JUBILEUM. K v znamnému Ïivotnímu jubileu Mojmíra Horyny

Transkript

1 JUBILEUM K v znamnému Ïivotnímu jubileu Mojmíra Horyny Zral vûk edesáti let je pro mnohého ãlovûka signálem k pom lení na zaslouïen odpoãinek. Mojmíra Horynu toto Ïivotní jubileum zastihuje v kulminaci tvûrãích sil a úspûchû, slibujících je tû dlouhou a plodnou aktivní dráhu. Pro nás, jeho pfiátele a spolupracovníky, i pro jeho Ïáky jsou jeho edesátiny pobídnutím ohlédnout se za jeho úctyhodn m dílem ve tfiech neobyãejnû v znamn ch a u nûho neoddûlitelnû provázan ch sférách: ve vûdû, v pedagogické ãinnosti a ve zdaleka neposlední fiadû i v teorii a praxi památkové péãe. Mojmír Horyna je rodák z Prahy, která sv m v tvarn m obrazem, svou starobylostí i pfiebohat m kulturním Ïivotem v mnohém urãila jeho zájmy i budoucí povolání. Pro jeho formování mûla nemen í v znam jihoãeská Bechynû, kam s rodiãi jezdil na letní byt. Do Bechynû na zámek pfiijíïdûl i pfiítel rodiny, profesor Oldfiich Stefan, velká osobnost ãeského dûjepisu umûní. Horyna ãasto vzpomíná na dlouhé procházky a peripatetické rozhovory, které s ním uãitel tolika znamenit ch architektû a historikû umûní vedl. Stefan jej nadchl pro umûní baroku a tato zájmová orientace Mojmíru Horynovi zûstala po cel Ïivot. Na Stefanovu radu vystudoval v Praze dûjiny umûní (v letech ), kde na nûho zapûsobili dal í v znamní pedagogové Emanuel Poche, Jaromír Neumann, Viktor Kotrba a zejména v poslední fázi studia Jaromír Homolka. Ten záhy rozpoznal HorynÛv nadûjn vûdeck talent a metodick mi radami i vlastním badatelsk m pfiíkladem nesmírnû pozitivnû ovlivnil jeho zaãínající odbornou dráhu. Je tû pfied zakonãením studia monumentální doktorskou dizertací PraÏská retáblová tvorba mezi lety byl Horyna díky v bornému jazykovému vybavení i badatelsk m pfiedpokladûm pfiijat v roce 1968 k roãnímu zahraniãnímu studijnímu pobytu. Jeden semestr strávil ve Vídni u profesorky Renate Wagner-Riegerové a druh ve t rském Hradci u vynikajícího badatele o stfiedoevropském a speciálnû ãeském baroku, u profesora Heinricha Gerharda Franze. Po tomto skvûlém zakonãení studijních let Horyna v roce 1969 nastoupil jako asistent do Národní galerie. Zde mûl opût tûstí na star í spolupracovníky, ktefií mu u vûdomí jeho rychle zrajícího talentu s nev ední ochotou pfiedávali své velké znalosti a zku enosti. S Oldfiichem Jakubem BlaÏíãkem se mohl v letech podílet na pfiípravû pfiekrásné, dnes bohuïel jiï zru ené stálé expozice ãeského baroka na zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou. Mnoho cenn ch rad získal i od Pavla Preisse, s nímï jej dodnes pojí trvalé pfiátelství. Jak si sv m intelektem získával otcovské pfiátele v nejv znamnûj ích vûdeck ch osobnostech, tak na sebe na druhou stranu kvûli sv m neskr van m politick m názorûm strhával nechuè nûkter ch z tehdej ích mocn ch. Pod nicotn mi záminkami musel Národní galerii opustit, aby v letech nalezl doãasné útoãi tû v tehdej ím Stfiedisku státní památkové péãe a ochrany pfiírody v Pardubicích. Cenné zku enosti ze zpracovávání umûleckohistorick ch posudkû památek i z praxe jejich ochrany byly pro Mojmíra Horynu neocenitelné v následujících letech, kdy si ho ke spolupráci vybral dal í z velk ch ãesk ch historikû umûní a zároveà velmi bystr znalec lidí a jejich charakterû Dobroslav Líbal. V Líbalovû ateliéru stavebnû-historick ch prûzkumû tehdej ího SÚRPMO Horyna potkal v znamné kolegy a pfiátele Jana Muka, Franti ka Ka- iãku, Milana Pavlíka a dal í. Diskuse s nimi i dlouhé rozhovory s Líbalem o smyslu poznávání a ochrany památek jej nauãily vnímat zkoumání historick ch umûleck ch dûl ve dvojím neoddûlitelném v znamu vûdeckém i památkáfiském. V tradici velk ch historikû umûní Maxe Dvofiáka a Vojtûcha Birnbauma zaãal chápat angaïovanost v ochranû památek pfiímo jako kategorick imperativ historika umûní, hodného tohoto oznaãení. Práce v Líbalovû t mu prûzkumû byla tvrdou fieholí vyïadující plné nasazení a velk pracovní v kon. Pfiesto se vïdy na el ãas k diskusím a komentáfiûm k proãtené literatufie, k syntézám dílãích poznatkû a odtud k celkovému vûdeckému rûstu. Horynovi pod Líbalov m metodick m vedením obrovské pracovní vytíïení vyhovovalo. I nadále prohluboval své zkoumání ãeského baroka, publikoval v této oblasti v znamné pûvodní práce a s nemen ím zaujetím se v fiadû ãlánkû a katalogov ch statí stal i bystr m komentátorem souãasného umûní. Hodnotn mi úvahami publikovan mi v bulletinech tehdej ího SÚPPOP se v 80. letech zaãal podílet i na teorii ãeské památkové péãe. V roce 1988 Horyna ode el ze SÚRPMO do Sbírky starého umûní Národní galerie, kde prohluboval své systematické bádání o ãeském baroku, a v roce 1990, po pádu komunistického reïimu, kter tolika znamenit m odborníkûm bránil v pedagogické ãinnosti, nastoupil jako odborn asistent do novû vytváfieného Ústavu pro dûjiny umûní Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Dostal se do tvûrãího prostfiedí plného porevoluãních nadûjí s vûdomím rozhodujícího v znamu dané chvíle. V ústavu pro el zaslouïenû rychlou, neobyãejnû úspû nou akademickou dráhou: po brilantní obhajobû habilitaãní práce, vûnované J. B. Santininu, byl v roce 1993 jmenován docentem a v roce 2001 profesorem své almae matris v oboru dûjiny umûní. O rok dfiíve pfiebral svrchovanou zodpovûdnost jako fieditel ústavu, kter pfiedtím napomáhal utváfiet. Tak jako jeho pfiedchûdci, Jaromír Homolka a Petr Wittlich, kladl váhu nejen na kvalitu v uky, ale i na intenzitu a kvalitu badatelské práce pedagogického sboru ústavu, která mûla b t pfiím m pfiíkladem a inspirací pro narûstající poãet umûnímilovn ch studentû. Naznaãen ch skvûl ch v sledkû ve své akademické dráze dosáhl Mojmír Horyna mimofiádn m vypûtím vûle, po pfiekonání smrtelné choroby i krize v osobním Ïivotû v polovinû 90. let. Nepotkal jsem ãlovûka, kter dokázal bojovat se zákefinou nemocí s takovou stateãností, nezlomn m optimismem i sebeironizujícím humorem jako on. Profesor Mojmír Horyna (vpravo) a jeho kolega profesor Bernhard Schütz z mnichovského Institutu dûjin umûní, (Foto archiv Mojmíra Horyny) V 90. letech také nabylo na znaãné intenzitû Horynovo angaïování se ve vûcech ochrany památek. V roce 1990 pfiijal moji v zvu a s velk m osobním nasazením pfiedsedal a fiídil práci odborné komise pro pfiípravu obsahové náplnû pfiedpokládaného nového památkového zákona. TfiebaÏe zákon, jak známo, tehdy vydán nebyl, mají komisí zpracované teze trvalou hodnotu. V roce 1992 pfiijal Mojmír Horyna ãlenství ve Vûdecké radû Ministerstva kultury âr a souãasnû zaãal pracovat i ve Vûdecké radû SÚPP, nyní Národního památkového ústavu. Jeho ãlenství v tûchto sborech nikdy nebylo formální, ale naopak velmi iniciativní a angaïované, stejnû jako úãast v odborn ch památkov ch komisích Litomûfiické a PlzeÀské diecéze ãi jeho obûtavá iniciativa k záchranû integrity kostela sv. Michaela na Starém Mûstû ãi Panny Marie u kajetánû na Malé Stranû a fiady dal ích pfiípadû. Váhu Horynova slova v zápasech za uchování hodnot na eho kulturního dûdictví jen je tû zv ily jeho badatelské úspûchy kulminující okolo roku 2000, vtûlené jak do skvûl ch autorsk ch monografií, tak do dlouhé fiady vûdeck ch ãasopiseck ch statí, katalogû ãi knih, na nichï se jako autor nebo spoluautor podílel (viz bibliografie, s ). Jeho bádání o ãeském baroku nesmírnû obohatily studijní pobyty v âeském historickém ústavu v ímû (1997, 1998, následovat bude pobyt v roce 2006). Na e umûní, jeho minulost i souãasnost pfiibliïuje vefiejnosti fiadou brilantních pfiedná ek doma i na mezinárodních konferencích. Milému jubilantovi, svému spoluïáku a letitému pfiíteli, s nímï mne váïe tolik krásn ch vzpomínek, spoleãn ch zájmû i stateãnû veden ch zápasû a u kterého velmi obdivuji líbalovskou angaïovanost ve vûcech Ïivota i umûní, pfieji jménem sv m i iroké obce jeho pfiátel je tû mnoho úspûchû v nádherném dobrodruïství vûdeckého poznávání, mnoho nezlomné bojovnosti za dobrou vûc i uchování jeho neutuchající Ïivotní kuráïe a optimismu. Ad multos annos! Josef TULC JUBILEUM 353

2 Mojmír Horyna Dne 21. bfiezna, v prvním jarním dni roku 2005, oslavil pan profesor Mojmír Horyna v znamné v roãí. Dostalo se mi cti napsat o této mimofiádnû v znamné osobnosti z pohledu studenta, pfiesnûji fieãeno b valé studentky, která ukonãila denní magisterské studium pfied devíti lety. Po revoluci v roce 1989 nastal v eobecn pfiíliv studentû na vysoké koly. Filozofická fakulta, do té doby mnoha lidem zapovûzená, otevfiela své brány, a tak na obor dûjiny umûní, kde bûïnû studovali tfii studenti v roãníku, nastoupilo v roce 1990 cca 60 posluchaãû. Se studenty pfii li i mnozí vynikající pfiedná ející, mezi nûï bezpochyby prof. Horyna patfiil a patfií. Spí e neï oslavováním a popisováním odborn ch kvalit profesora Horyny se pokusím pfiiblíïit vztah mezi ním a studenty nûkolika událostmi a historkami z dob mého studia. Poprvé jsem se s profesorem Horynou setkala v druhém roãníku v semináfii ãeského barokního umûní. V té dobû jsme byli v ichni ve fázi rozhodování o tom, na jaké období se více specializovat. Semináfie studia dûjin umûní nemûly nikdy pfiesnû danou strukturu a pravidla, coï nûkter m studentûm vyhovovalo více, jin m ménû. Na barokním semináfii jsme s profesorem Horynou probírali umûleckohistorické texty kunsthistorikû vídeàské koly, ale i texty filozofické. Velk dûraz kladl pan profesor na anal zu a rozbory architektury. Vzpomínám si na jednu z prvních hodin, kdy pan profesor promítl prûãelí notoricky známého ranû barokního kostela a poïádal, aby nûkdo z nás vystoupil a pokusil se prûãelí analyzovat. Nikdo se k tomuto kroku nemûl, naãeï profesor Horyna pravil: Tedy vá- Ïení, já vás vyvolávat nebudu, teì jdu na chodbu, zakoufiím si a aï se vrátím, tak oãekávám, Ïe tu bude nûkdo stát a rozboru se laskavû ujme. Tak se také stalo, bohuïel si uï nevybavuji, kter stateãn kolega to byl. Jen hanebnû doznávám, Ïe já jsem odvahu nena la, ale tento moment na mû udûlal mimofiádn dojem a od té doby jsem si byla naprosto jistá, Ïe jsem si vybrala správnû, a zûstala jsem barokním semináfiûm vûrná po cel zbytek studia. Byl to pocit daru úïasné svobody, kdy záleïí jen a jen na vás, jak s ní naloïíte. Mnû osobnû tento systém alespoà v dobû denního magisterského studia maximálnû vyhovoval. Nebylo úplnû snadné dostat se do povûdomí pana profesora. Na mnoho studentû pûsobil nepfiístupn m dojmem. Ale v momentû, kdy ho dokázal student zaujmout, byl pro nûj ochotn udûlat maximum, coï dokazovaly individuální termíny zkou ek, vafiení kávy neurotick m studentûm a umûní zachránit nadaného studenta u státnic v situaci, kdy dotyãného postihlo takzvané okno. Kapitolu samu pro sebe pfiedstavují odborné pfiedná ky jak na téma ãeského barokního umûní, tak barokního umûní evropského. Na ty Horynovy bylo vïdy zcela vyprodáno. Docházeli, a doufám, Ïe stále docházejí, i studenti z jin ch oborû. Dvû hodiny utekly pokaïdé neskuteãnû rychle a nikdo nevnímal stísnûné podmínky malé podkrovní uãebny v Celetné ulici, kde se nás scházelo mnohdy víc jak edesát. Sedûlo se v ude moïnû, o tûstí mohli mluvit posluchaãi, ktefií je tû zabrali místo na spodních skfiíàkách knihovny, mnoho lidí stálo, ãasto i na chodbû. KaÏdá pfiedná ka rovnala se jedno dokonalé divadelní pfiedstavení. Musí to b t velké emoãní napûtí a mimofiádn v dej energie, kdyï jeden ãlovûk dokáïe dvû hodiny udrïet pozornost tolika lidí. Myslím, Ïe úspûchy tohoto konání panu profesorovi vydanou energii vracejí. Pane profesore, pfieji Vám za sebe a studenty minulé, za studenty souãasné i za studenty budoucí je tû spoustu energie k pfiedávání Va ich neoceniteln ch vûdomostí, mnoho nad en ch a okouzlen ch posluchaãû a posluchaãek a v echno dobré. Michaela LÍâENÍKOVÁ Prof. PhDr. Mojmír Horyna, v bûrová bibliografie 1967 M. HORYNA, J. BOKOVÁ: Petr Sirotek fotografie, Karel Mikolá sochy, MûNV a Kulturní stfiedisko Bechynû, Bechynû 1967 (2 s. textu) âesk kubismus, recenze v stavy, in: V tvarná práce, 1969, ã , s. 4. Dvû skupinové v stavy (Trasa, M57), recenze v stav, in: V tvarná práce, 1969, ã , s. 7. Mikulá Medek Projektanti vûïí, recenze v stavy, in: V tvarná práce, 1969, ã , s. 6. Petr Brandl, recenze v stavy NG, in: V tvarná práce, 1969, ã. 5 6, s. 8. íjen v praïsk ch galeriích, recenze v stav, in: V tvarná práce, 1969, ã , s Z praïsk ch v stav, recenze v stav, in: V tvarná práce 1969, ã , s L. Stratilová, recenze v stavy, in: V tvarná práce, 1970, ã. 1, s. 5. Staré bulharské umûní, recenze v stavy, in: V tvarná práce, 1970, ã. 1, s. 5. Umûní ãeského baroku, recenze v stavy, in: V tvarná práce, 1970, ã. 9, s. 5. Vincenc HloÏník, recenze v stavy, in: V tvarná práce, 1970, ã. 1, s Barokní plastika ve sbírkách Muzea hl. mûsta Prahy, Muzeum hlavního mûsta Prahy, Praha 1973, 73 s. textu M. HORYNA, J. KUTHAN, I. MUCHKA: JiÏní âechy krajina, historie, umûlecké památky, Orbis, Praha Dílo Kiliána Ignáce Dientzenhofera v Kladrubech, in: Památky a pfiíroda II, 1977, s Projektant a stavební v voj Lorety v Rumburku (spolu s L. Lancingerem), in: Umûní 25, 1977, s Jihoãeské veduty (komentáfi k obrazovému souboru), Panorama, Praha 1978, 11 s. textu. Nástin geneze problému syntetismu v umûní, in: Sborník Jazzové sekce, Praha 1978, 4 s. textu. Partitury Václava Vokolka, in: J. Valoch a kol., Partitury, Sborník Jazzové sekce, Praha 1978, 3 s. textu. Praha Jifiího vengsbíra, komentáfi k souboru grafick ch listû, Panorama, Praha 1978, 6 s. textu V tvarní umûlci dûtem. Obrazové leporelo pro rok 1979, Panorama, Praha 1979, 2 s. textu Jifií vengsbír, kresby a grafika, Západoãeská galerie, PlzeÀ 1980, 22 s. textu. Konstanty Kalinowski, Architektura doby baroku na Slasku, Warszawa 1977 recenze knihy, in: V tvarná kultura, 1980, ã. 4, s. 84. Václav Vokolek kresby, OKS, Olomouc 1984, 2 s. textu Architektura ãesk ch zemí. Komentáfi k obrazovému leporelu pro mládeï, Panorama, Praha 1981, 15 s. textu. Praga caput regni. Jifií vengsbír delineavit et sculpsit. (soubor grafick ch listû), Panorama, Praha 1981, 20 s. textu. Tomá Haffenecker a stavba poutního kostela v Hejnicích, in: Umûní 29, 1981, s Barevné fie ení kostela sv. Mikulá e ve Vraclavi a nûkteré dal í pfiíklady barokní barevnosti, in: Barevnost fasád. Sborník konference. Zpravodaj PPOP 2, 1983, s Kladruby, PlzeÀ Stfiedisko státní památkové péãe 1983, 16 s. textu. Neznámé praïské dílo Jana BlaÏeje Santiniho, in: Umûní 31, 1983, s Îena v malbû staletí. Obrazov kalendáfi, Panorama, Praha 1983, 1 s. textu M. HORYNA, L. LANCINGER, V. LÁSKA: Mnichovo Hradi tû zámek, mûsto, okolí, Stfiedisko státní památkové péãe a ochrany pfiírody Stfiedoãeského kraje, Praha 1984, nestr., 19 s. textu. Nález románského zdiva v objektu prelatury na Zbraslavi, in: Umûní 32, 1984, s Praha Jifiího vengsbíra, Praha 1984 (studie s , komentáfie k listûm s ) Jifií Voves, obrazy, kresby, grafika, Makrobiologick ústav âsav, Praha 1985, 2 s. textu. M. HORYNA, L. LANCINGER: K otázce radikálnû barokních motivû v tvorbû Pavla Ignáce Bayera, in: Umûní 33, 1985, s V znamné Ïivotní jubileum Oldfiicha J. BlaÏíãka, in: Umûní 33, 1985, s Místo a cesta, in: Jubilejní sborník vûnovan Dr. Dobroslavu Líbalovi k jeho 75. narozeninám pracovníky Státního ústavu pro rekonstrukci památkov ch mûst a objektû v Praze, SÚRPMO, Praha 1986, s Santini a Borromini, in: Itálie, âechy a stfiední Evropa. 354 JUBILEUM

3 Sborník konference, Univerzita Karlova, Praha 1986, s Barokní architektura a kompozice krajiny, in: Kompozice zahrad v dûjinách umûní. Sborník konference, DÛm techniky âsvts, âeské Budûjovice 1987, s Praga, le forme della citta (D. Líbal, V. Bordini a kol.), katalog v stavy v ímû, pal. Barberini fiíjen listopad 1987, Roma, Fratelli Palombi Editori 1988 (M. Horyna: I Rapporti fra l Architettura Italiana e Ceca nel Corso du un Milenio (spolu s D. Líbalem), s , hesla katalogu na s , , 153, , , 177, , , , 224, , 237, ). Rekonstrukce lázní a kostela ve Vraclavi, in: Architektura âsr 46, 1987, s Jifií Voves, Paintings and graphic Art, Birmingham 1988, 3 s. textu. E. POCHE a kol.: Praha na úsvitu nov ch dûjin, Panorama, Praha 1988, (M. Horyna, V. NaÀková, M. Vilímková: kapitola Umûní baroka Architektura, s ; M. Horyna: text s , , , ). Slohy v dûjinách ãeské architektury. Leporelo pro mládeï, Panorama, Praha 1988, 16 s. textu. Sochy Matyá e Bernarda Brauna v kompozicích vrcholnû barokních oltáfiû, in: Matyá Bernard Braun. Sborník konference, Národní galerie, Praha 1988, s Jifií Beránek, Jaroslav Dvofiák expozice v Kolodûjích, ONV Praha 9, 1989, 6 s. textu. M. HORYNA, V. NA KOVÁ, M. PAVLÍK, P. PREISS, M. SUCHOMEL, L. URE OVÁ, V. VÁVROVÁ, M. VILÍMKOVÁ: Kilián Ignác Dientzenhofer a umûlci jeho okruhu, Národní galerie, Praha 1989 (M. Horyna: Sochafii okruhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera, studie, s , hesla katalogu s. 73, , , , , , , ). Klíãe domova. Zamy lení o osudu zemû a jejích hodnot, in: Lidová demokracie, , 1 s. tisku, nedûlní pfiíloha. M. HORYNA, J. ETLÍK: Mojmír Preclík sochy, Jifií Voves obrazy, ONV Jiãín, Staré Hrady u Libánû 1989, 4 s. textu. Novostavby K. I. Dientzenhofera v kontextu okolí zástavby, in: Architektura âsr 48, 1989, s Památková péãe jako systém?, in: Bulletin sekce památkové péãe MK âr 6, 1989, s Rekonstrukce Národního památníku v Praze na ÎiÏkovû, in: Architektura âsr 48, 1989, s Kol. aut.: Sbírka Dr. Bohuslava Du ka. Dar Národní galerii v Praze, Národní galerie, Praha 1989 (M. Horyna, hesla katalogu ã. 27, 28). Slohov profil Dientzenhoferova kostela sv. Mikulá e na Starém Mûstû v Praze, in: Umûní 37, 1989, s Václav Vokolek Obrazy slov, Stfiedoãeská galerie, Roztoky 1989, 4 s. textu Areál zámku v Praze-Tróji, in: Architektura âsr 49, 1990, s Erika Pfeifferová Obrazy, Galerie mlad ch, Praha 1990, 2 s. textu. M. HORYNA, M. DOLEÎEL, K. DOBE, V. URFUS: Historie a souãasnost Prahy 1, ONV Praha 1, Praha 1990, (M. Horyna text s , ). M. HORYNA, L. LANCINGER: Kaple Nalezení sv. KfiíÏe ve StodÛlkách a pozdní dílo Kiliána Ignáce Dientzenhofera, in: Staletá Praha 20, 1990, s O smyslu kulturních památek a péãe o nû, in: Materiály sekce památkové péãe. SÚPP MK âr, Praha 1990, nestr., 7 s. textu J. BRUCKER, H. G. FRANZ, M. HORYNA, V. NA KOVÁ, P. PREISS, M. SUCHOMEL, L. URE OVÁ, M. VILÍMKO- VÁ: Die Dientzenhofer. Barocke Baukunst in Bayern und Böhmen, Rosenheim 1991 (M. Horyna, hesla katalogu s , 84 86, 87 91, 91 92, 93, 95 99). Jarmila JanÛjová obrazy, Mojmír Preclík sochy, Galerie Atrium, Praha 1991, 2 s. textu. Malífi Jifií Voves, in: Bydlení 25, 1991, s Milena Neãásková krajiny, Galerie mlad ch, Praha 1991, 2 s. textu. Santini zámecká jízdárna v Rychnovû nad KnûÏnou, in: Architekt 37, 1991, ã. 18, s. 3. Stavba a svût. Krajinnû-urbanistické principy architektury Jana BlaÏeje Santiniho, in: Sborník konference Barokní umûní a jeho v znam v ãeské kultufie, Národní galerie, Praha 1991, s TvÛrci ãeské vrcholnû barokní architektury I.: Kry tof Dientzenhofer, in: Dûjiny a souãasnost 1991, ã. 6, s M. HORYNA, J. STANùK: Vladimír Vokolek Václav Vokolek, Mûstské muzeum Dûãín, Dûãín 1991, 5 s. textu J. FORBELSK, M. HORYNA, J. ROYT: Das Prager Jesuskind, Aventinum, Praha 1992 (ISBN 80-8O ), s Die sieben Schönheiten der Prag, in: Stadtbauwelt 1992, ã , s M. HORYNA, J. MACEK, P. MACEK, P. PREISS: Oktavián Broggio ( ), Galerie v tvarného umûní, Litomûfiice 1992 (M. Horyna: Sochafiství 1. poloviny 18. století v oblasti ãinnosti architekta Oktaviána Broggia, s , hesla katalogu s ). Prag Kleinseite, Petit, Praha 1992 (ISBN 80-9O ), 31 s. TvÛrci ãeské vrcholnû barokní architektury II.: Jan Bla- Ïej Santini, in: Dûjiny a souãasnost 1992, ã. 4, s Zlat fiez jako metafora, in: Zlat fiez, 1992, ã. 1, s Barokní znovuzaloïení benediktinského klá tera v Bfievnovû, in: Zprávy památkové péãe 53, 1993, ã. 5, s M. HORYNA, L. REML: Barokní mûsto Rastatt, jeho dûjiny a pfiítomnost, in: Zprávy památkové péãe 53, 1993, ã. 2, s Jan BlaÏej Santini Kladruby near Stfiíbro, the monastery church of the Ascension of the Virgin Mary, St. Benedict and St. Wolfgang. The Baroque-Gothic reconstruction of a monumental late Romanesque basilica. Analytis Study, MK âr, Praha 1993 (bez ISBN, zvlá tní tisk pro jednání UNESCO), 42 s. Jan BlaÏej Santini Îìár nad Sázavou, Zelená hora, pilgrimage church of St. John of Nepomuk. Analytic Study, MK âr, Praha 1993, (bez ISBN, zvlá tní tisk pro jednání UNESCO), 37 s. Kaple sv. Floriána na Kladnû a pozdní dílo Kiliána Ignáce Dientzenhofera, in: Sborník konference: Rozprava o baroku, OÚ Kladno, Kladno Slan 1993, s Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hofie ve Îìáru nad Sázavou. Jedineãná architektonická oslava svûtce ãeského baroka, in: Zprávy památkové péãe 1993, 10, s Personality and Work of Jan BlaÏej Santini-Aichel. Comparative Study, MK âr, Praha 1993 (bez ISBN, zvlá tní tisk pro jednání UNESCO), 40. s. Slohov charakter projektû Pavla Ignáce Bayera pro novostavbu bfievnovského klá tera, in: Milénium bfievnovského klá tera. Sborník statí o jeho v znamu a postavení v ãesk ch dûjinách, Univerzita Karlova, Praha 1993, s M. BARTLOVÁ, N. BAÎANTOVÁ, Z. DRAGOUN, D. HEJDOVÁ, I. HLAVÁâEK, H. HLAVÁâKOVÁ, M. HORYNA, M. KABELKOVÁ, H. KOENIGSMARKOVÁ, J. K EâKOVÁ, M. PAVLÍK, P. PREISS, J. ROYT, A. SAMOH LOVÁ, P. SOMMER, D. STEHLÍKOVÁ, L. URE OVÁ, M. ZEMINOVÁ: Tisíc let benediktinského klá tera v Bfievnovû, Benediktinské opatství sv. Markéty v Praze-Bfievnovû, Praha 1993 (M. Horyna: Stavebníci a stavitelé bfievnovsko-broumovského klá tera v období baroka, studie s , hesla katalogu s ; Barokní sochafii ve sluïbách bfievnovskobroumovského klá tera, studie s , hesla katalogu ). TvÛrci ãeské vrcholnû barokní architektury III.: Kilián Ignác Dientzenhofer, in: Dûjiny a souãasnost 1993, ã. 2, s Vnitfiní prostor a interiér jako témata architektury, in: Zlat fiez 1994, ã. 2, s Ad F. O. Gehry V. Miluniã, budova Nationale Nederlanden na Ra ínovû nábfieïí v Praze, in: Architekt, 1994, 1 s. textu. M. HORYNA, V. VLNAS, L. SLAVÍâEK, P. PREISS: Barokní umûní. Z pokladû litomûfiické diecéze II., Národní galerie, Praha 1994 (M. Horyna: hesla katalogu, s ) M. HORYNA, J. ROYT: Kfitiny, Poutní kostel Jména P. Marie, Star Velehrad 1994 (bez ISBN), s Neznámé bozzetto Matyá e Bernarda Brauna, in: Zprávy památkové péãe 54, 1994, ã. 8, s Nov kabát památkové péãe, in: Architekt, 1994, 1 s. textu. O nezbytnosti kontinuity v Ïivotû a umûní, in: Mánes v Mánesu, katalog spolkové v stavy, SVU Mánes, Praha 1994, studie, 3 s. textu. O stavu památek a kulturního povûdomí v souãasné JUBILEUM 355

4 spoleãnosti, in: âasopis umûleckohistorické spoleãnosti v ãesk ch zemích, 1994, ã. 1, 6 s. textu. Památky a hamburger, in: Literární noviny 5, 1994, ã. 20, s. 1, 3. Památky a jejich ochrana zákonem, in: Antique 2, 1994, ã. 4, s. R. Vacková, Vûda o slohu, Praha, Aula 1993 recenze knihy, in: Teologické texty, 1994, ã. 4, s R. Reburn a kolektiv, Dûjiny architektury recenze knihy, in: Dûjiny a souãasnost, 1994, ã. 2, s. 62. Sakrální architektura, in: Souvislosti, 1994, 2, s M. HORYNA, D. VOKOLKOVÁ: Vymykati se v ednosti aneb Ivo Kofián slaví edesátiny, in: Umûní 42, 1994, s Dobroslav Líbal jako pedagog, in: Zprávy Klubu za Starou Prahu, 1995, ã. 4, 8 s. textu. Grand prix Obce architektû 94, in: Architekt, 1995, ã. 9, 6 s. textu. Neznámé barokní plány rajhradského klá tera a pozdní dílo Jana BlaÏeje Santiniho, in: Historická architektura. Vûda v zkum praxe. Sborník k poctû Milana Pavlíka, Jalna, Praha 1995, s Památka a poznání. Otázka v znamu prûzkumû v péãi o památky, in: PrÛzkumy památek II, 1995, ã. 2, s M. HORYNA, P. MACEK: PhDr. Jan Muk, 8. kvûtna 1935, JindfiichÛv Hradec 27. fiíjna 1994, Praha, in: Umûní 43, 1995, s Santiniho stavby v Mladoticích, Mariánské T nici a Plasech a jeho koncept ideální architektury, in: 850 let plaského klá tera. Sborník semináfie: V voj a v znam plaského klá tera pro ãeské dûjiny, Muzem a galerie severního PlzeÀska, Mariánská T nice 1995, s patnû situovan skvost. Kostel sv. Katefiiny na Novém Mûstû v Praze, in: PRO 1995, ã. 3, 2 s. textu. M. HORYNA, J. MACEK, P. MACEK, J. HOMOLKA, D. PECHOVÁ, B. RAK, J. ZAV EL: Îitenice, kostel sv. Petra a Pavla, Galerie v tvarného umûní, Litomûfiice 1995 (M. Horyna: Sochy ze západního títu kostela v Îitenicích, studie s ) Die architektonische Schätze des böhmischen Barocks, Ministerstvo zahraniãních vûcí âr 1996 (koncepce v stavy a 20 s. prûvodního textu v stavy pro zahraniãní kulturní stfiediska: VídeÀ, Mnichov, DráÏìany, Madrid a dal í). M. HORYNA, J. ROYT: Die Marienkapelle in Mladotice bei Plasy. Zur Problematik der symbolischen Funktion der Gestalt und der formbildenden Potenz der Bedeutung des barocken Werks, In: Umûní 44, 1996, s Dvû skupiny sakrálních staveb Tomá e Haffeneckera, in: Ars baculum vitae. Sborník studií z dûjin umûní a kultury k 70. narozeninám prof. PhDr. Pavla Preisse, DrSc., Národní galerie, Praha 1996, s Chronos Instalace Topolo, Italie 1996 (instalace: J. Voves, M. Janek, D. Václavek), OS PamûÈ, 1996, 3 s. textu. Jifií Voves, z cyklû Okna a Pamûti, galerie Gong, Pardubice 1996, 1 s. textu. M. HORYNA, K. K ÍÎOVÁ: Mnichovo Hradi tû, Památkov ústav stfiedních âech, Praha 1996 (ISBN ), s. 1 13, M. HORYNA, J. KO TOVALOVÁ-DRAHOTU SKÁ, J. HRU- B : Oldfiich Drahotu sk, Ïivot a dílo, Západoãeská galerie, PlzeÀ 1996, 4 s. textu. Památka a její autenticita ve svûtle teorie Aloise Riegla, in: Zprávy památkové péãe 56, 1996, ã. 7 8, s M. HORYNA, J. H EBEJK, V. KINDL, O. EFCÒ: Parlament âeské republiky, Enigma, Praha 1996 (bez ISBN), s Zámek Hofiovice, Stfiedoãesk ústav památkové péãe, Praha 1996 (ISBN ), 24 s. Îivotní jubileum Dobroslava Líbala, in: Umûní 44, 1996, s Die Anfänge der radikal-barocken Architektur in Mitteleuropa: Die Brüder Dientzenhofer in Böhmen und Franken, in: Frankenland. Zeitschrift für frankische Landeskunde und Kulturpflege, 1997, ã. 1, s Geometrická osnova poutního areálu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hofie u Îìáru nad Sázavou, její struktura a ideov základ, in: Zelená hora u Îìáru nad Sázavou. Pfiíspûvky k dûjinám a obnovû poutního místa, pfiíloha ãasopisu Zprávy památkové péãe 57, 1997, s Podoba poutního místa na Zelené hofie u Îìáru nad Sázavou a její zachycení v dobov ch zobrazeních, in: Zelená hora u Îìáru nad Sázavou. Pfiíspûvky k dûjinám a obnovû poutního místa, pfiíloha ãasopisu Zprávy památkové péãe 57, 1997, s K. I. Dientzenhofer , Komentáfi ke tfiíletému kalendáfii, ASO, Humpolec 1997, 1 s. textu. Obnova, konzervace a rekonstrukce památek. K problému rûzn ch pfiístupû obnovy stavebních památek a jejich oprávnûní, in: K souãasn m problémûm péãe o památky, Agentura kulturní dûdictví, Praha 1997, s D. LÍBAL a kol.: Z mapy UNESCO, Akropolis, Praha 1997 (ISBN ), s Dientzenhoferové, Akropolis, Praha 1998 (ISBN ), 160 s. Jan BlaÏej Santini-Aichel, Univerzita Karlova, Praha 1998 (ISBN ), 487 s. Jan BlaÏej Santini-Aichel. Komentáfi ke kalendáfii, IPR, Praha 1998, 1 s. Jifií Mûdílek Krajiny, Galerie v tvarného umûní, Roudnice 1998, 4 s. textu. M. HORYNA, J. ETLÍK: Jifií Voves obrazy a kresby, Západoãeská galerie, PlzeÀ 1998, 2 s. textu. Jifií Voves v Plzni, in: Ateliér 1998, ã. 14, s. 7. Kaple V ech svat ch v Kladrubech, in: Gotika v západních âechách. Sborník pfiíspûvkû z mezinárodního vûdeckého sympozia. Vûnováno k 70. narozeninám prof. PhDr. Jaromíra Homolky, Národní galerie, Praha 1998, s M. HORYNA, B. CHLÍBEC: Memento mori, Torst, Praha 1998 (ISBN ), s Obnova interiérû Liechtensteinského paláce na Malé Stranû v Praze, in: Architekt, 1998, ã. 4, 1 s. textu âernínsk palác v Praze. Komentáfi kalendáfie Min. zahr. vûcí âr, IPR, Praha 1999, 1 s. textu. Obraz, socha a svût, komentáfi k v stavû, SVU Mánes, Praha 1999 (Listy SVU Mánes 1999, ã. 4, s. 4 5). Stavby J. B. Santiniho na Îìársku. Komentované obrazové leporelo, nakladatelství Rezident, OÚ Îìár nad Sázavou 1999, 9 s. textu. M. HORYNA, J. T. KOTALÍK, P. MACEK, M. PAVALA, J. TULC: Toskánsk palác v Praze, Ministerstvo zahraniãních vûcí âr SdruÏení umûní a fiemesla, Praha 1999 (ISBN X), s Zwei unbekannte Brokoffsche Holzschnitte des hl. Johann von Nepomuk, in: Festschrift zum 60. Gebrutstag prof. F. Matsche, Bamberg 1999, Otto-Friedrich Universität, s Das Verschwinden der Geschichtsspuren im modernen Zeitalter, in: Topographie des Gedächtnisses. Sborník ãesko-nûmecké konference, Studio PamûÈ, Praha 2000, nestr. Jan BlaÏej Santini-Aichel, in: Pfiedná ky z XLIII bûhu Letní koly slovansk ch studií, Univerzita Karlova, Praha 2000, ISBN 8O , s Jifií Beránek: Krucifix, in: Kapitoly z dûjin Kolodûj, Kolodûje Praha 2000, s Krajina, nebe a jiné domovy. Obrazy Daniela Ladmana, Galerie Ambit, Praha 2000, nestr., 2 s. textu. Olbram Zoubek sochy, Muzeum a galerie Mariánská T nice, Mariánská T nice 2000, nestr. Praha jako v tvarn symbol, in: Prague A Hub of European Culture, Sborník sympozia ICOMOS 2000, Praha 2000, s Tfii století promûn Vald tejnské zahrady, in: Senát. Kanceláfi Senátu Parlamentu âr, 2000, ã. 1, s. 40. M. HORYNA, P. PREISS, P. ZAHRADNÍK: Zámek Troja u Prahy I., II., Paseka, Praha 2000 (ISBN X, ISBN ), 1. díl: s , 2. díl: s , 307, 319, Architektura baroka v âechách, in: Sláva barokní âechie I. Stati o umûní, kultufie a spoleãnosti 17. a 18. století, Národní galerie, Praha 2001 (ISBN ), s Architektura pfiísného a pozdního historismu, in: kol. aut. Dûjiny ãeského v tvarného umûní , III/2, Praha 2001 (ISBN ), s Architektura romantického historismu, in: Dûjiny ãeského v tvarného umûní , III/1, Praha 2001 (ISBN ), s B val Trãkovsk palác na Malé Stranû, in: Historická inspirace. Sborník k poctû Dobroslava Líbala, Praha 2001 (ISBN O6-1), s M. HORYNA, P. PREISS, P. ZAHRADNÍK: âernínsk palác v Praze, Ministerstvo zahraniãních vûcí âr Opus, Praha 2001 (ISBN ), s. 9 11, , Expresivní figurace, in: Ateliér, 2001, ã , s. 7. Hesla vûdeckého katalogu Sláva barokní âechie II., 356 JUBILEUM

5 Katalog v stavy, Národní galerie Paseka, Praha 2001 (ISBN ), I/1. 31, I/1. 32, I/3. 22, I/3. 110, I/3. 111A-C, I/7. 26, I/7. 27A-C, I/7. 28 A-B, I/7. 29 A-B, I/7. 30 A-G, I/7. 31A-B, I/7. 32, I/7. 33, II/2. 146A-B, II/2. 147, II/2. 148, II/2. 148, II/2. 149, II/2. 150, II/2. 154A-F, II/2. 156, II/2. 157, II/3. 164, II/3. 165, II/3. 173, II/3. 174A-H, II/3. 175A-C, II/3. 176A-B, II/3. 177, II/3. 179, II/3. 180, II/4. 10A-B, II/4. 17, II/5. 10A-B, II/5. 11A-B, II/5. 11, II/6. 2. M. HORYNA, V. VOKOLEK: Jan Mo tek obrazy, ECQUO a DIVUS, Praha 2001, 2 s. textu. Poznámky ke vztahu konstrukce a estetiky kleneb vrcholného baroka, in: Oprava nosn ch konstrukcí historick ch staveb. Sborník konference, MURUS, Praha 2001, s Sláva barokní âechie na prahu tfietího tisíciletí, in: Literární noviny, 2001, ã. 32, s Tváfi barokní âechie, in: Sláva barokní âechie II. Katalog v stavy, Národní galerie Paseka, Praha 2001 (ISBN ), s Václav Dohalsk fotografie, Oldfiich Karban sochy. Katalog v stavy v zámku v Manûtínû, Manûtín 2001, 2 s. textu. Vokolkové na zámku v Bystfiici pod Host nem, in: Ateliér, 2001, ã. 21, s. 3. Z. HOJDA, M. HORYNA: Zámek a palác, in: Sláva barokní âechie II. Katalog v stavy, Národní galerie Paseka, Praha 2001 (ISBN ), s Architektonick prostor, in: Bulletin Umûleckohistorické spoleãnosti v âesk ch zemích, 2002, ã. 2, s Barokní rozkvût Ïìárského klá tera, in: Sedm a pûl století. Stati o historii, kultufie a umûní Ïìárského klá tera, Îìár nad Sázavou 2002, s J. HOMOLKA, M. HORYNA: Dobroslav Líbal ( ). K odchodu velkého ãlovûka, in: Zprávy památkové péãe 62, 2002, ã. 5, s Estetické principy a smysl architektury poutního kostela a probo tství v Mariánské T nici, in: Mariánská T nice historie poutního místa a muzea, Mariánská T nice 2002 (ISBN ), s Jednota a mnohost v ãeské architektufie pfiísného a pozdního historismu. Norma versus dílo, in: V muïském mozku. Sborník k sedmdesát m narozeninám Petra Wittlicha, Scriptorium, Praha 2002 (ISBN ), s M. FI ER, M. HORYNA: Jifií Mûdílek, Opus, Galerie Klatovy-Klenová, Arbor vitae 2002 (ISBN ), s Jifií Seifert kresby, Galerie v tvarného umûní, kabinet grafiky Cheb, Cheb 2002, 2 s. Kostel P. Marie Vítûzné a klá ter bos ch karmelitánû, in: PraÏsk vrch Petfiín, Paseka, Praha 2002 (ISBN ), s M. HORYNA, I. âornejová, V. VLNAS, T. HLADÍK, P. PREISS, J. ROYT, H. BROÎKOVÁ, L. URE OVÁ: Lumière et ténèbres. Art et civilisation du baroque en Bohême, Katalog v stavy, Palais de Beaux-Arts, Lille 2002 (M. Horyna: Le baroque dans le paysage tchèque et dans le mémoire historique du pays, studie s , hesla katalogu: 87, 124, 125, 126, 127, s. 122, 172). Problematika zákona o památkové péãi, in: Bulletin Umûleckohistorické spoleãnosti v ãesk ch zemích, 2002, ã. 4, s Václav Dohalsk Oldfiich Drahotu sk, fotografie a drobná plastika, Manûtín 2002, 2 s. Václav Dohalsk Pavel Kadefiábek, fotografie a obrazy, Obecní úfiad Nasavrky, Nasavrky 2002, 4 s. textu. Z. HOJDA, M. HORYNA, P. ZAHRADNÍK, P. FIDLER, J. KROPÁâEK, E. FUâÍKOVÁ, Z. NOVÁK, O. EFCÒ, J. VOJTA, V. NEJEDL, P. PELANT, N. MARKOVÁ: Vald tejnsk palác v Praze, Praha, Senát Parlamentu âr Gema Art, Praha 2002 (ISBN ), s Barokní rozkvût Broumovska, in: Broumovsko. Interpretace kulturního a historického dûdictví na Broumovsku, Broumov 2003 (bez ISBN), s Barokní stavby v kresbách souãasného architekta. V stava kreseb Michaela Brixe. Katalog v stavy, Obecní dûm, Praha 2003 (bez ISBN), 2 s. textu. Krajina a místo (pfiedmluva ke knize Pavel Hájek: âeská krajina a baroko), Malá Skála 2003, ISBN , s Krása kovového tvaru. Katalog v stavy Václava Jíchy, Jindfiicha Kovafiíka, Václava Minafiíka a Lindy Minafiíkové, Muzeum a galerie Mariánská T nice, Mariánská T nice 2003 (bez ISBN), 3 s. textu. O smyslu památek a péãe o nû, in: Brána muzea otevfiená (ed. Alexandra Brabcová), Open Society Fund Praha JUKO Náchod, 2003 (ISBN ), s Ontologie svûtla typy svûtla v barokním umûní, in: Ejhle svûtlo. Katalog v stavy (ed. Jifií Zemánek), Moravská galerie v Brnû, Brno 2003 (ISBN ), s ímsk vliv v praïské sakrální architektufie 17. století a Jean Baptiste Mathey, in: Baroko v Itálii baroko v âechách (eds. Vilém Herold a Jaroslav Pánek), Filosofia nakladatelství Filosofického ústavu AV âr, Praha 2003 (ISBN ), s SOS Jde o na i kulturní sebezáchovu. Rozhovor s Petrem Pfiíhodou, in: Katolick t deník, 2003, ã. 30, pfiíloha Perspektivy, s. 7. Zuzana imková perky, Václav Bofiek Dohalsk fotografie. Katalog v stavy, PlzeÀ Manûtín 2003 (bez ISBN), 2 s. textu. Îelivsk klá ter a Jan BlaÏej Santini-Aichel, in: V bûr. âasopis pro historii a vlastivûdu jiïních âech XL, 2003, ã. 2, s Novostavba památky nonsens nebo nevinn protimluv? Pfiíspûvek do ankety, in: Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã. 5, s Barokizace pasovského dómu Luragovo dílo na rozhraní raného a vrcholného baroka a ãeská architektura kolem K 220. v roãí úmrtí architekta Carla Luraga 12. fiíjna 1684, in: Umûní 52, 2004, s Doc. PhDr. et JUDr. Dobroslav Líbal. Vzpomínka na mimofiádného ãlovûka a vûdce, in: Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã. 6, s Chvála tvaru. Fotografie Vladimíra Uhra, Karolinum, Praha 2004 (ISBN ), 26 s. I. BUKAâOVÁ, T. HÁJEK, M. HORYNA, V. NEJEDL : Památky PlzeÀského kraje. Koncepce podpory státní památkové péãe v PlzeÀském kraji, PlzeÀsk kraj odbor kultury a památkové péãe, PlzeÀ 2004 (ISBN ), s , 22 25, 87 88, , , 158. Umûlecké dílo jako rozvrh, in: Dûjiny umûní v ãeské spoleãnosti: otázky, problémy, v zvy. Pfiíspûvky pronesené na prvním sjezdu ãesk ch historikû umûní (ed. Milena Bartlová), Argo, Praha 2004 (ISBN ), s V zrcadle stínû. Morava v dobû baroka Recenze, in: Umûní 52, 2004, ã. 6, s Kry tof / Christoph Dientzenhofer. K 350. v roãí narození genia ãeského baroka / Zum 350 Geburtstag des genialen böhmischen Barockbaumeisters, Národní památkov ústav, Praha 2005 (ISBN X), 130 s. V znamn pfiíspûvek k poznání stfiedoevropského baroka. Die Jesuiten in Wien. Zur Kunst und Kunstgeschichte der österreichischen Ordensprovinz der Gesellschaft Jesu im 17. und 18. Jahrhundert. Herbert Karner Werner Telesko (hrsg). Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien Recenze, in: Umûní 53, 2005, s Zpracoval Mojmír HORYNA Osmdesátiny fotografa Vladimíra Uhra Univerzita Karlova vydala ve svém nakladatelství Karolinum k osmdesát m narozeninám Vladimíra Uhra rozsahem útlou kníïku Chvála tvaru. Její text napsal Mojmír Horyna, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V pûti kapitolách za pomoci tvûrce fotografií rozãlenil jeho dílo od snímkû inspirovan ch pfiírodou po ryze architektonické kompozice. Stovky pracovníkû SÚRPMO znají Vladimíra Uhra jako b valého vedoucího fotodílny v suterénu domu ãp. 20 v Opletalovû ulici, kde spolu se sv mi spolupracovníky zhotovoval bûhem takfika poloviny století statisíce pracovních fotografií pro architekty v dobû, kdy xeroxy u nás je tû neexistovaly. Tento pokorn dûlník zázraãného umûní fotografie, pfiipraven vyhovût ãasto bizarním pfiáním architektû, vlídnû pfiijímal zakázky, zmen oval ãi zvût oval plány do mûfiítka, vláãel svoji mnohakilogramovou v stroj do vûïí a krovû kostelû, suterénû zpustl ch domû, zaprá en ch depozitáfiû, mraziv ch interiérû hradû, kostelû a s pek. Pro svoji profesionální úroveà byl Vladimír Uher vyhledáván autory vûdeck ch i populárních architektonick ch publikací. I kdyï jeho dokumentární fotografie dosahovala maximální technické dokonalosti, jeho samého neuspokojovala. Stále tíhl k odhalování hlub- ích principû zobrazení, vnitfiní v tvarné síly a zákonitostí studovaného objektu. Ve spojení s kreativním architektem ãi umûnovûdcem pak ve zralém vûku hledal a nalézal zvlá tû v tak emotivnû zaloïeném umûní, ja- JUBILEUM 357

6 1 2 k m byla barokní architektura, zábûry mimofiádné v tvarné pûsobivosti. Právû spojení s du emi naladû- Bukovského Îivotní jubileum prof. Jana n mi na stejnou strunu a pouãení z v bojû moderní architektury a fotografie vná ely do díla V. Uhra novou 25. ãervna 2005 se doïil v znamného Ïivotního jubilea 75 let prof. Ing. arch. Jan Bukovsk, DrSc., zná- soudobou interpretaci principû barokní architektury. Se snahou vyhnout se náhodn m skladi tím tvarû m pedagog a zanícen ochránce kulturních památek. a odhalovat kompoziãní principy umûní 17. a 18. století dospûl Vladimír Uher k takov m fotografiím, které zdej í gymnázium. Po jeho absolvování v roce 1949 Jan Bukovsk pochází z Mladé Boleslavi a vystudoval oslovují pfiirozenû i objevnû souãasného diváka. nebyl hned rozhodnut o svém dal ím studiu váhal Evropská v tvarná a kulturní obec tento pfiístup ocenila dfiíve neï domácí kritika. Kniha Dialog tvarû autorû a studiem archeologie na Karlovû univerzitû. Otec lé- mezi Fakultou architektury a pozemního stavitelství V. Uhra a M. Pavlíka obdrïela 1. cenu, Zlatého orla ve kafi si v ak pfiál, aby se jeho syn vûnoval medicínû. J. francouzské Nice v roce 1975 a ve spolupráci s nakladatelstvím Odeon byla vydána v Lond nû a New Yorku. soké koly FAPS v Praze a Lékafiskou fakultu v Hrad- Bukovsk zaãal nakonec v roce 1949 studovat dvû vy- Její pfiepracovaná verze pak vy la v Amsterodamu. V stava Uhrov ch fotografií nazvaná Krásy architektury z pitev se v ak definitivnû rozhodl vûnovat architektuci Králové. Po prvním semestru ukonãeném cviãením ãeského baroka, koncipovaná M. Horynou, byla prezentována v Mnichovû, DráÏìanech, Budape ti, New za studií se zúãastnil státního v zkumného úkolu Hisfie s pfiedstavou zamûfiení na ochranu památek. Je tû Yorku, Amsterodamu, PafiíÏi a Madridu. V bûr zvût enin z knihy Dialog tvarû byl pfiedstaven na samostatné prof. 0. Star m. torická architektura v âechách a na Moravû, fiízeného v stavû v USA v Gettyho centru v Los Angeles z podnûtu tohoto slavného institutu. pfiijat na Ústav dûjin architektury FA VUT v Brnû, kter Po skonãení studia na FAPS v Praze v roce 1953 byl I po tûchto mezinárodních úspû ích zûstal Vladimír vedl doc. Bohuslav Syrov, jako asistent a od roku Uher stále stejnû skromn a nenápadn. Skryl se 1958 jako odborn asistent. Zde se podílel na v uce pfied svûtem pod ãern hadr fotopfiístroje, jak ãasto dûjin architektury a zároveà i na dílãím úkolu Stfiedovûká architektura na Moravû a na zamûfiování velk ch poznamenával, a dál slouïil SÚRPMO i architektufie. V publikaci nakladatelství Karolinum, citované na zaãátku, naleznou zájemci celé dvû strany soupisu dal- Zelném trhu a souboru objektû Staré radnice. Zúãast- historick ch celkû v Brnû domû Muzejního bloku na ích reprezentaãních knih, v stav i prost ch broïur nil se také pfiíprav grafick ch ãástí prací doc. B. Syrového V voj stavebnictví a architektury ve starovûku (vy- a ãlánkû, jejichï text doprovázely jeho fotografie. Uhrova povûst vynikajícího fotografa se pozdûji rozlétla i po âechách. Je dnes mnoho zámoïnûj ích profe- (Praha 1961). V dûsledku zámûru likvidovat obor ardána v Praze 1959) a Architektura nauãn slovník sionálních fotografû, málo z nich má v ak pro ãeskou chitektura na VUT Brno do lo k radikálnímu omezení kulturu takov v znam jako nenápadn Vladimír Uher, Ústavu dûjin architektury, a proto arch. J. Bukovsk Mistr architektonické fotografie. v roce 1956 pfie el na Ústav pozemního stavitelství, Milan PAVLÍK veden prof. M. Kopfiivou. Zde se podílel na v uce pozemního stavitelství, technického kreslení a ateliérové Obr. 1. Vladimír Uher pfii oslavû sv ch osmdesát ch narozenin. tvorby z hlediska technického projektování. Na Stavební (Foto Zdena Jandusová, 2005) fakultû radûji zûstal i pfii postupné obnovû oboru architektura v 60. letech, na ní se stal externím aspirantem. Obr. 2. Fotografie z kapitoly Svûtlo a stín z knihy Dialog tvarû autorû V. Uhra a M. Pavlíka. Jako práci z aspirantského minima pfiedloïil pozdûji publikovanou studii Provincionalismus a rustikalizace v architektufie a jako závûreãnou práci pfiipravil studii Loretánsk typ v architektufie ãeského baroka, kterou úspû nû obhájil v roce 1965 a pak publikoval ãesky ve sborníku VUT Brno 2 3/1966 a francouzsky v Historia âsav XV/1967. V dané dobû nebylo snadné prosadit jako aspirantské téma církevní architekturu, a je tû obtíïnûj í bylo dosáhnout zvefiejnûní práce. J. Bukovsk v ak vïdy dovedl v zkumy aï k publikování jejich v sledkû. Problematice loretánské architektury se vûnoval i pozdûji, jak svûdãí monografické studie o zanikl ch praïsk ch loretách ve Staleté Praze, o Ïitenické loretû ve Vlastivûdném sborníku Litomûfiicko, a pfiedev ím souhrnné zpracování tématu v knize Loretánské kaple v âechách a na Moravû, Praha Velkou ãást svého Ïivotního úsilí vûnoval arch. J. Bukovsk pedagogické ãinnosti a v chovû poãetné fiady posluchaãû na FS VUT Brno. Vedle pozemního stavitelství se podílel i na v uce technologie stavebních hmot a dílcû, poruch a údrïby staveb a zejména v voje architektury a stavebnictví, kdyï po odchodu doc. F. Haase v roce 1981 pfievzal pfiedmût nauka o projektování v voj architektury a stavebnictví. Pro tento pfiedmût pfiepracoval a roz ífiil Haasova skripta, která pak vy la v nûkolika dal ích vydáních. V letech byl arch. J. Bukovsk jako stipendista fiecké vlády na studijním pobytu v ecku a na Blízkém v chodû, coï velmi pfiispûlo k jeho hlub ímu poznání klasického odkazu fiecké a fiímské antiky a Byzance i archeologick ch památek. V roce 1978 pfiedloïil na Fakultû architektury v Brnû docentskou habilitaãní práci Ochrana historick ch zfiícenin, archeologick ch památek a celkû, jejíï obhajoba mu v ak v tehdej ích podmínkách nebyla umoïnûna. Nûkteré dílãí studie k této problematice autor publikoval v ãasopise Památková péãe (pozdûji Památky a pfiíroda) a dále v KniÏnici vûdeck ch spisû VUT Brno. Pfiedmût nauka o projektování byl od roku 1988 pfieveden na katedru teorie architektury a v tvarného umûní FA VUT. V rámci rehabilitací byl arch. J. Bukovsk jmenován v roce 1990 docentem pro obor pozemního stavitelství. Od téhoï roku znovu pûsobil na Ústavu pozemního stavitelství FS v Brnû, kde vyuãoval pfiedmûty dûjiny stavitelství a architektonická kompozice. Je hlavním autorem skript Dûjiny stavitelství. Pfiehled v voje architektury a stavebnictví, vydan ch v roce 1993 (CERM Brno) a po pfiepracování znovu v roce Doktorát z architektury získal na âvut v Praze za práci o kartuziánské architektufie v ãesk ch zemích v roce 1994, profesorem na VUT Brno byl jmenován v roce Pedagogicky a vûdecky zde pûsobil do roku 2001, získal jmenování emeritním profesorem a v roce 2004 mu byla udûlena Zlatá medaile SIGNUM EXCELLENTIAE. Svou dlouhodobou pedagogickou ãinností na VUT Brno v znamnû pfiispûl ke kvalitní odborné pfiípravû posluchaãû. Po celou dobu pûsobení na kole se J. Bukovsk intenzivnû vûnoval v zkumu historické architektury a památkové ãinnosti. K autorov m nejv znamnûj ím pracím patfií jeho v zkum kartuziánského areálu v Brnû-Královû Poli pro VUT Brno. Po zamûfiení zdej ího kostela Nejsvûtûj í Trojice a b valého klá tera provedl stavebnû-historick prûzkum areálu vãetnû v kresové dokumentace archeologick ch nálezû. Postupnû zpracoval projekt rekonstrukce barokního vzhledu cely A, 358 JUBILEUM

7 1 úpravy gotické ãásti kfiíïové chodby a dvora bratfií, dále studii a technick projekt na uzavfiení b valého klauzurního dvora a jiné. ZároveÀ konzultoval dal í rekonstrukãní úpravy. Stavebnímu v voji královopolského klá tera a problematice jeho rehabilitace vûnoval studii, uvefiejnûnou v âasopise Moravského muzea, Brno 1988, a v témï roce posoudil spolu s Tomá em Vlãkem moïnosti rekonstrukce kapitulní sínû (publikováno v KniÏnici vûdeck ch spisû VUT Brno). Poznání v voje kartuziánského klá tera v Brnû vedlo J. Bukovského k hlub ímu v zkumu kartuziánské architektury v ãesk ch zemích s návazností na v voj této architektury v Evropû; závûry publikoval ve dvou ãláncích v ãasopise Památky a pfiíroda v roce Jako monografie byly vydány i jeho dal í práce o kartuziánsk ch klá terech, napfiíklad o kartouzu ve Valdicích. V souãasné dobû se J. Bukovsk v znamnû podílí na pfiípravû mezinárodního kartuziánského sympozia a sborníku (sympozium s uskuteãní v záfií 2005 v Brnû pfii pfiíleïitosti 600. v roãí úmrtí spoluzakladatele Královopolského kartouzu markrabûte Prokopa a 630. v roãí smrti jeho otce Jana Jindfiicha). Jan Bukovsk se také podílel na mnoh ch dal ích památkov ch akcích v Brnû. Jednou ze zdej ích prvofiad ch rekonstrukcí byla obnova bloku palíãku jako souãásti rehabilitace v chodní strany Zelného trhu, kterou zhodnotil v ãasopise Památková péãe v roce V ãasopise Památky a pfiíroda pak posoudil obnovu dal ích brnûnsk ch památek Mûnínské brány, Kounicov ch kolejí a b valého letohrádku Mitrovsk ch. Spolupracoval i na v zkumném úkolu Dûjiny Brna, fiízeném Archivem mûsta Brna, a pro rozsáhlé znalosti brnûnské historické architektury se v té dobû stal konzervátorem mûsta a pfiedsedou Mûstské komise památkové péãe. Velkou pozornost arch. J. Bukovsk vûnoval památkám v ãesk ch zemích a v Evropû. V letech spolupracoval s Ústavem lidového umûní ve StráÏnici a poznatky z v zkumu shrnul v práci Bukovsk, Kadlecová: Skanzen ve StráÏnici, metodika dokumentace lidového stavitelství. PfiipomeÀme je tû alespoà ãlánky o obnovû barokních koníren mnichovohradi tského zámku a o rekonstrukci zámku Staré Hrady. Na sv ch ãetn ch cestách poznal prof. Bukovsk jako málokdo zahraniãní historickou architekturu. To se v znamnû odrazilo v jeho skriptech i mnoh ch ãláncích. Nûkdy se jedná o odborné stati, jindy o popularizaãní ãlánky, uvefiejnûné zejména v Technick ch novinách v letech V odborné i publikaãní ãinnosti J. Bukovsk stále pokraãuje, je také ãlenem národního v boru ICOMOS. V znamné Ïivotní jubileum prof. Jana Bukovského je tak pfiíleïitostí ke zhodnocení jeho zásluïné pedagogické práce i rozsáhlé vûdecké ãinnosti, pfieváïnû zamûfiené na obor památkové péãe. Karel KIBIC Obr. 1. Prof. Jan Bukovsk pfied Fakultou architektury VUT Brno. (Foto rodinn archiv J. Bukovského) Prof. Jan Bukovsk v bûrová bibliografie 1956 Památková péãe v Západním Nûmecku, in: Zprávy památkové péãe 16, 1956, ã Turistick prûvodce âssr, sv. Îìárské vrchy, ântsv, Praha (Stati o umûleck ch památkách, plánky, ãást rejstfiíku.) 1966 Loretánsk stavební typ v âechách a na Moravû, in: Sborník VUT Brno, 1966, ã. 2 3, s Turistick prûvodce âssr, sv. Povodí Jihlavy, Oslavy a Rokytné, ântsv, Praha (Stati o umûleck ch památkách, plánky, ãást rejstfiíku.) 1967 Le Type de la construction de la chapelle de Loreto dans l architecture du Baroque de Bohême, in: Historica âsav XV, 1967, s Nûkolik poznámek k památkové péãi ve Francii, in: Památková péãe 28, 1968, ã Historická úloha provincialismu a rustikalizace v architektufie, KniÏnice vûdeck ch spisû VUT Brno, Brno 1969, 52 s Zaniklé praïské lorety, in: sborník Staletá Praha IV., Praha Konzervace lodi Vassa, in: Památková péãe 30, 1970, ã Souvislost regenerace nûkter ch historick ch souborû s vyuïíváním podzemí v rûzn ch oblastech pafiíïského centra, in: Památková péãe 32, 1972, ã. 4. K rekonstrukcím úãelov ch staveb z období historick ch neoslohû, in: Památková péãe 32, 1972, ã Athénská agóra archeologická zóna v obraze velkomûsta, in: Památková péãe 33, 1973, ã Zvífietická jízdárna poslední ãlánek ve stavebním v voji zámku Zvífietice, in: Památková péãe 34, 1974, ã Rekonstrukce brnûnského palíãku, souãást rehabilitace v chodní strany Zelného trhu, in: Památková péãe 35, 1975, ã. 1. Stfiedovûké nálezy ve vnitfiním obvodu b valého kartuziánského klá tera v Královû Poli, in: Památková péãe 35, 1975, ã Galofiímské muzeum v Lyonu, in: Památky a pfiíroda 37, 1977, ã. 9. Îitenická loreta, in: Vlastivûdn sborník Litomûfiicko, Zámek Gaillon v Normandii uplatnûní anastylózy pfii rehabilitaci vrcholného díla rané renesance, in: Památky a pfiíroda 39, 1979, ã. 5. Akrotiri minojské Pompeje na ostrovû Théra, in: Památky a pfiíroda 39, 1979, ã Obnova barokních koníren mnichovohradi Èského zámku, in: Památky a pfiíroda 40, 1980, ã. 1. K problematice ochrann ch staveb nad archeologick mi památkami, in: Památky a pfiíroda 40, 1980, ã Archeologická památka a vyznaãení její pûdorysné stavby, in: Památky a pfiíroda 41, 1981, ã. 3. Prostorová rehabilitace Starého trïi tû v Rouenu, in: Památky a pfiíroda 41, 1981, ã Der Kreuzweg von Jifií Marek im Dom zu Brünn, in: Das Münster, 1984, ã. 2, s Mûnínská brána slouïí po obnovû novému úãelu, in: Památky a pfiíroda 46, 1986, ã Kaunicovy koleje a Památník vítûzství nad fa ismem vbrnû, in: Památky a pfiíroda 47, 1987, ã Starobrnûnsk klá ter, jeho stfiedovûká v stavba a otázky spojené s rehabilitací objektû kolem rajského dvora klá tera Královo Pole, in: âasopis Moravského muzea, Vûdy spoleãenské, Brno 1988, s Lishanská nekropole zakladatele í e nebes v âínû, in: Památky a pfiíroda 48, 1988, ã Rehabilitace b valého letohrádku Mitrovsk ch v Brnû, in: Památky a pfiíroda 49, 1989, ã. 1. K vyznaãování pûdorysné a prostorové skladby archeologick ch památek, in: Památky a pfiíroda 49, 1989, ã Stavebnû-historick v zkum Královopolského kartouzu vbrnû, Projektov a v vojov ústav v Brnû, Brno 1990, 30 s. Historick Römerberg ve Frankfurtu nad Mohanem a jeho pováleãná dostavba, in: Památky a pfiíroda 50, 1990, ã. 8. BUKOVSK, J., HAAS, F.: Nauka o projektování. Pfiehled v voje architektury a stavebnictví, skriptum, nakladatelství VUT Brno, Brno Druhé vydání v roce 1991, pfiepracované vydání JUBILEUM 359

8 1991 Kartuziánská architektura v âechách a na Moravû I., in: Památky a pfiíroda 51, 1991, ã. 8, s Kartuziánská architektura v âechách a na Moravû II., in: Památky a pfiíroda 51, 1991, ã. 9, s Kartuziánská architektura v âechách a na Moravû III., in: Památky a pfiíroda 51, 1991, ã. 10, s Centre Bourse v Marseille s odkrytou archeologickou zónou starovûké Massilie, in: Památky a pfiíroda 51, 1991, ã Starobrnûnská usedlost ãíslo 133 v uliãce Na nivkách, in: Forum Brunense, Stfiedovûké nálezy v kostele sv. Trojice Královopolského kartouzu v Brnû, in: Vlastivûdn sborník Moravsk, 1993, ã. 3. Kostel sv. Trojice Královopolského kartouzu v Brnû, uloïení ostatkû Prokopa Lucemburského, markrabûte moravského, in: Forum Brunense, Královopolsk kartouz v Brnû ve svûtle nov ch objevû, nakladatelství BLOK, Die Architektur der Karthausen in Böhmen und Mähren, in: Analecta Cartusiana 130, 13. sv., Salzburg La Trophée des Alpes 65 let od rehabilitace archeologické památky, in: Zprávy památkové péãe 58, 1998, s Nová v stavba Mariánského kostela v DráÏìanech je v plném proudu, in: Zprávy památkové péãe 58, 1998, s Kartouz ve Valdicích a kartuziánská architektura, in: sborník Z âeského ráje a Podkrkono í 12, Jiãín Loretánské kaple v âechách a na Moravû, Libri, Praha Úloha okenních otvorû pfii rehabilitaci zdevastované historické stavby, in: Ateliér, 2000, ã Pavel Janák a okna PraÏského hradu, in: Ateliér, Památková restituce okenních ambrán cel Královopolského kartouzu v Brnû, in: Ateliér, Úloha okenních otvorû v historii staveb, in: Ateliér, Stfiední pavilon v zámku v Saarbrückenu, in: Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã. 5, s Mezi lety publikoval autor více neï 40 krat ích statí v Technick ch novinách. K v znamnému jubileu Vladimíra Hyhlíka Dne se doïil osmdesáti let dlouholet pracovník památkové péãe Vladimír Hyhlík, kter se jiï pfies edesát let profesionálnû vûnuje fotografické dokumentaci památek. Záliba ve fotografování ho provázela od útlého mládí a jeho úsilí o dosaïení profesionality v tomto oboru bylo velmi cílevûdomé. Hodnotíme-li dnes Ïivotní tvorbu Vladimíra Hyhlíka, s úctou k vykonanému dílu mûïeme konstatovat, Ïe bylo korunováno zaslouïen mi úspûchy jak v oblasti tvûrãí a organizaãní, tak i v oblasti publikaãní. Po absolvování reálného gymnázia byl Hyhlík pfiijat ke studiu na fotografickém oddûlení Státní grafické koly v Praze ( ). Své odborné vzdûlání zavr- il na Mistrovské kole fotografické pod vedením vynikajících pedagogû a dnes jiï mezinárodnû uznávan ch fotografû, Josefa Ehma, Jaromíra Funkeho, Rudolfa Skopce a Franti ka Drtikola. V roce 1946 nastoupil jako plnû kvalifikovan fotograf praxi ve Státním fotomûfiiãském ústavu, kter se v roce 1953 stal souãástí Státní památkové správy. Pro své odborné i organizaãní schopnosti byl záhy jmenován vedoucím fotografického ateliéru a s úzk m kolektivem spolupracovníkû velmi zodpovûdnû zvládal nároãné úkoly na úseku dokumentace památkového fondu. V pováleãn ch letech byl ministerstvem kolství a kultury kladen dûraz na pofiizování dokumentace zestátnûného kulturního majetku, zejména rozsáhl ch hradních a zámeck ch komplexû vãetnû úprav interiérû postupnû zpfiístupàovan ch vefiejnosti. Permanentní souãinnost fotografû byla vyïadována pfii provádûní soupisû kulturních památek. Zcela unikátní dokumentární hodnotu dnes mají fotografie památek situovan ch v územích vymezen ch pro tûïbu nerostn ch surovin nebo v oblastech, které zasáhla v stavba vodních nádrïí. VyuÏíváním ultrafialového osvûtlení pfii prûzkumech v znamn ch památek a pozdûji i dokumentací pofiizovanou s uplatnûním infraãerveného materiálu pfiispûl fotografick ateliér k prohlubování vûdeckého zkoumání a restaurování vzácn ch románsk ch a gotick ch nástûnn ch maleb (Znojmo, Sázava, Karl tejn, Kutná Hora) a také deskov ch obrazû mistra Theodorika v kapli sv. KfiíÏe na hradû Karl tejnû. Nejv znamnûj í etapa v rozvoji ãinností fotografického ateliéru nastala po roce V souvislosti se schválením zákona ânr ã. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, byla Státní památková správa zru ena, ale podstatná ãást jejích odborn ch pracovníkû vãetnû fotografického a mûfiiãského ateliéru pfie la do novû zfiízeného Státního ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody (SÚPPOP). Pro naplàování svého poslání ústfiedního vûdeckého, odbornû metodického a dokumentaãního pracovi - tû státní památkové péãe získal SÚPPOP dûstojné prostory ve Vald tejnském paláci na Malé Stranû v Praze, odbor evidence a dokumentace byl dislokován v Kuãerovû paláci na Pohofielci. Fotograf Vladimír Hyhlík. (Foto rodinn archiv V. Hyhlíka) Je nespornou zásluhou Vladimíra Hyhlíka, Ïe na základû soustavného sledování v voje fotografick ch technik a technologií a s vyuïitím sv ch organizaãních, ale i diplomatick ch schopností, uplatàovan ch zejména pfii projednávání rozpoãtû s vedoucími pracovníky ústavu, dokázal novû budovan fotografick ateliér vybavit moderními pfiístroji a piãkov mi materiály na velmi dobré evropské úrovni. Funkci vedoucího ateliéru vykonával Hyhlík s velkou odpovûdností. Byl nároãn k sobû i ke sv m spolupracovníkûm. DÛslednû dbal na kvalitu dokumentace pofiizované v terénu a zpracovávané v ateliéru. Jeho Ïivotní optimismus, houïevnatost a píle byly inspirující pro ostatní pracovníky, takïe druïn a profesionálnû kvalitní kolektiv fotografického i mûfiiãského ateliéru dokázal úspû nû uspokojovat narûstající poïadavky na dokumentaci v oboru památkové péãe a byl prospû n i oboru ochrany pfiírody. Stálou pozornost fotografû vyïadovala postupná obnova hradû a zámkû vãetnû jejich mobiliáfiû a historick ch instalací. Nové úkoly vyplynuly ze zákonem zavedeného statutu národních kulturních památek a zpracovávan ch státních seznamû nemovit ch a movit ch kulturních památek. V raznû narûstala potfieba fotografické dokumentace doprovázející urbanistické, umûleckohistorické a stavebnû-historické prûzkumy mûstsk ch i vesnick ch sídel prohla ovan ch za památkové rezervace. Zanedbatelná ale nebyla ani péãe o roz ifiující se sbírky fotografické dokumentace, které v nov ch prostorách Kuãerova paláce byly tedy v mnohem vût í mífie zpfiístupàovány odborné vefiejnosti k badatelsk m a k publikaãním úãelûm. Dílo, které Vladimír Hyhlík vykonal v oblasti fotografické dokumentace kulturních památek, historick ch sídel i chránûn ch ãástí pfiírody, je mimofiádnû rozsáhlé. Sv mi fotografiemi vybavil stovky odborn ch i populárních ãlánkû fiady umûnovûdn ch ãasopisû, desítky broïur o hradech, zámcích a historick ch mûstech a pofiídil tisíce snímkû pro pohlednice. Samostatnû vydal ãtyfii publikace vûnované historick m mûstûm. V první z nich (Banská Bystrica, 1956) vyjádfiil svûj vfiel vztah k rodnému mûstu. Následovaly monografie Jihlava (1958), Ko ice (1959) 360 JUBILEUM

9 a posléze A (1988). Jeho kvalitní ãernobílé a barevné fotografie najdeme také v fiadû encyklopedick ch, umûleckohistorick ch i vlastivûdn ch publikací, z jejichï pestré kály alespoà pfiipomeàme: Dominik Skuteck (1954), Státní hrady a zámky (1955, 1963), Hrady a zámky (1958), Architektura v ãeském národním dûdictví (1958), Kutná Hora (1965) a snímky v monografiích dal ích sedmi mûst vydan ch v edici Památkové rezervace v nakladatelství Odeon, Starobylá mûsta (1970), âeskoslovenská historická mûsta (1974), âeskoslovenská mûsta (1976), PamûÈ mûst (1975, 1981), Umûlecké památky âech A Z ( ), V chodní âechy (1978, 1980), Hrady, zámky a tvrze v âechách, na Moravû a ve Slezsku ( ), Baroko v âechách a na Moravû (1993). Obdivuhodnou vitalitu a pracovní píli prokázal Vladimír Hyhlík i po svém odchodu do dûchodu v roce Jeho fotografie doprovázejí dvacet sedm z dosavadních tfiiceti titulû ediãní fiady Církevní památky vydávané Historickou spoleãností Star Velehrad a vûnované v znamn m, zejména sakrálním architektonick m památkám. Spoleãn m dílem prof. PhDr. Miloslava Pojsla a Vladimíra Hyhlíka jsou reprezentativní publikace Olomouc oãima staletí (1998), Velehrad stavební památky cisterciáckého klá tera (1990) a Velehrad v památkách osmi století (1997). Vladimír Hyhlík je ãlenem Asociace profesionálních fotografû âr. Díky vytrvalému rozvíjení svého talentu a zamûfiování objektivu svého fotoaparátu ke v em druhov m skupinám památek i na jejich zaãlenûní do krajinného prostfiedí obohatil Vladimír Hyhlík památkovou péãi o dokumenty zcela mimofiádné hodnoty a v razn m zpûsobem pfiispûl ke zprostfiedkování obrazu umûleckého, kulturního a pfiírodního bohatství na í vlasti nej- ir í vefiejnosti. Dûkujeme Vladimíru Hyhlíkovi za toto dílo vykonané s láskou a s pfiíkladnou poctivostí, dûkujeme mu za jeho Ïivotní optimismus a upfiímné pfiátelství, kter m nás obdafiuje. V jeho dal ím konání pfiejeme na emu jubilantovi hodnû zdaru, sílu a pevné zdraví. Jaroslav SVATO Vzpomínka na Dipl. Ing. Antona Harta KdyÏ vy lo v roce 2000 mé souborné dílo Loretánské kaple v âechách a na Moravû, zaãlenil jsem do záhlaví svoji dedikaci jemu obûtavému obnoviteli Lorety ve Starém Hroznatovû. V souãasné dobû probíhá proces svatofieãení ãeského lechtice blahoslaveného Hroznaty, zakladatele premonstrátsk ch klá terû v Teplé a v Chotû ovû. Zemfiel hlady jako vûzeà na hradû Star Kyn perk. Po skonãení 2. svûtové války se stal patronem politick ch vûzàû a Star Kyn perk (Alt Kinsberg) dostal své dne ní jméno Star Hroznatov. Rodina HartÛ vlastnila v sousedním Novém Hroznatovû cihelnu a továrnu na hlinûné zboïí. Pan Dipl. Ing. Anton Hart, narozen , vystudoval Odbornou keramickou kolu v Bechyni. Jako voják nûmeckého Wehrmachtu utrpûl v lednu roku 1943 u VoronûÏe tûïké omrzliny na rukou i na nohou. Zachránil jej jeho pfiítel, kter odvezl polomrtvého A. Harta z márnice. V tûchto chvílích, kdy se pomalu louãil se svûtem, se úpûnlivû modlil k Pannû Marii Loretánské, patronce Loretánského poutního místa ve Starém Hroznatovû. Tehdy slíbil, pfieïije-li toto peklo, Ïe opraví Hroznatovskou loretu. Po válce, v záfií roku 1946, v ak musel s celou rodinou z âech odejít. Usadil se v sousedním Waldsassenu. Tamní keramick závod, kter vyhofiel na konci války, A. Hart v roce 1947 obnovil a následnû pfiebudoval na prosperující podnik HART KERAMIK AG. V roce 1997 dosáhl ocenûní tohoto velikého díla udûlením ZásluÏného kfiíïe 1. stupnû nûmeck m prezidentem Romanem Herzogem. V 50. letech 20. století, kdy se Star Hroznatov dostal na sam okraj hraniãního pásma, vyhofiela v roce 1952 vstupní vûï loretánského souboru. Devastace vzácného celku, zaloïeného chebsk mi jezuity v roce 1664, probíhala postupnû dále. Za mé náv tûvy koncem 80. let 20. století jsem se dostal do sporu s nûjak m místním usedlíkem, kter si odváïel nakradené barokní cihly pfiímo z ambitu kolem Santa Casy, jenï se postupnû stával polozfiíceninou. 1 Poãátkem rozsáhlého díla velkorysé obnovy celého loretánského souboru bylo vytvofiení Spolku na obnovu a podporu loretánského poutního místa v ãele s Dipl. Ing. Antonem Hartem ve Waldsassenu. Spolek postupnû získával prostfiedky ze sbírek v Nûmecku, pfieváïnû mezi rodáky z Chebska, doplàované kaïdoroãnû pfiíspûvkem âeské republiky. Tak se podafiilo od letních mûsícû roku 1992 do roku 2002 obnovit velk soubor historick ch objektû Santu Casu, ambit se ãtyfimi nároïními kaplemi a se vstupní vûïí, centrální kostel sv. Ducha, pfiiãlenûn v ose Santy Casy, nûkolik kaplí z rozsáhlé kfiíïové cesty, kapli sv. KfiíÏe a kapli BoÏího hrobu. Nakonec do lo na úpravu prostoru b valého hfibitova, kde odpoãívají Hartovi pfiedkové, a meditaãní zahrady na Loretánské hofie, v níï byla rozmístûna torza kamenn ch plastik, deponovan ch v Chebském muzeu a galerii. Sochafi Dr. Hatto Zeidler z Heidelbergu dodal pût nov ch plastick ch skupin do kaplí, sochafi J. Stejskal restauroval kamennou so ku Madony v nice nad hlavním vstupem a plzeàsk akademicky malífi Jaroslav indeláfi namaloval v jevy ze Ïivota Panny Marie, umístûné v jiïním ambitu. V kostele sv. Ducha byla restaurována iluzivní nástûnná malba oltáfie. Kostel dostal nové zafiízení zhotovené podle návrhu fiádové sestry Illuminaty Hartové. Santa Casa byla obohacena kopií dfievûné oltáfiní stûny. Kopii so ky âerné Matky boïí Loretánské pfiiná ejí poutníci, originál je vystaven v chebském 2 Obr. 1. Dipl. Ing. Anton Hart. (Pfievzato z informaãního materiálu Keramik Ing. Anton Hart) Obr. 2. PrÛãelí Loretánského poutního místa ve Starém Hroznatovû. (Foto archiv J. Bukovského) JUBILEUM 361

10 3 Obr. 3. So ka âerné Matky boïí Loretánské. (Pfievzato z informaãního materiálu Keramik Ing. Anton Hart) arcidûkanském kostele sv. Mikulá e. V roce 1994 se znovu rozeznûly zvony, odlité v pasovské dílnû zvonafie Rudolfa Pedneta. Opût se na Loretánské hofie konají nûkolikrát do roka, ãeskonûmecké pouti, které oïivily kult âerné Matky boïí Loretánské. Dne , v den zasvûcen Bolestné Pannû Marii, ode el Dipl. Ing. Anton Hart na vûãnost. K její poctû sloïil oslavnou ver ovanou báseà o tfiinácti slokách. Realizací obnovy loretánského poutního místa ve Starém Hroznatovû splnil svûj dávn slib a zanechal po sobû na závûr svého plodného Ïivota veliké dílo. Sám dokonale znal ãeského jazyka, pracoval pfiíkladnû na poli nové ãesko-nûmecké kulturní vzájemnosti. Nelitoval finanãních prostfiedkû a dovedl získat zájem mnoha dárcû, bez kter ch by nebyla moïná tak rozsáhlá památková obnova. V roce 2002 byl poctûn ãestn m obãanstvím mûsta Chebu a v dubnu roku 2003 pfievzal v hroznatovském kostele sv. Ducha vysoké papeïské vyznamenání stal se rytífiem ádu sv. Silvestra, kter pfiijal z rukou plzeàského biskupa Mons. Franti ka Radkovského. Pfii biskupské m i celebrovali tehdej í chebsk dûkan a vikáfi P. Filip Zdenûk Lobkowicz a fiezensk regionální dûkan Johann Schober. Tímto krátk m medailonkem, vûnovan m A. Hartovi, bychom chtûli pfiipomenout jednoleté v roãí jeho skonu a uctít jeho památku. Jan BUKOVSK INFORMACE Barokní úpravy a zafiizování hfibitovního kostela sv. tûpána v M tû Kostel sv. tûpána, vzdálen nûco pfies 1 km v chodnû od mûsteãka M to u Rokycan, je pûvodnû kostelem gotick m, zaloïen m nejpozdûji nûkdy v první polovinû 14. století. Zpoãátku byl farním kostelem starého M ta, rozkládajícího se nûkde v tûsné blízkosti, neï bylo mûsto zhruba kolem poloviny 14. století pfiemístûno z blíïe nezji tûn ch dûvodû o nûco více na západ. Ale i pak byl kostel dlouho chápán jako dûleïitûj í neï mûstsk kostel sv. Jana Kfititele, minimálnû je tû v 16. století. Svûdãí o tom nároãná pozdnû gotická v malba stûn i zbylé obrazy pozdnû gotického hlavního oltáfie, které vlastní od roku 1845 Národní muzeum v Praze, 1 a také zachovan zvon od pfiedního zvonafie 16. století, Tomá e Jaro e z Brna. Nejpozdûji od 14. století patfiilo M to k panství blízkého hradu Zbiroh, s ním pfie lo od konce 16. století do majetku královské komory. V pobûlohorském období s nastupující rekatolizací zemû byl i svato tûpánsk kostel upravován a zafiizován. BohuÏel k dûjinám kostela chybûjí písemné prameny témûfi z celého 17. století, protoïe nejstar í zachovaná kniha kostelních úãtû je vedena aï od roku Nûkdy tûsnû pfied rokem 1697 byl pro kostel vyroben a dodán nov hlavní oltáfi, protoïe v roce 1697 mûlo b t (dle archivních pramenû) dokonãeno jeho pozlacení provedené hofiovick m malífiem Samuelem a v roce 1698 byl oltáfi postaven (fixován, osazen) nejmenovan m m tsk m zámeãníkem. Architektura oltáfie je typologicky je tû zcela ranû barokní, na dobu vzniku tedy témûfi konzervativní. AÏ do jeho instalování nejspí- e slouïil star pozdnû gotick hlavní oltáfi, kter byl pozdûji rozebrán na jednotlivé obrazy, umístûné v kostele. V letech vznikla nová kruchta. Postavil ji Tomá Vyskoãil, tesafisk mistr z Kvánû, dfievo k tomu potfiebné porazil Jan Perlík, tesafi z M ta. Kruchta byla samozfiejmû celodfievûná. V roce 1703 byla pfii boãní stranû kostela stavûna zdûná pfiedsíàka ( sínec ) místo star í jiï rozvalené, stojící na stejném místû. V roce 1708 probûhla vût í úprava kostela. Zedník (a pravdûpodobnû i tesafi) Martin Opatrn z Lí né postavil nov krov nad kostelem a pobil jej indelem. Postavil také nad kostelem okrouhlou ãistotnou víïku 3 sáhûv (asi 5,40 m) vysokou na sloupky, mezi nimiï zvoneãek visí, tedy zvonici. Zedníci vyzdili nov ãistotn tít, nepochybnû na západní stranû kostela, obrácené smûrem k mûstu. Mimo jiné vyzdili i otvory pro dvû nová okna, do nichï zbiroïsk sklenáfi Jifií Hyk dodal dvû nová okna, jedno o esti, druhé o ãtyfiech kusech (tabulkách); samozfiejmû v zasazení do olovûn ch rámû. T Ï sklenáfi doplnil a opravil i okna stávající. Nejmenovan klempífi z Prahy vyrobil a osadil plechovou báà na kostelní víïku. Velmi pravdûpodobnû tehdy probûhla i slohovû sjednocující úprava celého exteriéru kostela, která zfiejmû západnímu títovému prûãelí dodala podobu obvyklou u barokních kostelû ãeského venkova, na dobu svého vzniku patrnû je tû dost konzervativní. Je doloïen i polír Ital Jakub Spineta, usedl v Pfiíbrami, a také zednick mistr Dominik Spineta, jeho bratr, rovnûï pfiíbramsk mû Èan, kter mohl b t projektantem úprav. I po tûchto úpravách byl svato tûpánsk kostel bez vûïe, pohledovou dominantou bylo zfiejmû západní prûãelí (na stranû k mûstu), akcentované barokním títem, ale bez hlavního vstupu, protoïe stálo na skále nad pomûrnû strm m svahem. Hlavní vstup byl (jako zfiejmû i dfiíve) situován v jiïní boãní stranû kostela s pfiedsíàkou. ZmiÀovaná vûï byla pouhou zvoniãkou, tfiebaïe asi pomûrnû v raznou. Vlastní zvonice tehdy stála jiïnû od kostela, pfiibliïnû v místech dne ní hfibitovní zdi; byla to masivní celodfievûná stavba vybudovaná nejpozdûji v 16. století, protoïe v ní byl zavû en i zvon od Tomá e Jaro e. 3 Roku 1709 vyrobil a dodal truhláfi a beãváfi Jan Ernest ze vabína u Zbiroha novou skfiíà na paramenta do sakristie s esti velk mi a tfiemi mal mi zásuvkami. V roce 1714 byl vyroben a dodán boãní oltáfi sv. Anny fiezbáfiem Janem Kynclerem z Rokycan. Je zachován pfiesn popis oltáfie i jeho dílû. Do tohoto oltáfie byl vtûlen star í pozdnû gotick obraz sv. Anny, pocházející s velkou pravdûpodobností ze star ího pozdnû gotického hlavního oltáfie. Oltáfi je uï plnû zafiaditeln do vrcholného baroka, jeho v tvarná hodnota je ale jen prûmûrná. Roku 1716 byla k hlavnímu oltáfii po obou jeho stranách pfiistavûna dvojí dvífika, vlastnû portálky, jimiï se po ofûfie okolo oltáfie choditi musí. Dodavatelem i v robcem byl nejmenovan fiezbáfi rokyck, pravdûpodobnû Jan Kyncler, stejnû jako u oltáfie sv. Anny. Portály jiï slohov m dynamiãtûj ím charakterem vrcholného baroka, na první pohled odli n m od konzervativního ranû barokního oltáfie, prozrazují svûj pozdûj í pûvod. V roce 1738 truhláfi Karel Wildtmann vyrobil a dodal oltáfi Panny Marie umístûn na epi tolní stranû vítûzného oblouku, naproti oltáfii sv. Anny. Nejedná se o klasick protûj kov, tedy totoïn oltáfi, ale je v podstatû s oltáfiem sv. Anny slohovû srovnateln, typologicky stále je tû vrcholnû barokní. V následujícím roce 1739 byl oltáfi pozlacen a tafírován. Dal í podstatnûj í úprava kostela probûhla v letech Tehdy byla pfiistavûna od základû nová vûï zvonice pfied západní prûãelí a v chodnû od knûïi tû v prostoru hfibitova vystavûna nová zdûná kostnice. Základy vûïe musely b t hloubeny ve skále. Úãty udávají v krásné barokní ãe tinû podrobnû v echny rozmûry jednotliv ch ãástí vûïe. Stavbu vedl Václav Perlík, zednick mistr z M ta. Nejmenovan praïsk klempífi vyrobil a dodal plechovou báà na vûï kostela. Teprve tato úprava dala exteriéru kostela v podstatû dne ní podobu. Zatímco barokní podoba kostnice 362 JUBILEUM INFORMACE

11 Kresby Petra Morávka a Vojtûcha Tou e (Regionální muzeum v Jílovém u Prahy) 1 2 se títem nad prûãelím se bohuïel nezachovala, vûïi loviny 18. století, dodávajícím dílu urãité zjemnûní v razu. Stejné základní znaky má zvlá tû vûï kostela ve její pûvodní pozdnû barokní vzhled zûstal. Pfii srovnání s dobovou produkcí podobn ch staveb je nápadná Chválenicích (kostel byl stavûn rovnûï od roku 1747), tûsná slohová pfiíbuznost vûïe s nejpokroãilej ími v podstatû stejnû cítûná ve hmotû, coï je patrné i na souãasn mi architekturami domácího prostfiedí velmi podobném, silnû plastickém, celistvém a opticky neroztfií tûném tvaru stfiechy vûïe. U tûchto staveb s kostely v Pa tikách u Blatné a zvlá tû kostelem v nedalek ch Chválenicích (eventuálnû i o nûco málo je znateln posun od vrcholnû barokní estetiky ani mlad ím kostelem v Plánici). V echny tyto kostely projektoval Kilián Ignác Dientzenhofer. Podobnost zfiejmû snad jen plo nost detailu), jako spí e rovnou ke klasi- ne tak k rokoku (z jeho estetiky je tu reflektována není náhodná, ponûvadï tento pfiední mistr tehdej í cismu, prostfiednictvím jisté formální, a tím i v razové domácí architektury byl od roku 1730 aï do své smrti redukce. Kilián Ignác Dientzenhofer byl s vysokou v roce 1751 architektem komorních panství v Království ãeském, k nimï zbiroïské panství náleïelo. I pfies jako dal ích, dosud neznám ch staveb a úprav na pravdûpodobností navrhovatelem i této vûïe, stejnû pravdûpodobná tvarová zjednodu ení nûkter ch detailû, hlavnû okenních a dvefiních otvorû, která zfiejmû pa- Vratislav RY AV ostatních komorních panstvích. dají na vrub provádûjícího místního zednického mistra, a netypické ãi nezvyklé proporãní rozvrïení pater vûïe, vysvûtlitelné nutn m pfiizpûsobením proporcím star í stavby, je architektura vûïe velkorysá. âlenûní hmot Poznámky i stûny zachovává vrcholnû barokní velkotvaré schéma, ale jiï ve zplo tûní pfiíznaãném pro dobu kolem poho oltáfie z M ta, in: Muzejní a vlastivûdná práce, XLII 1 V. RY AV, L. SR E : Deskové obrazy pozdnû gotické- (roã. 42), 2004, ã. 1, s Státní oblastní archiv (SOA) Praha, Velkostatek (Vs) Zbiroh, kniha inv. ã zádu ní úãty T Ï 3 fond, kniha ã zádu ní úãty od roku Archiv PraÏského hradu, Popis kostelû, far a hospodáfisk ch budov na císafisk ch panstvích, 1729, fol (T. Haffenecker, G. Dienebier). Obr. 1. M to (okres Rokycany), vûï hfibitovního kostela sv. tûpána. (Fotoarchiv NPÚ) Obr. 2. Chválenice (okres PlzeÀ-jih), kostel projektovan K. I. Dientzenhoferem. (Fotoarchiv NPÚ) Obr. 3. M to (okres Rokycany), pûdorys hfibitovního kostela sv. tûpána z roku (archiv PraÏského hradu) JiÏní okolí Prahy (pfiedev ím oblast dolního Posázaví), pûvodnû zcela zemûdûlské prostfiedí, patfiilo jiï v období let 20. století k regionûm, které byly postupnû zasaïeny vlivem hlavního mûsta, kde se rozvíjel v této dobû tramping, chatafiení a na zaãátku druhé poloviny 20. století téï i chalupafiení. Právû pro poznání staré zástavby vesnic a zdej í vesnické architektury jsou velmi cenné kresby, akvarely a oleje uãitelû, ktefií pûsobili v Jílovém u Prahy Petra Morávka a Vojtûcha Tou e, s jejichï dokumentací lidového stavitelství je spojeno nejen v e uvedené dolní Posázaví, ale i území b valého jílovského okresu (do obce okresu Praha-západ). MorávkÛv a Tou Ûv kresebn fond je uloïen ve sbírkách Regionálního muzea v Jílovém u Prahy. Petr Morávek ( ) kreslil lidové stavby v okolí Jílového u Prahy jiï od 30. let 20. století. Zamûfiil se zejména na obec Bohuliby a b valé hornické lokality Dolní a Horní Studené, kde zachytil na akvarelu z roku 1938 hornick cech. Pomûrnû ãasté uvefiejàování tohoto akvarelu v odborném tisku svûdãí o v znamu dokumentace této technické památky. P. Morávek kreslil pfiedev ím roubená obytná stavení krytá do kov mi stfiechami, dále roubené p chary a spolu s V. Tou- em rovnûï okrajovou zástavbu mûsta Jílového u Prahy (místní ãásti mûsta Zadní Konce a Podolí), coï má bezesporu v znam pro poznání pfiedmûstské a pfiímûstské zástavby men ích mûst, jejichï v voj byl v minulosti v raznû ovlivnûn tûïbou drah ch kovû. Vojtûch Tou ( ) zaãal dokumentovat lidové stavby v okolí Jílového u Prahy jiï ve druhé polovinû 20. let 20. století (nûkteré jeho kresby nesou dataci 1928 a 1929). V. Tou sv mi akvarely a oleji zachytil napfiíklad velmi hodnotn (dosud stojící) rouben patrov p char s pavláãkou a polovalbovou stfiechou krytou do ky v usedlosti ãp. 3 v Bohulibech. Dal í (dnes v ak jiï z drtivé ãásti neexistující) lidové stavby zdokumentoval autor v Dolním a Horním Studeném a v Chotouni. Nûkolik dokladû okrajové zástavby Jílového, která mûla stejné charakteristické rysy jako tradiãní zástavba okolních vesnic, zaznamenal V. Tou v místních ãástech mûsta (jiï zmínûné Zadní Konce, Podolí a Úzká ulice). Autor u dokumentovan ch lidov ch staveb sice neuvádûl ãíslo popisné, nicménû zapsal jména jednotliv ch domû podle majitelû, ktefií objekt vlastnili dfiíve nebo ho mûli v dobû ztvárnûní autorem v drïbû. V souvislosti s kresebnou dokumentací lidového stavitelství v okolí Jílového u Prahy je tfieba zmínit kresby drobné sakrální architektury uãitele Václava âiháka (viz Zvoniãky v okrese jílovském, vydal odbor Národopisné v stavy ãeskoslovanské v Jílovém u Prahy v roce 1895). Jedná se o tuïkové kresby zvoniãek pofiízené autorem v obcích Borek, ChotouÀ, Luka pod Medníkem, Pohofií, Skalsko, Studené (okres Praha-západ) a rovnûï v Krhanicích (okres Bene ov). Velmi zajímavá je zvonice u zemûdûlské usedlosti ãp. 4 v Cho- INFORMACE 363

12 1 2 touni, která je umístûna na zvlá tní konstrukci zavû- ené v pûdních oknech títu domu. Pomûrnû rûznorodá, ale dnes jiï velmi cenná kresebná dokumentace uloïená ve fondech Regionálního muzea v Jílovém u Prahy vytváfií dokumentaãní soubor pro studium lidového stavitelství v jiïní ãásti okolí Prahy a dolního Posázaví. Lubomír PROCHÁZKA Lokality zdokumentované Petrem Morávkem: okres Praha-západ Bohuliby, Dolní a Horní Studené, Jílové u Prahy Lokality zdokumentované Vojtûchem Tou em: okres Praha-západ Bohuliby, Borek u Jílového u Prahy, Dolní a Horní Studené, ChotouÀ, Jílové u Prahy V stavy kreseb Petra Morávka a Vojtûcha Tou e: V bûr z celoïivotního díla Petra Morávka, malífie a kreslífie Jílovska a Posázaví, Regionální muzeum v Jílovém u Prahy, Petr Morávek, uãitel, malífi Jílovska 100 let od narození, Regionální muzeum v Jílovém u Prahy, Vojtûch Tou obrazy, Regionální muzeum v Jílovém u Prahy, Literatura: PROCHÁZKA, Lubomír: Kresebná dokumentace lidového stavitelství a její autofii: Vojtûch Tou Josef Václav Scheybal Karel afáfi, in: âesk lid 86, 1999, ã. 3, s Obr. 1. Vojtûch Tou, Firmanova chalupa v Chotouni, olej, 21 x 29 cm. (Regionální muzeum v Jílovém u Prahy) Obr. 2. Petr Morávek, Hodinkova chalupa ve Studeném, kresba tuïkou, 30,5 x 22,5 cm. (Regionální muzeum v Jílovém u Prahy) SEMINÁ E KONFERENCE AKCE Cena Klubu Za starou Prahu 2005 Na jafie 2005 udûlil Klub Za starou Prahu dal í, v pofiadí tfietí roãník ceny za nejlep í novostavbu v historickém prostfiedí. Domácí rada Klubu, která sv m hlasováním kaïdoroãnû rozhoduje o v bûru navrïen ch staveb i o vítûzi soutûïe, 1 zvolila tentokrát za kandidáty na cenu pût staveb ze sedmi, které se dostaly do uï ího v bûru. Kandidátem se stávají takové z nominovan ch staveb, které vût ina ãlenû Domácí rady bez zásadních v hrad povaïuje za kvalitní a reprezentativní pfiíklady novostaveb v historickém prostfiedí. Projekty, které pro ly uveden m v bûrem, b vají jiï tradiãnû se jmény sv ch autorû zvefiejnûny na nominaãní listinû. V této skupinû se pro rok 2005 ocitly následující novostavby: 1. Polyfunkãní dûm na rohu Masarykova námûstí v Boskovicích, tedy v mûstské památkové rezervaci, v tûsném sousedství synagogy a dochované Ïidovské ãtvrti od architektû Tomá e Beránka, ZdeÀka Eichlera a Rostislava Jakubce (ATX Architekti, s. r. o.). DÛm byl postaven v proluce, dodrïuje uliãní ãáru i v ku okolních budov a v fie ení volnû a originálnû odráïí typické prvky historické zástavby napfiíklad pfiedsazené první patro jako variace na renesanãní loubí. Zdoben je velmi stfiízlivû (zkosen tvar nároïí, podokenní fiímsa dotaïená aï k rohu budovy), celkovému dobrému zaãlenûní do historického prostfiedí pfiíli nepfiekáïí ani do námûstí pouïité stfie ní okno. 2. Rodinn dûm ve vsi Dobfiejovice u PrÛhonic. Stavba od architektû Jifiího Poláãka, Václava kardy a ZdeÀka Hefimana (Ateliér K2) stojí v historickém jádru obce, na místû b valého hospodáfiského stavení. Byla projektována uváïenû, vãetnû zohlednûní ir ích souvislostí s okolní typickou venkovskou zástavbou (napfiíklad polygonální zídka okolo pozemku, v ka budovy, tvar stfiechy), coï je pro dobré vyznûní moderní architektury v historickém prostfiedí dûleïité. Objekt je pojat velmi modernû, ale kontextuálnû, nestává se stfiedem pozornosti. Také jeho barevnost, aã vcelku v razná, byla volena citlivû, s ohledem na okolní zástavbu. 3. Nová vûï kostela sv. Floriána v Kozmicích u Hluãína, stavba architekta Marka tûpána. V pfiípadû této stavby se její tvûrce velmi dobfie vyrovnal s faktem, Ïe vlastnû tvofií novou dominantu obce, kterou bude navíc znaãnû ovlivnûno celé panoráma vesnice. Aã je kostelní vûï navrïena a postavena zcela v moderním duchu bez jak chkoli historizujících prvkû, pûsobí pfii pohledech zdálky i zblízka naprosto pfiirozenû a pozvedá urbanistick charakter celého sídla. Tato novostavba jasnû dokládá, Ïe i s respektem ke stávající historické zástavbû a prostfiedí lze vytvofiit v raznou dominující stavbu, která jednoznaãnû nese rukopis svého autora a pfiitom nikterak nepo kozuje okolí, naopak je do nûho citlivû zakomponována. 4. Nov DvÛr v Teplé u TouÏimi v západních âechách, klá terní areál pro fiád trapistû, novostavba kostela, architekti John Pawson, Jan Soukup a jejich ateliéry. Z rozsáhlého ãtyfistranného selského dvora zûstala dochována jen jedna barokní budova z roku 1850, k níï architekti dopracovali takfika na pûvodním pûdorysu komplex klá tera vãetnû novostavby kostela. Jedná se o architekturu v minimalistickém duchu, bez okázalého dekoru, která sv m pojetím plnû odpovídá pfiísn m regulím trapistického fiádu. Toto monumentální dílo je jako celek velmi dobfie zasazené do okolní krajiny, sv m pohledov m pûsobením na diváka se v podstatû neli í od vnímání pûvodní barokní usedlosti. Pfii jeho v bûru mezi kandidáty na udûlení ceny Klubu byl tento fakt hodnû zdûraznûn oproti nûkter m negativûm, které s sebou realizace projektu z památkového hlediska nesla, protoïe historick m prostfiedím nelze rozumût jen historickou zástavbu, ale také právû historickou krajinu a jejího ducha. 5. Polyfunkãní dûm na námûstí Míru ve Zlínû od architektû Svatopluka Sládeãka a Karla Havli e (Studio New Work). Objekt je postaven na místû úzké proluky (pûvodní stfiedovûká parcelace), vzniklé po strïení secesního hotelu Balkán v 80. letech 20. století. Proluka dosud slouïila jako prûchod z námûstí, tuto skuteãnost architekti respektovali a v pfiízemí domu vyprojektovali pasáï. Dobfie je v pfiípadû uvedeného objektu fie- ena také jeho hmota i v ka vzhledem k okolní zástavbû, která není jednotná a kterou novostavba velmi vhodnû doplnila, s trochou nadsázky se dá fiíci ukotvila. Díky uvedené novostavbû získalo námûstí z urbanistického hlediska lep í fiád a rytmus. DÛm lze uvádût jako jeden z velmi kladn ch pfiíkladû zástavby proluky v historickém prostfiedí. V ir ím okruhu pro v bûr oficiálních kandidátû se ocitly je tû dvû stavby polyfunkãní dûm na Komenského námûstí v mûstské památkové rezervaci Kutná Hora od Petra Kordovského a kanceláfiské budovy Longin Court v Praze 2, v ulici Na rybníãku od prof. Jaroslava afera a Oldfiicha Hájka ( afer Hájek architekti, s. r. o.). Ve druhém pfiípadû se jedná o rekonstrukci budovy b valého pitálu u kostela sv. tûpána a zároveà o v stavbu nového navazujícího objektu. Ohlednû zafiazení tûchto dvou projektû mezi kandidáty na cenu se v Domácí radû Klubu rozvinula Ïivá diskuse, kterou ukonãilo aï hlasování. První ze zmínûn ch objektû do koneãné nominace vcelku jednoznaãnû nepro el, ov em daleko dramatiãtûj í situace nastala ohlednû nominování druhé z uveden ch staveb, v jejímï pfiípadû dopadlo hlasování s nejtûsnûj ím moïn m pomûrem hlasû v její neprospûch. Zatímco v prvním pfiípadû vût ina hodnotitelû nepovaïovala uveden dûm za architektonicky natolik kvalitní a pfiínosn, aby si zaslouïil nominaci na cenu Klubu, ve druhém pfiípadû bylo rozhodování mnohem sloïitûj í a odehrávalo se ve více rovinách. Spí e neï kvalita a úroveà samotné stavby byl podstatn m argumentem pro jeho nezafiazení dûvod, Ïe mûl b t zbudován na historicky trvale 364 INFORMACE SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

13 2 1 nezastavûné parcele. Tím by do lo nejen ke zmûnû historického pûdorysu centra mûsta, ale zároveà i k negativnímu zahu Èování zástavby jádra Prahy, které se Klub po právu brání. Zastánci zaãlenûní tohoto objektu mezi kandidáty v ak po ukonãení tohoto roãníku soutûïe na základû historick ch ikonografick ch pramenû doloïili, Ïe dané místo bylo v minulosti trvaleji zastavûno, a Domácí rada proto kvûli zachování co nejvût í moïné objektivity soutûïe rozhodla nominovat jej jiï v tomto roce jako prvního kandidáta ceny pro rok U v ech pûti nominovan ch staveb v tomto roãníku soutûïe se dají vysledovat urãité spoleãné rysy jsou fie eny v ir ích souvislostech s okolním historick m prostfiedím, nechybí jim propracované detaily a jsou tentokrát situovány v men ích mûstech ãi obcích, chybí zástupci z velk ch sídel. Oproti pfiedchozím roãníkûm se novû objevily dvû dûleïité vûci: Hned ve dvou pfiípadech se do nominace dostaly sakrální objekty, coï je velmi povzbudiv stav, protoïe dokazuje, Ïe sakrální architektura vûbec nemusí b t pojímána jen tradicionalisticky, má-li b t kvalitní. Navíc je uvedená skuteãnost dûkazem, Ïe se po urãité dobû stagnace kvalitní architektury tohoto druhu v ãesk ch zemích její tvorba opût rozvíjí. Druhou novinkou je zafiazení stavby projektované v historické volné krajinû, nejen tedy ve stávající zástavbû. Je dûleïité brát tuto skuteãnost jako precedens a uvûdomit si, Ïe projektovat stavbu ve volné krajinû neznamená zbavit se v ech ohledû, které by mûl tvûrãí architekt mít na pamûti, pokud projektuje v historickém sídle, ale pfiistupovat i k jejímu prostfiedí se stejn m respektem a citem, jako v pfiípadû historického centra. Slavnostní vyhlá ení v sledkû a pfiedání cen se jiï tradiãnû konalo v baru Tato Kojkej na Kampû, 21. bfiezna Jednatel Klubu Richard Biegel zahájil veãer krátk m proslovem smûfiovan m zejména k pfiítomn m architektûm, ktefií mohou svou tvorbou pûvodní prostfiedí sídel velmi ovlivnit, a to nejen kladnû. ZdÛraznil, Ïe je tfieba nepodléhat iluzi, Ïe cenn ch historick ch staveb je hodnû, a tudíï lze v jednotliv ch konkrétních pfiípadech pfiipou tût rûzné ústupky a v jimky. Trefnû jej pfiitom doplnila pfiedsedkynû Klubu Katefiina Beãková, která dodala, Ïe bizonû na prérii bylo kdysi také hodnû. Poté se slova ujal prof. Rostislav vácha, kter nejprve pfiipomnûl vítûzné stavby pfiedchozích roãníkû a poté se podrobnû vûnoval pfiedstavení v ech objektû nominovan ch na cenu v roce Je tû pfied vyhlá ením v sledkû se pokusil nalézt a zformulovat urãité obecné rysy udûlované ceny, jeï by se daly vysledovat na základû uplynul ch roãníkû soutûïe. Za dûleïité oznaãil zejména dva: 1. Zatím vïdy byly na cenu nominovány u uï ím v bûru novostavby, které své nepfiíli zajímavé historické prostfiedí povznesly na vy í úroveà. 2. Je dûleïité realizovat dobrou a kvalitní v stavbu na vesnici, coï b vá ãasto opomíjeno. Následovalo samotné vyhlá ení v sledkû. Zúãastnili se ho, jak se jiï také stalo pravidlem, zástupci autorsk ch t mû v ech nominovan ch staveb, coï jen doklá- 3 dá, Ïe udûlovaná cena má u tvûrãích architektû urãitou váïnost a prestiï. Hodnocení dopadlo následovnû: 1. místo, 59 bodû kostel klá tera trapistû v Novém Dvofie v Teplé u TouÏimi, 2. místo, 46 bodû polyfunkãní dûm na námûstí Míru ve Zlínû, 3. místo, 45 bodû vûï kostela sv. Floriána v Kozmicích, 4. místo, 26 bodû polyfunkãní dûm na Masarykovû námûstí v Boskovicích, 5. místo, 23 bodû rodinn dûm v Dobfiejovicích. Vítûzem se poprvé v soutûïi stal projekt zahraniãního tvûrce stavba klá tera trapistû v Novém Dvofie u TouÏimi od Johna Pawsona. Cenu diplom, originální v tisk Vûstníku Klubu z roku 1910 a kvalitní víno s etiketou pfiipomínající udûlení ceny pfievzal arch. J. Soukup, kter se na realizaci stavby podílel. Krist na KOLAJOVÁ 4 5 Poznámky 1 Podrobnûji o zpûsobu hlasování viz Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã. 5. s Obr. 1. Nov DvÛr (okres Karlovy Vary), klá ter trapistû, barokní kfiídlo s napojením kostela. (Foto pfievzato z ãasopisu Architekt, 2005, ã. 1, s. 13) Obr. 2. Nov DvÛr (okres Karlovy Vary), klá ter trapistû, kostel, detail. (Foto Rostislav vácha, 2005) Obr. 3. Boskovice (okres Blansko), polyfunkãní dûm na Masarykovû námûstí. (Foto html) Obr. 4. Zlín, polyfunkãní dûm na námûstí Míru. (Foto www. archiweb.cz/builds/etra/zlin.htm) Obr. 5. Kozmice (okres Opava), vûï kostela sv. Floriána. (Foto Rostislav vácha, 2005) SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 365

14 Ve vile Tugendhat byla pfiedstavena studie obnovy této v jimeãné památky svûtové moderní architektury Brnûnská vila Tugendhat je na základû posledních prûzkumû ve smyslu autenticity materiálu pfiekvapivû zachoval m dílem architekta Miese van der Rohe. Dne 14. ãervna 2005 se v brnûnské vile Tugendhat konalo 10. zasedání Vûdecké rady Národního památkového ústavu ústfiedního pracovi tû v Praze (NPÚ ÚP). PfiibliÏnû tfiicetiãlennému auditoriu odborníkû veden ch PhDr. Josefem tulcem, hlavním konzervátorem NPÚ ÚP a prezidentem ãeského národního komitétu ICOMOS, zasedli napfiíklad generální fieditel NPÚ Ing. Ale KrejãÛ, dûkan Fakulty architektury âvut prof. Vladimír lapeta, vedoucí katedry teorie a dûjin umûní a pfiedseda akademického senátu AVU doc. PhDr. Jifií T. Kotalík, CSc., zástupce generálního fieditele NPÚ Pavel Jerie, Ing. arch. Zdenûk Luke z památkového odboru Kanceláfie prezidenta republiky, odborn garant památkové obnovy vily Bc. Karel Ksandr námûstek generálního fieditele Národního technického muzea a odborn garant NPÚ ÚP v Praze, kurátorka a vedoucí studijního a dokumentaãního centra Adolfa Loose v Müllerovû vile Mgr. Maria Szadkowska z Muzea hlavního mûsta Prahy, fieditel Muzea mûsta Brna PhDr. Pavel Ciprian, vedoucí objektu vily Tugendhat Ing. arch. Iveta âerná z Muzea mûsta Brna, dále prof. Milo Stehlík, Ing. arch. Pavel Wewiora a Ing. arch. Eva Búfiilová z NPÚ územního odborného pracovi tû v Brnû, vedoucí odboru kultury Magistrátu mûsta Brna Mgr. et Mgr. Martin Reissner a dal í hosté. âestn mi hosty byli pfiíslu níci rodiny Tugendhatov ch prof. Daniela Hammer-Tugendhat, nejmlad í dcera stavebníkû vily a profesorka dûjin umûní na Vysoké kole uïit ch umûní ve Vídni a její manïel, prof. Ivo Hammer, restaurátor, profesor a prodûkan Vysoké koly uïit ch vûd a umûní v Hildesheimu. Hlavním bodem jednání bylo seznámení zúãastnûn ch s první fází (studií) tfiístupàové projektové dokumentace památkové obnovy vily. Studii obnovy vily pfiedstavili zástupci projekãních t mû a reprezentanti SdruÏení pro vilu Tugendhat. Stavební a statickou situaci objektu a moïná fie ení obnovy uvedli Ing. arch. Marek Tich a Ing. Vítek Tich. Provozní schéma vily jako instalované památky moderní architektury prezentovali Ing. arch. Ivan Wahla a Ing. arch. Tomá Rusín. O stavu a moïnosti revitalizace zahrady referovala Ing. Kamila Krejãifiíková. Celou prezentaci uvedl samostatnou pfiedná kou prof. Ivo Hammer, kter seznámil zúãastnûné s v sledky dosud proveden ch restaurátorsk ch prûzkumû a moïnostmi obnovy povrchov ch vrstev stavby. Restaurátorské prûzkumy provádí ve vile pod vedením NPÚ ÚP v Praze se sv mi studenty z Nûmecka ve spolupráci s dal ími ãesk mi vysok mi kolami (FA VUT Brno, IRKT Litomy l, UAK VídeÀ). V loàském roce byly provedeny prûzkumy fasád vily, které potvrdily témûfi osmdesátiprocentní zachovalost autentick ch omítkov ch vrstev. V leto ním roce pokraãují prûzkumy omítek, kamene, kovû a dfieva v interiérech stavby. Podobnû jako v pfiípadû fasád lze jiï nyní pfiedbûïnû i u tûchto prvkû konstatovat znaãnou míru dochování pûvodních materiálov ch vrstev. Souãástí jednání byla prohlídka objektu s odborn m v kladem k dílãím otázkám obnovy stavby a s v kladem prof. Ivo Hammera, kter na konkrétních restaurátorsk ch sondách seznámil úãastníky s technologií a stavem pûvodních povrchov ch vrstev. Karel Ksandr jako vedoucí multiprofesního t mu, kter zpracoval podrobn stavebnû-historick prûzkum vily, v této souvislosti kladnû zhodnotil ãasto diskutovanou rekonstrukci vily z 80. let 20. století, jiï projektoval t m pod vedením Ing. arch. Kamila Fuchse z brnûnského stfiediska Státního ústavu pro rekonstrukce památkov ch mûsta a objektû a která v souladu s tehdej ími metodick mi postupy stavbu v podstatû zachránila. Tato ãasto kritizovaná rekonstrukce byla na svoji dobu velmi progresivní památkovou obnovou. V závûreãné diskusi se zúãastnûní dotkli dvou problémû, a sice zpûsobu statického zaji tûní vnûj ího zahradního schodi tû vãetnû fie ení statiky objektu vûbec a dále provozu vily jako instalované památky. Podnûtnou pfiipomínku k této otázce mûla kurátorka a vedoucí studijního a dokumentaãního centra Adolfa Loose v Müllerovû vile Mgr. Maria Szadkowska, která pfiednesla zku enosti z pûtiletého provozu této svûtoznámé a náv tûvníky vyhledávané Loosovy stavby. Oba objekty, praïská Müllerova vila i brnûnská vila Tugendhat, jiï v tomto smûru navázaly spolupráci, která by mûla b t po obnovû vily Tugendhat velmi intenzivní. Vzhledem k vût ím prostorov m moïnostem ve vile Tugendhat, kde lze ãásteãnû vyuïít jako zázemí technické podlaïí, by zde mûl vzniknout zárodek budoucího informaãního, dokumentaãního a studijního centra moderní architektury vãetnû stfiedního pfiedná kového sálu. Tento zámûr podporuje i mûsto Brno a vedle moïnosti vybudování nového objektu nedaleko vily by k tomuto úãelu mohla b t ideovû i provoznû optimálnû vyuïita i nûkdej í Löw-Beerova vila v Drobného ulici ã. 22, která patfiila rodiãûm paní Grety Tugendhatové a na jejímï pozemku pfii ulici âernopolní byla postavena vila manïelû Tugendhatov ch. Otázku ir ích vztahû zdûraznila ve svém závûreãném projevu prof. Daniela Hammer-Tugendhat, která pfiipomnûla nutnost pfiedstavit ve vile Tugendhat alespoà v základních obrysech také dal í ãeskoslovenskou a brnûnskou meziváleãnou architektonickou tvorbu. Právû brnûnská architektura 20. let 20. století byla v mnohém inspirativní pro stavebníky i architekta Miese van der Rohe. Prof. Daniela Hammer-Tugendhat, která nav tívila vilu poprvé v roce 1969 se svou maminkou, vyjádfiila uspokojení se souãasn m stavem pfiípravn ch prací a s vysoce profesionálním pfiístupem v ech zúãastnûn ch subjektû. Závûrem vûdecká rada konstatovala, Ïe pfiedloïená studie památkové obnovy vily Tugendhat je zpracována na vysoké odborné úrovni v souladu s principy památkové péãe a s poïadavky UNESCO, doporuãen mi pro obnovu památek zapsan ch na listinu Svûtového kulturního dûdictví UNESCO. Vûdecká rada Národního památkového ústavu proto doporuãila zahájit práce na dal ím stupni projektové dokumentace. Dagmar âernou KOVÁ, Karel KSANDR Muzea, památky a konzervace 2005 Museums, monuments and conservation 2005 Ve dnech 20. a 21. dubna 2005 probûhla v aule rektorátu Slezské univerzity v Opavû mezinárodní konference Muzea, památky a konzervace 2005 Museums, monuments and conservation Tato akce volnû navázala na pfiedchozí tfii setkání studentû a mlad ch odborníkû, která se konala v Litomy li (2001), Krnovû (2002) a Praze (2003) pod názvem Restaurování a ochrana památek Conservation and preservation of culture heritage. PÛvodní oznaãení bylo tentokrát upraveno tak, aby lépe vystihovalo charakter jednání a umoïnilo úãast zájemcûm z dal ích oborû podílejících se na ochranû kulturního dûdictví. Hlavním posláním leto ního roãníku i nadále zûstala snaha umoïnit mlad m, pfiedev ím vysoko kolsky vzdûlan m odborníkûm pfiíslu ného zamûfiení, aby si roz ífiili odborn rozhled i do oblastí, které jim nejsou zcela blízké. K úspû nému zvládnutí této nesmírnû sloïité problematiky je totiï nezbytná schopnost plnohodnotnû se úãastnit mezioborové diskuse bez omezení ãasto vypl vajících z pfiesvûdãení o v jimeãném postavení vlastního oboru. Proto jsou tato setkání otevfiena nejen zástupcûm humanitních, ale i technick ch a pfiírodních vûd. Úsilí o maximální otevfienost se odrazilo i v rozhodnutí umoïnit referentûm vystoupit v libovolném jazyce. Nakonec tak zaznûly pfiíspûvky nejen v ãe tinû, ale i v pol tinû a angliãtinû, coï vût ina úãastníkû pfiijala velmi pozitivnû. O pfiíznivé odezvû tûchto konferencí v zahraniãí svûdãí mimo jiné i skuteãnost, Ïe od roku 2003 probíhají obdobná setkání díky Vûdecké spoleãnosti pro muzejnictví a památkovou péãi pfii UMK v Toruni. Doposud se konaly pod názvem Muzeum i konserwacja u progu XXI wieku Museum and Conservation in the Beginning of the 21 st Century dva roãníky a dle posledních informací se na podzim roku 2005 pfiipravuje dal í. Pfiípravy leto ního roãníku se ujal organizaãní v bor ve sloïení: Bc. Ivan Berger, Jifií Stfiecha, Lucie DoleÏalová, Kvûta Chlumecká a odborn garant Mgr. Antonín imãík. Vedle zmínûn ch osob na pfiípravû a zdárném prûbûhu konference participovali rovnûï Martin Sovák, Andrea Jahnická a David Váhala, jakoï i dal í vyuãující a studenti z Ústavu historie a muzeologie pofiádající univerzity. Konference se zúãastnilo celkem 71 odborníkû z âeské a Polské republiky. Pfiihlá ení sloven tí kolegové bohuïel nakonec nedorazili. Z institucí, které zde byly zastoupeny, je moïno jmenovat Vysokou kolu chemicko-technologickou (V CHT), âeské vysoké uãe- 366 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

15 1 2 Obr. 1. Úãastníci konference pfied budovou rektorátu Slezské univerzity v Opavû. (Foto David Váhala) Obr. 2. Exkurze na pracovi ti muzejní konzervace Ústavu historie a muzeologie SU v Opavû. (Foto David Váhala) ní technické (âvut), Masarykovu univerzitu, Západoãeskou univerzitu, Národní památkov ústav (NPÚ), Národní technické muzeum (NTM), Îidovské muzeum, Vy í odbornou kolu umûleckoprûmyslovou z Prahy, Muzeum stfiíbra z Kutné Hory, Spolek pfiátel mûsta Jablonce nad Nisou, Bovera klub z Liberce a samozfiejmû domácí Slezskou univerzitu (SU). Z Polska pfiijeli studenti toruàské univerzity Universytetu Mikolaja Kopernika v Toruni (UMK), z polytechniky v LodÏi Institut Architektury i Urbanistyki Politechniki ódzkej (PL) a z vy í koly humanistick ch studií Wyzsa szkola humanistyczna v Pu tusku. Slavnostního zahájení konference se ujal rektor Slezské univerzity prof. PhDr. Zdenûk Jirásek, CSc., kter pfiednesl úvodní projev, v nûmï ocenil pfiínos akce pro rozvoj oborû participujících na ochranû kulturního dûdictví. Úãastníky konference pfiivítal mil mi slovy i vedoucí Ústavu historie a muzeologie doc. PhDr. Dan Gawrecki, CSc. Coby ãestn host se jednání zúãastnila rovnûï prodûkanka pro vûdu a zahraniãní styky doc. PhDr. Marie Gawrecká, CSc. Hlavní program konference byl rozdûlen do dvou dnû, pfiiãemï jednotlivé bloky tvofiily referáty z rûzn ch oborû. Organizátofii se tak pokusili obrátit pozornost úãastníkû i na problémy, s nimiï se bûïnû pfii vlastní práci nesetkávají, a podnítit mezioborovou diskusi, coï se v mnoha pfiípadech také podafiilo. Pracovní jednání otevfiel sv m vystoupením s názvem Motorov vûz Slovenská strela minulost, souãasnost, budoucnost student oboru historie-muzeologie ze SU Jifií Stfiecha. Referent nejen seznámil pfiítomné s v jimeãností této technické památky, ale souãasnû informoval i o krocích, jeï podnikl ve spolupráci s dal ími, pfieváïnû nestátními organizacemi pro záchranu tohoto ohroïeného unikátu. Degradaãními úãinky viditelného svûtla na papír se zab vala v pfiíspûvku MÛÏe viditelná oblast svûtla po kozovat archivní dokumenty? Ing. Petra Vávrová z V CHT, která pfiehlednû pfiedstavila v sledky svého v zkumu a poukázala i na dal í dûleïité problémy t kající se uvedené oblasti. Jako poslední v tomto bloku vystoupili hosté z âvut Matûj Kosík, Luká Poch a Ing. arch. Milan Nesmûrák, CSc. Ve svém referátu nazvaném Systémová anal za staveb období romantismu na pfiíkladû staveb v parku ve Veltrusích, po kozen ch pfii povodních (etapa 2004) se zab vali nejen problematikou dokumentace a záchrany konkrétních staveb, ale upozornili i na potfiebu vypracování kvalitní a dostupné metodiky prûzkumu silnû ohroïen ch objektû. V následujícím bloku prezentoval Jifií Hurt z V CHT pohled technologa na problematiku ãi tûní daguerrotypií, dále Mgr. Robert Paszkowski z UMK v Toruni referát s názvem Statuty miejscowe Zapomniany i niedoceniany instrument ochrany zabytków, v nûmï upozornil na v znam historick ch mûstsk ch vyhlá ek o ochranû památek, a Ing. Petr Kune z V CHT pfiíspûvek Chování organokfiemiãit ch konsolidantû v bazickém prostfiedí, ve kterém se pokusil sumarizovat souãasn stav fie ení tohoto v mnoha pfiípadech zásadního problému. Odpolední jednání zahájila Ing. Barbora Dyková z V CHT zajímav m referátem, v nûmï se zab vala moderními syntetick mi pigmenty z první poloviny 20. století a jejich identifikací, tedy problematikou, která je stále aktuálnûj í nejen pfii znalecké práci, ale jiï i pfii restaurování. Od problematiky technologické obrátil pozornost úãastníkû konference student architektury z polytechniky v LodÏi Wojciech Parda a sv m pfiíspûvkem Future of vernacular architecture of the Huculi region (East Carpathians), ve kterém se ob írnû zab val otázkami spojen mi s ochranou dosud vyuïívan ch dfievûn ch staveb v oblasti v chodních Karpat, jejich dokumentací a pfiípadnou konzervací. O nekonvenãní vyvrcholení tohoto bloku se zaslouïil pracovník Národního technického muzea v Praze Ing. Karel Zeithammer, CSc., kter své pûvodní téma Jak dál v Ïelezniãním muzejnictví rozvinul do ífie a zprostfiedkoval tak pfieváïnû mlad ím úãastníkûm fiadu cenn ch postfiehû z kaïdodenní muzejní praxe této v znamné instituce. Poslední blok otevfiel Dominik Kick z Universytetu Mikolaja Kopernika v Toruni úvahou s názvem Rekonstrukcja dziel sztuki wobec oczekiwaƒ wspólczesnego odbiocy (Work s of art s reconstruction towards to contemporary audience expectations), v níï se vûnoval pomûrnû netradiãnímu fie ení obnovy vzhledu interiéru silnû po kozené památky pomocí simulacra v tomto pfiípadû velkoformátov ch fotografií pouïit ch pfii rekonstrukci tzv. Artu ova dvora v GdaÀsku. Jednání prvního dne pak uzavfiel spoleãn pfiíspûvek Ing. arch. Evy Kosové, Pavly Matou kové a PhDr. Lucie Holé z Národního památkového ústavu, odborného pracovi tû v Praze na téma VyuÏití památek a památková péãe v praxi, doprovázen fiadou snímkû dokumentujících souãasné dûní v hlavním mûstû. Druh den otevfiela odborn program doktorandka z V CHT Ing. Martina Ohlídalová inspirativním pfiíspûvkem, ve kterém se pokusila v ir ích souvislostech zhodnotit negativní vliv kationtû kovû na degradaci kolagenov ch materiálû, tedy problém, s nímï jsou ve své praxi pomûrnû ãasto konfrontováni nejen restaurátofii archivních a kniïních fondû, ale i restaurátofii pracující s muzejními artefakty. S kaïdodenností více neï deset let existujícího malého privátního muzea v pohraniãí poutavû seznámil publikum Bc. Igor Horni- er ze SU v pfiíspûvku Soukromé muzeum a jeho dne - ní moïnosti. I pfies technické problémy, které zkomplikovaly prezentaci bohaté fotodokumentace, pfiednesli pracovníci Národního technického muzea Ing. Katefiina upová a Zbynûk Hefimánek velmi poutavû svûj referát ZachraÀujeme povodnûmi poniãené archiválie sumarizující úsilí o záchranu archivních fondû muzea, posti- Ïen ch pfii katastrofálních záplavách v roce PfiiblíÏili nejen technickou obtíïnost celého procesu, ale upozornili napfiíklad i na netradiãní moïnosti financování, které byli nuceni vyuïít. Následující sérii vystoupení zahájila Alena Hladíková z V CHT pfiehledn m pfiíspûvkem vûnujícím se problematice anal z malt dûleïit ch nejen pro jejich poznání, ale pfiedev ím pro úãinnou ochranu. Dàbrówka Lipska z UMK v Toruni seznámila úãastníky s velkolep m projektem polského ministerstva kultury na zfiízení center soudobého umûní v estnácti krajsk ch mûstech, konkrétnû s plánem na vybudování takovéhoto muzea umûní v Toruni, v referátu Prezentacja projektu Centrum Sztuki Wspó czesnej w Toruniu (Signs of Time. Project of center for contemporary Art in Toruƒ). Specifickou a velmi aktuální problematikou ochrany a dokumentace rychle mizejících industriálních památek se ob írnû zab vala Ing. arch. Lenka Popelová z âvut v pfiíspûvku Meziváleãná prûmyslová architektura v âeskoslovensku. V posledním bloku vystoupila Maja Pisarewska z UMK v Toruni s referátem nazvan m Konzerwacja zabytków archeologicznych w Polsce. Edukacja i praktika (Conservation of archeological monuments in Poland. Education and practice), v nûmï pfiehlednû pfiedstavila metody práce Pracovi tû dokumentace a konzervace Archeologického institutu UMK v Toruni. Právû toto pracovi tû je jedin m svého druhu, které vede studenty pfii v uce k osvojení si zásad ochrany a konzervace archeologick ch nálezû. O teãku za odborn m programem konference se postaral Ing. Rudolf Îofka z âvut, kter sv m sympaticky nekonformním stylem odprezentoval dílãí zji tûní ze svého dizertaãního projektu pod názvem Architektura vojensk ch staveb v ãasov ch vrstvách mûstského prostoru, v nûmï se vûnoval pfiedev ím problémûm spojen m se zánikem pûvodních dispozic mûst. SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 367

16 K v znamn m pozitivním v sledkûm jednání se fiadí i velmi Ïivá diskuse, aè u vystaven ch posterû ãi v jednacím sále. Je samozfiejmé, Ïe pracovní ãást doplnilo i nûkolik doprovodn ch akcí, které se setkaly s velk m zájmem ze strany úãastníkû. První den to byla nejprve krátká exkurze do b valé tramvajové mûnírny v centru Opavy s unikátním elektrotechnick m vybavením pocházejícím z 30. let 20. století, která nadchla i nejednoho technického skeptika. Je smutn m paradoxem, Ïe právû v tûchto dnech se rozhoduje o bytí, ãi nebytí nejen této unikátní památky, ale i nûkolika okolních historick ch domû, které mají padnout za obûè radikální pfiestavbû mûstského centra. V podveãer pak zájemci nav tívili pracovi tû muzejní konzervace ÚHM, kde je Mgr. A. imãík seznámil s koncepcí v uky, pfiístrojov m vybavením, knihovnou a moderním dokumentaãním softwarem vyuïívan m studenty ÚHM. Hosté se zajímali pfiedev ím o systém edukace, literaturu, nûkteré pfiístroje a seminární ãi diplomové práce studentû. Jako navazující program pfiipravili organizátofii na pátek nûkolik dal ích exkurzí. Mimo opakované komentované náv tûvy v laboratofiích byla díky vstfiícnosti pracovnic opavského pracovi tû NPÚ v Ostravû Mgr. Petry Kaniové a pfiedev ím Mgr. Hany Pavelkové, která celou skupinu zájemcû provedla, pfiipravena prohlídka centra Opavy. Mgr. Pavelková se pfii v kladu nesoustfiedila pouze na historick v voj, ale aktuálnû informovala i o probíhajících akcích realizovan ch v souãinnosti s NPÚ. Jako vyvrcholení posledního dne leto ního setkání pofiadatelé pfiipravili náv tûvu zámeckého areálu v Hradci nad Moravicí, která by se nemohla uskuteãnit bez pochopení a vstfiícnosti správce této památky, Ing. Radomíra Pfiibyly. Prohlídka objektu, procházejícího rozsáhlou rekonstrukcí, opl vajícího bohatou historií a obklopeného krásn m jarním parkem, se tak stala symbolick m zavr ením leto ního roãníku konference. O tom, Ïe se leto ní konference vydafiila, jednoznaãnû svûdãí fiada pozitivních ohlasû od domácích i zahraniãních úãastníkû. Nebylo by tomu tak bez pfiispûní fiady sponzorû a ochotn ch spolupracovníkû, ktefií finanãnû, radou ãi jinak pomohli zdaru celé akce. Rádi bychom tedy podûkovali v em, ktefií podpofiili samotnou konferenci, vydání sborníku a pfiípadnû jin m zpûsobem pfiispûli pfii organizaci akce. Byly to pfiedev ím následující firmy a instituce: Olympus C&S, Ceiba, IVAX, MERCI, s. r. o., D.A.S. servis, s. r. o., MACH Chemikálie, Emba, s. r. o., AQUA obnova staveb, s. r. o., magistrát mûsta Opavy, NPÚ Ostrava deta ované pracovi tû Opava a v neposlední fiadû i Slezská univerzita v Opavû. Dal í informace vãetnû fotografií mûïete nalézt na stránkách Ústavu historie a muzeologie FPF SU v Opavû ( fpf. slu. cz/sekce. php?id=16). Antonín IMâÍK Zpráva o kolokviu Restaurované severozápadní âechy Ve dnech se konalo v nedávno rekonstruovan ch prostorách Univerzity Jana Evangelisty Purkynû v Ústí nad Labem kolokvium s názvem Restaurované severozápadní âechy a s podtitulem Pracovní kolokvium vûnované restaurování kulturního dûdictví oblasti severozápadních âech. Hojnû nav tívenou akci uspofiádali pracovníci zdej ího NPÚ ÚOP ve spolupráci s Ústavem humanitních studií UJEP se sídlem tamtéï. První den kolokvia vûnovan referátûm spolu s následn mi diskusemi zahájil a kolokvium po celou dobu moderoval prof. PhDr. Ing. Jan Royt, kter se ve svém úvodním obecnûji zamûfieném pfiíspûvku (Problematika restaurování stfiedovûk ch nástûnn ch maleb) dotkl tezí A. Riegla obsaïen ch v jeho knize Der moderne Denkmalkultus. Kromû pfiíkladû témûfi vïdy problematické prezentace nûkolika vrstev napfiíklad gotické malby na jediné památce pfiipomnûl Jan Royt mimo jiné i otázku transferû a jejich následné prezentace. První blok referátû byl vûnován dvûma velmi zajímav m klá terním areálûm b valé kanonii augustiniánû kanovníkû v Roudnici nad Labem a franti kánskému konventu v Kadani. Restaurátor akad. mal. J. Brodsk (Restaurování nástûnn ch maleb v Roudnici nad Labem) pohovofiil o odkryvech a restaurování maleb v sakristii i v ambitu a zdûraznil ãasto obtíïné vyrovnávání se souãasn ch restaurátorû s dûsledky aplikace materiálû pouïit ch pfii pfiedchozích restaurováních. O nelehké stavební obnovû ambitû silnû po kozen ch pfiedev ím vlhkostí referovali Ing. J. Vinafi a R. Lutz (Obnova ambitû augustiniánského klá tera v Roudnici nad Labem). Nesmírnû v znamn m a kvalitním nástûnn m malbám pocházejícím z okruhu L. Cranacha st. a datovan m kolem roku 1520 byl vûnován pfiíspûvek restaurátora akad. mal. M. Pavaly (PrÛzkumy maleb cranachovského okruhu v klá tefie âtrnácti sv. PomocníkÛ v Kadani). V pfiípadû budoucího restaurování tûchto technikou zvlá tních maleb nebude snadné rozhodnout, jak m zpûsobem se vyrovnat s existencí historicky hodnotn ch mlad ích pfiemaleb. KadaÀskému konventu patfiil i dal í podnûtn pfiíspûvek Mgr. L. Gavendy (Vybrané restaurované objekty v b valém franti kánském klá tefie âtrnácti sv. PomocníkÛ v Kadani v pohledu historika). L. Gavenda pfiipomnûl restaurování nástûnn ch maleb v místnosti se studnou v konventu, jehoï zázraãnou studánku s léãiv m pramenem mûl svûtit sv. Jan Kapistrán, a vûnoval se téï hypotetickému pûvodnímu umístûní tumby Jana Hasi tejnského z Lobkowicz od U. Creutze ve vztahu k tzv. lobkowiczkému epitafu v prostorách presbytáfie konventního kostela. Odpolední blok referátû otevfiel pfiíspûvek PhDr. T. Hladíka pojednávající o ãásti sochafiské v zdoby doksanské kanonie premonstrátek (Franti ek Preiss (kolem ). Restaurované fiezby z klá terního kostela Narození Panny Marie v Doksanech). Kvalitní fiezby hlavního oltáfie pocházející s nejvy í pravdûpodobností od praïského sochafie F. Preisse bude podle T. Hladíka brzy moïné zhlédnout v rámci chystané v stavy v praïské Národní galerii. Diskusi o problémech odkryvû vyvolal pfiíspûvek Mgr. J. Bfieãkové o dosud nepfiíli znám ch nástûnn ch malbách mariánského i christologického cyklu, které byly odkryty jiï roku 1983 ( Novû odkryté nástûnné malby v kostele sv. Gotharda v Brozanech nad Ohfií). O dne ním stavu nedávno znovu restaurované fresky V. V. Reinera s tématem Nejsvûtûj í Trojice s Assumptou a andûly z roku 1728 pohovofiil restaurátor akad. mal. P. Bare (Souãasn stav fresky V. V. Reinera a problémy spojené s její instalací v duchcovském pavilonu). Jeho pfiíspûvek znovu upozornil na problém transferû, kter se net ká jen pouhého v bûru vyhovujícího místa pro pfiená enou památku, ale pfiedev ím následné kontinuální péãe o ni. O otázce retu í, jejich prezentaci a nutnosti chápat umûlecké dílo v kontextu jeho okolí pojednával pfiíspûvek PhDr. V. Honyse (Restaurování nástropních maleb F. A. Müllera v kostele sv. Petra a Pavla v Bfieznû u Chomutova). Ten téï upozornil na v souãasné dobû pfievládající snahu o co nejkvalitnûj í restaurování, která se ocitá v rozporu s finanãními moïnostmi vût iny investorû. TermínÛm kopie, replika a rekonstrukce se vûnovala restaurátorka RnDr. akad. mal. M. Neãásková, a to pfiedev ím z hlediska své vlastní praxe (Kopie, replika a rekonstrukce v památkové péãi s pfiíklady z Rumburka, Kfie ic a Prosmyk). O restaurování skfiínû s reliéfem Poslední veãefie Pánû pocházející z kadaàského franti kánského konventu a odstranûní její nepûvodní polychromie z první poloviny 19. století referovala restaurátorka akad. mal. Z. Poláková (Restaurování skfiínû s reliéfem Poslední veãefie Pánû (1647) z Oblastního muzea v Chomutovû). ir í diskusi a polemiku vyvolal pfiíspûvek restaurátorky akad. mal. L. Helfertové (Gotická archa z Cínovce restaurování). Archa pocházející z Cínovce se totiï dochovala ve fragmentární podobû s nepûvodními doplàky a s pfiemalbami z poãátku 20. století. Vzhledem k zámûru její budoucí galerijní prezentace je otázkou, v jaké podobû ji vystavit. Poslední blok referátû zahájila restaurátorka akad. mal. R. Hamsíková (Benedikt Kern, Glorifikace sv. Vojtûcha nová identifikace /restaurace a technika malby/). Novû nalezen, signovan i datovan obraz pozdnû barokního malífie B. Kerna trvale usazeného v Krupce (v letech dvorního restaurátora dráïìanské galerie) pochází z hlavního oltáfie dominikánského konventního kostela sv. Vojtûcha v Ústí nad Labem. Restaurovan obraz opatfien nov m rámem pomáhá dal í interpretaci díla B. Kerna, star ího bratra ponûkud známûj ího Antonína, a osvûtluje téï jejich vzájemné vztahy a vazby. Sepulkrálním památkám se kontinuálnû vûnuje dal í referující, Mgr. P. Hrub (Restaurování sepulkrálních 368 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

17 památek /Charvatce, Svádov, Nehasice/). Ve svém pfiíspûvku hovofiil o problémech a v sledcích restaurování v znamn ch a historicky cenn ch náhrobníkû a epitafû ze tfií severoãesk ch kostelû. Následoval moïná ponûkud emotivnû ladûn referát restaurátora akad. soch. M. Bílka obsahující fiadu problematick ch tvrzení (Monochromní nátûry kamene v exteriérech klá terní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Oseku). O dosud ponûkud opomíjeném restaurování vûïních hodin hovofiil restaurátor akad. soch. P. Skála (Restaurování vûïních hodin metodika, prezentace zrestaurovan ch hodin) a sv m projevem oïivil atmosféru jiï ponûkud unaveného a profiídlého auditoria. Posledním referujícím byl Bc. M. Krãmáfi (Kostel sv. Mikulá e v Mikulá ovicích moïnosti obnovy vitráïov ch oken v presbytáfii), kter sv m krátk m pfiíspûvkem rozproudil debatu o rûzn ch zpûsobech obnovy vitrajov ch oken v konkrétní lokalitû. První den kolokvia konãil v podveãerních hodinách spoleãensk m veãerem v pohostinn ch prostorách Ústavu humanitních studií UJEP. Druh den zaãal ãasnû ráno peãlivû pfiipravenou exkurzí po právû probíhajících ãi v nedávné dobû uskuteãnûn ch restaurovan ch památkách severozápadních âech. První zastávkou byl jiï zmínûn b val franti kánsk konvent v Kadani. Zdafiile koncipovanou expozicí místního muzea úãastníky fundovanû provedli L. Gavenda spolu s V. Honysem a seznámili je se souãasn m stavem konventu. DÛraz byl pfiirozenû kladen na prezentaci nedávno proveden ch prûzkumû a fixací nástûnn ch maleb a omítek (presbytáfi konventního kostela, restaurátor M. Pavala a kolektiv), restaurátorsk ch prací na nástûnn ch malbách ãi omítkách (místnost se studnou, severní kfiídlo konventu se sklípkov mi klenbami v patfie, tzv. kapitulní síà) a téï na prezentaci hodinového stroje. Exkurze dále zavedla úãastníky do kostela Nejsvûtûj í Trojice v Klá terci nad Ohfií, postaveného v letech snad podle plánû C. Luraga stavitelem Rossim da Lucca pro hrabûte Michaela Osvalda Thuna. Kostel znovu vysvûcen roku 2003 patfií mezi v razné památky raného baroka, za pozornost stojí pfiedev ím nedávno ãásteãnû restaurovaná vynikající a ikonograficky zajímavá tuková a malífiská v zdoba jeho interiéru. O nelehk ch restaurátorsk ch zásazích hovofiil restaurátor akad. soch. B. Rak. Dal ím zastavením byla malá ves Îelina nedaleko Kadanû, kde bylo moïné shlédnout cenn, nûkolikrát pfiestavovan pûvodnû románsk kostelík sv. Vavfiince, jehoï nároãná restaurátorská obnova právû probíhá (restaurátor akad. soch. J. Jelínek a kolektiv). Posledním místem exkurze byl Îatec, kde v nedávné dobû do lo k restaurování monumentálního souso í Nejsvûtûj í Trojice od litomûfiického sochafie F. Tollingera s doplàky místního umûlce J. K. Vettera. O provedeném zásahu diskutovali úãastníci s autorem obnovy, restaurátorem R. olcem, kter následnû seznámil zájemce se souãasnou prací na dal í ze Ïateck ch památek so e sv. Floriána pocházející od v e zmínûného J. K. Vettera. Rekonstrukce horní ãásti statue s figurou Boha Otce je totiï právû pfiipravována. Závûrem zdûraznûme potfiebnost tûchto akcí, kde se mohou setkávat restaurátofii, památkáfii, historici umûní i zástupci krajsk ch ãi mûstsk ch úfiadû s rozhodující pravomocí a v neposlední fiadû téï studenti, tedy v ichni, jimï by ve v sledku mûlo jít pfiedev ím o záchranu památek samotn ch. V tomto smyslu lze ocenit pomûrnû znaãn prostor vûnovan diskusím, kter pofiadatelé ponechali auditoriu po kaïdém jednotlivém pfiíspûvku, coï rozhodnû neb vá u obdobn ch akcí pravidlem. Urãit m problémem podle na eho názoru byla nepfiítomnost odborníkû- -technologû, ktefií by z titulu své profese mohli bezprostfiednû reagovat na nûkterá problematická ãi vzájemnû si odporující tvrzení jednotliv ch restaurátorû. Je pfiíjemn m pfiekvapením, Ïe jedním z viditeln ch v sledkû kolokvia bude téï sborník pfiíspûvkû, které prvního dne zaznûly. OrganizátorÛm kolokvia, tedy pfiíslu n m pracovníkûm NPÚ ÚOP v Ústí nad Labem, stejnû jako Ústavu pro humanitní studia UJEP tamtéï, patfií samozfiejmû podûkování za jejich práci i snahu, neboè srovnatelná prezentace v sledkû restaurátorsk ch akcí neb vá zatím, bohu- Ïel, mezi jednotliv mi památkov mi ústavy z rûzn ch pfiíãin obvyklá. Viktor KOVA ÍK Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò Umûní 2005/3 (pfievzato z webu intimate. cz/umeni/ cz/index. html) Martin ZLATOHLÁVEK: On the Threshold of the Baroque in Tuscany (Florence, Pisa, Siena) Drawings from Czech Public Collections. Na prahu baroka v Toskánû (Florencie, Pisa, Siena) Kresby z ãesk ch vefiejn ch sbírek, s Pfiíspûvek zachycuje práce toskánsk ch umûlcû z období konce renesance a poãátku baroka, které se nalézají v ãesk ch vefiejn ch sbírkách. Jde o kresby Federica Zuccariho, Santiho di Tita, Domenica Crestiho, Andrey Boscoliho, Agostina Ciampelliho, Francesca Vanniho, Jacopa Ligozziho a Cristofana Alloriho. Albert BOESTEN-STENGEL: Bildniszeichnungen in Prag aus der Werkstatt des Federico Zuccari). Portrétní kresby v Praze z dílny Federica Zuccariho, s Ve sbírce Národní galerie v Praze se nacházejí ãtyfii italské kresby, které autor vztahuje na základû jejich rozboru k okruhu prací Federica Zuccariho. Jsou to portréty benátského malífie Giorgia da Castelfranca, emiliánského malífie Correggia, humanisty Annibala Cary a florentského malífie Francesca Salviatiho. Martin KRUMMHOLZ: Obrazová sbírka Jana Václava Gallase, s Text pfiiná í tfii inventáfie gallasovské sbírky obrazû. Tyto soupisy, které vznikly krátce po smrti Jana Václava Gallase v letech , jsou doplnûny poznámkami a komentáfiem Martina Krummholze. Michal RONùK: Johann Blumberger ein Sticker im Rudolfinischen Prag und im sächsischen Exil Johann Blumberger vy ívaã v rudolfínské Praze a v saském exilu, s Zpráva referuje o Ïivotû a díle vy ívaãe Johanna Blumbergera, kter pûsobil v Praze v letech a stal se jedním z komorních vy ívaãû císafie Rudolfa II. V ãasopise jsou dále tyto recenze: Petr WITTLICH: Hans Belting, Bild-Anthropologie. Entwürfe für eine Bildwissenschaft, s Petr KRATOCHVÍL: Dalibor Vesel, Architecture in the Age of Divided Representation. The Question of Creativity in the Shadow of Production, s Hana HLAVÁâKOVÁ: Ulrike Jenni Maria Theisen, Mitteleuropäische Schulen III (ca ), s Katefiina JANDOVÁ: Paris Les arts sous Charles VI, s Jifií ROHÁâEK: Andreas Zajic, Zu ewiger gedächtnis aufgericht, s Architekt 2005/5 Rekonstrukce brnûnské VaÀkovky, s V areálu památkovû chránûné devastované továrny bylo vybudováno obchodnû-spoleãenské centrum Galerie VaÀkovka a rekonstruovány jediné zb vající ucelené objekty: administrativa a strojovna. âlánek obsahuje jednotlivé autorské zprávy, fotografie a plány objektû. Galerii VaÀkovka navrhli P. HrÛ a, P. Pelãák a L. Musilová z ateliéru Architekti HrÛ a & Pelãák, Ateliér Brno, s. r. o., spoleãnû s Renate Müller z ECE Hamburg. Odstranûny byly objekty slévárny a modelárny i zemní tûleso Ïelezniãního náspu. Tfii sta metrû dlouh mall nyní vytváfií spojení mezi historick m jádrem a budoucím hlavním nádraïím. Autory rekonstrukce administrativy jsou A. Novák, P. Valenta, K. Spáãil a Z. Morávková. Budova pfiedstavuje hodnotné dílo brnûnské architektury z konce 19. století. Celá rekonstrukce byla pojata jako rehabilitace pûvodního stavu. Rekonstrukci velkoryse prostorovû fie ené strojovny provedl tent Ï autorsk t m, vnûj í zmûny byly omezeny na peãlivé zrestaurování fasád, osazení nov ch továrních oken a vybudování nov ch vstupû do objektu. Na západní fasádû byla ubouráním parapetû zvût ena fiada oken aï k podlaze. Nové jsou podlahy, dvû schodi tû a osobní v tah. Strojírna je tak pfiipravena na budoucí pomûrnû univerzální vyuïití. K tématu se váïe i ãlánek Fasáda obchodnû spoleãenského centra Galerie VaÀkovka z rubriky Konstrukãní detail na s. 40. SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò 369

18 David R. CHISHOLM, Vít A. MÁSLO / CMC ARCHI- TECTS: Rekonstrukce areálu KOVO v Praze-Hole ovicích, s Autorská zpráva s fotografiemi a plány. Jindfiich SOVA / STROJPROJEKT: Dostavba City Empiria (Motokovu) v Praze-Pankráci, s Autorská zpráva s fotografiemi a plány. Richard NùMEC: Somnambulní magie v kov ch domû, s. 29. Recenze pfiedchozích dvou objektû. Autor se v úvodu zam lí nad snovostí v kov ch budov obecnû, danou nadlidsk mi mûfiítky i specifick mi v razov mi prostfiedky. Praze podle nûj chybí skuteãné City a rehabilitace tûch nûkolika jejích v kov ch staveb naznaãuje, co je souãasn m trendem. Specifikem a urãitou kuriozitou praïsk ch v kov ch domû proto zûstává jejich solitérnost. Budova City Empiria na Pankráci kvalitou provedení v kov dûm v okolní zástavbû legitimizovala, exteriér v ak pfievládl nad interiérem. Budova Tokova v Hole ovicích tvofií spolu s protûj- ím Lighthousem jasnû definovanou bránu k LibeÀskému mostu. R. Nûmec oceàuje racionální uspofiádání stavby a fie ení fasády, upozoràuje v ak na urãitou bezradnost ve vazbách smûrem k fiece a na to, Ïe úprava jejího okolí jako by mûla zastínit kdysi pfiítomn charakter industriálu a obytné ãtvrti. Oba autofii vsadili pfii sv ch rekonstrukcích na klasiku, rozdílnû v ak tematizovali okolní zástavbu. Cena Klubu Za starou Prahu 2005 za novostavbu v historickém prostfiedí, s StaÈ pfiedstavuje fotografiemi a plány jednotlivé nominované stavby i vítûzn trapistick klá ter v Novém Dvofie od Johna Pawsona a Jana Soukupa. Marek TùPÁN / ATELIER TùPÁN: Rekonstrukce kostela sv. Václava v Ostravû. Vyfie ení osvûtlení, s. 39. Autorská zpráva o osvûtlení prostoru s pfievaïující liturgickou funkcí, vyuïitelného v ak i pro koncerty, v stavy a divadelní pfiedstavení. Realizace získala cenu Unie v tvarn ch umûlcû âr. Jan VESEL : Zniãené barokní paláce. Pfiestavba v centru Prahy, s V Rytífiské ulici probíhá od konce loàského roku nezákonná devastace paláce Hrobãick ch neboli domu u Tobolky, ãp. 401, a Wimmerova paláce neboli domu U Zlatého kola, ãp Oba byly postaveny bezprostfiednû po zaloïení kupeckého Havelského Mûsta na poãátku 30. let 13. století a jejich souãástí byly vûïe dodnes patrné ve zdivu. Nyní jsou barokní, klasicistnû pfiestavované, s velk m mnoïstvím pûvodních detailû (podlahy, omítky s malbami, dfievûné obklady, kování a podobnû). Velká ãást stfiedovûk ch konstrukcí zûstala v hmotû palácû zachována. Pro svûj charakter kulturní konzervy byly velmi záhy prohlá eny za nemovitou kulturní památku. V meziváleãné dobû byly propojeny a dnes tvofií fakticky jeden celek. V souãasnosti jsou majetkem spoleãností T. V. B., spol. s r. o., a CVTB, spol. s r. o., které nechaly zpracovat projekt pfiestavby, jenï pfiedpokládá odstranûní v ech suterénních konstrukcí, vybudování dvoupodlaïního podzemního parkingu, likvidaci stávajících dispozic a krovû a v domû ãp. 402 ãásteãné pfiepatrování. Domy mají b t smûrem do dvora nav eny o jedno aï dvû patra, dvory zastfie eny. Investor neãekal na zahájení stavebního fiízení a pod záminkou vyklízení objektu zlikvidoval v obou domech demoliãním zpûsobem vût inu architektonick ch a umûleck ch detailû i archeologick ch terénû, za coï na nûj bylo podáno trestní oznámení. Paláce jsou v ak provïdy zniãeny. Podobn postup pfiitom není na území PraÏské památkové rezervace ojedinûl. Václav AULICK : Nûkolik podob velkého domu aneb O mûstském obrazu, s âlánek vûnovan domûm, které v praïském prostfiedí svou velikostí ovlivàují okolí. Takov mi objekty jsou podle autora i Národní muzeum a Penzijní ústav na ÎiÏkovû, Kongresové centrum na hranû Pankráce ãi Mezinárodní telefonní ústfiedna na ÎiÏkovû. Nûkteré stavby mají vliv na okolí nikoli pfiímo svou velikostí, ale v kou hotely International a Olympik, Fakulta architektury v Dejvicích, Fakulta jaderné fyziky v Pelc-Tyrolce a dal í. Tyto budovy jsou situovány tak, Ïe vytváfiejí pouze lokální dominantu. Av ak napfiíklad budova V zkumného ústavu matematick ch strojû ve Vokovicích, Strojimport na Vinohradech, vysílaã na ÎiÏkovû a pfiedev ím skupina v kov ch budov na Pankráci jsou stavbami, které se v raznû uplatàují v celkovém obrazu mûsta. Autor se dále zab vá v vojem urbanistického fie ení Pankrácké plánû, která by se mûla podle platného územního plánu dostavût a stát nov m mûstsk m centrem. Z hlediska památkové péãe je jakákoli v stavba budov pfiesahující hladinu stávajícího horizontu nepfiípustná i jako korektiv dne ní rozporuplné siluety, dostavují a rekonstruují se tedy stávající budovy. Autor vyslovuje názor, Ïe nutnost fie ení siluety Pankrácké plánû není nijak urgentní a fie ení vyïaduje vût í ãasov odstup, aby situace uzrála. Václav JANDÁâEK: Nalezen detail konstrukce. Cihla a pálen zdicí prvek, s ãást seriálu o skuteãn ch dochovan ch detailech nebo ãástech stavby. Vûra VODLÍDALOVÁ: ad Architekt ã. 3/2005, Obchodní dûm Je tûd nebourat!, s. 69. Dopis na podporu záchrany obchodního domu se pozastavuje nad devastujícím pûsobením ruky trhu, které ilustruje nûkolika pfiíklady toho, jak v Liberci dopadají stavby, jeï mûsto prodá do soukromého vlastnictví. Vyz vá obãany k vût í kontrole politikû, ktefií leckde zamûnili sluïbu vefiejnosti za boj o moc. Stavba 2005/3 Vojtûch RYNDA: Profil Jan Kaplick a Prostor ticha. KÛzleãí skotaãení vedle obrazû tiché krásy, s. 6. Recenze dvou stfiedometráïních dokumentû âeské televize o architektufie. Profil J. Kaplického není podle autora dost srozumitelnû strukturován a forma dialogu Kaplickému zfietelnû nevyhovuje. Film vy el na DVD, které obsahuje fotodokumentaci staveb, nepou- Ïité zábûry a svûdectví dal ích lidí. Podle V. Ryndy si z tûchto bonusû ãlovûk odnese víc neï z dokumentu samotného. Film Prostor ticha o rekonstrukci barokní usedlosti v Novém Dvofie na klá ter trapistû hodnotí autor naopak velice pozitivnû. Film je prost a krásn, graduje, komentáfi je umûfien a funkãní, pravidelnû jsou stfiídány zábûry ze Ïivota fiádu a retrospektivní zábûry na rekonstrukci budovy. Monika MITÁ OVÁ: Dva filmové pohºady na súãasnú architektúru, s. 8. Úvaha o v e zmínûn ch dvou dokumentech porovnává jejich rozdílné pfiístupy. Zcizující efekty Profilu o Kaplickém vidí autorka jako pokus o posunutí limitû dokumentu korespondující s principy Kaplického tvorby. Mrzí ji, Ïe nebyl dán dostateãn prostor Kaplického architektufie. Prostor ticha pfiiná í ãist, jednoduch obraz ãisté, jednoduché architektury, maximální transparentnost minimálního filmového obrazu, kter podle M. Mitá ové nemohou ãe tí neomodernistiãtí a minimalistiãtí architekti neobdivovat. KarlÛv most ochrana základû pilífiû ã. 8 a 9, s. 10. Dodavatelská zpráva o úvodních pracích na rekonstrukci Karlova mostu s fotografiemi a plány. Miroslav CIKÁN: ProtipovodÀov uzávûr âertovka, s Rozsáhlá zpráva autora projektu doplnûná fotografiemi a plány. Stavbu provedla spoleãnost Zakládání staveb, a. s., podle realizaãní dokumentace se zmûnami na architektonickém fie ení, které nebyly s autory konzultovány. Letos byl uzávûr dokonãen a zahájen zku ební provoz, kolaudace byla v ak na podnût památkáfiû odloïena aï po uvedení stavby do souladu s návrhem architektonické ãásti dokumentace ke stavebnímu povolení a s poïadavky památkové péãe. ERA 2005/3 Rostislav VÁCHA: Cena Klubu Za starou Prahu, s âlánek seznamuje s nominovan mi stavbami i s vítûzn m trapistick m klá terem v Novém Dvofie od Johna Pawsona, pfiibliïuje atmosféru pfiedávání ceny a vyslovuje my lenku, Ïe vítûze v ech tfií dosavadních roãníkû spojuje skuteãnost, Ïe dokázali pov it prostfiedí, v nichï vyrostly jejich stavby, na vy í architektonickou, urbanistickou, ba i památkáfiskou úroveà. Na univerzálnûj í ponauãení pro správn vstup nové stavby do historického prostfiedí ve formû nûjakého obecnû pouïitelného pravidla je v ak je tû pfiíli brzy. Pfiestavba domu bratfií lapetû, s. 8. Znaãka -kopr- v krátké glose informuje o radikální a zcela necitlivé pfiestavbû jedné ãásti funkcionalistického kopfiivnického dvojdomu pro P. Pikulíka od bratfií lapetû. Pfiestavba od Radomíra HrÀy zasáhla fasádu i pûdorys. Pfiitom mûla stavební povolení a byla i fiádnû zkolaudována. Radek KOLA ÍK, Lada KOLA ÍKOVÁ / RKAW Roman KUBA / Atelier Simona Group: Konverze prûmyslového objektu v Ostravû, s Autorská zpráva s ãetn mi fotografiemi a plány. Objekt garáïí, skladû a laboratofií plynárenské spoleãnosti byl adaptován na jídelnu pro zamûstnance s kavárnou pro vefiejnost a zákaznické centrum. 370 Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò

19 Michal JANATA: Regionalismus v architektufie: existují vûbec regiony?, s Autor se zam lí nad v vojem pojmu národ, zejména na pfiíkladu Nûmecka a Rakouska-Uherska, respektive âeskoslovenska a posléze âeské republiky. Dále se na konkrétním pfiíkladu Kladna vûnuje stavu spoleãensko-hospodáfiského Ïivota v regionech, kter charakterizuje tfiemi body: malá ãi spí e nulová participace obyvatel regionû na Ïivotnû dûleïit ch rozhodnutích; investice umoïàované pfiednostnû ekonomicky dominantním subjektûm; územní plány upfiednostàující okamïité zájmy pfied dlouhodob m v vojem. V obytné zónû Kladna, která byla sv m zpûsobem respiraãním orgánem jinak prûmyslovû pfietíïeného mûsta a mûla anci stát se atraktivní rezidenãní ãtvrtí, vznikl navzdory petiãní akci obyvatel obludn komplex Kauflandu, pusto ící tamní Ïivotní prostfiedí. Pfiíkladem Ïivotaschopnosti regionalismu z období Protektorátu v Kladnû je podle autora soubor fiadov ch domkû v Heimatstilu, které ve své dobû ctily malomûstsk charakter Kladna a dnes jsou vnímány jako nejluxusnûj í a rezidenãní. Pfiíkladem neïivotaschopnosti souãasného regionalismu je jinak v tvarnû zdafiil pokus o humanizaci sídli tû za gymnáziem, park Trilobit od Mikolá e Vavfiína, kter vznikl podle autora na nepravém místû a v neprav ãas. Urbanismus a územní rozvoj 2005/2 Dana NOVOTNÁ: Regulace stavby mûst v historii, s Struãná historie stavebních pfiedpisû v ãesk ch zemích, regulace a regulaãní plány od stfiedovûku aï do 19. století a zpûsob jejich naplàování v praxi. Dana NOVOTNÁ: Historie pfiíli úzk ch dvefií (Jak pracoval stavební úfiad za první republiky), s. 11. Související ãlánek popisuje fungování stavebního úfiadu na konkrétním pfiípadu truhláfiského mistra z Jihlavy v roce Radoslava CICVÁRKOVÁ: Historie pfiestavby Ïelezniãního uzlu Brno, s Autorka nás seznamuje s v vojem brnûnského nádraïí a jeho Ïelezniãního uzlu od vybudování v roce 1839 pfiímo v prostoru hradeb, coï se pozdûji stalo slo- Ïitou zábranou rozvoje mûsta pfiedev ím jeho jiïní ãásti, pfies postupné roz ifiování tratí a pfiestavby nádraïí aï po souãasnost, kdy je rozhodnuto o pfiestavbû Ïelezniãního uzlu Brno, nikoli v ak o odsunutí nádraïí. Souãástí ãlánku je obrazová dokumentace ideová studie hlavního nádraïí a pfiestavby Ïelezniãního uzlu Brno. Alena MIKLOVÁ, Pavel NOVÁK: Areál BaÈov ch závodû ve Zlínû, s Po kolapsu závodu Svit vznikla skupina PLAT- FORMA 21, která upozornila na nutnost fie it osud historického továrního areálu o rozloze 70 ha v srdci mûsta, na jehoï území je více neï sto budov. Jeho majoritním vlastníkem se stal Zlínsk kraj, coï bylo zásadním podnûtem pro vypracování územnû plánovacího podkladu urbanistické studie V chodní ãást areálu BaÈov ch závodû ve Zlínû. Jako zpracovatel dokumentace byl vybrán Centroprojekt Zlín, a. s., a studio Havli. âlánek nás seznamuje s hlavními návrhy dokumentu. Blanka KYNâLOVÁ M u z e j n í a v l a s t i v û d n á p r á c e â a s o p i s S p o l e ã n o s t i p fi á t e l s t a r o Ï i t n o s t í 4 3 / 1 1 3, ã. 1 Recenzovan ãasopis pro historickou vlastivûdu a muzejnictví. Vydává Národní muzeum v Praze ve spolupráci se Spoleãností pfiátel staroïitností. Praha ISSN , 64 s., obr. Rubrika âlánky Michaela ZEMKOVÁ: Renesanãní portál z roku 1547 v Podlipanském muzeu v âeském Brodû Renaissanceportal aus dem Jahre 1547 im Podlipanské Museum in âesk Brod, s Rozbor v znamného, doposud spí e stranou zájmu stojícího portálu, odvozeného od Riedov ch portálû v Praze, pocházejícího z pfiestavby zbofieného mû Èanského domu, provedené za Ka - para Fifka. Josef BRTEK: Dívka a smrt: BoÏí muka v Hfiebenech na Sokolovsku Das Mädchen und der Tod: Marterl auf Falkenauer Land, s Neobvyklá, patrnû Ïulová, sloupková, kfiíïem ukonãená boïí muka, postavená v roce 1709 jako upomínka na utonulou Margaretu Fritschovou jejím pfiíbuzn m. Rubrika Odborná sdûlení Jifií WOLF: Náhrobníky z praïsk ch kostelû v Duchcovû, s âtyfii renesanãní náhrobní desky pfienesené do Duchcova z Prahy, v jednom pfiípadû nespornû a v dal ích pravdûpodobnû ze staromûstského kostela sv. tûpána men ího po jeho zániku. Jifií ORNA, Marek UHERSK : Nádobkov kachel ze zaniklé stfiedovûké vesnice Roudná, s Mimofiádnû závaïn nález stratifikovaného nádobkového kachle s kruhov m ústím z druhé poloviny 13. století z vesnického prostfiedí. Rubrika Diskuse Jifií ÎALMAN: Ke hrozn m nestvûrám, s V reakci na kritick text M. Sovadiny (MVP/âSPS ã. 3 z roku 2004) autor spí e obhajuje souãasnou podobu bûïné vlastivûdné ãi takto se tváfiící, odbornû nedostateãnû fundované regionální literární produkce. Rubrika Teze pfiedná ek SPS Patrik LÍBAL, Jifií MUSIL: Îivot pod ochranou fiímsk ch vojsk germánsk a raetsk limes, s Pfiehled dûjin germánského a hornoraetského limitu, jejich podoby a na nich uïit ch fortifikací. âíslo dále obsahuje rubriky Ze Ïivota SPS (jednatelská zpráva za rok 2004), Personalia (pfiipomenutí Ïivotního jubilea prof. Ing. arch. Karla Kibice, DrSc., a zhodnocení Ïivota a díla prof. PhDr. Antonína Frinty), Muzejní a vlastivûdná ãinnost (informace o v stavách loveck ch zbraní v Clam-Gallasovû paláci v Praze a o ãesk ch Keltech v Itálii, stejnû jako o znovuotevfiení knihovny Archeologického ústavu AV âr v Praze zniãené povodní v roce 2002) a Literatura (referováno celkem osm titulû). Tomá DURDÍK Burgen und Schlösser Nûmecko 46. Jahrgang, Heft 1/2005. Zeitschrift für Burgenforschung und Denkmalpflege. Europäisches Burgeninstitut Einrichtung der Deutschen Burgenvereinigung. ISSN , 80 stran s obrazovou dokumentací. Hlavní ãlánky jsou opatfieny struãn m anglick m souhrnem. Rubrika âlánky Peter FELDMANN: König Philippe Auguste von Frankreich und Weg zur gotischen Burg, s Pfiehled hradní produkce a hradové politiky velkého Kapetovce. Jeho dílem je stavba 37 nov ch nebo velmi razantnû pfiestavûn ch hradû. Tento tvûrce moderního francouzského centralismu dobfie rozpoznal úlohu fortifikací v tûchto souvislostech a v rámci své racionální hradní reformy vytvofiil jak francouzsk kastel, tak charakteristick typ vysoké okrouhlé obytné vûïe, oboje s v razn m symbolick m nábojem. Autor pfiedpokládá, Ïe tyto hrady stavûli pfiíslu níci katedrálních hutí. Lorenz FRANK: Der Bergfried der Marksburg über Braubach Neue Forschungsergebnisse zur Baugeschichte, s Nové poznatky získané v rámci prûzkumû souvisejících se souãasnou statickou sanací a omítnutím velké vûïe hradu pfiispûly v raznû k poznání jejího stavebního v voje. Spodní ãást tíhlého ãtverhranného bergfritu je datována k roku 1239, zv - ení se pak doãkal okolo roku Dne ní horní partie s charakteristickou máselnicí jsou v sledkem dostavby z roku 1908, provedené podle znám ch vyobrazení hradu W. Dillicha z roku 1608, a oprav po po- kození za 2. svûtové války. Doris FISCHER: Der Bergfried der Marksburg das weithin sichtbare Wahrzeichen mit Putz und Farbe, s Autorka pojednává problematiku konzervace a úprav vûïe s ohledem na dochované pozûstatky omítek a barevnosti. Znaãná ãást rubriky âlánky je vûnována pfiíspûvkûm mlad ch zaãínajících badatelû, pfiednesen ch na konferenci Junges Forum Burgenforschung konané na zámku Sayn v únoru Stefan LEENEN: Aspekte zum Bau der Hattinger Isenburg, s DÛleÏit a rozsáhl dvojdíln porúrsk hrad, kter vznikl v dobû okolo roku 1200 a zanikl v roce 1288, je prezentován na základû vyhodnocení archeologického v zkumu. Mezi nálezy zaujmou i poãetné nádobkové kachle. Tomá KAREL, Vilém KNOLL: Vergleich ausgewählter romanischer Ministerialburgen im Egerland, s Pfiehled v sledkû souãasn ch objevn ch v zkumû románsk ch hradû ministeriálû v okolí Chebu, leïících dnes na ãeském území. Karin KÜHTREIBER: Burg Dunkelstein, Stadtgemeinde Ternitz (Niederösterreich) Ergebnisse der archäologischen Untersuchungen eines hochmittelalterlichen Adelssitzes, s Mal hrad z 12. století zanikl v dobû okolo poloviny 13. vûku. Dle v sledkû archeologického v zkumu objekt pro el sloïit m stavebním v vojem. V destrukãních vrstvách ãtverhranné vû- Ïe byly zji tûny pozûstatky ve vûïi uskladnûného obilí. Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò 371

20 V pozdním stfiedovûku vznikl v areálu pfiedhradí hospodáfisk dvûr, poté hfibitov a v novovûku kostel. Patrick SCHICHT: Neue Ergebnisse zur Baugeschichte der Burg Hardegg, Niederösterreich, s Nástin komplikovaného stavebního v voje dûleïitého hradu nad Dyjí, jehoï poãátky spadají do první poloviny 12. století. Své pfiedstavy autor prezentuje i formou poãítaãov ch prostorov ch modelû. Gábor TOMKA: Topographische Verlagerungen der mittelalterlichen Burg und frühneuzeitlichen Festung Szendrö in Oberungarn, s V voj fortifikací v Szendrö vrcholící dvûma bastionov mi pevnostmi vãetnû prezentace v sledkû archeologického v zkumu Horní pevnosti, zniãené v roce Aktuálnû byly do ãasopisu jako samostatná rubrika zafiazeny informace reagující na poïár Knihovny vévodkynû Anny Amalie ve V maru v roce Nejprve Hermann WIRTH (s ) pojednává dûjiny stavby, a poté Gerd GEBURTIG (s ) informuje o poïáru, jehoï pfiíãiny jsou stále je tû pfiedmûtem vy etfiování. Rubrika Instituce pfiedstavuje Institut für Realienkunde des Mittelalters un der frühen Neuzeit Rakouské akademie vûd v KremÏi, v rubrice V stavy je referováno o dvou v stavách v DráÏìanech (Zeitschichten sichtbar machen a Dresden Spiegel der Welt) a jedné v Heidelbergu (Traum & Wirklichkeit). Rubrika Zprávy pak obsahuje informace o konferencích Zásobování vodou na stfiedovûk ch hradech, Památková péãe budoucnosti a Voda v historick ch zahradách. Tomá DURDÍK Restauro Nûmecko Restauro. Zeitschrift für Kunsttechniken, Restaurierung und Museumsfragen, roã. 110, ã. 5, Juli/August Vydavatel: Callwey Verlag, München. Rubrika Aktuálnû Uvádí mimo jiného informace o nov ch (roku 2002 zfiízen ch) restaurátorsk ch dílnách na restaurování archeologick ch pfiedmûtû ve Wünsdorfu (30 km jiïnû od Berlína), restaurování textilního klobouku z doby kolem roku 3491 pfi. n. l. (dendrochronologické datum), nalezeného pfii vykopávkách v Pestenackeru (Bavorsko), internetové adresy pro restaurátory. Rubrika Fórum Ursula SCHÄDLER-SAUB: Die Kunst der Restaurierung. Teil 2: Zum Umgang mit fragmentarischem Kunst- und Kulturgut, s ( Umûní restaurování. âást 2: K zacházení s fragmentárními umûleck mi díly a památkov mi objekty.) Teoretická úvaha o rekonstrukcích v památkové péãi (malífiství, sochafiství, architektura). Marika STROHSCHNIEDER: Zwei byzantinische Mosaikfragmente. Wie sind sie wieder zu vereinen?, s (Dva fragmenty byzantské mozaiky. Jak se mají znovu spojit?) U dvou samostatn ch fragmentû podlahové mozaiky z 6. století n. l. z Metropolitního muzea umûní v New Yorku dokumentovala stará fotografie nûkdej í spojitost. Cílem restaurování bylo opûtné spojení v jeden celek ãi tûní, upevnûní a integrace chybûjících míst. Julia THOLEN: Getrennte Altarflügel. Ein Beispiel der Rückführung zu einem wandelbaren Altar, s (Oddûlená oltáfiní kfiídla. Pfiíklad návratu k rozkládacímu oltáfii.) Oboustrannû malované desky retáblu UkfiiÏování z roku 1552 z Treis an der Mosel byly kolem roku 1920 rozfiezány na pohledové kusy. Promy len systém rámû umoïnil oddûlené strany opût spojit v jeden celek a rekonstruovat pûvodní podobu oltáfie. Carina MARRDER: Schweinfurter Grün. Teil 1: Geschichte eines künstlichen Farbpigments, s (Svinibrodská zeleà. âást 1: Dûjiny jednoho umûlého barevného pigmentu.) V roce 1814 zaãal ve Schweinfurtu vyrábût Wilhelm Sattler umûl zelen pigment (mûdiarsenitacetát) pojmenovan po místû v roby. Pfies svou jedovatost se svinibrodská zeleà stala módní barvou 19. století. Michael WIRTH: Barockes Kabinettschränkchen mit Brandschaden. Teil 1: Das Möbel, sein Zustand und die thermische Belastung von Holz, s (Barokní kabinetní skfiíàka s po kozením ohnûm. âást 1: Nábytek, jeho stav a tepelné zatíïení dfieva.) Kabinetní skfiíàka z majetku Sophie Dorothey Pruské, kolem let , pfiepracovaná po po kození ohnûm. âlánek se zab vá tepeln mi kodami na nábytku vyvolan mi poïárem (tabulka vzniku specifick ch projevû po- kození pfii rûzn ch teplotních fázích hofiení dfieva). K ãlánkûm jsou anglická resumé. Rubrika Kronika Kalendáfi nûmeck ch a mezinárodních odborn ch restaurátorsk ch a památkáfisk ch kurzû, semináfiû, kolokvií, konferencí a v stav v letech 2004 a Zpráva o mezinárodním sympoziu Mehr als Papier Beyond Paper konaném ãervna 2004 v DráÏìanech. Restauro. Zeitschrift für Kunsttechniken, Restaurierung und Museumsfragen, roã. 110, ã. 6, September Vydavatel: Callwey Verlag, München. Rubrika Aktuálnû Mimo jiné informace o restaurátorsk ch laboratofiích v Berlínû, informace o ukonãení desetiletého restaurování vlysu Pergamonského oltáfie, zpráva o dendrochronologické dataci tfií keltsk ch dfievûn ch skulptur pomocí poãítaãové tomografie, internetové adresy pro restaurátory. Rubrika Fórum Birgit SCHRÖDER-SMEIBIDL: Neutronen schaffen Einsicht. Neutronenautoradiographie zur Untersuchung von Gemälden, s (Neutrony umoï- Àují nahlédnout pod povrch. Neutronová autoradiografie k prûzkumu maleb.) Pfii neutronové anal ze se ozáfiením aktivují atomová jádra barevn ch pigmentû (nastává radioaktivní proces rozpadu) a jednotlivé pigmenty mohou b t zobrazeny separátnû. Jde o technicky nároãn, ale vysoce efektivní a úspû n nedestruktivní prûzkum barevné vrstvy. Ina REICHE: Synchrotron-induzierte Röntgenfluoreszenzanalyse. Untersuchungen an Renaissance-Zeichnungen und indischen Miniaturen, s (Synchrotron indukující rentgenová fluorescenãní anal za. PrÛzkumy renesanãních kreseb a indick ch miniatur.) Synchrotronové záfiení umoïàuje nedestruktivním zpûsobem zjistit chemické sloïení, strukturu a prvky. Pigmentová paleta malífiství doby velk ch mogulû. Heike STEGE, Oliver HAHN, Jörn MÜLLER: Die Mobile Mikro-Röntgenfluoreszenzanalyse. Neue Möglichkeiten der In-situ-Untersuchung, s (Mobilní mikrorentgenová fluorescenãní anal za. Nové moïnosti prûzkumu in situ.) Pfiíklady pouïití a moïnosti mobilního mikrorentgenofluorescenãního spektrometru pfii zkoumání malífisk ch pigmentû, kovû, skla, û, porcelánu, keramiky, minerálû a dfieva. Andrea DENKER: Zerstörungsfreie Analyse mit PIXE. Klassifizierung von Metallen und Pigmenten, s (Nedestruktivní anal za pomocí PIXE. Klasifikace kovû a pigmentû.) PIXE je protony indukující rentgenová spektroskopie umoïàující prokázat a kvantitativnû urãit anorganické látky tûï í neï sodík. Josef RIEDERER: Jahre Kupfer und Kupferlegierungen. Die Erschließung ihrer Entwicklung durch chemische Analyse, s ( let mûdi a mûdûn ch slitin. Objasnûní jejich v voje chemickou anal zou.) Hutní zpracování mûdi se poprvé objevilo v severní Mezopotámii v pozdním 8. tisíciletí pfi. n. l. Na konci 4. a v první pûli 3. tisíciletí pfi. n. l. se objevily první slitiny mûdi s cínem. Objevení a uïívání cínu souvisí s roz ífiením tûïby fiíãního zlata. Ve 3. tisíciletí pfi. n. l. se v Mezopotámii, Anatolii a Íránu roz ífiila v roba bronzu. Ve 2. tisíciletí pfi. n. l. byly pfiedmûty z cínového bronzu bûïnû vyrábûny v celé Evropû. První olovûné bronzy se objevily v polovinû 2. tisíciletí a bûïn mi se staly ve Stfiedomofií v polovinû 1. tisíciletí pfi. n. l. Heinz BERKE: Blau und Purpur. Die Erfindung von Farbpigmenten im Altertum, s (Modfi a purpur. Vynález barevn ch pigmentû ve starovûku.) Nedostatek pfiírodních pigmentû vedl kolem roku 3600 pfi. n. l. v Egyptû k umûlé v robû tzv. egyptské modfie, pozdûji roz ífiené v ecku i ímské fií i. Kolem roku 800 pfi. n. l. se v âínû zaãaly vyrábût dva umûlé pigmenty zvan ãínská modfi (chanská modfi) a ãínsk purpur (chansk purpur). Ve stfiední Americe se od doby kolem 500 n. l. vyrábûla takzvaná majská modfi. Oliver HAHN, Olaf WILKE, Oliver JANN: Luftschadstoffe in Archiven und Museen. Wie können Kunstwerke vor einer übermäßigen Belastung geschützt werden?, s (Vzdu né kodliviny v archivech a muzeích. Jak se mohou chránit umûlecká díla pfied pfiíli n m zatíïením?) Práce analyzuje kodlivé emise zpûsobené samotn mi muzejními exponáty a materiálem muzejních vitrín a úloïn ch skfiíní. K ãlánkûm jsou anglická resumé. Rubrika Kronika Kalendáfi nûmeck ch a mezinárodních odborn ch restaurátorsk ch a památkáfisk ch kurzû, semináfiû, kolokvií, konferencí a v stav v letech 2004 a Zpráva o mezinárodní konferenci Conservation of Ancient Sites on the Silk Road: Second International Conference on the Conservation of Grotto Sites, konané v Dunhuangu (âína). 372 Z OBSAHU ODBORN CH âasopisò