Strategie využití evropského a národního práva v ochran životního prostedí verze 2010

Transkript

1 ; Strategie využití evropského a národního práva v ochran životního prostedí verze 2010 Ekologický právní servis Tato strategie byla vytvoena za finanní podpory Státního fondu životního prostedí a Ministerstva životního prostedí eské republiky.

2 Obsah Úvod... 3 I. Povolování budoucích zásah Územní plánování Soudní pezkum územních plán jako opatení obecné povahy Poizování Politiky územního rozvoje Poizování zásad územního rozvoje Zástupce veejnosti Závry Procesy EIA Soudní pezkum stanovisek EIA Soudní pezkum závr zjišovacího ízení Závry Správní ízení, soudní pezkum správních rozhodnutí Úastenství dle zákona. 500/2004 Sb Závazná stanoviska podle 149 správního ádu Úast veejnosti v integrovaném povolování Pístup NNO ke správním soudm a odkladný úinek žaloby II. Obrana proti dsledkm uskutenných zámr Sousedská žaloba Žaloba na ochranu osobnosti Závry... 32

3 Úvod V roce 2007 EPS zpracoval a zveejnil studii s názvem Strategie využití evropského a národního práva v ochran životního prostedí (dále jen Strategie) 1 jako materiál shrnující nkteré dležité zkušenosti, získané právníky EPS v pípadech týkajících se ochrany jednotlivc, jejich sdružení a obcí ped negativními dsledky plánovaných zámr (pedevším dopravních staveb) a možné obrany proti již existujícím zásahm do životního prostedí (zejména ped emisemi z dopravy). V roce 2008 byla zpracována první aktualizace Strategie. Tento dokument je druhou aktualizací, shrnující zkušenosti z aktuálních pípad EPS i související obecné poznatky. Základní lenní Strategie odpovídá dvma typickým situacím - snaze zabránit plánovanému budoucímu zásahu a odstranit i alespo zmírnit nebo kompenzovat již existující negativní vlivy. 2 V obou ástech jsou popisovány zkušenosti s hlavními právními nástroji, které právníci EPS v tchto situacích nejastji využívají. Ve vztahu k plánovaným budoucím zámrm se jedná o územní plánování, posuzování vliv na životní prostedí a správní ízení (resp. možnosti úasti veejnosti a ochrany práv dotených subjekt v tchto procesech). ást vnovaná existujícím zásahm do životního prostedí se zamuje na soukromoprávní prostedky obrany dotených osob, konkrétn na využívání sousedské žaloby a žaloby na ochranu osobnosti. I. Povolování budoucích zásah Východiskem této ásti Strategie je (teoreticky platný) princip, podle njž mže být jakýkoli budoucí zásah do životního prostedí povolen jen pi splnní obecné podmínky, že jeho negativní vlivy nebudou pesahovat únosné zatížení území (srov. 11 zákona. 17/1992 Sb., o životním prostedí). Jinak eeno, že nebudou pekroeny limity vyplývající z konkrétních právních pedpis, chránících jednotlivé složky životního prostedí 3. Naplnní této obecné podmínky (ve všech jejích konkrétních dílích aspektech) by mlo být posuzováno v jednotlivých zákonem pedepsaných postupech píslušnými správními orgány. Zámry, jejichž negativní vlivy zejm pesáhnou pípustnou míru, by teoreticky nemly být povoleny. Z tohoto obecného principu lze vycházet ve všech povolovacích ízeních a již je primárním cílem dotených subjekt zamezení uskutenní plánovaného zámru, nebo jen jeho povolení za podmínek, které zajistí jeho únosnost pro jejich životní podmínky a prostedí. 1 Viz 2 Jak ovšem v úvodu Strategie zdrazujeme, v praxi dochází k ástenému pekrývání tchto situací a souvisejících právních nástroj. Již pi povolování budoucího zásahu by mly být stanoveny omezující (kompenzaní) podmínky ve vztahu k jeho oekávaným vlivm na životní prostedí. Existujícího stavu zatížení území uritými negativními vlivy lze naopak využít k argumentaci proti dalším plánovaným zásahm, které by tento stav (zátž daného území napíklad hlukem) dále zhoršily. 3 Podle ust. 12 odst. 1 zákona. 17/1992 Sb. urují pípustnou míru zneišování životního prostedí mezní hodnoty stanovené zvláštními pedpisy; tyto hodnoty se stanoví v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí a aby nebyly ohrožovány další živé organismy a ostatní složky životního prostedí.

4 Strategie se v první ásti zabývá pedevším procesy územního plánování a posuzování životního prostedí (SEA a EIA). Strategie se také zabývá možnostmi úasti ve správních ízeních o umístní a povolení jednotlivých staveb, soudním pezkumem správních rozhodnutí, úastenstvím v integrovaném ízení, závaznými stanovisky podle 149 správního ádu a pístupem k národním soudm. V druhé ásti je pak nastínna problematika obrany proti dsledkm uskutenných zámr. 1. Územní plánování Dležité zmny právní úpravy poizování a schvalování územních plán a souvisejících otázek které pineslo nahrazení starého stavebního zákona (. 50/1976 Sb.) stavebním zákonem novým (. 183/2006 Sb.) s úinností k Strategie se zamuje se pedevším na novou formu vydávání územních plán obcí a zásad územního rozvoje (tj. územních plán kraj) jako opatení obecné povahy podle 171 a násl. zákona. 500/2004 Sb., správního ádu, což je významné zejména pro možnost jejich soudního pezkumu (podrobnji viz kapitolu 1.1 této aktualizace). Dále se v obecné rovin vnuje institutu Politiky územního rozvoje (k praktickým zkušenostem s pípravou tohoto územního plánu pro celou republiku viz níže kapitolu 1.2), úprav procesu pípravy již zmínných zásad územního rozvoje pro jednotlivé kraje (podrobnji viz kapitolu 1.3) podávání námitek k návrhm územn plánovací dokumentace a postavení zástupce veejnosti (k praktickým zkušenostem s využíváním tchto nástroj viz kapitolu 1.4). Zmínna je rovnž zásadní zmna týkající se posuzování vliv územních plán na životní prostedí (procesu SEA). Rovnž všechny tyto informace jsou nadále relevantní. Významnjší zmny stavebního zákona ve vztahu k územnímu plánování pinesl zákon. 191/2008 Sb., kterým se prodloužila lhta pro vydání zásad územního rozvoje z pvodních tí na pt let. V souasnosti tedy kraje (pvodní termín by stihly jen nkteré kraje) mohou pipravovat zásady územního rozvoje až do roku Do té doby budou platit dosavadní územní plány velkých územních celk. Tato novela dále zmnila 188 odst. 4 stavebního zákona, podle jehož platného znní se obecn závazné vyhlášky, jimiž byla vymezena závazná ást územn plánovací dokumentace sídelního útvaru nebo zóny, územního plánu obce nebo regulaního plánu, se pro úely tohoto zákona považují za opatení obecné povahy. Tato zmna souvisí s následující kapitolou, níže se zabýváme otázkou soudního pezkumu územních plán. 1.1 Soudní pezkum územních plán jako opatení obecné povahy Prvním precedenním rozhodnutím NSS v této oblasti byl rozsudek ve vci návrhu na zrušení zmny územního plánu Prahy, týkající se zámru výstavby nové letové dráhy letišt Ruzyn. 4 V tomto rozsudku se NSS ztotožnil s naší argumentací, že i územní plány schválené do konce roku 2006 je nutno považovat za opatení obecné povahy a že je tedy NSS mže pezkoumávat a rušit (což v daném pípad s napadenou zmnou uinil). 5 4 Rozsudek NSS ze dne ,.j. 1 Ao 1/ (. 968/2006 Sb.NSS). 5 Další informace o rozsudku viz na nebo erný, P., Nad rozsudkem Nejvyššího správního soudu o zmn územního plánu Prahy a jeho souvislostmi, Právní rozhledy. 1/2007

5 Následn však NSS tento svj názor zmnil usnesením svého rozšíeného senátu ze dne ,.j. 3 Ao 1/ vydaným ve vci návrhu na zrušení územního plánu VÚC Beclavska. Rozšíený senát NSS se piklonil k názoru, že rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda NSS mže pezkoumávat územní plány schválené podle starého stavebního zákona (do konce r. 2006) je skutenost, zda zvláštní zákon pro vydání tohoto aktu formu opatení obecné povahy výslovn stanoví. Protože tomu tak u územních plán schválených podle zákona. 50/1976 Sb. nebylo (viz výše), odmítl NSS citovaným usnesením svého rozšíeného senátu návrh stžovatel na zrušení územního plánu VÚC Beclavska pro údajný nedostatek své pravomoci. Ve vci územního plánu VÚC Beclavska jsme následn podali podali ústavní stížnost. Ústavní soud svým nálezem ze dne , sp.zn. Pl. ÚS 14/07 6 naší ústavní stížnosti vyhovl a usnesení rozšíeného senátu NSS zrušil. Ústavní soud dal pln za pravdu materiálnímu výkladu institutu opatení obecné povahy, jak jej provedl NSS v ruzyském rozsudku z roku 2006 (viz výše) a jehož jsme se v ústavní stížnosti dovolávali. Mimo jiné Ústavní soud v odvodnní svého nálezu uvedl, (s odkazem na svou obecnjší judikaturu týkající se práva na pístup k soudní ochran), že nabízí-li se dvojí možný výklad, je v intencích zásad spravedlivého procesu zvolit interpretaci ústavn konformní, jež poskytuje ochranu právm stžovatele. 7 Dále výslovn zdraznil potebu efektivní soudní ochrany již ve fázi územního plánování, kterou není možné pln kompenzovat v pozdjších fázích rozhodování. Tím opt pímo navázal na ruzyský rozsudek NSS z roku 2006 (viz výše). Svj názor podpoil i výše citovanou novelou 188 odst. 4 stavebního zákona. Konen Ústavní soud uvedl, že jeho závry o nutnosti soudního pezkumu územního plánu vyplývají i z požadavku mezinárodnprávn souladného výkladu, konkrétn z požadavk Aarhuské úmluvy, která je na základ rozhodnutí Rady. 2005/370/ES souástí práva ES Obecný význam nálezu je pedevším v tom, že je s konenou platností vyešena otázka pezkoumatelnosti územních plán, schválených podle starého stavebního zákona. Tyto územní plány musí tedy NSS pezkoumávat. Jak už bylo uvedeno, s výjimkou Politiky územního rozvoje jsou všechny ostatní typy územn plánovací dokumentace (zásady územního rozvoje, tj. územní plány kraj, územní plány obcí, regulaní plány) novým stavebním zákonem jednoznan oznaeny jako opatení obecné povahy. Obecn je tedy možnost jejich soudního pezkumu nesporná. Postupn se vyvíjející judikatura NSS v této oblasti se týká pedevším okruhu subjekt, oprávnných podat návrh na zrušení územního plánu nebo jeho zmny (tj. otázky aktivní legitimace v tomto typu ízení) a podmínek, za kterých lze návrhu uritého subjektu vyhovt (jinak eeno rozsahu pípustných námitek, resp. dvod, pro který lze územní plán nebo jeho ást zrušit). 8 6 Viz Shrnutí rozsudku viz také na 7 Viz napíklad nález sp.zn.. II. ÚS 254/01 ze dne Podrobn se vznikající judikatue NSS k pezkumu územních plán vydaných podle nového stavebního zákona vnuje J. Passer v lánku Pezkum územních plán vydaných podle zákona. 183/2006 Sb., publikovaném ve sborníku z konference Jaké jsou možnosti soudní ochrany v oblasti životního prostedí v eské republice? (str , dostupný na

6 Aktivní legitimace k návrhu na zrušení územních plán (jejich ástí a zmn) Aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení opatení obecné povahy nebo jeho ásti je upravena v 101a s.. s. V praxi jednoznan nejastjší je žalobní legitimace založená na odst. 1, který stanoví, že návrh na zrušení opatení obecné povahy nebo jeho ásti je oprávnn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatení obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Zákonná úprava je tedy založena na podmínce tvrzení porušení práv navrhovatele, piemž k tomuto tvrzenému porušení musí dojít pímo opatení obecné povahy. Zde je na míst otázka, zda je podmínkou aktivní žalobní legitimace v ízení o zrušení opatení obecné povahy nebo jeho ásti tvrzení zásahu do hmotného práva navrhovatele, nebo zda postauje tvrzení o porušení procesních práv. NSS se ve svých starších rozhodnutích klonil nejprve spíše k hmotnprávnímu pístupu v rzné intenzit neakceptování dostatenosti porušení procesních práv. Pomrn jednoznanou odpov na otázku, zda je podmínkou aktivní žalobní legitimace v ízení o zrušení OOP nebo jeho ásti podle 101a s.. s. tvrzení zásahu do hmotného práva navrhovatele, nebo zda postauje porušení práva procesního, pineslo až nedávné rozhodnutí rozšíeného senátu NSS ze dne ,. j. 1 Ao 1/ Ve svém usnesení rozšíený senát uvedl: Ten, kdo je aktivn legitimován k návrhu podle 101a a násl. s.. s., mže tvrdit i porušení svých procesních práv v rámci procedury tvorby územního plánu, je - li pedstavitelné, že toto porušení mohlo mít za následek dotení tch jeho hmotných práv, od nichž se odvíjí aktivní legitimace... Splnní podmínek aktivní procesní legitimace bude tedy dáno, bude-li stžovatel logicky konsekventn a mysliteln tvrdit možnost dotení jeho právní sféry píslušným opatením obecné povahy. To, zda je dotení podle povahy vci vbec myslitelné, závisí na povaze a pedmtu, obsahu a zpsobu regulace provádné konkrétním opatením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení. Obecné podmínky pípustnosti návrhu podle 101a a násl. s.. s. tedy lze formulovat jen ve velmi abstraktní rovin, nebo splnní podmínek 101a odst. 1 s.. s. je v podstatné míe závislé na tom, jaké opatení obecné povahy je napadeno... V pípad územních plán musí navrhovatel pedevším plausibiln tvrdit, že existuje vztah mezi jeho právní sférou a územím, jež je územním plánem regulováno, a dále musí tvrdit, že dotení je z povahy vci myslitelné práv danou formou právní regulace, tj. územním plánem s jeho pedmtem, obsahem a zpsobem regulace. Pochybnosti vznikaly také v tom, zda je podmínkou aktivní žalobní legitimace pouze vlastnické právo k nemovitosti v katastrálním území, doteném zmnou územního plánu anebo mže být žalobní legitimace navrhovatele založena i jiným právem k nemovitosti (nap. nájemní smlouvou). Odpov pinesl rozšíený senát NSS taktéž usnesením ze dne ,. j. 1 Ao 1/ , v nmž konstatoval: Navrhovatelem v ízení o návrhu na zrušení územního plánu mže být zásadn jen taková osoba, která má pímý a nezprostedkovaný vztah k njaké ásti území, které je územním plánem regulováno. Bude jím tedy vlastník (spoluvlastník) pozemku nebo jiné nemovité vci (nebo jiných majetkových 9 Rozšíený senát rozhodoval o otázkách, které mu položil první senát NSS svým usnesením dne ,. j. 1 Ao 1/

7 hodnot majících povahu obdobnou nemovitým vcem tedy byt a nebytových prostor, viz 118 odst. 2 o. z.) a oprávnný z vcného práva k takovýmto vcem (majetkovým hodnotám). Nebude jím však osoba, jejíž právo k dispozici vcí nemá povahu práva absolutního, nýbrž toliko relativního (zejména jím tedy nebude nájemce, podnájemce, vypjitel apod.), nebo tato osoba má toliko právo požadovat na tom, kdo jí vc penechal k užívání, aby jí zajistil nerušené užívání vci v souladu s uzavenou smlouvou. Nájemce, podnájemce i vypjitel však nemohou být v pípad územního plánu na svých právech doteni zpsobem, jaký má mysli 101a odst. 1 s.. s., nebo jejich práva se nevztahují k území (resp. jeho ásti), nýbrž k tomu, kdo jim užívání ásti území umožnil na základ píslušné smlouvy zakládající jejich relativní práva. Soud dále ekl, že: si lze pedstavit, aby aktivní procesní legitimace byla dána i tehdy, tvrdí-li navrhovatel, který sám není vlastníkem nemovitosti, ani nemá právo k takové cizí vci na území regulovaném územním plánem, že jeho vlastnické právo nebo jiné absolutní právo k nemovitosti nacházející se mimo území regulované územním plánem by bylo pímo doteno uritou aktivitou, jejíž provozování na území regulovaném územním plánem tento plán (jeho zmna) pipouští. Rozšíený senát NSS se pitom výslovn nevypoádal s otázkou, zda porušeným právem, zakládajícím aktivní legitimaci, nemže být napíklad i právo na ochranu zdraví, soukromí i na píznivé životní prostedí. V rozsudku NSS ze dne ,.j. 8 Ao 3/ soud konstatoval, že tvrzené porušení obecn deklarovaného práva na zdravé životní podmínky, stejn jako domovský status v urité obci, nejsou s to založit žalobci návrhovou legitimaci. V návaznosti na tvrzení navrhovatele, podle njž bydlí v bezprostedním sousedství území doteného opatením obecné povahy, NSS provedl dokazování, z njž vyplynulo, že navrhovatel není vlastníkem pozemk nebo staveb, které mohou být opatením obecné povahy doteny. Podle názoru NSS vysloveném v tomto rozhodnutí tedy mže založit legitimaci k návrhu na pezkum územního plánu pouze tvrzení o zásahu do vlastnického práva. Tento výklad dle našeho názoru zcela zejm vybouje z mezí zákonné úpravy (výše citovaného znní 101a odst. 1 s..s.), resp. nepípustn jej omezuje. Jestliže je podmínkou procesní legitimace tvrzení, že opatením obecné povahy bylo zasaženo do právní sféry navrhovatele, nemá zákonný podklad, když je do tohoto okruhu zahrnováno pouze vlastnické právo, píp. jiná vcná práva k nemovitostem. Stejný ústavní základ jako právo vlastnické má rovnž nap. právo na ochranu zdraví (l. 31 LZPS) nebo právo na píznivé životní prostedí (l. 35 LZPS). Jejich dotení lze reáln prokázat, a jak, už bylo eeno 101a s..s., který k takovému výkladu prostor dává. Dle rozhodnutí NSS ze dne ,.j. 4 Ao 2/ je též výjimen pedstavitelné, aby aktivní procesní legitimace byla dána i tehdy, tvrdí-li navrhovatel, který sám není vlastníkem nemovitosti a ani nemá právo k takové cizí vci na území regulovaném územním plánem, že jeho vlastnické právo nebo jiné absolutní právo k nemovitosti nacházející se mimo území regulovaném územním plánem by bylo pímo doteno uritou aktivitou, jejíž provozování na území regulovaném územním plánem tento plán (jeho zmna) pipouští. Typicky pjde o vlastníka pozemku sousedícího s územím regulovaným územním plánem, který by mohl být doten uritou aktivitou, jejíž vlivy se významn projeví i na jeho pozemku (nap. exhalacemi, hlukem, zápachem apod.) nebo které povedou k významnému snížení hodnoty jeho majetku. Zcela výjimen je pedstavitelné i dotení vlastník vzdálenjších

8 nemovitostí, napíklad vzdušným dálkovým penosem exhalací. Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje, že je vždy teba posuzovat pípustnost návrhu podle konkrétních okolností vci s tím, že v pochybnostech je nutno se piklonit k pípustnosti soudní ochrany. Stát K aktivní legitimaci pro podání návrhu na zrušení opatení obecné povahy státem se NSS ve svém rozsudku ze dne ,.j. 4 Ao 3/ vyjádil v tom smyslu, že navrhovateli z titulu postavení tzv. doteného orgánu státní správy aktivní legitimace nepísluší. To však na jeho aktivní legitimaci nic nemní, neb ta mu písluší z titulu výkonu práv vlastníka dotených pozemk, piemž z této pozice mže tvrdit nejen dotení z dvodu pochybení hmotn právních, ale i z dvodu pochybení procesn právních. Reáln vzato tak navrhovatel z titulu výkonu práv vlastníka dotených pozemk mohl tvrdit i dotení v dsledku pochybení, která nepípustn tvrdil z titulu postavení tzv. doteného orgánu státní správy. Obce a mstské ásti Podle 101a odst. 3 zákona s..s. má zvláštní žalobní legitimaci k návrhu na zrušení opatení obecné povahy nebo jeho ásti, vydaného krajem, obec nacházející se na území píslšného kraje. V rozsudku kterým byl nakonec zrušen územní plán VÚC Beclavska (3 Ao 1/ ) se NSS ve vztahu k aktivní legitimaci obcí dle našeho názoru nadbyten zabýval i otázkou, zda splují podmínky 101a odst. 1. s..s. 10 V jiných pípadech (napíklad pezkum ásti zásad územního rozvoje kraje Vysoina - rozsudek NSS.j. 5 Ao 1/ tomu tak nebylo). V rozsudku ze dne ,.j. 9 Ao 2/ NSS dospl k závru, že Mstská ást Praha Suchdol byla ádným úastníkem ízení o zmn územního plánu v souladu s 3 odst. 2 zákona. 131/2000 Sb., o hl. mst Praze, ve spojení s 25 Statutu (vyhláška. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy). V tomto ízení podávala zásadní pipomínky ve smyslu 25 odst. 9 Statutu, o kterých odprce rozhodl, a toto rozhodnutí je pílohou E napadeného opatení obecné povahy. Vzhledem k tomuto postavení v ízení o vydání opatení obecné povahy je zejmé, že i mstská ást mže tvrdit ve smyslu 101a odst. 1 s.. s., že byla opatením obecné povahy zkrácena na svých právech, pokud splní další podmínky žalobní legitimace. Mstská ást je dle zákona. 131/2000 Sb. a Statutu nositelem procesních i hmotných práv, která je oprávnna v ízení o zrušení opatení obecné povahy hájit. 10 Vzhledem k charakteru navrhovatel a) a b) (obce) a k jejich geografické poloze, jakož i k umístní pozemk ve vlastnictví navrhovatel c) a d) dospl Nejvyšší správní soud k závru, že napadený územní plán bude pezkoumávat z hlediska zákonnosti vytyení koridoru rychlostní silnice R52 a zásahu do území soustavy Natura 2000, nebo pouze tato ást napadeného opatení obecné povahy mže reáln zasáhnout do jejich práv.

9 Obanská sdružení V nkolika pípadech podala návrh na zrušení územních plán také obanská sdružení. 11 Ve všech tchto pípadech NSS návrhy sdružení odmítl s odvodnním, že nejsou k jejich podání aktivn legitimována, nebo nejsou nositeli hmotných práv, jejichž zkrácení je ve smyslu ust. 101a odst. 1 s.. s. povinno tvrdit (viz výše). Na tom dle názoru NSS nic nemní ani závazky vyplývající z Aarhuské úmluvy. Napíklad v rozsudku ze dne ,. j. 6 Ao 3/ soud ekl: Dle ustálené judikatury nemže být aktivn legitimován k podání návrhu na zrušení opatení obecné povahy (jeho ásti) ten, u koho je pojmov vyloueno, aby napadené opatení jakkoli atakovalo jeho právní sféru. Zákonná úprava je tedy založena na podmínce tvrzení porušení práv navrhovatele, piemž k tomuto tvrzenému porušení muselo dojít pímo opatením obecné povahy. Tak tomu však není (a nemže být) v pípad navrhovatele, který je obanským sdružením. V této souvislosti lze však poukázat na to, že v kauze pezkumu územního plánu VÚC Beclavska vyhovl Ústavní soud explicitn ústavní stížnosti všech stžovatel, vetn 3 obanských sdružení. Implicitn tak dle našeho názoru uvedený názor NSS zpochybnil. Dále je nutno poukázat na rozsudek NSS ze dne ,.j. 6 Ao 5/ , v nmž NSS aktivní procesní legitimaci obanských sdružení k pezkumu opatení obecné povahy (pes absenci výslovné vnitrostátní úpravy) dovodil z Aarhuské úmluvy a smrnice EIA nutnost piznat (v tomto pípad šlo o opatení obecné povahy vydané podle zákona. 114/1992 Sb., o ochran pírody a krajiny, konkrétn o návštvní ád národního parku, nikoli o územní plán). Zástupce veejnosti S obdobnou argumentací jako u obanských sdružení NSS v usnesení ze dne , sp. zn. 5 Ao 3/2008 odmítl aktivní legitimaci zástupce veejnosti ( 24 SZ postavení). Podle tohoto rozhodnutí Absence úpravy procesního postavení zástupce veejnosti v ízení ped Nejvyšším správním soudem vzbuzuje adu nejasností, které.. nelze peklenout ani extenzivním výkladem 101a s.. s K rozsahu meritorního pezkumu S problematikou podmínek aktivní legitimace k podání návrhu se prolíná otázka, jaká pochybení je (který) navrhovatel oprávnn namítat, resp. kterými z nich se NSS je povinen ve svém rozhodnutí zabývat. Opt šlo v dosavadní judikatue NSS pedevším o to, zda ke zrušení územního plánu i jeho ásti postauje porušení procesního postupu pi schvalování územního plánu (napíklad nevypoádání námitky navrhovatele), nebo zda je na míst územní plán i jeho ást zrušit pouze pi rozporu jeho obsahu se zákonem. Již ped vydáním usnesení rozšíeného senátu ve vci Vysoká nad Labem se praxe NSS klonila ke stanovisku, podle njž pokud se navrhovateli podaí prokázat alespo pravdpodobnou možnost zásahu do jeho hmotného práva schválením územního plánu, pak k jeho zrušení postauje i porušení procesního postupu pi jeho schvalování. Tak tomu bylo napíklad v pípadech zakonených 11 Viz rozsudky NSS j. 2 Ao 2/ a 9 Ao 1/ ; NSS v tchto pípadech zrušil ásti napadených územních plán na základ návrh jiných navrhovatel fyzických osob (vlastník dotených nemovitostí).

10 rozsudky NSS ze dne , j. 2 Ao 2/ i ze dne ,.j. 9 Ao 1/ Naopak podle rozsudku ze dne ,.j. 3 Ao 4/ , možnost podat návrh na zrušení opatení obecné povahy je primárn procesním prostedkem ochrany proti výslednému aktu, nikoliv proti procesu jeho pijímání. Teprve poté, co je najisto postaveno, že k zásahu do hmotných práv navrhovatele došlo, je možno zabývat se i zákonností procedury pijetí. Rozšíený senát NSS v rozsudku ze dne ,.j. 1 Ao 1/ judikoval: Skutenost, že okruh navrhovatel je v pípad napadení územního plánu návrhem podle 101a a násl. s.. s. zásadn omezen jen na osoby s uritými hmotnými právy k nemovitým vcem na území regulovaném územním plánem, však neznamená, že tyto osoby nemohou namítat dotení svých procesních práv. Uvedené osoby mohou v procesu vedoucím k vytvoení územního plánu podle toho, jaká absolutní práva a k jakým vcem mají, podávat námitky ( 52 odst. 2 stavebního zákona) nebo pipomínky ( 52 odst. 3 stavebního zákona), což jim dává adu procesních práv; jsou-li tato práva porušena, mže to znamenat porušení zákonem stanoveného zpsobu vydání územního plánu ( 101d odst. 1 s.. s.), a tedy dvod k jeho zrušení. K pípustnosti návrhu však navrhovateli nepostaí, aby namítal pouze takové porušení procedurálních pravidel, které mohlo sice objektivn vést k nezákonnosti opatení obecné povahy, avšak žádným zpsobem nemohlo zpsobit, že tato nezákonnost se dotkla jeho vlastní právní sféry. V dalším rozsudku ze dne ,.j. 6 Ao 1/ se pak soud vyjádil v tom smyslu, že ochrana zákonnosti územního plánování by nemla pekraovat zájmy tch, kterých se týká, a zasahovat tak do vzniklých právních vztah a práv tetích osob, potenciáln i k jejich neprospchu, i narušovat právní jistotu a stabilitu bez jakéhokoli podntu dotených osob, když lze pedpokládat, že znaná - blíže neurená - ást osob dotených procesem územního plánování se necítí být na svých právech dotena, i je dokonce s výsledkem územního plánování na jejich území spokojena. NSS proto podle 101d odst. 2 s.. s. územní plán odprce zrušil pouze v ásti týkající se ve výroku specifikovaného pozemku navrhovatel jako nezákonný; ve zbývající ásti pak návrh zamítl. V jiném rozsudku ze dne ,.j. 1 Ao 1/ pak NSS vyjádil názor: Napadený územní plán je nezákonný i z hlediska obsahového, a to proto, že není v souladu s nadazeným územním plánem, nebo územní plán velkého územního celku nevymezuje pro obec Vysoká nad Labem žádnou rozvojovou plochu nadmístního významu a napadený územní plán vymezuje plochy pro bytovou výstavbu, které jsou ve svém souhrnu plochou nadmístního významu. 1.2 Poizování Politiky územního rozvoje Politika územního rozvoje je novým nástrojem územního plánování. Její právní úpravu obsahuje zákon. 183/2006 Sb. v ustanoveních 31 až 35. Obsahem a svými úinky navenek je celostátním územním plánem, pestože ji sám stavební zákon mezi územn plánovací dokumentaci neadí. Hierarchicky stojí na vrcholu všech nástroj územního plánování, z ehož plyne pedevším její závaznost pro zásady územního rozvoje, obecní územní plány, regulaní plány, ale i pro rozhodování stavebních úad o umisování staveb (srov. 31 odst. 4 stavebního zákona).

11 Vzhledem k tomuto právnímu úinku je zejmé, že politika územního rozvoje mže zasáhnout do subjektivních práv konkrétních právnických a fyzických osob. (pímo kraje a obce, nepímo osoby se zájmy v území) Na druhé stran stavební zákon Politiku územního rozvoje výslovn neoznauje jako opatení obecné povahy, na rozdíl od zásad územního rozvoje, územního nebo regulaního plánu. Pesto však lze tvrdit, že napluje pojmové znaky opatení obecné povahy, tj. závaznost pro obecný okruh adresátu a konkrétní pedmt úpravy. (Je možné vyložit tak, že není opatením obecné povahy ve smyslu správního ádu, ale je pro soudní pezkum). V rozhodnutí NSS ze dne ,.j. 9 Ao 3/ soud judikoval, že rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda je PÚR opatení obecné povahy ve smyslu ustanovení 101a s.. s., je charakter Politiky z hlediska pedmtu její regulace a dále pak i okruh adresát, kterým je Politika urena. Z tohoto úhlu pohledu posuzoval NSS charakter napadeného aktu. PÚR je podle NSS koncepním (nikoli realizaním) nástrojem územního plánování a pedstavuje tak základní referenní rámec, který je závazný potud, že je teba se v tomto rámci pohybovat a vycházet z nho pi poizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plán, regulaních plán a pi rozhodování v území ( 31 odst. 4 stavebního zákona). Neznamená to však, že Politikou vytýený úkol bude nutn naplnn. Jedná se o urité (strategicky jist velmi dležité) vodítko, jakým smrem napít další fáze územního plánování z hlediska budoucího využití území R. V tomto smyslu je tedy teba chápat závaznost Politiky, která je primárn urena orgánm veejné správy, nikoli tm, vi kterým je veejná správa vykonávána, tj. adresátm jejího veejnosprávního psobení. Nejde tedy o konkrétní regulaci uritého území s obecn vymezeným okruhem adresát, ale o interní pedpis, který však s ohledem na úast veejnosti pi jeho vzniku, jež je zákonem formalizována, nese i uritý pesah nad rámec samotné vnitní innosti veejné správy. NSS dospl k závru, že PÚR R 2008 není opatení obecné povahy, nebo z formálního a zejména ani z materiálního hlediska nenapluje znaky opatení obecné povahy, proti nmuž je urena soudní ochrana dle ustanovení 101a s.. s. Tento výklad následn potvrdil i Ústavní soud v usnesení ze dne , sp.zn. Pl. ÚS 5/10. Protiargumenty Z ustálené judikatury NSS vyplývá, že klíovým znakem územn plánovací dokumentace pro oznaení jako opatení obecné povahy je to, že reguluje konkrétní území a v jeho rámci stanoví konkrétné (a nikoliv druhov urené) zámry. V pípad zásad územního rozvoje vyplývá pedmt regulace z ust. 36 stavebního zákona. Podle nj cit.: zásady územního rozvoje... vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veejn prospšné stavby,... stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách zmn v jejich využití... Podobn v pípad územních plán stanoví 43 stavebního zákona, cit.: Územní plán vymezí zastavné území, plochy a koridory... pro veejn prospšné stavby, pro veejn prospšná opatení a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití tchto ploch a koridor. Z hlediska požadavku na konkrétnost pedmtu regulace není rozdíl mezi politikou územního rozvoje a územn plánovací dokumentací jiný, než v míe podrobnosti, která je daná rozsahem území, jež politika i územn plánovací dokumentace eší. Jestliže však dívjší

12 judikatura NSS pipouští, že pedmt zásad územního rozvoje, jejichž plochy a koridory se do území promítají rovnž s uritou mírou nepesnosti, je dostaten konkrétní pro jejich posouzení jako opatení obecné povahy, lze totéž konstatovat i o politice územního rozvoje. Ustanovení 31 odst. 3 stavebního zákona stanoví, že politika je cit.: závazná pro poizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plán, regulaních plán a pro rozhodování v území. Politika tedy není pouze závazným podkladem pro nižší stupn územn plánovací dokumentace, ale pro veškeré rozhodování v území. Z tohoto ustanovení jednoznan vyplývá, že rozhodování o využití území musí být v souladu se zámry, obsaženými v politice územního rozvoje, ploch a koridor pro dopravní infrastrukturu. Není tedy pípustné, aby jakýkoliv správní úad povolil jiné využití území v koridoru nebo ploše, která je stanovena v politice územního rozvoje. Politika územního rozvoje tedy není pouze interním pedpisem, závazným pouze pro instann podízené složky státní správy, ale i navenek pro další subjekty práv (nap. vlastníky nemovitostí v plochách a koridorech stanovených v politice). Adresátem regulace obsažené v politice územního rozvoje nejsou dle 31. odst. 3 pouze krajské a obecní úady jako poizovatelé územn plánovací dokumentace nižších stup, ale všechny další subjekty, které hodlají vstoupit do území regulovaného politikou a provádt v nm zmny. NSS se nevypoádal s námitkou stžovatel, že ust. 31 odst. 3 stavebního zákona hovoí o závaznosti politiky územního rozvoje pro rozhodování v území. Pokud by politika byla pouhou nadresortní koncepcí územního plánování, jak tvrdí NSS, bylo by možné, aby stavebník úspšn žádal píslušné správní orgány o povolení k využití území v rozporu se zámry obsaženými v politice územního rozvoje. To by však bylo v pímém rozporu s citovaným 31 odst. 3 stavebního zákona. Z rozhodnutí Ústavního soudu nicmén vyplývá, že soudy politiku územního rozvoje pezkoumávat nebudou (alespo ne pímo). Toto rozhodnutí lze využít alespo v tom smru, že pi projednávání zásad územního rozvoje není možné automaticky pejímat zámry z politiky, ale práv na úrovni zásad je nezbytné se zabývat tím, zda zámr spluje všechny požadavky zákona. jinak eeno, zásady nesmí být s politikou v rozporu (nesmí vymezovat nadregionální zámry, které nejsou obsaženy v zásadách, nebo zpsobem, který není v souladu s politikou), ale zárove neplatí, že vše, co je v politice vymezeno, se do zásad musí pevzít mže se ukázat, že zámr není proveditelný. 1.3 Poizování zásad územního rozvoje Podle pvodního znní stavebního zákona mly být zásady územního rozvoje schválené do konce roku 2009, po novele stavebního zákona 12 mají kraje na jejich zpracování as až do roku V nkterých krajích (nap. Vysoina, Olomoucký nebo Zlínský) jsou již zásady schválené. Strategie popisuje zkušenosti se zpracováním a uplatováním požadavk nkolika obcí k návrhu Zadání zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje (dále zadání ). Požadavky obcí mají krom samotných cíl a požadavk obsažených v zadání smovat práv k tomu, z jakých konkrétních hledisek má být zadání posuzováno s ohledem na dopady na životní prostedí, resp. trvale udržitelný rozvoj území. Požadavky obcí se v Jihomoravském kraji 12 Zákon. 191/2008 Sb.

13 týkaly pedevším plánovaných rychlostních silnic. Jednotlivé body navrhovaly napíklad varianty koridor a hlediska jejich posouzení a srovnání, doplnní podklad a údaj o vlivech zamýšlených staveb na životní prostedí (vetn nepímých a synergických vliv) a o jejich ekonomické efektivit, vypuštní nkterých staveb bez náhrady, doplnní ochranných a kompenzaních opatení apod. Obecným požadavkem pak bylo srovnání existujících celkových (koncepních) variant ešení výstavby dopravních staveb v kraji. ada tchto požadavk a návrh byla zárove podložena zpracovanými odbornými studiemi (napíklad modely dopravních zátží, srovnáním vliv na oblasti Natura 2000 nebo ekonomickým hodnocením). Obce byly jedinými subjekty, které se v této fázi mohly vyjadovat. Pesto vtšina jejich požadavk nebyla zohlednna a kraj je bez bližšího odvodnní zamítl. 13 Druhou fází, ve které už ale bude mnohem nižší možnost efektivn ovlivnit podobu Zásad, bude pipomínkování jejich již hotového návrhu (v Jihomoravském kraji plánované na podzim 2009). V této fázi se mohou vyjádit také ostatní subjekty. Veejnost mže podávat klasické pipomínky, obce a zástupce veejnosti (viz níže) mohou využít institutu námitek. Stejn jako v pípad Politiky se však veejnost nemže nijak vyjadovat v rámci procesu SEA. 1.4 Zástupce veejnosti Prostednictvím zástupce veejnosti mohou obané uplatovat bhem poizování zásad územního rozvoje a územních plán svoje pipomínky ve form námitek, které mají silnjší procesní postavení (nejsou jenom zohlednny nebo vypoádány, ale musí o nich být pi schvalování územn plánovací dokumentace rozhodnuto). Ustavit zástupce veejnosti není jednoduchý krok, pedevším z hlediska asového a nutnosti správné formulace jednotlivých podání. Pedevším je teba, aby podal potebný poet oban kraje 14 vcn shodnou pipomínku k návrhu zásad. Tito obané poté musí zmocnit zástupce, který za n podá námitku k návrhu zásad. 15 To vše musí stihnout ve lht 30 dní, kterou jim k tomu poskytuje stavební zákon. Významným problémem je také samotné postavení (rozsah práv) zástupce veejnosti. Pokud by zástupce fungoval jako jakýsi kvazi dotený orgán a mohl zastupovat významný poet oban kraje a jejich požadavky již bhem poizování návrhu, kdy je skuten možné jeho podobu njakým zpsobem ovlivnit, jednalo by se o zajímavý a využitelný institut. Podobný výklad by dokonce mohl vyplývat z 23 odst. 1 stavebního zákona, kde se uvádí, že veejnost mže být pi poizování návrhu, popípad konceptu územn plánovací dokumentace zastupována zmocnným zástupcem veejnosti. Obané Jihomoravského kraje se pokusili tuto možnost využít, krajský úad však nesouhlasil a odmítl se zástupci veejnosti jednat práv 13 V podrobnostech viz vyhodnocení požadavk k vyhodnocení ZÚR JMK, dostupné z 14 Zástupce veejnosti musí zmocnit nejmén jedna desetina oban obce s mén než 2000 obyvateli nebo nejmén 200 oban píslušné obce, kteí uplatují vcn shodnou pipomínku k návrhu, popípad konceptu územn plánovací dokumentace. Zástupce veejnosti mže zmocnit rovnž nejmén 500 oban kraje nebo nejmén jedna desetina oban kterékoli obce na území kraje s mén než 2000 obyvateli nebo nejmén 200 oban obce na území kraje, pokud podali vcn shodnou pipomínku k návrhu zásad územního rozvoje. 15 Ze stavebního zákona ( 23 odst. 2) totiž není zejmé, zda mohou obané oba kroky spojit, tj. podání pipomínky i zmocnní, nebo musí být uinny samostatn s uritým asovým odstupem.

14 s odvodnním, že zástupce mohou zmocnit pouze obané, kteí podali pipomínky k návrhu (a ten samozejm v tomto pípadu zatím neexistoval). V souasnosti je tak innost zástupce restriktivn omezena na pouhé podání námitky k návrhu zásad územního rozvoje a pípadn podání opravného prostedku proti rozhodnutí o námitce. Zástupce veejnosti nemže dokonce podle stávající judikatury NSS podat ani návrh na zrušení zásad územního rozvoje jako opatení obecné povahy (viz výše kapitolu 1.1). Je zejmé, že pi porovnání požadavk kladených na zmocnní zástupce a na efekt, kterého se tím mže dosáhnout, nepedstavuje tento institut tém žádné zlepšení v zapojení veejnosti. 1.5 Závry Soudní pezkum územních plán jako opatení obecné povahy je potenciáln a ásten i fakticky velmi efektivním zpsobem ochrany území ped zámry, které by mohly poškozovat životní prostedí. Formální podmínkou k využití této možnosti (za souasné úpravy) není ani aktivní úast v procesu poizování územního plánu, jehož zrušení (resp. jeho ásti) bude navrhováno, i když ji nepochybn lze doporuit. Problémem omezujícím úinnost tohoto nástroje mže být vázanost každého územního plánu obsahem nadazené územn plánovací dokumentace vetn politiky územního rozvoje, piemž možnost jejího soudního pezkumu je z výše uvedených dvod nejistá. To platí zejména pro Politiku územního rozvoje, v jejímž pípad není jisté, jak by pípadný pokud o její soudní pezkum dopadl. Ve prospch její pezkoumatelnosti jako opatení obecné povahy lze argumentovat nálezem Ústavního soudu ve vci ÚP VÚC Beclavska. 2. Procesy EIA Zejména z hlediska požadavk evropského práva (viz smrnici 85/337/EHS, o posuzování vliv nkterých veejných a soukromých zámr na životní prostedí, ve znní smrnic 97/11 ES a 2003/35/ES dále jen smrnice EIA) by proces EIA ml být základním nástrojem nejen pro objektivní posouzení vliv konkrétních plánovaných zámr na životní prostedí, ale i pro vylouení realizace takových projekt (resp. tch jejich variant), které by pro životní prostedí pedstavovaly neúnosnou zátž (pokud není jeho realizace vylouena již na úrovni územního plánu nebo jiného koncepního dokumentu viz pedchozí ást). Specifikem eské právní úpravy (na rozdíl od vtšiny lenských stát ES) je samostatný proces EIA, oddlený od následného povolování zámru, zakonený vydáním nezávazného závreného stanoviska píslušného orgánu. Detailní rozbor této koncepce (jejích pozitiv a negativ) pesahuje možnosti této Strategie; zmínny jsou pouze její dílí dsledky. Pouze na okraj vyjadujeme pesvdení, že uritá podoba integrace procesu EIA a navazujících ízení je do budoucna zejm nevyhnutelná Soudní pezkum stanovisek EIA Podle našeho názoru by mly správní soudy pezkoumávat stanoviska EIA pesto, že se podle eského práva nejedná o závazné rozhodnutí. Tento názor vychází zejména z požadavk evropského práva, konkrétn lánku 10a smrnice EIA. Podle nj je povinností lenských stát ES zajistit, aby osoby, z ad dotené veejnosti mly pístup k soudnímu pezkumu zákonnosti (po stránce hmotné i procesní) jakýchkoliv rozhodnutí, akt nebo neinnosti, na

15 která se vztahují ustanovení smrnice EIA o úasti veejnosti. 16 Vydání stanoviska EIA podle eské právní úpravy je nepochybn aktem ve smyslu l. 10a smrnice EIA. Navíc z tohoto ustanovení vyplývá, že soudní pezkum musí být vasný a úinný, tedy má se vztahovat k poátením fázím procesu environmentálního rozhodování (jehož je proces EIA souástí, jak vyplývá pedevším z l. 9 smrnice EIA). K obdobným závrm lze dospt výkladem ustanovení lánk 2 odst. 5 a 9 odst. 2 a 4 Aarhuské úmluvy, na jejímž základ byl l. 10a do smrnice EIA vložen. 17 Tato argumentace byla obsažena v žalobách podaných právníky EPS proti nkolika stanoviskm EIA. 18 Správní soudy ovšem všechny podané žaloby proti stanoviskm EIA odmítly. Argumentace byla proto dále rozpracována v kasaních stížnostech k NSS. Spolu s nimi jsme podali návrhy na pedložení otázky, zda stanovisko EIA musí být pímo pezkoumatelné soudem, Evropskému soudnímu dvoru podle l. 234 Smlouvy o založení ES (podle našeho názoru pitom ml NSS dát podnt k ízení o této pedbžné otázce i bez návrhu). 19 NSS si byl výše uvedených ustanovení evropského a mezinárodního práva vdom. Pesto postup soud odmítajících žaloby proti stanoviskm EIA akceptoval a všechny související kasaní stížnosti odmítl. 20 V odvodnních svých rozhodnutí týkajících se této otázky NSS uvedl, že smrnice (ani Aahuská úmluva) nevyžadují, aby stanoviska EIA byla soudem pezkoumávána samostatn (pímo), ale že postauje jejich pezkoumání v pozdjší fázi, pokud jsou zárove splnny podmínky spravedlnosti, nestrannosti, vasnosti a finanní dostupnosti takového pezkumu. Takovouto možnost podle NSS pedstavuje postup podle 75 odst. 2 s..s., tedy možnost pezkoumat k návrhu žalobce stanovisko EIA jako akt, který je podkladem žalobou napadeného rozhodnutí). Tento pístup je sice možný, pináší však dle našeho názoru podstatné problémy. Pezkum stanoviska EIA až v rámci žaloby proti navazujícímu rozhodnutí je nevyhovující, nebo stanoviska EIA budou v pípad tohoto postupu prohlašována za nezákonná (spolu s územním rozhodnutím) vesms až nkolik let po jejich vydání. S tím dále souvisí již uvedený týkající se možnosti dosáhnout odkladného úinku žaloby nebo pedbžného opatení. Je nutno dodat, že i na tuto otázku NSS v rozhodnutích týkajících se žalob proti stanoviskm EIA reagoval, když opakovan uvedl, že na základ uvedeného požadavku smrnice a Aarhuské 16 Definice dotené veejnosti je obsažena v lánku 1 odst. 2 platného znní smrnice EIA, jedná se o fyzické nebo právnické osoby, které jsou nebo mohou být ovlivnny rozhodováním ve vcech životního prostedí, na nž se vztahují požadavky smrnice EIA, anebo které mají na tomto rozhodování uritý zájem piemž platí, že pro úely této definice se u nevládních organizací podporujících ochranu životního prostedí a splujících požadavky vnitrostátních právních pedpis pedpokládá, že mají na environmentálním rozhodování zájem. 17 Aarhuská úmluva se vztahuje na všechny innosti podléhající procesu EIA vyplývá to obecn z bodu 20 její Pílohy I (ada konkrétních zámr, vetn dopravních staveb, odpovídá dalším bodm této pílohy). V souladu s rozhodnutím Rady ES. 2005/370/ES ze dne , je Aarhuská úmluva souástí komunitárního práva jako tzv. smíšená smlouva. K povaze tchto smluv viz blíže napíklad Malenovský, J.: K nové doktrín Ústavního soudu R v otázce vztah eského, komunitárního a mezinárodního práva. Právní rozhledy. 21/2006, str Šlo o stanoviska týkající se nových dopravních staveb (zámr rozšíení dálnice D1, výstavby rychlostních silnic R52 a R55) a dále prmyslových zón v Nošovicích a Valašském Meziíí. 19 lánek 234 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského spoleenství. 20 Viz napíklad rozsudek ze dne ,.j. 1 As 13/ , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí NSS pod. 1461/2008 (týkající se stanoviska EIA k zámru rychlostní silnice R55).

16 úmluvy musí být žalobcm z ad dotené veejnosti vyhovováno k jejich návrhm na piznání odkladného úinku správní žaloby tak, aby nemohlo docházet k situacím, kdy v dob rozhodování o správní žalob již byl povolený zámr nevratn realizován (typicky provedení stavby). NSS rovnž odmítl pedložit podle l. 234 SES pedbžnou otázku ESD, týkající se výkladu vztahu mezi požadavky l. 10a smrnice EIA a eskou úpravou pezkumu rozhodnutí správních orgán, a to s odvodnním, že se v daném pípad jedná o tzv. acte clair. 21 S tímto názorem lze nepochybn polemizovat, nebo zejm existují dva konzistentní výklady ustanovení lánku 10a smrnice EIA ve vztahu k uvedené sporné otázce. Nejde tedy o pípad, kdy by správná aplikace komunitárního práva byla tak zjevná, že neponechává žádné pochybnosti Soudní pezkum závr zjišovacího ízení Obdobný problém jako u stanovisek EIA nastává i u závr zjišovacího ízení dle 7 zákona EIA, pokud tímto závrem posuzování koní (v pípad projekt podle kategorie II Pílohy 1 zákona EIA, resp. pílohy II smrnice EIA. Ani tyto závry nemají povahu rozhodnutí podle správního ádu. Podle 7 odst. 3 zákona EIA musí být odvodnn, ale zákon nestanoví v tomto smru žádné podrobnosti. V praxi je závr zjišovacího ízení (zvláš pokud stanoví, že proces EIA nebude u zámr dle pílohy II pokraovat) asto odvodnn pouze formáln, bez objasnní dvodu, pro zámr nebude mít podstatný vliv na životní prostedí. 23 Navíc pokud je proces EIA ukonen závrem zjišovacího ízení, nevznikne obcím a obanským sdružením, která se ho úastnily, právo na úast v navazujících správních ízeních (viz 23 odst. 9 zákona EIA). Ve dvou pípadech jsme proto podali žaloby proti závrm zjišovacího ízení o dalším neposuzování zámr kategorie II. Ob žaloby krajský soud odmítl s obdobnou argumentací, jako u žalob proti stanoviskm EIA (viz výše). V kasaních stížnostech jsme proto krom argumentace shodné s pípady týkajícími se stanovisek zdrazovali i odlišné aspekty závr zjišovacího ízení. Tvrdili jsme, že závr (ve smyslu 65 odst. 1 s..s.) vždy zakládá bu povinnost osoby, která hodlá uskutenit posuzovaný zámr, provést další posouzení jeho vliv na životní prostedí nebo naopak její právo (bez dalšího posuzování) žádat píslušné správní orgány o povolení zámru. Argumentovali jsme v tomto smru i judikaturou Ústavního soudu a NSS, která v jiných oblastech smuje k materiálnímu chápání pojm založení práv nebo povinností. 24 Poukazovali jsme rovnž rozhodnutí Evropského soudního dvora, které potvrdilo, že požadavek na možnost soudního pezkumu rozhodnutí o tom, že zámr dle pílohy II smrnice EIA nebude posuzován v plném rozsahu, ze smrnice EIA vyplývá. 25 Pesto NSS zamítl kasaní stížnosti i v obou tchto pípadech. 21 Blíže viz Bobek, M., Porušení povinnosti zahájit ízení o pedbžné otázce podle lánku 234 (3) SES, Praha, C.H.Beck, 2004, str. 34 a násl., a tam citovanou judikaturu ESD. 22 Srov. rozsudek ESD C-283/81 ve vci CILIFT, podrobnji viz Bobek, M., práce citovaná v pedchozí poznámce, str Viz také lánek J. Passera Pezkum územních plán vydaných podle zákona. 183/2006 Sb. citovaný výše v poznámce K rozporu této praxe se smrnicí EIA viz rozsudek C-87/02 Komise v Itálie. 24 Srov. napíklad rozsudek ze dne ,.j. 6 A 25/ , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí NSS pod. 906/2006 Sb. NSS. 25 Viz nap. Rozsudek C-435/97 Bozen (WWF a další).

17 2.3 Závry Názor o nutnosti pímého pezkumu stanovisek EIA a závr zjišovacího ízení soudy se nepodailo prosadit. Výsledkem soudních ízení o této otázce bylo ovšem získání závr NSS, podle nichž stanovisko EIA musí být pezkoumatelné (podle 75 odst. 2 s..s.) v rámci žalob proti rozhodnutím, jejichž je podkladem, a zárove ze smrnice EIA a Aarhuské úmluvy vyplývá, že soudy musí žalobám proti koneným rozhodnutím piznávat odkladný úinek, aby nedošlo k uskutenní zámru ped ukonením soudního pezkumu (není ovšem zejmé, co NSS bude považovat za konené rozhodnutí 3. Správní ízení, soudní pezkum správních rozhodnutí 3.1 Úastenství dle zákona. 500/2004 Sb. Podle 27 odst. 2 zákona. 500/2004 Sb. jsou úastníky ízení krom osob, na nž se vztahuje 27 odst. 1, také další dotené osoby, pokud mohou být rozhodnutím pímo doteny ve svých právech nebo povinnostech. Za osobu, která mže být ve svých právech a povinnostech pímo dotena, lze považovat takovou, u které mže vydáním rozhodnutí dojít ke zmn jejího právního postavení (majetkového i jiného stavu) ve srovnání s pedchozím stavem. Je vždy vcí správního uvážení píslušného správního orgánu, se kterými osobami bude jednat jako s úastníky podle 27 odst. 2. V této souvislosti je nutné zdraznit, že pro získání postavení úastníka je dostaující pouhá možnost, tedy odvodnný pedpoklad, že práva nebo povinnosti urité osoby budou rozhodnutím pímo doteny. 26 Správní orgán je povinen s osobami, o nichž je mu známo, že tomuto kriteriu vyhovují, jednat jako s úastníky z úední povinnosti (žadatel je podle 45 odst. 1 povinen tyto osoby, pokud jsou mu známy, oznait v žádosti). Pokud se však nkdo považuje za úastníka a správní orgán s ním z vlastní iniciativy nejedná, mže se tohoto postavení vždy sám aktivn domáhat podle 28 odst. 1 (viz dále). V 28 odst. 1 nového správního ádu je odlišn od dívjší právní ešena situace, kdy osoba, s níž správní orgán nejedná jako s úastníkem, prohlásí (tvrdí), že úastníkem je. Podle citovaného ustanovení platí, že za úastníka bude v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je úastníkem, dokud se neprokáže opak. Jestliže tedy správní orgán nezane sám s uritou osobou jednat jako s úastníkem, avšak tato osoba se o ízení dozví, domnívá se, že úastníkem ízení je (z kteréhokoli z výše uvedených dvod), a pihlásí se správnímu orgánu, je správní orgán povinen s touto osobou zaít jednat jako s úastníkem, a to až do pípadného vydání usnesení o tom, že tato osoba úastníkem není. Oznámení (tvrzení) o svém úastenství mže osoba uinit písemn nebo ústn do protokolu s náležitostmi podle 37 odst. 2. Je vhodné v podání uvést, z jakých dvod se za úastníka považuje, pípadn i na základ kterého odstavce 27 správního ádu. O tom, zda osoba, která oznámila své úastenství, úastníkem je i není, vydá správní orgán usnesení. Tím je splnn požadavek vyjádený v dívjší judikatue Ústavního soudu, podle níž 26 Srov. napíklad nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 600/99 (Sb.n.u. ÚS sv. 24, str. 167) nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne j. 6 A 31/ (. 683/2005 Sb.NSS).