Kolektivní investování v ČR

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu firem a institucí Kolektivní investování v ČR (Historie, současnost a předpokládaný vývoj) Bakalářská práce Autor: Jiří Rožek Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Ing. Helena Cetlová Praha Duben, 2009

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne Jiří Rožek 2

3 Poděkování: Rád bych na tomto místě poděkoval své vedoucí práce Ing. Heleně Cetlové za její vstřícnost, ochotu a čas, který mi věnovala při konzultacích, týkajících se mé bakalářské práce. 3

4 Anotace Cílem bakalářské práce Kolektivní investování v ČR, historie, současnost a předpokládaný vývoj je analyzovat historický vývoj, současný stav kolektivního investování na našem území a na základě těchto analýz odhadnout také jeho budoucí vývoj. První kapitola popisuje legislativní vymezení pojmu kolektivní investování, tedy jeho teorii. Druhá kapitola se věnuje historickému vývoji, na kterou navazuje kapitola třetí, zabývající se analýzou současného stavu produktů kolektivního investování na našem trhu. Čtvrtá kapitola je praktickou ukázkou modelového portfolia osoby investující do nástrojů kapitálového trhu prostřednictvím kolektivních investic. Potencionální a budoucí trendy v této oblasti analyzuje kapitola pátá. Annotation The point of my bachelors thesis, named Collective investement in Czech Republic, History, present and Future Trends, is to analyze historical evolution, actual situation of collective investement in our country and to estimate the future based on this analyses. The first chapter describes legislative area limit for collective investement, quasi a theory. The second chapter attend to a historical evolution, whereupon connects the third chapter, conversants of actual analysis of colllective investement products in our market. The fourth chapter is a practical demonstration of a model porfolios any person, who invests to the instruments of capital markets by means of collective capital items. The potential and future trends in this area is analyzed in the fifth chapter. 4

5 Obsah 1. Legislativní rámec kolektivního investování v ČR a jeho základní pojmy Pojem kolektivní investování Finanční trh Dělení a funkce finančního trhu Trh cenných papírů kolektivního investování Výhody kolektivního investování Nevýhody kolektivního investování Právní úprava kolektivního investování a jeho subjekty Podílový fond Investiční fond Investiční společnost Standardní fond kolektivního investování Speciální fond kolektivního investování Dohled a regulace nad trhem kolektivního investování Česká národní banka Depozitář Dosavadní vývoj kolektivního investování v ČR Kupónová privatizace Vznik holdingů a zánik privatizačních fondů Vývoj fondů a vznik Komise pro cenné papíry Současný stav trhu kolektivního investování v ČR a jeho analýza Typy fondů kolektivního investování na současném trhu Fondy peněžního trhu Dluhopisové fondy Akciové fondy Smíšené fondy (balancované) Fondy fondů Zajištěné fondy (garantované) Současný stav na českém trhu Nejsilnější trio kolektivního investování na českém trhu Faktory pro výběr obchodníka s CP Rozložení majetku ve fondech v dnešní době Příklad modelové investice Odhad budoucího vývoje kolektivního investování v ČR Nemovitostní realitní fondy Fondy životního cyklu Hedge fondy Seznam tabulek Seznam obrázků Seznam příloh Seznam použité literatury Zákony Monografie Elektronické zdroje Přílohy

6 Úvod Přeměna úspor v investice je nesmírně důležitá pro efektivitu a růst celého ekonomického systému. V ekonomice vždy existují subjekty disponující přebytkem peněžních prostředků (mající úspory) a subjekty, které pro své investiční záměry potřebují dodatečný kapitál. Subjekty vlastnící úspory by je rádi rozmnožily, ale ne vždy samy mají dostatek investičních příležitostí. Naopak subjekty, které by si chtěly prostředky vypůjčit, by musely najít věřitele ochotného půjčit jim požadovanou sumu, což není vůbec lehké. Tuto situaci na trhu nesmírně usnadňují finanční zprostředkovatelé, kteří shromažďují úspory od veřejnosti a za ty pak dále nakupují finanční instrumenty subjektů, které je mohou dále rozmnožit. Fondy kolektivního investování patří mezi významné zprostředkovatele na finančních trzích, které umožňují drobným střadatelům zhodnocovat úspory na principu rozložení rizika. Kolektivní investování je v současnosti jednou z nejrychleji rostoucích oblastí na finančních trzích. Ve Spojených státech amerických a v západních zemích Evropské unie tvoří prostředky investované do fondů kolektivního investování značnou část úspor domácností. To je způsobeno tím, že v těchto zemích po dlouhou dobu efektivně fungují kapitálové trhy a investování obecně zde má delší tradici. Obyvatelé jsou zvyklí starat se o své úspory a nenechat je znehodnocovat na bankovních účtech. Konstrukce penzijních systémů také přispívá k tomu, aby každý aktivně vyhledával i jiné příležitosti k zajištění se na stáří. Oproti tomu v České republice dlouho převažovala tradice pouhého střádání úspor místo jejich zhodnocování. Tato situace byla pozůstatkem doby před rokem 1989 a rovněž byla také způsobena nedůvěrou v kapitálové trhy a kolektivní investování, která vznikla v 90. letech během kupónové privatizace. Nicméně časy se pomalu mění k lepšímu. V souvislosti se stárnutím populace a neustále diskutovanou penzijní reformou, si Češi pomalu začínají uvědomovat nutnost zhodnocování svých peněžních prostředků a zdá se, že fondy kolektivního investování opět nacházejí své příznivce mezi širokou veřejností. Důkazem je permanentní nárůst aktiv investovaných prostřednictvím fondů v posledních letech a vznik nových typů fondů dříve rozšířených pouze v zahraničí. Cílem práce je proto analyzovat, porovnat a vyhodnotit kolektivní investování v České republice a zároveň odhadnout budoucí vývoj v této oblasti. 6

7 1. Legislativní rámec kolektivního investování v ČR a jeho základní pojmy Legislativa v oblasti kolektivního investování je odborným tématickým celkem, který by vystačil minimálně na jednu obsáhlejší analýzu. Takovouto studii a pozorování zákonných aspektů a norem je přenecháno odborníkům z právnických kruhů a fakult. Avšak pro další pokračování této práce nelze opomenout legislativní vymezení kolektivního investování a příbuzných právních náležitostí, které velmi úzce souvisí s fenoménem finančního a peněžního trhu jako celku takového, alespoň v základním vymezení pojmů, jenž postačí pro pochopení následujících souvislostí a kapitol této práce. Nezbytností je také přiblížit význam kolektivního investování, počínaje jeho smyslem, základním principem a samotnými výhodami či nevýhodami konče. Ačkoliv někteří mohou namítnout, že takováto základní analýza pojmu kolektivního investování je zbytečná, nelze zapomenout na známý fakt, že bez teorie není praxe. 1.1 Pojem kolektivní investování Každému člověku, který má přebytek peněz ať již z důvodu jeho nadměrných příjmů nad výdaji, tedy nespotřebovanými penězi, či má v úmyslech šetřit a pravidelně spořit, vyhovuje jiný způsob nakládání s těmito finančními prostředky. Většina lidí dává přednost úložkám v peněžních ústavech, kde se spokojí se základním zhodnocením takovýchto úspor, tedy úrokem 1 plynoucím z těchto vkladů 2. Některým toto minimální a nízké zhodnocení v podobě úroku z vkladu zcela vyhovuje, neboť mají dobrý pocit již ze zmíněného zhodnocení, ke kterému se přidává následně pocit bezpečného uložení 1) Úrok je cena za používání cizího kapitálu, placená dlužníkem věřiteli, která je vyplácena pravidelně. 2) Tyto volné finanční prostředky lze ponechat jako vklad na běžném či spořicím účtu, kde jsou kdykoliv likvidní, tzn., že s nimi lze disponovat ihned, nebo je lze případně časově zafixovat, což znamená zřídit terminovaný vklad. Úrokové sazby pro kreditní (plusové) zůstatky na běžném účtu se v dnešní době pohybují v bankách od 0,10% p.a. do max. 3,5% p.a. Nutno dodat, že se jedná o vklady v maximální výši přibližně do jednoho miliónu Kč. U termínovaných vkladů záleží na době časové fixace a výši částky, úroky se však pohybují kolem hodnot od 1% p.a. a mohou se vyšplhat až k cca 4% p.a. 7

8 před riziky, jakými jsou např. ztráta, odcizení či nenávratné poškození a znehodnocení bankovek a mincí. Další neopomenutelnou výhodou v situaci, kdy se může peněžní ústav ocitnout v situaci blízké krachu a tím plynoucí následné insolventnosti 3. V tomto okamžiku chrání vkladatele zákon o bankách 4. Některým movitějším lidem zase vyhovuje možnost investice, a následnému výnosnému a bezpečnému zhodnocení, případně v kritických obdobích pro finanční trhy alespoň uchování hodnoty, v uměleckých sbírkách či nemovitostech. Jsou však tací, kterým vyhovuje nakládání s volnými peněžními prostředky spojené s rizikem. Takovéto riziko má možnost podstoupit každý z nás, tedy každý může začít investovat a vlastnit různé druhy investic 5. Jelikož ne všichni jsme odborníky ve světě investování, a tím pádem nechceme spoléhat pouze na vlastní uvážení do jakých cenných papírů 6 investovat, tak se nabízí možnost využití služeb speciálních finančních institucí, tj. subjektů kolektivního investování. Společným rysem všech subjektů kolektivního investování je shromažďovat finanční prostředky od investorů a ty pak co nejlépe zhodnocovat operacemi na finančních trzích. A to jak v tuzemsku, tak v zahraničí. Vymezení pojmu kolektivního investování v zákoně se rozumí: Kolektivní investování je podnikání, jehož předmětem je shromažďování peněžních prostředků upisováním akcií investičního fondu nebo vydáváním podílových listů podílového fondu, investují na principu rozložení rizika a další obhospodařování tohoto majetku. 7, 8 3) Insolventností se rozumí platební neschopnost, potažmo neschopnost, kdy dlužník není schopen dostát závazkům věřiteli. 4) V možnostech bankovní regulace a dohledu v tržních podmínkách není a nemůže být zabránit krachu každé banky. K zajištění, aby takovéto ukončení činnosti banky mělo minimální dopady především na drobné klienty bank, slouží Fond pojištění vkladů, jehož činnost je upravena zákonem o bankách (zákon č. 21/1992 Sb.). Více na a 5) Investice je ekonomická aktivita spočívající v současném uložení finančních prostředků nebo koupi něčeho a očekávání budoucího zisku. 6) Cenný papír představuje právní nárok majitele vůči tomu, kdo je v něm zavázán. Cenné papíry mohou být vydávány v listinné nebo zaknihované (dematerializované) podobě. Příkladem jsou akcie, obligace, vládní pokladniční poukázky, komerční papíry, směnky, podílové listy atd. 7) 2 zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování ) ÚPLNÉ ZNĚNÍ, šéfredaktor Ladislav Burdek, nakladatelství Sagit, a.s., ISBN

9 1.2 Finanční trh Finanční trh je systém institucí a instrumentů, zabezpečující pohyb peněz a kapitálu (nabízeného ve formě cenných papírů) ve všech jeho formách mezi různými ekonomickými subjekty. Tržní mechanismus je současným principiálním základem v ekonomikách vyspělých zemí. Na trhu se střetává nabídka a poptávka, kde poptávka na trhu má celkem 3 kritéria, a těmi jsou bezpečnost, likvidita a výnosnost pořizovaného kapitálu. Trh můžeme následně dělit podle typu finančních transakcí na něm probíhajících a podle délky splatnosti jednotlivých nástrojů Dělení a funkce finančního trhu Dělení finančního trhu: Peněžní trh je místem, kde se nabídka a poptávka střetává po penězích. Tedy jsou zde nabízeny a půjčovány finanční prostředky s krátkými splatnostmi do jednoho roku. Jednou z hlavních funkcí tohoto trhu je financování provozního kapitálu podniků a poskytování krátkodobých peněžních půjček. Tento trh je zpravidla mnohem likvidnější, právě z důvodu krátkodobé splatnosti zobchodovaných závazků, které mají obvykle splatnost do jednoho roku. Mimo velkou likviditu jsou význačné svojí nízkou výnosností, která je samozřejmě spojena s nízkým rizikem. Kapitálové trhy jsou určeny pro obchody s dluhopisy, akciemi a jejich deriváty. Jedná se o transakce se střednědobou a dlouhodobou splatností. Bývá označován za trh s cennými papíry, právě díky obchodům s akciemi a dluhopisy a jeho účastníky, jimiž jsou fyzické i právnické osoby a vlády jednotlivých zemí. Je považován za rizikovější než trh peněžní. 9) MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 1. vyd. Praha: Ekopress s.r.o., s. ISBN: a KRABEC, Jaroslav. Finanční trhy. 3. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., s., ISBN:

10 Na devizovém trhu je směňována a obchodována domácí měna za měny zahraniční. Na tomto trhu obchodují zejména komerční banky a někdy i centrální banky. Někdy bývá tento trh přiřazen k trhu peněžnímu. Dnešní pojmenování využívá hojně slova FOREX, které značí anglickou zkratku pro foreign exchange. Existují také komoditní a realitní trhy, kde se obchoduje s různými surovinami, zemědělskými produkty a nemovitostmi. Jsou označovány také např. jako trhy drahých kovů, kde se obchoduje zejména se zlatem a platinou ale lze zde najít i obchody s dalšími kovy jako např. stříbrem či paladiem. Funkce finančního trhu: Oceňovací funkce: uzavřením jednotlivých obchodů, tedy vytvářením neustálé nabídky a poptávky po jednotlivých finančních aktivech, přispívá k udržení rovnováhy v tržním ocenění těchto aktiv. Důležitý je však také vznik likvidity, bez které by tržní ocenění nemohlo být vytvořeno. Transformační funkce: pokud na trh plynou peněžní prostředky, které jsou sem ukládány za účelem investování, přemění se tedy tyto úspory na finanční investice, což je transformace z pohledu původních vlastníků. Funkce časové transformace: přelévání peněz z krátkodobých do střednědobých či dlouhodobých investičních nástrojů. Funkce ochrany proti rizikům: dochází k využití různých nástrojů, které zajišťují proti ztrátám, respektive minimalizují ztrátu. Jsou označovány jako odvozené finanční instrumenty. S těmito deriváty zaměřenými na řízení finančních rizik, kde je předmětem obchodů redistribuce (sdílení) různých rizik, obchodují skoro výhradně finanční instituce, specializovaní obchodníci a velmi zkušení individuální investoři. Funkce politická: vláda může díky existenci finančních trhů prosazovat svojí fiskální politiku v hospodaření. Zároveň je zajišťována monetární politika národní banky. 10

11 Funkce zajištění bohatství: hotovost a další peněžní prostředky mohou být uchovatelem a zásobou bohatství ve smyslu kupní síly. Nezbytné pro samotný růst světové ekonomiky. 1.3 Trh cenných papírů kolektivního investování Drobný investor, který se rozhodne pro individuální finanční investování, bude v rámci českého (nebo i zahraničního) finančního trhu spíše investovat na regulovaných trzích než mimo ně. Regulovanými finančními trhy označujeme trhy, které podléhají dozoru ze strany dozorového úřadu 10. Aby byl investiční nástroj přijat k obchodování na takovém regulovaném trhu, musí emitent 11 splnit určité předem stanovené podmínky. Jedná se především o splnění podmínek stanovených v příslušných zákonech a požadavků, které stanovil organizátor regulovaného trhu a které směřují k jedinému cíli k zajištění bezproblémového obchodování. Obrázek 1: Základní rozdělení finančního trhu 12 10) v domácích podmínkách je jím Česká národní banka 11) tj. společnost, která vydává cenný papír 12) REJNUŠ, Oldřich. Teorie a praxe obchodování s cennými papíry. Computer Press, s. ISBN

12 Při dělení finančního trhu nebyla charakteristika trhu cenných papírů zmíněna, přesto je však jeho existence nezpochybnitelná, jelikož již byly jmenovány některé druhy cenných papírů, s kterými se obchoduje do značné míry. Vymezení a charakteristiku trhu cenných papírů názorně ukazuje obrázek na předchozí stránce. Existuje mnoho důvodů k investování volných peněžních prostředků. Může jimi být potřeba zajistit se na stáří, touha pořídit si vysněné bydlení, snaha dopřát dětem kvalitní vzdělání nebo pouze ochránit své úspory před inflací. Ať už jsou tyto důvody jakékoli, stojí před každým investorem rozhodování, do jakých investičních instrumentů své peníze vloží. Cenné papíry kolektivního investování jsou jednou z možností. Pojďme se tedy podívat jaké klady, resp. zápory toto rozhodnutí přináší Výhody kolektivního investování 13 Investovat prostřednictvím institucí kolektivního investování přináší oproti přímému investování některé zásadní výhody, mezi které patří především: Diversifikace rizika portfolio fondu se skládá z velkého množství různých (nejlépe na sobě nezávislých) investičních nástrojů. V případě, že hodnota jednoho investičního nástroje klesá, se tato ztráta v celkovém objemu projeví pouze minimálně. Takový rozklad rizika by nebyl možný v případě investora, který by investoval individuálně do menšího počtu investičních nástrojů. Při poklesu ceny by jeho ztráta byla podstatně výraznější. Profesionální správa narozdíl od individuálního investora jsou manažeři fondů zkušení odborníci a ke svým rozhodnutím mají k dispozici systémy, které jim umožňují kvalitně a efektivně provádět konkrétní investiční rozhodnutí na základě situace na trhu. Vysoká likvidita v případě potřeby může investor velmi rychle přeměnit cenné papíry kolektivního investování na hotovost. To platí zejména pro otevřené fondy, kde bývá povinnost zpětného odkupu stanovena legislativně. V případě uzavřených fondů má ovšem investor možnost prodat cenné papíry kolektivního investování na sekundárních trzích a tím si také zajistit potřebnou likviditu. 13) TŮMOVÁ, Eva. Diplomová práce na téma Kolektivní investování v České republice a perspektivy jeho dalšího rozvoje. Brno Masarykova univerzita. 12

13 Úspory z rozsahu díky velikosti svých příkazů k nákupu či prodeji dosahují instituce kolektivního investování výrazně nižších transakčních nákladů, kterými jsou poplatky placené zprostředkovatelům (makléřským firmám). Státní dozor kolektivní investování podléhá ve všech zemích zvláštnímu dozoru a kontrole. Instituce kolektivního investování vykonávají svoji činnost na základě licence a v souladu se zákony, což snižuje pravděpodobnost nekalých praktik. Velký výběr investičních možností investor si může vybrat typ fondu, který mu vyhovuje svým investičním zaměřením, časovým horizontem a rizikem. Mezi další výhody můžeme zařadit snadnou dostupnost a přístup na obvykle těžko dostupné trhy i pro velmi malé investory nebo daňové výhody Nevýhody kolektivního investování 14 Kolektivní investování v sobě skrývá i určité nevýhody, kterými mohou být: Poplatky instituce kolektivního investování vytváří svůj zisk z poplatků přijatých od investorů. V první řadě musí investor uhradit vstupní poplatek, který se odvíjí od předpokládané výnosnosti fondu. Dále se platí poplatek za správu a někdy také výstupní poplatek. Ztráta investiční volnosti investoři si sice mohou zvolit fond podle své preference, ale dále již nejsou schopni ovlivnit konkrétní skladbu portfolia ve fondu. Další nevýhody lze spatřovat v riziku investování do společnosti s nekalými úmysly nebo neprofesionálním managementem a rovněž v riziku znehodnocení investic, které obecně plyne z investování na finančním trhu. Nutno také dodat, že na rozdíl od vkladů v bankách, nejsou prostředky investované do fondů pojištěny. 1.4 Právní úprava kolektivního investování a jeho subjekty Ve světě se v důsledku vývoje kolektivního investování a jeho oblíbenosti vyvinulo 14) TŮMOVÁ, Eva. Diplomová práce na téma Kolektivní investování v České republice a perspektivy jeho dalšího rozvoje. Brno Masarykova univerzita. 13

14 mnoho fondů, které mají různé odlišnosti v charakteristice fondu. Proto každý stát upravuje vlastní legislativou činnost fondů, jejich formu a právní postavení. V České republice (dále ČR ) dospěla právní úprava, po problémech souvisejících s kupónovou privatizací v 90. letech, k harmonizaci s právem Evropské unie (dále EU ). Aktuálně je právní rámec vymezen zákonem č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, účinným dnem vstupu ČR do EU, tedy dnem 1. května Zákon již obsahuje evropské směrnice 15. Zákon rozlišuje tři druhy subjektů z hlediska právní formy: - Podílový fond - Investiční fond - Investiční společnost Podílový fond Jedná se o nejrozšířenější typ fondu. Jeho veškerá činnost je zajišťována investiční společností, která shromažďuje peněžní prostředky do podílového fondu tím, že vydává podílové listy 16. Podílníkům následně tento svěřený majetek obhospodařuje na jejich účet a zhodnocuje jej na finančním trhu. Pokud investuje fond úspěšně, roste hodnota investice, tedy i podílového listu. Pro vytvoření podílového fondu musí investiční společnost zažádat o povolení ČNB. Pro udělení tohoto povolení zkoumá ČNB, zdali investiční společnost splňuje zákonné podmínky a následně i právní předpoklady pro podílový fond. Musí také dojít na schválení statutu 17 a depozitáře. Dle označení, které 15) Směrnice Rady 85/611/EHS; 88/220/EHS; směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/26/ES; 2001/107/ES; 2001/108/ES. 16) Podílový list je cenný papír, který může mít libovolnou formu i podobu. 17) Každé investiční společnosti a investičnímu fondu ukládá zákon zveřejnit statut a zjednodušený statut. Statut fondu slouží k zajištění ochrany akcionářů a podílníků, kterým poskytuje dostatečné informace o investiční strategii fondu, o rozdělování výnosů a jiných skutečnostech a upozorňuje na rizika spojená s investováním do daného fondu. Tyto informace jsou pro investiční společnost závazné a změna statutu podléhá předchozímu schválení ČNB. Zjednodušený statut má poskytnout investorům všechny relevantní informace na nejvýše dvou stranách a jednodušší formou než jsou uvedeny v plném statutu. Zjednodušený statut musí být investorovi bezplatně nabídnut před podpisem smlouvy o nákupu akcií či podílových listů. TŮMOVÁ, Eva. Diplomová práce na téma Kolektivní investování v České republice a perspektivy jeho dalšího rozvoje. Brno Masarykova univerzita. 14

15 fond v názvu nese, rozpoznáváme otevřený nebo uzavřený podílový fond. Otevřený podílový fond: U otevřeného fondu musí investiční společnost pravidelně vyhlašovat tzv. cenu odkupu. Ta je vypočtena z hodnoty celkových investic provedených fondem připadajících na jeden podílový list. Za takto stanovenou cenu je pak společnost povinna na požádání odkoupit od podílníka jeho podílové listy. Vlastník podílových listů otevřeného podílového fondu má tedy právo kdykoli během existence otevřeného podílového fondu požádat o jejich odkup investiční společnost, která tento fond obhospodařuje, a tato investiční společnost je povinna této žádosti bez zbytečného odkladu, nejdéle však do 15 pracovních dnů od podání žádosti, a krom určitých výjimek 18, vyhovět. Investiční společnost odkoupí podílový list fondu za částku, která odpovídá aktuální hodnotě vyhlášené ke dni podání žádosti o odkup. Z důvodů ochrany práv a zájmů podílníků může investiční společnost pozastavit obchodování s listy, a to nejdéle až na 3 měsíce. Musí o tom však informovat ČNB. Uzavřený podílový fond: Tento fond se odlišuje od otevřeného hlavně tím, že investiční společnost nemá povinnost zpětného odkupu podílových listů od podílníků před uplynutím lhůty, na kterou byl založen 19. Možnost obchodování s listy se tak přesouvá na sekundární trh. Tímto se uzavřený podílový fond dá přirovnat k principu v investičním fondu. Nevýhodou u takovéhoto fondu může být právě z výše uvedeného důvodu nižší likvidita investice v kratším časovém horizontu, neboť závisí od nalezení jiného investora, který by měl zájem o příslušný podílový list. 18) Výjimku představuje odkup v případě speciálního fondu nemovitostí a v případě speciálního fondu kvalifikovaných investorů. 19) Horní hranice časové lhůty od založení je 10 let, poté fond vstupuje buď do likvidace, nebo je přeměněn na otevřený podílový fond. 15

16 1.4.2 Investiční fond Investiční fond je právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování a která má povolení České národní banky k činnosti investičního fondu. O povolení k činnosti investičního fondu mohou požádat pouze zakladatelé akciové společnosti, která dosud nevznikla. Tato společnost nesmí být založena na základě veřejné nabídky akcií. 20,21 Vzniká tak obchodní firma, jež nese označení Uzavřený investiční fond a která obhospodařuje svůj vlastní majetek svým jménem a na svůj účet. Pokud investor vstupuje do tohoto fondu, stává se pouze akcionářem. Vydaný počet akcií se obchoduje na sekundárním trhu na základě poptávky a nabídky. Takto vydané akcie musí být převoditelné bez omezení se stejnou jmenovitou hodnotou. Fond je založen pouze na dobu určitou s maximální hranicí 10 let. Do hry může vstoupit také investiční společnost, která na základě smlouvy o obhospodařování může spravovat svěřený majetek. Z tohoto důvodu jsou požadavky týkající se základního kapitálu shodné s právní úpravou investiční společnosti. Pokud však majetek fondu není svěřen investiční společnosti, činí výše minimálního vlastního kapitálu EUR. Bez takovéto hodnoty nelze udělit povolení. Toto povolení může v rozsahu změnit či zcela odejmout ČNB, která zároveň nevyhoví zrušení povolení na vlastní žádost fondu Investiční společnost Investiční společnost 22 (dále IS ) je právnickou osobou, kde je předmětem podnikání kolektivní investování 23 na principu diverzifikace rizika. ČNB uděluje povolení k činnosti za podmínek, že obchodní firma nese v názvu Investiční společnost. Díky smlouvě o obhospodařování s podílovým fondem, vystupuje IS jako profesionální správce cizího majetku, který profituje z poplatků placených těmi, jež si nechávají právě 20) 4 zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování ) ÚPLNÉ ZNĚNÍ, šéfredaktor Ladislav Burdek, nakladatelství Sagit, a.s., ISBN ) Můžeme se setkat s názvem správcovská společnost z překladu management company. 23) Opět tedy shromažďování peněžních prostředků od veřejnosti upisováním akcií investičního fondu nebo podílových listů podílového fondu. U investiční společnosti se však lépe vymezuje tento pojem jako vytváření a obhospodařování podílových fondů. 16

17 svůj majetek u IS spravovat. ČNB udělí povolení společnosti za podmínek, že bude vydávat akcie pouze na jméno a bude mít skutečné sídlo na území České republiky. Musí mít také průhledný a nezávadný původ základního kapitálu a mít věcné, personální a organizační předpoklady pro výkon kolektivního investování. Jednou z těchto skutečností je podmínka splacení vlastního kapitálu ve výši EUR, což je i hodnota, pod kterou nesmí vlastní kapitál IS klesnout. Dalšími podmínkami je například splnění personálních předpokladů, které zákon také předkládá. Osoba, která vede IS, musí k této funkci dostat souhlas. Nezbytnou součástí pro udělení povolení je také předložení plánu obchodní činnosti a návrh organizační struktury, kde musí být vyznačeny vedoucí osoby s rozdělením řízení a odpovědnosti, metodické pracovní postupy, vnitřní princip a systém auditu a další. ČNB opět vystupuje i jako orgán, který povolení k činnosti odebírá v situaci protizákonného jednání, případně na žádost IS v momentě, kdy neobhospodařuje žádný majetek a má vypořádány všechny závazky. Na základě povolení, může provádět IS následující činnosti: nákup - prodej - vypůjčení cenných papírů na vlastní účet a tím pádem i úschovu a správu cenných papírů. Všechny vykonávané činnosti musí IS provádět s odbornou péčí. To znamená, že musí zabezpečit růst či výnos majetku v souladu s investiční politikou a strategií. Ty jsou uvedeny v statutech fondů, případně v obhospodařovatelských smlouvách. O všech závažných změnách v uvedených skutečnostech je IS povinna informovat ČNB. Zákon o kolektivním investování rozděluje fondy také do dalšího členění, kde závisí na splnění požadavků dle práva Evropské unie. Vznikají tak další druhy fondů: - Standardní - Speciální Standardní fond kolektivního investování Standardní fond shromažďuje peněžní prostředky od veřejnosti a může mít formu pouze otevřeného podílového fondu 24,25 24) 24 zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování ) ÚPLNÉ ZNĚNÍ, šéfredaktor Ladislav Burdek, nakladatelství Sagit, a.s., ISBN

18 Zákon vymezuje skladbu majetku fondu vymezením umístění investic, jejich limity pro jednotlivé investiční nástroje a celkové limity pro souhrn všech kombinací těchto nástrojů. Dle zákona investuje pouze do: - investičních cenných papírů a nástrojů peněžního trhu, které byly přijaty k obchodování, nebo se s nimi obchoduje na regulovaném trhu, které jsou obchodovány na regulovaném trhu v jiném členském státě Evropské unie, nebo byly přijaty ve státě, který není členským státem Evropské unie, nebo na trzích uvedených v seznamu zahraničních regulovaných trhů ČNB 26 - investičních cenných papírů z nové emise za splnění jejich podmínek - cenných papírů vydaných standardním fondem s upřesněním podmínek - cenných papírů vydaných speciálním fondem s upřesněním podmínek - vkladů, s kterými je možno volně nakládat, případně termínovaných vkladů - finančních derivátů, obchodovaných jak na regulovaných tak neregulovaných trzích, kde jejich podkladovým aktivem musí být některý z povolených investičních nástrojů, jako např. indexy, měny a měnové kurzy nebo úrokové sazby Standardní fond nesmí mít v majetku drahé kovy ani certifikáty, které je zastupují. Tyto fondy využívají výhod evropského pasu a jsou tedy přísně vymezena veškerá pravidla přísnými podmínkami Speciální fond kolektivního investování Speciálními fondy rozumíme fondy, které nejsou nijak legislativně upraveny evropskými směrnicemi, tedy nemají evropský pas. Tyto fondy jsou regulovány pouze legislativou České republiky v zákoně o kolektivním investování. Tyto fondy mohou mít podobu jak investičního fondu, tak i otevřeného či uzavřeného podílového fondu. Peněžní prostředky shromažďují buď od veřejnosti, nebo od kvalifikovaných investorů. Od standardních fondů se liší tím, že je zákon reguluje a vymezuje jejich investiční činnost podstatně méně a dává jim tak větší prostor pro specializaci na daný investiční nástroj. Obecnější zákonné limity jsou však nahrazeny přesnými statuty fondů, kde jim z těchto důvodů vzniká již zmiňovaný prostor. Zákon vymezuje hlavně okruh majetku, 26) 26 zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování

19 do kterého mohou různé druhy speciálních fondů investovat. Fondy mají stanovený limit pro investice vydaných jednou osobou stejně jako fondy standardní, tedy maximálně 35% majetku fondu lze investovat do nástrojů vydaných jednou osobou. Fondy mají možnost vlastnit také tzv. doplňkový likvidní majetek, což jsou běžné vklady či termínované vklady s podmínkou splatnosti do jednoho měsíce. Zbývající investice musí být do nástrojů, dle označení specializace: Speciální fond cenných papírů investuje převážně do investičních cenných papírů a nástrojů peněžního trhu, které byly přijaty k obchodování na veřejných trzích EU nebo jiných oficiálně uznaných veřejných trzích mimo EU, dále do státních dluhopisů nebo dluhopisů zaručených státem, hypotečních zástavních listů, dluhopisů vydaných bankou nebo centrální bankou a cenných papírů otevřených fondů kolektivního investování. Maximální celková investice do cenných papírů a nástrojů peněžního trhu vydaných jednou osobou je limitována 20% hodnoty aktiv speciálního fondu. Speciální fond nemovitostí může mít pouze podobu otevřeného podílového fondu. Investuje převážně do nemovitostí a účastí v nemovitostních společnostech. Nemovitostní společnosti musí investovat do nemovitostí na území státu, ve kterém mají sídlo a není jim povoleno vlastnit více jak tři nemovitosti ani mít účast v jiné společnosti. Hodnota nemovitosti pořizované do majetku fondu nemovitostí nesmí překročit 20% hodnoty aktiv fondu. Speciální fond fondů investuje převážně do cenných papírů jiných fondů kolektivního investování. Nesmí investovat do cenných papírů vydaných fondem, který není určen pro veřejnost a do cenných papírů fondu, který investuje více jak 10% hodnoty svých aktiv do cenných papírů ostatních fondů. Z toho vyplývá, že fondy fondů nemohou nakupovat cenné papíry jiných fondů. Speciální fond fondů nemůže do cenných papírů jiných fondů investovat více než 20% hodnoty svých aktiv. Speciální fond kvalifikovaných investorů cenné papíry vydané speciálním fondem kvalifikovaných investorů můžou nabývat banky, spořitelní a úvěrová družstva, obchodníci s cennými papíry, investiční společnosti a fondy, penzijní fondy, pojišťovny, stát, centrální banka, atd. Kromě těchto institucionálních investorů může být kvalifikovaným investorem i právnická nebo fyzická osoba, která písemně prohlásí, že 19

20 má zkušenosti s obchodováním s cennými papíry. Speciální fond kvalifikovaných investorů může mít maximálně 100 podílníků či akcionářů pokud ČNB nepovolí překročení tohoto počtu. Dále zákon stanovuje, že minimální vstupní investice jednoho investora speciálního fondu kvalifikovaných investorů musí být Kč. Cenné papíry, které tento fond vydává, nesmějí být veřejně nabízeny ani propagovány. Speciální fond kvalifikovaných investorů je zákonem regulován pouze minimálně. Druh majetku, limity pro rozložení rizika, okruh investorů, pro které je fond určen, a podmínky převoditelnosti jeho cenných papírů jsou stanoveny pouze statutem fondu Dohled a regulace nad trhem kolektivního investování Kapitálový trh je založen na informacích. V ideálně teoreticky fungujícím tržním systému mají všichni jeho účastníci k dispozici ve stejný okamžik stejné informace a je pouze na nich, jak s nimi naloží. V realitě je tomu však jinak, na trhu figurují více a méně informovaní a kvalifikovaní či zkušení hráči. Dochází tak k situacím, kdy jedna smluvní strana je v informační výhodě vůči druhé straně. Tato informační asymetrie ve svém důsledku vede k narušování fungování tržních mechanismů, což se odráží ve snižování důvěry ostatních hráčů v trh a vede tak k tomu, že trh neplní efektivně své funkce. Dalším důsledkem existence nestejně vybavených účastníků trhu je také vznik situací, kdy jednání silného hráče na trhu (např. banky), který prosazuje své zájmy, ovlivňuje ostatní zpravidla slabší účastníky (např. drobné investory), kteří ze své pozice nemají možnost sami situaci ovlivnit. Hovoříme zde o negativních externalitách. Právě existence informační asymetrie a určitých negativních externalit v jednání účastníků trhu je důvodem pro regulaci trhu. Regulace trhu by měla být vždy taková, aby na jedné straně omezovala výše uvedené negativní jevy, ale na druhé straně by neměla omezovat samotné fungování tržních mechanismů a tržní soutěž. 27) TŮMOVÁ, Eva. Diplomová práce na téma Kolektivní investování v České republice a perspektivy jeho dalšího rozvoje. Brno Masarykova univerzita. 20

21 1.5.1 Česká národní banka Dle zákona č. 6/1993 Sb. o České národní bance vyplývá, že ČNB je zodpovědná za dohled nad finančním trhem v České republice, což znamená, že dohlíží i na trh kapitálový. Touto funkcí byla do 31. března 2006 pověřena Komise pro cenné papíry, která však zanikla a celou oblast dozoru převzala přímo ČNB, což však není až takový rozdíl, neboť Komise pro cenné papíry byla v podstatě sekcí ČNB. Tento subjekt stanovuje pravidla, reguluje, kontroluje, stará se o stabilitu a dojde-li k porušení pravidel, může také postihovat. V oblasti kolektivního investování udržuje dohled zejména nad investičními společnostmi, investičními fondy, depozitáři, likvidátory, fondy, nucenými správci a zahraničními subjekty dle zákona o kolektivním investování, statutu fondu, obhospodařovatelské či depozitní smlouvy. Pokud ČNB zjistí některé nedostatky, může zavést patřičná opatření k odstranění těchto nedostatků, nebo může sáhnout k přísnějším nařízením, dle její pravomoci, jako jsou např. mimořádné audity, změny auditora, pozastavení obchodování s cennými papíry, změna depozitáře, nucená správa, nebo i případné úplné odebrání a pozastavení činnosti subjektů na kapitálovém trhu působících Depozitář Zákon o kolektivním investování nařizuje každému fondu mít svého depozitáře. Smyslem takového nařízení je, aby ten, kdo drží obhospodařovaný majetek, byl oddělen od toho, kdo rozhoduje, jak se s tímto majetkem naloží. Podmínkou je, že fondy spravované jednou investiční společnosti musí mít stejného depozitáře. Depozitář fondu kolektivního investování eviduje majetek fondu kolektivního investování a kontroluje, zda fond kolektivního investování nakládá s majetkem v souladu s tímto zákonem a statutem. 28 Funkci depozitáře vykonávají pouze banky se sídlem na území České republiky, případně i zahraniční banka, která má však na našem území pobočku a má povolenou činnost depozitáře. Funkci banky vykonávají na základě smlouvy o výkonu činnosti depozitáře, která se uzavírá na dobu neurčitou, s investiční společností nebo investičním 28) 20 zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování

22 fondem. Její výpovědní lhůta je 6 měsíců. Depozitář provádí veškeré platby, výběry a převody s prostředky na jeho účet uloženými a zároveň splňuje i kontrolní povinnosti. Pokud ze své funkce zjistí porušení zákonných podmínek, je povinen nahlásit tuto skutečnost ČNB. Zároveň však také odpovídá za případné škody způsobené porušením povinností depozitáře. Hlavní práva a povinnosti depozitáře: - zajišťuje úschovu majetku fondu - eviduje pohyb veškerých peněžních prostředků fondu - kontroluje, zda akcie nebo podílové listy fondu jsou vydávány a odkupovány v souladu se zákonem a statutem fondu - kontroluje, zda aktuální hodnota akcie nebo podílového listu je vypočítána v souladu se zákonem a statutem - provádí pokyny investičního fondu, investiční společnosti nebo jiné osoby, která obhospodařuje majetek fondu - zajišťuje vypořádání obchodů s majetkem fondu v obvyklé lhůtě - kontroluje, zda majetek fondu je pořizován a zcizován v souladu se zákonem a statutem fondu - kontroluje, zda výnos z majetku fondu je používán v souladu se zákonem a statutem fondu - kontroluje způsob ocenění majetku fondu 22

23 2. Dosavadní vývoj kolektivního investování v ČR Kapitálový trh na území Československa byl poměrně vyspělý již v období po první světové válce. Tento trh využívali movití investoři a banky. Po druhé světové válce a následnému politickému vývoji však bylo nemožné v započatém trendu pokračovat. Období komunismu, které trvalo dalších 40 let, s finančními trhy jako takovými vůbec nepočítalo, neboť cílem byla centrálně řízená ekonomika. Dveře finančním trhům byly opět otevřeny po pádu režimu, což historicky činí Českou republiku v porovnání s ostatními západními státy velmi slabou a v této oblasti nerozvinutou. Přesto Česká republika za posledních 20 let udělala mnoho kroků k nápravě této situace, neboť je zřejmé, jak důležitá je oblast kolektivního investování a její růst. Tím prvním, a bezpochyby tím největším krokem, byla kupónová privatizace, která přinesla velké změny. 2.1 Kupónová privatizace Ihned po transformaci země na tržní systém, začaly vznikat první investiční společnosti, které zakládaly korunové fondy. Tyto fondy fungovaly pouze na bázi příjímání peněžních prostředků ve formě vkladů a byly upraveny zákonem č. 158/1989 Sb. o bankách a spořitelnách. Pravým významem těchto fondů, a vznik investičních společností jako takových, byla příprava na samotnou kupónovou privatizaci. V letech vznikly tedy první investiční společnosti, hlavně pod záštitou bank jako jejich dceřiné společnosti, mezi které patří např.: První investiční, a.s. známá pod zkratkou PIAS a patřící Investiční bance. Komerční banka založila Investiční kapitálovou společnost, Československá spořitelna Spořitelní investiční společnost, která je dnes známa pod názvem Investiční společnost České spořitelny, a.s. (ISČS). ČSOB investiční společnost, a.s., kterou dnes známe pod tímto názvem, vznikla z CF INVEST s.r.o. známé také později jako O.B. INVEST, investiční společnost, a.s. Většina fondů kolektivního investování vznikajících na počátku devadesátých let je však spojena s procesem kupónové privatizace. Bývají proto označovány jako fondy privatizační. Kupónová privatizace měla zásadní význam pro vznik a rozvoj kolektivního investování a celého kapitálového trhu. Nicméně je také spojena s velkým 23

24 počtem nelegálních praktik, které přispěly k nedůvěře v kolektivní investování i v kapitálový trh jako takový. Po sametové revoluci existovalo v Československé federativní republice více než 1700 státních podniků, které se začaly transformovat na akciové společnosti s veřejně obchodovatelnými cennými papíry. Občan, který se zúčastnil kupónové privatizace, dostal za poplatek korun kupónovou knížku s nominální hodnotou bodů a stal se tak držitelem investičních kupónů neboli tzv. DIKem. Prostřednictvím investičních kupónů mohli občané přímo investovat do akcií transformujících se společností nebo je mohli svěřit do rukou investičních fondů. Na základě zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, tzv. Zákon o velké privatizaci, udělilo Ministerstvo financí 429 licencí investičním privatizačním fondům. Fondy tak byly oprávněny v tzv. nultém kole kuponové privatizace shromažďovat investiční body držitelů investičních kupónů a ty pak v řádných kolech investovat do nabízených akciových společností. První vlny kupónové privatizace se zúčastnilo 8,5 milionů občanů ČSFR (v ČR 5,9 milionů), z nichž 72% (6,3 milionů) se rozhodlo investovat prostřednictvím investičních privatizačních fondů, které tak získaly 6,1 miliard investičních bodů. 50% z těchto investičních bodů, přitom spravovalo 20 největších fondů. Za investiční body získaly fondy majetek v celkové účetní hodnotě 176 miliard Kčs. Po skončení první vlny kupónové privatizace kontrolovaly investiční privatizační fondy rozhodující počet akcií privatizovaných společností. Představitelé investičních privatizačních fondů pak postupně ovládli představenstva a dozorčí rady těchto společností. Trh kolektivního investování začal vykazovat první selhávání. Objevuje se neplnění informačních povinností správců majetku, neochota vydat akcie fondů investorům, zneužívání svěřeného majetku a nedodržování pravidel regulace. Druhá vlna kupónové privatizace proběhla již pouze na území České republiky. Zúčastnilo se jí 6,2 miliónů občanů. Přestože poklesl zájem investovat prostřednictvím investičních fondů, podařilo se fondům shromáždit téměř 63,5 % z celkového počtu investičních bodů. Druhé vlny se zúčastnilo 353 fondů, na které se již vztahoval zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech. Nicméně tento zákon ještě neobsahoval přísná pravidla regulace subjektů kolektivního investování, která by zabránila konání nejasných operací a dostatečně chránila investory. Narozdíl od první vlny, které se mohly zúčastnit pouze investiční fondy, mohli ve druhé vlně investoři vybírat také z podílových fondů. 24

25 Vlastnická struktura byla po skončení druhé vlny kupónové privatizace vlivem značného množství fondů a drobných investorů značně roztříštěná. To vyústilo v neformální tzv. třetí vlnu kupónové privatizace, která spočívala v přeskupování portfolií, vytváření neformálních sdružení, kompletování akciových balíků a jejich následném prodeji strategickým investorům. 2.2 Vznik holdingů a zánik privatizačních fondů V březnu roku 1996 se některé investiční fondy rozhodly přeměnit na holdingové společnosti, což byly standardní akciové společnosti s jinou podnikatelskou činností než kolektivní investování. Prvními fondy, které začaly s přeměnou, byly fondy skupiny HC&C (tzv. harvardské fondy). Do července téhož roku se připojilo dalších téměř 100 fondů. Důvodem byla snaha vyhnout se novele zákona o investičních společnostech a investičních fondech, která tyto přeměny značně ztěžovala, jelikož upravovala princip schvalování změny předmětu podnikání. O této změně by pak musela rozhodnout na valné hromadě dvoutřetinová většina všech akcionářů a ti by také po přeměně museli být řádně vypořádáni. Holdingové společnosti se tak vyhnuly státní regulaci kolektivního investování, což vedlo ke snížení informační povinnosti, diverzifikaci rizik a likviditě jejich instrumentů. Holdingy vytvářely majoritní podíly ve spravovaných společnostech a díky neexistenci vlastnických limitů často docházelo k okrádání těchto společností i jejich minoritních akcionářů. Transformace na holdingy spolu s nestandardními praktikami a zpronevěrami peněz v některých fondech, při kterých přišli o majetek i drobní akcionáři, vedly k rostoucí nedůvěře občanů v kolektivní investování. To vedlo k výraznému odchylování hodnoty portfolia od tržních cen akcií a podílových listů. Cenné papíry kolektivního investování byly obchodovány s obrovským diskontem, který se pohyboval kolem 40 %. Změna nastala roku 1998 přijetím novely zákona o investičních společnostech a fondech. Tato novela nejenom, že zavedla striktnější pravidla pro diversifikaci portfolia fondů, ale také stanovila, že fondy, které vznikly před účinností této novely, musí být povinně transformovány na otevřené podílové fondy nejpozději do roku Investorům se tak otevřela možnost zpětného prodeje podílových listů za jejich aktuální hodnotu. To nalákalo mnoho investorů, kteří začali nakupovat cenné papíry fondů, které měly být transformovány, což pozitivně snižovalo hodnotu diskontů. Novela vlastně znamenala začátek konce kuponové privatizace, jelikož po přeměně fondů zanikly 25

26 všechny původní privatizační fondy a dále mohly vznikat pouze fondy korunové. Dalším významným přínosem této novely byl naprostý zákaz přeměny subjektů kolektivního investování na jiné subjekty. 2.3 Vývoj fondů a vznik Komise pro cenné papíry Již během let 1996 a 1997 se začalo diskutovat o nezbytnosti vzniku Komise pro cenné papíry a začaly se objevovat první návrhy zákona. V únoru 1998 byl zákon nakonec schválen a Komise pro cenné papíry začala fungovat od 1. dubna Nahradila tak Úřad pro cenné papíry, který byl tehdy součástí Ministerstva financí. Komise se stala novým orgánem zodpovědným za výkon dozoru nad kapitálovým trhem. Její pravomoci byly posíleny, nicméně nemohla samostatně vydávat prováděcí předpisy. Měla pětičlenné vedení v čele s předsedou. Odvolávat či jmenovat členy mohl jen prezident na návrh vlády, jejich funkční období bylo pětileté. Posláním komise bylo starat se o rozvoj a ochranu kapitálového trhu. Jako hlavní cíle si stanovila ochranu investorů, rozvoj kapitálového trhu a osvětu a informovanost veřejnosti. Na konci března 1999 Komise pro cenné papíry zahájila proces prověřování subjektů kolektivního investování z hlediska jejich naplňování podmínek licence. Díky tomuto procesu, kterým prošla jen malá část subjektů, došlo k výraznému poklesu počtu investičních společností, ze 112 v roce 1998 na 31 v roce V roce 1999 dochází k prvnímu stabilnímu růstu majetku v otevřených podílových fondech. Více než 50% celkové hodnoty aktiv fondů tvoří nové korunové fondy. Růst aktiv byl vyvolán zejména krizí bankovního sektoru a vyššími výnosy fondů peněžního trhu oproti termínovaným vkladům. Po roce 2000 majetek otevřených podílových fondů stále rostl, převážně však v důsledku povinného otevírání investičních a uzavřených podílových fondů z kupónové privatizace. Kromě státního orgánu regulace a dohledu zde existoval prostor pro vznik jediné samoregulační organizace, která by sdružovala většinu subjektů kolektivního investování. Již počátkem 90. let byly založeny tři asociace: Asociace investičních společností a fondů, Sdružení investičních společností a Sdružení investičních společností a fondů z Moravy a Slezska. 4. června 1996 byla na ustavující valné hromadě založena Unie investičních společností, zkratka UNIS. Unie sdružovala investiční společnosti a investiční fondy, které obhospodařovaly 80% majetku z kupónové privatizace a také majetek nových korunových fondů. Členové UNIS byli 26

27 zavázáni se při své činnosti řídit Stanovami a Etickým kodexem, který stanovuje přísnější pravidla chování, než jsou obsažena v zákoně. Hlavním cílem UNIS bylo přispět k obnovení důvěry a přehlednosti českého kapitálového trhu a přilákat tak nové domácí i zahraniční investory. Novela zákona o investičních společnostech a fondech, vznik Komise pro cenné papíry a UNIS přispěli značnou měrou ke stabilizaci a důvěryhodnosti českého kolektivního investování a vytvořili podmínky pro jeho další rozvoj. V souvislosti s vývojem na evropské úrovni došlo na začátku roku 2006 k rozšíření působnosti Asociace na oblast asset managementu. Zároveň došlo ke změně názvu na Asociace fondů a asset managementu České republiky. AFAM ČR tak nyní zastřešuje jak kolektivní investování, tak i odvětví asset managementu v České republice. Valné hromady Asociace pro kapitálový trh - AKAT a Asociace fondů a asset managementu ČR - AFAM ČR na svém zasedání dne schválily sloučení těchto dvou asociací a sloučená asociace nese název Asociace pro kapitálový trh - AKAT. 1. dubna 2006 došlo ke sloučení bankovního dohledu vykonávaného do té doby Českou národní bankou s dozorem nad kapitálovým trhem Komisí pro cenné papíry, dozorem v pojišťovnictví a penzijním připojištění vykonávaným Ministerstvem financí a Úřadem pro dohled nad družstevními záložnami. V současné době je dohled nad celým finančním trhem prováděn v České národní bance. 27