Můžeme být bez ruského plynu? Evropská energetická závislost na Rusku se dá odstranit, ale nejde to ani rychle, ani levně.

Transkript

1 SVĚT PLNÝ ENERGIE Skladování energie: Více než jen nafouknutý vzduch? Více na straně 5 Zajímavosti: Jak může zmizet 13 miliard barelů ropy Více na straně 7 Informace, zpravodajství, rozhovory a zajímavosti ze světa plného energie léto 2014 Můžeme být bez ruského plynu? BEZPEČNOST Neexistuje bankovní instituce, která by v současnosti byla ochotna projekt podpořit dostatečně velkou částkou, a stát se celkem pochopitelně ve stejné situaci rozhodl proti nápadu garantovat výkupní cenu. Spíše než o konec jádra v Čechách jde však spíše o odklad. Situace u nás i v okolních zemích naznačuje, že stabilní zdroje elektřiny budeme v nejbližších letech potřebovat. Můžeme modernizovat stávající uhelné elektrárny či stavět nové, ale otázka prolomení těžebních limitů bude každým dnem jen získávat na palčivosti. A vzhledem k přístupu české veřejnosti k jádru se zdá, že ve sporu uhlí-uran by mohla zvítězit ta čistší technologie. Evropská energetická závislost na Rusku se dá odstranit, ale nejde to ani rychle, ani levně. Plynové tepny východní Evropy TAG Závislost na ruském plynu je především záležitost východní Evropy. Ten je díky stávající infrastruktuře nejlevnější. Dobudovávají se však systémy umožňující v případě potřeby či změny na trhu otočit tok plynu. To je třeba případ plynovodu Gazela. Spoléhá v dodávkách především na plynovody, které dnes vedou výhradně z Ruska. Zrušení Temelína není konec atomu v Čechách V posledních měsících jsme si všichni názorně uvědomili, že Evropa nemá za hranicemi palčivější problém než vztah s Ruskem. Naše potíže s těžko předvídatelným a čitelným východním sousedem s mocenskými ambicemi by nebyly tak hrozné, kdybychom nebyli s Ruskem svázáni v oblasti, ve které jsou moderní ekonomiky nejzranitelnější: v dodávkách energie. Rusko je druhý největší dovozce do EU a největší část jeho dovozu tvoří energetické suroviny. V roce 2013 jich bylo za 160 mld. euro, tedy čtyři biliony korun. Nejvýznamnější je závislost na ruském plynu, který pokrývá asi čtvrtinu celkové evropské spotřeby (nejen EU). V číslech jde zhruba o 80 mld. m 3 plynu ročně, tedy zhruba desetinásobek celkové české spotřeby. Ropa proti tomu je dostupná i z jiných zdrojů, byť třeba za mírně vyšší cenu. Jednoduše proto, že tato kapalina se dobře převáží a potřebná infrastruktura už je na místě. Kde brát? Zemní plyn z ruských plynovodů není tak jednoduché nahradit. V krátkodobém horizontu je to dokonce jednoduše nemožné. Evropa, pravda, má kapacity na dovoz plynu z jiných oblastí, především zkapalněný plyn po moři (tzv. LNG). Vždyť v roce 2011 dovezla necelých 87 mld. m 3 plynu, tedy v podstatě stejný podíl jako z Ruska. Ale JÁDRO Dostavovat se nyní nebude, rozhodl v dubnu ČEZ. Nízké ceny elektřiny na trhu totiž znamenají, že projekt v současné chvíli nedává ekonomický smysl. Zaráží i pohled za německé hranice, kde se teprve připravuje nejbolestnější část tzv. Energiewende. V nejprůmyslovější spolkové zemi, Bavorsku, se zatím odstavil pouze jeden malý blok a jaderné elektrárny tu dodávají téměř 50 % elektřiny. O elektřinu ze stabilních zdrojů bude v nejbližších letech a desetiletích dost možná velká nouze, a je českým národním zájmem se postarat, aby jí alespoň pro naše občany a průmysl bylo dost. Atomová energie se zdá být dobrým řešením. Je také otázkou, zda by tu měly opravdu stavět soukromé společnosti. 24 % evropské spotřeby plynu pokrývají dodávky ruského plynu problém je v současné chvíli v dodávkách. V roce 2013 činil dovoz jen 46 mld. m 3, protože plynu bylo na trhu málo a exportéři si vybrali jiné trhy, kde jsou ceny plynu ještě vyšší, což je především Asie. Velký vliv na trh má především zvýšená spotřeba Japonska, které se stále ještě neodhodlalo spustit po fukušimské nehodě své jaderné reaktory. Výpadek produkce elektřiny musí pokrývat fosilní zdroje, mezi kterými plyn hraje významnou roli. Japonsko je na dovozu zcela závislé, takže země je ochotná přeplatit prakticky jakéhokoliv jiného zájemce na trhu. Spotřeba pomalu roste a bude dále růst i v Číně, která se kvůli stavu životního prostředí v mnoha hustě osídlených oblastech snaží omezit spalování uhlí. Pokračování na straně 3 AC/DC Stejnosměrný proud zažívá svou renesanci ELEKTŘINA Po více než 100 letech od počátků elektrifikace se stejnosměrný proud může znovu vrátit do rozvodných sítí. Svůj podíl na tom má rozvoj jak spotřební elektroniky, která téměř beze zbytku spotřebovává právě DC (z angl. Direct Current), tak obnovitelných zdrojů, jež ji zase téměř výhradně produkují. Například v malých elektrárenských soustavách nebo velkých budovách ale sítě s výhradně stejnosměrným napětím prý v krátké době mohou začít dávat smysl. K renesanci technologie by mohla přispět i práce technologického parku Nupharo, který se začíná stavět v blízkosti Ústí nad Labem. Více na straně 4 Více na straně 2 ENERGETICKÉ AKTUALITY: Praha chce novou elektrárnu Praha se kvůli hrozbě výpadku proudu pokusí postavit záložní elektrárnu, která by v případě blackoutu měla pokrýt třetinu pražské spotřeby elektřiny. Informoval o tom primátor Tomáš Hudeček s tím, že metropole tímto plánem reaguje na výsledky cvičení Blackout Praha o stavbě záložního zdroje nyní chce jednat se státem, který by se spolu s pražskými energetickými firmami mohl na stavbě podílet. Nejspíše by šlo o plynovou elektrárnu, jež by byla schopná v případě potřeby rychle naběhnout a případně i nastartovat pražskou rozvodnou síť či její část. Náklady lze řádově odhadnout na jednotky miliard korun (Praha mluví možná jen o stovkách milionů, ale to je hodně optimistické). Protože provoz by měl stát na území Prahy, problémem bude kromě zajištění financování také kam elektrárnu umístit. I když jsou plynové elektrárny čisté a tiché zdroje, v hustě osídlených oblastech je jejich stavba často problematická. Ví to i firma PRE, která se pokusila postavit větší plynový zdroj na Praze 8, ale narazila na tvrdý odpor obyvatel, byť místo leželo poměrně daleko od zástavby. 50 miliard korun pro česká vedení Provozovatel české přenosové soustavy ČEPS investuje v příštích deseti letech do rozvoje a obnovy sítě 50 miliard korun. Zatím však neví, jestli bude moci část rozpočtu pokrýt z evropských strukturálních fondů, ze kterých se ministerstvo průmyslu už na začátku roku snažilo na výstavbu sítí velmi vysokého napětí získat 7 miliard korun, uvedl deník E15. ČEPS už nyní počítá s možností část výdajů pokrýt z evropského Nástroje pro propojení Evropy (CEF), který však není určen přímo na stavbu infrastruktury. Miliardy navíc by pomohly vyřešit napjatou situaci s přeteky elektřiny z Německa, jež komplikují vztahy mezi oběma zeměmi a v extrémních případech mohou ohrožovat stabilitu české přenosové soustavy.

2 2 ZE SVĚTA ENERGIE SVĚT PLNÝ ENERGIE Střídavý, nebo stejnosměrný? BUDOUCNOST ELEKTŘINY Po století od pádu do nemilosti se stejnosměrný proud vrací jako možný vyzyvatel dnes jednoznačně vládnoucího proudu střídavého. Má šanci uspět? Když se na konci 19. století rozhodovalo, jaký typ proudu bude pohánět západní civilizaci, byl to vyrovnaný boj. Například slavný vynálezce a také podnikatel Thomas Alva Edison stál na straně stejnosměrného proudu, a právě díky jeho stejnosměrnému vedení většina amerických měst poprvé poznala světlo elektrických žárovek. Edison měl zpočátku výhodu: spotřebiče té doby byly na stejnosměrný proud a jeho firma obsadila americká města, kde elektrifikace probíhala nejdynamičtěji. Ale technická výhoda postupně přešla na stranu jeho soupeřů, například vynálezce Nikoly Tesly či podnikatele George Westinghouse. Největším problémem stejnosměrného proudu se totiž ukázaly být ztráty drahocenné elektřiny ve vedení, které neumožňovaly přenos na větší vzdálenosti, byť i jen několika kilometrů. Což například znamenalo, že Edisonovy elektrárny musely být přímo v centrech měst a obtěžovaly jejich obyvatele. U střídavého proudu šel tento problém jednoduše obejít, protože i s tehdejší technologií bylo jednoduché změnit jeho napětí. A když zvýšíme napětí, sníží se proud a klesnou ztráty. Stačí desetkrát zvýšit napětí (třeba z 220 V na 2,2 kv), hodnota Složitá cesta proudu Změny stejnosměrného proudu na střídavý jsou dnes zcela rutinní záležitostí, přesto s sebou vždy přinášejí ztráty a náklady na zvláštní vybavení. Solární panely nebo jiný zdroj stejnosměrného proudu Nebo? Přímý rozvod přes stejnosměrné okruhy Spotřebiče a elektronika si převádejí za dalších ztrát střídavý proud na stejnosměrný proudu klesne na desetinu a ztráty způsobené odporem už jen na pouhou setinu původního množství (ztráty stoupají s druhou mocninou proudu). U stejnosměrného proudu tato klíčová technologie nebyla k dispozici, navíc paličatý Edison nebyl přístupný kompromisům s konkurencí. A tak z pohledu historie zcela beznadějně prohrál. Skok vpřed Ale když převineme čas o nějakých 120 let až do současnosti, situace už není tak jednoznačná. Stejnosměrný proud se používá téměř na každém kroku a díky polovodičovým součástkám už jeho použití nepředstavuje takový problém. Ve velké energetice slouží k účinným přenosům na větší vzdálenosti. Jde obvykle o přímé linky, které spojují pouze dva Datová centra Facebooku, vybudovaná podle jeho standardů, využívají ve značné míře stejnosměrného proudu, například i na osvětlení. body a nedodávají proud do oblastí mezi nimi. Ovládání takového napětí je podstatně jednodušší než u vedení se střídavým proudem a z tohoto i jiných důvodů se hodí například pro větší podmořské kabely. Když například Island v současnosti uvažuje, zda by se nevyplatilo dodávat levnou elektřinu z geotermálních zdrojů do Británie pomocí dlouhého podmořského stejnosměrného kabelu, na stole je jen varianta stejnosměrného vedení. Proměna stejnosměrného proudu na střídavý za ztráty obvykle několika procent celkového výkonu Podívejte se také na spotřební elektroniku kolem sebe: počítače, mobilní telefony, televize, LED svítidla i ledničky. A jeho význam ještě bude vzrůstat. Stejnosměrný proud poskytují také například v podstatě všechny obnovitelné zdroje energie, a konvertory proudu v jejich ceně představují nezanedbatelnou položku. Vlastně velmi podstatnou, protože třeba cena těchto měničů klesá výrazně pomaleji než například cena solárních panelů. Rozvodná síť až na úplné výjimky využívá jen střídavý proud Domácnost, kde stejnosměrný proud tvoří až téměř polovinu spotřeby Protože žádný převod energie není bezztrátový, při převodech energie ze zásuvky do energie pro naše hračky dochází neustále ke ztrátám, které můžeme sami cítit, když si sáhneme na rozpálenou nabíječku našeho telefonu nebo trafo počítače. Zavedení stejnosměrného proudu by tedy mohlo vést i k určitým úsporám energie. Ví to například Facebook. Když v roce 2011 zveřejnil standardy pro výstavbu velkých počítačových center, potvrdilo se, že v nich z velké části používá stejnosměrný proud. Pohání počítače, ale třeba také osvětlení, a to právě proto, aby nedocházelo k neustálým přeměnám jednoho typu proudu na druhý. Výsledkem tohoto (a také řady dalších) opatření je, že datacentra Facebooku spotřebovávala téměř o 40 procent méně energie, než byl průmyslový standard prvního desetiletí 21. století. Ne vždy mohou být úspory tak výrazné, ale v mnoha provozech se malé stejnosměrné ostrovy mohou vyplatit, pokud bude záměna dostatečně jednoduchá. Hodně pozadu Samozřejmě, stejnosměrný proud má své velké nevýhody. Některé elektrosoučástky, jež jsou pro okruhy se střídavým proudem banálně levné, jsou pro stejnosměrný proud podstatně dražší. Naproti tomu samozřejmě mohou zákazníkům odpadnout náklady na pořizování převaděčů společně s přístroji, a mohlo by tedy dojít ke zlevnění alespoň některé elektroniky. Další velkou nevýhodou je náskok střídavého proudu. Do elektrické infrastruktury se investovalo za posledních sto let tolik peněz a úsilí, že přechod na jiný standard není jednoduše možný. Vyžadoval by příliš velké náklady a doba jeho návratnosti by byla příliš dlouhá, než abychom my v zemích s rozvinutou infrastrukturou měli v dohledné době motivaci jej opravdu uskutečnit. V oblastech, kde elektřina je vzácností, by obvody čistě na stejnosměrný proud mohly najít své místo na trhu. Vždyť například v řadě afrických oblastí jsou vůbec nejdůležitějším elektrickým spotřebičem (kromě osvětlení) mobilní telefony, které umožňují mnohem efektivnější ekonomickou směnu a jsou hlavní technologickou příčinou Projekt Nupharo kombinuje technologie pasivních domů podle moderních ekologických standardů s technologiemi aktivních domů, třeba použití tepelných čerpadel a uzavřeného okruhu vody s čisticí stanicí. Do budoucna se počítá také s instalací obnovitelných zdrojů energie, ale v současné chvíli, kdy na ně nejsou poskytovány žádné dotace či daňové úlevy, se jejich instalace jednoduše nevyplatí. Zdroj: Nupharo hospodářského růstu Afriky v posledním desetiletí. Za jejich dobíjení ale Afričané v méně rozvinutých oblastech platí řádově stokrát více než my: v přepočtu jde o koruny místo haléřů. Jednoduchý ostrovní systém se stejnosměrným proudem je v takové situaci tou nejlepší možností. Ale vzhledem k nedostatku zkušeností s podobnými řešeními z běžné praxe rozvinutých zemí stejnosměrné systémy jednoduše nekoupíte, a firmy je ani nedokáží na zakázku vyrobit. Právě v tom by měly pomoci projekty, jako právě Nupharo. V něm mohou velcí výrobci elektrotechniky například společně pracovat na standardech, které zaručí kompatibilitu jednotlivých zařízení. Pokud se to povede a dnešní trend bude pokračovat, tak až budete někdy ve 20. či 30. letech předělávat elektroinstalaci, navrhne vám možná zcela vážně architekt či elektroinženýr: A nechcete stejnosměrný? A Edison se bude v hrobě smát. AC vs. DC Thomas Alva Edison byl nepochybně schopný organizátor a pracovitý vynálezce, ale nejlepší člověk to nebyl. Byl cílevědomý a nebál se sáhnout i k drastickým či nemorálním prostředkům, jak dokázal i v boji za stejnosměrný proud či přesněji za své patenty v této oblasti, které byly pro něj velkým zdrojem příjmů. Aby dokázal, že střídavý proud je nebezpečnější, tajně například zaplatil inženýra, který prodal americkému státu první elektrické křeslo na střídavý proud poté, co jeho konkurent Westinghouse předtím státu odmítl podobné zařízení prodat. Edison doufal, že zákazníci nebudou chtít doma zařízení pracující se stejným proudem jako popravčí nástroj. V roce 1887 na desce připojené k tisícivoltovému generátoru popravil před novináři asi tucet zvířat. Zřejmě nejhorší chvíle ovšem přišla 4. ledna roku Ten den se zhruba 1500 diváků a novinářů sešlo, aby přihlíželi konci slonice Topsy. Zvíře patřilo lunaparku na Coney Islandu a už způsobilo smrt tří ošetřovatelů. Lunapark chtěl Topsy utratit, Edison tak využil příležitosti a činu se ujal. Zvíře dostalo otrávené jídlo, bylo připevněno ke speciální konstrukci a o chvíli později bylo zasaženo střídavým proudem o napětí přes 6000 voltů, který ho velmi rychle zabil. Edison najal i kameramana, který pořídil krátký snímek Poprava slona elektrickým proudem a měl dále šířit zprávu o nebezpečí střídavého proudu.

3 léto 2014 ENERGETICKÁ BEZPEČNOST 3 Můžeme být bez ruského plynu? Pokračování ze strany 1 Záchranou se v evropských podmínkách nezdá být ani těžba plynu z břidlice. V USA sice významně změnila trh s plynem a srazila jeho cenu, ale v evropských podmínkách se situace podle všeho nebude opakovat. Podle orgánů EU mohou evropské zásoby plynu v břidlicích činit kolem mld. m 3. I když toto číslo je nejspíše dosti nepřesné a my v tuto chvíli ani netušíme jak, rozhodně od něj bude zapotřebí hodně odečítat: reálně půjde vytěžit určitě jen malá část těchto zásob a ještě větší část bude v hustě osídlené Evropě nedostupná kvůli majetku či přírodnímu bohatství na povrchu. Konzultační firma IHS odhaduje, že evropská produkce břidličného plynu bude v roce 2020 činit jen několik miliard m 3 ročně, tedy sotva jedno, dvě procenta celkové spotřeby (ta je cca 330 mld. m 3 ). To v USA činí roční těžba z břidlic nyní kolem 70 mld. m 3, tedy méně než ruský dovoz do Evropy. Americká těžba zřejmě ještě poroste, i když není vůbec jisté, jakým tempem a jak dlouho, ale případné přebytky se do Evropy zřejmě jen tak nedostanou. Zatím neexistují žádné exportní kapacity. V roce 2015 otevře první terminál s kapacitou jen 2 mld. m 3. Americká vláda eviduje více než dvě desítky dalších žádostí, takže v roce 2020 už by to sice mohlo být možná až 66 mld. m 3, ale o produkci z nich bude zapotřebí bojovat s Asií. A to i v případě terminálů u Atlantiku, protože od roku 2015 budou moci LNG lodě díky novým zdymadlům projíždět Panamským průplavem. Navíc je v USA poměrně silný tlak vývoz plynu omezit, aby si tamní průmysl uchoval komparativní výhodu levnější energie. A pokud bude Amerika do Evropy vyvážet, bude cena nepochybně vyšší než za ruský plyn. Alespoň to půjde levněji Vše není samozřejmě jen černé. Slibným zdrojem pro dodávky do Evropy se mohou stát země Perského zálivu. Jejich plyn má tu výhodu, že pochází z klasických nalezišť, a může tedy být levnější. Zároveň tamní země především Katar mají nebo nyní budují ohromné kapacity na vývoz zkapalněného plynu. Hodně bude záležet i na vývoji vztahů s Íránem, který má největší ověřené zásoby zemního plynu na světě, ještě větší než Rusko. Dovozu plynu po vodě bude nahrávat i technologický vývoj. Vznikají například plovoucí LNG terminály, které je možné pronajímat v případě potřeby, a trh se tedy stává pružnějším. Zkapalňování plynu také zlevňuje, například velké a velmi drahé turbíny v LNG linkách by mohly nahradit levnější elektromotory, takže už nepůjde o tak velkou, a tedy rizikovou investici. Evropa také v posledních letech omezuje výrobu elektřiny ze zemního plynu (činí cca 30 spotřeby plynu), čímž snižuje spotřebu. Bohužel často místo plynu sahá po špinavějším uhlí. Přispět by mohlo rovněž budování elektrické sítě a třeba také lepší využití místních energetických zdrojů, například stávajících i navrhovaných vodních elektráren ve Skandinávii, ale ani silnější přenosovou soustavu se nepodaří vybudovat napřesrok. Dva v klinči Závislost je samozřejmě i opačná. Starý kontinent představuje pro Rusko nejdůležitějšího zákazníka vyváženého nerostného bohatství. Prodej plynu do Evropy představuje zhruba 60 procent obratu Gazpromu, nejdůležitější ruské firmy vůbec. Příjmy z daní z exportu plynu a ropy přispívají do ruského státního rozpočtu neu- věřitelnými 52 procenty z celkové částky. Na druhou stranu: za služby a výrobky evropských firem utrácejí Rusové zhruba třetinu peněz, které získají prodejem plynu. A ne nevýznamná část těchto peněz končí ve výdajích za těžební a další vybavení 52 % ruského státního rozpočtu činí příjmy z vývozu ropy a zemního plynu! nutné pro provoz ruských plynových a ropných vrtů a další zvyšování jejich efektivity. Právě dovoz západních technologií byl jedním z důvodů vzestupu ruské produkce na přelomu století a tisíciletí. I přes silné řeči z Kremlu si Rusko a ruské společnosti ale skutečnost uvědomují a svým zákazníkům v některých ohledech vycházejí přece jen více vstříc. Například italská ropná a plynárenská společnost Eni v květnu uzavřela historickou dohodu s největším ruským vývozcem plynu, tedy Gazpromem. Strany podle ní opouštějí půlstoletí platný systém vázání cen plynu v dlouhodobých dodávkách na ceny ropy. Místo toho se cena bude řídit cenou plynu na spotových trzích. Dohoda je významnou změnou proti současnému stavu. Trvale zvýšené ceny ropy v posledním desetiletí vedly k umělému navyšování cen plynu. Spotové ceny klesly pod ceny dlouhodobých kontraktů a velcí odběratelé plynu se dostali do mnohamiliardových ztrát. Ti šťastnější dostávali od Gazpromu nesystémové slevy ceny plynu; například Eni loni ve výši sedmi procent. Gazprom sice nebyl první, kdo ke kroku přistoupil (tím byl norský Statoil), ale je nejvýznamnější a naděje na změnu tak stoupla i jiným dovozcům. Motivaci určitě mít budou: v případě Eni přechod na nový systém zřejmě výrazně posílí zisky italského koncernu. Analytici firmy Sanford Bernstein odhadují, že provozní zisk plynárenské a elektroenergetické divize Eni se letos zvýší o 700 milionů dolarů. V nejbližší době tedy není vyloučen pro zákazníka poměrně zajímavý pokles ceny plynu i díky ústupkům ruské strany. Otázkou je, zda se tím Evropa má nechat ukolébat. Sama od sebe se naše závislost na Rusku patrně v nejbližších letech nezmění, tomu příliš okolností nenahrává. Rusko má na evropském energetickém trhu díky své poloze, velkým zásobám suroviny v levnějších tradičních nalezištích a stávající infrastruktuře velkou výhodu. Pokud se to má změnit, bude zapotřebí velké politické vůle a vytrvalé podpory ze strany států. Přečerpávací stanice Bučany. Zdroj: EU Podíl ruského plynu na celkové spotřebě v evropských zemích v roce 2012 (v %) Litva 100 Lotyšsko 100 Finsko 100 Estonsko 100 Bulharsko 89 Slovensko 83 Maďarsko 80 Slovinsko 60 Rakousko 60 Polsko 59 Turecko 59 Česká rep. 57 Řecko 56 Německo 37 Itálie 29 Rumunsko 24 EU Lucembursko 24 Švýcarsko 23 Francie 16 Nizozemí 5 Belgie 0,3 Ostatní evropské země ruský plyn nevyužívají Divoká čínská karta ZEMNÍ PLYN Čína a Rusko podepsaly velkou dohodu o dovozu plynu na 30 let. Jak moc nás ale vodí za nos? Zatímco Evropa se spíše poohlíží po rozvázání svého svazku s Ruskem, rychle rostoucí Čína s ním vstoupila do nového svazku. V květnu obě země uzavřely dohodu o dodávkách plynu od roku Rusko prý bude po 30 let Číně dodávat 38 mld. krychlových metrů zemního plynu, tedy více než čtyřnásobek celkové spotřeby ČR, zhruba čtvrtinu její současné spotřeby a desetinu plánované spotřeby v roce Celková cena kontraktu se odhaduje na 400 miliard dolarů (toto číslo je ale velmi problematické, jak uvidíme později). Byť dohoda už je podepsána, práce teprve začíná. Zatím nejsou z velké části připravené ani vrty, ze kterých bude proudit plyn do Číny, ani potrubí, kterými má proudit. Infrastruktura by měla být dokončena kolem roku 2018, ale na její stavbu bude zapotřebí podle vyjádření ruské strany cca 55 mld. dolarů. Zhruba polovinu z toho možná zaplatí čínská strana. Jednotkovou cenu ruského plynu, který by měl směřovat do Číny, neznáme. Šéf Gazpromu Alexej Miller alespoň zveřejnil odhad celkové hodnoty kontraktu: cena by tak mohla činit kolem 350 dolarů za 1000 m 3, což je zhruba o desetinu méně, než za kolik Gazprom dodává plyn většině Evropy. O dohodě se jednalo velmi dlouho, zhruba deset let. Neshody panovaly hlavně v otázce ceny. I podle vyjádření Gazpromu je jasné, že Čína požaduje nižší ceny, než na které byl ruský dodavatel zvyklý hlavně od evropských zákazníků. V roce 2013 například byla zveřejněna informace, že čínská strana chtěla cenu plynu svázat s cenou této komodity na amerických trzích, kde je v posledních letech plyn velmi levný. Jak je to v nové smlouvě, není zatím jasné. Podle Gazpromu bude cena dodávaného plynu dosti překvapivě svázána s cenou Čína nečeká jen na ruský plyn, hledá i jiné zdroje. Na snímku je pokusný vrt v břidlicovém ložisku, prováděný čínskou společností CNLC. Zdroj: CNLC ropy. Pokud tomu tak je, cena dodávek může poměrně divoce fluktuovat a mnohokrát zmiňovaná celková výše kontraktu kolem 400 miliard dolarů je doslova jen přeludem. Co podepsali? Nejen z těchto důvodů nemá tedy smysl brát odhady ceny ruského plynu pro asijské trhy příliš vážně. Někteří analytici upozorňují na fakt, že obě strany mohou jen mlžit, a ve skutečnosti cena vůbec dohodnutá není. Pouhý den před veřejným podpisem dohody se obě strany nechaly veřejně slyšet, že dlouholeté problémy v určení ceny se stále nepodařilo překlenout. Jak pravděpodobné pak je, že za jediný den se situace změnila? Není vůbec nepředstavitelné, že obě strany jen řešení této palčivé otázky dále odsunuly. Koneckonců jejich zájmy jsou do značné míry shodné: Čína potřebuje zemní plyn, Rusko peníze do rozpočtu i na rozvoj těžební infrastruktury na polích východní Sibiře, které jsou od současných plynovodů příliš daleko (plyn pro Čínu bude pocházet z jiných nalezišť než plyn pro Evropu). Pro ruského prezidenta měla dohoda právě teď také značnou politickou cenu, protože do budoucna oslabuje jakoukoliv hrozbu sankcí ze strany západních odběratelů ruských surovin.

4 4 ATOMOVÁ ENERGETIKA SVĚT PLNÝ ENERGIE Hodina mezi uranem a uhlím TEMELÍN Využití jaderné energie u nás dále dává smysl i po zrušení českého atomového tendru. Má ale těžkou konkurenci. Kličkování trvalo měsíce, ale nakonec nezbylo než uznat skutečnost: společnost ČEZ v dubnu zrušila tendr na dva nové bloky v Temelíně. Rozhodnutí padlo kvůli účetnictví zadavatele. Firma kotovaná na burze musí kvůli akcionářům brát ohled na návratnost svých investic. Zadavatel by si cenu elektřiny z nových bloků představoval kolem 70 Euro na MWh, dnešní cena na burze je kolem 30 Euro za MWh. Kromě dozvuků krize a levného uhlí je příčinou deformace trhu dotovanými zdroji elektřiny, pro které je důležitější příjem z dotací než cena na burze. V takové situaci není možné sehnat financování na stavbu na trhu. Státu se zase nechtělo poskytovat žádné záruky. Pokud by například měl nabídnout garantovanou výkupní cenu ve výši požadované ČEZ a cena elektřiny by nestoupla, na každý reaktor by ročně doplácel zhruba miliardu korun. Jak by se k takové podpoře postavila Evropská unie i čeští voliči? S nadšením sotva. Z hlediska energetické politiky je však situace jiná. Česká energetická koncepce tedy hlavní dokument, který by měl určovat přístup státu k energetice s atomovou 70 za MWh by měla být garantovaná výkupní cena elektřiny z nového Temelína podle ČEZ. Na burze je nyní méně než poloviční. energií počítá do budoucna ve stále větší míře. Naše země má totiž omezené možnosti výroby elektřiny. Ve větru bychom mohli postavit kapacitu kolem 2000 MW, tedy ekvivalent dvou bloků Temelína. Bohužel by tyto bloky běžely na méně než 20 procent své kapacity, protože u nás prostě více nefouká. I sluneční svit je u nás relativně slabý a využita je i většina vhodných řek. V současné situaci nám reálně nezbývá než využívat a stavět klasické zdroje. Česko také velice intenzivně vyměňuje elektřinu se sousedy; dováží v dobách větrného a slunečného počasí elektřinu z obnovitelných zdrojů a při nepříznivém počasí naopak vyváží jadernou a uhelnou elektřinu. Z ekonomického hlediska je to pro české firmy výhodné, z ekologického hlediska je problematický vývoz elektřiny z uhlí, protože ekologické dopady těžby a emisí zůstávají u nás. Ovšem trend čilé výměny elektřiny se sousedy se bude nejspíše prohlubovat. Německo zatím odstavilo hlavně jaderné bloky na severu. V nejprůmyslovější spolkové zemi, Bavorsku, se zatím odstavil pouze jeden malý blok a jaderné elektrárny tu dodávají téměř 50 % elektřiny. Mezi lety 2015 a 2017 má však Bavorsko odstavit zdroje, které nyní produkují více než 30 % jeho elektřiny. Minimálně v krátkodobém měřítku se dá čekat zvýšení vývozu elektřiny z Česka, hlavně v době, kdy německé obnovitelné zdroje nevyrábějí. Špinavé a výhodné Jaké zdroje nám tedy zbývají? Protože zemní plyn a ropa jsou příliš drahé, zbývá jen uhlí a jaderná energie. Ekonomicky mají navrch uhelné zdroje (u nás hnědouhelné): jejich stavba je relativně levná, ceny paliva nízké. Ne že by se v tuto chvíli jejich stavba přímo vyplácela, ale je nejméně riziková. Současné uhelné elektrárny je možné modernizacemi (která na řadě z nich probíhá či proběhla) udržet v provozu ještě desítky let. Bude s tím spojená ovšem jistá ekologická a společenská zátěž, včetně prolomení tzv. těžebních limitů, bez kterého nelze zaručit zásobování palivem. Politická situace je jiná: většina obyvatel ČR (a také energetických odborníků) nenamítá nic proti jaderné energii, a v obou skupinách je většina proti prolomení limitů. Stát by asi na sebe musel ovšem vzít dvojnásobné riziko. Za prvé by musel asi sám stavbu zaplatit, protože žádná soukromá firma se k takovému kroku neodváží, pokud nebude mít nestandardní zdroje (např. financování z Ruska). Musel by tedy vypsat tendr sám. A také by musel do budoucna odolat tlaku finančně silných provozovatelů uhelných elektráren, kteří by bránili své investice nepochybně i soudně. NÁZOR EXPERTA: Miloň Vojnar ředitel společnosti Lumius, spol. s r.o. Budoucnost české energetiky se musí řešit odpovědně. Fotovoltaika a další obnovitelné zdroje nestačí. I za těžebními limity je množství uhlí omezené a jeho dovoz ze zahraničí nedává ekonomický smysl. Neobejdeme se bez dostavby Temelína, kde máme připravenou technologii na dostavbu dvou reaktorů. Bylo by ovšem záhodno vyřešit při stavbě napojení Českých Budějovic na teplo z Temelína, což se bohužel neudělalo hned při stavbě. V dalším časovém horizontu je podle mého budoucnost v lokálních jaderných zdrojích o výkonu od desítek do stovek megawattů. Distribuované zdroje sníží ztráty, zjednoduší řízení elektrické sítě a vyřeší využití tepla z jádra. Mně se líbí přístup Plzeňské teplárenské, která předběžně zkoumá terén u dodavatelů jaderných technologií. Může se také samozřejmě objevit úplně nová technologie, jež zásadně změní naše rozhodování, ale v tuto chvíli je nejlepší možnost zřejmá.? ŘÍJEN 2008 Elektřina na burze: 80 euro na MWh SRPEN 2009 Zahájení výběrového řízení na dostavbu dvou bloků JE Temelín ŘÍJEN 2010 Vláda: vítěz tendru v roce 2013, dokončení stavby 2020 LEDEN 2011 Cena elektřiny na burze: 50 euro za MWh ÚNOR 2011 Termín dokončení stavby odsunut na rok 2025 ČERVENEC 2012 Otevření obálek s nabídkami ŘÍJEN 2012 Z tendru vyřazena Areva PROSINEC 2012 ČEZ od vlády požaduje garanci ceny energie LEDEN 2014 Cena elektřiny na burze: 35 euro za MWh ÚNOR 2014 Ani nová česká vláda nechce zaručit výkupní ceny elektřiny DUBEN 2014 Zrušení tendru Malé řešení je dobré řešení TECHNOLOGIE Dobré řešení české situace by bylo v reaktorech, které na trhu nejsou. Most, Hradec Králové či Liberec. Představte si, že by každé z těchto českých měst mohlo mít svůj vlastní reaktor. Nebo dva. Není to nic nemožného. Takzvané modulární (někdy také malé) jaderné reaktory jsou technicky naprosto schůdnou alternativou k molochům typu Temelína. Jde o podstatně menší zařízení s výkonem od desítek do stovek megawatt, která jsou v současnosti na rýsovacích prknech řady firem od USA, přes Japonsko po Rusko. Princip fungování je stejný: díky rozpadu jader v reaktoru vzniká teplo, které vytváří páru pohánějící samotný generátor na výrobu elektřiny. Jde ale o jednodušší systémy než dnešní reaktory, měly by být podstatně uživatelsky přívětivější. Některé z navrhovaných malých reaktorů jsou konstruované tak, aby bezpečnostní zóna kolem nich mohla být jen několik set metrů. Teoreticky by tak mohly být umístěné v areálech, kde dnes stojí klasické tepelné elektrárny, i když samozřejmě se zvýšenou ostrahou proti případnému ohrožení zvenčí. Návrh rychlého jaderného reaktoru SVBR-100, na kterém se mají podílet i české firmy. Jak neztratit teplo Nese to s sebou i další velkou výhodu: možnost využití tepla reaktoru. Všechny jaderné elektrárny produkují mnohem méně Malé jaderné reaktory jsou technicky naprosto schůdnou alternativou k velkým atomovým molochům současnosti. elektřiny než tepla. Dnes v průměru na jeden megawatt v elektrickém výkonu připadají zhruba tři megawatty výkonu tepelného. Protože se teplo špatně přepravuje a elektrárny kvůli bezpečnosti obvykle stojí daleko od zástavby, nebývá nic než odpad. Platí to i u velkých českých atomových elektráren. (S malou výjimkou Týna nad Vltavou, který ovšem nevyužívá teplo z reaktorů, ale z plynové kotelny JETE, které se používá pro trvalé přihřívání dieselagregátů a objektů elektrárny.) V případě malých reaktorů by to mohlo být jinak, protože by měly stát blíže místům spotřeby. V Česku by mohly být jedním řešením situace v severních Čechách, kde velké uhelné elektrárny slouží zároveň pro potřeby centrálních systémů vytápění. Mohly by sloužit i pro potřeby větších průmyslových podniků, které v mnoha případech potřebují zdroje o výkonech řádově až stovek megawatt. Názorné srovnání (zleva): lidská silueta, malý reaktor s výkonem 100 MW (výška cca 9 m) a jaderný reaktor generace 3+, výkon 1000 MW (výška cca 40 m). Sériové popelnice V podstatě všechny zvažované malé reaktory vypadají jako monoblokové kontejnery. Všechny důležité součásti jsou umístěny v jediném pevném obalu, který slouží jako bezpečnostní prvek proti poškození reaktoru zvenčí i zevnitř. Mimo něj leží turbína poháněná párou ohřátou teplem z reaktoru. Stejně jako u větších typů pára neprochází přímo aktivní zónou, a tak není radioaktivní. Malé reaktory by se měly vyrábět v sériích, což by samozřejmě umožnilo unifikovanou výrobu některých dílů a úsporu nákladů. Zásadním problémem je, že jde o zatím prakticky nevyzkoušenou podobu jaderné technologie. Státní jaderné dozory všech vyspělých zemí jsou i přes své chyby natolik opatrné, že bez velmi důkladných zkoušek malé reaktory do provozu nepřipustí. Cena takového atestu pro vstup na evropský či americký trh se odhaduje nejméně na miliardu dolarů a pravděpodobně i více.

5 léto 2014 SKLADOVÁNÍ ENERGIE 5 Když elektrárny zadržují dech STLTAČENÝ VZDUCH Jedním z nejlepších nabízejících se řešení otázky, jak zakonzervovat energii na pozdější použití, je stlačený vzduch. Problémem je ovšem vznikající odpad. Snímek pilotního provozu na skladování energie firmy Highview Power v anglickém Slough. Systém nevyužívá stlačený, ale přímo zkapalněný vzduch. Zdroj: Highview Power Pfff! Hlasitý zvuk nafouknutého balónku, který vypustíte ze svých prstů, není jen zábava, ale možná také pozvánka do blízké energetické budoucnosti. Energie skrytá ve stlačeném plynu by možná mohla sloužit ke skladování jinak nevyužitelné elektřiny. Stejně jako nafukovací balónky, není ani nápad na využití téhle baterie nijak nový. Experimentovalo se s ním už na konci 19. století. Ale byť byla energie tehdy velmi drahá a například cena elektřiny byla v přepočtu na kupní sílu nejméně o dva řády vyšší než dnes, skladování energie ve vzduchu se ale nakonec neukázalo být ve velkém měřítku ekonomicky výhodné. Z fyzikálního hlediska má potenciál, ale stávající technologie ho pro energetické potřeby nedokázala použít. Protože má technologie zdravý fyzikální základ, řada odborníků si na ni vzpomněla, když se v posledních letech začalo mluvit znovu o možnostech nových systémů skladování energie. Jejím ztělesněním se stala například auta na vzduch, tedy vozy s nádržemi a motory na stlačený vzduch. Myšlenka to není sama o sobě zcela nesmyslná, podobné vozy mají stejný problém jako dnešní elektromobily: mají malý dojezd, sotva několik desítek kilometrů. Dnes je technologie na úrovni demonstračních kusů a laboratorních kusů například pro studentské projekty, včetně třeba studentských závodů. Nejlepší závodní speciály mají dojezd až deset kilometrů na vzduchovou láhev s objemem deset litrů a jezdí rychlostí až 45 kilometrů v hodině. Vzduch ve velkém Stlačený vzduch se téměř určitě nestane hlavním pohonným systémem automobilů. Spíše může v kombinaci s jinými pohony posloužit jako doplňková, podpůrná technologie, která pomůže snížit spotřebu a emise. Slibnější budoucnost by vzduch mohl mít ve větším měřítku, kde nehrají takovou roli 70% účinnost je cíl, ke kterému směřují všechny firmy pracující na vývoji systémů využívajících skladování energie ve stlačeném vzduchu rozměry a hmotnost nádrží. Elektrárny nikam nejezdí, a tak je těžké nádrže neomezují. Na některých místech se dokonce nabízejí vhodné skladovací prostory za poměrně nízké ceny opuštěné doly. Koncept elektráren na stlačený vzduch je jednoduchý. V době přebytku elektrické energie, tedy třeba v noci či během větrných a slunečných dnů s malou spotřebou (např. o víkendech), se levná elektrická energie využije pro pohon kompresoru. Vícestupňovými kompresory je nasátý atmosférický vzduch stlačen a uložen pod tlakem (5 7,5 MPa) v podzemní jeskyni. Když poptávka převýší nabídku energie, je vzduch vypouštěn z jeskyně a přivádí se na turbínu, která vyrábí elektrickou energii. V praxi ovšem fyzikální zákony princip komplikují. Hlavní komplikací je vznikající odpadní teplo, které vzniká při stlačování každého plynu a které je z hlediska skladování elektřiny jen ztracenou energií. Během stlačování se kvůli tomu vzduch ochlazuje, aby nedošlo buď k přehřátí nádrže, nebo stěn případného podzemního zásobníku. Po vypuštění ze zásobníku se při expanzi naopak zchladí natolik, že se před vypuštěním do turbíny raději ohřívá spalováním fosilních paliv. Ohřev má několik důvodů: zvyšuje výkon turbíny a také brání před poškozením zařízení příliš nízkými teplotami, na něž se při expanzi stlačený vzduch ochlazuje. Schéma provozu elektrárny britské společnosti Highview Power Zdroj: Highview Power Zkapalňování vzduchu Generátor elektřiny z uloženého plynu Zkapalňování vzduchu První elektrárna se stlačeným vzduchem vznikla v Německu i kvůli nastartování jaderných elektráren, v případě úplného výpadku proudu. Zatím neoslnila První elektrárna využívající stlačeného vzduchu na světě byla uvedena do provozu roku 1978 v německém Huntorfu poblíž Brém. Tato 290MW elektrárna byla postavena, aby poskytovala energii při úplných výpadcích sítě jaderným elektrárnám poblíž Severního moře (black-start funkce) a aby byla zdrojem levné špičkové energie. Původně byla elektrárna navržena se skladovacím objemem, který zajišťoval dodávku plného výkonu po dobu dvou hodin. Postupně byla elektrárna provozně upravena, aby poskytovala výkon 290 MW po dobu tří hodin, a čím dál víc byla používaná ke kompenzaci výkyvů dodávek elektrické energie z větrných elektráren umístěných na severu Německa. Elektrárna má nejjednodušší oběh bez rekuperátoru, takže vysoká teplota spalin za turbínou zůstává nevyužita. Projevuje se to na nízké celkové účinnosti provozu, která činí jen něco málo přes 40 %. Více než polovina elektřiny vyrobené v době přebytku tak přijde vniveč. Rekuperátor tepla není součástí designu, protože bez něj je elektrárna rychleji připravena najet do provozu, a lépe tedy plní funkci rychlého záložního zdroje. Zkapalňování vzduchu Zkapalňování vzduchu Druhou dnes používanou elektrárnou tohoto typu je provoz ve státě Alabama ve městě McIntosh, fungující od roku Elektrárna má oběh s rekuperátorem a dodává do sítě výkon 110 MW po dobu 26 hodin. Účinnost skladování se pohybuje těsně nad 50 %. Ani jeden z provozů neměl tak úžasné výsledky, aby koncept dokázal, že už je připravený k nástupu do praxe. Ale ukázaly alespoň, že nějaký rekuperační systém je při dnešním stavu techniky zapotřebí, jinak je účinnost celého procesu příliš malá, než aby se dalo uvažovat o jeho ekonomickém využití. Voda a vzduch Například americká firma SustainX proto vyvinula systém, který již má poměrně slušný síťový výkon, až 1,6 megawattu, v americkém státě New Hampshire. SustainX nevyužívá na skladování stlačeného vzduchu skalních prostor, ale zpevněných tanků, jejichž vnitřek je sprchován kapičkami vody. Postup má tu ohromnou výhodu, že se může uplatnit prakticky kdekoliv, nejen na místech s vhodným geologickým podložím a vhodným opuštěným dolem. Nevýhodou tohoto přístupu vždy bylo, že nádrže musí být velmi pevné, a tedy z kvalitního a drahého materiálu. Ale v posledních desetiletích se objevily nové materiály (nejen nové slitiny, ale také např. uhlíková vlákna), které by mohly ceny nádrží stlačit na takovou hladinu, aby se systém mohl rentovat. SustainX využívá postup ochlazování stlačovaného plynu vodou, se kterou po zahřátí lze dále energeticky pracovat, případně ji využívat k ohřevu vzduchu ze zásobníku ve fázi výroby. Podle výrobce může pracovat na průmyslové bázi a měl by mít dobu životnosti asi 20 let. Firma nemá ani tak rozhodně zaručenou budoucnost. Malé firmy v energetice obvykle končí bankrotem, a to může klidně potkat i ji. Ovšem využití stlačeného vzduchu v energetice je v tuto chvíli natolik zajímavý, že alespoň některé z nich by snad mohly přežít. Podobný projekt, také využívající rozprašované kapaliny ke zchlazení stlačovaného vzduchu, staví s podporou grantu britské vlády například britská Highview Power Storage, která vzduch (či jiný pracovní plyn, například dusík) pouze nestlačuje, ale přímo zkapalňuje. První jednotka bude stát v průmyslovém komplexu, kde bude využívat zbytkového odpadního tepla, které by jinak unikalo do okolí. Přímo v USA chce svou variaci na stejné téma prosadit firma Lightsail. Stejně jako konkurenti slibuje, že by se účinnost systému mohla vyšplhat až na 70 procent, aby byl konkurenceschopný. Firma má menší kontrakt (za 1,7 milionu dolarů) na dvě demonstrační jednotky na základně amerického námořnictva v kalifornské Ventuře. Pokud se představy armády naplní, mohla by najít slibný trh, protože vojáci si samozřejmě z logických důvodů v mnoha případech energetické soběstačnosti cení více než běžný trh.

6 6 SLOVENSKO SVĚT PLNÝ ENERGIE Najlepší plyn je zo Západu ZEMNÝ PLYN Slovensko a Ukrajina sa dohodli o dodávkach zemného plynu v netradičnom smere. Pre novú ukrajinskú vládu sú dodávky zemného plynu v tejto chvíli menej pálčivý problém ako strety na východe krajiny, s príchodom zimy to však môže byť naopak. Krajina horúčkovito hľadá riešenie svojej takmer absolútnej závislosti, a to i s pomocou Slovenska. Má napríklad podpísanú zmluvu o dodávkach so spoločnosťou RWE, ale nemá k dispozícii transportné cesty, ktorými by sa plyn mohol dostať zo Západu na ukrajinské územie. Pomaly sa to však začína meniť. Slovensko a Ukrajina sa po dlhom vyjednávaní v apríli dohodli o podpísaní memoranda o spätných dodávkach zemného plynu cez plynovod Vojany, ktoré by mohli v budúcnosti pokryť zhruba pätinu ukrajinskej spotreby. Do kontraktu bude zapojená slovenská spoločnosť Eustream a ukrajinská Ukrtransgaz. Rusko veľmi pravdepodobne zastaví dodávky plynu na Ukrajinu a Slovensko musí s touto možnosťou počítať. Ťažkosti boli podľa dostupných správ predovšetkým v prehnaných očakávaniach ukrajinskej strany. Slovensko ponúkalo dodávky cez záložný plynovod Vojany, ktorý vedie zo slovenských Vojan do ukrajinského Užhorodu, Kyjev počas rokovaní požadoval viac plynu prostredníctvom obrátenia chodu kapacitne väčšieho tranzitného plynovodu, ktorým prúdi ruský plyn cez Slovensko ďalej do západnej Európy. Podľa Bratislavy i Európskej komisie by si však taký krok vyžadoval bezpodmienečný súhlas Ruska, pretože by tým došlo k porušeniu zmluvy medzi Gazpromom a Ukrajinou. Dodávky plynu zo Slovenska by mohli začať už v septembri tohto roku a ich celkový objem by sa mohol pohybovať niekde okolo 8 až 10 miliárd m3, tvrdia predstavitelia slovenských firiem. Keby došlo k obráteniu Protesty v Kyjeve vo februári tohto roku. Zdroj: Gaynush via Wikipedia toku veľkých plynovodov, ako to chcela slovenská strana, mohla by kapacita byť dokonca možno až trojnásobná, okolo 30 mld. m3 za rok. To už by bolo pre Ukrajinu veľmi zaujímavé, pretože to predstavuje viac než polovinu jej ročnej spotreby, a dramaticky by to teda znížilo jej závislosť na Rusku. Ukrajina má v prípade zemného plynu spotrebu niečo vyše 50 miliárd m3 zemného plynu ročne, ktorú prakticky úplne kryje dodávkami z Ruska. Bez otočenia chodu veľkých plynovodov plyn zo západu nemôže plne vynahradiť výpadok z Ruska. Odhady hovoria o tom, že bez neho by za ideálnych podmienok mohla krajina dostávať západnou cestou teda cez Poľsko, Slovensko a Maďarsko zhruba 15 mld. m3. Má iba nepatrnú vlastnú ťažbu, ale veľké zásoby. Tie predstavujú ložiská bridlicového plynu na západe a východe Ukrajiny a možnosti prímorskej ťažby plynu v oblasti Čierneho mora. Ešte nedávno si ukrajinskí politici plánovali dosiahnutie sebestačnosti do roku 2025, teraz sa hovorí o ročnej ťažbe približne 20 mld. m3 prevažne bridlicového plynu, ktorý by mali začať ťažiť už budúci rok západné firmy. V súčasnej neistej situácii sa však nedá s takým riešením príliš počítať a stále hrozí aj nebezpečenstvo, že Ukrajina príde o časť svojho územia a zásoby ležiace pod ním. Podľa niektorých odhadov Ukrajina spolu s Krymom prišla o potenciálne zásoby zemného plynu vo výške 680 mld. m3. Len časť z nich by sa dala vyťažiť, ale aj tak 8-10 mld. m 3 ročne môže podľa odhadov technikov plynúť na Ukrajinu cez slovenské plynovody ide o zásoby na niekoľko rokov ukrajinskej spotreby. Z dlhodobého hľadiska nezávislej Ukrajine neostáva nič iné, než sa usilovať kombináciou úsporných opatrení, kde má Ukrajina veľké rezervy, využívania vlastnej ťažby a dodávok zo Západu dosiahnuť nezávislosť na Rusku. Po páde prezidenta Janukovyča Gazprom zvýšil Ukrajine cenu plynu za 1000 m3 z 268,5 dolárov na 485,5 dolárov. Pôvodná cena bola nižšia než trhová cena. Dnešná cena je podobná cenám, ktoré platia napríklad pobaltské štáty. Ukrajinskí politici by radi vyjednali cenu okolo 330 dolárov za m3. Pre krajinu je nepríjemné aj to, že Rusko ju od mája núti, aby za dodávky plynu platila predbežné zálohy. Navyše slovenský premiér Fico na konci mája vyhlásil, že podľa informácií jeho kabinetu Rusko s veľkou pravdepodobnosťou zastaví dodávky na Ukrajinu a Slovensko musí s touto možnosťou počítať a pripraviť sa na obmedzenie či dokonca úplné zastavenie ruských dodávok. Okolo plynu tak bude ešte horúco. Elektrinu mierne predražia staré opomenutia CENY ELEKTRINY Odberatelia elektriny od júla prispejú na likvidáciu vyhoreného paliva, rádioaktívneho odpadu či na vyraďovanie jadrových elektrární. Slovenskí spotrebitelia začnú od poloviny tohto roku viac doplácať našťastie veľmi mierne na historický dlh slovenskej atómovej energetiky. Energetici, národohospodári a politici svojho času zabudli na peniaze potrebné na likvidáciu pozostatkov po jadrových elektrárňach, teda na zaobchádzanie s jadrovým odpadom i samotnými jadrovými elektrárňami. Poplatky sa dajú veľmi dobre prirovnať k poplatkom na rekultiváciu povrchových uhoľných lomov, ktoré platia ťažiaci. Prostriedky na túto činnosť sa vyberajú priamo v cenách elektriny od všetkých spotrebiteľov už dnes, ale dnešné projekcie naznačujú, že by na daný účel nestačili. Ako informoval Národný jadrový fond, od júla odberatelia zaplatia v koncových cenách elektriny namiesto 3,15 eura za MWh 3,20 eura za MWh dodanej elektriny. Do Národného jadrového fondu prispeli spotrebitelia vlani na likvidáciu jadra necelých 68 miliónov eur. V tomto roku by mal fond od spotrebiteľov vybrať viac než 73 mil. eur. O rok neskôr by to malo byť zhruba 77 mil. eur. Na likvidáciu jadrového odpadu a zariadení neplatia samozrejme len spotrebitelia, ale aj ich prevádzkovatelia. Tí do Národného jadrového fondu posielajú ročný fixný poplatok 13,4 tisíc eur za každý megawatt inštalovaného výkonu, pričom táto čiastka sa každoročne valorizuje o infláciu. Prevádzkovatelia jadrových zariadení platia aj variabilný príspevok, ktorý je stanovený vo výške 5,95 % z predajnej ceny elektriny vyrobenej v jadrovom zariadení za uplynulý rok. Vlani dostal jadrový fond od prevádzkovateľov jadrových zariadení necelých 73 miliónov eur. Každý rok by sa mali príspevky zvyšovať, lebo sa očakáva dostavba nových jadrových kapacít. V tomto roku očakáva fond od prevádzkovateľov jadrových zariadení podobnú čiastku ako vlani, ale o rok neskôr by to už malo byť viac než 89 miliónov eur. V roku 2016 by mali prevádzkovatelia prispieť na likvidáciu jadra už viac než 106 miliónmi eur. Najväčším jednotlivým výdavkom fondu je dnes vyraďovanie teda rozoberanie v roku 1977 odstavenej jadrovej elektrárne Stavba úložiska jadrového odpadu Yucca Mountain v USA. Ide o prvý projekt hlbokého a dlhodobého úložiska jadrového odpadu na svete. Podobné úložisko sa na Slovensku neplánuje a podľa mnohých odborníkov nebude žiadne podobné úložisko treba, pretože väčšina dnešného odpadu sa spáli v jadrových elektrárňach novej generácie. Odpad je do tých čias treba skladovať v tzv. strednodobom úložisku, ktoré by už malo byť k dispozícii. Zdroj: DOE 2,1 mld. predstavuje odhadovaná výška deficitu na likvidáciu jadrových elektrární a paliva A1 v Jaslovských Bohuniciach (31 miliónov eur). Zhruba ďalších 40 miliónov eur putuje na rozvoj úložiska rádioaktívnych odpadov a ďalšie podobné úlohy. Najväčšiu časť prostriedkov však fond sporí na pokrytie historického deficitu na likvidáciu jadra, ktorý úrady odhadujú na 2,1 miliardy eur. Vznikol vďaka tomu, že v podstate do roku 2006 nemalo Slovensko vypracovanú jasnú koncepciu záverečnej časti jadrovej energetiky ani systém, ako na ňu sporiť. Na účte fondu je teraz 968 miliónov eur.

7 léto 2014 ROZHOVOR 7 S námi se dá vytopit i elektromobil KOVOLIS Jak může český dodavatel součástek pro autoprůmysl stačit čínské konkurenci a připravit se na nástup elektromobilů, to vysvětluje Miloslav Pavlas, ředitel firmy Kovolis z Hedvikova. Jste už zavedená slévárenská společnost, ale co přesně vyrábíte a pro koho? Zajišťujeme hlavně výrobu tlakově odlévaných hliníkových dílů a naším hlavním zákazníkem je z 95 procent automobilový průmysl. Naše výrobky končí tedy ve většině evropských, ale nejen evropských automobilových značek. Jaký je objem vaší produkce? V loňském roce jsme vyrobili 7500 tun hliníkových odlitků, což představuje zhruba 20 milionů dílů. Jsme svým výkonem největší tlakové slévárny nejen v Česku, ale i ve střední Evropě. U nás je větší jen Škoda Mladá Boleslav, která ročně vyrobí přes 13 tisíc tun odlitků, ale to je trochu specifický případ, protože pracuje pro potřeby vlastního koncernu a dělá jinou velikost odlitků než my. Pokud vaším největším odběratelem není Škoda, tak kdo? Naším hlavním artiklem jsou nyní odlitky do brzdových systémů a naším největším zákazníkem je firma Wabco, která vyrábí brzdové systémy nákladních vozů a autobusů. Jsme také poměrně velkým výrobcem dílů do klimakompresorů, tedy klimatizace do aut. Tady máme několik velkých tuzemských i zahraničních odběratelů. To je velmi náročná výroba, ve které se na díly kladou velké nároky na tlakovou těsnost, trvanlivost, a tak dále. Dodáváme také díly pro turbodmychadla, protože dnes se bez přeplňování neobejde žádný motor, ať naftový, nebo benzínový. Do budoucna by se možná také mohly zajímavým zbožím stát díly do systémů nezávislého ohřevu do aut. Nezávislé topení pro auta? Ano, to by mohl být do budoucna zajímavý byznys především v případě rozvoje elektromobilů, u kterých je velký problém, jak si vyhřát kabinu a nevyčerpat přitom. Pohled na halu obrábění v areálu Kovolisu v Hedvikově na tom, jaký bude další trend vývoje v poptávce po elektromobilech. Je podle vás technologický vývoj hlavním klíčem k úspěchu v oboru? Určitě hraje velkou roli. Mým zájmem je například automatizace, takže jsme byli jednou z prvních sléváren v Česku, které masivně nasadily robotizaci. V roce 2000 jsme startovali první tři roboty, teď máme 29 licích pracovišť a více než 30 robotů. A netýká se to jen lití, ale i dalších výrobních kroků, třeba obrábění. My se snažíme omezit vliv člověka ve výrobě, protože to je problematické. Dnešní technika dokáže pracovat dostatečně přesně, spolehlivě a také například bez nákladů na světlo či vytápění, takže je v konečném důsledku nesmírně efektivní. ské ceny tak nízké, jako bývaly. Důraz na cenu také není jen díky čínské konkurenci, hlavně v automobilovém průmyslu je tlak na snižování nákladů neustálý. My se musíme naučit s tím žít a umět hledat rezervy. Ony se nakonec najdou všude. Když jsme u nákladů, jak velkou část u vás tvoří energie? V kvantitativních ukazatelích spotřebováváme v současné době přes 20 GWh v zemním plynu a necelých 20 GWh v elektřině. V procentuálních nákladech kolem osmi procent představují energie a jsou třetí největší jednotlivou položkou po mzdách a materiálu. Snažíme se na nich samozřejmě šetřit a je to možné. Ať díky novým izolačním materiálům či technologiím, ale spíše po malých krocích, a nemůžeme čekat už žádný razantní pokles spotřeby. Zázraky se nedějí. Využíváme například prakticky všechno odpadní teplo ze slévárny k ohřevu budov, užitkové vody a tak podobně. A velkou úsporu představuje i snižování procenta vadných kusů, které s sebou nese úsporu všech nákladů, nejen energií. My jich máme do deseti procent, což je v porovnání s konkurencí dobrý výsledek, ale podle mého názoru to může ještě klesnout. A jaká je situace na trhu s energiemi? Daří se snižovat ceny v jednáních s dodavateli? Samozřejmě se snažíme. Vypisujeme každý rok výběrové řízení na dodavatele energií, ale dnes jsou si nabídky tak podobné, že cena nemůže být jediným ukazatelem při rozhodování o dodavateli. Je třeba podívat se na smlouvy komplexně, například včetně ujednání o případných sankcích. Miloslav Pavlas, ředitel Kovolisu Hedvikov PROFIL FIRMY: KOVOLIS HEDVIKOV a. s. Tlaková slévárna hliníkových slitin, in, která nabízí svým zákazníkům komplexní řešení jejich potřeb od vývoje dílů, přes konstrukci a výrobu nářadí, výrobu odlitků včetně mechanického opracování až po jejich případné povrchové úpravy. Počátky společnosti se datují již k roku 1816, kdy byla v Hedvikově založena železárna. Od roku 1992 je KOVOLIS HEDVIKOV rodinná firma, stoprocentně vlastněná dvěma rodinami, jejichž členové jsou součástí vedení společnosti. K se společnost transformovala na KOVOLIS HEDVIKOV a. s. Obrat v roce 2013 činil necelých 1,3 miliardy korun a zaměstnává zhruba 900 lidí. Inženýr Miloslav Pavlas je spolumajitelem společnosti a zároveň jejím ředitelem. SPRAVUJEME ELEKTŘINU A PLYN STOVKÁM KLIENTŮ ZA TÉMĚŘ 10 MILIARD KORUN VYZKOUŠEJTE NÁS! Tepelný výměník a součást brzdového systému jsou příklady výrobků Kovolisu. energii z baterií. V podstatě se jedná o malý systém spalování čistého topného média (používá se např. čistý líh, pozn. red.) se spotřebou zhruba dvou litrů na několik set kilometrů jízdy. Měli bychom do systému dodávat konkrétně hliníkové díly výměníků firmě Webasto, která spolupracuje třeba s firmami BMW a VW. Ale je to samozřejmě nejistá záležitost: pokud to půjde dobře, půjde řádově o miliony kusů, ale mohou to být také třeba desítky tisíc, bude záležet A co levnější konkurence z jiných zemí? Setkáváte se třeba s čínskou konkurencí? Nepochybně ano. I u evropských zákazníků se občas setkáme s čínskými výrobky, a při boji o zakázky to pak znamená, že naše cena musí být na úrovni čínské, samozřejmě včetně dopravy. Není to jednoduché, navíc jsou dnes tyto výrobky obvykle ve velice dobré kvalitě. Pro nás dobrou zprávou je, že v posledních dvou letech nejsou čín- Lumius, spol. s r.o. İ Ulice Míru 3267 İ Frýdek-Místek T: İ E: info@lumius.cz İ

8 8 AKTUALITY SVĚT PLNÝ ENERGIE TĚŽBA ROPY Jak ztratit 13 miliard barelů ropy Stěna. Instalace ze 13 tisíc barelů ropy, kterou v roce 1998 v německém Oberhausenu postavili francouzští umělci Christo a Jeanne-Claude. Pod Kalifornií mělo ležet ropy do milionkrát většího počtu ropných barelů. Zdroj: Christo a Jeanne-Claude Kalifornští těžaři a investoři zažili nečekaný šok, když doslova škrtnutím pera přišli o potenciální miliardový byznys. List Los Angeles Times se v květnu dostal k zatím neveřejné zprávě amerických úřadů, která poprvé pečlivě hodnotila podmínky v takzvaných Monterejských břidlicích (Monterey Shale). Vládní geologové v ní o neuvěřitelných 96 procent snížili původní odhady množství těžitelné ropy v oblasti. Místo necelých 14 miliard barelů ropy jich bude těžitelných s použitím dnešních technologií zřejmě zhruba jen 600 tisíc. LETEM SVĚTEM ENERGETIKY Rozhýbe se irácká ropa? Na severu Iráku se na konci května konečně technici mohli pustit do opravy klíčového ropovodu do Turecka. Na ropovod bylo v roce 2014 provedeno už více než 50 útoků povstalci spojenými se skupinou Al-Kájda a dalších různých bojůvek. Vláda za tři měsíce odstávky přišla o tři miliardy dolarů příjmu. Povstalci ropovod jen neničili, ale aktivně z něj surovinu čerpali do nákladních vozů a prodávali na černém trhu. Výnosy z tohoto prodeje používají k nákupu zbraní a financování boje s vládou. Bezpečnostní síly v oblasti dostaly posily a podařilo se jim zabít hlavního představitele ozbrojené opozice v oblasti, Khalida al-juriho, kterému se přezdívalo ropný ministr. Tesla roste Jediný úspěšný velký výrobce elektromobilů, firma Tesla Motors, zaměstnává už více než šest tisíc lidí a je největší automobilkou státu Kalifornie. Na jaře jich byly tři tisíce, ale prodeje jejího Modelu S jdou nad očekávání dobře. Zaměstnanců bude přibývat, protože firma chystá stavbu obří továrny na lithiové baterie, která bude možná zaměstnávat až 6500 lidí. Proti jiným automobilovým firmám je Tesla stále ale malé pivo : jen samotná Škoda zaměstnává 25 tisíc zaměstnanců, celý koncern Volkswagen pak zhruba 400 tisíc. Původní odhady množství těžitelné ropy v Kalifornii se snížily o celých 96 procent. Indie plně elektrická Monterey je rozlehlá oblast o rozloze několika tisíc kilometrů čtverečních, pod níž leží ohromná deska břidlic obsahujících velké množství lehčích i těžších uhlohydrátů, tedy zemního plynu a ropy. Látky jsou ve skále rozpuštěny v poměrně velké oblasti v malých koncentracích, takže donedávna byla taková ložiska ekonomicky zcela nevýhodná. Ale vzestup cen a především nové technologie umožnily i těžbu břidličné ropy a plynu. V jiných oblastech USA spustilo rozšíření těchto metod doslova revoluci, která vyšvihla Spojené státy po mnoha desetiletích znovu do postavení největšího světového producenta zemního plynu. Optimisté doufali, že boom díky Monterejským břidlicím dorazí i do Kalifornie. Naznačovaly to předběžné odhady jejich množství, především poradenské firmy Intek, které byly založeny na analogiích s jinými nalezištěmi. Podle Inteku tu měla ležet těžitelná ropa v celkovém objemu zhruba dvouleté spotřeby USA, tedy celkem zmiňovaných 14 mld. barelů. A firma se hned nebála odhadovat, že těžba by Kalifornii přinesla zhruba 2,8 milionu nových pracovních míst a necelých 25 mld. dolarů na daních. Nový odhad samozřejmě tyto plány jedním rázem smetl ze stolu. Podle geologů odhady nebraly v úvahu odlišné geologické podmínky v Kalifornii. Velké břidličné desky tu jsou polámané seismickou aktivitou v oblasti (v blízkosti leží lom sv. Ondřeje) a ve velkých hloubkách, takže těžba je dražší a obtížnější než třeba ve známé formaci Marcellus a jiných centrech těžby v břidlicích. Během několika příštích desetiletí se může objevit technologie, která situaci změní, zatím se ale slunečný stát bude muset bez miliard z ropy obejít. Do roku 2019 by každá domácnost více než miliardového indického národa měla mít doma elektřinu. Ambiciózní plán tento týden představila indická vláda v čele s čerstvě zvoleným premiérem Naréndrou Módím. Počítá s maximálním využitím solární energie. V zemi nemá přístup k elektřině na 400 milionů lidí. Do roku 2019 by měla mít každá domácnost v Indii nainstalované solární panely, které by poskytly dostatek energie na provoz nejméně dvou žárovek, vařiče a televize, vyplývá z plánu. Jak je vidět, nereálné plány s obnovitelnými zdroji nedělá jen EU. Boj v Jihočínském moři Ve Vietnamu se letos v květnu rozhořely protičínské nepokoje poté, co eskaloval spor o ostrovy v Jihočínském moři. Tisíce Vietnamců zapálily více než desítku čínských a dalších zahraničních továren a ničily průmyslové zóny na jihu země na protest proti čínské těžbě ropy v části Jihočínského moře, na kterou si činí nárok i Vietnam. Čína v odpověď oznámila, že bude pokračovat v provozování své ropné plošiny v Jihočínském moři i navzdory nepokojům. Rekordní uhelná elektrárna Ruská energetická společnost Inter RAO oznámila, že zkoumá možnost výstavby největší uhelné elektrárny na světě. Zařízení o celkovém výkonu osm gigawattů by vyrobenou elektřinu dodávalo do Číny. Současná největší uhelná elektrárna je na Tchaj- -wanu a její kapacita činí 5,5 GW. Ruská elektrárna by využívala uhlí z naleziště Jerkoveckaja v Amurské oblasti na ruském Dálném východě. ČÍSLO VYDÁNÍ: 44 % zdrojů energie postavených v roce 2013 bylo obnovitelných. Uvádí to v dubnu vydaná zpráva úřadu UNEP při Organizaci spojených národů. Ovšem proti roku 2012 investice do obnovitelných zdrojů o necelých 15 procent klesly, jak se vyspělé státy potýkaly s nedostatkem peněz ve svých rozpočtech. Kardinální otázkou zůstává, zda po tomto boomu nebude následovat propad, který obnovitelné zdroje vrátí znovu do pozice outsiderů, a budou se tedy opakovat události z období po ropné krizi v 70. letech. Odlišnost by mohla být snad v tom, že tentokrát za Západ mohou do zeleného vlaku naskočit i jiné státy: největším investorem v sektoru byla vloni Čína s 56 miliardami dolarů na obnovitelné zdroje. léto 2014 pro společenství příznivců a přátel přináší Lumius, spol. s r.o. nezávislý obchodník s elektřinou a plynem PRO LUMIUS, SPOL. S R.O., VYDÁVÁ: Business Media CZ, s.r.o., Nádražní Praha 5, IČ: REDAKCE: Matouš Lázňovský, Martin Kročil, Antonín Hálek GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ: Michael Ehrlich TEXTY: neoznačené materiály jsou redakční FOTO: archiv firem a autorů, redakce, Thinkstock TISK: Triangl, a.s., Praha EVIDENČNÍ ČÍSLO: MK ČR E