EMBOLIZACE HEMANGIOMŮ V JÁTRECH

Transkript

1 EMBOLIZACE HEMANGIOMŮ V JÁTRECH EMBOLIZATION OF LIVER HEMANGIOMAS původní práce Vlastimil Válek 1 Jaroslav Boudný 1 Jiří Tomášek 2 Petr Kysela 3 1 Radiologická klinika LF MU a FN, Brno 2 Oddělení klinické onkologie FN, Brno 3 Chirurgická klinika LF MU a FN, Brno Přijato: Korespondenční adresa: prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc., MBA Radiologická klinika LF MU a FN Jihlavská 20, Brno vlvalek@med.muni.cz SOUHRN Válek V, Boudný J, Tomášek J, Kysela P. Embolizace hemangiomů v játrech Cíl. Předložit možnosti využití selektivní/ superselektivní embolizace u nemocných s velkým, bolestivým hemangiomem a na vlastním souboru nemocných zhodnotit výsledky tohoto postupu s údaji v literatuře. Metoda. Od roku 1996 do konce roku 2005 jsme provedli embolizaci velkého kavernózního hemangiomu jater (větší než 4 cm) u 13 pacientů. Ve všech případech si nemocní stěžovali na bolesti a tlaky v pravém podžebří. U všech pacientů bylo před vlastní embolizací provedeno ultrazvukové vyšetření a vyšetření výpočetní tomografií nebo magnetickou rezonancí. Poté byli pacienti indikováni k výkonu indikační komisí. Před výkonem měli všichni nemocní vyšetřeny jaterní funkce včetně hepatální extrakční frakce (HIDA). Další příprava byla stejná jako před běžnou angiointervencí. Embolizaci jsme provedli katétrem zavedeným Seldingerovou technikou z pravého třísla cestou femorální tepny do větve jaterní tepny. Jako embolizační materiál jsme použili emulzi olejové kontrastní látky (Lipiodol Ultra-fluide, Guerbet) s neionickou jodovou kontrastní látkou Iomeron 300 (Iomeprol, Bracco International) v poměru 1:1. Čtyřikrát jsme finálně aplikovali želatinovou pěnou (Curaspon, Curaspon Healthcare). V jednom případě u nemocné s Kasabachovým Merrittovým syndromem jsme embolizaci Lipiodolem kombinovali s použitím platinových mikrospirálek (Tornado, COOK). Výsledky. U 10 nemocných jsme embolizaci provedli 1, ve třech případech jsme embolizaci opakovali (za 3 resp. 7 měsíců), v jednom případě u nemocného s Kasabachovým Merrittovým syndromem 3. Hemangiom se za 6 měsíců po výkonu u 9 nemocných zmenšil o 20 a více objemových SUMMARY Válek V, Boudný J, Tomášek J, Kysela P. Embolization of liver hemangiomas Aim. To review the possibilities of selective/superselective embolization in subjects with large, painful liver hemangiomas and to evaluate own results from the perspective of literature data. Method. Thirteen subjects with a large cavernous liver hemangioma (greater than 4 cm) underwent its embolization between 1996 and All subjects complained of right upper quadrant pain or discomfort. All subjects underwent ultrasound examination together with CT/MRI before treatment. The indication for treatment was governed by multidisciplinary indication committee. Liver function including hepatic extraction fraction (HIDA) was routinely evaluated. Otherwise, the preparation was similar to any other vascular intervention. Embolization was performed using Seldinger technique via right femoral vein to the branch of hepatic artery. Embolization material consisted of oily contrast agent (Lipiodol Ultra-fluide, Guerbet) and non- -ionic iodinated contrast agent Iomeron 300 (Iomeprol, Bracco International). Additionaly, gelatinous foam (Curaspon, Curaspon Healthcare) was used in four cases; in one case of Kasabach Merritt syndrome, Lipiodol embolization was combined with platinum microspirals insertion (Tornado, COOK). Results. Single embolization procedure was performed in 10 subjects, embolization was repeated in three cases (3 to 7 months), three embolization sessions were utilized in the patient with Kasabach Merritt syndrome. After six months post treatment, hemangioma reduced its size by 20 % or more in nine patients, by 40 % or more in five patients. No severe complication was encountered in the study group. Temporary strana 167

2 procent, u pěti nemocných o 40 % objemu. Se závažnou komplikací jsme se během výkonu a ani po výkonu nesetkali ani v jednom případě. U 8 nemocných došlo k přechodnému zhoršení jaterních funkcí. Závěr. Embolizace jaterních hemangiomů je efektivní metoda léčby velkých symptomatických kavernózních hemangiomů jater s minimálním počtem komplikací a na rozdíl od chirurgického řešení těchto nádorů je provázena nulovou mortalitou a morbiditou. Klíčová slova: embolizace, hemangiom, játra, Lipiodol. worsening of liver functions was observed in eight subjects. Conclusion. Embolization of symptomatic large liver hemangiomas is an effective therapeutical option with minimal complication rate; compared to surgical treatment, its morbidity and mortality are negligible. Key words: embolization, hemangioma, liver, Lipiodol. ÚVOD Hemangiom je tvořen množstvím vaskulárních prostorů ohraničených endotelem a oddělených fibrózními septy. Hemangiom je nejběžnější benigní tumor jater a podle výsledků autopsie se vyskytuje v 5 9 % případů. Hemangiom je zásoben především arteriální krví. Rozeznáváme tři základní typy (1): kapilární (většinou menší než 2 cm), kavernózní, velikost 3 5 cm, ale i přes celý, většinou levý jaterní lalok (2), smíšený. Ženy jsou postiženy podle některých autorů až pětkrát častěji než muži (3, 4). I když se může hemangiom vyskytovat v každém věku (1), většinou je diagnostikován v dospělosti. Při dlouhodobém sledování se ve většině případů velikost hemangiomu nemění, hemangiom může i pomalu růst či měnit svůj charakter strukturu v CT/sono/MR-obrazu (2). U nemocných s Kasabachovým Merrittovým syndromem můžeme zobrazit mnohočetné, velké hemangiomy v játrech, retroperitoneu, dutině břišní a ve slezině, které bývají zdrojem závažného krvácení do dutiny břišní (5). V CT-obrazu zobrazíme nativně hemangiom jako hypodenzní ložiskovou lézi. Nativně je tedy denzita hemangiomu vždy nižší než denzita zdravých jater (4, 6). To pochopitelně neplatí u nemocných s jaterní steatózou (7). Postkontrastně se hemangiom sytí z periferie, což je charakteristické (nodulární periferní sycení). Při dynamickém CT, MR nebo ultrazvukovém vyšetření se po podání kontrastní látky hemangiom sytí ve všech fázích shodně s příslušnou cévou tedy v arteriální jako tepna, v portální fázi jako portální žíla, ve venózní fázi (pozdní) jako jaterní žíla. Toto chování hemangiomu je charakteristické a nesouvisí s denzitou okolních jater (např. hemangiom v terénu steatózy). V portální fázi se někdy sytí celý tumor, někdy přetrvává centrální hypodenzní area kavernózní hemangiom (2). V pozdní postkontrastní fázi pak denzita hemangiomu klesá a hemangiom se stává v celém rozsahu anebo alespoň částečně izodenzní s jaterním parenchymem. Malé hemangiomy se rychle sytí již v arteriální fázi (jsou hyperdenzní) a v portální či pozdní fázi pak mohou být izodenzní (8, 9). Větší tumory se naopak sytí pomalu. Ve velkých kavernózních hemangiomech zobrazíme nesytící se oblasti (2). Můžeme ale pozorovat i atypické sycení hemangiomů, které jsou hypervaskularizované v časné fázi (6). Rozpoznání těchto atypických hemangiomů je obtížné a specificitu vyšetření výrazně zvyšuje porovnání obrazů nejméně dvou zobrazovacích metod, většinou ultrazvuku a CT, eventuálně ultrazvuku a MR (10). Výjimečně se hemangiom též může sytit ze středu do periferie (4). Někteří autoři uvádějí, že hemangiom bývá častěji lokalizován v dorzálních segmentech pravého laloku (10). Kalcifikace mohou být v hemangiomu přítomné, ale vyskytují se méně než u 6 % případů. Vzácně lze pozorovat u kavernózních hemangiomů retrakci pouzdra jater, která může imitovat obraz maligního nádoru (11, 12). V cirhotických játrech se hemangiom vyskytuje méně často (13). Pro hemangiom je typické časné sycení v arteriální fázi. Sycení hemangiomu (denzita sytících se oblastí) pak koreluje s denzitou aorty (1). Charakteristika sycení hemangiomů v časné (arteriální), v portální v pozdní fázi je jedním ze základních odlišení především od jaterních metastáz (9). Při ultrazvukovém vyšetření je hemangiom typicky homogenně hyperechogenní bez lemu, často v blízkosti jaterních žil, do jejichž lumen se vyklenuje (10). Velký hemangiom pak může být zcela nehomogenně echogenní (2, 10). Nezřídka je ale i malý hemangiom hypoechogenní a v terénu steatotických jater může mít až cystický charakter (7). Při použití dopplerovského vyšetření zachytíme v hemangiomu na periferii arteriální toky (14). Při MR vyšetření je hemangiom hypointezní a dobře ohraničený v T1 váženém obrazu a výrazně hyperintenzní v T2 váženém obraze (10). Po aplikaci nespecifické kontrastní látky se sytí obdobně jako při CT- -vyšetření. Po aplikaci orgánově specifických kontrastních látek v hemangiomu nedochází ke specifickému vychytávání (postrádá hepatocyty i Kupfferovy buňky). U kontrastních látek s dvojí funkcí (časná nespecifická a pozdní specifická) však často sycení hemangiomu přetrvává až do specifické fáze, a může tak imitovat funkční jaterní tkáň. Proto je třeba při použití těchto látek provádět měření ve střádací fázi s dostatečným odstupem (nejméně jednu hodinu). Vysoká intenzita v T2-vážených obrazech je pro tumory typu hemangiomu typická. Angiografie je důležitá především u rozsáhlých hemangiomů a Kasabachova Merrittova syndromu, tedy zejména jako předoperační vyšetření anebo před plánovanou embolizací velkých ložisek (1). Scintigrafické vyšetření svůj význam postupně ztrácí (13). strana 168

3 MATERIÁL A METODA Od roku 1996 do konce roku 2005 jsme provedli embolizaci velkého kavernózního hemangiomu jater (větší než 4 cm) u 13 pacientů. Hemangiom jsme měřili při CT vyšetření ve dvou na sobě kolmých osách. K měření jsme volili řez, na kterém byl součet obou rozměrů největší. Za velký jsme hemangiom považovali, pokud polovina součtu obou rozměrů byla menší než 4 cm. Ve všech případech si nemocní stěžovali na bolesti a tlaky v pravém podžebří. U všech pacientů bylo před vlastní embolizací provedeno ultrazvukové vyšetření a vyšetření výpočetní tomografií nebo magnetickou rezonancí. Pacienti byli k výkonu indikovaní indikační komisí ve složení gastroenterolog, onkolog, chirurg a radiolog. Před výkonem měli všichni nemocní vyšetřeny jaterní funkce včetně hepatální extrakční frakce (HIDA). Další příprava byla stejná jako před běžnou angiointervencí. Embolizaci jsme provedli katétrem zavedeným Seldingerovou technikou z pravého třísla cestou femorální tepny superselektivně do větve jaterní tepny. Jako embolizační materiál jsme použili emulzi olejové kontrastní látky (Lipiodol Ultra-fluide, Guerbet) s neionickou jodovou kontrastní látkou Iomeron 300 (Iomeprol, Bracco International) v poměru 1:1. Čtyřikrát jsme finálně aplikovali želatinovou pěnou (Curaspon, Curaspon Healthcare). V jednom případě u nemocné s Kasabachovým Merrittovým syndromem jsme embolizaci Lipiodolem kombinovali s použitím platinových mikrospirálek (Tornado, COOK). U 11 nemocných jsme embolizace jaterních hemangiomů prováděli mikrokatétrem s širokým vnitřním lumen (Progreat, Terumo), ve 2 případech jsme výkon provedli standardním 5F katétrem (Torcon NB SIM 2, DAV, COOK). Množství podaného Lipiodolu odviselo od velikosti a prokrvení hemangiomu. Připravenou emulzi jsme podávali tak dlouho, dokud nedošlo k úplné zástavě toku v přívodné tepně. Poté jsme vždy několik minut počkali a případně v embolizaci pokračovali. Lipiodol jsme se snažili podávat tak dlouho, dokud se nádor zcela nenaplnil a nezobrazily se větvičky portální žíly, nebo dokud nedošlo k refluxu embolizačního materiálu do přívodní tepny. Ve 4 případech jsme na závěr celou levou větev jaterní tepny uzavřeli želatinovou kaší. Výkon jsme považovali za úspěšný, pokud nemocnému ustaly jeho obtíže, především bolesti a tlak nejčastěji v pravém podžebří. VÝSLEDKY U 10 nemocných jsme embolizaci provedli 1x, ve třech případech jsme embolizaci opakovali (za 3 resp. 7 měsíců), v jednom případě u nemocného s Kasabachovým Merrittovým syndromem 3. Hemangiom se za 6 měsíců po výkonu u 9 nemocných zmenšil o 20 a více objemových procent, u 5 nemocných o 40 % objemu. Se závažnou komplikací jsme se nesetkali během výkonu či po výkonu ani v jednom případě. U 8 nemocných došlo k přechodnému zhoršení jaterních funkcí, což se projevilo zvýšením laboratorních hodnot jaterních transamináz (ALT, AST), a to nejvíce na pětinásobek normy. V 6 případech došlo k přechodné alteraci koagulačních parametrů. Průměrná doba hospitalizace po výkonu byla 3,8 dne. Nemocné sledujeme v průměru 5 let. Ani jeden nemocný nezemřel. DISKUZE Hobbs (15) uvádí, že hemangiomy u dospělých mohou být vzácně symptomatické. Spontánní ruptura těchto hemangiomů je velmi vzácná a může se vyskytovat jako komplikace biopsie hemangiomu. Symptomatické velké hemangiomy mohou být léčeny resekcí. Tento výkon je ale nutné provádět ve velkých centrech, aby mortalita a morbidita tohoto výkonu byla nulová. V letech sledovali v nemocnici Paul Brousse ve Francii 163 nemocných s hemangiomem v játrech. Nádor větší než 10 cm mělo 38 nemocných, 47 nemocných mělo potíže, které mohly odpovídat symptomům při hemangiomu a 14 z nich podstoupilo léčbu (resekce 8, embolizace 5, podvaz jaterní tepny 1). Sedm z těchto nemocných zůstalo symptomatických. Dalších 25 bylo léčeno konzervativně perorálními analgetiky. U 21 pacientů z této skupiny se potíže zmenšily nebo vymizely. Sledováním autoři zjistili, že neresekovaný hemangiom nezvětšuje signifikantně svoji velikost a neobjevují se žádné nové komplikace nebo symptomy. Tyto výsledky ukazují, že resekce hemangiomů je indikovaná vzácně, a to v případě, pokud je výkon bezpečný a není riziko spojené s chirurgií jater (16). Větev jaterní tepny, která zásobuje kavernózní hemangiom jater, je většinou dobře dostupná katetrizaci. Graham (17) publikoval případ, kdy provedl embolizaci 12 cm velkého kavernózního hemangiomu jater u pacientky v 18. týdnu gestace. Nemocná měla výrazné potíže (akutní návaly na zvracení a bolest v epigastriu). K embolizaci přívodných tepen použil kovové spirálky. Nemocné do několika dnů po výkonu ustoupily potíže a 26. týden po embolizaci se hemangiom zmenšil 6,3 4 cm. Panis (18) publikoval úspěšnou embolizaci velkého kavernózního hemangiomu jater. Hemangiom se po embolizaci zmenšil a pacientovy potíže ustoupily. K embolizaci použil Gelaspon. Tarazov (19) publikoval soubor 8 pacientů se symptomatickým kavernózním hemangiomem v játrech, kteří byli úspěšně léčeni embolizací. K vlastní embolizaci použil ocelové spirálky. Giavroglou (20) popisuje léčbu 4 symptomatických nemocných s obrovským kavernózním hemangiomem jater. U těchto pacientů provedl transkatetrovou arteriální embolizaci pomocí PVA částic. Ani v jednom případě se nesetkal během výkonu či po výkonu s komplikací a u všech nemocných se hemangiom při dlouhodobém sledování zmenšil. Podobně Althaus (21) použil k embolizaci velkého symptomatického kavernózního hemangiomu úspěšně PVA částice. Srivastava (22) použil k léčbě 8 pacientů (5 mužů, 3 ženy, průměrný věk SD = 47,75 ± 8,59 roků) se symptomatickým kavernózním hemangiomem jater PVA částice nebo gelfoam a ocelové spirály. Ani v jednom případě nezaznamenal během výkonu či po výkonu komplikaci. U všech nemocných došlo k ústupu potíží, v jednom případě k výrazné regresi hemangiomu. Nejoptimističtější výsledky publikuje Zeng (23). Použil k embolizaci jaterních hemangiomů u 98 velkých symptomatických kavernózních hemangiomů jater emulzi pingyangmycin Lipiodol (PLE). Během 6 měsíců se tumor zmenšil strana 169

4 Obr. 1 A Obr. 1 B Obr. 1A, B. Při CT vyšetření je patrný velký hemangiom v rozsahu celého levého laloku (segment 2, 3 a 4) Fig. 1A, B. CT shows large hemangioma occupying most of the left liver lobe (segments 2, 3, 4) Obr. 2. Po superselektivní katetrizaci provádíme vlastní embolizaci Lipiodolem Fig. 2. Following superselective catheterization, Lipiodol embolization is performed Obr. 3A, B. Při kontrolním CT vyšetření za 4 týdny po embolizaci jsou patrny hyperdenzní okrsky vyplněné Lipiodolem Fig. 3A, B. On follow-up CT at four weeks post treatment, hyperdense regions embolized by Lipiodol are present Obr. 2 Obr. 4. Při kontrolním CT za 1 rok (A) a tři roky (B) vidíme výrazné zmenšení hemangiomu, který se po aplikaci kontrastní látky téměř nesytí Fig. 4. On follow-up CT at one year (A) and three years (B) post treatment, hemangioma is markedly reduced in size, contrast enhancement is almost absent Obr. 3 A Obr. 3 B Obr. 4 A Obr. 4 B strana 170

5 z průměrných 9,7 cm na 5,6 cm (P < 0,1), během dalších 6 měsíců pak na 3,0 cm. U všech 53 symptomatických pacientů došlo k ústupu potíží. Závažnější komplikaci autoři nezaznamenali ani v jednom případě. Dva nemocní, u kterých po výkonu přetrvávala bolest v oblasti jater, byli řešeni resekcí. Hobbs (15) tvrdí, že tzv. gigantické hemangiomy (jak Hobbs označuje hemangiomy větší než 4 cm) mohou někdy vyvolávat konsumpční koagulopatie a kongestivní srdeční selhání. Hobbs uvádí, že se takto projevují především hemangiomy u dětí, které ve své práci označuje jako infantilní hepatální hemangioendoteliomy. U dospělých s velkým kavernózním hemangiomem jsou tyto komplikace extrémně vzácné. Kappoor (24) popisuje vzácný případ nemocné středního věku, u které došlo k rozvoji břišního compartment syndromu po embolizaci obrovského kavernózního hemangiomu. Kretschmar (25) použil k léčbě velkého symptomatického hemangiomu u 7 dnů starého novorozence (porodní váha 4060 g) se známkami incipientního Kasabachova Merrittova syndromu a srdečním selháním pro velké arteriovenózní zkraty v hemangiomu kovové spirály. Během následujících osmi měsíců se hemangiom postupně zmenšil. Ouyang (26) sledoval přítomnost arteriovenózních zkratů (AVS) u dospělých nemocných s velkým kavernózním hemangiomem jater (KHJ). Analyzoval retrospektivně 43 angiografií provedených u 30 nemocných s KHJ. AVS našel u 22 pacientů. U 21 byla použita k embolizaci hemangiomu směs Lipiodolu a bleomycin A5 hydrochloridu (sklerotizující materiál). Lipiodol se ihned po výkonu dostal těmito zkraty do malých větviček portální žíly a jaterních žil. U 12 pacientů došlo k neúplné okluzi těchto zkratů, u 10 ke kompletní okluzi. Nejzávažnější komplikace, která se vyskytuje u nemocných s velkým kavernózním hemangiomem jater, je jeho ruptura a s tím spojené krvácení. Yamamoto (27) ve své publikaci shrnuje, že pokud dojde k ruptuře hemangiomu s krvácením, je u nemocných s malým rizikem vhodné provést resekční výkon. Naopak u pacientů s velkým rizikem je výhodnější před resekcí provést embolizaci jaterní tepny. Corigliano (28) uvádí svoje zkušenosti s řešením velkého kavernózního hemangiom v levém laloku jater, jehož ruptura se projevila hemoperitoneem. Tomuto nemocnému byla provedena úspěšně předoperační embolizace, kterou následovala bisegmentectomie. V PubMed Medline je uveřejněno 32 podobných případů spontánní ruptury jater u nemocných s hemangiomem. Jednalo se o pacienty starší 14 let, bez úrazu v anamnéze. U 27 jsou uveřejněna bližší data. V 16 případech se jednalo o tzv. gigantický kavernózní hemangiom (průměrná velikost 14,8 cm). Dvaadvacet pacientů bylo řešeno chirurgicky, 13 mělo resekci jater, u 5 byla provedena sutura a 4 podstoupili tamponádu. Čtyři nemocní měli před resekcí provedenu embolizaci jaterních hemangiomů. Z těchto nemocných nezemřel ani jeden. Mortalita u chirurgicky řešených nemocných byla 36,4 % (8/22). ZÁVĚR Embolizace jaterních hemangiomů je efektivní metoda léčby velkých symptomatických kavernózních hemangiomů jater s minimálním počtem komplikací a na rozdíl od chirurgického řešení těchto nádorů je výkon provázen nulovou mortalitou a morbiditou. Podle našeho názoru se v tomto případě jeví Lipiodol jako optimální embolizační materiál. Následná aplikace Spongostanu není nutná. Lipiodol podáváme tak dlouho, dokud se nádor zcela nenaplní a nezobrazí se větvičky portální žíly a nebo dokud nedojde k refluxu embolizačního materiálu do přívodní tepny. Použití kovových spirál je vhodné u nemocných s Kasabachovým Merrittovým syndromem. LITERATURA 1. Kassarjian A, Dubios J, Burrows PE. Angiographic classification of hepatic hemangiomas in infants. Radiology 2002; 222: Nghiem HV, Bogost GA, Ryan JA. Cavernous hemangiomas of the liver: enlargement over time. Amer J Roentgenol 1997; 169: Mortelé KJ, Ros PR. Cystic focal liver lesions in the adult: differential CT and MR Imaging features. RadioGraphics 2001; 21: Kim S, Chung JJ, Kim MJ, et al. Atypical inside-out pattern of hepatic hemangiomas. Amer J Roentgenol 2000; 174: Sato Y, Frey EE, Wicklund B, et al. Embolization therapy in the management of infantile hemangioma with Kasabach Merritt syndrome. Pediatric Radiology 1987; 17: Martí-Bonmatí L, Casillas C, Graells M, Masiá L. Atypic hepatic hemangiomas with arteria enhancement and early fading. Abdom. Imaging 1999; 24: Limanond P, Raman SS, Lassman Ch, et al. Macrovesicular hepatic steatosis in living related liver donors: correlation between CT and histologic findings. Radiology 2004; 230: Jang H J, Lim HK, Lee JW, et al. Small hypoattenuating lesions in the liver in single-phase helical CT in preoperative patients with gastric and colorectal cancer: prevalence, significance, and differentiating features. Journal of Computer Assisted Tomography 2002; 5: Leslie FD, Johnson DC. Distinction between cavernous hemangiomas of the liver and hepatis metastases on CT: value of contrast enhancement patterns. Amer J Roentgenol 1995; 164: Vilgrain V, Boulos L, Vellierme MP, et al. Imaging of atypical hemangiomas of the liver with pathologic correlation. Radiographics 2000; 20: Lim SP, Nazarian LN, Wechsler RJ, et al. Hepatic capsular retraction secondary to involuting cavernous hemangioma. Journal of Computer Assisted Tomography 2001; 25: Outwater E. Capsular retraction in hepatic tumors. Amer J Roentgenol 1993; 160: Achong DM, Oates E. Hepatic hemangioma in cirrhotics with portal hypertension: evaluation with Tc-99m red blood cell SPECT. Radiology 1994; 191: Choi BI, Kim TK, Han JK, et al. Power versus convencional color coppler sonography: comparison in the depiction of vasculature in liver tumors. Radiology 1996, 200: Hobbs KEF. Hepatic hemangiomas. World J Surg 1990; 14: Farges O, Daradkeh S, Bismuth H. Cavernous hemangiomas of the liver: strana 171

6 Are there any indications for resection? World J Surg 1995; 19: Graham E, Cohen AW, Soulen M, Faye R. Symptomatic liver hemangioma with intra-tumor hemorrhage treated by angiography and embolization during pregnancy. Obstet Gynecol 1993; 81: Panis Y, Fagniez PL, Cherqui D, et al. Successful arterial embolization of giant liver haemangioma. Report of a case with five-year computed tomography follow-up. HPB Surg 1993; 7: Tarazov PG, Polysalov VN, Ryzhkov VK. Hemangiomatosis of the liver and spleen: Successful treatment with embolization and splenectomy. Amer J Rentgenol 1990; 155: Giavroglou C, Economou H, Ioannidis I. Arterial embolization of giant hepatic hemangiomas. Cardiovasc Intervent Radiol 2003; 26: Althaus S, Ashdown B, Coldwell D, et al. Transcatheter Arterial embolization of two symptomatic giant cavernous hemangiomas of the liver. Cardiovasc Intervent Radio, 1996; 19: Srivastava DN, Gandhi D, Seith A, et al. Transcatheter arterial embolization in the treatment of symptomatic cavernous hemangiomas of the liver: a prospective study. Abdominal Imaging 2001; 26: Zeng Q, Li Y, Chen Y, et al. Gigantic cavernous hemangioma of the liver treated by intra-arterial embolization with Pingyangmycin-Lipiodol emulsion: A multi-center study Cardiovasc Intervent Radiol 2004; 27: Kapoor S, Pal S. Giant hemangioma of the liver presenting with abdominal compartment syndrome: a case report. European Surgery 2005; 1: Kretschmar O, Knirech W, Bernet V. Interventional treatment of a symptomatic neonatal hepatic cavernous hemangioma using the amplatzer vascular plug. Cardiovasc Intervent Radiol 2006; only on-line Ouyang Y, Ouyang XH, Yu M, Gu SB. Frequency of arteriovenous shunts in hepatic cavernous hemangiomas in adults as seen on selective arteriography and postembolization. Radiography Cardiovasc Intervent Radiol 2001; 24: Yamamoto T, Kawarada Y, Yano T, Noguchi T, Mizumoto R. Spontaneous rupture of hemangioma of the liver: Treatment with transcatheter hepatic arterial embolization. Amer J Gastroenterol 1991; 86: Corigliano N, Mercantini P, Anodko, PM, et al. Hemoperitoneum from a spontaneous rupture of a giant hemangioma of the liver: Report of a case. Surgery Today 2003; 33: Patrik Tošenovský, Bohumil Zálešák TROFICKÉ DEFEKTY DOLNÍCH KONČETIN Diagnostika a léčba Sleva 15 % Různé typy končetinových defektů mají různou patofyziologii svého vzniku. S tím také souvisí fakt, že se v diagnostice a léčbě setkáváme s různými lékařskými odbornostmi, které používají rozdílných terapeutických postupů. Cílem této knihy proto je shrnout vlastní zkušenosti autorů a dostupná fakta o současném stavu diagnostiky a léčby končetinových defektů do stručného přehledu tak, aby mohl sloužit jako určitý návod a doporučení k diagnostice a léčbě. Vzhledem k tomu, že se jedná o patofyziologicky nesourodou skupinu chorob, které se manifestují vznikem defektu, bylo snahou autorů vnést do textu pohled více odborností, avšak s jedním výstupem v léčbě. V souladu s moderními trendy, které směřují ke zkrácení hospitalizace, je léčba defektů v této práci soustředěna na chirurgické řešení. Pozornost je věnována zejména kauzální léčbě žilních a tepenných defektů a zkušenostem v léčbě defektů neuropatických, která je sice symptomatická, nicméně za poslední léta úspěšná. Obecným principem léčby by mělo být objasnění původu defektu, adekvátní léčba s krátkou hospitalizací, dobrým výsledkem a nízkým procentem recidiv. Společným cílem všech odborníků v léčbě končetinových defektů by pak měl být rychlý návrat pacienta do normálního života s minimálním procentem invalidity. 600 Kč, Galén Karolinum, 2007, 1. vydání, 208 s., barevně, mm, vázané, ISBN (Galén) a ISBN (Karolinum); kniha + CD-ROM Sleva 15 % na objednávky odeslané do GALÉN, spol. s r. o. Na Bělidle Praha 5 tel.: objednavky@galen.cz