Informační příloha MO ČR a AČR. Italian Blade Připraveno redakcí

Transkript

1 Informační příloha MO ČR a AČR Italian Blade 2015 Připraveno redakcí

2 78 Nezaměnitelný zvuk vrtulníku Mi-24 a dovednosti našich pilotů dalece přesahují hranice naší země Italian Blade 2015 Italské Viterbo hostilo mezinárodní součinnostní cvičení pod záštitou Evropské obranné agentury. Náročných čtrnáct dní prověřilo schopnosti pilotů, techniků, pozemního personálu a logistiků. Vysoké teploty, rozličná technika a jiné prostředí byly předzvěstí nových zkušeností, ale i překvapujících situací. Interoperabilita, nové zkušenosti a hlavně vzájemné prověření schopností, tak vypadalo cvičení, které se uskutečnilo zhruba 80 kilometrů severně od Říma na polygonu Monte Romano a v přilehlých oblastech od 22. června do 5. července. Na piloty z deseti zemí čekala řada součinnostních letů, koordinace s návodčími, ale i integrace pozemních sil do vzdušných operací v podobě výsadků, podpory perimetru a vzájemně koordinovaných letů. To byl hlavní cíl cvičení, kterého se zúčastnilo více než tisíc vojáků a čtyřicet strojů. Oproti jiným zahraničním cvičením, konaným zpravidla pod hlavičkou NATO, bylo toto odlišné. Záštitu převzala Evropská obranná agentura, která ovšem do jisté míry ze společných dokumentů NATO čerpá. Cílem je samozřejmě sjednocení postupů a zdokonalení plánů, jež jsou vyvíjeny po dlouhá léta. Miloš Pecha, zástupce EDA se specializací na vrtulníkové letectvo a postupy, uvádí: Evropská obranná agentura se snaží doplňovat výcvik, který probíhá v rámci NATO, cvičení vrtulníkového programu jsou zaměřena na výcvik interoperability a standardizaci výcvikových postupů, plánování misí a provedení. Ita lian Blade bylo osmé cvičení, kde se nám již dařilo smazat rozdílnosti ve výcviku a v postupech zemí, které v programu participují. Bylo třeba nachystat posádky rozličných strojů k perfektní souhře a komunikaci. Jsme rádi, že na tomto cvičení byla naše armáda zastoupena druhým největším počtem vrtulníků v historii tohoto programu a účast našich strojů Mi-24 byla vítána." Mezinárodní mentoring Postupy a dokumenty jsou jedna věc, jejich začlenění do výcviku a užití v praxi, to je věc druhá. Úkolem mentorů, či přesněji taktických instruktorů, kteří jsou specialisty z Británie, Holandska, Německa a Švédska, je dohled nad zaváděním směrnic a vyhodnocování misí, postupů a správného plnění úkolů. Je to logické pokud létají piloti ve své domovině, je to jiné, než když musí bezchybně komunikovat a spolupracovat se členy ostatních aliančních zemí, koordinovat letové operace, součinnostní lety stroji různých kategorií, ale i zajišťovat komunikaci s návodčími FAC (Forward Air Controller). Za zmínku samozřejmě stojí i vzdušná podpora pozemním jednotkám, provádění leteckých záchranných operací a pátracích operací. Je logické i to, že víceúčelový bitevník Mi-24 zvládne při svých výkonech, dostupu, přepravní kapacitě a celkové bojové síle více než stroje původně vyvíjené pro civilní účely (Augusta Westland A109 atp.), a proto právě součinnostní cvičení pomáhá pilotům se slétat se stroji různých kategorií. Zmínění instruktoři vyhodnocují každý let, vyzdvihují chyby, které je třeba odstranit a v příštích letech zcela eliminovat. O tom informují Evropskou obrannou agenturu, která následně provádí závěrečná hodnocení, případně doporučení pro příští cvičení. Rozdílné prostředí Pro piloty je samozřejmě atraktivní, mohou-li se zúčastnit cvičení mimo území ČR. Každý let je jiný, v určitém ohledu originální, ale prostředí stále stejné. Proto je třeba zdokonalovat své schopnosti na mezinárodních cvičeních, která nabízí odlišné klima, značně rozdílné podmínky a s ohledem na alianční připravenost i seznámení s technikou, kterou naši partneři využívají. Italská organizace sice místy trochu skřípala, ale naši profesionálové z 221. letky se po zahraničních zkušenostech a i po nasazeních v Afghánistánu dokáží perfektně přizpůsobit jakýmkoliv podmínkám. Adaptace jim nečiní problém, a tak ani v prostředí slunné Itálie, nedaleko Říma, nebyl problém nachystat optimální podmínky. Nezanedbatelným faktem byla A fakta Přehled techniky koaličních partnerů: Rakousko: 4 AB212 Belgie: 4 A109 Česká republika: 3 Mi-24 Německo: 4 UH-1D, 4 NH90, 1 CH-53 Maďarsko: 1 Mi-8 Itálie: 4 A129, 2 CH-47, 2 Merlin, 4 NH90, 4 AB212 Slovinsko: 1 AS532 i skvělá příprava našeho pozemního, téměř padesátičlenného personálu, včetně nadprůměrné jazykové vybavenosti. Anglický jazyk byl každodenní součástí a nedělal problémy nikomu, což bylo vysoce hodnoceno i ze strany instruktorů. Organizace cvičení tohoto rozsahu, kdy je třeba zajistit vše od ubytování po stravu, pohonné hmoty a dílenské zázemí, vyžaduje nejen bezchybnou koordinaci, ale i nadprůměrné schopnosti. To podtrhoval i fakt, že ve Viterbu na cvičení EDA se Předletová příprava českých pilotů Mi-24 a německých leteckých návodčích Němečtí letečtí návodčí ve slovinském vrtulníku AS532

3 jednalo o naši první účast. Na nervozitu není prostor, všichni táhnou za jeden provaz. Každá mašina musela být skvěle nachystána, každý letový záznam bedlivě prostudován a vyhodnocen. Okolní teplota umocněná povrchem letištní plochy a spalující polední slunce pro naše techniky neznamenaly klid a odpočinek, práce byla vždy na prvním místě. Nebylo tomu ovšem tak vždy a u všech a o to více si můžeme vážit práce našich techniků a pozemního personálu. Rozdílné stroje Vzhledem k dlouhodobě avizovanému výběrovému řízení na nové víceúčelové vrtulníky bylo přínosné si prohlédnout techniku našich aliančních partnerů. Kupříkladu moderní třímotorový AW 101 Merlin byl impozantní stroj s obrovskou přepravní kapacitou, NH90 futuristický, nejmodernější avionikou vybavený víceúčelový vrtulník, stejně jako CH-53. O přepravní kapacitě slavného, leč již letitého Chinooku CH-47 už ani nemluvím. Potěšující bylo, když největším středem zájmu všech vojáků a pilotů se stala trojice našich slavných Hindů (Mi-24). O tom, že do starého železa rozhodně nepatří, není pochyb. Čtyřiadvacítka byla schopná zastoupit prakticky jakýkoliv úkol díky své univerzálnosti, vysoké užitné hodnotě, ale i přepravní kapacitě. Major Jan Vanický z 221. letky v souvislosti se zájmem o náš již legendární stroj uvedl: Nejen naše posádky, ale i posádky ostatních armád přínos tohoto stroje oceňují, když vidí, jaké má tento letoun výkony, obratnost a čeho jsme s ním schopni dosahovat." Jedná se sice do jisté míry o letitý sovětský stroj, ale palebná síla a kapacita jsou prakticky nedostižné. Taktéž je chronicky spolehlivý, na údržbu nenáročný. Co bohužel je třeba brát v potaz, je možnost stroje opravovat, dodávat na ně náhradní díly a celkově zajistit jejich chod po dlouhá léta. To je v současném stavu čím dál obtížnější. I proto se vybírá nástupce. Ať se vybere jakýkoliv jiný vrtulník, jeho začlenění bude v očích pilotů vždy srovnáváno s Hindem. Z extrému do extrému Dlouhé, několikahodinové lety, vysoké teploty, náročný horský terén a písek, který zavál vítr z Tyrhénského moře, se stanou pro piloty předzvěstí ještě náročnějších podmínek. Příští cvičení, které naopak přichystá téměř arktické podmínky, bude v Cold Blade ve Finsku v březnu příštího roku. Dle Miloše Pechy půjde o podobné cvičení, tedy se zaměřením na SOA (Special Operations Aviation), CSS (Combat Service Support) či CAS (Close Air Support), ale mrazy hluboko pod nulou donutí piloty, jakož i techniky a pozemní personál sáhnout si při součinnostních letech na samé dno sil a možností. Účast se předpokládá obdobná či stejná jako ve Viterbu. Po Finsku následuje Belgie a cvičení Black Blade, primárně zaměřené na podporu jednotek speciálních sil. foto: Jan Kouba Michal VOSKA Příprava belgického vrtulníku A109 Pilot českého vrtulníku Mi-24V

4 80 Do mezinárodního cvičení jednotek pozemní protivzdušné ochrany Tobruq Legacy 2015 se zapojilo téměř pět stovek vojáků z pěti států NATO Jako jeden tým Mezi dvěma státy došlo k ozbrojenému konfliktu. Napadený stát Panau se brání vojenské invazi sousedního státu Sodor. Hrozí násilné obsazení. Napadený stát proto žádá o vojenskou intervenci mezinárodní organizaci Unii států. Součástí pozemního úkolového uskupení, jež Unie států vyslala do krizové oblasti, byla i jednotka pozemní protivzdušné obrany. Jejím úkolem je podpora úkolového uskupení během zastavení a odražení útoku sodorské armády. To byl hlavní námět cvičení Tobruq Legacy 2015, kde výcvik podobného charakteru a rozsahu se na našem území konal poprvé a probíhal pod taktovkou příslušníků strakonického 25. protiletadlového raketového pluku. Tobrucké dědictví Na přelomu června a července patřila část vojenského újezdu Boletice na Českokrumlovsku nejen českým vojákům, ale dorazily i týmy příslušníků ozbrojených sil Litvy, Maďarska, Slovenska a Spojených států amerických. Dohromady vytvořily mezinárodní tým, který demonstroval schopnost dostát závazkům vyplývajícím z článku 5 Washingtonské smlouvy o kolektivní obraně členských států NATO. Zatímco první dny cvičení využili čeští vojáci k nácvikům a sladění jednotek, zahraniční účastníci postupně najížděli do jihočeského výcvikového prostoru. Jedním z hlavních cílů cvičení je deklarovat schopnost interoperability mezi jednotkami pozemní protivzdušné obrany v rámci NATO, řekl při zahajovacím ceremoniálu zástupce velitele vzdušných sil Armády České republiky brigádní generál Jaromír Šebesta a dodal, že se nejedná o snadný cíl, ale že naší ambicí je prokázat, že naši vojáci jsou právem nedílnou součástí integrovaného systému protivzdušné obrany Severoatlantické aliance. Původně bylo plánováno cvičení jen českých a slovenských vojáků. Strakonický 25. protiletadlový raketový pluk i protiletadlová raketová brigáda v Nitře na Slovensku se hlásí k odkazu československých vojáků, již se za druhé světové války zapojili do bojů o severoafrické přístavní město Tobruk. Čestné názvy obou útvarů (v případě českého Tobrucký, u slovenského Obránců Tobruku ) byly rovněž inspirací pro pojmenování cvičení, jež lze do češtiny přeložit jako Tobrucký odkaz či Tobrucké dědictví. Dva státy proti sobě Fiktivní stát Sodor provedl vojenskou invazi do sousedního státu Panau s cílem ho obsadit. Stát Panau požádal o mezinárodní pomoc. Jednotka pozemní protivzdušné obrany byla součástí této vojenské intervence. Jejím úkolem bylo podporovat úkolové uskupení během zastavení a odražení útoku sodorské armády, informuje major Martin Tesař, zpravodajský důstojník. Jádro zmíněné jednotky tvořily dvě smíšené baterie (česko-slovenská a litevsko-maďarská), vyzbrojené přenosnými protiletadlovými raketovými systémy velmi krátkého dosahu. Češi a Litevci cvičili s komplety RBSD-70, jež pracují na principu dálkového navedení po laserovém paprsku. Slováci využívali komplety Igla a Maďaři komplety Mistral. V obou případech se jedná o zbraňové systémy fungující na principu optoelektronického samonavádění. Součástí jednotky byla i česká baterie s protiletadlovým raketovým komplexem 2K12 KUB. Spojkou byli Američané Zprostředkování přenosu dat o vzdušné situaci ze střediska řízení a uvědomování (tzv. CRC Control and Reporting Centre) ve Staré Boleslavi do hlavního místa velení cvičících jednotek v Boleticích, to byl úkol pro americké vojáky. Využívali k tomu systém velení a řízení s označením FAAD. CRC sloužilo vojákům jako zdroj přehledové vzdušné situace. V praxi tak prostor nad Boleticemi sledovali z radarů rozmístěných ve vojenském výcvikovém prostoru, data o vzdušné situaci mimo tento prostor pak získávali od staroboleslavského CRC. Litevci živým terčem Taktické cvičení odstartovalo za ranního kuropění přesně v šest ráno. O necelé tři hodiny později se druhé litevské družstvo stalo terčem dělostřeleckého přepadu. Vojáci běží do krytu. Až na jednoho. Ten

5 zůstává ležet na zemi a naříká. Silně krvácí na několika částech těla. Poranění jsou velmi vážná. Začíná závod s časem. Zatímco vojáci poskytují raněnému první pomoc, velitel družstva podává hlášení nadřízenému stupni a žádá o MEDEVAC (Medical Evacuation letecký transport raněného). Za okamžik je přistaveno pásové vozidlo BV 206, které odváží vojáky na místo určené pro přistání vrtulníku. Čas neúprosně běží, jde o vteřiny. Na heliportu jsou vojáci za několik minut. Z vrtulníku vyskakuje zdravotník a přebírá raněného. Ten je naložen do vrtulníku, který ho dopraví na Roli 1 (polní stanici první pomoci). To byl jeden z řady incidentů, které měly prověřit schopnosti vojáků během cvičení. A protože zde cvičily jednotky protivzdušné obrany, vojáci se museli kromě pozemních incidentů vypořádat i s množstvím útoků ze vzduchu. Protivníky jim simulovaly letouny JAS-39 Gripen, vrtulníky Mi-17, Mi-24 či novodobé prostředky vzdušného napadení UAV (Unmanned Aerial Vehicle), označované také jako drony. představovala i řada zdrojů vzdušné situace, které byly během cvičení využívány. Informace o dění ve vzdušném prostoru získávali cvičící jak z CRC ve Staré Boleslavi, tak z prostředků rozmístěných v Boleticích. Byly to například řídicí a naváděcí radiolokátor SURN, průzkumné čidlo ReVISOR, maďarský prostředek MCP, americký radar Sentinel či litevský prostředek s označením Giraffe MklV. Testovali jsme, jakým způsobem probíhala distribuce informací o vzdušné situaci z výše uvedených zdrojů a jak byly tyto informace jednotlivými systémy zpracovány a distribuovány dál, vysvětluje major Bronislav Kavka, který v rámci cvičení zodpovídal za spojení a komunikační a informační systémy. Společným výcvikem proti vzdušnému nepříteli Taktické cvičení vyvrcholilo bojovými střelbami z protiletadlových systémů. Poprvé se tak na území České republiky v jeden den uskutečnily Střeleb se zúčastnili také čelní představitelé českých a zahraničních ozbrojených sil. Toto unikátní cvičení si nemohl nechat ujít ani náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Josef Bečvář. Význam cvičení Tobruq Legacy 2015 vidím především v tom, že jednotky pozemní protivzdušné obrany z několika států NATO jsou schopné společně působit proti vzdušnému nepříteli, vyzdvihl význam cvičení generál Bečvář. Mezinárodní spolupráci pak ocenil i generálporučík Ben Hodges, jenž velí americkým silám v Evropě. Podobná cvičení jsou velmi důležitá, a to především v dnešní neklidné době. NATO tím demonstruje svou soudržnost a spolupráci mezi jednotlivými členskými státy, uzavřel hodnocení americký generál. Informace jsou základ Pro příslušníky 25. protiletadlového raketového pluku se jednalo o první zkušenost s propojováním takového množství zahraničních jednotek. Premiéru střelby z protiletadlových raketových kompletů velmi krátkého dosahu z výzbroje několika aliančních armád. Čeští a litevští vojáci rovněž poprvé použili zařízení BORC při nočních střelbách z protiletadlových kompletů RBS-70. redakčně upraveno kpt. Jana SAMCOVÁ

6 82 Vojenský fond solidarity pomáhá vojákům a jejich blízkým v tíživých životních situacích I ty můžeš jednou potřebovat pomoc Je lidskou přirozeností, že dobré a pozitivní věci považujeme za samozřejmost a příliš nad životem nepřemýšlíme, pokud plyne podle našich představ. O to hůře se pak vyrovnáváme s náhlými a nečekanými nepříznivými vlivy. Pro vojenské profesionály to možná platí dvojnásob. Většina z nás vykonává své povolání s opravdovým zájmem a nasazením a nepřipouští si žádná větší rizika. Přesto, nebo asi právě proto, vás chci touto cestou požádat, abyste se podívali na život vojenského profesionála i z druhé strany a nepodléhali falešnému pocitu naprostého bezpečí. Opak se bohužel někdy stává životní realitou. Při své každodenní práci používáme zbraně a bojovou techniku, něco se stane špatně nebo zasáhne vyšší moc a je zde těžká životní zkouška plná strádání, utrpení, bolesti a bohužel někdy i tragédie. To jsou momenty, kdy se bez pomoci druhých těžko obejdeme. V nedávné, ale i vzdálenější historii nalezneme mnoho takových příkladů a řekněme si na rovinu dokážeme se postiženým podívat do očí a říci, že nás jejich osud opravdu nezajímá a že jsme pro ně udělali dost? Ano, v těchto případech funguje stát a jeho zákony, ale věřím, že také upřímné přátelství a solidarita lidí ochotných udělat něco navíc pro ty, kteří se ocitli v těžké životní situaci. Byly to právě výzvy z minulosti, které 9. března tohoto roku iniciovaly vznik Vojenského fondu solidarity (dále jen VFS), a to na bázi dohody o spolupráci mezi Armádou České republiky, Vojenskou kanceláří prezidenta republiky, Hradní stráží, Vojenskou policií, Vojenským zpravodajstvím a Charitou České republiky (dále jen CHČR). VFS při své činnosti vychází především z dohody o spolupráci mezi uvedenými subjekty. VFS je zřízen s cílem pomoci nad rámec zákona na principu solidarity vojáků z povolání, státních a občanských zaměstnanců. Jeho účelem je spolupracovat při nalézání vhodných forem pomoci k získávání a shromažďování dobrovolných peněžitých prostředků od libovolného okruhu přispěvatelů pro předem stanovený veřejně prospěšný účel v souladu se zákonem č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách, čímž se rozumí zajištění finanční pomoci pro vojáky z povolání (popř. pro jejich rodiny nebo pozůstalé), kteří se ocitli v tísni, ať už vlivem zdravotních či sociálních příčin, nebo dopadem životních katastrof. Tato pomoc bude zároveň naplňovat účel veřejné sbírky CHČR, kterým je pomoc lidem v nouzi, v tíživých životních situacích, těžce nemocným, lidem bez domova a bez přístřeší, opuštěným lidem, dětem a matkám s dětmi, starým lidem, cílovým skupinám na území České republiky, které se ocitly v tísni, ať už vlivem zdravotních či sociálních příčin, nebo dopadem životních katastrof. VFS poskytuje poradenské zázemí formou právního, sociálního, psychologického a duchovního charakteru. Činnost VFS je řízena nezávislým orgánem, řídícím výborem, který rozhoduje o přidělení finančních prostředků klientovi po provedeném sociálním šetření. Řídícímu výboru předsedá zástupce náčelníka Generálního štábu inspektor AČR. Tento výbor je dále složen z jedenácti stálých členů, dvou nestálých členů a sekretariátu. Stálí členové byli vybíráni z řad vojenských kaplanů a vrchních praporčíků. Nestálými členy se automaticky stávají vrchní praporčík a kaplan útvaru, ke kterému přísluší klient, tedy osoba v tíživé situaci. Předsedu řídícího výboru ustanovuje nebo odvolává náčelník Generálního štábu AČR za stejných podmínek, jako je to tomu u řadových členů. Myslím, že je na místě také říci, že za činnost v řídícím výboru ani za činnost při terénním šetření nenáleží žádná finanční odměna. Podnět k zahájení sociálního šetření klienta může podat kterýkoliv voják nebo jeho rodinný příslušník cestou člena řídícího výboru, a to písemnou nebo ústní formou. Předseda řídícího výboru pak určí odborně vyškoleného terénního pracovníka, který provede u klienta v co nejkratší době sociální šetření. K informačnímu servisu pro působnost VFS byl zřízený webový banner na Prioritou řídícího výboru VFS je zajistit jeho finanční udržitelnost, tedy jeho dostatečné plnění finančními prostředky, a to na základě absolutní dobrovolnosti. K propagaci fondu chceme využít

7 významné dny, jako je například Den ozbrojených sil 30. června a Den válečných veteránů 11. listopadu. Máme v plánu pravidelně oslovovat především příslušníky ozbrojených složek v době Vánoc. Příležitostně chceme připomínat možnost poskytování finančních darů potenciálním dárcům. Mám na mysli nejen jednotlivce, ale také firmy působící v rámci Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu a subjekty spolupořádající s resortem MO akce na veřejnosti, jako je Air Show Praha Kbely, Bahna, Cihelna, CIAF, Dny NATO. Každý dárce může využít možnosti odečtu poskytnutého finančního daru od daňového základu podle zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu. Pro myšlenku fondu bychom rádi získali populární osobnosti ve společnosti, jako jsou třeba sportovci ASC DUKLA nebo herci vojenských rolí. K propagaci fondu chceme také oslovovat specializovaná civilní média a servery. Rozhodujícím pro finanční udržitelnost fondu jsou však jednoznačně pravidelné měsíční příspěvky jednotlivců na základě trvalých příkazů. Několik desítek korun náš měsíční rozpočet většinou nijak zásadně nenaruší, ale v celkovém součtu velkého množství příspěvků se může stát důležitou součástí velmi významné finanční částky. Od vzniku tohoto projektu uplynulo již několik měsíců. Chtěl bych proto využít této příležitosti poděkovat všem, kteří neváhali a přispěli jakýmkoliv finančním obnosem na sbírkový účet našeho společného fondu. Přál bych si, aby vaše lidskost byla příkladem a inspirací pro ostatní, kteří tak ještě neučinili. Když každý z nás přispěje finančním darem na sbírkový účet jednorázově nebo zřízením trvalého příkazu, tak společně můžeme usnadnit život potřebnému člověku. I malý příspěvek se počítá, abychom zakusili dobrý pocit z nezištné pomoci. Strádání, utrpení, bolest a tragédie nejsou sice samozřejmou součástí života vojenského profesionála, ale buďme na ně připraveni. Přeji vám všem v profesním a osobním životě především hodně úspěchů, radosti a pohody. Mějme však na paměti: I ty můžeš jednou potřebovat pomoc Váš řídící výbor Vojenského fondu solidarity VOJENSKÝ FOND SOLIDARITY /0800

8 84 Opeřenci chrání letiště od nezvaných hostů ze zvířecí říše Sokolníci Činnost biologické ochrany letišť je nezanedbatelnou součástí ochrany jako celku. Elektronické prostředky dokáží monitorovat okolí, hlídat v součinnosti s fyzickou stráží přístupové cesty a eliminovat rizika vniku nepovolaných osob, ale zabránit střetu zvířat s letadlem, které může skončit fatálně, nedokáží. Od toho jsou vycvičení dravci. I přes využívání zábleskových zařízení, hlukových efektů z pyrotechniky či rádiově řízených modelů vždy bude na letišti třeba sokolníků. Ani nejmodernější technika zatím nedokáže odradit drobná zvířata, zejména pak drobné opeřence a zajíce. Rušení běžnou cestou je poměrně neefektivní. Důvodem je zkrátka zvyk. Zvířata si zvyknou na hluk i všemožné rušení, ale základní instinkt, tedy strach z predátorů, strach o život, je nepřekonatelný. Proto před každým startem, přistáním, ale i mimo tento čas nastupují sokolníci. Jejich práce probíhá od svítání do soumraku. Náročný výcvik Ve věku dvou až pěti měsíců si mladý dravec začíná zvykat na sokolníka a od prvního dne probíhá jeho výcvik na letišti, aby si přivykl letovému provozu. Učí se, že rukavice znamená odměnu, je krmen pouze na ní a po pár dnech rozmazlování si odměnu zaslouží tak, že na rukavici sám přeskočí. Nejprve na vzdálenost pár centimetrů, nakonec, uvázaný na šňůře, na desítky metrů. Je-li uznán spolehlivým, dostává vysílačku a je vypuštěn k prvnímu, obvykle velice napínavému volnému letu. V další fázi se už výcvik dělí podle druhu dravce. Sokol se učí létat na tzv. vábítko, orel a ostatní dravci cvičí přílety na rukavici, později se učí lovit vlečku (imitace kořisti liščí nebo zaječí kožka, u sokolích vábítek jde o imitaci různých druhů ptáků) taženou sokolníkem, později autem. Před vypuštěním Před každým vypuštěním se dravec váží s přesností na gramy. S tlustým dravcem sokolník mnoho nepořídí, protože pták prostě nemá zájem létat. Naopak hubený dravec bude čekat na jistou kořist a šetřit síly. Z tohoto důvodu se používá pestrá paleta dravců, kteří se v práci střídají, s ohledem na jejich chování v přírodě, tedy kdy uloví, nažerou se a dva dny odpočívají. Důležitá je i rozmanitost zvířat, která by mohla ohrozit bezpečnost letadel, a s tím spojený konkrétní výběr dravce. Předmětem činnosti sokolníků jsou ptáci od vrabce až po volavky, zajíci, ale i srnčí zvěř. Detailní znalost letiště Při práci se vychází z detailní znalosti základny a jejího okolí. Zpráva o ornitologické situaci včetně tabulek a možných rizik je předávána orgánům řízení letového provozu a pilotům při brífincích v rámci předletové přípravy. Sokolník musí i správně vyhodnotit situaci na základě ročního období, počasí a dlouhodobých zkušeností. Čáslavští sokolníci mají práci o to komplikovanější a jejich bdělost a nasazení jsou ovlivněny též faktem, že značná část letiště je takříkajíc otevřená. Přilehlá pole u letištní dráhy jsou pro drobné zvířectvo zdrojem potravy, ale i úkrytu a poměrně hustý provoz v okolí může zvířata zahnat až na přistávací a vzletovou plochu. Potrava dravců Za každý úlovek je dravec náležitě odměněn. Dravci mimo službu dostávají japonské křepelky, laboratorní potkany či jednodenní kuřata z velkochovů. Úspěšný zákrok neznamená vždy smrt kořisti. Pokud se sokolník dostane k úlovku včas, odebere kořist živou a vypustí ji do bezpečí, mimo areál základny. Dravec je posléze odměněn z brašny sokolníka, kde na něj vždy čeká nějaká dobrota. Zasloužil si ji: uchránil mnohamilionovou techniku a lidské životy. I pouhopouhý holub, kterého by nasála turbína, může znamenat katastrofu. Michal VOSKA a kpt. Tomáš MARUŠČÁK (21. ztl Čáslav) foto: Milan Roudný

9 VSTUPNÍ PODMÍNKY: NAŠE NABÍDKA: Připravila redakce časopisu A report měsíčníku Ministerstva obrany ČR Adresa: Rooseveltova 23, Praha 6 Kontakt: Vladimír Marek (šéfredaktor) , , areport@centrum.cz, Grafická úprava a zlom přílohy atm + : Andrea Bělohlávková (A report) Titulní foto: Jan Kouba