Vizita! Vy, tam vzadu u koupelny! Neslyšeli jste? Běžte

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Vizita! Vy, tam vzadu u koupelny! Neslyšeli jste? Běžte"

Transkript

1 Kapitola 1 Vizita! Vy, tam vzadu u koupelny! Neslyšeli jste? Běžte zpátky do pokoje! Bude velká vizita! Hlas baculaté sestry Marušky rozprášil pacienty zevlující u dveří koupelny a zahnal je zpátky do postelí. Nemocniční chodba zůstala prázdná, jen občas se na škvírku pootevřely nějaké dveře a v nich se objevily číhavé oči. Velká vizita! Nemocniční událost číslo jedna. Na velké vizitě padají rozhodnutí o vytouženém propuštění domů i o dalších výkonech: prostě o všech těch příjemných i nepříjemných věcech, jimiž každé oddělení žije. Maruška ještě jednou přehlédla tichou chodbu a pak loktem šťouchla do Sylvie sklánějící se nad stojanem se sedimentacemi. Nezapomeň na sešit! Sylvie poklepala na šedivé desky ležící na vrchní desce sterilizátoru hned vedle sedimentací. Mám ho tady. Dopsala poslední údaj, nařídila sedimentační budík na další hodinu, zastrčila propisovačku do náprsní kapsy bleděmodrých sesterských šatů a přitom si udělala na světlé látce další nevypratelný čmáranec. Kolem kapsy jich byla spousta v různých odstínech propisovacích tužek, bůhví, kdo je tam dělal před ní; šaty už leccos pamatovaly, nebyla jejich první nositelkou, vyfasovala je spolu s dalšími šesti uniformami před necelými třemi týdny, když nastoupila do nového místa. Chvíli se čmáranec pokoušela nasliněným prstem vygumovat, ale když zahlédla Maruščin útrpný pohled, nechala toho a otočila se. Místnost za jejími zády byla plná bílých plášťů, nad nimiž se vznášel charakteristický šumot. Nikdo se neodvážil pro 5

2 mluvit nahlas, ta výsada patřila pouze primáři. Mezerou mezi dvěma bílými plášti ho zahlédla, jak se sklání nad psacím stolem. Vrchní malá, hubená a světlovlasá mu přičinlivě obracela stránky a polohlasně podávala informace. Zřejmě s nimi nebyl spokojen, protože se mračil pořád víc a nakonec rozzlobeně vybuchl: Nepovídejte mi takové hlouposti, kdybyste se trošku snažila, muselo by to tu dávno být! Jenže to byste musela trochu hnout zadkem! Jeho zvučný a netlumený hlas se nesl inspekčním pokojem a monotónní šumění hlasů okamžitě zmlklo; vystřídalo je ticho nabité napětím. Sylvie tázavě pohlédla na Marušku, ale ta jen zavrtěla hlavou a obrátila oči v sloup. Vrchní byla v tu chvíli rudá jako rak a do naprostého ticha polohlasem koktala jakési omluvy. Osobně se postaráte o nápravu! usekl její snažení šéfovský hlas a stejně odměřeným tónem dodal: V poledne to chci mít na stole! A teď bychom snad mohli jít na vizitu! Pohlédl na hodinky a s nespokojeným výrazem dokončil: Máme už zase zpoždění! Had bílých plášťů se vyplnil z pokoje. Sylvie s Maruškou kráčely až na ocase, před nimi šli dva mladí doktoři v čerstvě vymandlovaných a ještě neopotřebovaných pláštích a bavili se tím, že se pokoušeli přivázat staniční sestře Lence na pohupující se cop nafouknutou gumovou rukavici. Jelita! řekla Maruška, když viděla Sylviin pohled. Už aby zase táhli dál! Zněl v tom despekt, ti dva mladí, co tady na chirurgii byli na kolečku, znamenali v hierarchii oddělení ještě méně než Sylvie, která nastoupila před třemi týdny a s nikým se dosud nestačila spřátelit. Oni neuměli dohromady nic a budou muset absolvovat dlouhou praxi na dalších odděleních, než je vůbec pustí k atestaci, kdežto ona byla zkušená sestra, kterou už nikdo nemusel zacvičovat. Vyznala se dokonale v chodu chirurgického oddělení, takže před ní ležel jen jeden jediný úkol: prošlapat si cestičku k lidem, s nimiž bude příští měsíce a možná i roky pracovat. Ačkoliv se vrátila do krajské nemocnice, kam chodívala jako žákyně na praxi, na zdejším oddělení neznala nikoho. 6

3 Vystudovala obor dětská sestra a praktikovala na dětské chirurgii a ortopedii. To, že jí život zamíchal kartami jinak a stala se sestrou na oddělení pro dospělé, to už byla jiná věc. Ale měla praxi, a tak ji vzali hned, směnných sester byl pořád nedostatek. Mohlo se zdát, že je tedy všechno v pořádku, jenže... Návrat do krajské nemocnice znamenal roztržku s Oldřichem. Sehnal jí místo nepříliš vzdálené od špitálu, kde spolu začínali, a plánoval, jak za ní bude jezdit a jak možná na zdejší oddělení přestoupí i on, neboť nemocnice výhledově nabízela doktorům byty. Výhledově. Sylvii to slovo stísňovalo. Nemocnice byla nová a moderní, ale toho výhledového v ní bylo příliš mnoho. Včetně internátu sester. Sylvii na osobním ujistili, že internát bude dostavěn co nejdříve, ale ona nelenila a zajela se na staveniště podívat. To, co viděla, v ní mnoho nadšení nevzbudilo. Internát byl ve stavu zrodu, do šedavé zimní oblohy trčely opuštěné panely s prázdnými otvory pro okna. Vypadaly jako vykotlané zuby, protože nad nimi chyběly stropy. Nedalo se ani poznat, zda stávající tři patra jsou konečnou fází, či na ně přibude ještě něco. Přestože byl pracovní den, stavba vypadala mrtvě, jediný pohyb zazna menala Sylvie v dálce na střeše nového pavilonu interny. Chápala, že nemocniční provozy mají přednost před internátem, ale na optimismu jí to nepřidalo. Přesto chtěla Oldřichovi vyhovět, pokoušela se najít podnájem, ale měla smůlu. Pokoje, které se nabízely, byly pro její kapsu příliš drahé a všechny bytné při pohledu na její mladou tvář zdůrazňovaly, že jakékoli pánské návštěvy nepřipadají v úvahu. Měla z toho nepříjemný pocit, jako by ji ty baby dopředu cejchovaly. Oldřich jí vyčetl, že se málo snaží, že kdyby opravdu chtěla... Byla podrážděná, zoufale potřebovala místo, nechtěla, aby ji úřady obvinily z příživnictví. Oldřichova slova její podráždění ještě znásobila. Snad poprvé se skutečně pohádali. A v té hádce mu vyčetla, že kdyby mu skutečně záleželo na tom, aby byli spolu, nežil by dál v bytě s Janou. Už když ta slova vypustila z úst, věděla, že přestřelila. To téma bylo tabu a mělo tabu zůstat. Zvlášť teď, když Janu propustili z nemocnice. Srážka s autobusem 7

4 pro ni nakonec dopadla dobře. V těchto dnech čekala na rehabilitaci a pak na protialkoholní léčbu. Údajně s ní sama souhlasila. Sylvie tomu nevěřila. Připadalo jí, že se všechno opakuje. Jana Fišerová měla vždycky navrch a Oldřich zůstával dál v soukolí oněch podivných vztahů svazujících ho s minulostí. V té době se paní Vojtěchovská snažila přemluvit dceru k návratu domů. Zjistila, že v krajské nemocnici stále přibírají sestry, a dokonce se sama byla zeptat na osobním, zda by Sylvii přijali. Jana Fišerová odjela do rehabilitačního ústavu a Oldřich nastoupil stáž, o kterou dlouho žádal a která mu teď vyšla poněkud nevhod. Sylviina podrážděnost stoupala. Všechno se jí hroutilo pod rukama a jediný, kdo jí nabídl pomoc, byla matka. A tak se vrátila domů a nastoupila do krajské nemocnice na chirurgii. V současné době to bylo jediné možné řešení. Napsala o tom Oldřichovi, ale žádná odpověď nepřišla. Už tři týdny. Její zlost pomalu vyprchávala, zůstal jen pocit ztráty. A bolestivá nevíra, že to přece nemohlo jen tak skončit. Z banální roztržky, ze souhry nepříznivých náhod... Kam zíráš? přerušila její myšlenky Maruška a dloubla ji do boku právě včas, aby neporazila vrchní sestru úslužně otvírající primáři dveře dalšího pokoje. Sylvie zahnala nepříjemné vzpomínky a pokusila se soustředit na neměnný rituál před další postelí pacienta. Ale myšlenky se jí pořád rozbíhaly. Doma to bylo ještě horší, než se původně obávala. Ne, že by jí někdo dělal scény. Spíš naopak. Matka se snažila chovat, jako by se nic nedělo, a její křečovitá snaha o docela normální rodinu ještě zvyšovala dusivé napětí v bytě. Otec Sylvii ignoroval. Naprosto a důsledně. Vyhýbala se společným setkáním jak mohla, domů chodila nepravidelně, jak měla právě směnu, a hned odcházela do bývalého dětského pokoje stále ještě zarovnaného přespočetným nábytkem z tetina bytu. Matka ji nabádala, aby si pokoj upravila podle svého, ale Sylvie se o to ani nepokusila. 8

5 Byla tu jako v podnájmu a vlastně nepředpokládala, že se zdrží dlouho. Pořád čekala. Něco se přece musí stát. Něco. Něco s Oldřichem... Pořád si v duchu představovala, že se tu najednou objeví a všechno změní. Paní Vojtěchovská zřejmě tušila, co se dceři honí hlavou, ale držela se zpátky, na nic se nevyptávala, a Sylvie jí za to byla vděčná. Ráda by tu vděčnost nějak vyjádřila, ale v rodině nebylo zvykem ventilovat city, tak se alespoň snažila ukázat dobrou vůli. Když se vracela z noční do prázdného sídlištního bytu, pokaždé uklízela a gruntovala, jako by na tom záležela její další existence. Sama cítila, že je to hloupá a zbytečná práce, ale nenapadlo ji nic chytřejšího. Tři týdny. Tři týdny zpátky doma... Navštívila dvě nejlepší kamarádky z dětství, obě byly vdané, jedna měla malé dítě a druhá ho co nevidět bude čekat. Poslouchala o starostech mladých manželství a říkala si, že jí něco takového ještě dlouho nehrozí. Ona si nemohla dovolit ani manželství, ani dětičky. Ačkoli něco na tom bylo. Když i představila perspektivu svého života, nic více vzrušujícího ji nečekalo. Dědeček živnostník a bratr emigrant jí značně snížili laťku životních možností. Žádné další studium, žádné cestování. Žádné poznávání něčeho nového, úžasného. Mohla chodit do práce, mohla se vdát a mít děti. A jednou s nimi třeba pojede za přispění ROH do Bulharska nebo do Rumunska k moři. Jenže toužila po Řecku, po Itálii, po Francii. Na vlastní oči vidět Akropoli, Andělský hrad, Eiffelovku a zámky na Loiře. Denně chodila do práce kolem Čedoku, kde nedávno vyvěsili letošní nabídky a na oddělení poslouchala zasvěcené rozpravy o devizových příslibech (manžel vrchní sestry byl důležitým zvířetem v oné instituci, kde je schvalovali), a snila o tom, že se stane nějaký zázrak a ona jen tak sedne do vlaku a s pasem a batohem projede Evropu... Co je to s tebou? dloubla do ní Maruška a tentokrát to dloubnutí už nebylo tak přátelské jako předtím. Vzpamatuj se! Primář se na tebe kouká! Ať tě nesprdne přede všemi! Promiň, není mi dobře, hlesla Sylvie mdle. Zase ta hlava? 9

6 Jo. Nikdy dřív mě nebolela, teď se z ní můžu zbláznit. To je asi tím zdravým severočeským ovzduším. Nejspíš jsem se neměla vracet... Já počkám, až si to tam laskavě doříkáte! ozval se vzápětí řezavý hlas. Sylvie polekaně vzhlédla a prudce couvla. Všechny oči se upíraly přímo na ni. Určitě to bude něco důležitého, když to musíte řešit zrovna při vizitě! Cítila, jak se jí do tváří vlévá červeň a pokusila se něco zakoktat na omluvu, ale Maruška do ní strčila a tak rychle zmlkla. Oči se pomalu odvracely, nejdéle upřený zůstal pohled vrchní sestry. Ach jo, pomyslela si Sylvie rezignovaně, právě jsem si zadělala na další průšvih. Při mém štěstí s vrchními sestrami... Horko ve tváři nepolevovalo, ráda by nějak zamezila tomu nedůstojnému červenání, ale pokaždé ji zaskočilo a ona měla na sebe zlost. Sevřela pevněji sešit, přestala se schovávat za Marušku a postoupila dopředu. Od postele nemocného se nesly obvyklé otázky a odpovědi jednoho ze sekundářů. Velká vizita pokračovala. Vrchní sestra už byla zase vepředu, ale staniční Lenka, která si právě odvazovala z copu nafouknutou gumovou rukavici, řekla po straně: Tak už se seberte, co je to dneska s vámi? Není vám dobře? Ne, to nic není, zavrtěla Sylvie hlavou, ale asi to neměla dělat, protože najednou ztratila rovnováhu, podlaha se jí zahoupala pod nohama a světlý pokoj s půltuctem jasně planoucích zářivek zčernal. Jste taková divná, slyšela ještě Lenčin hlas těsně předtím, než jí začalo hučet v uších. Já omdlím, blesklo jí hlavou, a než se nad tou představou stačila vyděsit, podlomila se jí kolena a ona se podél otevřených dveří nemocničního pokoje sesunula k zemi. 10

7 No tak, už se nám probírá. Mužský hlas zazněl Sylvii těsně nad hlavou. Jak se vůbec jmenuje? Jmenuje se Sylvie. To byla Maruška a mluvila trochu roztřeseně. Slyšíte mě, Sylvie? opakoval mužský hlas. Ne, nezvedejte se! dodal důrazně, když se automaticky pokusila posadit. Míváte to často? Sylvie otevřela oči. Nad ní se skláněl starší sekundář doktor Bláha, napravo od něj stála Maruška s tonometrem v ruce. Míváte to často? opakoval. Ne, ještě nikdy se mi to nestalo, řekla sotva slyšitelně. Cítila se mizerně. Uvědomovala si, že nejen omdlela při velké vizitě a strhla tak na sebe nežádoucí pozornost, ale že navíc není na pokoji, kde se to stalo, ale na sesterně. Znamenalo to, že ji sem museli přinést! Poslední dobou si stěžovala na bolesti hlavy, řekla Maruška úslužně. Nejspíš je to z toho. Změřte jí tlak! Doktor Bláha uchopil Sylviino zápěstí a s pohledem na hodinky spočítal puls. Pijete dost tekutin? Ano. Těhotná nejste? No to určitě ne! Ta otázka Sylvii vzpamatovala rychleji než Maruščina opatrná péče. Berete na to bolení hlavy nějaké léky? pokračoval doktor Bláha v rutinním výslechu. Ráno jsem si vzala Algenu, kývla Sylvie hlavou k lé kárně, kde se za sklem mezi analgetiky červenalo víčko oblíbeného prostředku na bolení čehokoli. Jenom jednu? Ano. Sto deset na šedesát, hlásila Maruška. Sejmula napůl vyfouklou manžetu tonometru ze Sylviiny paže a důkladně ji srolovala, aby se dala zastrčit zpátky do bakelitového pouzdra. Máte nízký tlak, řekl doktor Bláha. A dneska je tady dost přetopeno, někdo by občas mohl vyvětrat. 11

8 Otočil se k oknu a Sylvie se na lehátku pomalu posadila. Hlava se jí už nemotala, ale žaludek měla jako na vodě. Uvařím ti kafe, nabídla se Maruška. A v lednici je nějaká Becherovka, dáš si panáka a to ti tlak spolehlivě zvedne. Nedržíte nějakou dietu? zeptal se doktor Bláha. Otevřel dokořán dvoukřídlé nemocniční okno a vpustil na sesternu závan městského smogu. Ne. A snídala jsi? zeptala se Maruška po straně. Ne. Nestačila jsem to. Dopoledne nikdy nemám hlad. Tak to bude tím, pokývla Maruška hlavou. Já kdybych se nenasnídala, omdlela bych jako špalek už v sedm ráno. Pojď se najíst, od snídaně zbyly nějaké housky a mlíko. Já ti mezitím uvařím kafe. Doktor Bláha se rozkašlal, zavřel okno a z kapsy vytáhl krabičku Spart. Zkusím se otrávit něčím příjemnějším, podotkl. Cestou ke dveřím sebral ze stolu pohozený fonendoskop, zastrčil ho do kapsy a naposled se otočil k Sylvii. Myslím si, že to nic není. Poslechněte Marušku, najezte se a dejte si kafe. A s tou hlavou... kdyby vás to hodně trápilo, přijďte za mnou, já zavolám na neurologii, ať se na vás podívají. Děkuji, řekla Sylvie tiše. Zůstala sedět na lehátku a otevřenými dveřmi kuchyňky pozorovala Marušku, jak chystá hrníčky na kafe. Pořád se cítila mizerně a navíc měla na sebe zlost. Až do dnešního dne pokládala omdlení za románový prvek nebo za projev hysterie. A teď se jí to stalo zničehonic uprostřed velké vizity. Nepochybovala, že tohle si všichni zapamatují. Taková směšná pitomost! Jak jsem se dostala sem na lehátko? zeptala se přicházející Marušky. Přinesl tě Roman, no ten kolečkář, co přivazoval Lence na zástěru rukavici. Ještě tohle! pomyslela si podrážděně. Mechanicky si vzala od Marušky housku, ale když zaslechla na chodbě hluk přibližujícího se davu, položila ji a popadla připravenou láhev infuzního roztoku. 12

9 Půjdu přepíchnout kapačku na dvanáctku, řekla chvatně a vytratila se přes kuchyňku dřív, než zbytek velké vizity dorazil na sesternu. Ale nepříjemnému rozhovoru se stejně nevyhnula. Staniční Lenka ji zastavila na chodbě, když se vracela s prázdnou infuzní lahví. Už jste v pořádku? Ano. Omlouvám se, nechtěla jsem způsobit takový rozruch. Asi na mě leze chřipka. Není divu, ukázala na šedavou pokličku smogu za okny. Už jsem si odvykla, a teď mě to zřejmě porazí. Staniční sjela pohledem její štíhlou postavu a pro formu se ujistila: Opravdu nejste těhotná, že ne? Protože jestli ano, tak opravdu nevím, kdo bude sloužit všechny noční. Sotva nám někdo nastoupí, je v tu ránu na mateřský. No já určitě ne! ohradila se Sylvie důrazně, protože ta otázka ji už začínala rozčilovat. Jako by nebyl jiný důvod, proč se mladé holce může udělat slabo! Ale když odpoledne visela na tyči v přecpaném autobuse městské dopravy a z provlhlých kabátů a vlasů jí do chřípí stoupal zapařený odér davu, udělalo se jí skoro stejně špatně jako na vizitě. Musela vystoupit o dvě stanice dřív a zbytek cesty dojít pěšky. Procházka jí udělala dobře. Nahoře nad městem byl vzduch čistší, šedavá poklička smogu seděla níž a milosrdně zakrývala nevlídnou šeď ulic staré zástavby. Zhluboka dýchala a snažila se co nejrychleji potlačit pocit slabosti a nevolnosti a přitom si v duchu říkala: To přece není samo sebou! Co když... co když nakonec mají pravdu? Otázka, která jí ráno připadala absurdní, ba dokonce urážlivá, se začala zhmotňovat. Co když... bylo by tak nemožné, aby otěhotněla? Naposled se milovala s Oldřichem asi před měsícem. Těsně předtím, než se pohádali a on odjel na stáž. Opřela se o zábradlí a nepřítomně hleděla dolů na město. V duchu se snažila počítat, ale dny se jí pletly. Kalendář, kam si kreslila křížky, zůstal v tetině zapečetěném bytě. Před 13

10 třemi týdny, když nastupovala do zaměstnání, musela v rámci vstupní prohlídky i na gynekologii, a když se jí ptali na termín posledních měsíčků, uvedla rychle nějaké datum čtrnáct dní zpátky, protože jí bylo hloupé přiznat, že si to nepamatuje. Přestala počítat a snažila se co nejchladněji zvážit eventualitu případného těhotenství. Byli s Oldřichem milenci už půl roku. Dával si pozor. I když... Věděla, že ho bývalá žena obviňuje z toho, že nemají děti. Dokonce se jednou zmínil, že mu to vyčetl i vlastní otec. Ale jinak o tom nemluvili, měli jiná, palčivější témata: tetu Emílii, zchátralý dům, Janu a její pití... Náhle ji rozrazila zima. Březnový vítr ji uhodil do tváře a profoukl tenkou bundu i vybledlé džínsy. Odlepila se od zábradlí a vydala se na další cestu do svahu. Kdyby to náhodou byla pravda... Možná ani ten vítr nebyl tak studený, možná ji mrazila představa, co by ji čekalo doma, v práci... Není to pravda! Ujišťovala se opakovaně. Určitě to není pravda! Prostě se mi jen udělalo špatně. Jsem přetažená, nervózní a lítostivá, protože Oldřich se celou dobu neozval. Hlava mě bolí ze smogu a unavená jsem z toho, že mi nedělá dobře třísměnný provoz. Byla jsem zvyklá na dvanáctky, tyhle osmičky jsou k zbláznění. A vůbec nejhorší jsou odpolední, den je stejně zabitý, dopoledne člověk nic nestihne, a ty návraty domů za tmy a věčného mrholení... Vymýšlela si různé důvody, protože si nechtěla přiznat, že ještě před třemi měsíci by jí takové hlouposti vůbec nevadily. Smog, mrholení, práce do noci, to všechno byly nepodstatné drobnosti. Zapnula by si bundu až ke krku a běžela by dolů z kopce a pak prázdnými tmavými ulicemi a těšila se na teplo kachlových kamen a na Oldřicha... Pojedu za ním, rozhodla se najednou. Zítra mám noční, to znamená celý den volno. Ráno vlakem do Prahy a odpoledne zpátky. A můžu se třeba zastavit u bráchy na Jižním městě, pokud k němu vůbec ještě trefím. Hned se jí šlapalo lépe. No ano, udělá si výlet do Prahy. Ne že by chtěla Oldřichovi sdělovat, že asi... že možná. Ne, to 14

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Kapitola IV. Mezizemí

Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. * Mezizemí * Brána 95 Známý neznámý Poslední zpráva k vám prý nedorazila celá. Začnu tedy znovu od místa, kdy jsem přišel na to, jak použít klíč k bráně. Vložil jsem

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15 Kapitola 15 Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Na chvilku se mu podařilo zapomenout na vlastní problém a ztratit se v potrhlém světě plivající lamy. Slečna Petunie byla bez sebe

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Copyright 1974 by Jill Murphy Cover Illustration Jill Murphy, 2009 Illustrations Jill Murphy, 2009 Translation Michaela Tychtlová, 2009 NAKLADATELSTVÍ XYZ, s. r. o., 2009, 2012 ISBN 978-80-7388-708-7 KAPITOLA

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Pražský hrad - Daniel Křišík

Pražský hrad - Daniel Křišík Pražský hrad - Daniel Křišík V létě jsem byl s rodiči na Pražském hradě.na hrad jsme dorazili před dvanáctou hodinou,kdy se koná slavnostní výměna stráží.vojáci měli vše perfektně nacvičené,nikdy jsem

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek.

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek. BYLINKY PRO ŠTĚSTÍ Každý krok v životě je krokem ke smrti pravil jeden francouzský dramatik. Stejná slova nyní zašeptal Richard do ticha nemocničního pokoje. Považoval je za výrok natolik kritický a reálný,

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili ~~~ Nemluvil. Celou cestu autem se díval z okýnka. Dva dospělí na předních sedadlech se spolu tiše bavili. Mohl by poslouchat, kdyby chtěl, ale on nechtěl. Chvíli, na tom úseku silnice, který občas zaplavovala

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala.

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. 1. kapitola Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. Nevypadáte, jako byste jedla tolik, kolik potřebujete. To vím líp než vy. Neřekla jsem to drze, jen s jistotou.

Více

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci?

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci? Účastnice A: No asi nic moc, protože jsem neměla práci a nikde jsem ji nemohla najít. No doufám, že mi pomůže? Myslíte jako najít práci nebo obecně? No hlavně tu práci, no a pak se budu mít jako celkově

Více

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala 2. Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala z postele. Když měla špatné dny, musel jsem jí nosit

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Jan Kameníček VACANT

Jan Kameníček VACANT Jan Kameníček VACANT Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz VACANT U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S 1 6

Více

Vyprávění z časů vikingů

Vyprávění z časů vikingů Leif Nordenstorm Arne syn náčelníka Vyprávění z časů vikingů K A V A P E C H ARNE, SYN NÁČ ELNÍKA Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h

Více

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla prv čte pro ky ní ňáč prv čte pro ky ní ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla Upozornění pro čtenáře a uživatele

Více

č. 1 2011/2012 NAŠE SPOLEČENSTVÍ VOJTA SE PTÁ, PROČ

č. 1 2011/2012 NAŠE SPOLEČENSTVÍ VOJTA SE PTÁ, PROČ č. 1 2011/2012 NAŠE SPOLEČENSTVÍ VOJTA SE PTÁ, PROČ 1. září je den, který nemá většina dětí moc ráda. Každý ví, proč. Jasně. Začíná škola. I pro Vojtu. První cesta po prázdninách do školy byla pro Vojtu

Více

M. M. Cabicar PSTRUŽÍ SMRŤ

M. M. Cabicar PSTRUŽÍ SMRŤ 1 M. M. Cabicar PSTRUŽÍ SMRŤ 2 Copyright: Autor: M. M. Cabicar Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-7512-100-4 (epub) 978-80-7512-101-1 (mobipocket) 978-80-7512-102-8 (pdf) 3 Seděli

Více

Kateřina Gutwirthová Ennerdale. 2. dopis 24. 10. 2009 Mnoho tváří JAR. Sanbonani z JAR,

Kateřina Gutwirthová Ennerdale. 2. dopis 24. 10. 2009 Mnoho tváří JAR. Sanbonani z JAR, Sanbonani z JAR, měsíc se s měsícem sešel a já už jsem skoro 2 měsíce v JAR. Zatímco k vám přišel podzim, k nám dorazilo jaro a s ním mnoho změn. S prvním jarním dnem k nám přišly 30 ti stupňové teploty,

Více

MATĚJ A STEGOSAURUS. prro prv. v ňáč ky. Z. Pospíšilová / I. Autratová

MATĚJ A STEGOSAURUS. prro prv. v ňáč ky. Z. Pospíšilová / I. Autratová Také miluješ dinosaury jako Matěj z téhle knížky? Pak je tento neuvěřitelný příběh právě pro tebe! S Matějem a jeho dinosauřím kamarádem tě čtení bude bavit jako procházka po dinoparku. Některé knihy mají

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát. Nemám tím na mysli běžnou nespavost. O nespavosti já totiž něco málo vím. Na vysoké škole mě už jednou podobná

Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát. Nemám tím na mysli běžnou nespavost. O nespavosti já totiž něco málo vím. Na vysoké škole mě už jednou podobná Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát. Nemám tím na mysli běžnou nespavost. O nespavosti já totiž něco málo vím. Na vysoké škole mě už jednou podobná záležitost postihla. Říkám podobná záležitost, poněvadž

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit.

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit. KAPITOLA 1 Probudím se s jeho jménem na rtech. Will. Ještě než otevřu oči, znovu jej spatřím, jak se hroutí k zemi. Mrtvý. Mou vinou. Tobias se ke mně sehne a stiskne mi levé rameno. Vlak kodrcá přes pražce

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty AUTOR Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Plánuješ něco na víkend? ptal se mě Mario. Ehm něco s tebou? zeptala jsem se s úsměvem, protože mi došlo, že on něco plánuje. Přesně, usmál se, napadlo mě, že bychom

Více

S dráčkem do pravěku

S dráčkem do pravěku S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.

Více

Následovala malá chvíle ticha. Pak ze mě vypadlo: Sáro? Kdy má vlastně Libor přijít? Za 10 minut, řekla Sára. Čekání na Libora jsme si krátily tím, že jsme probíraly takové typické holčičí věci. Najednou

Více

Ano, které otevírá dveře

Ano, které otevírá dveře ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla

Více

Velký bazar, Istanbul O tři týdny později

Velký bazar, Istanbul O tři týdny později X1 Chyt'te zlodeje! Velký bazar, Istanbul O tři týdny později Kyle Connor nevycházel z úžasu. KapalÝ C ars lý, jak se turecky nazývá největší bazar v Istanbulu, byl ohromný. V nekonečných uličkách, z nichž

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším

že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším Kapitola 3 Na farmě vzdálené třicet kilometrů severně od údolí Pastvin draků se Larisa postavila a setřela si pot z čela. Naklonila košík, který držela v ruce, a podívala se na červeňoučké jahody, jež

Více

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Kód materiálu: Název materiálu: VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI Pražská domovní znamení Předmět: ČESKÝ JAZYK - ČTENÍ Ročník: 3. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Jméno autora:

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí.

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí. Glen Sanderfur Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí Eko konzult Co se mi stalo 3 Smrtelné zranìní Glenna Sanderfursta pøivedlo

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz fleet Jo Nesbø Spasitel spasitel JO NESBØ This translation has been published with the financial support of Norla. Copyright Jo Nesbø 2005 Published by agreement with Salomonsson Agency Translation Kateřina

Více

hy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a zašmodrchané tkaničce

hy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a zašmodrchané tkaničce O nějaký den později si jedna z lékařek všimla, že pouhým zapsáním počátečních písmen všech pěti jmen vedle sebe vznikne jméno šesté: C. I. L. K. A. Kupodivu právě toto jméno se vžilo. Celestýna, Izabela,

Více

Příloha 1a Diplomová práce, ukázka scenáře Před domem Potřebuji pomoct. Pavel si zrovna zapínal bundu a šel za otcem. Bylo chladno a zataženo, okolní svět ztratil barvy, působil mdle a nevýrazně. Dvě postavy

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Sluníčko jasně svítilo. Na dvorku Mášina

Sluníčko jasně svítilo. Na dvorku Mášina Vzácný host Sluníčko jasně svítilo. Na dvorku Mášina domku si štěňátko, prasátko a kozlík hráli s míčem. Najednou se otevřely dveře a na prahu se objevila Máša. Je nádherné ráno! rozhlédla se kolem spokojeně.

Více

ISBN 978-80-257-1023-4

ISBN 978-80-257-1023-4 Z anglického originálu The Counselor. A Screenplay, vydaného nakladatelstvím Vintage Books v New Yorku roku 2013, přeložil Petr Fantys. Ilustrace na přebalu Jozef Gertli Danglár. Přebal a grafická úprava

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni.

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni. 1 Pro svůj projekt jsem si vybrala svoji maminku. Je jí 37 let, pochází z Podkrkonoší z malé vesničky Havlovice, kde od šesti do dvanácti let navštěvovala tamní mateřkou a základní školu. Ve dvanácti letech

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

Herta Müllerová: Nížiny

Herta Müllerová: Nížiny Ukázky Próza Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Seznamte se s prvotinou nejslavnější německy píšící spisovatelky současnosti. Nížiny jsou prvním románem nositelky Nobelovy

Více

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom

Více

Plošné vnímání prostoru, zrakové vnímání. Dítě hledá cestu k medvídkovi.

Plošné vnímání prostoru, zrakové vnímání. Dítě hledá cestu k medvídkovi. Za Pavlíkem přiběhla Terezka: To jsou ale pěkné karty. Já znám takové podobné, koukej. A začala karty rozkládat. Najdeš kartu, kde je kostka nahoře? Kde je kostka dole? Kde je kostka vedle? Kde je vpředu

Více

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, ... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,

Více