Poznámky k sidře Ree (Deuteronomium 11,26 16,17)

Transkript

1 שבוע טוב Číslo 42/ srpen 07 Poznámky k sidře Ree (Deuteronomium 11,26 16,17) Sidry Ree, Šoftim a Ki tece obsahují většinu příkazů Dt. Dosud Moše uváděl jen zcela zásadní principy, jako lásku k B-hu a bázeň před Ním, výstraha před modlářstvím, mluvil o povinnosti lidí k B-hu a o svatosti země. Naše sidra začíná výrokem, že přijmout či nepřijmout Tóru v její úplnosti znamená v podstatě volit mezi požehnáním a prokletím. Raši- Moše říká národu o požehnání a zlořečení, jež budou vyslovena později na horách Gerizim a Ebal. Mizrachi- I když Moše říká, že je předkládá dnes, uvedený rituál se bude provádět až po vstupu do země (viz 27:11-26). Ramban- Verše se netýkají hory Gerizim a Ebal, Moše mluví obecně: ti, kdo zachovávají příkazy, budou požehnáni, kdo je zanedbávají, budou prokleti. ree - hleď Malbim- Požehnání a prokletí nejsou sliby pro budoucnost. Je to skutečně tak, že kdo zachovává Tóru, pozná naplnění z duchovního růstu. bracha uklala - požehnání i zlořečení Sforno- Moše zdůrazňuje, že Izrael není jako ostatní národy. Slíbená požehnání jsou daleko nad běžné zázraky, a stejně tak i prokletí, jež na ně dopadnou, pokud neposlechnou duchovní výzvu. Většina lidí se obvykle spokojuje prostředností, neusiluje o dokonalost a nesnaží se nehřešit. Moše nutí Izrael jinak myslet: Židé se mají snažit pozvedat se výš a být si vědom toho, že jedinou další alternativou je prokletí. ašer tišmu - které budete poslouchat Raši- Požehnání dostanete jen s podmínkou, že budete konat micvot. Homileticky: poslouchat je metafora pro požehnání, protože jediný způsob, jak člověk dosáhne B-žího požehnání, je slyšet - tj. vyhovět tomu, co Tóra od něho žádá. Prorok Amos říká o budoucím čase, že nebude hlad po chlebu, ani žízeň po vodě, ale jen po slyšení slova Hospodinova. (Am 8:11). V budoucnu tedy každý porozumí smyslu našeho verše: požehnání je schopnost slyšet, co je opravdu podstatné a vytáhnout si to ze změti zpráv, kterými je člověk zahlcován. im-lo tišmu - jestliže nebudete poslouchat Rb.Bachja- Předtím Moše řekl které budete poslouchat = podstatné je, aby lidé poslouchali, pak získají požehnání. Ale u prokletí říká jestliže nebudete poslouchat, protože nechce, aby lidé byli hluší k B- žímu slovu. lalechet acharej elohim acherim - chodit za jinými bohy Raši- Tóra uvádí modlářství jako příklad sejití z cesty ; kdo uctívá modly, jako by odvrhl celou Tóru, protože modlářství je odvrhnutí B-ha. Kdo poruší ostatní příkazy, sice určitě zasluhuje trest, ale jeho pouto k B-hu není narušeno. Cror HaMor- Verš začíná v singuláru ree-hleď, ale dále pokračuje v plurálu. Naznačuje se tím základní charakteristika Izraele jako jediného a jednotného národa s nejvyšším cílem sloužit B-hu; i když snad mnoho jednotlivců v tomto úkolu neuspěje, tj. klesne z duchovní úrovně Izraele. Chatam Sofer- Moudří z toho dále odvozují (Kidušin 40a), že každý jednotlivec může ovlivnit celý svět v dobrém či zlém. har gerizim har elval Většinou se uvádí, že hora Gerizim je blízko Šchemu, ale Moudří se v tom neshodují. Viz Sifre, Sota 33b, Jerušalmi Sota 7:3. ki atem ovrim et-hajarden - přejdete totiž Jordán Mizrachi- Zmínka o nadcházejícím přejití Jordánu se zdá být nadbytečná, ale podle Moudrých tím Moše naznačuje, že přejití bude zázračné; B-h tak ukáže národu, že bude s ním ve všech bitvách při dobývání země. Vskutku se vody Jordánu při přejití rozdělily, stejně jako Rákosové moře při odchodu Izraele z Egypta. Abarbanel- Jste před vstupem do země, to je nejvhodnější chvíle, abyste slíbili, že se budete držet Tóry. Svatost země Zákony uvedené ve 12:1-19 jsou zvlášť důležité pro Erec jisrael- buď mluví o odstranění všech stop modlářství ze země nebo jsou to příkazy, jež se vykonávají výlučně či především v Erec jisrael. aved tabdun - úplně zničíte Mizrachi- Dvojitý tvar slovesa zdůrazňuje, že modly musí být důkladně zničeny, Raši- nestačí povalit ašeru či porazit její strom, i jeho kořeny se musí vykopat ze země. 1

2 Rb.Akiva vyvozuje z tohoto verše, že vidíme-li vysoký kopec nebo zelený strom, máme předpokládat, že tam byla modla či její oltář (Avoda Zara 45b). Kenaanci zřejmě umisťovali své modly tam, kde příroda ukazovala své síly, jež byly s modlami spojovány. veibadtem et-šmam - a vyhladíte jejich jména Raši- Nejen se modly mají úplně odstranit, ale Židé je ani nemají nazývat jejich jmény, nýbrž pohrdavými přezdívkami. lo taasun ken lahašem - neuděláte to pro Hospodina Raši- Židé nesmí pálit kadidlo, kde se jim zachce, jako to dělají Kenaanci. Jiný výklad: Židé nesmí vymazat jméno B-ží ani zničit kámen oltáře. Homileticky: Rb.Jišmael učil, že Židé musí dát pozor, aby nespáchali hříchy, jež by přivodily exil a zničení jejich svatých míst. lešichno - Jeho přítomnost Raši- Ježto Moše předtím zmínil místo, které si B-h vybere, což vždy odkazuje k Chrámu, musí to zde znamenat jiné místo B-ží přítomnosti, tj. svatyni v Šilohu. Tóra přikazuje, že na rozdíl od Kenaanců, kteří přinášejí oběti, kde se jim zachce, Židé to smí dělat pouze na místech, jež určí B-h. Svatyně v Šilohu na území Efrajim stála 369 let- většinu této doby před postavením Chrámu- než byla zničena Pelištejci, na konci úřadování soudce a kohena gadol Eliho (viz 1S 4:11-22). olotejchem vezivchejchem - oběti pozdvihování a sváteční.. Oběti pozdvihování se celé spalují na oltáři, sváteční oběti jsou oběti pokojné, které jí ten, kdo oběť přinesl, s rodinou a hosty. Moše zde mluví o obětech, vyžadovaných Tórou a na konci verše zmiňuje dobrovolné oběti jednotlivců, přinášené po slibu nebo i bez předchozího slibu. Desátky jsou v tomto kontextu ty, které se přináší jako oběti (viz Lv 27:32) a maaser šeni- 2.desátek z úrody (viz dále 4:22-27). Výraz co jste získali vlastníma rukama = první ovoce. usmachtem - budete se radovat Sforno- Máte sloužit B-hu radostně ašer berachecha hašem - Hospodin ti požehnal Raši- Tj. velikost tvých obětí má být přiměřená blahobytu, který ti B-h poskytl. To platí pro všechny oblasti života: člověk by měl přispívat na dobročinnost, vymezit si čas pro studium Tóry, pracovat pro obec, vychovávat a vyučovat děti podle toho, jak ho B-h obdařil. Velmi bohatý člověk svou povinnost splní, jen když dá více než druzí, kteří mají méně než on; kdo je obdařen schopností vyučovat, vést či řešit obtížné halachické problémy, musí dělat víc než ten, kdo je obdařen méně. Soukromé oltáře Raši, vycházeje ze Sifre a Zevachim 117b- Verše 8 a 9 mluví o 14 letech, jež byla mezi vstupem Židů do země a vztyčením svatyně v Šilohu. Toto období má zvláštní halachický status. Když existovala ústřední svatyně či Chrám- v poušti, v Šilohu a v Jeruzaléměměli jednotlivci zakázáno stavět soukromé oltáře (bama). Dokud neexistovala ústřední svatyně, byl národní oltář pro oběti celého společenství a pro požadované osobní oběti, a jednotlivcům bylo dovoleno vztyčit i svůj vlastní oltář, pokud si to přáli. Tak tomu bylo po 14 let před Šilohem, kdy existoval národní oltář v Gilgalu, a také po zničení svatyně v Šilohu, kdy existoval národní oltář v Nobu a pak v Gibeonuv těchto obdobích bylo jednotlivcům dovoleno postavit svůj soukromý oltář. Avšak soukromý oltář měl nižší status než oltář národní- na národním oltáři se mohly vedle dobrovolných obětí pozdvihování a pokojných obětí obětovat i soukromé oběti za vinu a za hřích, požadované Tórou, soukromý oltář se směl používat pouze pro dobrovolné oběti. Smysl veršů je tedy tento: až přejdete Jordán a vstoupíte do země, bude jediný národní oltář v Gilgalu a soukromé oltářwe budou povoleny. Ale na vašich soukromých oltářích nebudete dělat to, co zde děláme dnes - tj. máte zakázáno přinášet na soukromém oltáři všechny druhy obětí, ale jediné oběti, které na nich smíte přinášet, jsou co každý pokládá za správné - tj. dobrovolné oběti. Důvodem je to, že dosud jste nevešli do místa odpočinutí = do Šilohu, jenž byl dočasným místem spočinutí B-ží přítomnosti a neujali se dědictví = není Chrám v Jeruzalémě. Ramban- V doslovném významu říká Moše, že mnoho zákonů o obětech nelze vykonávat, dokud Židé nevstoupí do země, proto v poušti může člověk dělat, co sám pokládá za správné - jakmile však vstoupí do země, musí s tím skončit. mivchar nidrejchem - nejlepší ze zaslíbených Sifre- Když někdo vybere zvíře pro oběť, bude zaslíbené (posvěcené). Svolení jíst vykoupené oběti Když dříve někdo chtěl jíst maso, musel obětovat zvíře ve svatyni jako pokojnou oběť. Od vstupu národa do země povoluje Tóra běžnou košer porážku, kdykoli se člověku zachce. Verše dovolují tuto porážku ve zvláštní situaci: pokud bylo zvíře posvěceno pro oběť a pak se kvůli vadě stalo pro oběť nepřijatelným, dovoluje Tóra vykoupit je za peníze, jež se použijí na zakoupení jiného zvířete pro oběť. I po vykoupení však zůstává zvířeti jistá míra svatosti a z toho plynou určitá omezení; o tom nyní Tóra mluví. tizbach veacholta - smíš porazit a jíst Raši- Avšak jiný užitek ze zvířete je stále zakázánnapř. stříhat vlnu z ovce, pít mléko krávy, jež byla vykoupena kvůli vadě. hatame vehatahor - nečistý i čistý Raši- Ačkoliv tame-nečistý má zakázáno dotknout se masa posvěceného zvířete, zákaz končí vykoupením zvířete a on smí jíst, i z téhož talíře jako rituálně čistá osoba, i když znečistí maso i svého druha. kacvi vechaajal - jako jelen a gazela Raši- V doslovném významu se říká, že maso vykoupeného zvířete se neliší od masa zvířat, jež nejsou 2

3 způsobilá k obětování. Přirovnání k jelenu a gazele se zdá nadbytečné, ale Moudří z něj vyvozují nové nařízení: obvykle se kohenovi dává pravá přední noha, plece a žaludek zabitých krav, ovcí, koz, ale ne z jelena či gazely. Vykoupené zvíře je výjimkapovažuje se za stejné jako jelen a gazela a tedy nic z něj se nedá kohenovi. rak hadam lo tochelu - ale krev jíst nebudete Raši- Tóra spojuje zákaz jezení krve se smířením při obětování (Lv 17:11). Někdo by si tedy mohl myslet, že zákaz se nevztahuje na krev nezpůsobilého zvířete; proto Tóra nyní výslovně říká, že krev je zakázána. al- haarec tišpechenu - vylejete ji na zem Raši- Zde končí podobnost s jelenem a gazelou: u těchto dvou druhů se krev po zabití musí zakrýt (Lv 17:13), vykoupené zvíře však stále má status krávy, ovce či kozy, jejichž krev se nemusí zakrývat. Co se smělo sníst pouze v Jeruzalémě (nebo ve svatyni v Šilohu) maaser Tj. maaser šeni= 2.desátek, jediný desátek, který se musí sníst v Jeruzalémě (viz 14:22-26) uvechorot Prvorození samci skotu, ovcí a koz jsou svatí svým narozením a jsou-li bez vady, musí se obětovat, musí se tedy sníst v Jeruzalémě. Pokud mají vadu, dávají se darem kohenovi, jsou pak jeho osobním majetkem a smí se zabít a sníst kdekoli (viz 15:21-22). nedarejcha Sifre- Tj. pokojné a děkovné oběti. Oběti pozdvihování se však celé spalují na oltáři. utrumat jadecha Tj. bikurim- první ovoce. vehalevi Raši- Pokud nemůžeš dát pravidelný levitský desátek levitovi, dáš ho chudému, a pokud to nemůžeš udělat, pozveš ho k svému stolu. al- admatecha - ve své zemi Raši- Ale v diaspoře není výslovná povinnost podporovat levity, vyjma obecné povinnosti podporovat chudé. Smí se jíst neposvěcené maso Raši- Verše jsou svolením zabít zvíře kvůli masu i bez obětování zvířete. V doslovném významu se to dovoluje těm, kdo žijí tak daleko od Chrámu, že nemohou přinést pokojné oběti, kdykoli chtějí jíst maso. Ramban- Ale halacha jasně říká, že je dovoleno zabít zvíře kdekoli v zemi, i v samotném Jeruzalémě. Smyslem veršů tedy je, že je-li národ rozptýlen po celé zemi, mají všichni příslušníci národa dovoleno zabít zvíře na jídlo, když budou chtít. ki-jarchiv hašem - až Hospodin rozšíří.. Raši- Vedle doslovného významu vidí Moudří i etický rozměr: člověk se nemá oddávat požitkům, dokud B-h nerozšíří jeho hranice a neumožní mu dávat je. kaašer civiticha - jak jsem ti přikázal Raši- Ježto v Tóře není výslovné poučení o košer zabití zvířat, naznačuje tento verš existenci Ústního zákona, který také dostal Moše na Sinaji: B-h naučil Mošeho na Sinaji i zákony, jež nejsou v psané Tóře. ach kaašer jeachel et- hacvi - jako se jí gazela Ramban- Přirovnání takového zabití k zabití zvířat nezpůsobilých k oběti (jelen, gazela) nám jasně říká, že v zabití zvířete pro osobní potřebu není žádná svatostaby si někdo nemyslel, že je-li Chrám příliš daleko, může si postavit soukromý oltář, aby mohl jíst posvěcené maso. rak chazak - jen buď silný Raši- podle Sifre (rb.jehuda) vyřkl Moše tuto výstrahu proto, že v oněch dobách bylo běžné jíst krev. Naopak podle Ben Azaje tím Tóra říká, jak důležité je upevnit se v konání micvot, protože varuje-li Moše národ, aby se vyhýbal jezení krve, která je odporná, oč více se musí lidé upevnit v rozhodnutí vyhýbat se zakázaným činnostem. hanefeš im-habasar - život s masem Raši- Tj. nesmíš jíst maso z žijícího zvířete. lo tochlenu - nebudeš jíst Raši- Tóra opakuje zákaz jezení krve, který je uveden již v Lv 17:14. Verš mluví o trojí krvi: 1/ primární zákaz v Lv se týká dam hanefeš- krve, která se řine z místa řezu, 2/ verš 12:24 se týká dam hatamcit- krve, jež pomalu prosakuje z rány, když se udělá řez, a pak už žádná nevytéká, 3/ verš 12: 25 se týká krve, která je v údech zvířete. ki- taase hajašar - když budeš dělat, co je správné Sforno- Vyhneš se jezení krve nikoli proto, že je odporná, ale proto, že chceš dělat to, co je správné v očích Hašem. Toto platí pro všechny micvot. I když je chvályhodné hledat rozumové či citové důvody pro vykonávání micvot, jsou to jen přídavné důvody, proč zachovávat Tóru- hlavním důvodem musí být poslušnost B-ha. tisa uvata - budeš nosit a přijdeš Sifre- Ať jsou to požadované oběti za hřích a za vinu, nebo oběti, k nimž ses zavázal dobrovolně, máš povinnost dopravit je do Chrámu. vedam-zevachejcha jišafech al-mizbeach - krev vylita na oltář Krev všech obětí musí být vylita na oltář, jak přikázáno. Pokud jde o maso, oběti pozdvihování jsou celé spáleny na oltáři, kdežto většinu masa svátečních obětí- např. pokojných, děkovných- sní ten, kdo oběť přináší a jeho hosté. šmor vešamata - střez a poslouchej Raši- Verš nás učí, jak dosáhnout duchovního účinu: nejdříve má člověk opatrovat, co se naučil, tj. opakovat zákony (mišne), aby se Tóra stala částí jeho samého a nezakolísal, když vyvstanou pochybnosti. Pak může poslouchat, tj. náležitě micvot vykonávat. kol-hadvarim haele - všechna tato slova Raši- Všechny micvot- ať už očividně zásadní či zdánlivě méně důležité- máme stejně milovat, všechno 3

4 jsou B-ží slova a lidská bytost nemůže znát hierarchii jejich důležitosti. vejarašta otam - až je vyženeš Roš- Cožpak předchozí verš neříká, že je vyžene B-h? Lidský panovník přičítá zásluhu za válečná vítězství sobě, oslavuje je a dává stavět pomníky pro svou slávu. B-h dělá opak: i když vyžene nepřítele ze země, přičte zásluhu Svému národu. pen-tinakeš - abys nebyl zváben Tak čte Raši. Onkelos a Radak interpretují abys neuvázl. acharej hišamdam - až budou zničeny Raši- Až je B-h vyhladí, poznáš, že nebylo nic, čemu by ses od nich mohl naučit. Alshich- Generace nepříliš vzdálené od porážky Kenaanců jistě nebudou sváděny k jejich napodobování, ale postupem času to bude možná lidi vábit, aby oživili zvyky dávných národů. Revidování dějin není soudobý jev, hledači novot často nacházejí romantické kouzlo ve zcela zdiskreditovaném životním stylu. veeese- ken gam- ani - a tak to budu dělat i Já Raši podle Sifre- Moše mluví k Židům, kteří možná někdy budou v pokušení sloužit modlám a začnou se pídit po tom, jak to Kenaanci prováděli. Ramban- Je to výstraha Židům, že nesmí pojímat modlářské praktiky do své bohoslužby. Tóra je úplná a dokonalá Nežidovští tiskaři chumaše zde oddělili začátek nové kapitoly (kpt. 13), ale podle masoretských poznámek to není správné, ježto ve svitku patří 1. verš k předchozí kapitole. Sforno- Moše opakuje dříve daný zákaz napodobování pohanských praktik a zdůrazňuje, že Židé musí svědomitě zachovávat Tóru v její úplnosti, tak jak nám byla předána. Kdo by chtěl Tóru vylepšit přidáním nových příkazů, riskuje, že to, co lidská inteligence pokládá za poctu B-hu, bude v Jeho očích urážkou. lo-tosef alav velo tigra mimenu - nic nepřidáš a nic neubereš Nelze vylepšit, co je dokonalé. Kdo by přidával k Tóře, naznačuje, jakoby ten či onen příkaz byl špatný či zanedbatelný. Falešný prorok Ibn Ezra- Když Moše varoval národ před modlářstvím a jeho praktikami, mluví o tom, jak může být Izrael k modlářství zaveden: za mimořádných okolností má prokazatelný prorok právo dočasně porušit příkaz Tóry- jako Elijahu, když přinesl oběť na hoře Karmel, daleko od jeruzalémského Chrámu (2 Kr, kpt. 18). Náš verš uvádí výjimku z tohoto pravidla- pokud někdo, i ten, kdo byl uznán jako prorok, prohlašuje, že byl vyslán B-hem, aby obhajoval nějakou formu modlářství, považuje se automaticky za falešného proroka (Rambam, Hilchot Jesodej HaTora 9:3) a totéž platí, jestliže prohlašuje, že některý příkaz Tóry má být trvale zrušen (Sanhedrin 89a). Jak je v jednom z Maimonidových Třinácti článků, nic z Tóry nemůže být odstraněno, bez ohledu na to, kolik zázraků prorok vykonal. Naše víra není založena na zázracích a je vůči nim rezistentní. navi o cholem - prorok či vykladač snů Ibn Ezra- Jsou dvě roviny proroctví: prorok může prohlásit, že obdržel své poselství v bdělém stavu, anebo měl vidění ve snu. Ramban- Je to obrazné označení toho, kdo nikdy neobdržel poselství od B-ha, ale má určité duchovní schopnosti, jež mu zdánlivě umožňují předpovědět budoucnost a lidé věří, že je prorok. ot o mofet - znamení nebo zázrak Raši- znamení = nadpřirozená událost v nebesích, zázrak = zázračná událost na zemi. Ramban- znamení = zázrak, který prorok předpoví, zázrak = který spontánně vykoná. Rambam, Hilchot Jesodej HaTora 7:7- Ten, kdo nebyl předtím uznán jako prorok, musí se prokázat nadpřirozeným znamením jako důkazem. uva haot vehamofet - dostaví se znamení či zázrak Raši- I když se dostaví prorokův důkaz, je zakázáno poslechnout jeho pokyny. Tóra vysvětluje, proč B-h nechá šarlatána vykonat zázrak či předpovědět, co se stane: B-h tím zkouší naši víru. Rb.Akiva řekl: B-h chraň, aby se stal zázrak modlářovi! Náš verš mluví o člověku, který byl uznán jako pravý prorok a později využil své pověsti k prohlašování, že B-h chce, aby lidé uctívali modly. (Sanhedrin 90a). uvo tidbakun - k Němu se přimknete Raši- Jediný způsob, jak se člověk může přimknout k B-hu, je napodobit Jeho cesty: jako B-h prokazuje laskavost, tak ty konej dobré skutky, On pohřbívá mrtvé (viz 33:6), dělej to i ty, On navštěvuje nemocné (viz Gn 18:1), dělej to taky. al-ašem - proti Hospodinu Sforno- Tj. připisuje B-hu něco, co B-h nikdy neřekl. mesit umadiach - kdo svádí druhé z cesty Národ nemá mlčet, když se někdo pokouší svést lidi k uctívání model. Tento hřích je natolik závažný, že i kdyby to byl náš nejlepší a nejdražší příbuzný, musíme ho přivést před soud. Připomeňme si, že levité prokázali, že jsou B-žím vojem, když zasáhli i proti svým nejbližším viz 33:19. baseter - potají Raši- Svůdcové k modlářství působí většinou neveřejně, ale trest smrti se vztahuje i na toho, kdo to zkouší na veřejnosti. hakrovim elejcha o harchokim mimecha - blízko či daleko Raši- Z povahy blízkých model a jejich uctívačů lze vyvodit, jaké jsou ty vzdálené. Je v lidské přirozenosti myslet si, že všude jinde je líp, než tam, kde jsme, proto Tóra varuje před mylným názorem, že vzdálenější styl života je kultivovanější než zkaženost, již vidíme kolem sebe. Sforno- Jiný výklad: Tóra chce vyloučit všechny důvody ke slitování nad svůdcem- někdo by se možná mohl domnívat, že když svůdce zkoušel přesvědčit lidi k uctívání modly, o níž se všeobecně ví, že je to 4

5 falešné božstvo, nikdo ho nebral vážně (a tedy se vlastně nic nestalo); nebo pokud svůdce lákal k uctívání vzdáleného božstva, nelze čekat, že by za ním kvůli tomu někdo šel přes půl světa. mikce haarec - od jednoho konce země Raši- Tj. přesvědčuje tě, abys uctíval jedno z nebeských těles, jež putují z jednoho konce země na druhý. Sforno- Jiný výklad: přesvědčuje tě, že máš projít celý svět kvůli tomu, abys uctíval jeho božstvo. velo tachmol - nebudeš s ním soucítit Tóra zdůrazňuje, že takový svůdce ztratil veškerý nárok na milosrdenství, který se normálně vztahuje na všechny zločince. I když Židé mají přikázáno milovat jeden druhého, toto je výjimka; a i když normálně se požaduje, aby soud prozkoumal všechny okolnosti, které by dovolily ušetřit hříšníka před trestem smrti, zde to neplatí. jadcha tihje-bo varišona - nejdřív se proti němu tvoje ruka Raši- Nejlépe, když trest smrti vykoná ten, kdo byl předmětem svůdcova vábení, ale pokud to nelze udělat, všichni lidé mohou vykonat rozsudek. vechol jisrael jišmu vejiranu- celý Izrael ať to slyší Sifre- Hřích je tak závažný, že trest musí být maximálně veřejný, aby sloužil k odstrašení ostatních. Podle rb. Akivy nebyl odsouzený zabit hned, jak se to normálně dělá, ale byl přiveden do Jeruzaléma a trest vykonán v době nejbližšího poutního svátku. Rb.Jehuda říká, že rozsudek byl vykonán bezprostředně, ale soud vyslal posly po celé zemi, aby oznamovali, že ten a ten byl usvědčen jako svůdce k modlářství a odsouzen k smrti. ir hanidachat - nečisté město Jiný příklad nebezpečí idolatrie: město tak duchovně upadne, že většina jeho obyvatel podlehla uctívání model. Celé město je prohlášeno za nečisté, viníci jsou zabiti mečem a město i veškerý majetek v něm- i majetek těch, kdo nehřešili- je zničen. Město musí zůstat navěky v troskách, nikdy se nesmí znovu vystavět. Pokud ale modlářství podlehlo méně než polovina obyvatel, na viníky se pohlíží jako na jednotlivé modláře a zemřou kamenováním, což je stanovený trest za hřích modlářství- za předpokladu, že byli náležitě varováni a jejich vina dosvědčena. laševet - v němž bydlíš Raši- Tento výraz vyjímá Jeruzalém ze zákona o nečistém městě, neboť svaté město nebylo určeno primárně k bydlení, náleželo všem kmenům a sloužilo jako dočasný příbytek pro poutníky, kteří přicházeli do Chrámu o poutních svátcích a během roku. (Sefer HaZikaron) lemor Raši- Svědkové přišli k soudu a podali svědectví, jak uvádí následující verš. vajadichu et- jošvej iram - a svádějí obyvatele města Svědkové dosvědčí, že muži svedli své spoluobyvatele k modlářství. Moudří z verše vyvozují, že podněcovatelé musí být muži, obyvatelé toho města a svedena spíše skupina lidí, než jednotlivci. vedarašta vechazarta vešaalta hejtev - pátrat a zkoumat Soud musí pečlivě zkoumat a přísně vyslýchat svědky, než vynese rozsudek. To platí pro všechny případy, které se octnou před soudem. neesta hatoeva hazot - tato ohavnost byla spáchána Pouhá agitace k modlářství nestačí k vynesení trestu smrti; musí být spáchán hřích modlářství. To naznačuje i verš 14- způsobili, že obyvatelé města sešli z cesty, tj. způsobili masové uctívání modly (Rambam, Hilchot Avoda Zara 4:5). hair hahi - toto město Poté, co soud stanovil, že většina města se provinila, vyšle 2 toraické učence, aby se pokusili přesvědčit obyvatele k obrácení. Jestliže uspějí, město se nepokládá za ir nidachat, jež musí být vyhlazeno. Ralbag v tomto obratu nachází oporu pro Rambamův výklad: Tóra požaduje, aby obyvatelé tohoto města byli zničeni, ale pokud se obrátí, už to není toto stejné město. lefi charev - ostřím meče Na rozdíl od obvyklého trestu za modlářství, jímž je kamenování. kol šlalach - všechna jeho kořist Tj. vše, co patří obyvatelům města, i těm, kteří nezhřešili a nepodléhají trestu smrti. (Sanhedrin 111b) velo-jidbak bejadecha meuma - ať ti nic neulpí na ruce Je zakázáno mít jakýkoli prospěch z majetku ir hanidachat- nečistého města. Talmud (Makot 22a) odvozuje z tohoto zákazu, že je zakázáno mít jakýkoli prospěch z modly. Přirovnání města k modle nám říká, že všechen majetek města má status předmětů užívaných k uctívání modly. mecharon apo - od Svého planoucího hněvu Raši- Tak dlouho, jak bude modlářství na světě, bude na světě i B-ží hněv. vnatan-lecha rachamim verichamcha - poskytl ti slitování Potrestání nečistého města- hromadná poprava a vybití dobytka- by mohlo lehce učinit vykonavatele trestu otrlými a lhostejnými k utrpení, mohlo by zatvrdit jejich srdce a narušit jejich přirozenou schopnost soucitu s druhými; Tóra říká, že B-h je obdaří novou citlivostí a soucitem a když se lidé stanou milosrdnějšími než dřív, zaslouží si, aby s nimi B-h jednal milosrdně, neboť On jedná s lidmi tak, jak se oni chovají k druhým lidem. (Or HaChajim) ki tišma - když budeš poslouchat Ibn Ezra- Musíš poslouchat Jeho hlas, abys dělal, co je správné v Hospodinových očích. banim atem - jste děti Židovský národ jsou B-ží děti, zákony uvedené v kpt. 14 vyjadřují tento zvláštní status Židů. Zakazuje se sebe poškozování, vypočítávají se zakázaná jídla, neboť jsou 5

6 odporná a nesmí je jíst lidé, kteří si mají stále uvědomovat svůj vztah k B-hu. Raši- tento zvláštní vztah k B-hu nedovoluje praktikovat ohavné zvyky Emorejců. Ramban, Sforno- Jiný výklad: Jako B-ží děti byste měli chápat, že ukončením pozemského života těla zůstane duše nedotčena a vrací se k B- hu, a tedy přes přirozený zármutek nad ztrátou milované osoby by vás smrt neměla tak vyděsit, abyste si zohavovali tělo. Ramban- Ale plakat a truchlit nad ztrátou blízkého člověka je normální- Tóra říká, že Abraham plakal, když zemřela Sára a Izrael truchlil nad smrtí Aharona a Mošeho. lo titgodedu - nebudete si dělat zářezy Viz Lv 19:28, kde Tóra užívá jiného slova. Moudří z toho vyvozují, že zářezy jsou zakázány, ať se dělají rukou či nástrojem (Makot 21a). karcha - lysina Raši- Zde mluví Tóra pouze o vytrhávání vlasů nad čelem, nad místem mezi očima, ale Lv 21:5 zakazuje dělat si lysinu kdekoli. Zřejmě to byl rozšířený emorejský zvyk. Dovolená a zakázaná zvířata, ryby, ptactvo Ibn Ezra- Tóra nazývá zakázaná jídla ohavností, jež ničí ducha a duši Žida. Ramban- Některá jídla vnášejí do duše toho, kdo je jí, apatii, necitlivost, viz Lv kpt. 11, kde je podrobný výčet dovolených a zakázaných druhů, zde jsou uvedeny jen ty, které nebyly tam. Znovu opakujeme, že neexistuje absolutně jistý překlad uvedených druhů. Ježto dohad- bez ohledu na to, jak seriózně podložený- nestačí k tomu, aby byly dovoleny druhy, u nichž není historicky přijatá tradice, převádíme pochybné druhy pouze transliterací. kol toeva - nic ohavného Raši- Moudří (Chulin 114b) z tohoto obratu vyvozují, že zákaz platí i pro vše, co bylo učiněno dovoleným pomocí hříchu, např. když někdo zhřešil tím, že způsobil vadu prvorozenému zvířeti, aby nebylo způsobilé pro obě t, považuje se toto zvíře za ohavnost a nesmí se jíst. zot habehema - tato zvířata Tóra uvádí jen 10 druhů dovolených pozemních zvířat, přežvýkavců s rozdělenými kopyty a několik málo druhů nekošer, jež mají pouze jeden z obou znaků. Ostatní druhy s jedním znakem tu nejsou uvedeny. Komentátoři poznamenávají, že to ukazuje na božský původ Tóry, neboť lidský kodifikátor by neriskoval, že bude usvědčen z omylu, když se objeví další zvířata, která v jeho době nebyla známa. Transliterace některých druhů: Jachmur- asi daněk, podlearuch Hašalem, Radak Šorašim. Ako- podle Rašiho kamzík, pravděpodobně i rb.saadja, Aruch, Radak. Podle Chulin 80a je to divoká koza Dišon- Okelos čte jako reima, což podle rb. D.Z.Hoffmana je druh antilopy Teo- podle Rašiho tur stepní, také podle Chulin 80a, Sifre, Onkelos. Rb.Kafach a rb.saadja se liší. Zamer- podle rb.saadji a Radaka je to žirafa, podle Chulin 80a divoká koza. lager- cizinci Raši- Tj. pohanovi, který je usazen v zemi a přijal noachické zákony, má však dovoleno jíst nekošer maso. Zde nelze číst ger jako proselyta, neboť nevelazdechlina je pro konvertitu stejně zakázána jako pro kteréhokoli jiného Žida. titnena - dáš ji Podle rb. Jehudy je to míněno doslovněspravedlivému cizinci má být nevela dána darem, aby přispěla k jeho živobytí. Rb.Meir uvádí, že majitel nevely má právo ji prodat a verš tedy říká, že majitel může mít prospěch z nevely, i když ji Židé nesmí jíst. (Pesachim 21b) ki am kadoš ata - vždyť jsi svatý lid Sforno- To je důvod, proč se nevela nejí- košer zvíře, které zemřelo bez košer porážky. Tóra neříká, že je to ohavnost, jako u výše zmíněných nekošer druhů- nevela je pro Izrael zakázaná proto, že není přijatelná pro svatý lid. Raši podle Mizrachi- Jiný výklad: Lidé se mohou posvětit tím, že se zdrží dělání či jezení toho, co technicky vzato- je dovoleno. Mají být vnímaví k omezením, jež přijali druzí a nedovolit takovou věcani když podle halachy může být dovolenáv přítomnosti těch, kdo to nedělají. Jestliže svatost klade na Žida takové požadavky, pak jistě bude ochotný vzdát se takových potěšení jako jezení zakázaných jídel. maaser šeni Po oddělení truma- kněžského desátku a levitského desátku musíme oddělit ze své úrody i maaser šeni- 2.desátek. Ten se odděluje v 1., 2., 4. a 5. roce sedmiletého cyklu (šmity). Ve 3. a 6. roce se tento desátek dává chudým. V 7. roce nejsou žádné desátky. aser teaser - budeš odvádět Raši- midraš Tanchuma si všímá zařazaní micvy desátku k předchozí micvě: Tóra naznačuje, že pokud někdo opomene dát stanovené desátky, nutí B-ha, aby přivodil horký suchý výchovní vítr, který ještě měkká obilná zrna v klasech uvaří. Tanchuma dále říká, že výraz teaser lze číst zbohatneš. Tóra nás tím učí, že dáváme-li desátky, neproděláme na tom- v kontrastu k lidem, kteří tvrdí, že nemohou přispívat na dobročinnost, protože se bojí zchudnutí. Že desátky spíše rozhojní jmění majitele, než by ubraly, je doloženo také u Mal 3:10: přinášejte do mých skladů desátky zkoušejte Mne což vám neotevřu okna nebes a nevyleju na vás požehnání? šana šana - rok co rok Raši- Moudří z tohoto výrazu odvozují, že je zakázáno použít úrody jednoho roku na desátky za jiný rok. veacholta lifnej hašem - a budeš jíst před Hospodinem 6

7 Raši- Verš mluví o maaser šeni, jediném desátku, který se má jíst před Hašem, tj. v Jeruzalémě. O levitském desátku viz Nu 18: 21-24, 31. lemaan tilmad lejira - aby ses učil bát Chinuch- Jeruzalém byl sídlem sanhedrinu, bylo tam spousta moudrých mužů a toraických učenců, zatímco Židé jedli své desátky a oběti, setkávali se s velkými osobnostmi a učili se od nich, takže každá rodina v Izraeli měla aspoň jednoho svého člena, který byl,obeznalý v Tóře Rašbam- Jiný výklad: poutníci viděli jeruzalémský Chrám- kde byla B-ží přítomnost- i kohanim vykonávající oběti a leviim, obstarávající hudební doprovod- to vše plnilo duše přihlížejících úctou k B-hu a bázní. vechi- jirbe mincha haderech - kdyby cesta příliš dlouhá Sifrwe, Malbim- Verš udává 3 důvody, proč někdo snad nechce nést svůj maaser šeni do Jeruzaléma: 1/ cesta je příliš dlouhá, tj. ztratí mnoho času 2/ je pro něho příliš těžké desátek tam nést, 3/ vzdálenost je tak velká, že není praktické tam produkty nést. Ale Talmud (Makot 19b) říká, že člověk smí vykoupit desátek, i když je na krok od hradeb Jeruzaléma. vesamachta - a radovat se Sifre- Když někdo použije peněz maaser na zakoupení obětí, musí to být šalmej simchapokojné oběti radosti. Ježto verš říká, že desátek se má sníst, nesmí se za peníze maaser koupit oběti pozdvihování- olot, protože ty se celé spalují na oltáři. vehalevi lo taazvenu - neopustíš levitu Raši- Židé nemají zanedbávat levity, mají se ujistit, že dostali svůj stanovený desátek Ibn Ezra- i když svůj maaser šeni jíš s levitou, má stále právo na svůj vlastní desátek. Oddělení desátků Pokud někdo opomene rozdat kterýkoli ze stanovených desátků během tří let, musí je všechny dát příslušným příjemcům do Pesachu 4.roku, viz také 26:12-15 Jiný výklad: Verš mluví o micvě dát maaser anidesátek chudého. Na konci tří let, kdy byla sklizena a zpracována úroda 3.roku, musíme oddělit a označit desátek, který se dává chudým, jak uvedeno ve verši 29. (Ibn Ezra, Rambam, Sefer HaMicvot ase 130) halevi vehager vehajatom vehaalmana Tóra vypočítává ty, u nichž je pravděpodobné, že budou chudí- levi, proselyta, sirotek, vdova- ale lze dát komukoliv potřebnému. Odpuštění dluhu v sedmém roce Jako Tóra přikazuje, že úroda se v 7. roce ponechá v polích a sadu, aby si kdokoliv mohl vzít (Lv 25:5-7), tak také přikazuje, že na konci sedmého roku jsou smazány dluhy. Prominutí dluhu se nevztahuje na nežidy, tím se naznačuje, že odpuštění dluhu je laskavost, kterou máme projevovat svým bližním Židům, neboť kdyby vybírání dluhů bylo nečestné, bylo by zakázáno je vybírat i od nežidů. et-reehu veet-achiv - svého bližního bratra Sifre- Výraz bližní vylučuje každého, kdo není Žid, bratr to dále specifikuje. Učíme se z toho, že zákony odpuštění dluhu se nevztahují na nežidy, kteří jsou usazeni v zemi a zachovávají noachické zákony- i když mají Židé přikázáno projevovat jim přízeň, ze zákonů šmity jsou vyloučeni, protože to nejsou bratři. et achicha - se svým bratrem Sifre- Pouze osobní dluhy s tvým bratrem jsou smazány, pokud je dluh podložen zárukou, není předmětem šmity. efes ki lo jihje vecha evjon - ať není u tebe potřebného Ibn Ezra- I když máme příkaz odpustit dluh- to naznačuje, že vždy budou lidé závisící na velkodušnosti druhých- neznamená to, že chudoba je nevyhnutná, B-h zruší chudobu i nutnost vypůjčovat si. Raši- Podmínkou je, že celý národ bude konat micvot, protože dokud národ nebude zachovávat Tóru, chudoba bude potřebný ze země nevymizí. im šamoa tišma - budeš-li poslouchat Raši- Ze složeného slovesného tvaru usuzují Moudří: jestli budeš poslouchat málo, budeš smět slyšet hodně. Odměnou za vykonání micvy je příležitost moci vykonat podobnou micvu, např. kdo svědomitě koná micvu cicit, bude odměněn krásným oděvem, k němuž si může připevnit cicit. Malbim- Zde jde o jiný druh odměny: za velkodušnost k chudobným lidem bude Izrael odměněn takovým blahobytem, že už nebude chudých ani nutnosti konat tuto micvu; Tóra nás utěšuje, že Izrael dostane příležitost konat ostatní micvot a získat hlubší průnik do učení Tóry. Mít vřelé srdce a ruku otevřenou Člověk se nemusí bát dávat milodary nebo půjčit peníze: Žid se nikdy nesmí ptát, zda dát nebo ne, ale pouze, komu a kolik. evjon meachad achejcha beachad - potřebný z bratří..z města v zemi Raši, Sifre- Moudří odvozují z tohoto verše pořadí, v jakém se má pomáhat: 1/ potřebná osoba- kdo je zoufale chudý, 2/ bratři, tj. bližší příbuzní, 3/ někdo z tvého města, tj. chudý z tvého města má přednost před chudým odjinud, 4/ v zemi- chudí z Erec jisrael mají přednost před chudými z jiných zemí. lo teamec velo tikpoc - nezatvrdíš nezavřeš Raši- Tóra se obrací k dvěma typům lidí: tomu, kdo se nemůže rozhodnout, zda má či nemá dát, říká B-h nezatvrdíš své srdce a tomu, kdo chce dát a v posledním okamžiku couvne, říká nezavřeš ruku. Verš naléhá na ty, kdo zůstávají neteční: člověk před tebou je tvůj potřebný bratr, odmítneš-li jeho prosbu, možná se staneš jeho bratrem v chudobě. patoach tiftach et-jadcha - otvírej svou ruku 7

8 Raši- Složený tvar slovesa nám říká, abychom dávali znovu a znovu a nepřestali po prvním či druhém skutku. Verš dále říká, že je-li potřebná osoba příliš hrdá, aby přijala milodar, máme jí půjčit, co potřebuje. I když člověk nemá povinnost vyhovět bohatému prosebníkovi, má se pokusit dát mu, co mu chybí podle jeho individuálních potřebten, kdo byl kdysi bohatý a o vše přišel, nemůže vystačit s tím, co stačí někomu, kdo byl vždy chudý. jevarechecha hašem Hospodin ti požehná Blížící se 7.rok je možná postrachem mnoha věřitelů, poněvadž jestli dlužník včas nezaplatí, dluh bude smazán. Tóra říká, že takový strach je hřích a ukazuje na nedostatek víry v B-ha- i kdyby půjčka skutečně byla naprosto ztrátová, B-h zaručuje Své požehnání, to je víc než jakákoli ztráta. ki lo-jechdal evjon - potřebný ze země nezmizí Ralbag- To je výzva přispívat na dobročinnost a půjčovat. Chudoba je stálý jev a dnešní boháč může být zítra chudák, milodary, které člověk dnes rozdá, se mu možná v budoucnu vrátí. Židovský otrok Mizrachi- Žid může být prodán do otroctví dvojím způsobem: 1/ prodá sám sebe, aby získal peníze (Lv 25:39), 2/ je prodán soudem, aby zaplatil, co ukradl (Ex 21:2). Náš verš mluví o druhé možnosti, protože prodej je popsán pasívním tvarem slovesajimacher=bude prodán, tj. prodej provádí někdo jiný, ne člověk sám. Raši- K tomu, co uvádí Ex, dodává náš verš toto: 1/ židovská služka, která může být prodána svým otcem jen jako dítě (Ex 21:7-11) bude svobodná po 6 letech a 2/ když skončí období služby, musí pán dát odcházejícímu služebníkovi štědré dary, viz Ex 21:2-11, Lv haaneik taanik- štědře ho obdaruješ Výraz obdaruješ říká, že pán by měl cítit povinnost dát odcházejícímu služebníku nikoli bonus, ale takový dar, který pozvedne jeho sebeúctu a reputaci. vezacharta - pamatuj Raši- I ty jsi byl otrokem a když ses stal svobodným, B-h způsobil, že ti Egypťané dali bohaté dary a ještě jsi zvětšil své bohatství kořistí po utonutí egyptského vojska. ki tov lo imach- je mi s tebou dobře Moudří z toho vyvozují, že židovský otrok musí mít stejnou životní úroveň jako jeho pán: musí být s tebou v jídle i pití- neměl bys jíst bílý chléb, když on jí černý, ani spát na polštářích, když on spí na slámě (Kidušin 20a). veaf laamatcha taase-ken - stejně učiníš otrokyni Raši- Povinnost pána štědře ji obdarovat na odchodnou; služka nemá možnost nechat si připíchnout ucho k veřeji a zůstat ve službě. ki mišne sechar sachir avadcha šeš šanimdvojnásob za šest let.. Délka doby, na niž se soukromý nádeník mohl zavázat, byla 3 roky (viz Iz 16:14), 6 let otrocké služby je tedy dvojnásobek toho, co mohl pán dohodnout s nádeníkem. (Kidušin 17a) Prvorozené zvíře jako oběť Prvorozené zvíře-samec je posvěceno svým narozením a dává se kohenovi, který je přinese za oběť (Lv 27:26, Nu 18:18). Zde Tóra mluví o majiteli zvířete a co dělat se zvířetem, které má vadu a je nepřijatelné k oběti. takdiš - posvětíš Raši- Cožpak Tóra neříká v Lv 27:26 o prvorozenci nikdo prvorozené neposvětí, protože je automaticky svaté od narození? Smysl verše je, že je zakázáno posvětit prvorozence k jinému druhu oběti, např. pokojné či oběti pozdvihování. Jiný výklad: I když byl prvorozenec posvěcen nebesy, je dobré, aby majitel sám označil zvíře jako posvěcené k oběti. Zákaz vykonávat s prvorozencem práci, stříhat vlnu atd. platí i pro prvorozené zvíře s vadou, protože má status posvěceného a vykoupeného zvířete. tochlenu - budeš jíst Raši ty odkazuje ke kohenovi, ježto Nu 18:15 označuje prvorozence za dar kohenovi. šana vešana - rok co rok Raši- Je lépe, když kohen zabije prvorozence během jeho prvního roku, ale když jej chová do druhého roku, je stále přijatelný. mum piseach o iver- vada kulhavost slepota Raši- Uvedenými příklady Tóra říká, že vada musí být viditelná a nevyléčitelná. Pokud zvíře má takovou vadu, nesmí se obětovat, ale bude osobním majetkem kohena. Nemusí je vykoupit. Tři poutní svátky Když Tóra vyzvala národ, aby přinášel maaser šeni a prvorozence do Jeruzaléma, vyjmenovává tři svátky, kdy Židé putují do Chrámu. Putování se nevyžaduje o Roš hašana a Jom kipur, proto tu nejsou uvedeny. Rb.Hirsch- Dt ze zabývá těmi příkazy a naučeními, které jsou důležité pro ustavení nové společnosti v Erec jisrael, tři poutní svátky jsou zmíněny kvůli své roli v zemědělském cyklu roku. Proto se vynechávají 4 druhy o Sukot a Šemini aceret. Pesach Raši- Verš 16:1 říká, že Pesach musí být v jarním měsíci a vyzývá národ, aby to dodržoval. Z toho Moudří vyvozují jedno ze základních pravidel židovského kalendáře: měsíc nisan musí vždy být na jaře a sanhedrin má povinnost přidat občas k 12 měsícům roku ještě třináctý, aby se nisan neposouval do jiného období. uvakar - skot Raši- Nemíní se doslovně, že se obětuje skot, pesachová oběť je pouze z bravu (Ex 12:2,5,21). Moudří vysvětlují, že je to odkaz na pokojnou oběťchagigu, která se obyčejně přinášela spolu s pesachovou, aby množství hostů na sederu se mohlo 8

9 nasytit masem,než sní minimální množství z pesachové oběti. tochal-alav macot - budeš jíst macot Chizkuni- Tj. kvůli oběti, která připomíná Exodus z Egypta. lechem oni - chléb strádání Raši- Připomíná útrapy, jež naši předkové podstupovali v Egyptě a také spěch, snímž opouštěli Egypt, když nastal čas jejich vysvobození. Sforno- Jiný výklad: Uspěchaný život Židů v otroctví jim neponechal čas ani nechat těsto vykynout, v letech otroctví jedli macot. Moudří vysvětlují, že slovo oni se může také vykládat jako promluv - odkaz na pesachový seder, kdy je maca na stole a lidé nad ním říkají mnoho slov. velo-jerae lecha seor - neuvidí u tebe žádný kvas Žid nesmí mít během Pesachu ve svém vlastnictví chamec. Maso pesachové oběti, jež byla zabita odpoledne před začátkem svátku, musí být snězeno během sederové večeře, co zbude do rána, je zakázáno a musí se následujícího dne spálit. baarev kevo hašemeš moed - odpoledne, když slunce zapadá Raši- Verš udává tři protichůdné časy pro pesachovou oběť: odpoledne; když slunce zapadátj. večer sederu; čas tvého odchodu- tj. následující ráno, kdy národ vyšel z Egypta. Tyto tři časy odkazují ke třem aspektům příkazu-oběť byla vykonána odpoledne, maso oběti se jedlo večer, a když něco zbylo do dalšího rána, stalo se nepřijatelným a muselo se spálit. ufanita vaboker vehalachta - ráno se smíš vrátit a půjdeš Raši- To není ráno po sederu, protože to je jom tov- svátek, kdy je zakázáno cestovat na delší vzdálenost a nosit věci, jež nejsou potřebné k zachovávání svátku. Verš míní ráno prvního dne chol hamoed- prostředních dní svátku, jež nejsou plně sváteční a říká nám, že člověk by neměl odcházet z Jeruzaléma hned po soumraku svátečního dne, ale zůstat aspoň přes noc, než se vydá domů.. Z toho se učíme, že člověk má setrvat na místě, kde může zakusit povznášející duchovní prožitek; podobně by také neměl hned spěchat ze synagogy po skončení bohoslužby. šešet jamim tochal macot - šest dní budeš jíst Raši- Ex 12:15 a zde verš 3 říkají, že macot se mají jíst sedm dní, tj. všechna moučná jídla během Pesachu musí být nekvašená. Tento verš naráží na příkaz, že dokud se o 2. dni Pesachu nepřinese oběť omeru, nesmí se jíst nic, co je připraveno z poslední úrody obilí (viz Lv 23:9-14). Náš verš tedy říká, že macot z poslední úrody se smí jíst jen šest dní. Tento výklad odpovídá celkovému kontextu, neboť verš 7 říká, že člověk se má vrátit domů druhý den svátku, aby po příchodu mohl jíst macot z poslední úrody 6 dní. (Rb.D.Z.Hoffman) Ibn Ezra- V doslovném významu říká verš, že po šesti dnech jezení macot zachovává se sedmý den jako sváteční. aceret - shromáždění Raši- kdy společně oslavujete svátek hostinou. Jiný výklad: slovo lze číst jako zdržení, tj. zdržet se od práce sedmý den. Sforno- Aslovo má význam koncentrovat, tj. na to, abys sloužil B-hu a zpíval mu chvalozpěvy. Rb.Hirsch- Poslední den svátku je čas, kdy má člověk utřídit své myšlenky a podněty ze svátku, aby si je uchoval i po skončení svátku. Šavuot Šavuot- týdny je jediný svátek, který se neudává kalendářním datem, ale odpočítáním sedmi týdnů od 2. dne Pesachu, kdy se přináší oběť- omer z první úrody ječmene. Raši- Tóra uvádí 8 kategorií lidí, které má Žid pojmout do své vlastní radosti: čtyři z nich jsou chudílevita, proselyta, sirotek, vdova, a další čtyři členové vlastní domácnosti- syn, dcera, otrok, služka. B-h říká tvoji čtyři (z tvé domácnosti) odpovídají mým čtyřem (chudým). Když ty potěšíš mé čtyři, potěším já tvoje. vezacharta - budeš si připomínat Raši- Když si připomeneš, že B-h tě vysvobodil z Egypta, abys zachovával Jeho příkazy, nebude ti zachovávání břemenem. Ibn Ezra- Jiný výklad: Když přivedeš svého otroka a služku na svou hostinu, připomeneš si své egyptské otroctví. Sukot taase -uděláš Narážka na micvu postavit suku- stánek (viz Lv 23:42-43) migarnecha - ze svého humna Raši- přes léto se má obilí nechat na poli, aby vyschlo, až do Sukot- před obdobím dešťů, kdy se sveze k uskladnění a prodeji. Jiný výklad: narážka na schah- zakrytí suky, které musí být z materiálu, který vyrostl v přírodě vehajita ach sameach - oddáš se radosti Raši- B-ží ujištění, že Sukot bude čas nepřerušené radosati. Moudří z tohoto obratu vyvozují příkaz obětovat pokojné oběti k oslavě Šemini aceret. Přijít do Jeruzaléma s obětmi Židé mají slavit poutní svátky v Jeruzalémě a přinést oběti: sváteční pokojné oběti- šalmej chagiga, oběti pozdvihování- olot rejach, přiměřeně k blahobytu, kterým je B-h požehnal. 9

10 Abraham Joshua Heschel Šabat (pokračování) Část třetí Věčnost v jednom dni Po šest všedních dnů je duch osamocen, nehlídán, opuštěn, zapomenut. V práci a námaze, utiskován starostmi, utláčen strachy, nemá člověk smysl pro nadpozemskou krásu. Ale duch čeká, až člověk k němu dojde.přiblíží se den sedmý. Starosti a napětí polevují s blížícím se příchodem veliké události. Šabat sice ještě nenastal, ale myšlenka na jeho blízkost způsobuje v srdci bolestnou touhu býti připraven a schopen jej přijmout. Sluší se, aby se každý připravil na příchod šabatu s největší péčí, přesně a s čistým svědomím, jakoby jeho dům měla opravdu navštívit královna nebo nevěsta s celým doprovodem. Co má člověk udělat? Radovat se a říkat: Jak velikou čest mi prokazuje, když chce pobýt pod mou střechou!" Měl by říci služebnictvu: Dejte dům do pořádku, všechno vyčistěte a vyzdobte, připravte postele k poctě hostů. Dám chléb, koupím maso a rybuobstarám všechno k jejich poctě." Takový člověk připraví sám jídlo na šabat, i kdyby měl služebníků tisíc. Což je něco většího než královna a nevěsta šabat? Něco vzácnějšího? Více než tisíckrát by se měl majitel domu obírat přípravami, i kdyby měl sto služebníků!" ( Sefer Chasidim, vulgáta 54.) Rabi Juda ben Ila se připravoval takto: Před začátkem šabatu mu přinesli mísu s horkou vodou. Umyl si obličej, ruce a nohy, oblékl se a posadil ve lněných šatech s třásněmi a byl jako anděl Pána zástupů." ( Šabat 25b. Někteří kabalisté si před začátkem šabatu umývají ruce a nohy, aby byli jako kněží v Jeruzalémě, kteří si museli umýt ruce a nohy před vykonáním svaté služby. Když rabi Chanina vstoupil v pátek odpoledne do řeky (v níž se vykoupal), poseděl rád ještě nějakou chvíli na břehu. Pak pozdvihl svůj zrak plný radosti a řekl, že tu sedí proto, aby potěšil anděla, který sestupuje a opět vystupuje k nebesům. Při příchodu každého šabatu říkal, že člověk povznesen do duchovního světa. Šťasten, kdo rozezná divy Páně!" ( Zohar III, 136b. HLd 8,6f) Když odpočívá veškerá práce, jsou zapáleny svíce. Tak jako Stvoření začíná slovy Budiž světlo!", začíná i oslava Stvoření zapálením svící. Paní domácnosti je ta, která přináší radost a zapaluje světlo, jež má vládnout atmosféře celého domu. A svět se stane místem pokoje. Přiblížila se hodina, jež odvádí našeho ducha od všedních myšlenek. Lidé se scházejí, aby pozdravili zázrak sedmého dne, zatím co šabat vstupuje do našich domová a srdcí. To je okamžik, kdy se probouzí spící duch a vchází do naší duše. Člověk osvěžený a povzbuzený, oblečen do svátečního, nad plamenem svíček povstává a probouzí se nevyslovitelným očekáváním a vnitřním poznáním Věčného. Tu jsou mnozí z nás přemoženi pocitem, že všechno, co by mohli říci, je jako v mlze. Naše duše není schopna takové velikosti, aby mohla slovy rozplést spletitost času a věčnosti. Chce se nám zpívat pro všechny lidi, pro všechny generace. Mnozí zpívají tu nejvznešenější: Píseň písni. Kolik citového odevzdání, kolik přetékající radosti je v ní! Jedinečná píseň lásky k Bohu, píseň trápení a touhy po domově, po nejsubtilnější vzájemnosti. Položíš mne jako pečeť na své srdce, jako pečeť na ruku svou. Nebo silné jako je smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost - uhlí její rezavé, plamen nejprudší. Vody mnohé nemohly by uhasit toho milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo chtěl dát všechen statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl. (Velepíseň 8,6.-7.) Odvanulo pomyšlení na trh marnosti, píseň je ve větru a radost ve stromech. Šabat se objevuje na světě a dává zaznít písni v nočním tichu: jeden den věčnosti. Kde jsou slova, jež by vyjádřila takovou sílu? Hlas Adonajův nad vodami... Hlas Adonajův přichází s mocí hlas Adonajův s velebností... a obnažuje i lesy: v chrámě jeho všichni volají: Sláva!" ( Ž 29,3a 4b) Pojď, milovaný, vstříc nevěstě! Nech nás vyjít a uvítat šabat! Sión leží v troskách, Jeruzalém leží v prachu. Po celý týden máme jen naději na vysvobození. Ale když přijde šabat, jsme v jediném okamžiku skutečně vysvobozeni, jakoby v této chvíli vanul duch mesiáše před tváří země. Svatost králova, sídelní město, vzhůru, povstaň! Vystup ze svých ruin! Už dost dlouho jsi obývalo v slzách... Setřes prach, povstaň! Postav své nádherné zdi, můj lide... Nebudeš se stydět ani rdít.proč se skláníš? Proč naříkáš? Rámě mého lidu tě vezme v ochranu, město bude znovu vybudováno na starých místech... 10

11 Váš Bůh se s vámi potěší, jako se těší ženich ze své nevěsty. Před poslední slokou povstane celá shromážděná obec a obrátí se k západu, na uvítání neviditelného hosta. Všichni skloní hlavu na pozdrav: Vstup v pokoji, koruno Pánova, přijď s radostí a veselím doprostřed vyvoleného národa. Vstup, milovaný vstříc nevěstě. Šabat přichází jako miláček, odlož strach a starost, zmizte, temné vzpomínky. Nadešla noc a nastává radost, přemíra blaženosti naplňuje naše smrtelná těla. Nevíme, jak bychom měli děkovat a jak bychom měli mluvit. V moudrosti otevři brány nebes... ty měníš časy... dáš zmizet temnotě před světlem... děláš rozdíl mezi dnem a nocí. Ale je ještě cosi většího než zázrak tohoto světa: duch. Následujeme jeho moudrost do jeho světa - spatřujeme Jeho Lásku. Ty miluješ svůj lid věčnou láskou, dům Izraele. Tóře, přikázáním, ustanovením a soudům jsi nás vyučoval.. Tvá láska nás nenechá zmizet ve věčnosti. Tu opět slyšíme slova Mošeho, jež nám vysvětlují, jak se učit, aby to odpovídalo Boží lásce: Budeš milovat svého Pána, Tvého Boha, z celého srdce, ze vší duše své a ze vší své síly. (Dt 6,5.) Pak čteme slovo Boží: Pamatujte, abyste všechna přikázání Boží vykonávali a nepouštěli se podle svého srdce a podle svých očí, kterých tak rádi následujete. Já jsem váš Hospodin, váš Bůh. A odpověď zní: Pravdivé a jisté je toto všechno-- On je Pán, náš Bůh, nikdo jiný, a my, Izrael, jsme jeho lid. Máme dost ducha, abychom pochopili jeho vládu a dokázali žít v jeho říši. Ale naše vůle je slabá a náš duch rozpolcený. Rozprostři nad námi Tvůj ochranný pokoj, veď a řiď nás svou dobrou radou... Zachraň nás svou svatou vůlí. Odedávna je tu myšlenka, že šabat a věčnost jedno jsou, nebo aspoň stejného významu: Sedmý den je znamením vzkříšení a příštího světa.", proto nemáme v tento den truchlit. (Vita Adam et Evae 41,1.- The Apocrypha and Pseudepigrapha, ed. Charles II i s L.Ginsberg, The Book of Adam, podle Jewish Encyclopedia je tato kniha čistě židovská) Jedna legenda vypráví: Bůh mluvil k dětem Izraele, když jim dával Toru: Moje děti! Když přijmete mou Toru a budete následovat mé příkazy, daruji vám navěky něco vzácného, co mám" A co", ptal se Izrael, je Tvá vzácnost, kterou nám daruješ, když budeme poslouchat Toru?" Příští svět!" Ukaž nám v tomto světě příklad toho příštího!" Šabat je obrazem příštího světa." ( Abeceda rabi Akivy, Otzar Midrašim, s.407- str.430- Midraš, citovaný v Kad ha Qemah, Šabat) Dávná tradice vysvětluje: Znamení budoucího světa má stejnou svatost, jakou má šabat ve světě tomto...šabat má svatost budoucího světa." (Mechilta k Ex 31,17.) Rabi Akiva, učitel rabi Šimona ben Jochaje, proklamoval stejnou myšlenku: Pro každý den týdne máme zvláštní píseň, kterou zpívali levité v jeruzalémském chrámu. První den zpívali Země jest Hospodinova", druhý den Velký je Pán" a tak dále. V sobotu zpívali žalm Píseň ke dni sobotnímu", píseň pro den, který bude ve věčném životě jediným šabatem a mírem." (Mišna Tamid - Roš hašana 31a) Odkud víme, že se to týká jen soboty? Je to čas, kdy pití a jídlo jsou ještě pozemské. Ale spravedliví sedí na trůnech s korunami na hlavách a radují se z nádhery Šechíny - Boží přítomnosti. (Avot de rabi Natan, kpt.1.- Berachot 17a.- Midraš Tehillim, kap 92, vyd. Buber s.201a/) Podle Talmudu je šabat me ejn olam ha-ba, tj z věčnosti či z budoucího světa. Myšlenka, že můžeme již za svého života prožit něco jako věčnost, je pro pohany pohoršující a pro židy objevná. Pro rabi Chajima je něčím víc než pouhým kousíčkem věčnosti; pro něho je šabat pramenem věčnosti -maajan, studnice, z níž prýští nebesa či život budoucího světa. Kdo se nechce naučit vychutnat šabat, dokud žije na tomto světě, kdo se nechce naučit milovat věčnost, ten v budoucím světě neochutná chuť věčnosti. Bude to smutný úděl pro toho, kdo se tam dostane nezkušený a nepoučený nádherou šabatu, až bude přiveden k branám nebes..."(rabi Solomon z Karlina) Židovská tradice nám nedává žádnou definici slova věčnost. Říká nám jen, jak můžeme věčnost či věčný život okusit už v tomto světě. Věčný život není daleko od nás, je do nás zakódován a vyrůstá z nás. Budoucí svět není tedy jen stav po naší smrti, který je připraven pro naši duši, až jednou opustí tělo. Bytí budoucího světa je věčný šabat, a sedmý den v tomto světě je zkouška věčnosti. ( O šabatu se říká v Birkat hamazon: Ať nám Milosrdný dá v dědictví den, který bude docela a úplně šabatem a odpočinek v životě věčném." Starost o věčný život není zakotvena v liturgii všedního dne (Kuzari III, s.20) V šabatové Amidě čteme čtyřikrát větu: Pane, Bože náš, dej nám v lásce a dobré vůli svůj šabat." Je to možná odkaz k šabatu jako synonymu příštího života, protože pozemský šabat je v moci člověka. Vypráví se příběh jednoho rabína, který přišel ve snu do nebe. Bylo mu dovoleno přiblížit se k rajskému chrámu, kde zasedali učenci Talmudu, tanaité, a studovali Talmud. Rabi byl zklamán a zeptal se: A toto je celý ráj?" Tu uslyšel hlas: Mýlíš se. Tanaité nejsou v ráji. Ráj je v tanaitech." Filosofie by se mohla z Bible mnoho naučit- pro filosofy je idea dobra tou nejvyšší ideou. Pro Bibli je ale dobro jen to předposlední. Nelze obstát bez svatosti; dobro je základna, svatost je vrcholem. Věci, které Bůh 11