MĚŘENÍ VYVOLANÝCH NÁKLADŮ ZDANĚNÍ V PRŮMYSLOVÝCH PODNICÍCH MĚSTA ZNOJMA

Transkript

1 SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Bakalářský studijní program: Ekonomika a management Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku MĚŘENÍ VYVOLANÝCH NÁKLADŮ ZDANĚNÍ V PRŮMYSLOVÝCH PODNICÍCH MĚSTA ZNOJMA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: Hana KOŽNAROVÁ Vedoucí bakalářské práce: Prof. Ing. Václav VYBÍHAL, CSc. Znojmo, 2010

2 Prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma Měření vyvolaných nákladů zdanění v průmyslových podnicích města Znojma jsem vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v seznamu použitých zdrojů. V Trstěnicích dne 5. dubna Hana Kožnarová

3 Poděkování Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce panu prof. Ing. Václavu Vybíhalovi, CSc. za konzultace, metodické vedení, rady a připomínky při tvorbě bakalářské práce. Děkuji také všem zaměstnancům oslovených podniků za jejich vstřícný přístup a čas při poskytování údajů.

4

5 5

6 Abstrakt Bakalářská práce se zabývá problematikou měření nepřímých administrativních nákladů zdanění, tj. vyvolaných nákladů zdanění ve vybraném souboru osmi podniků. Všechny dotazované společnosti mají sídlo ve Znojmě. Vyvolané náklady zdanění neboli nepřímé administrativní náklady jsou náklady vznikající na straně soukromého sektoru, které mají firmy v souvislosti se zákonnou povinností odvádět a platit jakoukoli daň. V každém z těchto podniků byly zjišťovány náklady na zpracování daňového přiznání, vedení účetnictví a mzdové agendy. Nejdůležitější ukazatele byly sledované podíly vyvolaných nákladů zdanění na výnosech z vybraných daní, na celkových tržbách a nákladech podniku na vybraném souboru. Zdrojová data byla zjištěna na základě výzkumu provedeného metodou dotazníku a vlastního šetření. Výsledky měření ukazují, že vyvolané náklady zdanění jsou ve vybraném souboru podniků mezi 0,82 % a 11,66 % z celkového výnosu z vybraných daní. Klíčová slova: Daň, vyvolané náklady zdanění, administrativní náklady zdanění, soukromý sektor.

7 Abstract This Bachelor Thesis is focused on measurement of the indirect administrative costs of taxation, i.e. compliance costs of taxation in a group of eight selected companies. Every selected company have their seat in Znojmo. The compliance costs or indirect administration expenses are costs on the side of private sector which organizations must pay in the context of tax duties set by law. The costs of tax return processing, keeping the books and wages administration were established in these group of companies. The most important indicators monitored in this thesis are the ratio of compliance costs of taxation on the yields of collected taxes, on the total incomes and costs of a company. The data field were established on the basis of a research done by questionnaires and the author s own investigation. The results show that for this group of companies the cost of compliance is between 0,82 % and 11,66 % of the total tax yield. Key words: Tax, compliance costs of taxation, administration costs of taxation, private sector.

8 Obsah 1. ÚVOD CÍL PRÁCE TEORETICKÁ ČÁST Daň a daňový systém Náklady daňového systému Administrativní náklady zdanění přímé Administrativní náklady zdanění nepřímé Nadměrné daňové břemeno Vymezení vyvolaných nákladů zdanění Klasické vyvolané náklady daňových poplatníků Cash-flow náklady Psychické náklady Vyvolané užitky daňového systému Měření vyvolaných nákladů zdanění Metody měření vyvolaných nákladů zdanění Nástroje měření vyvolaných nákladů zdanění Postup měření vyvolaných nákladů zdanění Vyvolané náklady zdanění v České republice Porovnání systému placení daní České republiky s jinými zeměmi světa Materiál a metodika Výnos z vybraných daní a poplatků (V dp ) Náklady na zpracování daňového přiznání (N d ) Náklady na vedení účetní agendy (N ú ) Náklady na vedení mzdové agendy (N ma ) Vyvolané náklady zdanění (N vz ) PRAKTICKÁ ČÁST Velikost podniků z hlediska výše výnosů, tržeb a nákladů Výnos z vybraných daní a poplatků (V dp ) Náklady na zpracování daňového přiznání (N d ) Externí náklady na zpracování daňového přiznání (N ed ) Náklady na zpracování daňového přiznání interními pracovníky (N dip ) Náklady na daňový software (N ds )...42

9 4.3.4 Celkové náklady na zpracování daňových přiznání (N d ) Náklady na vedení účetní agendy (N úc ) Externí náklady na vedení účetnictví a účetní poradenství (N eú ) Náklady na vedení účetnictví interními pracovníky (N úip ) Náklady na účetní software (N ús ) Celkové náklady na vedení účetnictví (N úc ) Náklady na vedení mzdové agendy (N ma ) Externí náklady na vedení mzdové agendy (N em ) Náklady na vedení mzdové agendy interními pracovníky (N mip ) Náklady na mzdový software (N ms ) Celkové náklady na vedení mzdové agendy (N mac ) Vyvolané náklady zdanění (N vz ) Kvantifikace podílu vyvolaných nákladů zdanění na jednotlivých ukazatelích ZÁVĚR POUŽITÉ ZDROJE SEZNAM POUŽITÝCH GRAFŮ, OBRÁZKŮ A TABULEK...64 PŘÍLOHY 8.1 Dotazník Měření vyvolaných nákladů zdanění v praxi

10 1. Úvod Jedním z nejdůležitějších faktorů hospodářské politiky jsou daně. Na jedné straně se prostřednictvím daní financují veřejné statky, které slouží k zajištění hospodářského růstu a růstu životní úrovně obyvatel, na druhé straně představují daně pro domácnosti i podnikatele újmu zahrnující jak přímou platbu daní, tak další náklady vyvolané daňovým systémem (administrativní zátěže), které musí poplatníci na plnění daňových povinností vynakládat. Pro státní správu daně představují nejen daňové příjmy, ale i administrativní náklady spojené s jejich výběrem. Cílem dobré daňové politiky jako součásti celkové hospodářské politiky státu je snaha, aby toto břemeno bylo co nejmenší. Daně by neměly společnosti způsobovat větší náklady administrativního charakteru, než je nezbytně nutné. Administrativní náklady přitom nenese jen stát jako správce daně, ale také daňoví poplatníci či plátci daní, kteří musí vést daňové účetnictví, vyplňovat daňová přiznání, platit daňové poradce apod. Významným ukazatelem efektivnosti každého daňového systému jsou vedle přímých administrativních nákladů daňového systému také vyvolané náklady zdanění. Podle jejich výše lze určovat větší či menší efektivnost daňových systémů. Daňový systém je považován za efektivní, když co největšího daňového výnosu je dosaženo co nejmenšími náklady. Vyvolané náklady zdanění jsou významnou otázkou daňové teorie mnoho let. Názory ekonomů a daňových odborníků na toto téma se však liší. Často citovaný názor na daňovou tématiku vztahující se k ukládání a výběru daní měl Adam Smith ve svém díle Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776). Zde jmenoval čtyři základní daňové kánony, zásady, které jsou stále aktuální. Ve čtvrtém daňovém kánonu vyslovil tento požadavek na zdanění: Každá daň by měla být promyšlena a propracována tak, aby obyvatelé platili co nejméně nad to, co ona daň skutečně přináší do státní pokladny. Tato zásada úspornosti tedy požaduje minimalizaci nákladů na správu, tzn. administrativních nákladů zdanění. Tato bakalářská práce se zabývá měřením vyvolaných nákladů v souboru 8 podnikatelských subjektů sídlících v městě Znojmě. Z informací získaných pomocí dotazníku a osobním dotazováním bylo možné dojít k dále uvedeným závěrům. 9

11 2. Cíl práce Cílem této bakalářské práce je na základě studia teoretických pramenů ověřit metodiku měření vyvolaných nákladů zdanění ve vybraném souboru podniků a provést s využitím analyticko-syntetických postupů komparaci výsledků v rámci sledovaného souboru podniků. Na vzorku 8 podnikatelských subjektů působících v oblasti průmyslu se sídlem ve Znojmě je zjišťována velikost vyvolaných nákladů zdanění. Ke zhodnocení situace v městě Znojmě byly vybrány kapitálové obchodní společnosti, a to akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným. Potřebné informace byly získávány osobním dotazováním a využitím dotazníku. V teoretické části je vysvětlena problematika vyvolaných nákladů zdanění a prezentována metodika jejich kvantifikace. V praktické části jsou kvantifikovány jednotlivé ukazatele související s absolutní úrovní a strukturou vyvolaných nákladů zdanění a je provedena komparace výsledků měření v rámci zkoumaného souboru podniků. Jako závěr je zhodnocena situace a dopady na společnosti v roce

12 3. Teoretická část 3.1 Daň a daňový systém Pojem daň dobře vystihuje definice používaná mezinárodní organizací OECD uvedená v Kubátové (2005), která zní takto: Daň je povinná nenávratná platba do veřejného rozpočtu. Povinnost je v demokratických státech ukládána zákonem. Nenávratnost daně znamená, že poplatník nedostane žádnou ekvivalentní protihodnotu. Jistou protihodnotu poplatník získá čerpáním veřejné služby, ovšem výše těchto služeb není přímo závislá na výši odvedených daní. Neúčelovost daně znamená, že určitá daň nemá financovat určitý výdaj, ale že se stává součástí celkových příjmů veřejných rozpočtů. Platbou do veřejného rozpočtu se rozumí jak platba do státního rozpočtu, tak i do rozpočtů na všech stupních státní správy (do rozpočtu měst a obcí) a také do rozpočtu Evropské unie. Daň je zákonem stanovená platba, u které se zpravidla mění forma vlastnictví peněz ze soukromé na veřejnou, protože daně jsou vybírány především ze soukromých zdrojů, tj. od fyzických a právnických osob (Vybíhal, 1995). Daň se pravidelně opakuje v časových intervalech (např. každoroční placení daně z příjmu) nebo je nepravidelná a platí se za určitých okolností (např. při každém převodu nemovitosti). Daně klasifikuje daňová teorie z různých hledisek. Jedno ze základních rozlišení daní je podle vazby na důchod poplatníka na daně přímé a nepřímé. Podle Kubátové (2006) se daně člení takto: 1. Daně přímé platí poplatník ze svého důchodu a předpokládá se, že je nemůže přenést na jiný subjekt. Mezi takovéto daně řadíme daně z důchodů (daň z příjmů právnických a fyzických osob) a daně majetkové (daň z nemovitostí, daň silniční, daň dědická, daň darovací a daň z převodu nemovitosti). 2. Daně nepřímé subjekt, který daň odvádí, ji neplatí ze svého důchodu, ale přenáší ji na jiný subjekt prostřednictvím zvýšení ceny. To znamená, že poplatník daně 11

13 není totožný s plátcem daně. Mezi daně nepřímé patří daně ze spotřeby (spotřební daně z minerálních olejů, z alkoholu, z cigaret a tabákových výrobků), daň z přidané hodnoty, cla, ekologické daně (daň z elektřiny, z plynů, z pevných paliv). Daně vybírané na území České republiky jsou hlavním zdrojem příjmů do státního rozpočtu. Tvoří více než polovinu všech příjmů. V tabulce 1 je zobrazen vývoj inkasa daní v letech Z této tabulky je patrný růst celkových vybraných peněžních prostředků každoročně odváděných daňovými poplatníky. Tab. 1 Inkaso daní v letech Vývoj inkasa daní v ČR v letech (v mil. Kč) Daň Daň z přidané hodnoty Daně spotřební Daň z příjmů PO Daň z příjmů Daň z příjmů FO - podnikatel Daň z příjmů FO - zaměstnanci Daň silniční Daň dědická Daň darovací Daň z převodu nemovitostí Daň z nemovitostí Ostatní položky Celkem Pramen: MFČR. 3.2 Náklady daňového systému Daně znamenají transfer peněžních prostředků od jedinců a firem do veřejných rozpočtů, transfer, který se neobejde bez dodatečných nákladů. Tyto dodatečné náklady snižují celkový efekt ekonomiky, resp. vyvolávají neefektivnost. Cílem daňových systémů je především snížit neefektivnost na nejnižší možnou míru, jak uvádí Kubátová (2006). V rámci daňové teorie jsou rozlišovány dva typy daňových nákladů: administrativní náklady přímé a nepřímé (vyvolané náklady zdanění), nadměrné daňové břemeno. 12

14 Na administrativní náklady zdanění se lze zaměřit z různých úhlů pohledu jejich výčet přehledně ukazuje následující tabulka 2. Tab. 2 Hlediska zkoumání administrativních nákladů zdanění. A Časové hledisko běžné opakované administrativní náklady související s výběrem daní mimořádné administrativní náklady související se zavedením nové daně nebo se zásadní změnou daně/zdanění kolísání nákladů z hlediska správy jednoho poplatníka (registrace, zahájení resp. ukončení zdaňované aktivity atp.) B Hledisko dopadu na příslušný ekonomický sektor administrativní náklady, které nese pouze veřejný sektor administrativní náklady, které ovlivňují soukromý sektor C Hledisko dopadu na příslušnou vládní úroveň administrativní náklady nesené centrální vládou administrativní náklady nesené subcentrálními vládami D E Hledisko druhu úřadu veřejné správy, u kterého náklady vznikají daňové úřady různých stupňů příprava legislativy na exekutivní úrovni (ministerstva) příprava a schvalování legislativy na parlamentní úrovni vynucování dodržování daňového práva zejména soudy, policie, státní zástupci, vyšetřovatelé, věznice, advokáti ex offo apod. Chronologie vzniku daňových nákladů (analogie s návazností jednotlivých článků rozpočtového procesu) návrhy zákonů schvalování implementace daňové legislativy kontrola a vynucení práva F Hledisko struktury administrativních nákladů mzdy, vč. pojistného náklady na odbornou úroveň zaměstnanců zajištění prostor a jejich vybavení (investice do lidského kapitálu) investice do hmotného majetku ostatní čas Pramen: Pudil, Vybíhal, Vítek, Pavel (2004). 13

15 3.2.1 Administrativní náklady zdanění přímé Administrativní náklady daňového systému lze definovat jako celkové náklady veřejného sektoru spojené s výběrem daní na všech úrovních a ve všech okamžicích daňového procesu, a to včetně nákladů obětované příležitosti (oportunitní náklady), jak uvádějí Pudil, Vybíhal, Vítek, Pavel (2004). O dodržování daňových zákonů, které jsou projednávány ve vládě a parlamentu, se stará státní administrativa, ta také zabezpečuje řádné spravování daňové agendy a výběr daní. Náklady vynaložené na její fungování jsou právě přímé administrativní náklady. Do této skupiny lze zařadit všechny náklady státní správy spojené s registrací a evidencí daňových poplatníků, s výběrem daní, s kontrolou v této oblasti, s vymáháním případných nedoplatků. Jedná se například i o náklady statistického úřadu při pořizování informací pro daňové úřady, náklady na služby soudnictví pro správce daně apod. Daně administruje v České republice soustava územních finančních orgánů, která je tvořena těmito institucemi: 1 finanční ředitelství, finanční úřady. Územní finanční orgány jsou správní úřady, které vykonávají správu daní (kromě spotřebních daní a DPH při dovozu, kde správu vykonávají celní orgány), odvodů a záloh na tyto příjmy, včetně příslušenství daní a správních poplatků jimi vyměřovaných a vybíraných, vykonávají finanční kontrolu a provádějí řízení o přestupcích v oboru své působnosti. Tyto náklady jsou snadno zjistitelné, neboť jednotlivé položky se evidují v příslušných státních institucích. Je vcelku logické, že náklady se zvyšují spolu se složitostí daňového systému. Tato rostoucí tendence je podporována skutečností, že veřejný sektor není hlídán trhem, který by dohlížel na efektivní alokaci zdrojů. Určitou výhodou je úspora z rozsahu, kdy správní úkony jsou prováděny hromadně přímo v úřadech a daňový poplatník tak ušetří náklady, které by měl, pokud by daný úkon musel provádět sám (Kubátová, 2006). 1 Podle zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. 14

16 Přímé administrativní náklady jsou ovlivňovány především těmito faktory (Stejskal, 2008): složitostí daňového systému, počtem různých daní, počtem daňových sazeb, složitostí zálohování plateb na daně, počtem výjimek při placení daně, tím, jak často se daň vybírá, dalšími okolnostmi. Snížení přímých administrativních nákladů lze dosáhnout především prostřednictvím zjednodušení konstrukce daně, například omezením počtu odpočtů u daní z příjmů, případně rozšířením využitelnosti srážkové daně, nebo sjednocením sazby u daně z přidané hodnoty, jak uvádějí Kubátová, Vybíhal (2004) Administrativní náklady zdanění nepřímé Vyvolané náklady zdanění (angl. compliance costs) nebo také nepřímé administrativní náklady zdanění jsou náklady, které vynaloží soukromý sektor. Tomuto tématu jsou věnovány následující kapitoly Nadměrné daňové břemeno Náklady vzniklé důsledkem distorzí vyvolává téměř každá daň. Distorze vzniká při zavedení nové daně, která způsobuje změny v relativních cenách, relativních výnosech a užitcích. Daň spotřební zvyšuje cenu zdaněného zboží a snižuje čistý výnos z jeho výroby, daň z mezd zvyšuje cenu práce a snižuje (za určitých okolností zvyšuje) čistou mzdu, daň ze zisku snižuje čistý výnos z podnikání atd. Nastane tzv. distorze (zkreslení) v daných veličinách. Každá změna v daních má vliv na chování obyvatel lidé se snaží docílit co nejvyššího užitku při co nejnižším daňovém zatížení, snaží se daním vyhnout. Proto po zavedení této nové daně nahradí spotřebu a výrobu zdaněného zboží jiným méně zdaněným nebo 15

17 nezdaněným zbožím a tím naruší efektivní alokaci zdrojů v ekonomice. Tato substituce může mít formu rozhodnutí se pro upřednostnění volného času na úkor práce, pro umístění výrobních kapacit do jiného odvětví či do zahraničí apod. Změnou chování je možné se dani vyhnout, ale není možné vyhnout se újmě způsobené daní. Jako příklad může sloužit daň z oken zavedená v 18. století v Anglii. Této dani se mnozí vyhnuli prostě tím, že okna v domě zazdili, popř. stavěli domy s méně okny. Přesto utrpěli ztrátu, a to užitku, který okna v domě poskytují (světlo, teplo, komunikace). Tato ztráta nebyla nikomu prospěšná; ani státu, jenž daň zavedl (Kubátová, 2006). Distorze se projevují nadměrnými daňovými břemeny, jejichž velikost závisí na elasticitách nabídky a poptávky. Nadměrná daňová břemena (DWL deadweight loss nebo EB excess burden; ztráta mrtvé váhy) jsou vyvolána právě těmito substitučními efekty. Tzn. odstraníme-li substituční efekt, eliminujeme i nadměrné daňové břemeno. 3.3 Vymezení vyvolaných nákladů zdanění Vítek, Pavel (2008) konstatují, že náklady, které soukromému sektoru vznikají v důsledku existence daňového systému a povinnosti platit daně, se označují jako náklady vyvolané zdaněním (vyvolané náklady). Jde o náklady, které by nevznikly, kdyby neexistoval daňový systém. Vyvolané náklady zdanění se týkají dvou základních druhů ekonomických subjektů soukromého sektoru. Jednak jsou to vyvolané náklady daňových poplatníků fyzických osob, a také náklady všech ostatních daňových subjektů právnických osob. Soukromý sektor nese tyto druhy nákladů souvisejících se zdaněním (Vítek, Pavel, 2008): 1. Daňová povinnost, která je transferem ze soukromého do veřejného sektoru (vládě) a která je primárním důvodem existence zdanění. Tato daňová povinnost snižuje potenciální soukromou spotřebu daňových poplatníků. 2. Vyvolané náklady zdanění jako náklady přizpůsobení se požadavkům daňových zákonů. 16

18 3. Náklady vzniklé v souvislosti s distorzemi vyvolanými změnami chování daňových poplatníků. Tyto změny vyvolávají všechny neuniverzální daně. Patří sem čas a peníze občanů vydané na seznámení se s daňovými zákony, na vyplnění daňových přiznání, peníze zaplacené daňovým poradcům a právníkům a řada dalších nákladů s tím spojených včetně nákladů na účetní evidenci (Kubátová, 2006). Pro velikost vyvolaných nákladů zdanění platí přímá úměra: čím složitější daňové zákonodárství, tím vyšší nepřímé administrativní náklady. Vyvolané náklady zdanění není snadné vyčíslit. Údaje potřebné k jejich vyčíslení nejsou statisticky vykazovány. Lze je pouze odhadovat na základě času a financí potřebných ke správnému vypočtení a odvedení daně. Negativní dopad při přesunu administrativy ze státu na poplatníka lze spatřovat v tom, že administrativní náklady působí regresivně vzhledem k velikosti daňového základu a také důchodu poplatníků. Ve velkých podnicích činí náklady na vyplnění daňového přiznání jen zlomek zisku, zatímco u malého podnikatele to může být relativně mnohem více. Tato nežádoucí regresivita může být snížena např. umožněním poplatníkům daně z příjmů zahrnout do základu daně náklady paušálem, což je výhodné především pro malé podnikatele. Přinese jim to usnadnění při vyhotovování daňového přiznání, ale také nemusí vést složitou evidenci všech svých nákladů. Nebo umožněním podávat daňová přiznání elektronicky. Vyvolané náklady u daňových subjektů mohou mít povahu nákladů, kterým se nelze vyhnout a které jsou neoddělitelně spjaty s existencí příslušné daně (př. platba zálohy na daň z příjmů za zaměstnance, náklady na podání daňového přiznání) nebo se jedná o náklady, které nejsou nutně součástí existence určité daně (př. náklady na účetní, auditory, daňové poradce, náklady spjaté s vedením účetnictví i při uplatňování výdajů procentem z příjmů) (Pudil, Vybíhal, Vítek, Pavel, 2004). Vzhledem k tomu, že pro daňové subjekty existují i užitky spojené s existencí daňového systému, je možné vzájemně kompenzovat tyto dva efekty vyvolané daňovým systémem. V odborné literatuře se objevuje pojetí tzv. čistých vyvolaných nákladů zdanění (net compliance costs), jako rozdílu mezi vyvolanými náklady zdanění soukromého 17

19 sektoru a užitky plynoucími soukromému sektoru ze zdanění, jak uvádí Pudil (2004) a Sandford (1989). Tento rozdíl je označován také jako společenské náklady zdanění soukromého sektoru. Tento vztah je graficky vyjádřen na obrázku 1. Obrázek 1 Společenské náklady zdanění soukromého sektoru. Pramen: Pudil, Vybíhal, Vítek, Pavel (2004). Tyto náklady, které subjekt musí vynakládat z důvodu existence právních požadavků daňového systému, se mohou projevovat jako klasické vyvolané náklady, cash-flow náklady anebo psychické náklady Klasické vyvolané náklady daňových poplatníků Patří mezi ně hlavně čas, poplatky externím dodavatelům, náklady na zaměstnance, technické vybavení, prostor, náklady spojené s využitím služeb a poradenství daňových poradců, právníků, auditorů, účetních. 18

20 3.3.2 Cash-flow náklady Jsou náklady, které vznikají v důsledku odvodu daně dříve, než dojde k ekonomické transakci spojené s daní. Tato situace může nastat pouze v případě, kdy subjekt, který je zodpovědný za administraci příslušné daně, musí tuto daň odvést, aniž by do okamžiku odvodu získal faktický základ daně. Jako příklad lze uvést situaci nezaplacených (nepřijatých) výnosů, které jsou součástí základu daně z příjmů nebo obdržení dobropisu od dodavatele a zaplacení daně z přidané hodnoty před úhradou dobropisu dodavatelem či odvod daňové povinnosti v případě daně z přidané hodnoty, přestože výstupy nebyly uhrazeny odběratelem Psychické náklady V literatuře (Sandford 1989 a 1995) je shodně uvedeno, že tyto náklady existují a v určitých případech mohou dosahovat významných hodnot, ale neexistují empirické studie, které by číselně vyjádřily jejich výši. Psychické náklady nelze vyloučit ani na druhé straně, tj. u správců daní. Jejich výši by bylo možno odhadnout pomocí součtu rizikových příplatků, které jim vláda poskytuje k běžné mzdě. Tyto náklady ovšem nelze zahrnovat do vyvolaných nákladů zdanění soukromého sektoru Vyvolané užitky daňového systému Daně přinášejí ekonomickým subjektům nejen náklady, ale také určité užitky, neboli vyvolané užitky daňového systému. Co se týče užitků plynoucích z existence daňového systému rozlišují Pudil, Vybíhal, Vítek, Pavel (2004): 1. Užitky v důsledku pozdního odvedení daně. Jde o situaci, kdy subjekt, který administruje odvod daně (jde buď o srážkovou daň nebo o zálohy v určitých případech), daň odvádí později, než v okamžiku, kdy by z ekonomického hlediska měla být odvedena. Jako příklad lze uvést odvod záloh sražených z mezd (případně i pojistného sociálního a zdravotního pojištění) později, než kdy byly tyto odvody strženy z mezd zaměstnanců. 19

21 2. Cash-flow užitky z titulu vedení účetnictví. Poplatníci vedoucí účetnictví mohou manipulovat s daňovým základem z důvodu časového nesouladu nákladů vs. výdajů, a získat tak cash-flow užitek z důvodu odvedení menší částky daně, než by odpovídalo ekonomické skutečnosti. Ale z hlediska celkového společenského užitku dochází k vzájemné kompenzaci užitků a nákladů spojených s časovým posunem mezi výnosy vs. příjmy a náklady vs. výdaji. 3. Cash-flow užitky z titulu uplatňování nároku na odpočet DPH na vstupu. Při uplatňování nároku na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu (tzn. z ceny zdanitelných plnění nakupovaných pro ekonomické činnosti plátce včetně daně) před faktickým uhrazením ceny vstupu dodavateli vzniká poplatníkovi také cash-flow užitek. Výsledkem může být případ, že daň je státem vrácena ještě před tím, než je tato částka obsažená v ceně vstupu zaplacena. 4. Manažerské užitky. Vznikají daňovým poplatníkům proto, že daňový systém, resp. konkrétní daň vyžaduje vedení či zavedení určitého informačního systému, který by daňový poplatník jinak nevedl a nezavedl a který mu umožňuje zlepšit rozhodovací procesy při uskutečňování určité ekonomické činnosti. 5. Užitky z titulu přechodu zaměstnanců státní daňové správy do soukromého sektoru. V tomto případě dochází ke vzniku pozitivní externality, která se stává výhodou pro soukromý sektor. Důvodem jsou náklady na školení, resp. zvýšení kvalifikace bývalého zaměstnance veřejné správy. Během doby, kdy zaměstnanec pracoval ve veřejné správě, veškeré tyto náklady nesla vláda (byly součástí přímých administrativních nákladů zdanění). Po jeho odchodu do soukromého sektoru je jeho zvýšená kvalifikace využita nikoli vládou, ale soukromým sektorem. Navíc je zde možnost využít interní informace získané zaměstnancem po dobu jeho působení v daňové správě. 20

22 3.4 Měření vyvolaných nákladů zdanění Pro měření vyvolaných nákladů zdanění jsou daňovou teorií stanoveny konkrétní metody a nástroje. V ČR i v zahraničí se obvykle používá jedna z následujících metod nebo jejich kombinace a pomocí tří hlavních nástrojů se získávají konkrétní informace pro měření. Důvodem je snaha o co nejpřesnější výsledky Metody měření vyvolaných nákladů zdanění K získávání informací pro hodnocení vyvolaných nákladů zdanění můžeme použít tyto metody uvedené v publikaci Pudil, Vybíhal, Vítek, Pavel (2004): 1. strukturované dotazníky nebo strukturované rozhovory s respondenty daňovými poplatníky, 2. nestrukturované rozhovory s respondenty, 3. studie časových řad a pracovních nákladů daňových poplatníků prováděné výzkumnými týmy, 4. vlastní pozorování daňových poplatníků bez účasti výzkumných týmů, 5. jiné typy případových studií, např. studie o komplexnosti (složitosti) nebo četnosti změn daňových přiznání nebo daňových zákonů, 6. archivní výzkum tj. využití záznamů státní správy (zejména při měření administrativních nákladů) nebo záznamů daňových poradců či účetních, 7. simulace a modelování Nástroje měření vyvolaných nákladů zdanění Nástroje, které lze použít pro získání potřebných informací pro jednotlivé metody měření vyvolaných nákladů zdanění jsou hlavně tyto tři: 1. osobní dotazování, 2. korespondenční dotazování, 3. telefonní dotazování. Výhody a nevýhody jednotlivých nástrojů demonstruje následující tabulka 3: 21

23 Tab. 3 Způsoby a charakteristiky zjišťovaných údajů. Charakteristika Osobní dotazování Způsob zjišťování údajů Telefonní dotazování Dotazníky zasílané poštou Náklady vysoké střední nízké až střední Míra návratnosti vysoká vysoká nízká Srozumitelnost dotazování vysoká střední nízká Kvalita dat vysoká střední nízká Velikost vzorku respondentů malá střední až vysoká vysoká Předpojatost respondentů malá střední vysoká Pramen: Pudil, Vybíhal, Vítek, Pavel (2004) Postup měření vyvolaných nákladů zdanění Pro měření vyvolaných nákladů obecně existují dvě metody (Pudil, Vybíhal, Vítek, Pavel, 2004): příjmová metoda, výdajová metoda. Příjmová metoda Vychází z předpokladu, že náklady daňových poplatníků vynaložené v souvislosti s plněním jejich daňových povinností představují na druhé straně výnosy ekonomických subjektů, které poskytují služby daňového poradenství, účetního poradenství a ostatní služby. Příjmová metoda se až na výjimky nepoužívá z důvodu nedostupnosti dat. Výdajová metoda Spočívá v měření nákladů na úrovni daňových poplatníků. Tato metoda je obvykle realizována tak, že daňoví poplatníci jsou obesláni strukturovanými dotazníky a do nich uvádějí požadované údaje. Výhodou této metody je možnost přesného změření vyvolaných nákladů u jednotlivých poplatníků pro jednotlivé druhy daní. Využití této metody umožňuje vyjádřit efektivnost daňového systému a jeho optimální strukturu díky výstupu, který třídí údaje podle jednotlivých daní. 22

24 3.5 Vyvolané náklady zdanění v České republice Podle studie provedené pro Ministerstvo financí za rok 2007, která analyzovala právě vyvolané náklady zdanění, činí vyvolané náklady pro celý český daňový systém cca 40 mld. Kč, tj. 3,9 % vyměřené daně (Vítek, Pavel, 2008). Zjišťovány byly náklady plátců daní pro daň z příjmů právnických osob, DPH, zdanění příjmů ze závislé činnosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení, daň z příjmů fyzických osob z podnikání, silniční daň a daň z nemovitostí. Na vzorku 100 fyzických osob a 100 právnických osob byly pro jednotlivé daně zjištěny vyvolané náklady pro skupiny respondentů podle jejich zdanitelných příjmů nebo čistého obratu. Takto zjištěné vyvolané náklady byly použity pro odhad nákladů všech plátců příslušných daní v celé České republice. Podíl vyvolaných nákladů k vyměřené dani je pro jednotlivé daně za rok 2007 znázorněn v tabulce 4. Tab. 4 Podíl vyvolaných nákladů k vyměřené dani pro jednotlivé daně ČR, Daň Předpis daně (mld.kč) Vyvolané náklady (mld. Kč) Vyvolané náklady/daň Daň z příjmů právnických osob 135,0 7,5 5,5 % Daň z přidané hodnoty 234,3 10,6 4,5 % Zdanění příjmů ze závislé činnosti Pojistné na veřejné zdravotní pojištění 125,0 3,8 3,0 % 151,9 5,3 3,5 % Pojistné na sociální zabezpečení 366,2 5,4 1,5 % Daň z příjmů fyzických osob z podnikání 23,1 6,7 34,4 % Silniční daň 5,8 1,0 16,4 % Daň z nemovitostí 5,0 0,4 8,1 % Celkem 1 046,3 40,7 3,9% Pramen: Vítek, Pavel (2008), str

25 3.6 Porovnání systému placení daní České republiky s jinými zeměmi světa Každoročně provádí Světová banka, IFC a PricewaterhouseCoopers analýzy daňových systémů, sleduje reformní kroky jednotlivých států a měří výhodnost daňového systému pro středně velké podniky ve 181 zemích světa (v roce 2008; v roce 2009 došlo k rozšíření na 183 zemí) v rámci projektu Doing business. Projekt Skupiny Světové banky nazvaný Doing Business analyzuje (legislativní) požadavky na společnosti v dané zemi během jejich celého životního cyklu, včetně založení a provozu společnosti, zahraničního obchodování, plnění daňových povinností a ukončení podnikání. Tento projekt zahrnuje indikátor placení daní, což je ukazatel, který měří náročnost placení daní ve 183 zemích světa na základě zhodnocení administrativní zátěže spojené s daňovými pravidly a výpočtu podílu celkové daňové zátěže podniků na jejich hrubém zisku. Za posledních 5 let zaznamenala studie celkem 171 daňových reforem ve 104 zemích světa. Mimo placení daní studie poskytuje data o míře regulace v dalších devíti oblastech podnikání: při založení společnosti, žádosti o stavební povolení, zaměstnávání pracovníků, registraci majetku, žádosti o finanční úvěr, ochraně investorů, zahraničním obchodu, vymáhání plnění ze smluv a při ukončení podnikání. Indikátor placení daní hodnotí daňové systémy z hlediska místní společnosti dodržující všechny daňové a právní předpisy a další pravidla dané země. Případová studie srovnává malé a střední podniky působící v oblasti výroby a maloobchodu vybrané tak, aby bylo možné je navzájem srovnat ve všech zemích světa. Indikátor ukazuje náklady na placení daní u společnosti z případové studie a administrativní zátěž spojenou s plněním daňových povinností. Jsou měřeny pomocí tří dílčích ukazatelů: celkové míry zdanění (náklady na všechny daně), času nutného ke splnění hlavních daňových povinností (daň ze zisku, daně a další odvody za zaměstnance a spotřební daně) a celkového počtu daňových plateb. Indikátor placení daní měří všechny daně a podobné platby vyžadované státem na všech úrovních (federální, státní či místní) vztahující se na společnost z případové studie. Dílčí ukazatel celkové míry zdanění měří dopad daní a podobných plateb na účetní zisk společnosti. Zahrnuje daň z příjmů právnických osob, odvody na sociální zabezpečení a další daně, které za zaměstnance platí zaměstnavatel, majetkové daně, daně z převodu 24

26 majetku, daně z dividend, daně z investic, daň z finančních transakcí, daně ze sběrného odpadu, daně z provozu vozidel a silniční daně. Druhé dva dílčí ukazatele, časové zátěže a počtu plateb, zahrnují také daně a podobné platby vybírané subjektem, jako je daň z obratu nebo daň z přidané hodnoty. Z výsledků analýzy Jak se platí daně 2009, provedené v roce 2008, vyplývá, že řada zemí po celém světě zásadně mění své daňové systémy. Snižují daňové sazby, zjednodušují administrativní procesy a modernizují způsoby plateb. Výsledky citované analýzy přinesly tyto poznatky (Jak se platí daně 2009): celkem 36 zemí zjednodušilo své daňové systémy; nejoblíbenější daňovou reformou bylo snížení sazby daně z příjmů právnických osob (21 zemí) a zlepšení elektronického podávání daňového přiznání a placení daní (12 zemí); 8 zemí snížilo celkový počet daní placených podniky; Česká republika patří mezi země, které snížily sazbu daně z příjmů právnických osob (z 24 % na 21 %). Přesto se v žebříčku celkové výhodnosti daňového systému umístila až na 118. místě; v průměru tvoří daně z příjmů právnických osob jen 13 % celkového počtu daňových plateb, zabírají 26 % času potřebného na splnění všech daňových povinností a tvoří 37 % celkové daňové zátěže (v rámci případové studie použité pro výpočty); odvody na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění tvoří v průměru 34 % celkové daňové zátěže, přičemž studie bere v úvahu pouze část daně, kterou platí zaměstnavatel. Tyto daně jsou významné hlavně v zemích Evropské unie, kde tvoří dokonce 65 % celkové daňové zátěže.; v České republice tvoří daň z příjmů právnických osob 6 %, nepřímé daně 3 % a sociální zabezpečení a zdravotní pojištění 40 % celkové daňové sazby, což činí celkem 49 % daňové zátěže. Čtyři země EU se umístily mezi 20 zeměmi s nejvýhodnějším daňovým systémem: Irsko (6), Dánsko (13), Lucembursko (14) a Velká Británie (16). Naopak Itálie (128), Polsko (142) a Rumunsko (146) mají nejsložitější daňové systémy v EU. 25

27 O rok později se projevily určité změny a daňové reformy. Výsledky analýzy Jak se platí daně 2010, provedené v letech , přinesly nové informace a závěry o situaci v daňové oblasti zkoumaných států (Jak se platí daně 2010): v období od června 2008 do května 2009 usnadnilo platbu daní podle indikátorů Doing Business 45 států, což je téměř o 25 % více než v předchozím roce; Východní Evropa a střední Asie zaznamenaly největší počet reforem již potřetí za sebou, s celkovým počtem deseti států s daňovými reformami; typická společnost z případové studie má průměrnou celkovou míru zdanění (podíl daní vůči zisku) ve výši 48,3 %, nad splněním všech daňových povinností stráví průměrně 286 hodin ročně a provede celkem 31 daňových plateb; čas nutný ke splnění všech daňových povinností se pohybuje v rozpětí od 212 hodin v průměru v členských zemích OECD s vysokými příjmy po 638 hodin v Latinské Americe; také počet plateb se velmi různí, společnosti provádí nejvíce plateb ve východní Evropě a ve střední Asii, průměrně 53 ročně, zatímco nejmenší počet plateb je ve státech OECD s vysokými příjmy, v průměru 14 ročně; podle účastníků průzkumu je v rámci daňového systému nejvíce potřeba provést zlepšení v oblasti způsobu provádění daňových kontrol a v postoji daňových institucí; v letech 2008/2009 provedlo daňové reformy celkem pět států Evropské unie: Belgie, Česká republika, Finsko, Polsko a Španělsko; v rámci EU se průměrná celková míra zdanění společnosti z případové studie snížila z 46 % na 44,5 %, to je částečně odrazem snížení daně z příjmů právnických osob provedeného v letech 2007/2008 v Německu a v Itálii; průměrný čas potřebný ke splnění všech daňových požadavků v rámci EU je 232 hodin, zatímco v předchozím roce to bylo 257 hodin. Nejvíce času zabírají odvody za zaměstnance (117 hodin). Snížení odráží postupné zavádění a zlepšování systému elektronického podávání daní a elektronických plateb, zjednodušování daňové úpravy a zlepšování daňových formulářů ve snaze usnadnit jejich přípravu.; přestože daň z přidané hodnoty je regulována obecným právním rámcem v celé EU, čas potřebný ke splnění místních právních předpisů se liší, například sestavení DPH v Irsku trvá průměrně 30 hodin ročně, zatímco v České republice je to 178 hodin; 26

28 ve světovém průměru je na typickou společnost uvaleno celkem 9,5 různé daně, zatímco v EU je to 11; daň z příjmů právnických osob tvoří jen 12 % plateb, 26 % času potřebného ke splnění daňových povinností a 38 % celkové daňové zátěže. Co se týče České republiky výsledky studie prokázaly významnou změnu u daně z příjmů právnických osob, daně z přidané hodnoty a sociálního zabezpečení. Společnost z případové studie podá 12 plateb a stráví 613 hodin výpočtem a platbou daní. V ČR došlo ke snížení času nutného ke splnění daňových povinností o 34 % (z 930 v roce 2008). Časová zátěž na splnění daňových povinností je přesto v Česku stále druhá nejvyšší v rámci Evropské unie a také vyšší než průměr všech 183 zemí (286 hodin). Celkově se ČR umístila na 121. místě žebříčku výhodnosti daňového systému, což je oproti roku 2008 zhoršení o tři místa. Graf 1 Daňové zatížení českých podniků. 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Počet plateb Daňové zatížení českých podniků Časová náročnost (v počtu hodin) 3% 39,50% 4,70% Celková daňová sazba Ostatní daně Odvody za zaměstnance Daně z příjmů Pramen: Jak se platí daně 2010: Světový přehled Komentáře k výsledkům pro ČR [online] , [cit ]. Dostupné z < 27

29 3.7 Materiál a metodika V této bakalářské práci byly zjišťovány a vyhodnocovány údaje získané osobním dotazováním s pomocí dotazníku. Při praktickém měření vyvolaných nákladů zdanění bylo využito metodického přístupu, který vypracoval Vybíhal (2004). Soubor podniků představují právnické osoby, které mají podle Obchodního rejstříku sídlo v městě Znojmě Výnos z vybraných daní a poplatků (V dp ) Byla stanovena tato struktura zjišťování daňového výnosu z jednotlivých daní a poplatků: Daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků (DPFO) Daň z příjmů fyzických osob vybíraná srážkou (DPFO s ) Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (P s ) Pojistné na veřejné zdravotní pojištění (P z ) Daň silniční (D s ) Daň z nemovitosti (D n ) Daň z přidané hodnoty (DPH) Daň z příjmů právnických osob (DPPO) Spotřební daň (SpD) Clo (C) Poplatky (P) Ostatní daně (D o ) Sumací výše uvedených výnosů z vybraných daní získáme celkový výnos z vybraných daní a poplatků, se kterým budeme dále pracovat Náklady na zpracování daňového přiznání (N d ) Společnost má dvě možnosti, jak vypracovat daňové přiznání. Buď má schopné a kvalifikované interní pracovníky, anebo využije služeb daňových poradců a expertů daňového práva. 28

30 Mezi náklady na zpracování daňových přiznání se řadí: externí náklady na zpracování základu daně, daňového přiznání a služby daňového poradenství (N ed ); náklady na zpracování daňového přiznání interními pracovníky (N dip ); náklady na daňový software (N ds ). Náklady na zpracování daňového přiznání lze vyjádřit takto: N d = N ed + N dip + N ds Do výpočtu se tyto náklady zahrnují v plné výši, tj. 100 % (Vybíhal, 2004). Za náklady na zpracování daňového přiznání interními pracovníky považujeme mzdové náklady, spotřebu energie a materiálu, poplatky za telefony, internet a jiné, náklady na školení a kurzy, podíl na odpisech budovy nebo nájemného a podíl odpisů ze vstupní ceny počítače. U daňového softwaru se vycházelo ze vstupní ceny, která byla časově rozlišena na 36 měsíců v souladu s aktuálním zákonem o dani z příjmů pro rok Dále byl sledován roční update/upgrade daňového softwaru. Při nájmu softwaru nebo pořízení na leasing se v nákladech musí objevit i tyto částky Náklady na vedení účetní agendy (N ú ) U všech vybraných subjektů bylo využito interních pracovníků k vedení účetní agendy. Ale u menších firem se jistě vyplatí využít nabídku externích subjektů a využít dodavatelského způsobu vedení účetnictví. Do vyvolaných nákladů zdanění se z titulu vedení účetnictví zahrnují: externí náklady na vedení účetnictví a účetní poradenství (N eú ); náklady na vedení účetnictví interními pracovníky (N úip ); náklady na účetní software (N ús ). Celkové náklady na vedení účetní agendy (N úc ) lze vyčíslit pomocí vzorce takto: N úc = N eú + N úip + N ús 29

31 Externí náklady na vedení účetnictví představují dodavatelský způsob jak vést účetnictví. Zpravidla je to využití služeb kvalifikovaného subjektu poskytujícího účetní poradenství. Uvažované náklady na vedení účetnictví interními pracovníky získáme součtem mzdových nákladů, spotřeby energie a materiálu, poplatků za telefony, internet a jiné, nákladů na školení a kurzy, přičteme podíl na odpisech budovy nebo nájemného a podíl odpisů ze vstupní ceny počítače. U účetního softwaru vycházíme ze vstupní ceny, která je časově rozlišena na 36 měsíců podle aktuálního znění zákona č. 568/1992 Sb., o daních z příjmů, platného pro rok Zohledněn je i roční update/upgrade účetního softwaru. Pokud by byl software najímán nebo pořízen na leasing, musíme do nákladů promítnout i tyto částky. Účetní náklady jsou považovány v souladu s metodikou uvedenou v řadě publikací za vyvolané náklady zdanění ze 40 %. N ú = 40 % N úc Náklady na vedení mzdové agendy (N ma ) Mzdová agenda představuje hlavně zpracování podkladů k výpočtu mezd, výpočet zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti, roční vyúčtování včetně odvodu záloh na daň, sociálního a zdravotního pojištění. Proto se uvedené náklady započítávají do vyvolaných nákladů zdanění. Vyvolané náklady z titulu vedení mzdové agendy představují tyto náklady: externí náklady na vedení mzdové agendy (N em ); náklady na vedení mzdové agendy interními pracovníky (N mip ); náklady na mzdový software (N ms ). Pro celkové náklady na vedení mzdové agendy (N mac ) platí: N mac = N em + N mip + N ms Externí náklady na vedení mzdové agendy vynaložíme při využití služeb mzdové účetní či specializované firmy, která povede mzdovou agendu dodavatelským způsobem. Podnikatelské subjekty tak zpravidla nemají žádné další náklady s vedením této agendy. 30

32 Do nákladů na vedení mzdové agendy interními pracovníky musíme započítat mzdové náklady, spotřebu energie a materiálu, poplatky za telefony, internet a jiné, náklady na školení a kurzy, podíl na odpisech budovy nebo nájemného a podíl odpisů ze vstupní ceny počítače. U mzdového softwaru byla vstupní cena časově rozlišena na 36 měsíců. Zákon o daních z příjmů byl využit s ohledem na získané údaje v platném znění pro rok Roční update/upgrade mzdového softwaru představuje také určitou část těchto nákladů. Software najímaný či pořízený na leasing musí být ve výpočtu zohledněn. Uvedené náklady jsou zahrnuty do vyvolaných nákladů ve výši 20 % celkových nákladů na vedení mzdové agendy. N ma = 20 % N mac Vyvolané náklady zdanění (N vz ) Celkové vyvolané náklady zdanění byly zjišťovány dle metodického postupu ze vztahu: N vz = N d + N ú + N ma Vyvolané náklady zdanění tedy zahrnují 100 % nákladů vynaložených na zpracování daňového přiznání, 40 % nákladů z titulu vedení účetní agendy a 20% nákladů na vedení mzdové agendy. Upravený vztah pro vyčíslení vyvolaných nákladů zdanění je možné zapsat jako: N vz = 100 N d + 40 N ú + 20 N ma Výsledkem zkoumání bude kvantifikace podílu celkových vyvolaných nákladů zdanění na výnosech z vybraných daní a poplatků u jednotlivých podniků. Výsledky tohoto poměrového ukazatele jsou hlavním předmětem srovnávací analýzy v rámci vybraného souboru podnikatelských subjektů působících v městě Znojmě. V odborné literatuře, zejména zahraniční, je zpravidla sledován podíl vyvolaných nákladů zdanění na výnosech z vybraných daní a poplatků, v Evropské unii rovněž podíl vyvolaných nákladů zdanění na celkových nákladech podniku na rozdíl 31

33 od mimoevropského prostředí (USA, Austrálie, Tchajwan), kde se sledují vyvolané náklady zdanění na 1 Kč tržeb (Vybíhal, 2005). Vztah pro výpočet procenta vyjadřujícího podíl vyvolaných nákladů zdanění na výnosech z vybraných daní lze zapsat takto: N vz * 100 % V dp [ ] Další ukazatele, které budou sledovány jsou: Podíl vyvolaných nákladů zdanění na výnosech. N vz * 100 % V [ ] Podíl vyvolaných nákladů zdanění na tržbách. N vz * 100 % T [ ] Podíl vyvolaných nákladů zdanění na nákladech. N vz * 100 % N [ ] Kde: N vz celkové vyvolané náklady zdanění V dp výnos z vybraných daní a poplatků V T N výnosy tržby náklady Pro výpočet průměrných hodnot jednotlivých ukazatelů použijeme aritmetický průměr. Aritmetický průměr x vychází ze vztahu: x 1 n xi n i = 1 = Kde: x i n jednotlivé údaje počet údajů 32

34 4. Praktická část Tato kapitola obsahuje údaje z 8 znojemských firem sledované za rok 2008, které byly získány formou osobního dotazování s využitím dotazníku v každé z firem. U dotazníků byla použita výdajová metoda, pomocí které je možné přesně změřit vyvolané náklady u jednotlivých poplatníků pro jednotlivé druhy daní. Struktura zjišťovaných údajů a celého dotazníku je pro názornost přiložena v příloze bakalářské práce. Po zpracování údajů jsou vyčísleny vyvolané náklady podniku a vypočteny podíly vyvolaných nákladů zdanění na celkových výnosech z vybraných daní a poplatků, také na výnosech, tržbách a nákladech u každého dotazovaného podniku. Všechna data jsou pro přehlednost uspořádána do tabulek a grafů. Názvy společností nemohou být prozrazeny kvůli poměrně citlivým datům, která pro toto měření poskytly, a proto jsou označeny písmeny abecedy A až F. Vybraný soubor podniků tvoří 4 akciové společnosti a 4 společnosti s ručením omezeným. Z důvodu srovnatelnosti byly vybrány průmyslové podniky se sídlem ve Znojmě zabývající se průmyslovou výrobou a prodávající svou produkci v ČR a některé i v zahraničí; popřípadě pracemi v oblasti průmyslu. Podniky z vybraného souboru se řadí mezi malé a střední firmy. Některé z nich jsou firmy se zahraniční majetkovou účastí, jiné menší společnosti s ručením omezeným. Z hlediska velikosti jsou to malé a střední firmy s průměrným přepočteným počtem zaměstnanců v intervalu od 20 do 199 zaměstnanců. Všechny firmy vedou účetnictví v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Skladba firem podle počtu zaměstnanců je znázorněna v následujícím grafu 2. V dotazníku byl také zjišťován počet pracovníků, kteří firmám zpracovávají daňové přiznání, vedou účetnictví a mzdovou agendu. Nejvíce účetních zaměstnává firma A - 7 osob; a nejmenší počet byl zjištěn u firmy B, kde vše zabezpečuje jeden pracovník. Celkově zaměstnává těchto 8 firem 27 účetních, průměrný počet osob vychází na 3 osoby / podnik. 33

35 Graf 2 Počet pracovníků v jednotlivých podnicích. Počet pracovníků v jednotlivých podnicích 199 Počet pracovníků A B C D E F G H Podnik Součtem počtu pracovníků v jednotlivých podnicích zjistíme, že tento soubor 8 podniků poskytuje 562 pracovních míst lidem ze Znojma a okolí. Nejvíce pracovníků zaměstnává firma A, poskytuje 199 pracovních míst a nejméně firma F 20 pracovních míst. Akciové společnosti nabízí 459 pracovních pozic a společnosti s ručením omezeným 103 pozic. 4.1 Velikost podniků z hlediska výše výnosů, tržeb a nákladů V tabulce 5 jsou uvedeny údaje charakterizující jednotlivé podniky podle pěti kritérií: výnosy, tržby, náklady, právní forma podnikání a průměrný přepočtený počet zaměstnanců. Výše výnosů se pohybuje v rozmezí od tis. Kč v podniku H do tis. Kč v podniku E. Výše tržeb dosáhla hodnot od tis. Kč u podniku D do tis. Kč u podniku E. Celkově tvoří suma tržeb za všechny podniky 95,57 % celkových výnosů všech firem. Náklady byly vykazovány v intervalu od tis. Kč jako dolní hranice u podniku H až do tis. Kč u podniku E. Průměrná firma ve vybraném souboru je charakterizována 70 zaměstnanci, výnosy ve výši tis. Kč, tržbami tis. Kč a celkovými náklady tis. Kč. 34

36 Tab. 5 Velikost podniků z hlediska výše výnosů, tržeb a nákladů. Firma / Ukazatel (v Kč) A B C D Výnosy Tržby Náklady Právní forma a.s. s.r.o. a.s. s.r.o. Přepoč. počet pracovníků Tab. 5 pokračování. Firma / Ukazatel (v Kč) E F G H Celkem Výnosy Tržby Náklady Právní forma a.s. s.r.o. a.s. s.r.o. x Přepoč. počet pracovníků Je možné konstatovat skutečnost, že nejvyšší výnosy na jednoho zaměstnance se objevily u podniku C. Představují částku tis. Kč na jednoho zaměstnance, zaměstnává 25 zaměstnanců. Průměrně za soubor firem činí výnosy na jednoho pracovníka nemalou částku tis. Kč. Výnosy celkem za soubor jsou mezi těmito podniky rozděleny z hlediska právní formy v určitém poměru. Akciové společnosti vytvořily 87,3 % celkových výnosů a zbylé společnosti s ručením omezeným dosáhly 12,7 %. 35