná a z dnešního pohledu otřaná fráze o potřebě změny myšlení se ukázala jako velmi pravdivá a pro některé jedince i jako nřekonatelná překážka. Vnímat desátníka a nadporučíka obdobným pohledem přitom vůbec neznamená narušení vetelské pravomoci či vztahu nadřízený podřízený, jde o prostý vzájemný dský respekt. Vždyť i voják v nejnižší hodnosti je speciastou, odborníkem a snaží se být ve svém obo-oru mistrem a jsem přesvědčený, že i já bych s ním v mnoha ohledech mohl těžko soupeřit. Obvykle si v takových situacích připomenu příběhy ať už z první světové vál můj dědeček byl svobodníkem československých legií v Rusku nebo z té druhé. Piloti a osád perutí RAF, vojáci, kteří proved atentát na Heydricha, vetelé tanků či výsadkáři Svobodovy armády. Uvědomujeme si, jaké hodnosti mě na ramenou dé, kteří tehdy nasazova a pokláda své životy? Rád bych se krátce zmínil i o mezinárodním aspektu přechodu na nový systém ke standardu d NATO STANAG 2116, který se hodnostmi zabývá. Podle mě se přechodem na nový hodnostní systém vzdáváme té naší, české, cesty a přiřazujeme se k normálním a běžným ozbrojeným silám z celého světa. Pravda není ani to, že současná změna nemá ve světě obdoby. Měla a má. A přímo v Evropě i v NATO. Skandinávské země se například zbavily poddůstojníků a praporčíků před někoka desítkami let. Pod vvem zkušeností především z nasazení hodnostní systém. Často používaný v současných operacích už buď argument, kterým se podle začaly, nebo se intenzivně připravují mne snažíme změnu znovu zavádět tyto hodnostní sbory zpět omluvit, je, že se tím do svých ozbrojených sil. A volí při tom přibžujeme ozbrojeným dvě cesty rekrutaci a převedení důstojníků silám ostatních členských zemí NATO. Aance přitom považuje tuto záležitost za čistě ná- rodní věc, a i z toho důvo- du jsou mezi jednotvými členskými státy velké rozdíly. Nejen při pohledu na struktu- ru hodností, ale i na ro a úkoly poddůstojnického a praporčické- ho sboru. Je jen na jednotvých státech, jak přiřadí svůj hodnostní do nově vznikajících sborů spojené se změnou jejich hodností. Jistě bude zajímavé sledovat, jak budou tyto změny probíhat v praxi. Na závěr si dovolím malou poznámku na okraj, která vysvětluje, proč jsem zvol právě tento titulek mého zamyšlení. Věřím, že stejně důležitá jako změna hodnostního systému je i změna hodnostního označení. Pomůže nám jednak zbavit se pochybností, jest něčí hvězdič na baretu a výložkách jsou zlaté, či původně stříbrné oblýskané do zlatova a jest hvězdič na polním oděvu jsou zlaté či původně stříbrné mírně zašpiněné či zašlé. Vyhneme se i nedorozuměním, se kterými se setkal snad každý z nás, kdo někdy působil v mezinárodním prostředí, ať už šlo o mise, studium v zahraničí nebo vetelské struktury. Z dál dobře viditelným a lehce rozpoznatelným způsobem se nyní odšují čeští poddůstojníci a praporčíci od důstojníků. Věřím, že už se mi nikdy nestane, aby mě důstojníci a generálové zahraničních armád považova za generála, a jsem tomu upřímně rád. Jsem stříbrňák a jsem na to patřičně hrdý. 8 9

8 NOVÉ HODNOSTI NOVÉ HODNOSTI 10 Stabizace armádní struktury Text: Jan PROCHÁZKA Foto: Radko JANATA Opětovné zavedení hodnostních sborů mužstva a poddůstojníků tedy hodností vojín, svobodník, desátník a četař od prvního ledna letošního roku, znamenalo pro celou českou armádu největší změnu od roku 2005, kdy došlo k její plné profesionazaci. Vyjádřeno čísly, snížení hodnosti se dotklo vojáků, což je 59 % z celkového početního stavu Armády České r. Naopak zvýšení se týkalo 786 vojáků, tedy 3,5 % z jejich celkového počtu. Tento právní akt vyvolal a vyvolává mnohé diskuse a otáz. To byl také důvod, proč jsme o rozhovor požáda zástupce ředitele personální sekce MO ředitele personálního odboru Ing. Ivo Václavíčka. Pane ředite, v nejvyšším managementu personální sekce působíte řadu let a byl jste přímým účastníkem celého procesu narovnání hodností v AČR. Lze v krátkosti připomenout genezi tohoto zákonného opatření? V rámci profesionazace ozbrojených sil, která byla zahájena v roce 2004, kdy byl ukončen výkon základní a náhradní služby, došlo ke stanovení hodnostních sborů od hodnosti rotný po armádního generála. Tím vznikla určitá anomáe, která byla v rámci aančních armád ojedinělá. Zcela logic tedy zazněl požadavek vrátit do armádních hodnostních sborů hodnosti nejnižší sbor mužstva a poddůstojníků. Novela příslušného zákona byla připravena již v roce 2005, ale z různých důvodů nebyla reazována. K jejímu opětovnému projednání a schválení příslušnými orgány došlo v roce 2009 s účinností od 1. ledna roku Dnes jsme již v procesu apkace, kdy došlo k narovnání hodností a vytvoření hodnostního sboru mužstva a poddůstojníků, zrušení hodnostního sboru rotmistrů, zrušení tří hodností štábního rotmistra, podpraporčíka a podporučíka. Řada vojáků se zcela logic ptá: Příprava a schválení zákona trvá někok let? Není to zbytečně dlouhá doba? Musíme si uvědomit, že celý proces schvalování zákonů obecně tedy jeho předložení, čtení a připomínkování v Parlamentu České r, ve všech stanovených orgánech a výborech má přesně stanovený postup. Musíme vzít v úvahu také celkovou celospolečenskou situaci. V kontextu všech těchto okolností považuji skutečnost, že se nám zákon podařilo v letech 2006 až 2009 úspěšně provést všemi těmito procedurami, za dobrý výsledek. Pouze pro časovou ilustraci. Již dnes pracujeme na novém zákoně, který by měl nahradit zákon č. 221/1999 Sb., s horizontem schválení a uvedení do praxe s datem 1. ledna Či opět tři ro a nedomnívám se, že budeme mít v těchto Přehled počtů VZP v jednotvých hodnostech stav k Skutečná hodnost Celkem VZP 84 armádní generál 1 83 generálporučík 2 82 generálmajor 5 81 brigádní generál 14 HS-generálů plukovník podplukovník major HS-vyšších důstojníků kapitán nadporučík poručík 823 HS-nižších důstojníků štábní praporčík 4 53 nadpraporčík praporčík nadrotmistr rotmistr HS-praporčíků rotný četař desátník HS-poddůstojníků svobodník vojín HS-mužstva nadrotmistr 16 6 rotmistr 76 5 rotný 91 4 četař desátník svobodník vojín HS-čekatelů 805 Celkem Data pořízena z ISSP dne STARÁ HODNOST ze sb. vyš. důstoj. ze sb. nižších důstojníků ze sboru praporčíků ze sboru rotmistrů kód hodnosti hodnost Přehled o počtu jmenování vojáků z povolání do vyšší nebo nižší hodnosti k 1. lednu 2011 NOVÁ HODNOST do sb. vyš. důstojníků do sb. nižš. důstojníků do sb. praporčíků do sb. poddůstojníků do sb. mužstva plk. pplk. mjr. šestatřiceti měsících mnoho oddychového času. Dnes máme třetí lednovou dekádu a tisíce vojáků přezbrojily hodnosti. Máte již nějaké ohlasy jak na přípravný, tak reazační proces tohoto opatření? Musíme se vrátit do první poloviny loňského roku, kdy jsme řeši, jak nastavit proces přechodu na nové hodnosti. V tomto období navíc doznívala opatření z roku 2009, kdy došlo ke snížení počtů a tím také k určitému narušení struktur jak armádních, tak ministerských. Řada míst u útvarů byla neobsazena, některá byla zrušena. Abychom napravi vzniklé anomáe v jednotvých strukturách, byly k 1. lednu 2011 vydány nové tabul počtů, nové struktury jednotvých útvarů. Je zřejmé, a zde jsme u těch ohlasů, že nejsložitější bylo zpracovat metodiku přechodu na nové hodnosti z hlediska struktur. Zásadní ro zde hrá vetelé a personální orgány. Na nich záleželo, jak vojáci tuto celkovou změnu přijmou, na nich byla ona mnohdy nezáviděníhodná úloha vše objasnit a logic vyargumentovat. Zmínil jste rok 2014 v souvislosti s připravovaným novým zákonem o vojácích. Můžete být konkrétnější? CELKEM kpt. npor. por. CELKEM št. prap. nprap. Především považuji za vhodné a nezbytné ezpečit všechny vojá, že děláme a budeme dělat vše proto, aby ustanovení zakotvená v dnešním znění zákona zůstala zachována. Ukazuje se, a systematizace míst to potvrzuje, že nezbytné bude spojit v jeden celek tři zatím oddělené faktory celého procesu, tedy hodnost funkci plat. V praxi to bude znamenat, že voják bude mít na určitém místě, určité funkci nejen stejnou hodnost, ale také stejný plat. K tomuto kroku nás především vede skutečnost, že při zařazování vojáků z povolání na jiné funkce, byť na vyšším stupni, dochází ke snížení platu. Chceme dosáhnout toho, aby s určitou funkcí byl spojen jasně definovaný plat a nedocházelo k anachronismu, kdy vojáka zařazujeme sice do vyšší funkce, na vyšší vetelský stupeň, ale s nižším platem. Naším záměrem také je zohlednit praxi a zkušenosti u praporčíků. Grafic vyjádřeno dojde k překřížení, protnutí platových tarifů stříbrné a zlaté křiv na pomyslném platovém grafu. Jinak řečeno, praporčík bude mít vyšší plat než začínající nižší důstojník. U některých praporčických hodností chceme také zavést institut speciasta, což by vytvářelo možnost tyto odborní náležitě finančně ocenit. prap. 73 plk pplk mjr kpt npor por ppor šprap nprap prap pprap nrtm. rtm. CELKEM rtn. čet. des. V souvislosti s hodnocením vojáků je často zmiňován kariérní řád. Na toto téma bylo mnohé řečeno. Jsme tedy konečně na konci tunelu a kariérní řád spatří světlo světa? Odpověď zní, ano. V současné době dokončujeme elektronickou verzi, která bude přehlednější a rychlejší na vyhledávání požadovaných údajů. Vojákům jasně sdělí, kam a za jakých podmínek mohou ve své kariéře postoupit. Například jaké kurzy musí absolvovat, jaké jsou požadav na jazykovou vybavenost a podobně. Zároveň připravujeme sadu pěti brožur, chcete průvodců systémem řízení kariér. Každý díl se bude zabývat určitou oblastí. Naším cílem je, aby pátý díl byl u jednotek do konce června letošního roku. Stále hovoříme o strukturách, o systematizaci míst, o platové tarifikaci, ale nemůže vaše vize ovvnit, zvláště z hlediska počtů, připravovaná Bílá kniha o obraně? Pokud chceme nastavit systém s určitým časovým výhledem a perspektivou, tak očekáváme, že Bílá kniha o obraně pevně stanoví armádní strukturu s jasně definovaným horizontem. Jenom tak lze vojákům garantovat určitou perspektivu a jistotu v profesním růstu, tedy v jejich kariéře. 44 šrtm nrtm rtm rtn CELKEM svob. voj. CELKEM Na vyšší hodnost (počty) Na nižší hodnost (počty) 11

9 HISTORIE HISTORIE Rakvič a pec 90letý vývoj a tradice Text: pplk. Robert SPEYCHAL Foto: archiv VHÚ O nových hodnostech poddůstojnického a praporčického sboru bylo v poslední době napsáno velmi mnoho. Vizuální změna hodností a jejich personální narovnání a ustanovení do funkcí vyvolalo mnoho otázek, zejména těch, proč by určení příslušníci AČR jmenováni do té nebo oné hodnosti. Na tyto otáz musí odpovědět příslušní personasté. Rádi bychom vám však představi, jak se tyto hodnosti vyvíjely. Málokdo ví, že pec téměř bez přerušení slaví 91 let ve výstroji naší armády. většiny hodností. Základem pro rozdělení insignií armády se staly barvy: mořená (mužstvo a poddůstojníci), stříbrná (rotmistři a délesloužící poddůstojníci), zlatá (důstojníci a generálové). V hodnostních sborech zůstala podoba pecek poddůstojníkům, na které si všichni zvyk a vza za své. Radikální změna byla zavedena pro rotmistry, kterým byly přiřazeny hodnostní pás ve tvaru obdélníčku s příčným a podélným šrafováním, tak aby se nodobaly původním důstojnickým rakvičkám a neříkalo se jim tak. Jenže co se jednou dé naučí, neradi mění, zvlášť když jsou na to zvyklí, a tak byly opět nazvány rakvičkami. V tomto novém systému byly také zavedeny nově trojcípé a pěticípé hvězdy Desátník 20. léta Vznik čs. armády v roce 1914, tedy o čtyři ro dříve než samostatný stát, na třech největších bojištích první světové vál, předznamenává budoucí problémy jednotné armády mladého státu. Každá část čs. armády v zahraničí se při zavedení hodnostního systému a výstroje jako celku orientovala na armádu té země, kde působila. Jenže po vzniku Československé r byla nemalá část armády, krom legionářů s výstrojí z Ruska, Francie a Itáe, vystrojena v rakousko-uherských stejnokrojích pěchoty, dělostřelectva, námořnictva a dalších druhů vojsk. Prvním úkolem bylo zejména upravit stejnokroje rakouské, a tak se zrodily, ihned v stopadu 1918, první domácí stejnokroje, okamžitě přezdívané kolkované. K tomuto typu byly přiřazeny i nové typy hodností. Změny se však týkaly jen rakouských stejnokrojů, a tak se dál používaly i další druhy legionářských. Tomuto chaosu měl zabránit nový předpis z , kterým byly zavedeny alespoň nové jednotné hodnosti na rukávech. Stejnokroje však vzhledem k situaci hospodářské i potické stále hrály všemi barvami. Jen rakouské byly již zakázány a tak byl zkoušen nový stejnokroj neoficiálně nazývaný vzor 19. Během konce roku 1919 a první poloviny roku 1920, po úspěšné válce o Slovensko, však vojenské i potické vedení státu uznalo, že je potřeba sjednotit stejnokroj do jednoho univerzálního a vlastně zároveň udělat pořádek v organizaci branné moci jako celku. A tak byla zahájena první reforma čs. armády. Doplň ke stejnokrojovému předpisu z roku 1919, které jej měnily od základu, byly zavedeny v stopadu 1920 a daly základ moderní jednotné výstroji armády čs. r. Tato změna přinesla do výstroje právě zmiňované distinkční nebo hodnostní knoflíč zvané pec pro poddůstojní a větší knoflíč pro rotmistry. Hodnostní pás byly pro nižší důstojní, kterým se začalo dle tvaru říkat rakvič. Do tohoto systému byla v roce 1923 přičleněna i hodnost rotný se čtyřmi peckami. Změny však nekončily, bylo potřeba narovnat v praxi nesmyslně vypadající hodnosti rotmistrů, které si dé plet s poddůstojní. Proto byly v roce 1925 dalším doplňkem změněny hodnosti rotmistrů na osmiúhleníč, aby si je dé nlet s kosočtverci vyšších důstojníků. Mimochodem s barvami jednotvých hodnostních sborů to také nebylo jednoduché. Mužstvo a poddůstojníci mě určenou tmavě mořenou barvu, rotmistři a nižší i vyšší důstojníci stříbrnou a až generálové zlatou. Celý tento kompkovaný systém byl často kritizován, stejně jako střih stejnokrojů. Vše proto dospělo k radikální a dobře připravené reformě výstroje jak polní, tak zejména služební, hodnosti a výlož nevyjímaje. Nová reforma byla vyhlášena na konci roku Zjednodušila odzna druhů vojsk a přinesla nové střihy, jednotný stejnokroj, a zejména pak nový design Rotmistr 30. léta Rotný Kiš 1941 Poddůstojníci DSL (délesloužící) hraničářského pluku 1938 Kapitán 20. léta Rotmistr do roku 1925 Četařka

10 HISTORIE ANKETA Skupina poddůstojníků 1919 pro důstojní a poprvé rozděleny hodnosti generálů do tří typů. Poslední změnou před vypuknutím druhé světové vál bylo sjednocení podoby hodností nižších důstojníků a rotmistrů. Místo rakviček byly zavedeny trojcípé stříbrné hvězdy, avšak na původním podkladovém pásu barvy druhu vojska, aby se hodnosti nletly. Dále byla zavedena hodnost štábního praporčíka s jednou pěticípou hvězdičkou a stříbrnou sutaškou (vyšívaný lem kolem nárameníku). Za druhé světové vál byly změny v hodnostech značné, vyvolané změnou prostředí a schopností zahraničního průmyslu té země, kde se naše jednot nacházely. A proto byly dočasně vyřazeny z výstroje všechny typy trojcípých hvězdiček a zavedeny pěticípé pro rotmistry i důstojní všech stavů. Jen pec vydržely a stále byly hrdě používány, jako jeden z národních vojenských symbolů. V poválečném období byly vzhledem k hospodářské situaci opět dočasně ponechány ve výstroji jen pěticípé hvězdy a pec, s tím, že až se situace zlší, vše se vrátí do původního stavu. Slovo dočasně se však změnilo na téměř padesátileté období úplné bolševizace armády a v určitém období ( ) i absolutní sovětizace výstroje. V těchto letech zmizely všechny typy původních hodností a naši vojáci muse nosit sovětské pogony (typ nárameníku) a místo pecek jen látkové prouž. Rotmistrovský sbor zeštíhlel pouze na jednu univerzální hodnost staršina. Po konci stanismu i v rámci komunistické diktatury se ve většině případů vrátila původní podoba čs. tradičních hodností, tedy hvězdy a sutaš. Na návrat trojcípých hvězd jsme si však muse počkat až do roku Zavedení trojcípých hvězdiček u nižších důstojníků a rotmistrů ovšem znamenalo těžší rozšení, zejména na polních stejnokrojích. Rozdílnosti chyběl prvorkový prvek odšnost barevným pruhem pod hodností. V roce 2003, kdy byl poprvé přednesen návrh novezace zákona o vojácích z povolání, se Komise vojenských tradic a symbo VHÚ Praha začala zabývat tím, jak bude vypadat staronová podoba hodností v souvislosti s navrhovaným zeštíhlením druhů hodností. Pro armádu, která má své hloké vojenské tradice, a AČR k nim rozhodné patří, je samozřejmé se obracet do své minulosti. A tak vznikly dvě verze jedna opět se stříbrnými trojcípými hvězdičkami a druhá, podobná té úplně první z roku 1995, tedy s rakvičkami. V té samé době by institucionálně zavedeni do všech stupňů a úrovní struktury AČR tzv. vrchní praporčíci v čele s hlavním praporčíkem Luďkem Kolesou. Na všechny tyto představitele jsme se obráti a započala vece plodná spolupráce. Po třech letech diskusí a zkoušek vznikla v podstatě finální verze a bylo rozhodnuto opět zavést rakvič z důvodu zcela jasného odšení celého sboru. O poddůstojnických peckách se ani nemuselo diskutovat, všichni s nimi automatic souhlasi. Mezitím bylo navrženo někok verzí a novezací zákona o vojácích z povolání a nakonec, po schválení Parlamentem ČR, byla zavedena poslední varianta hodností tak, jak ji známe dnes. Celý systém je navržen tak, aby byly jednotvé hodnostní sbory jednoduše a rychle rozpoznatelné a abychom dodrže kontinuitu a naše tradice. Došlo k samozřejmému vizuálnímu a názvoslovnému narovnání hodností. Však anomáí začínající hodnost rotný u vojáků z povolání se rovnala hodnosti vojína u záložníků, kteří zůsta v původním nokřivenému systému zákonů z roku A kdo tehdy tvrdil, že hodnosti odpovídají systému NATO, očividně nevěděl, o čem mluví. Až letošní narovnání vrací hodnosti tam, kde mají být. Druhá věc však je, jak s těmito hodnostmi zacházejí personasté a ti, co rozhodují tzv. od stolu a zařazují vojá do funkcí a jim přiřazeným hodnostem. To právě může vyvolávat nevraživost a nochopení, ale nikdo není dokonalý. vojín svobodník desátník četař rotný rotmistr nadrotmistr praporčík nadpraporčík štábní praporčík Co si myslíte o narovnání hodnostního systému? Tak významná změna hodnostního systému, jakou prošla naše armáda počátkem ledna letošního roku, asi nejspíš málokoho nechala kdným. A tak jsme i my vyrazi mezi vojá a pta se jich, co si myslí o narovnání hodnostního systému. Rotmistr Milan Opletal: Postupně si na to zvykám. Mne to až zas tak moc nostihlo, ale pro některé vojá to může být hodně nříjemné. Na druhou stranu zase chápu, že narovnat náš hodnostní systém bylo nezbytné. Pokud Češi vyje do zahraničí, asi to působilo poněkud zvláštně. By jsme armádou, která neměla poddůstojnický sbor. Svobodník Tomáš Outlý: Rozumím tomu, že podobný krok byl nezbytný. Myslím si ale, že se tomu mohlo věnovat více pozornosti a vyvarovat se tak určitým nespravedlnostem. Lidé, kteří jsou zašití někde v tle v kancelářích, na tom zase vyděla na úkor těch, kteří mrznou ve výcvikových prostorech a stojí na nich zahraniční mise. Štábní praporčík Libor Pešovský: Měl jsem možnost v letech 2008 a 2009 se podílet na přípravě těchto změn. Posuzova jsme samozřejmě různé možnosti. V jednom z návrhů například bylo, že v případě pozemních sil bude hodnostní sbor praporčíků a poddůstojníků končit štábním rotmistrem. Praporčické hodnosti přitom měly být vyčleněny výhradně pro pozemní letecký personál a některé další vysloveně pro technické a speciální odbornosti. Hovořilo se především o zdravotnících či pyrotechnicích. Ten vývoj se ale nakonec íral jiným směrem. Současný návrh je tedy výsledkem jakéhosi kompromisu. Četař Pavel Řehánek: Jednalo se, alespoň v našem případě, o výraznou změnu. Pokud člověk má nějakou hodnost a najednou mu je ze dne na den snížena o někok stupňů, je problém si na to zvyknout. Mnohdy se také musí vyrovnat s narážkami okolí, které to může vnímat, jako že něco provedl a byl degradován. Myslím si ale, že tohle všechno se časem usadí. Nadpraporčík Lomír Volný: Obecně lze říci, že snížení hodnosti je vnímáno jako nezbytný krok návratu k určité systémovosti, především ve vztahu k ostatním armádám. Myslím si, že u naší 53. brigády průzkumu a elektronického boje se nám podařilo dosáhnout celkem vyváženého přechodu. Ale samozřejmě jsou jednotvci, kteří tuto změnu vnímají negativně. Nicméně jsem přesvědčen, že s odstupem doby už to nikdo nebude brát tak tragic. Určitý problém nastal v případě vedoucích praporčíků na rotách a stanovení odpovídajících hodností u špičkových odborníků. To je ale dáno charakterem a specifičností našich jednotek. Vedoucí praporčíci jsou nově v hodnostech nadrotmistrů. A pokud bychom chtě zachovat princip nejvyšší hodnosti pro strukturu vedoucích a vrchních praporčíků na daném stupni, tak bychom nemoh dát těmto odborníkům vyšší hodnost než rotmistr. Proto jsme š cestou kompromisu a hodnost nadrotmistra dosta i bývalí praporčíci na nejvyšších pozicích v odborné nii. Během jednání vrchních praporčíků jsme navrhova, aby hodnost štábního praporčíka byla určena i pro vrchní praporčí brigád, nadpraporčík pro praporní úroveň a praporčík pro rotu. Tím by se nám hodnostní nůž rozšířily a byl by větší prostor pro stanovení odpovídajících hodností především u funkcí speciastů. Toho se nám ale nodařilo dosáhnout. Četař Jan Opatrný: Na tu otázku vám raději nebudu odpovídat. Štve mě, že některé armádní slož a odbornosti se opět prosadily na úkor jiných. Připravil: Vladimír MAREK Foto hodností: Lumír HAMŠÍK 14 15

11 ROZHOVOR ROZHOVOR Jiná doba, nové postupy Ta se dnes skloňuje ve všech pádech, jak ji však ve skutečnosti dosáhnout? Aby se proces prodeje majetku výrazně urychl, musí předně dojít ke změně stávající legislativy. Ta nás do jisté míry brzdí. Když už se nám podaří zprostředkovat prodej té či oné komodity, zasekne se to na ministerstvu financí. To má de facto neomezenou lhůtu na to, aby nám tu či onu smlouvu schválo. Někdy je to záležitost tří, pěti, nebo do- konce více měsíců. Výjimkou nejsou případy, že nám smlou- vu vrátí zpět k dalšímu dopra- cování nejrůznějších detailů. Čas běží a my s tím nemůže- me nic dělat. Dostát v tomto směru všem paragrafům sou- časných legislativních norem je sám o sobě nelehký úkol. To je sice pravda, ale nezaznělo zde řešení, dí němuž byste vyváz z nynějšího postavení. Existuje vůbec? Jedná se především o novelu zákona o nakládání s majetkem státu. Ministerstvu financí jsme už předa naše návrhy. Spolupracujeme s vnit rem, neboť MO a MV mají největší zbytný majetek. Doufáme, že se během letošního jara dočkáme kladného výsledku. Poté by následoval standardní legislativní proces. V ideálním případě by novela mohla nabýt účinnosti od 1. ledna Moc by nám to pomohlo v urychlení našich záměrů, zejména při bezplatném předávání majetku na obce. Na druhou stranu chci říct, že pasivně nečekáme, až zmíněná novela spatří světlo světa. V rámci našich interních možností slučujeme dílčí kro do jednoho opatření a tím proces vyřazování notřebného majetku urychlujeme. Byť se jedná o pár měsíců, i ty jsou za dané situace progresem. Rovněž přesvědčujeme jednotvé majetkové manažery a všechny pracovní ve skladovém hospodářství, aby nanejvýš účelně vyhodnoti, co skutečně potřebují, a zbytečně tak nedrže majetek. Rozhodně si nemyslím, že potřebujeme všechno. Dalším krokem je zefektivnění nabídek majetku. Chceme využít i jiné metody, než jsou inzeráty, a to například aukce. Zkrátka musíme tento proces dostat do rychlejšího pohybu. To je naše strategie. Zapadá do vaší strategie také prodej bytů, které ministerstvo obrany vlastní? Samozřejmě. Kromě někoka málo bytů v rámci r se tato otázka primárně týká posád Praha. Tady chceme letos prodat bezmála tisíc pět set bytů. Resort obrany nyní připravuje prodej bytů bytovým družstvům, která vznikla z řad současných nájemníků. Podle mých informací bytová družstva již existují v šestnácti z jedenadvaceti bytových technologických celků, což znamená bytových domů, včetně souvisejících pozemků. Ing. Jan Vyta, FCCA, CFE, byl do nově vytvořené funkce generálního sekretáře Ministerstva obrany ČR jmenován ministrem obrany dne 1. září Generální sekretář je přímo podřízen ministrovi obrany ČR, a to ve funkci odpovídající pozici náměstků MO. Zastupuje ministra obrany ČR a zájmy resortu v následujícím rozsahu: podle dispozic ministra obrany ČR určuje koncci a zajišťuje řízení v oblasti hospodaření s majetkem státu; prostřednictvím odboru vnitřní správy MO a Úřadu provozu a služeb MO zajišťuje administrativní a provozní podporu chodu Ministerstva obrany ČR; buduje novou koncci Úřadu ministerstva obrany, jakožto jednotícího prvku pro zajištění služeb Ministerstvu obrany ČR a Armádě České r. V měsíci únoru máme jednání se zástupci všech bytových družstev a v případě jejich kladného stanoviska s odkoupením bytového celku necháme zpracovat znalecké posud, jež určí konkrétní cenu. Hovoříte o jedenadvaceti pražských lokatách. Můžete být konkrétnější? Jako příklad mohu zmínit městskou část Řy a tam uce Mrkvičkova, Skuteckého, Laudova, dále uci Nad Olšinkami na Vinohradech nebo Uherskou ve Vinoři či Květinkovu a V Zahrádkách na Žižkově. Podrobný seznam lokat je uveden na webových stránkách Text: Pavel LANG Foto: Marie KŘÍŽOVÁ, Jana DECKEROVÁ a Jan KOUBA Jednou z priorit resortu v letošním roce je zrychlení prodeje notřebného majetku. V reálu nežádoucího vlastnictví, které bylo vyřazeno z užívání a pro stát, respektive MO, je již zbytečné. Postup jeho zbavování se není dostatečně dynamický. O tom, jak jej uspíšit, jsme hovoři s generálním sekretářem Ministerstva obrany ČR Janem Vytou. 16 Pane generální sekretáři, s jak vekým majetkem resort nakládá? Ministerstvo obrany v současné době disponuje majetkem v pořizovací ceně okolo sto devadesáti miard korun. Bohužel více než z poloviny je již odsán. Zefektivnění prodeje notřebného majetku proto považujeme za prioritu letošního roku. Naší metou je maximální hospodárnost. 17

12 ROZHOVOR DOPRAVNÍ VÝCHOVA Stov zainteresovaných bude nochybně zajímat kupní cena a termín předání bytu kupujícímu. Co k tomu řeknete? Východiskem pro stanovení kupní ceny bude platný znalecký posudek. Konstatuji však, že bude nižší než cena srovnatelných bytů na trhu. Důvodem je právě zvolený způsob prodeje tedy celého bytového celku i s obsazenými byty. Kupní smlouvy vlastníků bytů musejí být schváleny Ministerstvem financí ČR a poté zapsány do katastru nemovitostí. Předpokládám, že v ideálním případě bude celková reazace prodeje trvat okolo čtyři sta dnů. Získané finanční prostřed by přešly do rezervního fondu, který je v gesci ministra obrany. Můžete nám prozradit, s jakou částkou za prodej pražských bytů kalkulujete? Chcete čísla, uvedu jedno, které zmínil ministr obrany Alexandr Vondra na lednové tiskové konferenci. Naší ambicí je získat za prodej bytů a šestatřiceti podzvukových bitevníků L-159 ALCA částku kolem půldruhé miardy korun. K tomu ještě dodám, že dalších přibžně sedm set mionů bychom moh získat vyřazením tři sta padesáti různých komodit movitého majetku. Celkové výnosy z prodeje by tak měly dosáhnout zhra 2,2 miardy korun. Předpokladem je, že by se získané prostřed přednostně investovaly do rozvoje infrastruktury, vůči které máme velký dluh. Pravdou však je, že rozpočet kapitoly ministerstva obrany je napjatý i v řadě dalších položek, cvičnou municí počínaje a výstrojními součástkami konče. Proč tedy roční půl miardové injekce do jedné střešovické příspěvkové organizace, když nám neběží prodej resortního movitého i nemovitého majetku tak, jak bychom si přá? Předpokládám, že hovoříte o Ústřední vojenské nemocnici Praha, která dostává za speciální činnost pro resort obrany, kterou nehradí zdravotní pojišťovny, příspěvek na provoz. Konkrétně v řádu 400 až 500 mionů korun ročně. Je to příspěvková organizace a Ministerstvo obrany ČR, jako zřizovatel ÚVN, musí vyrovnávat její hospodaření. Jde o špičkové pracoviště, kterých není v tuzemsku mnoho. Cesty řešení jsou de facto dvě buď nemocnici zavřeme, nebo ji budeme dotovat. Hospodaření nemocnice pravděpodobně vždy bude končit ztrátou, my ale děláme vše pro to, aby byla regulovaná a akctovatelná. V této souvislosti konstatuji, že s hospodařením ÚVN není management resortu spokojen a činí opatření k tomu, aby nemocnice fungovala co nejefektivněji. Můžete být konkrétní? Tři měsíce pracuje v nemocnici nový management, včetně krizového manažera. Za velmi krátkou dobu se již podařilo ušetřit nemálo peněz. Byly přracovány některé dřívější smlouvy, zefektivnil se výběr pojistného a tak dále. To jsou ale drobné vůči stovkám mionů za projekt PPP. Souhlasíte? V řádu někoka měsíců bude jasné, nakok je možné projekt předefinovat, aby co nejvíce vyhovoval reálným potřebám nemocnice. Z našeho pohledu například zřízením léčebny pro dlouhodobě nemocné. Považujeme to za smysluplný krok, který by zakončoval celý cyklus zdravotní péče. Narážíme však na fakt, že když se změní projekt, může to kdokov napadnout. Hrozily by nemalé sankce, mezinárodní arbitráže. Nechceme projekt shodit pod stůl, ale dát tam to, co k nemocnici patří. Týká se čtvrtiny armády Text: pplk. Jaroslav KRÁL Foto: prap. Petr HRUŠECKÝ Institut dopravní výchovy AČR z Ve telství výcviku-vojenské akademie ve Vyškově (VeV-VA) VA) uspořádal v závěru loňského roku odbornou konferenci na téma speciální výcvik řidičů ke zvládání krizových situací. Jejím cílem byla výměna poznatků v oblasti možnosti předcházení a zásad zvládání krizových situací se zaměřením na moderní přístupy k nácviku řešení těchto situací na silnici a v terénu. Jednání se zúčastni příslušníci útvarů a zařízení AČR, zástupci civilních vzdělávacích institucí a odborných pracovišť zabývajících se bezpečností silničního provozu. Akci zahájil vetel VeV-VA plk. gšt. Ján Kožiak, který zdůraznil její význam pro zkvatnění odborného výcviku řidičů. Kromě jiného připomněl, že na dovednostech, schopnostech a návycích řidičů během operací, kterých se naše armáda účastní, velmi často závisejí i životy ostatních vojáků. V odborné části vystoupil náčelník služby provozu AČR plk. Petr Křížek, jenž mimo jiné podtrhl důležitost správného technického stavu vozidel pro předcházení vzniku krizových situací. Ředitel služby dopravní pocie Pocie České r plk. Leoš Tržil posluchače seznámil se stavem bezpečnosti provozu na silnicích ČR za uplynulý rok. Koordinátor přípravy řidičů 7. mechanizované brigády nrtm. Přemysl Pavca vyjádřil podporu zefektivňování přípravy řidičů pro zvládání krizových situací na silnici a v terénu u VeV-VA Vyškov. V dalších referátech byly představeny pokrokové přístupy k možnému řešení krizových situací na komunikacích v systému člověk vozidlo silnice. V průběhu konference se uskutečnila praktická prezentace terénního polygonu k nácviku bezpečného překonávání extrémního terénu, ukázka automobilu T-810 s jednotkou fúze dat pro monitorování provozu vozidla, představení simulátoru nárazu vozidla a rovněž řidičského trenažéru automobilu T-810 k modelování krizových situací během řízení. Účastníci projevi zájem dále spolupracovat při řešení konkrétních úkolů a projektů, jež přispívají ke zlšení stavu v oblasti přípravy řidičů a bezpečnosti provozu vozidel. Vzhledem k závažnosti a trvalé aktuálnosti řešené problemati se bude obdobné setkání odborné veřejnosti konat ve Vyškově i za rok. Přestože čtvrtina příslušníků armády jsou řidiči-profesionálové a většina zaměstnanců potřebuje kvafikaci vojenského řidiče pro plnění odborných úkolů, nodařilo se získat zájem vetelů jednotvých stupňů velení o účast na konferenci tohoto zaměření. Je potřebné si uvědomit, že především řidič je u útvaru tím, kdo musí bezpečně přravit vojá ostatních odborností s jejich materiálem na jakékov stanovené místo. Pro naplnění trvale zvýšených požadavků útvarů a zařízení AČR na odbornou a speciální přípravu řidičů je nezbytné řešit početní stav Institutu dopravní výchovy AČR, jeho materiálně-technické zabezpečení a vybavení učebně-výcvikové základny. Z jednání konference vyplynuly tyto závěry a doporučení: zefektivnit výuku a výcvik vojenských řidičů ve zpracovávaném resortním předpisu s využitím poznatků a zkušeností získaných od útvarů a zařízení AČR v rámci projektu Optimazace systému přípravy vojenských řidičů, do odborné přípravy řidičů systematic začlenit speciální výcvik řízení vozidel v extrémních terénních podmínkách a pro jeho efektivní provádění zpracovat metodi výcviku, včetně zdokonalování potřebné učebně-výcvikové základny, reazovat speciální teoretickou výuku a praktický výcvik defenzivní jízdy a bezpečné jízdy k řešení krizových situací s účelným využitím trenažérové a simulační techni, zkvatnit speciální výcvik řidičů vozidel ozbrojených sil s právem přednostní jízdy optimazací jeho rozsahu, obsahu, metodi provádění a materiálně-technického zabezpečení

13 VETERÁNI VETERÁNI 20 Péče o novodobé válečné veterány Text: mjr. Pavla POLÁKOVÁ Foto: archiv redakce a Vladimír MAREK V lednu jsme si připomně 20. výročí zahájení operace Pouštní bouře. Na osvobozování Kuvajtu od irácké armády se tehdy podíle i vojáci Československé armády. Od té doby přesáhl počet našich vojáků nasazených do mezinárodních operací patnáct tisíc osob. Péče o válečné veterány, tedy i o ty, kteří se zúčastni operace Pouštní bouře, je jednou z priorit ministerstva obrany. O účastní zahraničních misí se nestaráme jen během působení v misích a po návratu, ale snažíme se jim pomoci i po skončení jejich služebního poměru, uvádí náměstek ministra obrany pro personastiku Michael Hrbata, který má péči o válečné veterány na starosti. V prvé řadě se jedná o příplatek za službu v zahraničí a další finanční zvýhodnění v oblasti výsluhových náležitostí. Samozřejmostí je zdravotní a psychologická péče. Hned po návratu z mise je například veteránům nabídnuta mimořádná preventivní rehabitace, dodává náměstek Hrbata. Každý válečný veterán obdrží od odboru mimoresortní spolupráce ministerstva obrany osvědčení a průkaz válečného veterána a čestný pamětní odznak Válečný veterán České r. Je nutné zdůraznit, že se nejedná jen o vojá či vojenské pocisty, ale i o příslušní Pocie ČR. Ministerstvo obrany tedy není jediné, které mise zabezpečuje, ale je jediné, které se o válečné veterány stará, říká náměstek Hrbata. V současnosti evidujeme zhra pět tisíc válečných veteránů, kteří již nejsou ve služebním poměru. Péče o ně je mitována legislativně, finančně a v noslední řadě i kapacitně. Systém péče nastavený pro dvě tisícov druhoválečných veteránů proto nelze apkovat pro novodobých válečných veteránů (a to není číslo konečné). Bohužel tak nebude možné postovat výhody všem veteránům, ale budeme se muset zaměřit hlavně na ty, kteří to nejvíce potřebují, například ty, jimž účast v misi trvale poškodila zdraví, doplňuje náměstek Hrbata. Resortní předpisy umožňují válečným veteránům, aby i po skončení služebního poměru moh být ošetřeni ve vojenských zdravotnických zařízeních. Každé tři ro může válečný veterán požádat o ozdravný pobyt v zařízeních provozovaných příspěvkovou organizací Volareza. Po dosažení důchodového věku mohou veteráni každý rok žádat o příspěvek na lázně či rekreaci. Podmínkou je, aby mu starobní či plný invadní důchod vyplácel Vojenský úřad sociálního zabezpečení. V praxi to může být i tehdy, pokud voják neodešel do starobního důchodu z armády, ale při odchodu mu bylo vyplaceno odchodné či výsluha (tj. po minimálně 15 letech služby). O naše veterány se staráme především v domovech péče o válečné veterány, a to v Bílém Kříži v Karlových Varech nebo ve vojenských nemocnicích v Praze či Olomouci. Další volné kapacity nám přibudou v ÚVN v Praze, kde momentálně probíhá rekonstrukce pavilonu léčebny dlouhodobě nemocných. Naší hlavní myšlenkou je ale udržet veterány doma, tedy tam, kde se cítí nejlépe, říká náměstek Hrbata. Novou kapitolou v péči o válečné veterány je pomoc při jejich uplatnění na trhu práce. Právě o ni vola nejvíce představitelé sdružení válečných veteránů a prokázal to i následný průzkum. Z tohoto důvodu iniciovalo ministerstvo obrany změnu v oblasti evropských fondů. Ministerstvo práce a sociálních věci na základě této intervence zařadilo válečné veterány mezi skupinu osob, která je ohrožena sociálním Název Počet Kdo Kdy 1. POUŠTNÍ BOUŘE ČSLA Osvobozovací operace Kuvajt 2. UNGCI AČR Humanitární operace Irák UNPROFOR ČSLA Země bývalé Mírová mise AČR Jugoslávie UNCRO Mírová mise UNTAES Mise polní nemocnice IFOR, SFOR, SFOR II Mírová operace AFOR 6. polní nemocnice 8. KFOR Mírová operace 9. ESSENTIAL HARVEST (TFH) Mírová operace 10. KFOR Česko-slovenský prapor KFOR 11. brigáda a úkolové uskupení Střed 12. SFOR Vetelství + civilní spolupráce TRVALÁ SVOBODA 13. Protiteroristická operace ISAF 14. Mírová operace (6. a 11. polní nemocnice) ISAF 15. Polní chirurgický tým 750 AČR 100 AČR AČR 100 AČR AČR 120 AČR AČR AČR 42 AČR 612 AČR 269 AČR 11 AČR 3/1995 1/1996 Chorvatsko Krajina 1/1996 1/1998 Chorvatsko Vých. Slavonie /2001 Bosna a Hercegovina, Chorvatsko 1999 Albánie + Turecko (zemětřesení) /2002 Kosovo 8 10/2001 Makedonie 2/2002 7/2005 Kosovo od 2005 Kosovo /2004 Bosna a Hercegovina 3/2002 6/2003 Kuvajt 4/2002 1/2003 Afghánistán 1/2003 4/2003 Afghánistán vyloučením jinými slovy, hůře si hledá práci. Jsem rád, že si význam péče o válečné veterány začínají uvědomovat i další resorty. Pevně věřím, že se nám z evropských fondů podaří podpořit více projektů, uvádí náměstek Hrbata. Řeč je nejen o projektu Československé obce legionářské Návrat veteránů do práce, ale i o tříletém projektu pro válečných veteránů, který připravilo ministerstvo obrany. Pokud v únoru hodnotící komise projekt doporučí, rozšíří se stávající systém o pracovní poradenství, rekvafikace a zprostředkování práce. Projekt Začleňování válečných veteránů do civilního života si dále klade za cíl vytvořit systém psychologické pomoci pro válečné veterány po skončení služebního poměru. Název Počet Kdo Kdy 16. IZ SFOR 4/ / AČR Kontingent 7. polní nemocnice Irák, Basra 17. IZ SFOR (MNF-I) 12/ / AČR Kontingent Vojenské pocie Irák, Shaibah 18. CONCORDIA 4/ / AČR operace EU Makedonie 19. ISAF EOD + meteo 3/2004 3/ AČR Letiště Kábul Afghánistán 20. TRVALÁ SVOBODA / AČR 601. skss Afghánistán 21. WINTER RACE humanitární operace NATO 29 AČR Pákistán v Pákistánu 22. TRVALÁ SVOBODA 2006 operace NATO v Afghánistánu 120 AČR Afghánistán ALTHEA až Operace Evropské unie v Bosně 400 AČR Bosna a Hercegovině a Hercegovina MNF-I 24. Operace koace mnohonárodních sil Irák KAIA ISAF 25. Polní nemocnice na kábulském mezinárodním letišti KAIA Výcviková mise NATO v Iráku 26. NTM-I Mise ISAF Uruzgán Ochrana a obrana obvodu 26. nizozemské základny Camp Hadrian Operace Evropské unie 27. EUFOR Čad AIR POLICING Litva TRVALÁ SVOBODA Afghánistán Stav k lednu AČR 658 AČR 4 AČR 200 AČR 2 AČR 2 75 AČR -12/2008 Irák 4/ /2008 Afghánistán ukončena ukončena ukončena ukončena AČR Zdroj: 21

14 MISE MISE U Oto se psala historie Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv A rortu Ar rort rt 2/ Do okamžiku, než se obloha definitivně zatáhne černým sametem, zbývala hodina, maximálně dvě. Bylo úterý 16. ledna Venku vládlo počasí, do kterého by člověk psa nevyhnal. Čeští vojáci zača obsazovat dřevařský závod Una v Bosanské Krupě. Noc se blížila příš rychle, a tak vetel nařídil rozestavit hlíd a přespat přímo v místech, kde se jeho podřízení právě nacháze. Již v následujících dnech se to ukázalo jako naprosto správné rozhodnutí. Při čistění závodu od zničených strojů, vraků aut a vyhořelých autobusů objevi naši ženisté i dvě nevybuchlé miny, které muse zneškodnit. Ubytova jsme se v provozní budově, do které se střílelo přes okolní kopce. Všude kolem nás byly nástražné miny. Když jsme chtě uzavřít smlouvu o pronájmu těchto prostor, řek nám, že ředitel závodu je v Bihači v nemocnici. Muse mu amputovat nohu. Šel přímo v prostoru tohoto závodu k řece a na břehu šlápl na minu, vzpomínal na tyto okamži vetel našeho prvního kontingentu generál Jiří Šedivý. Začínala první mise Armády České r pod velením NATO. Až doposud se krizovou situaci v zemích bývalé Jugoslávie snažila řešit OSN. Již delší dobu bylo ale zřejmé, že jednot pod tímto mandátem nejsou na úkol takového rozsahu dostatečně silné a navíc mají omezený mandát. Poslední kapkou byly události ve Srebrenici, kde došlo, za nečinného přihlížení modrých baretů, doslova k masakru místního obyvatelstva. Příměří a následné odzbrojení jednotvých stran konfktu v Bosně a Hercegovině měla od konce roku 1995 zajistit operace IFOR (Implementation Force). Jejím oficiálním symbolem se stalo obrácené písmeno V. Kromě mechanizovaného praporu, který měl do sedmi set osob, se do této mírové akce zapoji další naši vojáci, kteří působi na vetelství kontingentu AČR v Záhřebu, na vetelství britské mnohonárodní divize v Gorném Vakufu (později bylo přemístěno do Banja Lu) a na vetelství kanadské mnohonárodní brigády v Čorači. V Záhřebu a ve Sptu byla rovněž dislokována kontraktační skupina Národního podpůrného prvku. Později se do operace zapojila i česká vrtulníková jednotka. Po příjezdu do prostoru odpovědnosti zača čeští vojáci pracovat na nezbytné vlastní infrastruktuře. Postupně vybudova pět základen. Vetelství českého praporu se nacházelo v obci Donja Ljija, 1. rota si zřídila základnu v obci Stari Majdan, 2. rota ji měla přímo v zóně sarace v obci Arapuša, 3. rota sídla v Brezičanech a základna logisti v Bosanské Krupě. Rozloha operačního prostoru se pohybovala od 3200 do 3600 čtverečních kilometrů. Délka zóny sarace (oddělovala znřátelené strany), za kterou jsme odpovída, činila 62 kilometrů. Od 12. února 1996 byl 6. mechanizovaný prapor Armády České r zařazen do sestavy 2. kanadské mnohonárodní brigády a britské mnohonárodní divize a podřízen jejímu operačnímu velení. Výzbroj mechanizovaného praporu tvořily bojová vozidla pěchoty BVP-2, bojová průzkumná vozidla BPzV, obrněné kolové transportéry OT-64 a různé typy nákladních a terénních automobilů. Celkem se jednalo o 320 kusů pásové a kolové techni. Významným místem v historii naší armády se stala Otoka. Právě zde muse vojáci řešit jednu z prvních a zároveň také nejvážnějších krizí. V pátek 19. dna 1996 se v dopoledních hodinách rozhodla část musmských rodin využít volného dne k návštěvě příbuzných žijících za hraniční nií. Postupně přes most přešlo asi 300 osob. Kolem jedenácté se Musmové shromáždi na hlavní komunikaci spojující Otoku s Novým Gradem a napad srbskou pocejní stanici. Poté postupova pod musmskými vlajkami dál na Novi Grad, a to až do okamžiku, dokud se nesetka se stejně početným davem Srbů. Situace se vyhrotila. Čeští vojáci muse zabránit střetu obou skupin. Naši jednotku v těchto kritických okamžicích vedl kapitán Petr Miler. K prvnímu zásahu došlo kolem druhé hodiny odpolední. Příslušníci českého praporu muse k oddělení znřátelených skupin použít střelby do vzduchu ze samopalů a kulometů ostrou municí. Dav se na chví ukdnil. Zhra o hodinu později muse sáhnout k obdobnému opatření podruhé. Celkem vystříle asi dvanáct set nábojů. V devět hodin večer se podařilo českým a kanadským styčným důstojníkům domluvit setkání zástupců srbské a musmské strany. To naštěstí přispělo k celkovému ukdnění situace. Událost si vyžádala vyhlášení bojové pohotovosti na všech základnách českého praporu. Dvaadvacátého ledna 1996 zahájil vetel 3. mechanizované roty kapitán Aleš Opata přebírání prostoru odpovědnosti od roty A britské lehké divize. Následující den příslušníci jeho jednot zača plnit bojový úkol tím, že v zóně sarace v prostoru Oto zadrže skupinu ozbrojených osob. Postupně v druhé polovině ledna 1996 zajisti a odzbroji naši vojáci v zóně sarace celkem dvacet dí a zabavi různé druhy zbraní. Začalo tak dlouhé a náročné období odzbrojování místního obyvatelstva. Na misi IFOR plynule navázala stabizační operace SFOR I a II. Ta skončila pro naši armádu po šesti letech v prosinci

15 RUBRIKA VZDUŠNÉ SÍLY VZDUŠNÉ RUBRIKA SÍLY Záchranka Líně 24 25

16 RUBRIKA VZDUŠNÉ SÍLY VZDUŠNÉ SÍLY Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA Zvuk sirény obrací doposud pokdné úterní dopoledne na Centru letecké záchranné služby Armády České r (CLZS AČR) v opak. Plzeňský dispečink aktivuje tamní hotovostní směnu k vážné dopravní nehodě u obce Blovice. Pro pětici profesionálů sloužících v záchrance to znamená jediné vzlet ostrého vrtulníku do čtyř minut. U hotovostního vrtulníku W-3A Sokol jsou jako první příslušníci pozemního personálu. Společnými silami tlačí armád ní stroj ven z hangáru. Vzápětí přibíhá tříčlenná letová posádka a lékař se sestrou. Vztyčený palec technika je signálem pro kapitána Petra Smika v kok pitu, aby začal provádět předsané úkony před vzletem. Ten automatic zmáčkne tlačítko spouštění a nahazuje první a poté druhý motor. Mezitím pilot napravo, kapitán Petr Šamaj, zadává souřadnice místa zásahu do navigačního přístroje GPS. Kontrolní prověření sokola trvá necelé tři minuty. Vše je v pořádku, vzlet povolen. Červenobílá nulasedmsetdevatenáctka se odpoutává od země a nasazuje kurz sto dvacet stupňů. Do Blovic je to zhra sedm minut letu Tým, co hodně umí S nadsázkou řečeno, takovýchto pojítek již nemá česká armáda mnoho. Doktor Michal Mareček a záchranka v Líních, to je dvacetileté spojení, jehož zveřejnění by se nochybně stalo bestsellerem. S jasným prologem, avšak nejasným ilogem. Mezidobí, kdy bojujeme o svoji holou existenci, se stále zmenšuje. V posledním čase má již velmi krátkou periodicitu, konstatuje náčelník CLZS AČR a vyjmenovává některé argumenty, na nichž staví existenci tohoto vojenského zařízení zapojeného do integrovaného záchranného systému. Nelétáme pouze pro civil v západních Čechách a v noci pro celou rku, nýbrž i ve prospěch resortu obrany. Například plníme úkoly strategické přravy nemocných ze zahraničních misí nebo zdravotnic zajišťujeme nejrůznější cvičení jednotek Armády ČR. Rozhodujícím faktorem je však profesní připravenost personálu Centra. Ta je udržována každodenní praxí. Nabyté dovednosti si stále opakujeme a zkušenosti můžeme kdykov zúročit. Tvrdím, že jsme jediné pracoviště vojenského zdravotnictví, které denně přichází do kontaktu s akutní medicínou přímo v terénu, říká plukovník Mareček a dodává, že na rozdíl od jiných A rort 1/2011 2/

17 VZDUŠNÉ SÍLY VZDUŠNÉ SÍLY provozovatelů letecké záchranné služby se může její komplexností pocht pouze Armáda ČR. Záchranáři počínaje, přes technické a zdravotnické vybavení a dopravním prostředkem konče. Naše nasazení má kompaktní charakter. Následná slova náčelníka CLZS souvisejí s finančními prostřed na činnost líňského pracoviště. Resort obrany stojíme relativně malé peníze. Celkové náklady se pohybují okolo čtyřiatřiceti mionů korun za rok, přičemž zhra dvacet mionů činí příspěvek od ministerstva zdravotnictví za to, že zabezpečujeme zejména pro Plzeňský a Karlovarský kraj leteckou záchrannou službu, vysvětluje plukovník Mareček a zveřejňuje klíčové údaje: S Ministerstvem zdravotnictví ČR máme smluvně ujednán nálet čtyři sta letových hodin na kalendářní rok, což v praxi rrezentuje bezmála šest set zásahů. Pozitivem je, že převážná část z nich jsou takzvané primární. Ve skutečnosti se tedy jedná o postování neodkladné zdravotnické péče přímo v terénu, čímž se podstatně zlšují předpoklady pro úspěšné doléčení pacienta na speciazovaných pracovištích. Rychlé a správné rozhodnutí Létat záchranku nemůže každý pilot. Přestože je zkušený a vylítaný za všech podmínek, na CLZS k tomu musí přidat ještě něco navíc. Kromě profesní způsobilosti také manažerská rozhodnutí. Na základně dopravního letectva ve Kbelích, kam organizačně spadáme, plánujeme letovou akci s dostatečným časovým předstihem a s využitím nejedné podpůrné aktivity. Tady je to o něčem jiném, říká pilot 243. vrtulníkové let kapitán Petr Smik a vysvětluje: Během okamžiku musíte vyhodnotit aktuální situaci a stanovit, jak budete postupovat. Samozřejmě že správně. Vaši kolegové na palě k tomu sice řeknou svoje slovo, ale závěr je výhradně na vás. Letíme, neletíme. Limitují nás pouze meteorologické podmín. To, že máme do čtyř minut kolečka nahoře, je jenom část úspěchu. Tou druhou, a podstatně důležitější, je přrava pacienta z místa zásahu do zdravotnického zařízení. Počasí v Plzni může být vyhovující, ale co když se to tady za pár minut zavře. My se zraněným nemůžeme dělat hodinový vyhlídkový let nad rkou. Neustále vám musí běhat hlavou takzvaná zpětná vazba a možné varianty řešení. Je to o vašem rozhodnutí. Petr Smik je navíc jedním z instruktorů, kteří na záchrance v Líních vyváží nové kapitány vrtulníku do služby. Přeloženo do srozumitelné řeči, provádí s nimi povinné penzum vývozních letů, než oni sami přejdou na levé sedadlo. Předávání cenných rad kandidátovi do CLZS je samozřejmostí. Zdokonalovací výcvik s instruktorem trvá necelý půlrok. Nejde jenom o návy při létání ve specifických podmínkách, ale také o zevrnější poznání terénu, v němž bude působit, říká zkušený vojenský pilot. O jakých zvláštnostech hovoří? O výběru plochy k přistání na místě omezených rozměrů. Pro zajímavost, ve dne minimálně 20krát 25 metrů, v noci 40krát 80 metrů. Dále o dosednutí v terénu, kdy je v drtivé většině případů nikdo nenavádí na přistání. O bezpečnosti, neboť podstatnou indicií je i to, aby neohrozi svoje okolí. Tudíž není zákonitostí posadit šestitunový stroj co nejblíže k inkriminovanému místu. A co trve noční akce, kdy nejsou vidět překáž? I tady platí, že na co pilot nesvítí, to zkrátka nevidí. Profesních neobvyklostí, kdy je prioritou rychlá pomoc zraněnému, je celá řada. K tomu lze přičíst i časovou vytíženost personálu. Vedle svých vojenských povinností a dalších služeb na mateřské základně drží záchranku i osmkrát do měsíce. Přes všechna tato specifika je o tento typ létání zájem. Kapitán Petr Šamaj o tom ví svoje. Nejenom já, ale také další kluci z let ji berou jako vrchol létání. Bez nadsáz jako profesní posun vpřed. Jeden z důvodů je ten, že děláte práci, která má opravdu veký smysl, a okamžitě jste konfrontováni s výsledkem, nakok jste přispěl k záchraně dského života, říká pilot vrtulníku a vyznává se ze svých bezprostředních pocitů po právě ukončeném záchranném letu. Během akce fungujete v profesionálním módu a koncentrujete se na svoji činnost. Ostatně na nic jiného nemáte ani čas. Trve až přistanete, přijde okamžik, kdy se nad proběhnuvším dějem zpětně zamyslíte. Ve všech případech však převládá profesionální snaha co nejrychleji a nejlépe pomoci. Létající doktor a sestra Jedním z pětice lékařů CLZS AČR je major Roman Lanzendorf. V Líních slouží již patnáctým rokem, přičemž poslední dva jako voják z povolání. Osobitost létajícího doktora bere s nadhledem. Ve srovnání s civilní zdravotnickou záchrannou službou tu existují jisté rozdíly. V letecké praxi potřebuje podstatně více zkušeností. Zároveň je třeba vyšší kreativity a přesně na míru k tomu stavěné di. Pro někoho totiž může být přrava vzduchem určitým problémem, říká. Ovšem sám si uvedenou skutečnost pochvaluje, neboť je sportovním pilotem. Při dotazu, jaká odbornost je v terénu nejvíce třeba, prvotně uvede traumatologii. Nejčastěji létáme k dopravním nehodám, a tudíž právě tento obor je zastoupen největší měrou. V současné době nám výrazně přibývají také sportovní úrazy, především lyžařů, konstatuje R. Lanzendorf. Ve srovnání záchranného vozidla a vrtulníku při přravě zdravotnického týmu nreferuje nikoho. Každý prostředek má svoje. Sanitu efektivně využijete ve městě, nikov však v těžko přístupném terénu. U sokola je to přesně naopak, argumentuje a pochvalně hovoří o zdravotnickém vybavení obou hotovostních strojů W-3A Sokol na líňském letišti (jak ostrý, tak záložní vrtul ník jsou identic vybaveny pozn. red.). Disponujeme více sofistikovanějšími monitorovacími přístroji, jež jsou třeba k intenzivní péči, konstatuje vojenský lékař. Kolegiálně vzpomene také na sesterský personál. Vedle toho, že jde o vysokoškols vzdělané sestry s akutní speciazací, musejí prokazovat svoji způsobilost k výkonu služby také určitým nadstandardním jednáním v terénu. Lezeme do rozbitých aut, do zbořených domů, zachraňujeme postřelené muže nebo popálené děti. K této práci musíme mít náležitý vztah, dodává na závěr major Roman Lanzendorf

18 ARMÁDA A VEŘEJNOST ARMÁDA A VEŘEJNOST Text: Jana DECKEROVÁ a Jiří HOKŮV Foto: Jan KOUBA a BONTONFILM, a. s. Tajemství záchranné akce, která nemá v novodobé historii obdoby, je konečně odhaleno. V hraných rekonstrukcích filmu Nicho rodina autorů Mateje Mináče a Patrika Pašše ožívají nově objevené příběhy zachráněných českých dětí a sira Nicholase Wintona. Hodinu a půl můžeme sledovat, jak příklad jednoho člověka i po sedmdesáti letech dokáže inspirovat di a měnit dnešní svět. Nový film o Nicholasi Wintonovi a jeho pozitivním poselství přináší dosud nezveřejněná fakta, svědectví a osudy nově objevených Wintonových dětí. Partnerem filmu bylo Ministerstvo obrany ČR a Vojenský historický ústav Praha nejen postl unikátní historické záběry, ale svými znalostmi přispě i vojenští historici. Zájem studentů a fakt, že pod Wintonovým vvem tisíce dětí na celém světě začaly konat dobro, či dokonce jako novodobí Wintonové zachraňovaly jiné děti, nás natok ohromil, že jsme se s Patrikem Paššem rozhod pokračovat v prozkoumávání tohoto neskutečného tématu, vzpomíná Matej Mináč. Objevovala se totiž nová a nová fakta. Například příběh krásné špión Kerstin, která přestože za vál pracovala v Praze pro gestapo, pomohla Wintonovi zachránit pětadvacet dětí tím, že je odvezla do Švédska, či osudový příběh mat, která se do poslední chvíle nemohla na peróně Wilsonova nádraží odhodlat opustit svou malou dceru a poslat ji do neznámého bezpečí. No uznejte, to nešlo nezaznamenat. Rozhod jsme se, že nedovolíme, aby se ty nejvíce vzrušující příběhy spolu s pozitivními aktivitami studentů ztratily, pokračuje Mináč. Proto vznikl náš film. Chtě jsme ukázat, že do největší rodiny na světě, do Nicho rodiny, natří jen tisíce dí, kteří vděčí za svůj život Nicholasi Wintonovi, ale i všichni ti, kteří chtějí pro náš svět něco pozitivního vykonat. Natáčelo se ve Velké Británii, České rce, Spojených státech, Francii, Kambodži, Kanadě, Izrae, Dánsku a na Slovensku a během šesti let natáčení vzniklo více než 450 hodin materiálu. Ve filmu vystupují se svými vzpomínkami zachráněné děti dnes jsou to uznávaní vědci a odborníci, kterým je i přes osmdesát let, prozrazuje režisér. Za všechny jmenujme Bena Abelese, jednoho z předních amerických vědců, jenž vymyslel systém pohonu pro sondy Voyager a Cassini, které dí jeho systému mohly fotografovat a natáčet nejvzdálenější planety naší sluneční soustavy, nebo Joe Schesingera, známého televizního rortéra kanadské televize CBC, který nás provází celým filmem. V lednu se konala v pražském Kongresovém centru slavnostní premiéra filmu Nicho rodina a kromě zachráněných dětí vystupujících ve filmu, herců a tvůrčího týmu na ni dorazil i sám sir Nicholas Winton. Přál bych si, aby emocionata Wintonova příběhu, její katarzní efekt, podnítil divá, především mladé di, kteří ještě nezanevře na ideály, aby se zamysle a možná vykona alespoň jeden malý dobrý skutek pod Wintonovým vvem, říká Matej Mináč. Přes sto tisíc českých dětí podsalo petici, aby letošní Nobelova cena míru byla udělena právě siru Nicholasi Wintonovi. Nominační dopis předal Přemysl So botka, první místopředseda Senátu Par lamentu ČR, norskému velvyslanci v Praze přímo v Kongresovém centru před premiérou filmu. Film se promítá v českých kinech od 3. února, pak bude mít premiéru v USA, Velké Británii a na Slovensku. A rort rt 2/

19 HISTORIE HISTORIE Od maturity přímo do armády Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv Jiřího Kaf Jiří Kavka se narodil v roce 1924 v pražské židovské rodině. Studoval na akademickém gymnáziu. Když v březnu 1939 obsadi zbytek okleštěného Československa Němci, otec přišel s návrhem, že by alespoň děti mě poslat do bezpečí. Matka ale nesouhlasila, chtěla, aby Jiří s bratrem alespoň doděla ročník. A tak s odjezdem do Ange čeka až na 28. června 1939, kdy skončila škola. Málokdo před zahájením vál dokázal rozeznat, jak velké nebezpečí nám vlastně hrozí. Že jsme by součástí transportů organizovaných britským makléřem Nicholasem Wintonem, jsem netušil, dozvěděl jsem se to až někok desítek let po skončení vál, vzpomíná Jiří Kafka na osudové okamži. Tehdy Němci ještě Židy pouště, by rádi, že se jich zbaví. Problém byl ale v tom, že jsme nemě kam jít. Všechny větší země měly uzavřené hranice. Opatřit si vízum do Ange či USA bylo v té době vece obtížné. O to více si cením toho, co pro nás sir Winton udělal. Jednalo se o mladého člověka, jeho energické a rozhodné chování bylo obdivuhodné. Jiřímu Kafkovi bylo v té době patnáct let. Jeho bratr, který cestoval společně s ním, byl o rok mladší. Když po mnohahodinové únavné cestě zi na londýnské nádraží, čekalo je ale doranemalé rozčarování. Žádná z rodin si je nevybrala. Zůsta na nádraží, nevědě, co s nimi bude. Většina zájemců chtěla malé děti, nejvíce byly žádány holčič. Vzít si dítě do rodiny bylo spojené s poměrně vysokým poplatkem, ne každý na to měl. Pro chudší rodiny to tedy bylo nedostupné, vysvětluje válečný veterán. Nakonec je odvez na pobřeží poblíž Ipswiche. Tam byl tábor pro dětské židovské uprchlí z Německa a Rakouska. Strávi v něm více než dva měsíce. Sourozenci zde mě možnost oprášit si němčinu, kterou se uči již na gymnáziu. Pak se dosta do prázdninové školy na jihu Ange. V té době zna z angčtiny jen základy, které je naučil najatý židovský lektor krátce před odjezdem z Prahy. Věnova se tedy jazyku. Později jim americká židovská organizace zaplatila studium na střední škole, kde Jiří v roce 1942 maturoval. Bylo mi tehdy osmnáct, a tak jsem se mohl okamžitě přihlásit do armády. Zhra po měsíci jsem byl vybrán ke službě v československé 311. bombardovací peruti. Zařadi mne na funkci telegrafisty a střelce bombardéru Liberator, usmívá se po letech Jiří Kafka. Proš jsme náročným výcvikem, který vrchol na pro nás exotických Bahamách, kde se kompletovaly posád. Dostal jsem hodnost seržanta letectva. V době, kdy začal s perutí létat bojové lety, spadala již pod pobřežní vetelství. A tak pátra po německých ponorkách, doprováze konvoje a vyhledáva německé lodě. Křižova vzdušný prostor nad Atlantikem, Biskajským závem a Severním mořem. Zážitků z těchto nasazení mám hodně. Stávalo se nám, že jsme by vystaveni intenzivní palbě protivníka. Někokrát jsme se vrace s poškozeným letounem, popisuje Jiří Kafka. Jednou jsme muse nouzově přistát na malém ostrově východně od Skotska. Bylo to poměrně drsné, složilo se nám přední kolo a dosed jsme přímo na nos. Všichni jsme se z toho dosta ale zdraví. Za celou tu dobu jsem neutrpěl nějaké větší zranění. Válka skončila, v červenci 1945 se příslušníci bombardovací perutě vráti do vlasti. Přistá na ruzyňském letišti. Jiří Kafka se krátce po skončení vál dozvěděl, že jeho matka přežila Osvětim. Společně s otcem žila u příbuzných na Bertramce. Z letiště šel tedy rovnou na uvedenou adresu. Nikdo ale nebyl doma. Sedl jsem si tedy na schody a čekal. Po nějaké době se rodiče vráti z kina. Na chodbě byla již tma, světlo na mne dopadlo, až když otevře dveře výtahu. Řekl jsem jen: Ahoj mami. Hrozně se mě lek. Šest let jsme se nevidě. Pak jsme si ale pad do náruče. Krátce nato se Jiří Kafka rozloučil s armádou. Ubytova je v ruzyňských kasárnách, předtím tam bydle němečtí vojáci. Všude po zdech byly rozmazané štěnice. A tak si ani nevybal věci a rovnou odešel. Propouštěcí papíry si vyřídil později. V roce 1947 se začala zhoršovat potická situace, a tak se rozhodl odejít zpět do Velké Británie. Přija ho vece vstřícně. Oženil se zde a společně s jedním známým založil firmu na dovoz české bižuterie. Podnik prosperoval, přesto ho to po nějakém čase přestalo bavit. Přešel tedy do reat. V roce 1960 se na osm let přestěhoval i s manželkou a dětmi do Izraele. Moc se jí tam líbilo, připadalo jí to dobrodružné, exotické. Krátce po stopadu 1989 se vrátil natrvalo do Československa. I po těch letech tady našel hodně kamarádů. S jedním z nich, s majorem Pavlem Vranským, se schází pravidelně každý týden v oblíbené restauraci. Spojuje je minulost. O tři ro starší kolega bojoval u Tobrúku a později sloužil také u protiponorkového letectva. Vášnivě mezi sebou diskutují. O válce ale ne. Tam bylo všechno jednoznačné. O potice

20 / MISE RUBRIKA Jeden Jen dí točitým serpentinám zdolává naše kolona prudké horské stoupání. Tam někde úplně nahoře je soutěska Tera Pass, která odděluje Lógar od provincie Paktia. Na jejím okraji se rozkládá malá pevnost. Vysokou kamennou zdí obehnaná pocejní stanice stejného názvu. A právě ta je cílem naší cesty. z hlavních pilířů Text a foto: Vladimír MAREK Afghánská pocejní osádka je tak trochu zaskočena nečekanou návštěvou. Rychle se ale vzpamatovává a zve nás dovnitř objektu. Jedná se o unifikovanou budovu o někoka místnostech určených nejen ke střežení, ale i k odpočinku a přípravě stravy. Ochoz na rovné střeše umožňuje pozorování a zároveň i případnou obranu. Je zde umístěna rovněž nádrž s vodou, svedenou do spodních místností. V rozích jsou dva lehké kulomety. Právě do těchto pocejních stanic podél hlavní komunikace Utah, kterou před někoka lety vybudova Turci, byly v minulosti investovány peníze českého provinčního rekonstrukčního týmu. Zlši jsme jejich bezpečnostní parametry a vybavi je určitou infrastrukturou. Nyní jsme přije prověřit, jak jsou tyto prostřed využívány. Je to naše první akce zaměřená Ar rort rt 2/ na bezpečnost. Právě v této oblasti úzce spolupracujeme s civilní částí PRT, vysvětlují příslušníci skupiny CIMIC. Mezitím rozdělujeme časopis, který vydává pro místní obyvatelstvo vetelství ISAF. Jsou v něm nejen informace o rekonstrukčních projektech a dalších aktivitách spojenců, ale i užitečné rady z oblasti hygieny či zdravotnictví. Zajímáme se o to, jaké jsou požadav pocistů na nás. Ukazují nahoru na kamennou zeď, ve které jsou zakotveny držá na žiletkový drát. Je to významný prvek bezpečnosti, zatím ho ale nikdo nedodal. Čeští vojáci sbují, že celou záležitost prověří a zjednají nápravu. V minulosti došlo k někoka útokům na stanici. V poslední době je zde ale kd. Z jižní strany se nad objektem zvedá vysoký, více než třítisícový hřeben. Připadá nám to jako ideální místo pro nřátelské odstřelovače. Vetel stanice s námi ale nesouhlasí. Odtud jim prý nic nehrozí. Přístup na tento vrchol totiž chrání sousední stanice, která už je ale v provincii Paktia. Včera byl povstalci zastřelen v provincii Lógar jeden z místních pocistů. Takovéto zprávy jsou v poslední době až příš časté. Příslušníci Afghánské národní pocie (ANP) jsou pravidelně vystaveni výhrůžkám a vydírání. Důsledkem toho je velké množství dezercí. Dělat pocistu je na místní poměry relativně dobře placená práce. Dostávají kolem tří set dolarů na měsíc, což je nadstandardní plat. Problém je v tom, že se jedná o vece rizikovou činnost. Podisuje se na tom i příš krátký, a tudíž nedostatečný výcvik. Svou ro sehrává také negramotnost absolventů. Když je v kurzu deset dí, kteří umí číst a psát, tak je to hodně. Nefunkční elektrárna Vzadu u zdi nalézáme pohozený poškozený větrný generátor, který před časem dodal náš provinční rekonstrukční tým. Je to jediný zdroj energie pro celou stanici. Na otázku, proč si nevyžáda jeho opravu, jen krčí rameny. S podobným nezájmem se setkáváme i na dalších stanicích. Na Altimoru si stěžují, že jim nefunguje spojení, přitom ale stačí jen dobít baterie. Za všechno může především jejich mentata, nejsou zvyklí vyvíjet nějakou příšnou aktivitu. Projevují se vece pasivně. Když něco dostanou, mají radost, vnímají to jako dárek. To je ale pouze dočasné, vysvětluje jeden z vojáků. Z naší návštěvy jsem si neodnesl mnoho pozitivních dojmů. Mám pocit, že si některých věcí neumějí vážit. Neudělají vůbec nic pro jejich údržbu a bezproblémový provoz. Všechno vnímají jako samozřejmost. Přesto jsem ale přesvědčen, že investice do této oblasti pomáhají zlšit bezpečnostní situaci. S tím souhlasí i bezpečnostní expert civilní části českého provinčního rekonstrukčního týmu Zbyněk Pavca. Právě proto se zaměřujeme na budování pocejních stanic a kontrolních míst na hlavních komunikacích v této oblasti. Na Utahu bylo zatím dokončeno sedm stanovišť, v současné době máme rozestavěné ještě dvě. Další jsou v přípravné fázi. Bezpečnostní situace v distriktech Koshi a Baraki Barak je vece kompkovaná. Kontraktátor nám odmítl zahájit stavby. Nemůžeme tam najít dostatečný počet dělníků, kteří by by schopni nějakým způsobem reazovat tyto projekty. Český rekonstrukční tým se podílí rovněž na budování objektů, které by měly zlšit logistické zabezpečení Afghánské 34 35