Standardy CPT. "Podstatné" části obecných zpráv CPT. Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT)

Transkript

1 Rada Evropy CPT/Inf/E (2002) 1 - Rev Česky / Czech / Tchèque Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) Standardy CPT "Podstatné" části obecných zpráv CPT

2

3 3 OBSAH Strana Předmluva... 4 I. Zadržování ze strany policie... 6 II. Výkon vazby a trestu III. Zdravotnické služby ve věznicích IV. Cizí státní příslušníci zadržovaní na základě cizinecké legislativy V. Nedobrovolné umístění v psychiatrických zařízeních VI. Mladiství zbavení svobody VIII. Ženy zbavené svobody VIII. Vzdělávání příslušníků orgánů vynucujících právo IX. Boj proti beztrestnosti CPT má povinnost každoročně vypracovat obecnou zprávu o svých aktivitách, která se zveřejňuje. Ve většině svých obecných zpráv CPT popsal některá z podstatných témat, jimž věnuje pozornost při návštěvě míst, kde se nacházejí osoby zbavené svobody. Výbor věří, že touto cestou příslušné orgány předem jasně obeznámí se svými názory ohledně způsobu, jímž by se mělo zacházet s osobami zbavenými svobody a rovněž podnítí obecnější diskusi o těchto záležitostech. Tento dokument představuje souhrn podstatných částí doposud uveřejněných zpráv.

4 4 Předmluva Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) byl zřízený na základě Úmluvy Rady Evropy stejného názvu z roku 1987 (dále jen Úmluva ). Podle článku 1 Úmluvy: "Zřizuje se Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Výbor prostřednictvím návštěv zjišťuje, jak je zacházeno s osobami zbavenými svobody s cílem posílit v případě nezbytnosti ochranu těchto osob před mučením a před nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním. " Činnost CPT představuje integrální součást systému Rady Evropy na ochranu lidských práv, která po bok existujícího reaktivního soudního mechanismu v podobě Evropského soudu pro lidská práva staví proaktivní mimosoudní mechanismus. CPT plní svojí v podstatné míře preventivní funkci dvěma různými formami návštěv návštěvami pravidelnými a návštěvami ad hoc. Pravidelné návštěvy jsou vykonávány ve všech smluvních státech periodicky. Návštěvy ad hoc se provádějí v těchto státech tehdy, když to podle mínění Výboru vyžadují okolnosti. Úmluva přiznává CPT rozsáhlá oprávnění při vykonávání návštěv: přístup na území dotyčného státu a právo cestovat bez omezení; neomezený přístup na kterékoliv místo, kde se nacházejí osoby zbavené svobody, včetně práva pohybovat se v těchto místech bez omezení; přístup k úplným informacím o místech, kde jsou umístěny osoby zbavené svobody, stejně jako k dalším informacím, které má stát k dispozici a které jsou nezbytné pro plnění úkolů Výboru. Výbor je rovněž oprávněn hovořit s osobami zbavenými svobody bez přítomnosti třetí osoby a bez omezení komunikovat s každým, kdo mu podle jeho názoru může poskytnout důležité informace.

5 Návštěvy mohou být vykonávány na jakémkoliv místě kde se nacházejí osoby zbavené svobody veřejnou mocí. Mandát CPT se tak neomezuje jen na věznice a policejní stanice, ale i například na psychiatrické léčebny, místa zadržování v kasárnách, zařízení pro žadatele o azyl a další kategorie cizinců a místa, kde mohou být zbaveni svobody mladiství na základě rozhodnutí soudního nebo správního orgánu. Vztahy mezi CPT a stranami Úmluvy se řídí dvěma základními zásadami - zásadou spolupráce a zásadou důvěrnosti. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že úlohou Výboru není státy odsuzovat, ale spíše jim asistovat při předcházení špatnému zacházení s osobami zbavenými svobody. Po každé návštěvě vypracovává CPT zprávu, v níž jsou uvedena jeho zjištění a která v případě potřeby obsahuje i doporučení a další rady, na jejichž základě se rozvíjí dialog s příslušným státem. Zpráva z návštěvy Výboru je v zásadě důvěrná, avšak prakticky všechny státy se rozhodly na důvěrnosti netrvat, a zprávu zveřejnit. 5

6 6 I. Zadržování ze strany policie Výňatek z druhé obecné zprávy [CPT/Inf (92) 3] 36. CPT přikládá mimořádný význam třem právům osob omezených na svobodě policií: právo dotčené osoby, aby byla o jejím zadržování informována třetí strana podle vlastního výběru (rodinný příslušník, přítel, konzulát), právo na přístup k právnímu zástupci a právo požádat o vyšetření lékaře podle svého výběru (vedle vyšetření provedeného lékařem povolaným policejními orgány). 1 Tato práva představují podle CPT tři základní záruky proti špatnému zacházení se zadržovanými osobami a musí být uplatňována od počátku zbavení svobody bez ohledu na to, jak je tento akt označován v konkrétním právním systému (zatčení, zadržení atd.). 37. Osoby zbavené svobody by měly být bezodkladně informovány o všech svých právech, včetně práv uvedených v odstavci 36. Dále by měly být přesně vymezeny všechny možnosti státních orgánů odložit uplatnění některého z dále uvedených práv s cílem chránit zájmy spravedlnosti. Obzvláště s ohledem na právo na přístup k právnímu zástupci a právo požádat o vyšetření jiným lékařem než tím, kterého přivolá policie, by jakoukoli potřebu odkladu při uplatnění těchto práv měly odstranit systémy umožňující výjimečně si vybrat právního zástupce a lékaře z předem připraveného seznamu vypracovaného v součinnosti s příslušnými stavovskými organizacemi. 38. Přístup osob zadržovaných policií k právnímu zástupci by měl zahrnovat právo na kontakt s právním zástupcem a na návštěvu z jeho strany (v obou případech za podmínek garantujících důvěrnost jejich rozhovorů) a zásadně i právo na jeho přítomnost během výslechu. Pokud se jedná o lékařské vyšetření osob zadržovaných policií, všechna taková vyšetření by měla být vykonána mimo doslech a nejlépe mimo dohled policistů. Dále by měl lékař oficiálně zaznamenávat výsledky všech vyšetření, prohlášení zadržované osoby i vlastní závěry. Tyto závěry by měly být poskytnuty jak zadržované osobě, tak jejímu právnímu zástupci. 1 Toto právo bylo následně přeformulováno následovně: právo na přístup k lékaři včetně práva nechat se vyšetřit, pokud si to zadržovaná osoba přeje, lékařem podle vlastního výběru (vedle vyšetření, které provede lékař povolaný policejními orgány).

7 39. Pokud se jedná o postup při provádění výslechu, CPT je toho názoru, že by měla existovat jasná pravidla nebo instrukce, které by upravovaly způsob vedení výslechů. Tyto by měly upravovat mezi jinými následující záležitosti: informování zadržované osoby o totožnosti (jméno a/nebo číslo) osob přítomných při výslechu, přípustnou délku výslechu, přestávky na odpočinek mezi více výslechy a přestávky během výslechu, místa, v nichž je možno výslechy provádět, jestli může být po zadržované osobě vyžadováno, aby během výslechu stála, výslech osob, které jsou pod vlivem drog, alkoholu atd. Rovněž je nutné požadovat, aby byly systematicky uchovávány záznamy o počátku a konci výslechu, a o veškerých požadavcích, které zadržovaná osoba uvede během výslechu a o osobách přítomných během každého výslechu. CPT dodává, že další užitečnou záruku proti špatnému zacházení se zadržovanými osobami představuje elektronické zaznamenávání výslechů (tato záruka má rovněž podstatné výhody pro policii). 40. CPT je toho názoru, že základní záruky přiznané osobám zadržovaným na policii by se posílily (a práci policistů by to mohlo pravděpodobně výrazně usnadnit), kdyby se vedl jeden úplný spis o každé zadržované osobě, v němž by byly zaznamenány veškeré skutečnosti týkající se zadržování osoby a s ní prováděných úkonů (kdy byla zbavena svobody a z jakých důvodů; kdy byla poučena o svých právech; známky poranění, duševní poruchy atd.; kdy se kontaktovala s příbuzným/konzulátem a právním zástupcem a kdy jimi byla navštívena; kdy jí bylo podána strava; kdy byla vyslechnuta; kdy byla převezena jinam nebo propuštěna, atd.). V souvislosti s některými náležitostmi (např. předměty patřící zadržované osobě, skutečnost, že byla poučena o svých právech a že se jich dovolávala nebo že je nevyužila) by měl být získán podpis zadržované osoby, případná absence podpisu by měla být vysvětlena. K tomuto záznamu by měl mít přístup právní zástupce zadržované osoby. 41. Další podstatnou záruku představuje existence nezávislého mechanismu pro šetření stížností týkajících se zacházení během zadržování na policejní stanici. 7

8 8 42. Zadržování na policejní stanici je v zásadě poměrně krátkodobé. Nelze tudíž očekávat stejně dobré materiální podmínky na policejních stanicích jako v jiných zařízeních, kde jsou osoby zadržovány dlouhodobě. Nicméně určité základní materiální požadavky by měly být splněny. Všechny policejní cely by měly mít přiměřenou velikost pro takový počet osob, který je obvyklé do nich umísťovat, měly by mít vyhovující osvětlení (tj. dostatečné pro čtení, s výjimkou doby vyhrazené pro spánek) a větrání; do cel by mělo nejlépe proudit denní světlo. Cely by navíc měly být vybaveny zařízením pro odpočinek (např. židlí připevněnou k podlaze nebo lavičkou) a osobám, které jsou nuceny v nich zůstat přes noc, by měly být poskytnuty čisté matrace a pokrývky. Zadržovaným osobám by mělo být umožněno vykonávat svoje fyziologické potřeby v čistých a slušných podmínkách a měly by mít zajištěn přístup k umývárnám. Jídlo by jím mělo být dáváno ve vhodných denních dobách včetně nejméně jednoho úplného jídla (tj. něčeho vydatnějšího než je obložený chléb) denně Složitou záležitost představuje stanovení přijatelné velikosti policejní cely (nebo jakéhokoli jiného druhu místnosti pro zadržované osoby). Při takovém vyměřování musí být vzato v potaz více okolností. Delegace CPT cítily potřebu poskytnout alespoň přibližné vodítko v této oblasti. Při posuzování policejních cel používaných pro zadržování jedné osoby po dobu přesahující několik hodin je používáno následující kritérium (které představuje spíše žádoucí úroveň než minimální standard): plocha okolo 7 čtverečných metrů, vzdálenost mezi stěnami 2 nebo více metrů, vzdálenost mezi podlahou a stropem 2,5 metru. 1 CPT rovněž prosazuje, aby osoby zadržované na policejní stanici po dobu 24 a více hodin měly pokud možno každý den pohyb venku na čerstvém vzduchu.

9 9 Výňatek z šesté obecné zprávy CPT [CPT/Inf (96) 21] 14. CPT vítá podporu jeho činnosti vyjádřenou v doporučení č (1995) Parlamentního shromáždění, týkajícího se podmínek zadržování v členských státech Rady Evropy. Velmi ho též potěšilo, když se z odpovědi na doporučení č dozvěděl, že Výbor ministrů vyzval orgány členských států, aby se řídily instrukcemi týkajícími se zadržování policií, které byly stanoveny ve druhé obecné zprávě CPT (viz CPT/Inf (92) 3, odstavce 36-43). V této souvislosti je nutné poznamenat, že některé smluvní státy se zdráhají v plném rozsahu realizovat určitá doporučení CPT týkající se záruk proti špatnému zacházení s osobami zadržovanými policií a obzvláště doporučení, aby byl takovým osobám umožněn přístup k právnímu zástupci od samotného počátku zbavení svobody. 15. CPT zdůrazňuje, že podle jeho zkušenosti představuje největší riziko zastrašování a špatného zacházení doba bezprostředně následující zbavení svobody. Z toho plyne, že možnost přístupu osoby zadržované na policii k právnímu zástupci během této doby představuje základní záruku proti špatnému zacházení. Existence této možnosti odrazuje ty, kteří by chtěli špatně zacházet se zadržovanými osobami; právní zástupce je dostatečně vybaven k podniknutí patřičných kroků, kdyby ke špatnému zacházení opravdu došlo. CPT uznává, že ve výjimečných případech může být vzhledem k ochraně zájmů spravedlnosti nezbytné na určitý čas oddálit přístup k určitému právnímu zástupci, kterého si zadržovaná osoba vybrala. To by však nemělo znamenat, že právo na přístup k právnímu zástupci bude v této době zcela odňato. V takových případech by měl být zajištěn přístup k jinému nezávislému právníkovi, u nějž nebude existovat riziko, že ohrozí legitimní zájmy policejního vyšetřování. 16. CPT ve své druhé obecné zprávě rovněž zdůraznil důležitost výslovného a bezodkladného informování osob zadržovaných na policejní stanici o všech jejich právech. To je podle názoru CPT možno zabezpečit tím způsobem, že všem osobám zadržovaným na policejní stanici se na počátku zbavení svobody předloží formulář, v němž jsou tato práva jednoznačně uvedená. Vedle toho by měly osoby, jichž se to týká, podepsat potvrzující prohlášení, že byly informovány o svých právech. Výše uvedená opatření lze snadno zavést, nejsou finančně nákladná a jsou účinná.

10 10 Výňatek z dvanácté obecné zprávy [CPT/Inf (2002) 15] 33. Právo policie zatknout, dočasně zadržovat a vyslýchat osoby podezřelé z trestného činu, i další kategorie osob, je nezbytné pro zajištění řádného chodu společnosti. Tyto pravomoci však sebou nesou riziko zastrašování a fyzického násilí. Podstata činnosti CPT tkví v hledání způsobu, jak toto riziko snížit na absolutní minimum, aniž by byl ohrožen řádný výkon úkolů policie. Ačkoli CPT zaregistroval povzbudivý vývoj v oblasti zadržování ze strany policie v řadě zemí, jeho zjištění stále příliš často poukazují na potřebu ustavičné bdělosti. 34. Pokud má být výslech podezřelých uspokojivě vykonáván v praxi, měl by ho provádět specialista, který podstoupil specifickou přípravu. Na prvním místě musí být naprosto precizně stanoven cíl výslechu: takovým cílem by mělo být získání přesných a spolehlivých informací, aby mohla být odhalena pravda o vyšetřovaných záležitostech a nikoli získání přiznání od někoho, u nějž vyšetřující policisté předem předpokládají, že je vinen. Vedle zajištění dostatečné odborné přípravy pro příslušníky orgánů vynucujících právo by tento cíl značně podpořilo vytvoření etického kodexu upravujícího náležitosti výslýchání podezřelých ze spáchání trestného činu. 35. Během let uskutečnily delegace CPT velký počet setkání se zadržovanými osobami ve více zemích, kde tyto osoby předkládaly důvěryhodná tvrzení o špatném zacházení směřujícímu proti jejich fyzické integritě, nebo jiném druhu zastrašování, a o výhružkách ze strany policistů, kteří se od nich snažili během výslechu získat přiznání. Je evidentní, že systém trestní spravedlnosti, který klade velký důraz na získání přiznání jako důkazu, podněcuje vyšetřující policisty často pod tlakem, aby dosáhli výsledků aby používali prostředky fyzického nebo psychologického nátlaku. V rámci prevence mučení a jiných forem špatného zacházení má zásadní význam zavádění takových metod vyšetřování trestné činnosti, které sníží význam přiznání, a dalších důkazů a informací získaných pří výslechu pro účely odsouzení. 36. Další významnou záruku proti špatnému zacházení se zadržovanými osobami představuje pořizování elektronických (tj. zvukových a/nebo obrazových) záznamů výslechu. CPT s potěšením uvádí, že zavedení takového systému zvažuje zvyšující se počet zemí. S pomocí takového zařízení je možno zhotovit úplný a autentický záznam výslechu, což by mělo vést k ulehčení vyšetřování jakéhokoli obvinění ze špatného zacházení. To je jak v zájmu osob, s nimiž bylo špatně zacházeno policií, i policistů, kteří čelí bezdůvodnému obvinění z páchání fyzického násilí nebo psychologického nátlaku. Elektronické zaznamenávání policejních výslechů také omezuje možnost obviněných později popřít, že dříve učinili určitá přiznání.

11 CPT při několika příležitostech ve více zemích objevil výslechové místnosti, které působily velmi zastrašujícím dojmem: jednalo se kupříkladu o místnosti zcela vyzdobené v černé barvě s bodovými světly mířícími na stoličku používanou pro osobu podstupující výslech. Zařízení tohoto druhu nemají v prostorách policejní stanice žádné místo. Vedle přiměřeného osvětlení, teploty a větrání by místnosti sloužící k provádění výslechů měly umožnit všem osobám zúčastněným na výslechu možnost sezení na židlích podobného stylu a stupně komfortu. Vyslýchající policista by neměl být v dominantní pozici (např. výše) vůči podezřelému, ani by od něj neměl být příliš vzdálený. Také barevné ladění místnosti by mělo být neutrální. 38. V některých zemích se CPT střetl s praxí zavazování očí osobám zadržovaným policií, zejména po dobu výslechu. Delegace CPT se setkaly s různými a často vzájemně si protiřečícími vysvětleními této praxe ze strany policistů. Na základě informací získaných během let došel CPT k jednoznačnému závěru, že v mnoha, možná i většině, případů, se osobám zavazují oči z toho důvodu, aby nebyly schopny identifikovat příslušníky policie, kteří se vůči nim dopouštějí špatného zacházení. Dokonce i v případech, kdy nedochází k žádnému fyzickému násilí, představuje zavazování očí zadržovaných osob a zejména vyslýchaných represivní jednání, které často může dosáhnout intenzity špatného zacházení směřujícímu proti psychické integritě. CPT doporučuje výslovně zakázat zavazování očí osobám, které jsou zadržovány policií. 39. V rámci činnosti CPT nebývá neobvyklé nalézt v prostorách policejních stanic podezřelé předměty jako dřevěné hole, násady od koštěte, baseballové pálky, kovové tyče, kusy tlustého elektrického kabelu, napodobeniny střelných zbraní nebo nožů. Přítomnost takových předmětů ve více případech podpořila důvěryhodnost tvrzení, že osobám zadržovaným v těchto zařízeních bylo vyhrožováno těmito předměty a/nebo jimi byly bity. Policie obvykle přítomnost těchto předmětů vysvětluje s tím, že byly zabaveny podezřelým a slouží jako důkazy. Skutečnost, že uvedené předměty vesměs nebyly označeny štítkem a byly často nalezeny na různých místech (například za závěsy nebo skříněmi) může vzbudit pouze nedůvěru v takové vysvětlení. Aby se rozptýlily spekulace o nepatřičném jednání ze strany policistů a potencionální zdroj ohrožení policistů stejně jako zadržovaných osob byl odstraněn, měly by se předměty zabavené za účelem jejich použití jako důkazů vždy řádně označovat, evidovat a uskladňovat v místnostech určených k tomuto účelu. Všechny další předměty tohoto druhu by se měly z policejních prostor odstranit.

12 CPT od počátku svých aktivit prosazoval trojici práv osob zadržovaných policií: právo na přístup k právnímu zástupci, lékaři a právo informovat o zadržování příbuzného nebo jinou třetí stranu podle svého výběru. V mnoha státech byly na základě doporučení CPT podniknuty kroky k zavedení nebo posílení těchto práv. Konkrétně právo na přístup k právnímu zástupci během zadržování na policii je dnes obecně uznávané v zemích navštěvovaných CPT, v těch několika zemích, kde toto právo doposud neexistuje, se uvažuje o jeho zavedení. 41. Nicméně v mnoha zemích existuje značný odpor k doporučení CPT směřujícímu k zaručení práva na přístup k právnímu zástupci od počátku zadržování. V některých zemích je toto právo osobám zadržovaným policií zaručeno až po určité době strávené na policejní stanici, v dalších zemích lze toto právo uplatnit až tehdy, kdy je proti osobě formálně vzneseno obvinění. CPT opakovaně zdůrazňuje, že podle jeho zkušeností představuje největší riziko zastrašování a fyzického násilí doba bezprostředně následující po zbavení svobody. Proto je možnost osob zadržovaných na policii mít přístup k právnímu zástupci během této doby základní zárukou proti špatnému zacházení. Existence této možnosti má odrazující účinek na ty, kteří by měli v úmyslu špatně zacházet se zadržovanými osobami; právní zástupce je navíc vhodnou osobou k započetí právních kroků v případě, kdy ke špatnému zacházení opravdu došlo. CPT uznává, že pro ochranu legitimních zájmů policejního vyšetřování je možné výjimečně na určitou dobu zadržované osobě oddálit přístup k právnímu zástupci, kterého si vybere. To by ovšem nemělo vést k tomu, že by právo na přístup k právnímu zástupci bylo v uvedené době úplně odepřeno. V takových případech by měl být zajištěn přístup k jinému nezávislému právnímu zástupci. Právo na přístup k právnímu zástupci musí zahrnovat právo hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby. Zadržovaná osoba by v zásadě měla mít také právo na přítomnost právního zástupce během jakéhokoli výslechu vedeného policisty. To by samozřejmě nemělo policii bránit v naléhavých případech vyslechnout zadržovanou osobu i bez přítomnosti právního zástupce (ten nemusí být okamžitě dostupný), ani nahradit právního zástupce, který narušuje řádný průběh výslechu. CPT rovněž zdůrazňuje, že právo na přístup k právnímu zástupci by neměly mít jen osoby podezřelé z páchání trestné činnosti, ale také každý, kdo má zákonnou povinnost navštívit a zůstat v zařízení policie, např. jako svědek. Dále, aby právo na přístup k právnímu zástupci bylo opravdu účinné, mělo by se přijmout vhodné opatření pro osoby, které si právního zástupce nemohou dovolit zaplatit.

13 Osoby zadržované policií by měly mít formálně uznané právo na přístup k lékaři. Jinými slovy, lékař by měl být bezodkladně přivolán vždy, když se osoba domáhá lékařské prohlídky; policisté by se neměli pokoušet takové žádosti filtrovat. Vedle toho by právo na přístup k lékaři v sobě mělo zahrnovat právo zadržované osoby na vyšetření lékařem podle svého výběru v případě svého přání (vedle vyšetření lékařem přivolaného policií). Všechna lékařská vyšetření osob zadržovaných policií by měla být prováděna mimo doslech příslušníků policie, a pokud lékař v konkrétním případě nevyjádří opačnou žádost, i mimo jejich dohled. Rovněž je důležitě, aby osoby, které jsou policií propuštěny, aniž by byly předvedeny před soudce, měly právo požádat o lékařské vyšetření/potvrzení od uznaného soudního lékaře. 43. Právo osoby informovat o skutečnosti jejího zadržování policií třetí stranu by mělo být v zásadě zaručeno hned od počátku zbavení svobody. CPT samozřejmě uznává, že výkon tohoto práva může být spojen s jistými výjimkami, aby byly chráněny legitimní zájmy policejního vyšetřování. Tyto výjimky by ovšem měly být jednoznačně definovány a přísně časově omezeny, a uchýlení se k jejich využití by mělo být spojeno s přiměřenými zárukami (např. každý odklad informování o zadržování bude písemně zaznamenán včetně odůvodnění tohoto odkladu, odklad musí být schválen výše postaveným policistou, který není spojený s případem nebo státním zástupcem) 44. Práva osob zbavených svobody by neměla velký význam, kdyby osoby, kterých se to týká, nevěděly o jejich existenci. Proto je naprosto nezbytné, aby osoby zadržované policií byly bezodkladně výslovně informovány o svých právech v jazyce, jemuž rozumí. To by mělo být zabezpečeno tím způsobem, že osobám zadržovaným policií bude od počátku jejich pobytu na policejní stanici systematicky předkládán formulář, kde budou tato práva jednoznačně vymezená.

14 CPT ve více případech zdůraznil roli soudů a státních zastupitelství v boji proti špatnému zacházení ze strany policie. Kupříkladu všechny osoby zadržované policií, u nichž byl podán návrh na vzetí do vazby, by měly být osobně předvedeny před soudce, který o jejich věci musí rozhodovat; existují stale ještě některé země navštívené CPT, kde k tomuto nedochází. Předvedení osoby před soudce poskytuje podezřelému vhodnou příležitost k podání stížnosti. Navíc i v případě, kdy nebyla stížnost výslovně podána, může soudce učinit patřičné kroky v případě, že nalezne jiné známky špatného zacházení (např. viditelná poranění, celkový vzhled nebo chování osoby). Soudce musí samozřejmě učinit potřebné kroky v případě, kdy existují známky špatného zacházení ze strany policie. V tomto ohledu je zapotřebí, aby soudce vždy písemně zaznamenal tvrzení podezřelého, který je před něj předveden v závěrečné fázi zadržování na policii, o špatném zacházení, a okamžitě nařídil soudní lékařskou prohlídku a zahájil nezbytné kroky k zajištění řádného šetření těchto tvrzení. Takový přístup by měl být uplatňován bez ohledu na to, zda-li má osoba viditelné vnější zranění. Soudce by měl navíc požádat o prohlídku soudním lékařem i bez výslovného tvrzení o špatném zacházení, kdykoli existují důvody domnívat se, že by před něj předvedená osoba mohla být obětí špatného zacházení. Důkladné vyšetření všech stížností na špatné zacházení ze strany příslušníků policie soudními a dalšími příslušnými orgány a uložení náležitého trestu v odůvodněných případech působí silně odstrašujícím účinkem. Když naproti tomu tyto orgány nezahájí účinný postup při šetření jim postoupených stížností, příslušníci orgánů vynucujících právo, kteří jsou náchylní ke špatnému zacházení s osobami, které zadržují, dojdou rychle k přesvědčeni, že mohou takto zacházet s osobami beztrestně. 46. Někdy je zapotřebí vykonat dodatečný policejní výslech osob vzatých do vazby. CPT zastává názor, že z hlediska předcházení špatnému zacházení by bylo daleko vhodnější, kdyby se výslech konal raději v příslušném vězeňském zařízení než v prostorách policejní stanice. Přemístění osob ve výkonu vazby na policejní stanici za účelem dalšího výslechu by mělo být vyžadováno a povolováno jen v absolutně nezbytných případech. Zásadní je, že i v těch výjimečných případech, kdy osoba ve výkonu vazby bude opětně zadržována policií, by měla požívat všech třech práv, o nichž je pojednáno v odstavcích

15 Zadržování na policii má (nebo by alespoň mělo mít) relativně krátké trvání. Navzdory tomu musí podmínky zadržování v policejních celách splňovat určité základní požadavky. Všechny policejní cely by měly být čisté a přiměřeně veliké 1 s ohledem na počet osob, který se do nich obvykle umísťuje a měly by mít dostatečné osvětlení (tj. aby při něm bylo možno číst, s výjimkou doby vyhrazené pro spánek); do cel by mělo nejlépe proudit denní světlo. Cely by dále měly být vybaveny zařízením pro odpočinek (např. židlí připevněnou k podlaze nebo lavičkou) a osobám, které jsou nuceny v nich zůstat přes noc, by měly být poskytnuty čisté matrace a pokrývky. Zadržovaným osobám by mělo být dovoleno vykonat svoje fyziologické potřeby v čistých a slušných podmínkách, a měly by mít odpovídající přístup k umývárnám. Jídlo by jim mělo být dáváno ve vhodných denních dobách včetně nejméně jednoho úplného jídla (tj. něčeho více vydatného než je obložený chléb) denně. Osobám zadržovaným na policejní stanici po dobu 24 nebo více hodin by měl být podle možností nabídnut každý den pohyb na čerstvém vzduchu. Řada policejních zařízení navštívených delegacemi CPT nesplňuje tyto minimální standardy. To je obzvláště škodlivé pro ty osoby, které jsou následně předvedeny před soudní orgán; až příliš často jsou tyto osoby předvedeny před soudce po jednom či dvou dnech strávených v nevyhovujících a špinavých celách bez řádného odpočinku, stravy a možnosti se umýt. 48. Řádná péče, kterou je policie povinna zabezpečit osobám, jež zadržuje, zahrnuje také odpovědnost za jejich bezpečnost a fyzickou integritu. Z toho vyplývá, že řádné monitorování prostorů určených k zadržování osob tvoří neoddělitelnou součást povinné péče ze strany policie. Je nutno přijmout náležité kroky, aby osoby zadržované policií měly vždy možnost snadného kontaktu s personálem vykonávajícím nad nimi dozor. Při mnoha příležitostech delegace CPT zjistily, že policejní cely se nacházely daleko od kanceláří a oddělení, kde se obvykle nacházejí příslušníci policie, a zároveň postrádaly jakákoliv zařízení (např. zařízení pro přivolání pomoci), která by zadržovaným osobám umožňovala přivolat policistu. Za takových okolností existuje značné riziko, že dojde k různým incidentům (násilí mezi zadržovanými osobami; pokusy o sebevraždu; požáry atd.), na něž nebude včas zareagováno. 1 Co se týče velikosti policejních cel, viz také odstavec 43 druhé obecné zprávy (CPT/Inf (92) 3).

16 CPT vyjádřil také pochybnosti ohledně praxe zpozorované v některých zemích, kde každý operativní útvar (pro narkotika, organizovaný zločin, protiteroristický) v rámci policie disponuje svým vlastním zařízením pro zadržování osob, v němž vykonávají dozor příslušníci daného útvaru. Výbor zastává názor, že od takového přístupu by mělo být upuštěno ve prospěch ústředního zařízení pro zadržování osob, v němž by měl působit zvláštní sbor policistů, kteří prošli odbornou průpravou pro zabezpečování této funkce dozoru. To by téměř jistě blahodárně přispělo k zlepšení situace z hlediska předcházení špatnému zacházení. Vedle toho by uvolnění jednotlivých operativních útvarů z povinnosti dozoru mohlo být výhodné pro jejich řízení a logistiku. 50. K předcházení špatnému zacházení s osobami zadržovanými policií a také k zajištění uspokojivých podmínek v místech zadržování by konečně měly významně přispět inspekční návštěvy policejních zařízení nezávislým orgánem. Aby byla činnost takového orgánu zcela efektivní, měly by jeho návštěvy být pravidelné a neohlášené, a tento orgán by měl mít oprávnění hovořit se zadržovanými osobami v soukromí. Dále by měl přezkoumávat všechny otázky související se zacházením se zadržovanými osobami: vedení záznamů o zadržování, poskytování informací zadržovaným osobám o jejich právech a skutečný výkon těchto práv (obzvláště třech práv uvedených v odstavcích 40-43); dodržování pravidel upravujících provádění výslechů podezřelých z trestného činu; a materiální podmínky zadržování. Zjištění výše uvedeného orgánu by měla být postoupena nejen policii, ale i jinému na policii nezávislému orgánu.

17 17 II. Výkon vazby a trestu Výňatek z druhé obecné zprávy [CPT/Inf (92) 3] 44. V úvodu je třeba zdůraznit, že CPT musí při návštěvě věznice zkoumat mnoho otázek. Je samozřejmé, že zvláštní pozornost věnuje každému obvinění ze špatného zacházení s vězni ze strany personálu. Zhlediska mandátu CPT jsou ovšem významné veškeré aspekty, které se vztahují k podmínkám zadržování ve věznici. Špatné zacházení se vyskytuje v několika podobách, z nichž mnohé nemusí být úmyslné, spíše představují důsledek organizačních selhání nebo nedostatečných zdrojů. Pro CPT je tudíž důležitá celková kvalita života v zařízení. Tato kvalita života bude do velké míry záviset na činnostech, které jsou vězňům nabízeny a na celkovém stavu vztahů mezi vězni a personálem. 45. CPT pečlivě pozoruje atmosféru převládající v zařízení. Podpora konstruktivních vztahů mezi vězni a personálem slouží, na rozdíl od vztahů konfrontačních, k zmírňování napětí, které je vlastní každému vězeňskému prostředí a zároveň výrazně snižuje pravděpodobnost násilných incidentů spojených se špatným zacházením. CPT si zkrátka přeje dosažení stavu, kdy jsou kontrolní a omezující opatření doprovázeny duchem dobré komunikace a péče. Takový přístup nesníží bezpečnost v takovém zařízení, naopak ji spíše zvýší. 46. Mandátu CPT se přímo týká i skutečnost, že zařízení jsou přeplněná. Musí-li se nějaké zařízení postarat o více vězňů, než na kolik byla jeho kapacita původně projektována, má tato skutečnost vliv na všechny služby a činnosti uvnitř věznice. Celková kvalita života v takovém zařízení se snižuje, a to někdy dosti podstatně. Navíc by mohl stupeň přeplněnosti věznice nebo některé její části dosáhnout takového rozměru, že sám o sobě může představovat nelidské nebo ponižující zacházení. 47. Dostatečný program aktivit (práce, vzdělávání, sport, atd.) má zásadní význam pro celkovou pohodu vězňů. To platí pro všechna zařízení, ať již určená pro odsouzené anebo pro osoby ve vazbě. CPT zpozoroval, že aktivity v mnoha vazebních věznicích jsou značně omezené. Organizace režimových aktivit v těchto zařízeních - které mají značnou fluktuaci vězňů - není jednoduchou záležitostí. Samozřejmě nelze počítat s individuálními programy pro jednotlivé vězně toho typu, o jaké je možno usilovat v zařízení pro odsouzené. Osoby ve vazbě ovšem nemohou být jednoduše ponechány uzamčeny v celách po týdny, možná měsíce, a to nezávisle na tom, jak dobré materiální vybavení mohou mít uvnitř těchto cel. CPT se domnívá, že je třeba usilovat o to, aby osobám ve vazbě bylo umožněno strávit přiměřenou část dne (8 či více hodin) mimo jejich cely a věnovat se smysluplným aktivitám různého druhu. Je jasné, že režimy v zařízeních pro odsouzené vězně by měly být ještě pestřejší.

18 Zvláštní poznámka by měla být učiněna o pohybu na čerstvém vzduchu. Požadavek, aby vězňům bylo umožněno strávit alespoň jednu hodinu denně na čerstvém vzduchu je všeobecně přijímán jako základní záruka (v nejlepším případě by tato hodina měla být součástí širšího programu aktivit). CPT chce zdůraznit, že všichni vězni bez výjimky (včetně těch, kteří jsou za trest umístěni v samovazbě) by měly mít každodenní možnost pohybu venku. Prostory pro venkovní aktivity by měly samozřejmě být přiměřeně prostorné a tam, kde je to možné, poskytovat úkryt před nepříznivým počasím. 49. Okamžitý přístup k vhodnému sociálnímu zařízení a udržování dobrých hygienických podmínek patří k základním součástem humánního prostředí. V této souvislosti musí CPT konstatovat, že se mu nelíbí praxe v některých zemích, kde vězni vykonávají potřebu ve svých celách do kýblů (které jsou následně ve stanovených dobách vyprazdňovány). Buď by měl být záchod součástí cely (nejlépe v samostatné sanitární části) nebo by měl existovat způsob, jenž umožní vězňům, kteří potřebují použít záchod, aby jim bylo v jakoukoliv dobu (včetně noci) bez zbytečného odkladu dovoleno opustit svou celu. Dále by vězni měli mít náležitý přístup ke sprše nebo koupelně. Je také žádoucí, aby v celách byla tekoucí voda. 50. CPT dodává, že je obzvláště znepokojen, pokud se v jednom a tom samém zařízení setká s přeplněností, nedostatečnými režimovými aktivitami a nedostatečným přístupem k toaletám/umývárnám. Kumulativní účinek takových podmínek může být pro vězně mimořádně škodlivý. 51. Pro vězně je rovněž velmi důležité udržování přiměřených kontaktů s vnějším světem. Vězeň zejména musí mít možnost udržovat vztahy se svou rodinou a blízkými přáteli. Řídícím principem by měla být podpora kontaktů s vnějším světem; jakákoliv omezení by měla být založena výlučně na bezpečnostních obavách význačné povahy nebo na nedostatečných zdrojích. CPT by chtěl v této souvislosti zdůraznit požadavek po určité flexibilitě při aplikování pravidel pro návštěvy a telefonní hovory vězňů, jejichž rodiny žijí daleko (což prakticky vylučuje možnost pravidelných návštěv). Těmto vězňům by například mohlo být umožněno akumulování doby vyhrazené pro návštěvy anebo by mohly mít lepší možnosti telefonického kontaktu se svými rodinami. 52. CPT také přirozeně věnuje pozornost zvláštním problémům, které mohou vzniknout u některých specifických kategorií vězňů, například u žen, mladistvých a cizinců.

19 Vězeňský personál musí v určitých případech použít donucovacích prostředků, aby zvládl násilné vězně a výjimečně bude dokonce nucen uchýlit se k použití donucovacích prostředků omezujících pohyb. To jsou evidentně velmi nebezpečné situace, z hlediska možnosti špatného zacházení s vězni, a proto je zde třeba specifických záruk. Vězeň, proti kterému bylo použito některého z donucovacích prostředků, by měl mít právo být okamžitě prohlédnut lékařem a v případě potřeby ošetřen. Tato prohlídka by měla proběhnout mimo doslech, a pokud možno, i dohled jiného než zdravotnického personálu a výsledky této prohlídky (včetně jakýchkoli důležitých prohlášení vězně a závěrů lékaře) by měly být formálně zaznamenány a poskytnuty vězni. V těch řídkých případech, kdy bude nutné se uchýlit k použití donucovacích prostředků omezujících pohyb, by měl vězeň být pod stálým a dostatečným dozorem. Omezující prostředky by měly být odstraněny při nejbližší možné příležitosti; nikdy by neměly být použity, nebo jejich použití prodlužováno, jako forma trestu. Vedle toho by každý případ použití síly měl být zaznamenán. 54. Účinné systémy vyřizování stížností a inspekcí jsou základními zárukami proti špatnému zacházení s vězni. Vězni by měli mít možnosti podávat stížnosti jak v rámci vězeňského systému, tak mimo něj, včetně možnosti důvěrného přístupu k příslušnému orgánu. CPT přikládá obzvláštní důležitost pravidelným návštěvám věznic nezávislým orgánem (např. výborem provádějícím návštěvy nebo dozorujícím soudcem), který má pravomoc šetřit stížnosti od vězňů (a v případě potřeby přijímat opatření) a vykonávat prohlídky v prostorách zařízení. Takové orgány mohou mimo jiné hrát důležitou roli v překonávání rozporů, které vznikají mezi vedením věznice a jednotlivým vězněm nebo vězni obecně. 55. Je rovněž v zájmu vězňů i vězeňského personálu, aby byly formálně stanoveny a v praxi aplikovány jasné disciplinární postupy; jakékoliv šedé zóny v této oblasti jsou spojeny s nebezpečím, že se budou rozvíjet neoficiální (a nekontrolované) systémy. Disciplinární postupy by měly zahrnovat právo vězňů být vyslyšeni ohledně činů, které měli spáchat a právo odvolat se k vyšší instanci proti veškerým sankcím, které jim jsou uloženy. Často existují vedle formálních disciplinárních postupů jiné postupy, podle kterých může být vězeň nedobrovolně oddělen od dalších vězňů z disciplinárních nebo bezpečnostních důvodů (např. v zájmu zachování náležitého pořádku v zařízení). Tyto postupy by měly být rovněž doprovázeny účinnými zárukami. Vězeň by měl být informován o důvodech uloženého opatření, pokud ovšem bezpečnostní požadavky nevyžadují opak 1, měla by mu být dána možnost se k záležitosti vyjádřit a napadnout přijaté opatření u příslušného orgánu. 1 Tento požadavek byl následně formulován takto: vězeň by měl být písemně informován o důvodech vůči němu učiněného opatření (rozumí se, že důvody nemusí obsahovat detaily, u nichž je s ohledem na bezpečnostní požadavky ospravedlnitelné, když jsou vězňovi odepřeny).

20 CPT věnuje obzvláštní pozornost vězňům, kteří jsou z jakýchkoliv důvodů (z disciplinárních důvodů; protože jsou nebezpeční anebo kvůli jejich závadnému chování; v zájmu vyšetřování trestného činu; na svou vlastní žádost) zadržováni v podmínkách podobných samovazbě. Princip proporcionality vyžaduje zabezpečení rovnováhy mezi požadavky vyplývajícími z daného případu a uplatněním režimu podobného samovazbě, což je krok, který může mít pro danou osobu velmi škodlivé následky. Samovazba může za určitých okolností představovat nelidské a ponižující zacházení; v každém případě by všechny formy samovazby měly trvat po co nejkratší dobu. V případě, kdy je takový režim uložen nebo uplatňován na vlastní žádost, by měla základní záruka spočívat v tom, že kdykoliv vězeň nebo dozorce jménem vězně vyžaduje lékaře, měl by lékař být zavolán bezodkladně, aby mohl provést lékařskou prohlídku vězně. Výsledky této prohlídky obsahující záznam o vězňově fyzickém a psychickém stavu, včetně předpokládaných důsledků pokračující izolace, by měly být zaznamenány v písemném prohlášení a odeslány příslušným orgánům. 57. Převoz problémových vězňů je další oblastí, o kterou se CPT zajímá. Někteří vězni jsou mimořádně složitě zvládnutelní, a převoz takových vězňů do jiného zařízení se může někdy ukázat jako nezbytný. Neustálé přesuny vězně z jednoho zařízení do druhého však mohou mít velmi škodlivé účinky na jeho duševní i fyzickou pohodu. Pro takového vězně může být navíc obtížně udržovat přiměřené kontakty se svojí rodinou a právním zástupcem. Celkový účinek několika po sobě následujících přemístění na vězňě může za určitých okolností znamenat nelidské a ponižující zacházení.

21 21 Výňatek ze sedmé obecné zprávy [CPT/Inf (97) 10] 12. V průběhu svých návštěv během roku 1996 CPT opět narazil na neutěšené důsledky přeplněnosti věznic, fenoménu, který ochromuje vězeňské systémy napříč Evropou. Přeplněnost bývá často velmi akutní ve vazebních věznicích (tj. určených pro osoby v přípravném řízení), nicméně CPT zjistil, že v některých státech se problém rozšířil na celý vězeňský systém. 13. Jak CPT zdůraznil ve své druhé obecné zprávě, přeplněnost věznic je otázkou, která má přímou souvislost s jeho mandátem (CPT/Inf (92) 3, odst. 46). Přeplněná věznice sebou přináší stísněné a nehygienické podmínky; stálý nedostatek soukromí (dokonce i při tak základní potřebě jako je používání toalety); omezení aktivit mimo cely z důvodu poptávky převyšující kapacity dozorců a zařízení; přetížené zdravotnické služby; zvýšené napětí a tedy i větší míru násilí mezi vězni navzájem a mezi vězni a dozorci. Tento výčet zdaleka není vyčerpávající. CPT nejednou došel k závěru, že negativním důsledkem přeplněnosti bylo vytvoření nelidských a ponižujících podmínek uvěznění. 14. Některé země se ve snaze vyřešit problém přeplněnosti vydaly cestou zvyšovaní počtu věznic. CPT ovšem zdaleka není přesvědčen, že vytvoření dodatečných ubytovacích prostorů samo o sobě poskytne trvalé řešení. Několik evropských zemí se skutečně pustilo do rozsáhlých programů výstavby věznic, jen aby zjistily, že jejich vězeňská populace roste úměrně se zvyšující se kapacitou získanou novými věznicemi. Na druhou stranu ve státech, které se vydaly cestou opatření snižujících nebo regulujících počet osob posílaných do věznic, tato opatření významnou měrou přispěla k tomu, že vězeňská populace se drží na zvládnutelné úrovni. 15. Problém přeplněnosti věznic je natolik závažný, že si vyžaduje spolupráci na evropské úrovni s cílem vypracovat strategie pro boj s tímto problémem. CPT byl proto velmi potěšen, když se dozvěděl, že nedávno byla v této oblasti zahájena činnost v rámci Evropského výboru pro problémy kriminality (CDPC). CPT doufá, že úspěšné završení této činnosti bude považováno za prioritu. 1 1 Výbor ministrů Rady Evropy přijal 30. září 1999 doporučení č. R (99) 22 o přeplněnosti věznic a nárůstu vězeňské populace.

22 22 Výňatek z jedenácté obecné zprávy [CPT/Inf (2001) 16] Vztahy mezi vězeňským personálem a vězni 26. Základním kamenem humánního vězeňského systému bude vždy pečlivě vybraný a odborně připravený vězeňský personál, který ví jak zaujmout ve vztahu k vězňům patřičný postoj a který bude na svou práci nahlížet více jako na poslání než na prostou práci. Budování pozitivních vztahů s vězni by mělo být klíčovým znakem tohoto poslání. Bohužel se CPT často setkává s tím, že vztahy mezi personálem a vězni jsou velmi formální a odtažité, dozorci často zaujímají nadřazený postoj vůči vězňům a verbální komunikaci s vězni považují za okrajový aspekt svojí práce. Příznačné pro takový přístup jsou následující praktiky, které CPT často zažil: nucení vězňů, aby stáli čelem ke zdi, než k nim přijde dozorce nebo když prochází návštěva; vyžadovaní, aby vězni měli skloněnou hlavu a ruce za zády, když se pohybují po věznici; dozorci nosí své obušky viditelným a dokonce provokativním způsobem. Takové praktiky nejsou odůvodněny bezpečnostními hledisky a nijak nepřispívají k pozitivním vztahům mezi personálem a vězni. Skutečná profesionalita vězeňského personálu vyžaduje, aby byl schopen nakládat s vězni slušným a lidským způsobem, a zároveň věnoval pozornost otázkám bezpečnosti a pořádku. V této souvislosti by vedení věznice mělo u personálu povzbuzovat rozumnou míru důvěry vůči vězňům a také očekávání, že vězni mají vůli se řádně chovat. Vytvoření konstruktivních a pozitivních vztahů mezi personálem a vězni sníží nejen riziko špatného zacházení, ale také zvýší kontrolu a bezpečnost. Takové vztahy silně přispívají k tomu, že roste spokojenost vězeňského personálu s vlastní prací. Je samozřejmé, že pozitivní vztahy mezi personálem a vězni budou do značné míry záviset na dostatečného množství personálu přítomného v kteroukoliv dobu v prostorách pro zadržování a v zařízeních využívaných vězni pro různé aktivity. Delegace CPT často konstatují, že tomu tak není. Celkově nízký počet personálu a/nebo konkrétní systémy směn v rámci dozoru, které snižují možnosti přímého kontaktu s vězni, mají nesporně negativní vliv na rozvoj pozitivních vztahů; tyto nedostatky budou obecně vytvářet prostředí nejistoty jak pro personál, tak pro vězně. Je třeba také zmínit, že v zařízení kde je nedostatečný počet personálu, může být zachován základní stupeň bezpečnosti a dodržení režimu jen za předpokladu velkého množství přesčasů. Taková situace může u personálu velmi lehce způsobit vysoký stupeň stresu a jejich předčasné vyhoření ( burnout ), což může lehce vyostřit napětí nevyhnutelně přítomné v každém vězeňském prostředí.

23 23 Násilí mezi vězni 27. Povinnost řádné péče o svěřené osoby, kterou má vězeňský personál zabezpečit, zahrnuje odpovědnost za jejich ochranu před jinými vězni, kteří jim chtějí způsobit újmu. Ve skutečnosti jsou násilné incidenty mezi vězni běžným jevem ve všech vězeňských systémech; představují celý rozsah jevů, od jemných forem obtěžování, přes otevřené zastrašování až po vážné fyzické útoky. Vypořádání se s fenoménem násilí mezi vězni vyžaduje, aby vězeňský personál byl v takové pozici což zahrnuje jeho odpovídající počet kdy je schopen vykonávat svoje oprávnění a úkoly v oblasti dozoru odpovídajícím způsobem. Vězeňský personál musí rozpoznat potencionální problém a musí být odhodlaný i řádně vycvičený, aby v případě nutnosti zasáhl. Rozhodujícím faktorem je v tomto ohledu existence pozitivních vztahů mezi personálem a vězni, založených na konceptu bezpečné věznice a řádné péče; ponejvíce to závisí na personálu a jeho přiměřených schopnostech v oblasti mezilidské komunikace. Vedení musí být také připraveno plně podpořit personál při vykonávání jeho oprávnění. Specifická bezpečnostní opatření s ohledem na konkrétní situaci mohou být někdy skutečně nezbytná (včetně důkladných prohlídek), nicméně tato opatření nemohou představovat nic více nežli doplnění výše uvedených základních požadavků. Vězeňský systém se navíc musí zabývat problémem odpovídajícího zařazení a umístění vězňů. Vězňům podezřelým nebo odsouzeným ze sexuálních trestných činů hrozí obzvlášť vysoké nebezpečí napadení jinými vězni. Zabránit takovým činům je stále velmi složité. Řešení, ke kterému se často přistupuje, představuje oddělení těchto vězňů od zbytku vězeňské populace. Avšak dotčení vězni jsou nuceni zaplatit vysokou cenu za toto své relativní bezpečí tím, že budou mít mnohem omezenější přístup k programům aktivit v porovnání s aktivitami nabízenými v normálním vězeňském režimu. Druhý přístup spočívá v rozptýlení vězňů obviněných nebo odsouzených za sexuální trestné činy po celé věznici. Jestli má mít takový přístup úspěch, musí být zajištěno odpovídající prostředí pro náležitou integraci těchto vězňů do oddělení běžných cel; vězeňský personál musí být zejména upřímně odhodlán rázně jednat s jakýmikoliv příznaky nepřátelství nebo pronásledování. Třetí přístup může spočívat v přemístění vězňů do jiného zařízení, které bude spojeno s přijetím opatření utajujících povahu jejich trestného činu. Každý z těchto přístupů má své výhody a nevýhody, přičemž CPT nemá v úmyslu vyzdvihovat jeden přístup nad jiným. Rozhodnutí, který přístup aplikovat, bude především záviset na konkrétních okolnostech jednotlivého případu.

24 24 Přeplněnost věznic 28. Fenomén přeplněnosti věznic pokračuje v ochromování vězeňských systémů v celé Evropě a závažným způsobem podkopává snahy o zlepšení podmínek ve vězeňství. Negativní důsledky přeplněnosti věznic již byly zdůrazněny v předcházejících obecných zprávách. 1 Během postupného rozšiřování pole svojí působnosti napříč celým evropským kontinentem se Výbor setkával s vysokým počtem trestů odnětí svobody, který má za následek velkou přeplněnost věznic. Skutečnost, že stát zavírá tak vysoké počty svých občanů, nemůže být přesvědčivě vysvětlena vysokou mírou kriminality; do jisté míry musí být za tento stav odpovědný všeobecný přístup orgánů vynucujících právo a soudů. Za těchto okolností není řešením navyšování částek peněz směřujících do vězeňských zařízení. Naopak je třeba přehodnotit platné zákony a praxi, která se týká nařizování vazby a nepodmíněných trestů odnětí svobody, jakož i rozsah možných alternativních trestů. To je přesně přístup, který je podporován v doporučení Výboru ministrů č. 9 (99) 22 o přeplněnosti věznic a nárůstu vězeňské populace. CPT pevně doufá, že principy stanovené v tomto důležitém dokumentu budou skutečně členskými státy uplatňovány; realizace těchto doporučení si zaslouží důkladné monitorování Radou Evropy. Velkokapacitní společné prostory 29. V několika zemích navštívených CPT zejména ve střední a východní Evropě jsou vězni často umísťováni do velkokapacitních společných prostor, které obsahují všechny či většinu příslušenství používaných pravidelně vězni, tj. prostory na spaní, obývací části, stejně jako sociální zařízení. CPT má principiální námitky proti takovému způsobu umísťování v uzavřených věznicích a tyto námitky jsou ještě důraznější, když jsou v těchto pochybných noclehárnách vězni drženi v extrémně stísněných a nezdravých podmínkách. Různé faktory včetně faktorů kulturní povahy mohou bezpochyby přispívat k upřednostňování uspořádání s větším počtem vězňů v jedné místnosti s více postelemi, oproti individuálním celám. Neexistuje ovšem nic, co by takové uspořádání podporovalo, naopak mnoho toho svědčí proti takovému uspořádání, kde desítky vězňů musí žít a spát dohromady v jednom sále. 1 Druhá obecná zpráva CPT/Inf (92) 3, odstavec 4 a sedmá obecná zpráva CPT/Inf (97) 10, odstavce

25 25 Velkokapacitní místnosti nevyhnutelně pro vězně znamenají nedostatek soukromí v jejich každodenním životě. Navíc v nich existuje vysoké riziko zastrašování a násilí. Taková uspořádání mají sklon podporovat rozvoj kriminálních subkultur a usnadňovat udržování zločinných spolčení. Při takovém uspořádání může také být mimořádně ztížen nebo i přímo znemožněn řádný dozor; např. v případě vězeňských nepokojů je obtížné se vyhnout zásahům zvenku za použití značné síly. Při používaní těchto velkokapacitních místností je také téměř nemožné zajistit odpovídající umístění jednotlivých vězňů, založené na posouzení rizik a potřeb v konkrétních případech. Všechny tyto problémy jsou umocněny, když počty umístěných osob překračují únosnou kapacitu prostoru; často v takových situacích bude docházet k nadměrnému zatížení společného příslušenství, jako jsou umyvadla nebo toalety a nedostatečné větrání má v takové situaci vzhledem k velkému množství osob často za následek vznik žalostných podmínek. CPT musí ovšem zdůraznit, že přesun z velkokapacitních prostor k menším obytným jednotkám musí být doprovázen opatřeními, která vězňům umožní strávit přiměřenou část dne mimo ubytovací jednotky různými smysluplnými aktivitami. Přístup k dennímu světlo a čerstvému vzduchu 30. CPT se často setkává s různými prostředky, jako kovovými okenicemi, tabulkami či pláty, které jsou v oknech cel a které zbavují vězně přístupu k dennímu světlu a zabraňují čerstvému vzduchu proudit do ubytovacího prostoru. Tato praxe je častá zejména ve vazebních věznicích. CPT plně akceptuje, že pro určité vězně je na místě přijmout specifická bezpečnostní opatření pro zabránění rizika domlouvání a/nebo kriminálních aktivit. Ovšem taková opatření by měla být výjimkou a nikoli pravidlem. To znamená, že odpovědné orgány musí posoudit každý případ vězně zvlášť, aby rozhodly, zda specifická bezpečnostní opatření jsou skutečně v daném případě ospravedlnitelná. Navíc ani v případě kdy jsou taková opatření nezbytná, by neměla mít nikdy za následek zbavení vězňů denního světla a čerstvého vzduchu. To jsou základní prvky života, na něž má právo každý vězeň; jejich absence vytváří podmínky příznivé pro šíření nemocí, zejména tuberkulózy. CPT uznává, že zabezpečení slušných životních podmínek ve vězeňských zařízeních může být velmi nákladné a jejich zlepšení v mnohých státech zabraňuje nedostatek finančních prostředků. Navíc odstranění prostředků blokujících okna vězeňských cel (a umístění alternativních bezpečnostních prostředků vhodné konstrukce v těch výjimečných případech, kdy je to nezbytné) by si nemělo vyžadovat značné investice a přitom by bylo velkým přínosem pro všechny.