Řešení problémů ve vědě pomocí aplikace propojení dostupných metod

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Řešení problémů ve vědě pomocí aplikace propojení dostupných metod"

Transkript

1 Řešení problémů ve vědě pomocí aplikace propojení dostupných metod Problem Solving in Science by the Use of the Connection of Currently Available Approaches Ing. Jiří Marek publikováno na Abstrakt V textu jsou popsány různé přístupy řešení problémů ve vědě, jak je autor textu studoval v pracích kupříkladu Feynmana, Feyerabenda, Lakatose, Kuhna, Poppera, Reschera či Rortyho. Než jsou prezentovány metody na řešení problémů, objasňují se základní pohledy filosofie vědy a analytické, případně postanalytické filosofie na principy vědecké práce. Také jsou uvedeny přístupy k řešení problémů prezentované v publikaci japonského odborníka na management chyb, případně doporučení ještě dalších odborníků. Smyslem článku je podat pokud možno komplexní pohled na řešení zejména vědeckých problémů a současně po porovnání názorů uvedených v různých publikacích podat přehodnocená doporučení pro přístup k řešení problémů. Dále by měla být popsána metoda, jak problémy co nejlépe odhalovat. Klíčová slova Řešení problémů, management chyb, filosofie vědy Abstract The paper presents different approaches to problem solving especially in science, e.g., in works of Feynman, Feyerabend, Hatamura, Lakatos, Kuhn, Popper or Rescher. Before different approaches to problem solving are presented, basic views of the philosophy of science on the principles of scientific method are described. The first purpose of this paper is to present a complex insight into the techniques used for the solving of scientific or also a company s business problems. The second purpose is to compare these approaches available in different literature and to produce a new approach to problems by the connection of these approaches. In addition, recommendations are presented on how problems effectively can be identified. Key words Problem solving, failure management, philosophy of science 1

2 Obsah 1 Úvod 2 2 Přehled literatury Učení se z chyb podle Yotaro Hatamury Popperova falsifikace a přibližování se pravdě Kuhnova struktura vědeckých revolucí Lakatosův příspěvek k filosofii vědy Feyerabendův anarchistický přístup k vědě Logika a entymematické zdůvodňování Z analytické filosofie Kritika absolutní pravdy Richarda Rortyho Sartrova kritika dialektického rozumu Rescherovo pojetí kognitivního pragmatismu Teorie pravdy a její kritéria Vztah mezi matematikou a fyzikou, případně logikou Více k řešení problémů nejen ve vědě K hypotézám a modelům podle Roberta Harrisse Danica Slouková o vědecké práci Řešení vědeckých problémů ve fyzice podle Feynmana a Susskinda 54 3 Diskuze K řešení problémů K filosofii vědy založené zejména na odkazu Poppera Ne zejména popperovský přístup 76 4 Shrnutí 81 Dodatek 81 Literatura 82 1 Úvod Text je určen primárně pro každého, kdo chce zlepšit přístup k řešení vědeckých problémů a domnívá se současně, že by se mu k tomu mohly hodit informace. Na druhou stranu není příspěvek zejména teoretickým pojednáním o metodologiích řešení problémů ve vědě a není primárně určen ani třeba pro filosofy vědy, jelikož je primárně zaměřen na praktické řešení problémů. Současně ale prezentuje základy z filosofie vědy, aby čtenář bez znalosti v tomto oboru porozuměl šíře svému řešení problémů. Není smyslem článku podat teoretické pojednání o metodologii řešení vědeckých problémů a také nebude příspěvek vylepšovat vědeckou znalost v oblasti stejné metodologie. Pokud je vědecký problém vyřešen, poté by měla být vždy zaplněna mezera určitého předchozího stavu poznání, a to bez ohledu na to, zda bude vyřešením problému změněno Kuhnovo paradigma, které se objasňuje níže, či nebude. Řešení problémů je možné díky existenci lidského myšlení, přičemž zkoumáním evolučního vzniku a vývoje onoho myšlení se zabývá fylogeneze [43]. Tamtéž se i píše, že rozvoj myšlení (schopnosti řešit problémy) je spojen s rozvojem jazyka. Tvrdí i stejný zdroj, že bez jazyka by nebylo myšlení a ani tudíž možnosti řešit problémy tak, jak se nyní děje v rámci práce nejen vědců. Jelikož si člověk může některé chyby uvědomovat a jiné nikoliv, jsou chyby vytvářeny vědomě i nevědomě, přičemž lze následně rozlišit nepravdu od lži [43]: Nepravda je nevědomý úkon v pronášení výroku, kdežto lež je vědomě tvrzená nepravda. Obdobně mezi lží a nepravdou rozlišuje také Sartre [42]. Vedle lži a nepravdy lze ještě vysvětlit význam slova 2

3 sofisma, a to následujícím logický argument záměrně konstruovaný k dokazování nepravdivého tvrzení [49]. Výraz epistemologie lze přeložit jako teorie znalosti a přístupů ke znalosti existuje více, kdy jedním z nich je karteziánství, které má základy v myšlení René Descarta, a je třeba v rámci tohoto přístupu neustále pochybovat o všem [39]. Tamtéž se také vysvětluje, že v rámci scholasticismu, což je jiný přístup ke znalosti, není pochybováno o výchozích tvrzeních, na kterých je znalost budována. Jiným výrazem, který zde bude objasněn, je epistemologie konstruktivistická. Tento přístup k tvorbě znalosti pracuje s předpokladem, že veškerá znalost budovaná lidmi nemusí jakkoliv reflektovat vnější pozorovanou realitu, kterou se věda snaží poznat [40]. Těch pohledů na znalost a její tvorbu je mnoho a jako poslední zde vysvětlené jsou fyzikalismus a operacionalismus, přičemž si je vhodné uvědomit, že rozdíl ve všech přístupech je třeba v tom, s jakými předpoklady pracují, či jaká znalost a jak podle nich může či nemůže být získána. Fyzikalismus předpokládá, že jakoukoli událost lze popsat v mikrostrukturálních termínech, tedy prostřednictvím elementárních částic a s odkazem na další takto popsané události [27]. Operacionalismus lze definovat jako předpoklad, že svět je redukovatelný na soubor fyzikálních operací, například měření, ve vědě mají smysl pouze ty termíny, které vystihují jevy, jež lze vyvolat laboratorně a dekomponovat na operace [41]. V rámci řešení problému kupříkladu v rámci tvorby disertační práce Zděněk Molnár doporučuje nejprve určit, co bude řešeno, dále by mělo být vysvětleno před zahájením prací na hledání řešení, proč si problém zasluhuje pozornost [33]. Vedle toho by měl člověk dle téhož zdroje vždy vysvětlit, kdo řešení využije a v rámci jakého kontextu bude řešení dosaženo. Stejný autor upozorňuje, že nelze podat jednu definici vědy, protože různé vědní obory vytváří různé definice vědy a vždy je vědou dle určitého oboru to, co jeho vědci za vědu považují. Je třeba podle Molnára rozlišovat mezi metodou, metodikou a metodologií, kdy slovem metoda označuje způsob získání řešení na problém. Metodika je dle Molnára pracovní postup nebo nauka o metodě vědecké práce a metodologie je, jak také píše, nauka o vědeckých metodách, výklad metod určitého vědního oboru. Stejný autor dále dělí metody vědy na empirické a logické, kdy do empirických řadí pozorování, měření a experimentování a do logických řadí abstrakci-konkretizaci, analýzu-syntézu, indukci-dedukci. Nebudou v této části příspěvku tyto metody blíže objasněny, místo toho se podívejme na pojem hypotéza, jak ho opět prezentuje Molnár. Uvažuje hypotézu jako předběžné tvrzení, přičemž podle něho je třeba stručné, jednoznačné a logické formulace hypotézy, dále je třeba, aby byla ve formě oznamovací věty a ve znění takovém, které lze testovat, přičemž ale nepovažuje za hypotézu definici a neurčité tvrzení. Molnár se také ve stejné již citované práci věnuje objasnění významů modelů a modelování ve vědě, kdy model definuje jako účelové a zjednodušené zobrazení skutečnosti a návrh a vytváření modelu označuje výrazem modelování, přičemž při těchto dvou postupech je podle něho třeba vždy uvažovat určité předpoklady, hypotézy či teorie [33]. Zdůrazňuje se tamtéž ve vztahu k modelování, že každý model je vytvářen účelově a s ohledem na to, jaké řešení problémů má být získáno, přičemž s rozhodováním o volbě nejvhodnějšího modelu souvisí také úvahy, jaké prvky, jejich propojení a vlastnosti prvků a vazeb budou zvoleny. To jinak řečeno dle téhož zdroje má znamenat, že model prezentuje vždy zjednodušený pohled na realitu. Tamtéž se také prezentují s odkazem na Dismana příklady možného zkreslení, kdy vybranými z nich jsou následující zkreslení. Nejprve může být identifikována chybně korelace, a to přímo v případě, kdy je identifikován korelační vztah mezi 2 veličinami, avšak si již vědec neuvědomí, že obě mají jinou příčinu. Dále může být identifikována sice správně příčina, avšak již vědec nemusí odhalit druhou příčinu jevu, která také může ve skutečnosti existovat. 3

4 Klasifikací metod vědeckého výzkumu je mnoho a vedle třeba již uvedené klasifikace Molnára, který dělí metody na empirické a logické, lze metody dále dělit na empirické (pozorování, měření, experiment, explorace = dotazování) a teoretické (analýza a syntéza, komparace a historické metody, specifické jako třeba modelování či analogie) [34]. Kateřina Ventrubová uvádí ještě jiné základní dělení, kdy přímo nejprve uvádí metody obecné (u nich jmenuje pozorování, analýza a syntéza, indukce a dedukce, komparace a abstrakce ) a následně metody specifické (u nich vyjmenovává matematické a statistické, ekonometrie, kybernetika a synergetika, geografická, historická a monografická ), přičemž do specifických náleží podle ní kupříkladu také simulace metodou Monte Carlo, regresní či korelační analýza [35]. Uplatní-li se při hledání řešení na problém abstrakce, pak se jedná o tvorbu modelu takovou, že tento model komplexního fenoménu ho má zobrazením zjednodušit a zachytit jen jeho významné části, projevy [33]. V rámci strukturalizace a jak se vysvětluje tamtéž, musí být při tvorbě modelu zachován charakter celku s jeho specifickými znaky. Vysvětleme dále v úvodu tohoto textu výraz slova heuristika. Je třeba totiž rozlišovat mezi optimálními návody pro získání řešení a myšlenkovými postupy, které k řešení problému vedly, protože mezi obojím může být rozdíl. Zkoumáním, popisováním myšlenkových postupů v pořadí, v jakém vedly k nalezení řešení na konkrétní problém, se zabývá právě heuristika [36]. To jinak dle téhož zdroje znamená, že heuristika popisuje jedinečné návody pro řešení určitého problému a nejedná se o návody, které lze (snadno) uplatnit při řešení každého problému. V rámci heuristiky a podle stejné publikace se dále rozlišuje mezi konstrukční fází řešení problému a fází zlepšovací, kdy v rámci první fáze je získáváno první řešení a v rámci druhé fáze je již získané první řešení vylepšováno. Vysvětlení abstrakce a strukturalizace se již uvedlo a vysvětleme ještě analogii a metaforu. V rámci analogie jsou významné znaky pozorovaného projektovány na novou formu reprezentace, kdy o model se jedná, pokud lze hovořit o vysoké shodě podobnosti, což se uvádí také v [36]. Ze stejného zdroje se přebírá i následující přímá citace: Analogie bývá též charakterizována jako takový myšlenkový postup, při němž na základě shody některých znaků dvou či více předmětů lze učinit závěr o shodě i ostatních znaků těchto předmětů. U metafory podle téhož zdroje deklarujeme totožnost nebo podobnost určitých rysů či stránek těchto skutečností, přestože při původním kladení nebyla tato totožnost či podobnost zřejmá. Uveďme dále, že není každé pozorování totéž co vědecký pokus. V rámci vědeckého pokusu je zkoumaný jev vyvoláván za předem stanovených podmínek, se kterými bude pozorován, kdy by mělo být možné kdykoliv znovu pokus zopakovat, je třeba před provedením pokusu stanovit cíl pokusu, mít jeho plán, znát přístroje, které se využijí, a zaznamenávat výsledky pozorování [38]. Pozorovat však můžeme i bez přípravy vědeckého pokusu a jeho provádění, pak není vědecký pokus totéž co pozorování, což je uvedeno tamtéž. V následujícím textu se vyskytnou výrazy jako kupříkladu pravda, fakt či realita, případně řešení na problém. Definovány v některých částech textu příliš nejsou a je ponecháno na čtenáři, aby si významy těchto slov vyložil po svém. Důvodem je to, že každá definice je diskutabilní, a tedy nelze zaručit, že mnou předložené definice jsou ty nejlepší možné. Vedle toho je příspěvek zaměřen zejména na prezentaci různých návodů na řešení problémů a není jeho smyslem řešit problém, který se týká významu slov či hypotetické povahy vysvětlení významů všech slov. Pro vědecké tvrzení o faktech, které chce vysvětlovat, se používá výraz vědecký zákon, přičemž je považován zpravidla za pravdivý a za obecné povahy, kdy může být vyjádřen třeba 4

5 pouze jednou matematickou rovnicí a není třeba současně dokazovat pravdivost rovnice při prezentaci zákona [24]. Tamtéž se také vysvětluje hypotéza, přičemž toto slovo označuje odhad (lépe řečeno předpověď), který vychází z pozorování, snaží se vysvětlit jednu událost, jeden fenomén, kdy ale zatím nebylo provedeno testování předpovědi, které by hypotézu potvrdilo či vyvrátilo. Vysvětleme za užití stejného zdroje také význam teorie. Je-li k dispozici skupina hypotéz, jejichž pravdivost byla stanovena tak, že v opakovaných testováních nebyla jejich tvrzení zamítnuta (předpovědi nepotvrzeny), přičemž se hypotézy týkají stejné skupiny pozorování či událostí, pak tvrzení těchto hypotéz jsou teorií. Přitom je dle téhož zdroje teorie tvořena vždy z více hypotéz a nemá být tvůrcem teorie jen jedna osoba. Zatímco fakta jsou odhalována, zkoumána pomocí tří základních empirických metod výzkumu (pozorování, měření, experiment) a tato fakta se následně popisují, kdy není faktů bez hypotéz a teorií, pak v rámci vědecké interpretace faktů má být potřeba určité znalosti vědce, teorie či hypotézy, kdy se v rámci této činnosti teorie či hypotézy potvrzují čí zamítají [37]. Tamtéž se píše, že aby byla jakákoliv fakta popsána, musí být provedena abstrakce (vzdálení se od pozorovaného), kdy tato abstrakce se realizuje kupříkladu právě tvorbou vědecké teorie a vzdálení abstrakce je dáno také tím, co má být popisováno. Současně a jak se píše tamtéž, mohou být v rámci interpretací určitým způsobem vysvětlována také fakta nevysvětlitelná, lépe řečeno ne plně vysvětlitelná či vysvětlitelná nedostatečně, přičemž má být také upozorněno na určitou nevýznamnost, fluktuační charakter, což se přebralo z téže publikace. Vedle již jmenovaných tří základních empirických metod výzkumu se ve vědě uplatní také teoretické zkoumání, které jmenuje stejný zdroj, přičemž o teoretickém zkoumání také píše, že ve vědě existuje současně s empirickými metodami, není ale totéž, protože v rámci tvorby teoretické znalosti se uplatní kupříkladu abstrakce, idealizace, zobecnění, třídění, indukce a dedukce, analýza a syntéza, analogie, modelování a v rámci empirického testování se teorie či hypotézy těmito postupy vytvořené testují, pokud to je možné. V předchozím odstavci bylo zmíněno modelování a model má být podle Sloukové modelem skutečnosti, ať již jsou uvažovány třeba teorie či vědecké paradigma tvořené více teoriemi [37]. To podle stejné autorky a téhož zdroje znamená, že veškerá vědecká znalost prezentuje hypotetický pohled na realitu, avšak nelze vědecké pohledy považovat za realitu samotnou, případně za bezchybné pohledy na realitu. Tyto vědecké pohledy mají totiž být, jak se píše také tamtéž, omylné, protože historie ukazuje, že veškeré teorie, paradigmata a jiné přístupy vědců časem podle Sloukové padají a ukazují se jako chybné. Následující přímá citace pochází také z [37] a objasňuje vztah modelu, teorie a skutečnosti. Model, jakožto artefakt stojící mezi teorií a skutečností se vyznačuje unikátní polyfunkčností, která vykazuje jisté relace jak ke skutečnosti, tak k teorii. Od modelu lze směrem ke skutečnosti přenášet určité struktury, které vytvářejí novou artikulaci skutečnosti, a jsou generátorem nové empirie. Směrem k teorii lze přenášet od modelu vztahy, které vytvářejí novou artikulaci teoretických zákonů a jsou proto generátorem nového vědeckého popisu. V příspěvku se neprezentuje aplikace uvedených doporučení pro řešení problémů a eliminaci chyb na systém řízení kupříkladu učící se organizace. Jinak řečeno se prezentují zejména návody pro řešení problémů a eliminaci chyb ve vědě a nikoliv modely učící se organizace a jak uvedené přístupy k řešení problémů do těchto modelů učících se organizací zabudovat. Vedle toho i na další dvě věci nebudou v textu podány návody, přestože jsou třeba pro úspěšné řešení problémů. Nejprve je nejspíše potřeba neustálé studium literatury, aby vědec získal komplexní pohled na řešení problému jinými osobami a nepřišel s čímkoliv, co již druzí vědci vytvořili. Dále je spíše vhodné než nutné při kritice a prezentaci nového řešení, teorie nezapomínat na lidskost, protože ten, kdo se jakkoliv ve své kritice směřované na práci jiných jejich práci vysmívá, či se povyšuje nad druhé, může takto špatně časem také sám dopadnout. 5

6 To ale na druhou stranu nevylučuje, že v určitý okamžik bude vše podstatné již nastudováno a vědci nezůstane, než jen čelit problému tváří v tvář, kdy jinak řečeno již bude zbytečné cokoliv jiného studovat než samotný problém pomocí vlastních úvah jdoucích za vše v nastudované literatuře popsané. Vedle všeho již uvedeného čtenář v příspěvku nenajde jakékoliv návody pro pravděpodobností verifikace, protože třeba Popper [10], [11] jejich uplatnění ve vědě silně kritizuje a těžko lze kupříkladu stanovit pravděpodobnosti, zda vesmír je konečný či na druhou stranu nekonečný, aniž by nebylo možné tyto pravděpodobnosti kritizovat, či aby je bylo možné na druhou stranu podložit výsledky pozorování. Lze také říci, že tento příspěvek neprezentuje pouze různé přístupy k řešení problémů, ale také se pokouší tvorbou přehodnocených doporučení pro řešení problémů řešit problém, jaké metody při řešení problémů uplatnit, kombinovat či jak je maximálně zdokonalovat, aby bylo dosaženo řešení problému. Komplexní pohledy na úspěšnost práce vědců se různí a kupříkladu Feynman nahlíží na vědce jako na mravence, kteří se snaží vytvořit veledílo, aniž vědí, co má být cílem [17]. Při onom vědci čelí jako jedné z hlavních překážek bránící vytvoření díla své omezené možnosti popisovat, co zkoumají, což již prokázal kupříkladu Immanuel Kant v pěti antinomiích (= neřešitelné rozpory v logice) [12]. Vedle toho nikdo neví, co lze očekávat od budoucí vědy, zda budou nové a nové fyzikální zákony neustále objevovány, či zda se podaří s otestovanou teorií kvantové gravitace poznat vše důležité, podaří-li se ji vůbec nejprve vytvořit, či zda věda jednou skončí třeba z toho důvodu, že mentální schopnosti vědců a vědecké vybavení nepovedou k jakýmkoliv novým výsledkům [12], [17]. Podle druhé předchozí publikace může nastat také případ, kdy se podaří poznat 99,9 procent fenoménů a nepoznané bude stále a stále obtížnější poznat, takže nebude nikdy poznáno vše. Tamtéž se však píše, že nebudou nejspíše zákony fyziky objevovány stále nové a nové, protože by se z toho stala nuda. Vedle toho lze uvést, že problém první příčiny vzniku vesmíru nelze vyřešit pomocí kauzálních modelů, protože tento přístup stále předpokládá cosi před čímsi jiným a dokonce sama filosofie se ve svých úvahách nemá zabývat problémem první příčiny [30]. Dále podle slavného filosofa vědy Karla R. Poppera nepatří do vědy otázky co je?, jinak řečeno tento myslitel bojuje proti esencialismu ve vědě [10]. Také kupříkladu Martin Heidegger tvrdí, že filosofie nemá usilovat o vysvětlení smyslu života [31]. Z předchozího by mělo být zřejmé, že na některé otázky současná věda ani filosofie odpovědi nedá, protože určité otázky vytlačily ze středu svého zájmu. Takže ten, kdo hledá odpovědi na otázky/problémy, které filosofie či věda odstranily ze středu zájmu, může čelit nesnadnému úkolu. Na téměř závěr úvodu ještě uveďme, že věda je možná díky komunikaci, která vděčí za existenci jazyku a není do současnosti zřejmé, zda je lidské myšlení prováděno v jazyce či spíše v obrazech, případně v čemsi ještě jiném [51]. To, že je věda možná díky jazyku, ale neznamená, že jazyk je nástrojem, který nutně umožňuje správně poznávat realitu [52]. Nikoliv jen myšlení má vliv na užívání určitých slov, ale také přijatá slova mají vliv na formování myšlení člověka [51]. Současně a jak se píše tamtéž, nemusí pouze jedno slovo vést k představě více obrazů, ale také jeden obraz třeba viděný může v mysli člověka vytvářet různá slova snažící se popsat totéž, takže celá komunikace není nutně vždy jednoznačná a naopak je charakterizována víceznačností, přičemž se může v rámci komunikace i třeba stát, že je neznámé vysvětlováno neznámým, aniž by si toho byl člověk vždy vědom. Součástí téměř každé komunikace je argumentace a je argumentace zejména částí komunikace vědecké, přičemž se jedná o pokus o názorové ovlivnění odůvodněním nebo častěji řadou odůvodnění, případně doprovázené i mimoracionálními prostředky, různými strategickými manévry, což je definice Jaurise a Zastávky uvedená v [51]. Stejný text v jiné části vysvětluje význam konstruktivismus a toto slovo ve vztahu k jazyku znamená, že jakákoliv znalost prezentovaná 6

7 v jazyce je konstrukcí o realitě, přičemž třeba logika se snaží spojit objektivitu a subjektivitu, protože je jazykem, co si klade za cíl obojí překlenout. Objektivita nemá být nutně podle téhož zdroje, co je získáváno bez práce vědců, naopak a jak se píše tamtéž, je potřeba pojmenovávat, čímž se pozorované třeba klasifikuje, dává do vztahů, dále se pozorované vysvětluje (zpravidla neúplně) a vytváří se vědecké teorie, co mají být nositelem objektivity, jelikož jsou kupříkladu částí vědeckého textu a tudíž existují na informačním médiu snadno přístupném každému vědci. Dále lze ještě uvést, že jazyk má být vždy možno užít jako nástroj moci a nikoliv pouze v politice, ale také třeba ve vědě [51], o čemž bude napsáno více níže. Stejný zdroj dále píše s odkazem na tvrzení Hayeka, že jakákoliv informace o světě je interpretací světa a mnoho těchto interpretací může být chybných a nikdy lidmi nekritizováno, což jinak znamená, že lidé o pravdivosti některých pohledů na svět nikdy nepochybují, i když se může jednat o pohledy na svět chybné. Jean Baudrillard, jemuž je také věnována část textu v [51], zavedl pojem simulacrum a tato simulacra vysvětluje stejný zdroj následujícím: Žijeme prý v éře obrazů (simulací), které již neodkazují na žádnou skutečnost, a co víc, mnohdy se ztrácí i sama rozlišitelnost toho, zda jde o takovéto simulace či nikoliv. Takovouto nerozlišitelnost označuje jako simulákrum. Úplně na konec úvodu řekněme, že znalost nemá být totéž co vědomost, protože některá znalost může být vyjádřitelná slovy a jiná nikoliv, kdy znalost vyjádřitelná slovy (je tacitní povahy) se považuje za vědomost a znalost slovy nevyjádřená nemá být vědomostí [52]. 2 Přehled literatury Nejprve se v této kapitole objasňuje učení z chyb, jak ho prezentoval japonský expert na firemní inovace Yotaro Hatamura [9]. Dále je prezentován pohled filosofie vědy na vědu, kdy se přímo ono uvádí v subkapitole Popperova falsifikace a přibližování se pravdě. Následně se objasňuje Kuhnovo pojetí vědeckých revolucí, prezentuje se Lakatosův pohled na vědu a také Feyerabendův, je také stručně vysvětlen význam logiky a rozdíl mezi indukcí a dedukcí. Následně se prezentuje úvod do analytické filosofie, protože se tento přístup zabývá vedle jiného logikou, na kterou dává nové pohledy, a také prezentuje nové pohledy na prezentované Popperem, Kuhnem či Lakatosem. Poté se vysvětluje Rortyho kritika absolutní pravdy, Sartrova dialektického rozumu a Rescherův pohled na současný americký pragmatismus. Poté se prezentují základní teorie pravdy a kritéria pravdy. V subkapitole další je objasněn vztah mezi matematikou a fyzikou, případně logikou, jak ho vysvětluje Feynman [17]. Dále je uvedeno více k řešení problémů nejen ve vědě a následuje podrobné pojednání o hypotézách a vědeckých modelech, kdy se vychází z publikace od Harrisse [8]. Dále je uvedena subkapitola Danica Slouková o vědecké práci. V poslední subkapitole rozsáhlého přehledu literatury se objasňuje, jaké návody podává pro řešení vědeckých problémů již zmíněný Feynman, jak klasifikuje teorie fyziky Roger Penrose, také se uvádí návody pro řešení problémů ve fyzice dostupné v jedné publikaci od Leonarda Susskinda [44]. Smyslem této rozsáhlé kapitoly zaměřené na přehled literatury je podat zejména vědcům komplexní pohled na nesnáze, omezení a možnosti řešení vědeckých problémů, jak to prezentují různí autoři, a to tak, že se různé úhly pohledu prezentují vedle sebe a vytváří se pokud možno kompletní pohled na vědecké řešení problémů. 7

8 2.1 Učení se z chyb podle Yotaro Hatamury Jak píše Yotaro Hatamura [9], kdy se vyjadřuje k managementu chyb zejména mimo vědu, vedle chyb je potřeba pro úspěch zkušenosti. Také tvrdí, že mnoho chyb je potřeba pro dosažení úspěchu, na dokončení kreativního díla. Totiž podle něho při vytváření čehokoliv unikátního, nového nelze začít jinak než z chyb. Chyby považuje za základ úspěchu, protože při zahájení prací na čemkoliv novém se pracuje s negativními zkušenostmi, a tedy s negativními zkušenostmi týkajícími se chyb, selhání. Přičemž v rámci tvůrčího řešení problému, vytváření nového výrobku či služby je snaha najít takové řešení, aby se překonala předchozí selhání, předchozí neúspěchy. Při nakládání s chybami si musí člověk uvědomit, že není úspěchu bez chyb a bez snahy je eliminovat. Pokud se člověk domnívá, že stojí před problémem, který je vhodné řešit, pak není dle Hatamury možné ho začít řešit bez přípravy. Musí se člověk nejprve pokusit problém přesně popsat, vymezit. Hatamura ve stejné publikaci definuje chyby, selhání (užívá anglický výraz failure) jako lidskou činnost, která nevedla k původně žádanému výsledku. Také uvádí druhou definici říkající, že se jedná o nepředvídatelný či nežádoucí výsledek lidské činnosti. Stejný autor také uvádí, že mnoho malých selhání, chyb může časem vést k fatální nehodě. Jinak řečeno veliká neštěstí mohou vzniknout jako následek opakovaného přehlížení malých chyb. Ne každá nehoda (či neštěstí) byla způsobena lidskou aktivitou. Nastávají přírodní katastrofy, které nevznikají jako následky lidských činností. Třeba se jedná o zemětřesení, tsunami, výbuch sopky. Tyto přírodní katastrofy Hatamura odděluje od selhání, chyb, které vznikly následkem lidské aktivity, a v jeho řízení chyb není řízení přírodních katastrof zahrnuto, protože nelze lidskou činností příčiny přírodních katastrof většinou eliminovat. V [9] se chyby člení na dobré (good) a na špatné (bad). Do dobrých chyb Hatamura řadí i ty, jejichž výskyt nelze eliminovat. Také do nich patří chyby, které vedou ke ztrátě lidského života. Nicméně lze mluvit o dobré chybě pouze v případě, kdy se lidé z negativní události poučili a byla vytvořena nová znalost. Jak se lze také dočíst v knize od Hatamury, nemohou lidé dosahovat úspěchu bez chyb a poučení se z každé chyby vytváří zkušenosti a znalost. Chyby špatné zahrnují dle stejného autora všechny chyby, které nelze označit jako dobré. Hatamura varuje, aby při vytváření znalosti na základě hodnocení malých chyb nebylo přehlíženo, že tyto chyby mohou vést k velkému problému v budoucnu. Jinak řečeno podle něho budovat znalost na základě zkoumání malých chyb v čase ano, ale také je potřeba opatrnosti, aby řetězec malých chyb nepřinesl problém, který nebyl očekáván. Příčiny chyb se v knize člení do deseti kategorií. Nejprve může dojít k chybě z důvodu ignorance. To jinak znamená, že nebyla dostatečně zkoumána příčina chyby, jejímuž opakování šlo zamezit, načež k opakování chyby došlo. Každá analýza chyby a následků stojí peníze. Tedy je třeba vždy před analýzou chyby zvážit, zda se vyplatí analýzu provést. Chyba vznikající z nedbalosti je druhým typem chyby. Podle Hatamury dochází k tomuto typu chyby z nedostatku pozornosti. Člověk může být nepozorný třeba z důvodu přepracování, z důvodu rodinných starostí, které mu neumožní se v práci soustředit. Pokud se nenásledují doporučené postupy pro určitou činnost (popsané například manuály, návody k použití, návody k výrobnímu postupu), může dojít k chybě třetího typu. Chybný úsudek a nepřiměřené pochopení situace mohou vést ke čtvrtému typu chyby. K chybě může dojít také v případě, kdy je k dispozici návod k použití, ale byl nesprávně pochopen. Předchozím byly objasněny první čtyři kategorie chyb, které se uvádí v [9]. Dalších pět kategorií uvedených v téže publikaci se týká nedostatečného výzkumu, změn v podmínkách (třeba před uvedením nového výrobku na trh se změní podmínky na trhu), nekvalitně vytvořeného plánu, špatného smyslu pro hodnoty, špatný management organizace. Do desáté kategorie patří chyby, ke kterým dochází vlivem neznámého. Pokud došlo kdykoliv v lidské 8

9 historii k významné chybě z důvodu nedostatku znalosti, pak byla podle Hatamury moudrými vždy chyba studována a její příčiny, až se našel postup, jak omezit výskyt chyby v budoucnu. Stejný autor také vysvětluje, jak chyby odhalovat a eliminovat, leč to se příliš od něho pro tento příspěvek nepřejímá, protože o tom pojednávají jiní detailněji, jak bude zřejmé níže. Jsou-li dle Hatamury k dispozici různé myšlenky a nelze-li všechny současně konzistentně propojit, doporučuje nejprve identifikovat propojení mezi menšími skupinami myšlenek, pokud toho lze dosáhnout, a až poté hledat propojení menších skupin, případně konfliktní tvrzení jednotlivých skupin či společné přesahy skupin, čímž může být také zdokonalována vědecká hypotéza. Jestliže od určitého problému k předem nadefinovanému řešení není poprvé identifikována cesta sestávající se z více kroků, pak by měl řešitel každou neúspěšnou cestu mít poznamenanou, aby se po ní znovu nevydal. Přitom ale je vhodné ještě jednu věc uvést. Jeli již cesta nalezena, doporučuje stejný autor pracovat na vylepšení cesty třeba tak, že by určité části této kompletní cesty mohly být nahrazeny částmi cest, které k cíli nevedly, ale lze třeba dosazením některých částí těchto cest původní nalezenou cestu vedoucí od problému k cíli zkrátit, případně posílit hypotézu vytvořením více cest z problému do cíle. Stejný autor doporučuje řešiteli problému si vždy zapsat jakoukoliv myšlenku, která mu přijde na mysl a mohla by souviset s řešením, i když její uplatnění v současnosti nevidí. Co lze podle něho také činit, chce-li osoba řešení vylepšit, je-li již k dispozici cesta od problému k cíli sestávající se z více kroku (uzlů a hran), je to, že se u jakýchkoliv uzlů, co nejsou bezprostředně vedle sebe a nejedná se současně o uzly počáteční a koncový, mohou hledat nová spojení, která umožní pomocí třeba jen jedné hrany (jiného nápadu) nahradit původní spojení dvou uzlů, mezi kterými bylo více uzlů či hran. Níže v článku bude objasněn význam stromového schéma při řešení problémů a nebude to uvedeno nyní, pouze ještě zmiňme, že Hatamura zavádí cosi jako stromové schéma rozvětvované z obou stran. To v jiných slovech popisuje již uvedené, že je známa jedna cesta od problému k řešení a poté se hledají nové cesty tak, že se mohou přidávat uzly kamkoliv mimo tuto cestu a počáteční a koncový uzel, které se poté připojují hranami k původní cestě, takže se časem získá více cest vedoucích z počátečního uzlu do koncového a následně se vybírá nejkratší cesta, případně dále například nejlevnější, nejefektivnější. Toto vylepšování prvního existujícího řešení se některými autory označuje jako smyčkové, kdy o tom je ale pojednáno více v jiné subkapitole. Uveďme jako další informaci to, že aby nedocházelo k opakovanému výskytu chyby, která byla odhalena a může se opakovat, je třeba přijmout opatření zamezující opakování stejné chyby, kdy Hatamura současně doporučuje zřizovat a vést záznamy o chybách, se kterými je třeba neustále pracovat, protože není-li jakákoliv již popsaná a uskutečněná opakovatelná chyba aktivně uvažována, může nastat znovu [9]. O chybách lze dle téhož zdroje vést databázové záznamy. Lze také studovat vzájemné kauzální vztahy chyb, podobnosti a spolupůsobení, leč o tom se v tomto článku již nepíše a ani o tom není příliš uvedeno v oné knize Hatamury. Vedle stromových schémat lze využít při řešení problémů také kognitivní mapování. V rámci tohoto procesu se kupříkladu na papír píší různá slova popisující současný stav nevyřešeného problému a poté se tato slova spojují hranami bez směrování či se směrováním [47]. Tak se podle téhož zdroje vytvoří cosi jako mapa popisující současný stav problému či dále třeba popisující určitý proces, kdy v rámci této mapy lze dále analyzovat určitá propojení již uvedená, zda mezi prvky mapy neexistují propojení doposud neodhalená. Také lze určité prvky seskupovat a hledat například propojení, vzájemné vztahy mezi různými skupinami prvků kognitivní mapy. 9

10 2.2 Popperova falsifikace a přibližování se pravdě Karl R. Popper [10], považovaný za největšího filosofa vědy 20. století dle vlivu na jiné myslitele, považuje vědeckou znalost za nejdůležitější znalost, kterou má lidstvo k dispozici. Stejný autor uvádí v téže publikaci tři následující body ve vztahu k vědecké znalosti. Nejprve se začíná ve vědě vždy s problémy praktickými i teoretickými. Popper zdůrazňuje, že s vyřešením jednoho problému zpravidla přijdou nové a složitější. V druhém bodě ve vztahu k vědecké znalosti píše, že se hledá objektivní pravda, a to pomocí vysvětlujících teorií. Třetí bod dodává, že se ale nehledá jistota. Protože dle něho nelze nikdy určit, zda je znalost jistě pravdivá, neusiluje věda o hledání jistoty, snaží se hledat pravdy. Pravda se má hledat tak, že se budou hledat chyby v teoriích a opravovat. Z toho důvodu má veškerá vědecká znalost povahu hypotetickou (conjectual knowledge) a metoda vědy se označuje názvem kritická metoda (critical method). Jedná se o to, že se hledají a eliminují chyby v teoriích a tím se dle něho přibližuje pravdě. Popper uvádí tři požadavky, které musí být splněny, aby bylo možné jednu hypotézu nazvat lepší aproximací pravdy než hypotézu jinou. Lepší hypotéza musí vysvětlit vše, co vysvětlila hypotéza stará. Lepší hypotéza musí eliminovat chyby, které obsahovala předchozí hypotéza. Tedy se musí najít ve staré hypotéze chyby a vysvětlit jejich příčina. To jinak znamená, že nová hypotéza vydrží testování v některých oblastech, kde stará hypotéza neobstála. Také je potřeba, aby lepší hypotéza objasnila věci, které se nepodařilo objasnit starou hypotézou. Předchozí kritický proces opírající se o tři body a vysvětlující, jak porovnávat hypotézy, se uplatňuje zejména ve vědě a lidstvo by se mělo s jeho pomocí během staletí přibližovat pravdě. Avšak nelze jistě očekávat, že pravda bude kdykoliv v budoucnu poznána. Totiž nelze nikdy vyloučit, že i nejlepší vědecká teorie jednou v budoucnu vytvořená nebude později označena za chybnou, jak se píše také v [10]. Přesto tamtéž Popper považuje za smysl vědy hledání pravdy, a to přesto, že si nemůže být věda jista, že se k pravdě přibližuje. Také podle něho věda neví, jak moc je od pravdy s pomocí různých teorií vzdálena. Uveďme dále stručně vybrané z jeho jiné publikace. Je si třeba dle [11] uvědomit, že nelze negaci zamítnuté vysvětlující teorie považovat za vysvětlující teorii. Teorií lepší před jinou v rámci vzájemného srovnání se rozumí ta, která vysvětlí totéž, co teorie méně pravdivá, a současně lepší teorie musí vysvětlit to, co bylo novou teorií označeno za nepravdivé jako část předchozí teorie. Vedle toho je úspěšnější teorií ta, co obstojí lépe v testování než teorie jiné snažící se podat vysvětlení na stejný problém. V určitém časovém okamžiku nejúspěšnější teorii v porovnání s jinými a snažícími se vysvětlit stejný problém Popper považuje za pravdivou do doby, dokud nebudou její tvrzení zamítnuta a nebude předložena teorie, která se ukáže lepší než nejúspěšnější předchozí teorie. Současně by však podle něho měl mít teoretik stále na paměti, že nejlepší teorie považována v určitý časový okamžik za pravdivou, protože nebyla doposud zamítnuta, se může v budoucnu stát nepravdivou, kdy budou její tvrzení zamítnuta teorií jinou. Současně nezamítnutá teorie a považovaná tedy za pravdivou jako nejlepší ze všech může být nepravdivá. Tedy by měl vědec usilovat o její zamítnutí, případně v rámci skupiny teorií zamítnout tvrzení obsažená v co nejvíce teoriích ze skupiny všech teorií, čímž opět bude vytvářena preference jedné teorie před jinou. Současně dle stejného zdroje platí, že počet teorií, se kterými pracují vědci, je vždy konečného počtu a může nastat situace, kdy budou zamítnuty všechny teorie a současně nezůstane žádná, o které by se dalo v daný časový okamžik hovořit jako o pravdivé, protože nebyla jediná zamítnuta. Může nastat případ, jak také Popper [11] uvádí, že v určitý časový okamžik bude známo více soutěžících teorií, kdy ani jedna z nich nebude zamítnuta. V tom případě je třeba hledat 10

11 testovací kritéria, pomocí kterých se podaří pravdivost maximálního počtu teorií zamítnout. Přitom Popper nevylučuje možnost, že budou ve stejný časový okamžik dvě teorie nezamítnuté a konkurenční a současně každá z nich vyhoví v požadavcích na testování lépe než všechny ostatní, kdy ale současně každá ze dvou nejlepších teorií může vyřešit nějaký jiný dílčí problém než druhá teorie považovaná za stejně dobrou, přitom vše z obou teorií nebude současně slučitelné. Pak je třeba pokračovat v testování každé teorie zvlášť, případně se pokusit teorie (alespoň z části) propojit, kdy se hledají taková kritéria na testování, pomocí kterých se podaří zamítnout co nejvíce z propojeného i nepropojeného. Jakékoliv tvrzení Popper považuje za nepravdivé, pokud o něm nelze říci, že koresponduje s fakty. Pokud se s jednou teorií zamítne současně také jiná, která byla považována za předchůdce a současně za teorii slabší, pak lze dle Poppera předpokládat, že nepravdivost lepší teorie není vyšší než nepravdivost teorie slabší. Netvrdí Popper, že dva nepravdivé úsudky musí být vždy stejně vzdáleny od pravdy. Pokud kupříkladu víme, že je nyní přesně 9 hodin ráno, pak tvrzení je něco mezi 8:50 a 9:15 je více vzdálené pravdě než tvrzení je něco mezi 8:55 a 9:05. Aby bylo možné podle stejného autora porovnat dvě teorie, musí nabízet predikce a současně se musí zabývat stejným či podobným problémem. Na druhou stranu nejsou dle něho porovnatelné teorie, pokud se každá z nich zabývá zcela čímsi jiným. Také nelze dle něho porovnávat vědecké teorie nabízející předpovědi s tvrzeními, která nenabízí předpovědi. Řešení každého problému má být možno vyjádřit pomocí následujícího schéma: P 1 -> TS -> EE -> P2 [11]. Přitom se však nejedná podle téhož zdroje o cyklus. Písmena P 1 či P 2 znamenají problém, TS se týká prozatímního řešení (tentative solution) a EE se týká eliminace chyb (error-elimination). O cyklus se nejedná proto, že problém na pravé straně není totéž co problém vlevo. Je si dle Poppera nutné také uvědomit, že se nepracuje vždy pouze s jedním prozatímním řešením, ale naopak jich může být n, kdy n=1,2,3,..., ale jedná se vždy o konečný počet řešení. Přitom Popper pro multiplicitu prozatímních řešení používá pojmu znalost na pozadí (background knowledge). Při přechodu od P 1 k P 2 jsou u prozatímních řešení (teorií) eliminovány jejich chyby a při tomto přechodu zpravidla neexistuje pouze jedno prozatímní řešení, ale naopak existuje n řešení (tedy je k dispozici TT n řešení prozatímních, kdy n=1,2,3...). Dále těchto n prozatímních řešení vede podle Poppera ke vzniku n eliminací chyb, takže ve schématu se vyskytuje stejný počet eliminací chyb jako prozatímních řešení. Pak je k dispozici ne jedno řešení problému P 1, ale n řešení problému P 1. Při přezkoumání veškerých dostupných prozatímních řešení mají vznikat různé nové problémy. Popper doporučuje vždy usilovat o co nejjasnější porozumění problému, kdy by vědec měl také pozorovat, jak se problém mění a jak se stává více ohraničeným. Měl by také vědec uvažovat co nejjasněji různé teorie týkající se problému a měl by si být vědom toho, že podvědomě jím mohou být teorie akceptovány, přestože se jedná o teorie nepravdivé. Popper doporučuje znovu a znovu teorie formulovat a kritizovat je. Při onom má člověk usilovat o vytváření alternativních teorií, čímž bude více rozumět problému. Tím, jak se vědci snaží porozumět problému a zamítají předložená řešení, má docházet k lepšímu porozumění problému. Jinak řečeno se zvyšuje znalost, se kterou lze říci, proč nebyl problém doposud vyřešen. Přitom by měli být vědci čím dál lépe schopni říci, které postupy na řešení nebudou fungovat, protože budou mít více zkušeností z předchozích neúspěchů problém vyřešit. Tedy budou vědci současně nejspíše také lépe vědět, jaký přístup nejlépe zvolit pro řešení problému. Ve vědě lze objevit nejprve řešení na staré problémy, což již uvádí ve své publikaci Nicholas Rescher [12]. Nové problémy lze dle něho dále identifikovat. Také píše Rescher, že vědecký objev může poukázat na to, že staré otázky byly nelogické či založené na nyní neudržitelných předpokladech, domněnkách o faktech. Nalézáním odpovědí na staré otázky lze podle něho odhalovat chyby v původním odpovídání otázek. Pomocí nových problémů (otázek) jsou 11

12 objevovány otázky, o kterých se dříve nehovořilo, což jinak znamená, že může být odhalena chyba opomenutí (error of omission), kterou Rescher spojuje s kontextem původně formulovaného problému. Tentýž autor také tvrdí, že lze odhalit chybu z pověření (error of commission) týkající se původní formulace problému, pokud jsou nalézána opět nová řešení na problémy a také vyvstávají nové problémy. V tom případě Rescher píše o nepřiměřených otázkách, případně problémech, které mají původ v chybných předpokladech. Rescher považuje za jeden z největších problémů týkajících se tvorby znalosti nemožnost mít informaci o tom, co vše vědci nevědí a proč [12]. Popper tvrdí, že neplatí tvrzení, že vědecké objevy mají pouze a hlavně co dočinění s technickými invencemi nových přístrojů [10]. Podle něho je nutné spíše hovořit o historii vědy jako o historii nápadů. Zmiňuje ve vztahu k tomu existenci zvětšovacích skel dávno, než Galileo Galilei objevil dalekohled, pouze měl Galilei nápad zvětšovací skla užít jinak, než se do objevení dalekohledu dělo. K objektivitě má dle Poppera docházet z několika důvodů. Nejprve dochází ke konkurenci mezi vědci, existuje určitá kritická tradice, která se také zasluhuje o objektivitu ve vědě. Dále existují sociální instituce (vydavatelé vědeckých žurnálů apod.) a moc státu, které ovlivňují objektivitu vytvářené znalosti. Sociální a ideologické postoje výzkumníka mají být eliminovány právě přes čtyři uvedené přispěvatele k objektivitě, čímž bude zajišťována objektivita znalosti [10]. Za znalost v objektivním slova smyslu považuje Popper v téže publikaci obsahy teorií, hypotéz, domněnek. Jinak řečeno se jedná o neosobní znalost a o nesubjektivní znalost a nachází se třeba v encyklopediích. Na druhou stranu veškerou znalost kupříkladu fyzika stejný myslitel považuje za znalost osobní a subjektivní. Obě znalosti (objektivní a subjektivní) mají povahu hypotetické znalosti a lze je vylepšovat. Původně jsem neměl v úmyslu v tomto článku jakkoliv jen nastínit Popperovu kritiku teorie znalosti založené na zdravém rozumu (anglicky the commonsence theory of knowledge). Nicméně po zapracování textu o myšlenkovém odkazu třeba Wittgensteina jsem došel k závěru, že je třeba Popperovu kritiku na tuto teorii znalosti objasnit, protože se jedná současně o kritiku Wittgensteina i jiných. Filosofický či historický relativismus tvrdí, že neexistuje žádná objektivní pravda, naopak existují pouze pravdy platné pro určité období vývoje civilizace. Sociální relativismus tvrdí, že existují pouze pravdy platné pro různé skupiny lidí, či třídy, jak také podotýká Popper [10]. S těmito tvrzeními nesouhlasí a kritizuje je. Podle něho je mylné předpokládat, že objektivita vědy má co dočinění s objektivitou vědce. Také dle něho neplatí, že by objektivita přírodního vědce byla vyšší než objektivita sociálního vědce. Pod pojmem vědecká objektivita nechápe Popper nic jiného než kritické přístupy, kterými lze kritizovat cokoliv, a pomocí těchto soupeřících kritik má být produkována objektivní znalost. Dle něho si sociologie znalosti předchozí neuvědomuje, neuvědomuje si, že není možná objektivita bez kritiky. Zdůrazňuje také, že nemusí být něco vyřešeno jen proto, že byl uvažován příliš úzký úhel pohledu (některá teorie byla vypuštěna při řešení určitého problému z uvažování, či dokonce ještě nebyla vytvořena teorie, kterou bude třeba uvažovat na vyřešení téhož problému). Popper považuje zdravý rozum za výchozí bod pro tvorbu jakékoliv znalosti, současně ale považuje kritiku za nutný nástroj, bez kterého by nebylo pokroku [11]. Jak se píše ve stejné publikaci, vědecká, filosofická znalost či jiná racionální vždy začíná vznikat pomocí zpracování informací, které člověk získal smysly. Přitom však Popper netvrdí, že znalost vytvořená pomocí zdravého rozumu byla vždy vytvořena za využití čehokoliv bezpečného. Dle stejného autora lze kritizovat cokoliv a tudíž i předpoklady zdravého rozumu, čímž mohou být některé předpoklady časem vyvráceny. Jako příklad vyvráceného předpokladu se v jeho 12

13 knize uvádí lidské tvrzení pocházející z dávných dob, že země by měla být dvojdimenzionální rovina a nikoliv prostorový objekt v podobě koule. Pokud by lidé vzali za pravdivé tvrzení, že je země rovina, jehož pravdivost není třeba testovat a pokusit se zamítnout, poté by nikdy nemusel přijít čas pro objev, který ukázal, že země je prostorový objekt a nikoliv plošný. Domnívá se Popper také v [11], že je lépe tvrdit, že je smyslem vědy verisimilitude (= potvrzovací obsah se porovnává u více teorií navzájem) než pravda, kdy si je přitom vědom, že se snadněji vysvětluje jako smysl vědy hledání pravdy. Dle něho totiž může být třeba řečeno, že 1+1=2, a tedy tímto má být již pravdy dosaženo, jelikož ona rovnice předkládá pravdivé tvrzení. Popper rovnici považuje za pravdivou, přitom ale podle něho nelze při napsání rovnice hovořit o jakémkoliv vědeckém úspěchu při přibližování se pravdě (scientific achievement). Vědci se dle téhož autora zajímají o pravdivost teorií jako jsou teorie Einsteina či Newtona a nezajímají se primárně o pravdivost tvrzení 1+1=2. Co se týče přesnosti definování pojmů, pak podle Poppera není třeba vyšší přesnosti, než vyžaduje problém, kdy se má podle něho přímo jednat vždy o problém, jak zvolit z konkurenčních teorií tu nejlepší. Zdůrazňuje svůj nezájem o vědecké definice, jelikož každé definované slovo by mělo být definováno pomocí jiného, tedy podle něho není rozdíl v tom, zda se užije slovo osamocené, případně zda se užije definice slova. Považuje se Popper za skeptika, a to do doby, dokud o něm bude mluveno jako o mysliteli, který zamítá existenci obecného kritéria netautologické pravdy [11]. Stejný názor ale dle něho zastával i Kant, Wittgenstein či Tarski. Píše také, že se nezabývá pochybnostmi z pozice filosofa, ani nejistotami (uncertainty), protože mají co dočinění se subjektivními stavy. Tvrdí se v téže knize, že Vídeňský kruh a Wittgenstein vytvořili vážný filosofický problém. Totiž zejména ke konci Wittgensteinova spisu Tractatus Logico-Philosophicus se uvádí podle Poppera, že veškeré problémy mají povahu pseudoproblémů, přičemž se vytváří debatováním, v rámci kterého nejsou známy významy všech slov. K tomu Popper dodává, že kdyby neměl dojem, že existují filosofické problémy a že je může vyřešit, pak není filosofem. Tvrdí dále, že pro něho není filosofie nástrojem pro řešení lingvistických rébusů (lingvistic puzzles). I když uznává, že někdy je třeba při řešení problémů eliminovat nedorozumění. Souhlasí v téže publikaci Popper s tvrzením Lakatose, že v matematice dochází k pokroku stejně jako v přírodních vědách, protože se v matematice mají také provádět odhady a vytvořené teorie jsou kritizovány, přičemž tento růst v matematice a také v přírodních vědách má být možný pouze za předpokladu možného lingvistického formulování odhadů a důkazů [11]. Tamtéž Popper souhlasí s Brouwerem, že by nebylo objektivity ve vědách a také v matematice, pokud by neexistoval kriticismus možný díky lingvistickým formulacím tvrzení. To jinak řečeno podle Poppera znamená, že by nebylo nejen přírodních věd ale také matematiky bez jazyka. Tvrdí také Popper, že víra v to, že lze či bude možné jakkoliv předvídat budoucnost, může být jen neuskutečnitelný sen [57]. Dle téhož zdroje tento sen o dosažitelném proroctví je příčinou nastavování civilizace do určitého směru vývoje, kdy se ale současně Popper domnívá, že není vůbec ospravedlněn. Totiž z toho, že lze předvídat úspěšně třeba zatmění slunce, nelze vyvozovat, že se jednou podaří také předvídat sociální fenomény. Je potřeba totiž dle Poppera rozlišovat mezi podmíněnými vědeckými predikcemi a nepodmíněnými vědeckými predikcemi, přičemž první z nich mají být ve formě Jestliže X, pak Y a druhé pouze ve formě Nastane Y, kdy současně Popper tvrdí, že přírodní věda pracuje zejména s podmíněnými vědeckými predikcemi, i když si mnoho lidí myslí, že pracuje zejména s nepodmíněnými. Předpovědi zatmění jsou podle Poppera nepodmíněné předpovědi a také je lze v přírodní vědě najít, leč ne ve většině případů a pouze musí být odvozovány z podmíněných predikcí, přičemž tyto podmíněné predikce se mají, jak také píše, týkat systémů izolovaných, stacionárních a s periodickým chováním, přičemž těchto systémů má být podle něho málo a rozhodně mezi ně 13

14 nepatří lidská společnost a její vývoj. Protože se má mnoho osob mylně domnívat, že nepodmíněné predikce jsou základem vědy, pak se dle Poppera přírodní vědě přiřazuje mnoho schopností a mezi ně také očekávání, že bude možné jednou předvídat třeba civilizační revoluce, přestože k tomu dle něho nejspíše nedojde, protože lidská společnost se nevyvíjí jako izolovaný, stacionární a periodicky se chovající systém. Z toho důvodu není podle Poppera jakkoliv ospravedlněno, že by měly být jednou předvídány revoluce lidstva, když jsou vědci schopni předpovídat zatmění. Popper doporučuje rozlišovat mezi zákonem a trendy, poněvadž vědecký zákon má být univerzální povahy, což nemusí platit pro trend [57]. Ono si je třeba dle stejného zdroje uvědomit, protože, jak již bylo řečeno, závisí nepodmíněné predikce na podmíněných a tyto podmíněné musí dle Poppera vycházet z vědeckých zákonů. Na druhou stranu nemohou být podmíněné či i nepodmíněné predikce založeny na trendech, protože trendy se mohou měnit a tudíž nejsou univerzální povahy. 2.3 Kuhnova struktura vědeckých revolucí Se změnou znalosti podle Reschera dochází také ke změně otázek, které lze klást [12]. V témže zdroji se také píše, že Aristoteles nemohl spekulovat nad tím, zda je plutonium radioaktivní, protože neměl ponětí o tom, co je plutonium, či co je radioaktivita. Neměl ani ponětí o tom, že existuje cosi jako plutonium, protože bylo objeveno až mnoho století po jeho smrti, což je platné také pro radioaktivitu. Pokud by se tedy zabýval v jeho době tím, zda je plutonium radioaktivní, pak by dle Reschera neměl takovou znalost (Rescher užívá pojem kognitivní rámec), která by mu umožnila se smysluplně k problému postavit. Totiž by mu nejprve někdo musel vysvětlit, co je radioaktivita a co je plutonium a jak radioaktivitu u plutonia ověřit. Kuhnova Struktura vědeckých revolucí [16] se týká řešení problémů ve vědě, protože vědci při řešení problémů pracují se znalostí na pozadí obsahující určité předpoklady. Kuhnova kniha obsahuje 13 kapitol a stručně se v následujících odstavcích vysvětlí obsah každé z nich. První kapitola Kuhnovy knihy tvrdí, že vědecká komunita pracuje s určitými vírami, kdy díky předávání těchto vír je možné připravovat mladé vědce na kariéru, přičemž stejným vzděláváním vědců je zajišťováno, že budou na práci dobře připraveni, protože v nich naučené bude hluboce uloženo. Dále se v první kapitole stejné knihy objasňuje výraz normální věda jako bádání komunity vědců, které předpokládá, že je vše důležité poznané, kdy současně jsou tyto předpoklady stejnými vědci silně obhajovány. Je-li vytvořena ve vědě jakákoliv nová teorie, která vyvrací některé tyto staré předpoklady, pak je předchozí teorie potlačována. Je v rámci normální vědy podporován výzkum pouze ten, který prohloubí informace, které vědci získali v rámci vzdělání, jehož cílem bylo připravit je na normální výzkum v rámci komunity. Tedy v normální vědě nejsou hlavně tvořeny teorie zamítající ty, na kterých výzkum normální vědy stojí. Jelikož žádná vědecká teorie nevysvětluje vše a výzkum neustále pokračuje, mohou být objeveny anomálie, jinak řečeno nesoulady s uznávanou teorií, které mohou vést ke vzniku nové teorie pracující s jinými předpoklady než teorie předchozí, kdy je tak položen základ vědecké revoluce. Přitom je třeba přehodnotit předchozí teorií uznávané předpoklady a také fakta, kdy původní vědecká komunita tomuto přehodnocování má vzdorovat. Druhá kapitola Kuhnovy knihy je zaměřena na normální vědu a v rámci ní se získávají výsledky výzkumu postavené na předchozích objevech, aniž by byly předchozí objevy zamítány novými výsledky. Chce-li se někdo stát vědcem dané komunity, musí studovat od vědců, kteří jsou odborníky v určitém oboru a preferují konkrétní vědecké teorie či modely, přičemž se tito zkušení odborníci podle Kuhna jen občas neshodnou v základních tvrzeních. 14

15 Dále musí mladí vědci sdílet pravidla a také standardy určitého vědního oboru. Tímto se stanou členy komunity preferující určité předpoklady, teorie, aniž považují za primární cíl svého výzkumu zamítat předpoklady či teorie, tudíž uznávají stejné paradigma (= preferovaná teorie či jejich skupina a předpoklady teorie či skupiny teorií). Vědecká komunita paradigma určí oblasti, ve kterých by měl být prováděn budoucí výzkum, bude stanovovat problémy, případně metody, pomocí který se budou problémy řešit. Jinak řečeno se takto ohraničuje předmět výzkumu určité vědecké komunity [16]. Také se ve stejném zdroji objasňuje, že jsou při vzniku paradigma nejprve realizovány náhodné experimenty, přičemž již existují víry, s jakými budou data interpretována. V jiných slovech vyjádřeno se jedná o znalost na pozadí. Jsou dále různými vědci vytvářeny různé interpretace řešení problémů, kdy mají podle Kuhna časem zmizet různé interpretace a popisy v rámci vznikání nového paradigma a vše je pod hlavičkou nového paradigma sjednoceno. Aby jeden přístup považovaný za jedno paradigma byl nahrazen jiným a došlo k vědecké revoluci, musí být vytvořena nová teorie, která obstojí lépe než teorie předchozího paradigma, kdy ale současně nová teorie není schopna vysvětlit vše, takže bude s novou teorií a se vznikem nového paradigma možná opět normální věda. Zpravidla dle Kuhna dochází k tomu, že nová teorie zaujme zejména mladé vědce, kdy se změnou paradigma a jeho preferencí určité nové teorie jsou zastánci starého paradigma nuceni uznat nové paradigma, jinak se ocitají v izolaci a jejich vědecké práce jsou ignorovány, případně se dle stejného autora knihy mohou stát filosofy či historiky vědy. Podle Kuhna je třeba v každý časový okamžik výzkumu určité existující paradigma, protože jinak nelze interpretovat jakékoliv vědecké teorie, protože je třeba vždy s pomocí určitých předpokladů vybrat ohodnocující kritéria a uvažovat také předpoklady, se kterými bude teorie kritizována. Vědecká komunita zastávající určité paradigma má být stmelována pomocí vytváření specializovaných žurnálů, dále zakládá odborné asociace a také mohou být přívrženci určité teorie umístěni na významné akademické pozice [16]. Tamtéž se i píše, že vědecké texty jsou stejnou skupinou osob psány pro profesionální kolegy, kteří jediní jsou schopni textům porozumět, protože sdílejí stejné paradigma. Určité paradigma je po určitý čas vždy na výsluní proto, že v porovnání s konkurenčními teoriemi teorie současně preferovaného paradigma je úspěšnější, co se týče řešení několika málo problémů, které byly považovány za důležité, kdy Kuhn píše přímo a few problems. V rámci určitého paradigma existuje hlavní pohled, který by měli vědci výzkumem podporovat, kdy není žádoucí objevovat nové fenomény či teorie, které nebudou konzistentní s predikcemi současně uznávané teorie. Na druhou stranu se anomálie odhazují, případně ignorují, což také uvádí [16]. Tamtéž se i píše, že neexistují snahy pro tvorbu nové teorie v rámci normální vědy, ti, co chtějí novou teorii vytvořit, nejsou tolerováni. Jinak řečeno je nutné novými objevy v rámci vědecké komunity zastávající určité paradigma podporovat pouze fenomény a teorie, které tato komunita považuje za nejlepší, kdy tak již dříve rozhodla. Tedy je jinak řečeno snaha vědců zvýšit v rámci normální vědy pouze přesnost existujících teorií a případně jejich rozsah, přičemž má být vynakládáno velké úsilí, aby teorie uznávaná určitým paradigmatem byla maximálně blízko realitě. Dále lze uvést ve vztahu k již uvedenému, že v rámci paradigma musí nové výsledky výzkumu podporovat uznávané teorie, jinak se považují tyto nové výsledky výzkumu za chybné, nejedná-li se o významné objevy, přičemž studie nepodporující tvrzení uznávaných teorií se nepublikují [16]. Na druhou stranu se podporuje, jak se píše tamtéž, vznik vědeckých textů, které podporují základní předpoklady či teorie paradigma. Aby se mohl dle stejného zdroje vědec zabývat výzkumem, musí jiné vědce předem ujistit, že jeho výzkum přinese na určitý problém řešení, nelze se na druhou stranu zabývat problémem (žádat třeba finanční zajištění výzkumu na několik let), který sice vědec považuje za důležitý, ale není schopen 15

16 určit, zda ho vyřeší. Musí vědec při řešení problému pracovat s existující znalostí a přístupy, kdy musí být předem schopen popsat v normální vědě, jak dosáhne řešení. Přitom má mít výzkum stále význam, protože jsou novými studiemi zvyšovány přesnost a rozsah stávajících teorií, kdy ale je stále třeba, aby jakékoliv nové teorie uznávaly stejné předpoklady jako platné paradigma. Těžko se dle páté kapitoly Kuhnovy knihy identifikují pravidla, která popisují vědce v rámci stejného paradigma, protože tito vědci kupříkladu nemusí souhlasit s interpretací paradigma. Dále vědci náležící do určitého paradigma nemusí být schopni tato pravidla popsat, protože mají postoje k teoriím paradigma v sobě uložené zejména tacitně, jinak řečeno jejich vztah k teoriím paradigma byl získán praktickým výzkumem. To jistě jinak řečeno podle Kuhna znamená, že tito vědci se neučí koncepty, zákony či teorie abstraktně, ale na druhou stranu se je učí v aplikacích, kdy se zabývají současně konkrétními fenomény. Je-li dále dle téhož autora získáno nějaké řešení a současně respektováno paradigma, pak je toto řešení v rámci paradigma snadno přijatelné. Výzkum si v rámci normální vědy dle [16] neklade za cíl vytvářet nové teorie, přičemž ale i v rámci této vědy dochází v čase k tvorbě nových teorií, protože se vynořují neočekávané fenomény, které musí vědci uvažovat, což může iniciovat vznik nové teorie, která může vést ke změně paradigma, přičemž anomálie (= nevysvětlitelné nekonzistence mezi pozorovaným a předpovědí teorie) musí nová teorie objasnit v porovnání s teorií předchozí. Následně jsou vědci schopni, jak se píše tamtéž, nahlížet na přírodu odlišně, kdy podle téhož zdroje však také platí, že ne každá vytvořená nová teorie vede k vědecké revoluci. Záleží na tom, zda nová teorie v konkurenčním boji porazí předchozí a přehodnotí předpoklady teorie předchozí, přičemž podle Kuhna původní platná teorie v rámci určitého paradigma je vždy schopna většinu pozorování objasnit, kdy se experimentů může účastnit většina vědců. Následně dochází v paradigma k vytváření vědeckých pomůcek, zařízení, kdy jejich podobu determinuje uznávané paradigma, se kterými se všichni zabývají problémem, a také vznikají vědecké termíny preferované vědci určitého paradigma. Jsou následně pohledy vědců omezovány, co se týče šíře pohledu na problém, a také u nich roste odpor proti změně paradigma. Mají se v rámci stejného paradigma, jak také píše Kuhn, vytvářet nové metody a nástroje pro zabývání se problémy tohoto paradigma, přičemž je tak zvyšováno porozumění teorii a přibližování se realitě. Tvrdí také Kuhn, že je vědec schopen při experimentu normální vědy rozpoznat chybu pouze v případě, kdy je schopen s vysokou přesností předvídat, jaký by měl být získán výsledek. Přitom dle něho také platí, že s rostoucí přesností pozorování se zvyšuje pravděpodobnost, že budou objeveny anomálie, které nejsou v souladu s predikcemi teorií. Základem vědecké krize má být rostoucí nesoulad mezi teorií a pozorovanými fakty, kdy se s každým dalším odhaleným rozporem zvyšuje kritika směřovaná na stávající uznávanou teorii [16]. Jelikož dle téhož zdroje dochází k odhalování rozporů dlouhý čas, lze krizi, která může být základem změny paradigma, předvídat. Podle téže publikace jsou vědecké teorie autorit akceptovány jako pravdivé, pokud jsou prezentovány ve výuce studentům. Pokud by se jakýkoliv vědec chtěl zaměřit na zabývání se anomáliemi v rámci určitého paradigma, pak by dle Kuhna neměl kariéru v rámci normální vědy příliš jistou. Přitom je ale věnování pozornosti anomáliím klíčové pro tvorbu nové teorie. Dojde-li již ke krizi, pak je někdy schopna se s ní normální věda vypořádat, aniž by došlo ke změně paradigma, případně se o identifikovaném problému hovoří, avšak je označen za chybu a/nebo ponechán k řešení další generaci vědců, co bude mít k jeho řešení více znalosti. Ve třetím a současně posledním případě nenastane ani jeden případ ze dvou již uvedených a naopak dojde k válce paradigmat skrz starou a novou vědeckou teorii, kdy se původní paradigma nahradí novým v případě, kdy je schopna nová teorie nahradit předchozí. Nelze podle Kuhna zamítnout obě soupeřící paradigmata současně, 16

17 protože poté by nebylo možné pokračovat ve výzkumu, poněvadž by nebyla k dispozici jakákoliv teorie, se kterou by vědci mohli pracovat. Dojde-li k vědecké revoluci pomocí výměny paradigmat, pak se nemá jednat o kumulativní proces tvorby vědecké znalosti během revoluce, protože dochází ke změně pravidel, metod a aplikací a také se mění některé základní teoretické předpoklady, případně cíle výzkumu a pohledy na předmět výzkumu. Důvodem je, že je v rámci nového paradigma na problémy nahlíženo s jiným kognitivním rámcem. Tvůrcem teorie, která vede ke změně paradigma, je dle [16] vždy mladý vědec, případně vědec, který je nový v určitém oboru. Buď je v rámci vědecké revoluce předchozí paradigma plně nahrazeno jiným, případně dojde k nahrazení pouze té části původního paradigma, která nemohla přežít konkurenční boj. Jedno paradigma je nahrazeno jiným, pokud se nové po testování prokázalo jako přijatelnější. Při boji dvou paradigmat mají dále dle Kuhnovy knihy vědci zastávající jednu ze soupeřících teorií argumentovat proti druhé teorii a obhajovat vlastní teorii za užití jazyka toho paradigma, jehož teorii obhajují. Přičemž základní předpoklady obou paradigmat nemají být filosoficky porovnatelné. Tím, že nejsou podle Kuhna logicky porovnatelné, může jedno paradigma porazit jiné. K již uvedené kumulaci vědecké znalosti nedochází při výměně paradigmat proto, že nové paradigma musí část či celé předchozí paradigma zamítnout, tedy musí dojít jinak řečeno k destrukci alespoň části předchozího paradigma. Platí však, že normální výzkum vytváří kumulativní znalost [16], kdy však k této kumulaci znalosti nedochází v okamžiku vědecké revoluce. Některá paradigmata nebyla podle Kuhna nikdy zamítnuta a nemusí k tomu ani dojít, kdy jako příklady uvádí newtonovskou fyziku, behaviorismus či psychoanalytickou teorii. Mělo by dle něho také platit, že vědec je schopen současně uznávat více než jedno paradigma. Jak také píše, s výměnou paradigmat mohou být problémy předchozího paradigma označeny za nevědecké, případně ponechány na řešení jiným vědním oborům. Vedle toho dříve neexistující problémy či nevýznamné se mohou stát středem pozornosti vědců náležících do nového paradigma. Z toho důvodu má docházet s každou změnou paradigma ke změně kritérií, se kterými se určuje význam problémů a také hodnotí předkládaná řešení na tyto problémy. Rozlišuje dále Kuhn mezi celostní změnou (gestalt swith) a paradigmatickým posunem (paradigm shift). V rámci prvního uvedeného není zamítnuto, že původní uvažovaná teorie může být pravdivá, kdy ale v rámci paradigmatického posunu je novou teorií označena předchozí teorie jako chybná. Nemá být možné, aby bylo paradigma opraveno pomocí interpretací osob, které ho interpretují s pohledem směřujícím na teorii ze stejného paradigma, protože jejich interpretační předpoklady jsou shodné s těmi, které předpokládá teorie, kterou interpretují [16]. Přestože dle téhož zdroje a jak již bylo uvedeno, nedochází ke kumulaci vědecké znalosti v rámci výměny paradigmat, mají být stále většinou vědců nesprávně paradigmatické posuny vnímány jako nástroje přispívající ke kumulaci vědecké znalosti. Důvodem má nejprve být, že se změnou paradigma jsou přepsány učebnice tak, že z jejich obsahu není vidět, že došlo k vědecké revoluci. Tyto učebnice mají být základní pomůckou pro přípravu vědců na práci v rámci normální vědy, kdy z historie vědy v nich je zpravidla velice málo informací a vědci, kteří náleželi do dřívějších zamítnutých paradigmat, se prezentují, jakoby náleželi do současného paradigma. Z toho důvodu se zdá být v těchto učebnicích tvorba vědecké znalosti jako lineární a kumulativní proces, kdy revoluce nejsou v publikacích identifikovány a také je tyto publikace popírají. To jinak řečeno znamená, že v učebnicích doporučovaných určitým paradigma je prezentována vždy moderní vědecká znalost, avšak je současně prezentována zkresleně [16]. 17

18 Když se porovnávají různá paradigmata, má se nejprve uplatnit pravděpodobnostní verifikace. V rámci tohoto přístupu se porovnává, co jsou schopny soutěžící teorie vysvětlit z toho, co je po ruce, jak se zase uvádí v [16], přičemž se preferuje teorie, která lépe koresponduje s fakty. Stejný text také píše o popperovské falsifikaci teorií, kdy si však Kuhn není uplatňováním falsifikace jist, protože žádná teorie není dle něho schopna vysvětlit vše a pokud by se každá teorie zamítla jen proto, že nevysvětlí vše, nebyla by žádná teorie k dispozici. Jelikož je nové paradigma budováno s pomocí předchozího, pak se podle téže publikace (někdy) přebírají z původního paradigma do nového některé odborné termíny či dále aparát vědy, kdy se ale obojí uplatní jiným způsobem. Tamtéž se také píše, že změna paradigma může vyžadovat generační změnu vědců, kdy někteří vědci mohou staré paradigma obhajovat trvale. V boji paradigmat se nikoliv pouze posuzuje, co je schopné každé z paradigmat v současnosti vyřešit, také mohou vědci hledět na to, které z paradigmat je schopno v budoucnu podat více vysvětlení na problémy, přičemž nové paradigma má mít zpravidla v počátku svého vzniku málo obhájců, ale s růstem jeho podpory jsou získáváni noví příznivci, kdy se také čím dál více vysvětlují příležitosti preference nového paradigma, začínají se vytvářet vědecké publikace, učebnice, formulovat přístupy experimentů, které jsou všechny založeny na předpokladech nového paradigma. Vysvětleme dále za pomocí informací z Kuhnovy knihy, jak se definuje věda (science). Vědecky se lidé zabývají takovou oblastí zájmu, na které se dohodnou, že si přístup takto označený zaslouží. Je-li dle jeho knihy v nějakém oboru pozorován pokrok, pak se hovoří o vědě, přičemž někteří vědci mohou považovat filosofii za nevědeckou, protože argumentují, že stále třeba existují přívrženci Aristotela, takže nelze hovořit ve filosofii snadno o identifikovatelném pokroku [16]. Přitom se však tamtéž opakuje, že není pokroku, když se uskutečňuje vědecká revoluce. Pokrok je na druhou stranu vidět pouze v období existence normální vědy a je vidět ještě více, pokud spolu nesoupeří více paradigmat, totiž bez soupeření paradigmat nemusí být neustále přezkoumávány předpoklady paradigmat a vědci se mohou zaměřit na výzkum, který pracuje s předpoklady paradigma, v rámci kterého pracují. Také tvrdí tatáž publikace, že pokud nesoupeří paradigmata, mohou se vědci plně soustředit na problémy, které považují za vyřešitelné, kdy nové problémy nemusí vědci hledat a ani nástroje, se kterými je budou řešit, protože oboje již nabízí paradigma v rámci kterého pracují. Zatímco sociální vědec má studovat originální zdroje literatury, volit nejlepší ze soupeřících paradigmat, či ohodnocovat řešení na problémy, která různá paradigmata nabízí, přírodovědec pracuje pouze s publikacemi, které vytvořilo současně uznávané paradigma [16]. To jinak řečeno dle téže publikace znamená, že přírodovědci klasické spisy nestudují, případně se považuje přírodovědcem prováděné studium těchto textů za podivnost. Tatáž publikace nahlíží na vědecké revoluce jako na demokratický proces, přičemž významní zastánci současně uznávaného paradigma jsou považováni za experty v oboru, kteří mají v rukou budoucí možná dosažení mladých vědců snažících se provádět výzkum v témže paradigma. Totiž tito významní představitelé komunity s pomocí pravidel, co vytvořili, a zkušeností rozhodují o tom, kteří mladí vědci dostanou třeba prestižní stipendium. Není těmito vědci přijato nové paradigma, dokud jeho tvůrce neprokáže, že je schopen vyřešit obtížné či významné problémy, což současně nedokáže staré paradigma obhajované představiteli komunity. Přitom by mělo nové paradigma také zajistit, že mnoho dříve řešených problémů budou moci vědci v rámci nového paradigma řešit dále. Jako poslední ve vztahu ke struktuře vědeckých revolucí uveďme z Kuhnova díla, že s každým novým paradigmatem má docházet k vyšší specializaci odborníků [16]. Kuhn považoval konceptuální změny za revoluční proces, kdežto Stephen E. Toulmin preferoval evoluční proces [50]. O tomto názoru Toulmina zde ale nebude více uvedeno. 18

19 Kritiku Kuhna prezentuje kupříkladu Mojmír Hampl [45] tak, že Kuhn nebyl schopen objasnit dynamiku a rychlost paradigmatických změn, případně také nebyl schopen vysvětlit, za jakých podmínek je vědecká revoluce urychlena či naopak zpomalena. Podíváme-li se na další uvedené v textu Hampla, aniž bychom se věnovali více Kuhnovi, lze nejprve uvést, že dle Hampla je osobním kapitálem vědce vždy znalost teorií obhajovaných určitým paradigmatem, do kterého náleží, a také jeho kapitál utváří schopnost se pohybovat ve stejném paradigma. Jeli vytvořeno nové paradigma, pak má mít jeho tvůrce v novém paradigma nejvíce osobního kapitálu a o změny paradigmat mají usilovat zejména mladí vědci, protože nejsou v počátku výzkumu oceněni. Je-li člověk v čele nového paradigma a zvyšuje poté svůj osobní kapitál, nemá mít dle Hampla zájem o paradigmatickou změnu, která by ho stála ztrátu pozice na výsluní. Z publikace Hampla lze dále převzít informaci o vývoji vědy ve dvou rovinách [45]. Tamtéž se nejprve píše o změnách obsahu teorií či tvorbě nových teorií v čase a dále ale také o proměnách metod zkoumání v každé vědní disciplíně. Ono v článku Hampl uvádí proto, že dle něho nemusí ke změně ve vědě docházet pouze tvorbou nových teorií, kdy se následně mohou změnit metody výzkumu, ale také vývoj a zavádění nových metod mohou vést ke změně teorií. Dále Hampl přebírá do publikace dělení věd na esencialistické a nominalistické, přičemž toto členění zavedl Karl R. Popper a v případě prvního přístupu je snaha o poznání esence věcí, kdy se uplatní otázky co je třeba život, vědomí. Nominalisté z bádání odstranili tyto esencialistické otázky a usilují pouze o vytváření popisů pozorovaného, přičemž nominalistický přístup jako forma metodologie má převažovat v přírodních vědách a esencialismus se má preferovat ve vědách sociálních [45]. Je vhodné k předchozímu uvedenému dodat za užití stejného zdroje literatury, že se v rámci nominalismu preferují kvantitativní metody, to jinak řečeno znamená, že se vytváří hypotézy, modely a pomocí experimentů se testují jejich predikce. Oproti tomu a také podle Hampla se v sociálních vědách preferuje intuice a vytvářené hypotézy se netestují, protože k tomu nemají sociální vědci nástroje. Tvrdí také Hampl, že v přírodních vědách se termíny vytváří či přetváří až po pozorováních, kdy se jinak řečeno na nové objevené vymýšlí termín, kdežto v sociálních vědách mají existovat termíny již před zkoumáním. Vedle již uvedeného je záhodno uvést jako další převzaté z [45], že ekonomie jako před několika desítkami let značně esencialistická věda se stává čím dál více nominalistickou, přičemž se ze všech sociálních věd nejvíce přiblížila přírodním vědám. To ale neznamená, že tento posun od esencialismu k nominalismu nelze pozorovat také u jiných sociálních věd. Následně píše Hampl o nenahraditelném nominalistickém přístupu v ekonomii, kdy sice někteří esencialisté stále kritizují na přechodu k nominalismu preferenci zjednodušených modelů, které nemohou objasnit vše, avšak současně Hampl považuje modely za nutnou základní část výzkumu každého současného ekonoma. Testují-li se tyto modely, pak podle Caldwella uvedeného v Hamplově publikaci se nejedná o totéž jako o testování teorií. K tomu lze v téže publikaci nejprve jako další objasnění nalézt, že každý současný ekonom nejenom musí vytvářet teorie a hypotézy, ale také je musí testovat, přičemž by měl být stejný ekonom vždy schopen volit mezi daty testovatelná a pokud pracuje s nevhodnými daty, měl by je být schopen převádět na testovatelná [45]. Tamtéž se i uvádí, že stejný ekonom musí být obeznámen o metodách testování, protože by měl být schopen na různé teorie aplikovat více než jednu metodu testování, kdy při testování s novou metodou, než jakou užil jeho kolega, bude následně testovat teorii nejspíše na cosi jiného. Je potřeba podle Hampla rozlišovat mezi tvorbou metod pro testování, kdy tímto se mají zabývat zejména ekonometrie a statistika, a mezi uplatněním těchto metod ekonomy [45]. Totiž dle stejného zdroje je ekonomie jiným oborem výzkumu než statistika či ekonometrie a 19

20 následně tudíž nelze očekávat, že ekonom je schopen provádět testování testovacích metod, případně jejich zdokonalování, tvorbu nových metod, případně ještě zamítání stávajících metod testování jako vhodných pro testování. Následně Hampl tamtéž zavádí pojem riziko vzniku testovacího vychýlení, přičemž se v jeho slovech jedná o nebezpečí, že teorie či hypotéza může být ověřována pomocí testu, který není relevantně testován sám o sobě. To dle něho jinak znamená, že se může při testování použít metoda, která byla v rámci ekonometrie či statistiky zamítnuta jako vhodná, aniž by o tom ekonom věděl. Následně se potvrdí předpovědi, i když jsou fakticky chybné. Vedle všeho již uvedeného mohou být dle Hampla také problémem nesprávně užité testovací metody, kdy ale nepodává detailní návody, jak správně testovací metody vždy použít. Jako předposlední převzaté z publikace Hampla vysvětleme pojem obcházení hypotézy. Správně by dle něho měl vždy výzkum začínat formulací hypotézy, následně se tato hypotéza testuje a vyvrací či potvrzuje. Neměla by dle něho nejprve být k dispozici znalost testu, kdy následně se provádí aplikace tohoto výsledku na data a až poté se má formulovat hypotéza, přičemž se ono testování označí jako náhodné. V případě vysvětleném v předchozí větě se má totiž obcházet hypotéza. 2.4 Lakatosův příspěvek k filosofii vědy Zatímco Kuhn zavedl pojem paradigma, Imre Lakatos pracuje s výrazem výzkumný program pro stejné, přičemž má být tento program zvolen v počátku výzkumu a jeho částí mají být metodologická pravidla, která se dělí na dvě skupiny [21]. Do první skupiny patří doporučení, na co by se měl výzkum zaměřit, a ono stejný autor označuje výrazem positivní heuristika. Dále je v rámci stejného programu stanoveno, čemu by se měli vědci vyhýbat při bádání, a ono Lakatos označuje jako negativní heuristika. S odkazem na Poppera považuje Lakatos dokonce celou vědu za jeden výzkumný program, přičemž by dle Poppera mohla být pravidla celé vědy formulována pomocí metafyzických principů, kdy jedním z nich může být: Příroda nepřipouští výjimky. Dále píše Lakatos o tvrdém jádru vědy (hard core), přičemž negativní heuristika má zakazovat zabývat se tím, co je v jádře. To jinak řečeno má znamenat, že se vytváří přídavné hypotézy ve vědě, které mají jádro ochraňovat tak, že tyto hypotézy byly opakovaně testovány a jsou doposud nezamítnuté. Následně se výzkumný program, jehož součástí je jádro, považuje za úspěšný, pokud je identifikován progresivní posun v problémech, jinak se jedná o degenerační posun. Jako příklad úspěšného výzkumného programu Lakatos uvádí gravitační teorii Newtona. Totiž při tvorbě této teorie byla umístěna, jak také píše, do moře anomálií, kdy byli schopni tvůrci této teorie veškeré sporné případy do teorie postupně zabudovat, aby byla teorie konzistentní s pozorováními. Také byly časem objevovány nové sporné případy, které se časem ale vždy podařilo vysvětlit stejnou teorií. Jinak řečeno se podařilo vytvořit nezamítnutelné jádro, kdy každá pozorovaná anomálie byla časem vždy objasněna, aniž by bylo potřeba jakkoliv měnit jádro. Upozorňuje dále Lakatos, že neobjasněné anomálie nejsou uvažovány vědci v náhodném pořadí, což tvrdil Kuhn, naopak byl podle Lakatose způsob nakládání s anomáliemi dávno stanoven teoretiky v jejich pracovnách, aniž by při určení tohoto postupu brali ohled na již známé anomálie. Jinak řečeno má dle Lakatose být v rámci pozitivní heuristiky předem určeno, jaké části výzkumného programu budou zamítnutelné a jak lze tyto části programu přetvářet. To jinak znamená, že je stanoveno, jakým způsobem lze přetvářet zamítnutelný ochranný pás (protective belt), který je okolo jádra [21]. Výhodou této pozitivní heuristiky má být, že vědec nemusí být utopen v moři anomálií, protože má možnost se jimi zabývat. Dle téhož zdroje nejprve již zmíněný Newton vytvářel výzkumný program za pomocí fixního bodu a jednoho dalšího bodu nefixní povahy, kdy Lakatos píše také přímo o slunci a planetě. Třetím 20

FILOSOFIE ČLOVĚKA a VĚDY

FILOSOFIE ČLOVĚKA a VĚDY FILOSOFIE ČLOVĚKA a VĚDY Filosofie.. Vznik v antickém Řecku - KRITICKÉ, SAMOSTATNÉ myšlení - V SOUVISLOSTECH - sobě vlastní otázky, které neřeší speciální vědy - člověk ve VZTAHU k přírodě, společnosti

Více

Role experimentu ve vědecké metodě

Role experimentu ve vědecké metodě Role experimentu ve vědecké metodě Erika Mechlová Ostravská univerzita v Ostravě Obsah Úvod 1. Pozorování 2. Uvedení a formulace problému. Sbírání informací 3. Stanovení hypotéz řešení problému 4. Provedení

Více

Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Pedrino

Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Pedrino Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Pedrino FILOSOFIE - filein = láska, sofie = moudrost => láska k moudrosti - způsob myšlení -

Více

Učitelé matematiky a CLIL

Učitelé matematiky a CLIL ŠULISTA Marek. Učitelé matematiky a CLIL. Učitel matematiky. Jednota českých matematiků a fyziků, 2014, roč. 23, č. 1, s. 45-51. ISSN 1210-9037. Učitelé matematiky a CLIL Úvod V České republice došlo v

Více

ETIKA A FILOSOFIE Zkoumání zdroje a povahy mravního vědomí. METAETIKA etika o etice

ETIKA A FILOSOFIE Zkoumání zdroje a povahy mravního vědomí. METAETIKA etika o etice ETIKA A FILOSOFIE Zkoumání zdroje a povahy mravního vědomí METAETIKA etika o etice 1 Zdroje mravního vědění Hledáme, jakou povahu má naše mluvení a uvažování o etice. Co je etika ve své podstatě. Jaký

Více

EKONOMETRIE 7. přednáška Fáze ekonometrické analýzy

EKONOMETRIE 7. přednáška Fáze ekonometrické analýzy EKONOMETRIE 7. přednáška Fáze ekonometrické analýzy Ekonometrická analýza proces, skládající se z následujících fází: a) specifikace b) kvantifikace c) verifikace d) aplikace Postupné zpřesňování jednotlivých

Více

Základy struktury odborného textu

Základy struktury odborného textu Základy struktury odborného textu (schéma pro potřeby SPESEM, KEPA UHK) proč je její dodržování a znalost pro čtenáře důležitá? -v odborném textu jde o informace -čteme rychleji a "lépe" (tzv. racionální

Více

Gymnázium, Český Krumlov

Gymnázium, Český Krumlov Gymnázium, Český Krumlov Vyučovací předmět Fyzika Třída: 6.A - Prima (ročník 1.O) Úvod do předmětu FYZIKA Jan Kučera, 2011 1 Organizační záležitosti výuky Pomůcky související s výukou: Pracovní sešit (formát

Více

. Filozofické problémy přírodních věd Teorie a zákon. Lukáš Richterek. lukas.richterek@upol.cz. Podklad k předmětu KEF/FPPV

. Filozofické problémy přírodních věd Teorie a zákon. Lukáš Richterek. lukas.richterek@upol.cz. Podklad k předmětu KEF/FPPV Filozofické problémy přírodních věd Teorie a zákon Lukáš Richterek Katedra experimentální fyziky PF UP, 17 listopadu 1192/12, 771 46 Olomouc lukasrichterek@upolcz Podklad k předmětu KEF/FPPV 2 / 10 Logické

Více

MAPA VÝZKUMU 13/03/2015 1

MAPA VÝZKUMU 13/03/2015 1 MAPA VÝZKUMU 13/03/2015 1 VÝZKUMNÁ ZPRÁVA velikost příspěvku pro vědu není tak důležitá jako kvalita práce,v níž se přínos demonstruje. S původností práce se asociují vlastnosti jako novost, nový styl

Více

Negativní informace. Petr Štěpánek. S použitím materiálu M.Gelfonda a V. Lifschitze. Logické programování 15 1

Negativní informace. Petr Štěpánek. S použitím materiálu M.Gelfonda a V. Lifschitze. Logické programování 15 1 Negativní informace Petr Štěpánek S použitím materiálu M.Gelfonda a V. Lifschitze 2009 Logické programování 15 1 Negace jako neúspěch Motivace: Tvrzení p (atomická formule) neplatí, jestliže nelze odvodit

Více

Diplomový seminář 1. Akademický rok 2008/2009. 17.9.2009 Ing. Václav Křivohlávek, CSc.

Diplomový seminář 1. Akademický rok 2008/2009. 17.9.2009 Ing. Václav Křivohlávek, CSc. Diplomový seminář 1 Akademický rok 2008/2009 Vybrané metodologické otázky 1. Hierarchie pojmů 2. Věcná a formální struktura práce 3. Základní metody zkoumání a výkladu 4. Etika Hierarchie pojmů Pojmy (resp.

Více

8 SEMESTRÁLNÍ PRÁCE VYHLEDÁVÁNÍ A ZPRACOVÁNÍ INFORMACÍ

8 SEMESTRÁLNÍ PRÁCE VYHLEDÁVÁNÍ A ZPRACOVÁNÍ INFORMACÍ 8 SEMESTRÁLNÍ PRÁCE VYHLEDÁVÁNÍ A ZPRACOVÁNÍ INFORMACÍ Seznámení s různými vyhledávacími databázemi vědeckých informací na internetu. Postup vyhledávání, rozšiřování a zužování vyhledávaného tématu. Vyhledávání

Více

FYZIKA. Charakteristika vzdělávací oblasti. Obsahové vymezení předmětu. ŠVP ZŠ Ratibořická

FYZIKA. Charakteristika vzdělávací oblasti. Obsahové vymezení předmětu. ŠVP ZŠ Ratibořická FYZIKA Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací oblast fyzika patří do oblasti Člověk a příroda. Zahrnuje oblast problémů spojených se zkoumáním přírody. Poskytuje žákům prostředky a metody pro hlubší

Více

Metody přírodních věd aplikované na vědy sociální: předpoklad, že lidské chování můžeme do jisté míry měřit a předpovídat.

Metody přírodních věd aplikované na vědy sociální: předpoklad, že lidské chování můžeme do jisté míry měřit a předpovídat. 3. Kvalitativní vs kvantitativní výzkum Kvantitativní výzkum Metody přírodních věd aplikované na vědy sociální: předpoklad, že lidské chování můžeme do jisté míry měřit a předpovídat. Kvantitativní výzkum

Více

Cvičení z matematiky - volitelný předmět

Cvičení z matematiky - volitelný předmět Vyučovací předmět : Období ročník : Učební texty : Cvičení z matematiky - volitelný předmět 3. období 9. ročník Sbírky úloh, Testy k přijímacím zkouškám, Testy Scio, Kalibro aj. Očekávané výstupy předmětu

Více

Algoritmus. Přesné znění definice algoritmu zní: Algoritmus je procedura proveditelná Turingovým strojem.

Algoritmus. Přesné znění definice algoritmu zní: Algoritmus je procedura proveditelná Turingovým strojem. Algoritmus Algoritmus je schematický postup pro řešení určitého druhu problémů, který je prováděn pomocí konečného množství přesně definovaných kroků. nebo Algoritmus lze definovat jako jednoznačně určenou

Více

Terminologie ve výzkumu. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Terminologie ve výzkumu. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové Terminologie ve výzkumu Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové Metoda = návod, způsob, cesta, jak něco poznat, něčeho docílit Kroky vedoucí k určitému cíli musí být zdůvodnitelné Objektivně přiměřené

Více

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. RENESANCE A VĚK ROZUMU Renesance kulturní znovuzrození

Více

Marketingové aplikace. Doc. Ing.Vladimír Chalupský, CSc., MBA

Marketingové aplikace. Doc. Ing.Vladimír Chalupský, CSc., MBA Marketingové aplikace Doc. Ing.Vladimír Chalupský, CSc., MBA Struktura předmětu 4. okruh: Marketingový výzkum - vymezení podstaty a účelu marketingového výzkumu - požadavky na informace výzkumu - proces

Více

Obsah. 1. Výklad pojmů 3. 2. Vývoj outsourcingu 9. 3. Strategie vyrob nebo kup (Strategy make or buy) 13

Obsah. 1. Výklad pojmů 3. 2. Vývoj outsourcingu 9. 3. Strategie vyrob nebo kup (Strategy make or buy) 13 Seznam tabulek vi Seznam obrázků vii Úvod 1 1. Výklad pojmů 3 1.1. Outsourcing 3 1.2. Insourcing 5 1.3. Vnímání outsourcingu v českých médiích 6 2. Vývoj outsourcingu 9 2.1. Z pohledu teorie ekonomie 9

Více

Immanuel Kant => periodizace díla, kopernikánský obrat, transcendentální filozofie, kategorický imperativ

Immanuel Kant => periodizace díla, kopernikánský obrat, transcendentální filozofie, kategorický imperativ Immanuel Kant - maturitní otázka ZV www.studijni-svet.cz - polečenské vědy - http://zsv-maturita.cz Otázka: Immanuel Kant Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Michael Immanuel Kant => periodizace

Více

Utajené vynálezy Nemrtvá kočka

Utajené vynálezy Nemrtvá kočka Nemrtvá kočka Od zveřejnění teorie relativity se uskutečnily tisíce pokusů, které ji měly dokázat nebo vyvrátit. Zatím vždy se ukázala být pevná jako skála. Přesto jsou v ní slabší místa, z nichž na některá

Více

Posudek oponenta diplomové práce

Posudek oponenta diplomové práce Katedra: Religionistiky Akademický rok: 2012/2013 Posudek oponenta diplomové práce Pro: Studijní program: Studijní obor: Název tématu: Pavlu Voňkovou Filosofie Religionistika Křesťansko-muslimské vztahy

Více

Projekt výzkumu v graduační práci

Projekt výzkumu v graduační práci Projekt výzkumu v graduační práci Základní manuál Prof. PhDr. Beáta Krahulcová, CSc. Fáze výzkumu Přípravná, teoretická fáze (výsledek kumulovaného poznání,precizace výzkumného úkolu, formulace vědecké

Více

Procesní řízení operačních sálů Mgr. Martin Gažar

Procesní řízení operačních sálů Mgr. Martin Gažar Procesní řízení operačních sálů Mgr. Martin Gažar Procesy Procesy Procesní analýza Procesní mapa Modely procesů Optimalizace procesů Přínosy procesní analýzy Procesy a modely Procesy Abychom mohli úspěšně

Více

2. Metodologie vědy, vědecké metody a metodika práce

2. Metodologie vědy, vědecké metody a metodika práce 2. Metodologie vědy, vědecké metody a metodika práce Neodpovídají-li fakta vaší teorii, je třeba se jich co nejrychleji zbavit. /Murphyho zákon/ V rámci této kapitoly: budete umět definovat a rozlišovat

Více

Učební cíl: Obsahová náplň předmětu:

Učební cíl: Obsahová náplň předmětu: Učební cíl: V rámci studia mají absolventi zvládnout soubor poznatků specializované činnosti, bez které se neobejde žádný větší organizační celek, pochopit rozdíl mezi vedením a řízení, zorientovat se

Více

Závěr č. 62 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 26. 11. 2007. - Vymezení předmětu správního řízení

Závěr č. 62 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 26. 11. 2007. - Vymezení předmětu správního řízení MINISTERSTVO VNITRA Poradní sbor ministra vnitra ke správnímu řádu Závěr č. 62 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 26. 11. 2007 - Vymezení předmětu správního řízení I.

Více

TEORIE ZPRACOVÁNÍ DAT

TEORIE ZPRACOVÁNÍ DAT Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava Fakulta elektrotechniky a informatiky TEORIE ZPRACOVÁNÍ DAT pro kombinované a distanční studium Jana Šarmanová Ostrava 2003 Jana Šarmanová, 2003 Fakulta

Více

Citation Statistics. zpráva společné komise. Int. Mathematical Union. Int. Council of Industrial and Applied Mathematics. Institute of Statistics

Citation Statistics. zpráva společné komise. Int. Mathematical Union. Int. Council of Industrial and Applied Mathematics. Institute of Statistics Citation Statistics zpráva společné komise Int. Mathematical Union Int. Council of Industrial and Applied Mathematics Institute of Statistics Citace ze zadání: The drive towards more transparency and accountability

Více

ISA 620 VYUŽITÍ PRÁCE EXPERTA. (Platí pro audity účetních závěrek sestavených za období počínající 15. června 2005 nebo po tomto datu.

ISA 620 VYUŽITÍ PRÁCE EXPERTA. (Platí pro audity účetních závěrek sestavených za období počínající 15. června 2005 nebo po tomto datu. VYUŽITÍ PRÁCE EXPERTA (Platí pro audity účetních závěrek sestavených za období počínající 15. června 2005 nebo po tomto datu.)* O B S A H Odstavec Úvod.... 1-5 Stanovení nutnosti využít práce vykonané

Více

GRAFICKÉ ŘEŠENÍ ROVNIC A JEJICH SOUSTAV

GRAFICKÉ ŘEŠENÍ ROVNIC A JEJICH SOUSTAV GRAFICKÉ ŘEŠENÍ ROVNIC A JEJICH SOUSTAV Mgr. Jitka Nováková SPŠ strojní a stavební Tábor Abstrakt: Grafické řešení rovnic a jejich soustav je účinná metoda, jak vysvětlit, kolik různých řešení může daný

Více

Řízení rizik. Ing. Petra Plevová. plevova.petra@klikni.cz http://plevovapetra.wbs.cz

Řízení rizik. Ing. Petra Plevová. plevova.petra@klikni.cz http://plevovapetra.wbs.cz Řízení rizik Ing. Petra Plevová plevova.petra@klikni.cz http://plevovapetra.wbs.cz Procesní řízení a řízení rizik V kontextu současných změn je třeba vnímat řízení jakékoli organizace jako jednoduchý,

Více

Určeno studentům středního vzdělávání s maturitní zkouškou, předmět Marketing a management, okruh Plánování

Určeno studentům středního vzdělávání s maturitní zkouškou, předmět Marketing a management, okruh Plánování Určeno studentům středního vzdělávání s maturitní zkouškou, předmět Marketing a management, okruh Plánování Materiál vytvořil: Ing. Karel Průcha Období vytvoření VM: listopad 2013 Klíčová slova: plánování,

Více

MEZINÁRODNÍ AUDITORSKÝ STANDARD ISA 705

MEZINÁRODNÍ AUDITORSKÝ STANDARD ISA 705 MEZINÁRODNÍ AUDITORSKÝ STANDARD MODIFIKACE VÝROKU VE ZPRÁVĚ NEZÁVISLÉHO AUDITORA (Účinný pro audity účetních závěrek sestavených za období počínající 15. prosincem 2009 nebo po tomto datu) OBSAH Odstavec

Více

Co musím dokázat? (Katalog poţadavků) AJ ZÁKLADNÍ ÚROVEŇ

Co musím dokázat? (Katalog poţadavků) AJ ZÁKLADNÍ ÚROVEŇ Co musím dokázat? (Katalog poţadavků) AJ ZÁKLADNÍ ÚROVEŇ 2.1.1 Poslech rozpoznat téma pochopit hlavní myšlenku pochopit záměr/názor mluvčího postihnout hlavní body postihnout specifické informace porozumět

Více

P R O J E K T O V É Ř Í Z E N Í A M A R K E T I N G 1. Akad. rok 2015/2016, LS Projektové řízení a marketing - VŽ 1

P R O J E K T O V É Ř Í Z E N Í A M A R K E T I N G 1. Akad. rok 2015/2016, LS Projektové řízení a marketing - VŽ 1 P R O J E K T O V É Ř Í Z E N Í A M A R K E T I N G 1 Akad. rok 2015/2016, LS Projektové řízení a marketing - VŽ 1 Vznik a historie projektového řízení Akad. rok 2015/2016, LS Projektové řízení a marketing

Více

Redukcionismus a atomismus

Redukcionismus a atomismus Redukcionismus a atomismus ČVUT FEL Filosofie 2 Filip Pivarči pivarfil@fel.cvut.cz Co nás čeká? Co je to redukcionismus Směry redukcionismu Redukcionismus v různých odvětvých vědy Co je to atomismus Směry

Více

Co je to referenční byznys?

Co je to referenční byznys? Co je to referenční byznys? Referenční byznys je způsob získávání nových klientů/zákazníků prostřednictvím referencí neboli doporučení. Tato forma zajišťování nových kontaktů je velmi přínosná především

Více

Klíčové kompetence. Jako jeden z nosných prvků reformy

Klíčové kompetence. Jako jeden z nosných prvků reformy Jako jeden z nosných prvků reformy Klíčové kompetence Podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání má základní vzdělávání žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence. Pojem

Více

CA Business Service Insight

CA Business Service Insight SPECIFIKACE PRODUKTU: CA Business Service Insight CA Business Service Insight agility made possible Díky produktu CA Business Service Insight budete vědět, které služby jsou v rámci vaší společnosti využívány,

Více

Informační a komunikační technologie. Informační a komunikační technologie

Informační a komunikační technologie. Informační a komunikační technologie Oblast Předmět Období Časová dotace Místo realizace Charakteristika předmětu Průřezová témata Informační a komunikační technologie Informační a komunikační technologie 5. 6. ročník 1 hodina týdně počítačová

Více

Rozvíjení rozumových dovedností (uvažovat a kriticky myslet) krok za krokem

Rozvíjení rozumových dovedností (uvažovat a kriticky myslet) krok za krokem Rozvíjení rozumových dovedností (uvažovat a kriticky myslet) krok za krokem 1. 5. ročník základní školy program Místo pro život 1. krok ÚROVEŇ 1 Dovednosti potřebné pro práci s informacemi Nalézt informace

Více

Primární a sekundární výskyt označující fráze. Martina Juříková Katedra filozofie, FF UP v Olomouci Bertrand Russell, 17. - 18. 5.

Primární a sekundární výskyt označující fráze. Martina Juříková Katedra filozofie, FF UP v Olomouci Bertrand Russell, 17. - 18. 5. Primární a sekundární výskyt označující fráze Martina Juříková Katedra filozofie, FF UP v Olomouci Bertrand Russell, 17. - 18. 5. 2012 Russellovo rozlišení jména a popisu Označující fráze Primární a sekundární

Více

Kontrola zavedení postupů na principu HACCP v zařízeních školního stravování

Kontrola zavedení postupů na principu HACCP v zařízeních školního stravování Kontrola zavedení postupů na principu HACCP v zařízeních školního stravování MVDr. Milena Frühaufová Konzultační den HDM, SZÚ 17.3.2010 Rozdíl v pojetí národní a evropské legislativy Evropská legislativa

Více

STANOVISKO VĚDECKÉ RADY PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI

STANOVISKO VĚDECKÉ RADY PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI Příloha č. 1 k zápisu z 10. jednání Vědecké rady pro sociální práci konaného dne 19. května 2014 STANOVISKO VĚDECKÉ RADY PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI K PRACOVNÍM DOKUMENTŮM PRO TVORBU VĚCNÉHO ZÁMĚRU ZÁKONA O SOCIÁLNÍCH

Více

4.9.59. Seminář z chemie

4.9.59. Seminář z chemie 4.9.59. Seminář z chemie Seminář z chemie si mohou žáci zvolit ve třetím ročníku je koncipován jako dvouletý. Umožňuje žákům, kteří si jej zvolili, prohloubit základní pojmy z chemie, systematizovat poznatky

Více

Plánování ve stavební firmě

Plánování ve stavební firmě Co je to podnikatelský plán? Podnikatelský plán je dokument, který popisuje podnik (ideu pro stávající nebo začínající) a způsob, jak dosáhne ziskovosti Plán by měl zahrnovat: všechny náklady a marketingový

Více

MAPA RIZIK ZABRAŇUJÍCÍCH V PŘÍSTUPU K INFORMACÍM města Lanškroun

MAPA RIZIK ZABRAŇUJÍCÍCH V PŘÍSTUPU K INFORMACÍM města Lanškroun MAPA RIZIK ZABRAŇUJÍCÍCH V PŘÍSTUPU K INFORMACÍM města Lanškroun Zpracovala: Kristýna Andrlová Oživení, o. s., duben 2012 Obsah Hlavní zjištění...2 Hlavní doporučení...2 Metodika tvorby mapy rizik...3

Více

Rozhodovací procesy 11

Rozhodovací procesy 11 Rozhodovací procesy 11 Management rizik Příprava předmětu byla podpořena projektem OPPA č. CZ.2.17/3.1.00/33253 XI rozhodování 1 Management rizik Cíl přednášky 11: a přístup k řízení rizik : Ohrožení,

Více

CHARAKTERISTIKA PŘEDMĚTU FYZIKA ( čtyřleté studium a vyšší stupeň osmiletého gymnázia)

CHARAKTERISTIKA PŘEDMĚTU FYZIKA ( čtyřleté studium a vyšší stupeň osmiletého gymnázia) CHARAKTERISTIKA PŘEDMĚTU FYZIKA ( čtyřleté studium a vyšší stupeň osmiletého gymnázia) 1. Obsahové vymezení předmětu v předmětu fyzika se realizuje obsah vzdělávacího oboru Fyzika ze vzdělávací oblasti

Více

Obsah. ÚVOD 1 Poděkování 3

Obsah. ÚVOD 1 Poděkování 3 ÚVOD 1 Poděkování 3 Kapitola 1 CO JE TO PROCES? 5 Co všechno musíme vědět o procesním řízení, abychom ho mohli zavést 6 Různá důležitost procesů 13 Strategické plánování 16 Provedení strategické analýzy

Více

Věc: Stížnost na rozpor mezi českou a evropskou technickou normou dopis č.3. Vážený pane inženýre,

Věc: Stížnost na rozpor mezi českou a evropskou technickou normou dopis č.3. Vážený pane inženýre, Ing. Milan Holeček Předseda úřadu Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a statní zkušebnictví Gorazdova 24 P.O. Box 49 128 01 Praha 2 V Praze dne 3.února 2012 Věc: Stížnost na rozpor mezi českou

Více

Logický důsledek. Petr Kuchyňka (7765@mail.muni.cz)

Logický důsledek. Petr Kuchyňka (7765@mail.muni.cz) Logický důsledek Petr Kuchyňka (7765@mail.muni.cz) Úvod P 1 Logický důsledek je hlavním předmětem zájmu logiky. Je to relace mezi premisami a závěry logicky platných úsudků: v logicky platném úsudku závěr

Více

E L O G O S ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2006 ISSN 1211-0442

E L O G O S ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2006 ISSN 1211-0442 E L O G O S ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2006 ISSN 1211-0442 Existují morální zákony á priori, nebo jsou pouze vyjádřením soudobých názorů ve společnosti? Ondřej Bečev 1) Vysvětlivky K použitým písmům

Více

Fáze a techniky marketingového výzkumu

Fáze a techniky marketingového výzkumu VY_32_INOVACE_MAR_91 Fáze a techniky marketingového výzkumu Ing. Dagmar Novotná Obchodní akademie, Lysá nad Labem, Komenského 1534 Dostupné z www.oalysa.cz. Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR. Období

Více

a) vnímání = proces, kterým zachycujeme to, co v daném okamžiku působí na naše smysly

a) vnímání = proces, kterým zachycujeme to, co v daném okamžiku působí na naše smysly Otázka: Psychické procesy Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): mirka 1)Poznávací procesy a) vnímání = proces, kterým zachycujeme to, co v daném okamžiku působí na naše smysly - podnět-> počitek->

Více

Řízení rizik v SŽDC, s.o. a posuzování bezpečnosti podle NK ES č. 352/2009

Řízení rizik v SŽDC, s.o. a posuzování bezpečnosti podle NK ES č. 352/2009 Řízení rizik v SŽDC, s.o. a posuzování bezpečnosti podle NK ES č. 352/2009 Ing. Miroslav Šídlo, Ing. Josef Černý Ing. Vladimír Novák, Praha 4.11.2014 část I. Proces řízení rizik, nejpoužívanější metody,

Více

10. Předpovídání - aplikace regresní úlohy

10. Předpovídání - aplikace regresní úlohy 10. Předpovídání - aplikace regresní úlohy Regresní úloha (analýza) je označení pro statistickou metodu, pomocí nichž odhadujeme hodnotu náhodné veličiny (tzv. závislé proměnné, cílové proměnné, regresandu

Více

Zákony hromadění chyb.

Zákony hromadění chyb. Zákony hromadění chyb. Zákon hromadění skutečných chyb. Zákon hromadění středních chyb. Tomáš Bayer bayertom@natur.cuni.cz Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Katedra aplikované geoinformatiky

Více

MANUÁL K DIDAKTICKÉMU TESTU Z MATEMATIKY PŘIJÍMAČKY MSK 2011

MANUÁL K DIDAKTICKÉMU TESTU Z MATEMATIKY PŘIJÍMAČKY MSK 2011 MANUÁL K DIDAKTICKÉMU TESTU Z MATEMATIKY PŘIJÍMAČKY MSK 2011 Didaktickým testem z matematiky budou ověřovány matematické dovednosti, které nepřesahují rámec dřívějších osnov ZŠ a jsou definované v Rámcovém

Více

Skutečnost světa Práce v informačním poli jako umění

Skutečnost světa Práce v informačním poli jako umění Skutečnost světa Práce v informačním poli jako umění In-formace pojem informace, z lat. dávat tvar KDO pozoruje, kdo je to POZOROVATEL vědomá mysl, duše, (ztotoţnění se s já) DÁVAT TVAR = vytvořit asociaci,

Více

Vzdělávací obsah předmětu matematika a její aplikace je rozdělen na čtyři tématické okruhy:

Vzdělávací obsah předmětu matematika a její aplikace je rozdělen na čtyři tématické okruhy: 4.2. Vzdělávací oblast: Matematika a její aplikace Vzdělávací obor: Matematika a její aplikace Charakteristika předmětu Matematika 1. Obsahové vymezení vyučovacího předmětu Vzdělávací oblast matematika

Více

Normální (Gaussovo) rozdělení

Normální (Gaussovo) rozdělení Normální (Gaussovo) rozdělení Normální (Gaussovo) rozdělení popisuje vlastnosti náhodné spojité veličiny, která vzniká složením různých náhodných vlivů, které jsou navzájem nezávislé, kterých je velký

Více

Specializace Kognitivní informatika

Specializace Kognitivní informatika Specializace Kognitivní informatika Otevřené dveře specializace Kognitivní informatika, 10.5.2007 V rámci projektu, financovaného Evropským sociálním fondem pod č. 3206 Multi- a transdisciplinární obor

Více

METODICKÉ LISTY PRO KOMBINOVANÉ STUDIUM PŘEDMĚTU ZÁKLADNÍ OTÁZKY DEMOKRACIE

METODICKÉ LISTY PRO KOMBINOVANÉ STUDIUM PŘEDMĚTU ZÁKLADNÍ OTÁZKY DEMOKRACIE METODICKÉ LISTY PRO KOMBINOVANÉ STUDIUM PŘEDMĚTU ZÁKLADNÍ OTÁZKY DEMOKRACIE Cílem předmětu je seznámit studenty s pojmem demokracie. V průběhu kurzu bude sledován obsahový vývoj pojmu demokracie. Posluchačům

Více

Testování hypotéz a měření asociace mezi proměnnými

Testování hypotéz a měření asociace mezi proměnnými Testování hypotéz a měření asociace mezi proměnnými Testování hypotéz Nulová a alternativní hypotéza většina statistických analýz zahrnuje různá porovnání, hledání vztahů, efektů Tvrzení, že efekt je nulový,

Více

Itálie Dotazník pro učitele VŠ připravující budoucí učitele cizích jazyků Zpracování údajů

Itálie Dotazník pro učitele VŠ připravující budoucí učitele cizích jazyků Zpracování údajů Itálie Dotazník pro učitele VŠ připravující budoucí učitele cizích jazyků Zpracování údajů O Vás 1. Dotazník vyplnilo sedm vysokoškolských pedagogů připravujících budoucí učitele cizích jazyků. 2. Šest

Více

Základní škola a Mateřská škola Třemešná 793 82 Třemešná 341 tel: 554 652 218 IČ: 00852538

Základní škola a Mateřská škola Třemešná 793 82 Třemešná 341 tel: 554 652 218 IČ: 00852538 Jazyk a jazyková komunikace Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura má komplexní charakter a pro přehlednost je rozdělen do tří složek: Komunikační

Více

ZÁKLADNÍ TYPY ROZHODOVACÍH PROBLÉMŮ

ZÁKLADNÍ TYPY ROZHODOVACÍH PROBLÉMŮ ZÁKLADNÍ TYPY ROZHODOVACÍH PROBLÉMŮ ZPRACOVALA ING. RENATA SKÝPALOVÁ CZ.1.07/1.1.00/14.0143 OSNOVA HODINY Dobře a špatně strukturované problémy Rozhodovací procesy za jistoty, rizika a nejistoty Přehled

Více

Statistika. Regresní a korelační analýza Úvod do problému. Roman Biskup

Statistika. Regresní a korelační analýza Úvod do problému. Roman Biskup Statistika Regresní a korelační analýza Úvod do problému Roman Biskup Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Ekonomická fakulta (Zemědělská fakulta) Katedra aplikované matematiky a informatiky 2008/2009

Více

Cvičení z matematiky jednoletý volitelný předmět

Cvičení z matematiky jednoletý volitelný předmět Název předmětu: Zařazení v učebním plánu: Cvičení z matematiky O8A, C4A, jednoletý volitelný předmět Cíle předmětu Obsah předmětu je zaměřen na přípravu studentů gymnázia na společnou část maturitní zkoušky

Více

Jak kriticky myslet? Kamil Gregor @kamilgregor

Jak kriticky myslet? Kamil Gregor @kamilgregor Jak kriticky myslet? Kamil Gregor @kamilgregor Inspirace Petr Ludwig Zlin.barcamp.cz Dva díly Jak se to nemá dělat (tinyurl.com/gregor-plzen) Jak se to má dělat 2 min Jak na to? Tvrzení Základem je správná

Více

Management. Rozhodování. Ing. Vlastimil Vala, CSc. Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky

Management. Rozhodování. Ing. Vlastimil Vala, CSc. Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky Management Rozhodování Ing. Vlastimil Vala, CSc. Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky Vytvořeno s podporou projektu Průřezová inovace studijních programů Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU

Více

24.11.2009 Václav Jirchář, ZTGB

24.11.2009 Václav Jirchář, ZTGB 24.11.2009 Václav Jirchář, ZTGB Síťová analýza 50.let V souvislosti s potřebou urychlit vývoj a výrobu raket POLARIS v USA při závodech ve zbrojení za studené války se SSSR V roce 1958 se díky aplikaci

Více

Projektově orientované studium Základní principy a filozofie PBL Co a co není PBL Co je to projekt. CIIV červenec 2013 odpovědný manažer: Petr Hynek

Projektově orientované studium Základní principy a filozofie PBL Co a co není PBL Co je to projekt. CIIV červenec 2013 odpovědný manažer: Petr Hynek Základní principy a filozofie PBL Co a co není PBL Co je to projekt Projektově orientované studium není nic nového Po celou historii je stále a znova voláno po praktické výuce Fantazie je důležitější než

Více

Pojmové mapy ve výuce fyziky

Pojmové mapy ve výuce fyziky Pojmové mapy ve výuce fyziky Renata Holubová Přírodovědecká fakulta UP Olomouc, e-mail: renata.holubova@upol.cz Úvod Rámcové vzdělávací programy mají pomoci dosáhnout u žáků přírodovědné gramotnosti. Tento

Více

Zásady zpracování vědecké práce

Zásady zpracování vědecké práce Zásady zpracování vědecké práce Kontakt: Doc. Hana Čížková Katedra biologických disciplín ZF JU Na Zlaté stoce 10, 1. patro č. 203 hcizkova@zf.jcu.cz Pro 2. ročník BOZO, PÚPN, LS 2011 1. Úvod 1.1 Co je

Více

II. MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE

II. MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE II. MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE Charakteristika vzdělávací oblasti Tato oblast je v našem vzdělávání zastoupena jedním předmětem matematikou, od 1. do 9. ročníku. Podle vývoje dětské psychiky a zejména

Více

Statistické metody uţívané při ověřování platnosti hypotéz

Statistické metody uţívané při ověřování platnosti hypotéz Statistické metody uţívané při ověřování platnosti hypotéz Hypotéza Domněnka, předpoklad Nejčastěji o rozdělení, středních hodnotách, závislostech, Hypotézy ve vědeckém výzkumu pracovní, věcné hypotézy

Více

Manažerská ekonomika KM IT

Manažerská ekonomika KM IT KVANTITATIVNÍ METODY INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE (zkouška č. 3) Cíl předmětu Získat základní znalosti v oblasti práce s ekonomickými ukazateli a daty, osvojit si znalosti finanční a pojistné matematiky, zvládnout

Více

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU Projekt MOTIVALUE Jméno: Třida: Pokyny Prosím vyplňte vaše celé jméno. Vaše jméno bude vytištěno na informačním listu s výsledky. U každé ze 44 otázek vyberte a nebo

Více

Úvod do matematiky. Mgr. Radek Horenský, Ph.D. Důkazy

Úvod do matematiky. Mgr. Radek Horenský, Ph.D. Důkazy Úvod do matematiky Mgr. Radek Horenský, Ph.D. Důkazy Matematika a matematické chápání jako takové je založeno na logické výstavbě. Základními stavebními prvky jsou definice, věty a důkazy. Definice zavádějí

Více

STATISTIKA jako vědní obor

STATISTIKA jako vědní obor STATISTIKA jako vědní obor Cílem statistického zpracování dat je podání informace o vlastnostech a zákonitostech hromadných jevů. Statistika se zabývá popisem hromadných jevů - deskriptivní, popisná statistika

Více

1. Obsahová stránka práce

1. Obsahová stránka práce Mgr. Vlastimil Merta: Valná hromada u společnosti s ručením omezeným a úprava související problematiky ve společenských smlouvách (posudek oponenta rigorozní práce) Valná hromada je klíčových orgánem společnosti

Více

S T R A T E G I C K Ý M A N A G E M E N T

S T R A T E G I C K Ý M A N A G E M E N T S T R A T E G I C K Ý M A N A G E M E N T 3 LS, akad.rok 2014/2015 Strategický management - VŽ 1 Proces strategického managementu LS, akad.rok 2014/2015 Strategický management - VŽ 2 Strategický management

Více

Rozhodovací procesy 6

Rozhodovací procesy 6 Rozhodovací procesy 6 a tvorba variant Příprava předmětu byla podpořena projektem OPPA č. CZ.2.17/3.1.00/33253 VI rozhodování 1 Rozhodovací procesy Cíl přednášky 6: Povaha kritérií řešení Elementární vědecké

Více

4.9.70. Logika a studijní předpoklady

4.9.70. Logika a studijní předpoklady 4.9.70. Logika a studijní předpoklady Seminář je jednoletý, je určen pro studenty posledního ročníku čtyřletého studia, osmiletého studia a sportovní přípravy. Cílem přípravy je orientace ve formální logice,

Více

Problematika neúspěšných ukončení vysokoškolského studia (drop-outs) v českém kontextu

Problematika neúspěšných ukončení vysokoškolského studia (drop-outs) v českém kontextu Problematika neúspěšných ukončení vysokoškolského studia (drop-outs) v českém kontextu Jan Hraba, Vladimír Hulík (MŠMT, oddělení analytické) Klára Hulíková Tesárková (PřF UK, katedra demografie a geodemografie)

Více

Jak si stanovit osobní vizi

Jak si stanovit osobní vizi Action Academy Jak si stanovit osobní vizi ebook Blanka 2014 Jak si stanovit osobní vizi Osobní vize je jasná, konkrétní, působivá a aktivující představa budoucího stavu dosažených výsledků, postavení

Více

Jóga. sex. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Jóga. sex. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Jóga sex a 1 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Jóga a sex Sexuální síla z pohledu jogína cesta od rozkoše k duchovnímu štěstí Elisabeth Haichová Přeložil Jan Menděl 3 Jóga a sex Elisabeth

Více

Magnetismus 6-8. Authors: Kristína Žoldošová. years. Vědní oblast: Člověk a příroda / Fyzika

Magnetismus 6-8. Authors: Kristína Žoldošová. years. Vědní oblast: Člověk a příroda / Fyzika 6-8 years Vědní oblast: Člověk a příroda / Fyzika Cílové koncepty: magnetické vlastnosti různých materiálů, intenzita magnetického pole Věkové zaměření žáků:: 6-8 letí žáci Délka trvání aktivity: 3x45

Více

SOUHRNNÝ PŘEHLED nově vytvořených / inovovaných materiálů v sadě

SOUHRNNÝ PŘEHLED nově vytvořených / inovovaných materiálů v sadě SOUHRNNÝ PŘEHLED nově vytvořených / inovovaných materiálů v sadě Název projektu Zlepšení podmínek vzdělávání SZŠ Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0358 Název školy Střední zdravotnická škola, Turnov, 28.

Více

Testování hypotéz. Analýza dat z dotazníkových šetření. Kuranova Pavlina

Testování hypotéz. Analýza dat z dotazníkových šetření. Kuranova Pavlina Testování hypotéz Analýza dat z dotazníkových šetření Kuranova Pavlina Statistická hypotéza Možné cíle výzkumu Srovnání účinnosti různých metod Srovnání výsledků různých skupin Tzn. prokázání rozdílů mezi

Více

Matematika-průřezová témata 6. ročník

Matematika-průřezová témata 6. ročník Matematika-průřezová témata 6. ročník OSV 1: OSV 2 žák umí správně zapsat desetinnou čárku, orientuje se na číselné ose celých čísel, dovede rozpoznat základní geometrické tvary a tělesa, žák správně používá

Více

HR controlling. Ing. Jan Duba HRDA 26.9.2014

HR controlling. Ing. Jan Duba HRDA 26.9.2014 HR controlling Ing. Jan Duba HRDA 26.9.2014 Anotace Zkušenosti s nastavováním systému měření výkonu pracovních skupin a jednotlivců Jak zavést živý controlling pro řízení firmy? Anotace Interim HR manažer

Více

Úvod 11 I. VÝZNAM PSYCHOLOGIE VE VZDĚLÁVÁNÍ, SOUVISLOST SE VZDĚLÁVACÍMI TEORIEMI A CÍLI

Úvod 11 I. VÝZNAM PSYCHOLOGIE VE VZDĚLÁVÁNÍ, SOUVISLOST SE VZDĚLÁVACÍMI TEORIEMI A CÍLI OBSAH Úvod 11 I. VÝZNAM PSYCHOLOGIE VE VZDĚLÁVÁNÍ, SOUVISLOST SE VZDĚLÁVACÍMI TEORIEMI A CÍLI 1. Psychologie, její role a význam v procesu vzdělávání 16 1.1 Současné pojetí psychologie ve vzdělávání 16

Více

Aplikační úrovně GRI 2000-2006 GRI. Verze 3.0

Aplikační úrovně GRI 2000-2006 GRI. Verze 3.0 Verze 3.0 Stručný přehled Tvůrci zprávy o udržitelném rozvoji by měli uvést, do jaké míry se při své práci řídili principy Reportingového rámce GRI. Tento údaj je vyjádřen systémem tzv. Aplikačních úrovní.

Více

Výrok je každá oznamovací věta (sdělení), u níž dává smysl, když uvažujeme, zda je buď pravdivá, nebo nepravdivá.

Výrok je každá oznamovací věta (sdělení), u níž dává smysl, když uvažujeme, zda je buď pravdivá, nebo nepravdivá. Výroková logika I Výroková logika se zabývá výroky. (Kdo by to byl řekl. :-)) Výrok je každá oznamovací věta (sdělení), u níž dává smysl, když uvažujeme, zda je buď pravdivá, nebo nepravdivá. U výroku

Více