Zahraniční politika Gruzie vůči Rusku od roku 2003 do současnosti

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Mezinárodní vztahy Zahraniční politika Gruzie vůči Rusku od roku 2003 do současnosti Magisterská práce Bc. Vojtěch Šprdlík Vedoucí práce: Mgr. Zinaida Ševčuk, Ph.D. UČO: Obor: Mezinárodní vztahy Imatrikulační ročník: Brno,

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval sám na základě zdrojů uvedených v seznamu zdrojů. V Brně dne Bc. Vojtěch Šprdlík 2

3 Děkuji Mgr. Zinaidě Ševčuk, PhD. za připomínky a odborné vedení práce. Děkuji svým rodičům za neutuchající podporu. 3

4 Seznam použitých zkratek ANP BSEC BTC BTE CERD DCFTA EAEU ESP EU EUMM GEL GUAM HDP HSP ID IIFFMCG IPAP ISAF MAP NATO NGC Annual National Plan (Výroční národní plán) Organization of Black Sea Economic Cooperation (Organizace černomořské ekonomické kooperace) Baku Tbilisi Ceyhan (potrubí) Baku Tbilisi Erzurum (potrubí) Convention on Elimination of all forms of Racial Discrimination (Mezinárodní konvence o eliminaci všech forem rasové diskriminace) Deep and Comprehensive Free Trade Area (Hluboká a komplexní zóna volného obchodu) Eurasian Economic Union (Euroasijská unie) Evropská politika sousedství Evropská Unie European Union Monitoring Mission (Monitorovací mise Evropské unie) Georgian lari (Gruzínský lari) Georgia, Ukraine, Azerbaijan, Moldova (Organizace pro demokracii a ekonomickou spolupráci GUAM) Hrubý domácí produkt Hrubý státní produkt Intenzivní dialog International Independent Fact-Finding Mission on the Conflict in Georgia (Mezinárodní nezávislá mise pro hledání faktů pro konflikt v Gruzii) Individual Partnership Action Plan (Individuální akční plán partnerství) International Security Assistance Force (Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly) Membership Action Plan (Akční plán členství) North Atlantic Treaty Organization (Organizace Severoatlantické aliance) NATO-Georgia Commision (Komise NATO Gruzie) 4

5 OBSE OSN RB SNS SSSR UNOMIG USA USD WTO Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě Organizace spojených národů Rada bezpečnosti Společenství nezávislých států Svaz sovětských socialistických republik United Nations Observer Mission in Georgia (Pozorovatelská mise Organizace spojených národů v Gruzii) United States of America (Spojené státy americké) United States dollar (Americký dolar) World Trade Organization (Světová obchodní organizace) 5

6 Obsah 1. Úvod Teoretická část Teorie malých států Definice malého státu Zahraniční politika malých států Aplikace kritérií teorie malých států na Gruzii Politický systém Gruzie Tvorba zahraniční politiky Gruzie Analytická část : Od Revoluce růží po vypuknutí konfliktu s Ruskem Multilateralita zahraniční politiky, snaha o prosazování vlastních zájmů skrz mezinárodní organizace Členství v aliančních strukturách za účelem naplnění bezpečnosti Odmítání vojenské síly jako prostředku zahraniční politiky Zdůrazňování mezinárodního práva Obezřetné chování ve vztahu k velmocem Ekonomická závislost a z toho vyplývající potřeba integrace a kooperace Omezení zahraniční politiky na bezprostřední okolí státu Shrnutí období : Od gruzínsko-ruského konfliktu po konec Saakašviliho prezidentství Multilateralita zahraniční politiky, snaha o prosazování vlastních zájmů skrz mezinárodní organizace Členství v aliančních strukturách za účelem naplnění bezpečnosti Odmítání vojenské síly jako prostředku zahraniční politiky Zdůrazňování mezinárodního práva Obezřetné chování ve vztahu k velmocem Ekonomická závislost a z ní vyplývající potřeba integrace a kooperace Omezení zahraniční politiky na bezprostřední okolí státu Shrnutí období Současnost: Vývoj zahraniční politiky po předání moci Multilateralita zahraniční politiky, snaha o prosazování vlastních zájmů skrz mezinárodní organizace

7 Členství v aliančních strukturách za účelem naplnění bezpečnosti Odmítání vojenské síly jako prostředku zahraniční politiky Zdůrazňování mezinárodního práva Obezřetné chování ve vztahu k velmocem Ekonomická závislost a z toho vyplývající potřeba integrace a kooperace Omezení zahraniční politiky na bezprostřední okolí státu Shrnutí období 2013 současnost Závěr Seznam použité literatury

8 1. Úvod Gruzii, stejně jako řadu dalších republik, po rozpadu Sovětského svazu čekalo nelehké období znovunabyté nezávislosti. Toto historické období přineslo spoustu obtíží ze sociálního, ekonomického i politického ohledu. Přerod z jedné ze součástí totalitního státu v suverénní stát se neobešel bez těžkostí způsobených nejdříve občanskou válkou, následně etnickým konfliktem a neustálým vměšováním Ruska. V devadesátých letech by gruzínský režim demokratickým nazval pouze bezbřehý optimista. Přelom století v Gruzii charakterizují změny a naděje na zlepšení situace. V roce 2003 vygradovala nespokojenost občanů s politickým režimem Eduarda Ševardnadzeho. Takzvaná Revoluce růží vynesla do postu prezidenta Michaila Saakašviliho prvního politika moderního střihu, který sliboval nasměrovat Gruzii od selhávajícího státu prosáklého korupcí k demokracii, prosperitě a náležitosti k západu. Teorie malých států říká, že jí definované geografické, demografické a ekonomické vlastnosti státu mají determinující vliv na jeho zahraniční politiku. Tato práce vychází z předpokladu, že Gruzie je malým státem a pokouší se zjistit, zda i ona podléhá této teorii, vzhledem k velmi specifické poloze státu na pomezí Evropy a Asie, křesťanské a islámské kultury a Západního a Východního vlivu. Primárním cílem práce je zjistit, zda byla zahraniční politika Gruzie v rozmezí let v souladu s teorií malých států. Dílčím cílem práce je zjistit, zda Gruzie odpovídá definici malého státu a lze na jeho zahraniční politiku aplikovat teorií dané charakteristiky. Dalšími cíli práce je zjistit, jestli stejné charakteristiky platily i pro zahraniční politiku vůči Rusku, vzhledem ke společné historii, obrovskému rozdílu v moci obou států a mocenským ambicím Ruska v regionu. Konečným cílem práce je zjistit, zda se zahraniční politika Gruzie v jednotlivých zkoumaných obdobích kvalitativně proměnila. Výzkumné otázky tudíž definujeme následovně: 8

9 Odpovídala zahraniční politika Gruzie v letech 2003 až 2016 charakteristikám definovaným teorií malých států? Lze Gruzii definovat jako malý stát? Odpovídala charakteristikám teorie malých států zahraniční politika Gruzie i ve vztahu k Rusku? Změnily se priority zahraniční politiky v průběhu zkoumaného období? Diplomová práce je koncipována jako disciplinovaná případová studie vedená teorií, jejíž cílem je popis zahraniční politiky Gruzie z pohledu teorie malých států. Jednotlivé charakteristické znaky zahraniční politiky podle teorie budou konfrontovány s empirickými daty, účelem toho zjištění je zjistit, zda byla teorie v daném období platná i pro zahraniční politiku Gruzie. Časový rámec studie je stanoven od roku 2003 do roku Toto časové rozmezí bylo vybráno proto, že rok 2003 znamenal pro Gruzii zásadní zlom v novodobé historii a počátek nové epizody, která započala tranzici ze selhávajícího postsovětského státu v demokratický stát orientovaný na Západ. Výzkumným nástrojem bude analýza primárních a sekundárních zdrojů. Jako primární zdroje pro analýzu zahraniční politiky Gruzie budou použity základní strategické dokumenty státu a prohlášení gruzínských vrcholných představitelů. Jako sekundární zdroje poslouží odborné články, publikace a další dokumenty týkající se dané problematiky. Práce nejprve uvede teoretické pozadí, ve kterém je definována teorie malých států, se kterou se pracuje v části výzkumné. Následně je tato teorie aplikována na gruzínské reálie. Důležitou části práce pro analýzu zahraniční politiky zkoumaného státu je popis mechanismu samotné tvorby zahraničněpolitického i domácího politického systému Gruzie. V analytické části bude uvedený teoretický rámec aplikován na empirická data v podobě reálných událostí v zahraniční politice Gruzie. Pro větší názornost je zkoumané období rozděleno do tří celků, které limitují výrazné události s potenciálem způsobit změnu v charakteru zahraniční politiky. 9

10 První celek ohraničují dva milníky: Revoluce růží jako počátek prezidentství Michaila Saakašviliho v roce 2003 a vypuknutí konfliktu s Ruskem v roce Druhým obdobím jsou roky , doba od konfliktu s Ruskem po konec prezidentství Saakašviliho. Třetí zásadní období je vyznačeno pouze počátkem, koncem Saakašviliho vlády, a zasahuje do současnosti, tedy roku V rámci daných období je na příkladu zahraniční politiky Gruzie zároveň ověřována validita jednotlivých charakteristik zahraniční politiky z hlediska teorie malých států. Na základě analýzy těchto tří období bude možné určit, do jaké míry zahraniční politika Gruzie odpovídá postulátům teorie malých států. Dále bude možné provést srovnání a určit míru změn v zahraniční politice Gruzie vůči Rusku během daného období. Práce si klade za cíl stát se dalším příspěvkem k výzkumu mechanismu tvorby zahraniční politiky v postsovětských republikách i malých států obecně. Přínosný bude také výzkum soužití Gruzie s Ruskem jako nejbližším sousedem, což je momentálně velmi aktuální otázka. V souvislosti s teorií malých států výzkum může přispět k otázce aplikovatelnosti dané teorie na stát, který se nachází v poměrně specifické situaci, a to na pomezí dvou vlivů (Západu a Východu) a zároveň v křehkém období mladé demokracie. 10

11 2. Teoretická část 2.1. Teorie malých států Malé státy stály v rámci světové politické historie vždy spíše v pozadí. Mocnosti jako Spojené státy americké, Rusko, Velká Británie, Čína, Francie nebo Německo, byly vždy státy určující směr dějin a díky nim se přepisovaly učebnice. Přitom při jednoduchém pohledu na světovou mapu lze zjistit, že malých států je mnohem více než velkých. Už jen díky tomuto faktu by jim měla být při studiu mezinárodních vztahů věnována řádná pozornost. Malým státům se poprvé dostalo větší pozornosti v meziválečném období. V důsledku geopolitických změn, ke kterým došlo po skončení války, vznikla v Evropě řada malých států, jejichž ambice byla prosazovat své zájmy, a to také vyvolalo zvýšený zájem mezi vědci. 1 Ještě větší pozornosti se tématu malých států dostalo po druhé světové válce. Annette Baker Foxová, přední odbornice na malé státy, je ve svém díle studovala (v jejím podání small powers) ve vztahu se světovými mocnostmi v kontextu bezpečnosti, která byla hlavní obavou malých států v této dvojici. 2 Jako jedno z řešení jejich bezpečnostní situace Foxová zmiňovala vytváření aliancí. Na téma navázal Robert Rothstein, profesor na Kolumbijské univerzitě, který se ve své práci snažil rozkrýt právě motivace malých států pro vstup do aliancí. Téma studoval na příkladu aliancí uzavřených před druhou světovou válkou. 3 Tématu malých států se věnoval i politolog a teoretik mezinárodních vztahů Robert Keohane: Ten ve svých článcích akcentoval hlavně potřebu studovat malé státy v kontextu studenoválečného rozdělení světa, ne na příkladech 1 NEUMAN, Iver B. a GSTOHL, Sieglinde. Liliputians in Gullivers World? INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s FOX, Anette Baker. The Power of Small States: Diplomacy in World War II. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006, s

12 předválečného stavu věci, jak činili oba výše zmínění autoři. 4 O to se snaží David Vital, profesor univerzity v Tel Avivu, který analyzuje schopnost malého státu přežít a být samostatnou, významnou jednotkou v mezinárodním společenství v závislosti na jeho materiálních a lidských zdrojích. 5 Novou kapitolu ve studiu malých států otevírá Michael Handel, profesor na U.S. Naval War College. Nahlíží na ně optikou Waltzova strukturálního realismu, z jeho vyplývá, že zahraniční politika malých států vzniká ve vleku mezinárodního systému. To však není největším přínosem jeho analýzy. Tím je bezesporu využití ekonomických faktorů při zkoumání síly států. Jeho odklon od studia velikosti státu ve striktně politicko-militárním slova smyslu otevírá nové možnosti a argumenty: dokazuje, že zahraniční politika malého státu může být svébytná i přesto, že nedisponuje obrovskou vojenskou silou. 6 Po konci studené války teorie malých států opět nabývá na významu, zejména v důsledku rozpadu Sovětského svazu, který se pojí se vznikem řady nových států. Podle Christiny Ingebritsen, profesorky Skandinávských studií na University of Washington, došlo i k posunu ve významu moci tento svůj argument dokazuje na příkladu skandinávských zemí, které jsou v jejích očích relativně malé a slabé. 7 V českém prostředí se teorii malých států věnují manželé Drulákovi, kteří svou analýzou a definicí malého státu významně přispěli i k vytvoření této práce, podobně tak jako Miloslav Had a Václav Kotyk. 4 KEOHANE, Robert O. Lilliputians Dillemas: Small States in International Politics. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s VITAL, David. The Inequality of States: A Study of Small Power in International Relations. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s HANDEL, Michael. Weak States in the International System. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s INGEBRITSEN, Christine. Norm Entrepreneurs: Scandinavias Role in World Politics. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s

13 Definice malého státu Teorie spojené s existencí malých států však od počátku jejich zkoumání provází základní nedostatek: absence sjednocené definice malého státu. Množství kritérií, které je k dispozici, tuto snahu značně komplikuje. Stejně tak jako jistá jazyková neurčitost, která se k samotnému pojmu malý stát váže. V této kapitole se tedy pokusím popsat nejvýznamnější definice daného pojmu a vybrat tu, která následně bude použita v rámci této práce. Pojem malý stát může v myslích některých automaticky implikovat slabý. Tyto dvě kategorie je však třeba rozlišovat, ne každý malý stát je slabý a naopak. Na tuto distinkci upozorňují Neumann a Gstohl. Podle nich jsou výrazové dvojce malý velký a silný slabý dvě rozdílné kategorie, z nichž první hovoří o kvantitě, zatímco druhá o kvalitě. 8 Kde tedy končí malý stát a začíná velký stát? Objektivní definici lze najít těžko, každý autor muže definovat tento pojem různě. Velké množství autorů se při zodpovídání této otázky spoléhá na kritéria jako velikost území státu, populace a ekonomická rozvinutost. Fyzická kritéria však nejsou vždy rozhodující při určování malosti státu. Foxová či Rothstein si bez tohoto faktoru vystačí a malost určují zásadně ve vztahu k ostatním státům v systému, popřípadě na základě sebepercepce samotných států. Foxová uvádí, že: můžeme uvažovat o malých státech jako o těch, jejichž představitelé uznávají, že politická váha jejich státu je limitována na lokální arénu spíše než na globální, že velká část jejich bezpečnosti závisí na venkovních politických silách a že jejich státní zájmy jsou postradatelné v očích jedné či více velmocí. 9 Podobnou definici předkládá i Robert Rothstein: 8 NEUMAN, Iver B. a GSTOHL, Sieglinde. Liliputians in Gullivers World? INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s FOX, Anette Baker. The Small States in the International System. KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006, s

14 Malá mocnost je stát, který uznává, že bezpečnost nemůže získat primárně použitím jeho vlastních kapacit, a tím pádem musí fundamentálně spoléhat na pomoc jiných států, institucí, procesů a vývoje, aby ji získal. 10 Robert Keohane pak definuje velikost státu na základě dopadu, které jeho chování má na mezinárodní systém: malá mocnost je stát, který v očích svých představitelů nikdy, ať už samotný nebo v malé skupině, nemůže mít signifikantní dopad na systém. 11 Had a Kotyk rozdělují kritéria na kvantitativní a kvalitativní. Mezi kvantitativní patří tři uvedená výše, tedy velikost území státu, populace a ekonomická rozvinutost, ta je měřena pomocí hrubého domácího produktu a nerostného bohatství. Kvalitativní kritéria zahrnují kvalitu zahraniční, sociální a hospodářské politiky, politický systém a politickou kulturu země. 12 Z podobné definice vychází i manželé Drulákovi, kteří uvádí absolutní a relativní kritéria. Absolutní kritéria dále dělí na objektivní a subjektivní, mezi objektivní zahrnují počet obyvatel, vojenskou sílu, ekonomickou sílu a rozlohu. Subjektivní kritéria vztahují k percepci státu ze strany jeho vlastních obyvatel i ze strany zbytku mezinárodního společenství. Problémem objektivních kritérií je, že mohou generovat protikladné výsledky: stát může v některých kategoriích splňovat předpoklady velkého státu, ale v dalších nikoliv. Tuto diskrepanci v jisté míře zmírňují subjektivní kritéria, ale celkově dobře vystihuje celkovou problematičnost definice. Relativní kritéria vystihují problém, se kterým se setkávají i ostatní autoři. Velikost státu se vztahuje na okolí. Stát může v regionálním měřítku hrát důležitou roli v ekonomické rovině, která však může být v měřítku globálním naprosto marginální. Stejně tak může být stát velmocí na poli vojenském, ale 10 ROTHSTEIN, Robert. Alliances and Small Powers. KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006, s KEOHANE, Robert O. Lilliputians Dillemas: Small States in International Politics. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s

15 v oblasti ekonomiky naprosto průměrným hráčem. Proto je důležité vnímat i kontext, ve kterém je velikost státu uváděna. 13 Kishan S. Rana ve své práci uvádí čtyři kritéria, podle kterých lze určit malý stát, aniž by je dále specifikoval. Jeho kritéria jsou následující: 1. počet obyvatel 2. velikost území 3. přístup ke zdrojům 4. zranitelnost. 14 David Vital definoval malý stát za pomoci poměru počtu obyvatel k HDP. Podle jeho metodiky má malý stát10 15 milionů obyvatel a HDP alespoň 300 USD per capita, tato kritéria platí v případě, že se jedná o rozvinutý stát. V případě nerozvinutého státu se pak jedná o rozpětí milionů obyvatel a HDP nižší než 300 USD. 15 HDP jako ukazatel velikosti státu používá i Karl Deutsch, který uvádí, že stát je malý, pokud se na celkovém světovém HDP podílí méně než jedním procentem. 16 Relativita počtu obyvatel je také dokumentována postupným snižováním hranice malého státu mezi od milionů v 60. letech po obyvatel v letech Malý stát tedy lze definovat jako stát, který má omezené zdroje, ať už lidské či materiální, nebo omezené zkušenosti se zahraniční politikou. Z mocenského hlediska může malý stát svůj vliv vztahovat pouze na své nejbližší okolí. Plnění širších národních zájmů a bezpečnost si nedokáže zajistit výlučně na základě 13 DRULÁKOVÁ, Radka a DRULÁK, Petr. Tvorba a analýza zahraniční politiky. Praha: Oeconomica, 2007, s RANA, Kishan S. The Diplomacy of Small States. ŠNEBERGEROVÁ, Klára. Zahraniční politika Kyrgyzstánu ve vztahu k Ruské federaci aplikace teorie malých států. Diplomová práce. Brno: Masarykova Univerzita, 2014, s VITAL, David. The Inequality of States: A Study of Small Power in International Relations. INGEBRITSEN, Christine a kol. Small States in International Relations. Washington: University of Washington Press, 2006, s HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006, s

16 vlastních zdrojů, a proto se musí spoléhat na aliance a spolupráci se silnějšími státy. 18 Pro účely této práce je třeba zvolit referenční kritéria, podle kterých se dále bude určovat, lze-li Gruzii označit za malý stát a dále analyzovat její zahraniční politiku podle teorie malých států. Jelikož je řada výše zmíněných kritérií poměrně obtížně měřitelná, jako nejvhodnější se jeví použít kombinaci objektivních a subjektivních kritérií ve významu definovaném manželi Drulákovými, 19 tedy: 1. Rozloha Političtí geografové definují malý stát jako stát s rozlohou od 25 tisíc km 2 do 150 tisíc km Velikost populace Velikost populace nepřesahuje 10 miliónů, tj. kritérium, na základě kterého klasifikuje malý stát i Fórum malých států. 3. Ekonomická síla Celkové HDP nepřekračuje 1 % světového HDP Přístup ke zdrojům stát je považován za malý, pokud má nedostatek surovin nezbytných pro život a je nucen je dovážet. Mezi tyto suroviny řadíme např. potravinové zdroje, strategické suroviny (ropa, zemní plyn) a jiné nerostné bohatství. Malý stát tedy není v tomto ohledu soběstačným, protože nezabezpečí vlastní spotřebu. 22 Tato kritéria byla vybrána, jelikož poskytnou uspokojivý obraz o malosti státu z několika pohledů a zároveň jsou poměrně snadno měřitelná. 18 KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006, s Tato kritéria jsou vybrána tak, aby byla zajištěna jejich měřitelnost. 20 ROMANCOV, Michal. Politická geografie a geopolitika. CABADA, Ladislav a KUBÁT, Michal. Úvod do studia politické vědy. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, s HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s DRULÁKOVÁ, Radka a DRULÁK, Petr. Tvorba a analýza zahraniční politiky. Praha: Oeconomica, 2007, s

17 Zahraniční politika malých států Jak bylo zmíněno výše, malé státy nejsou schopné svých zahraničněpolitických cílů dosahovat stejným způsobem jako mocnosti. Od toho se odvíjí i škála nástrojů, které jsou malým státům k dispozici. Vzhledem k neschopnosti zajistit plnění svých národních zájmů za pomoci vlastních kapacit, malé státy tíhnou ke spoléhání na pomoc silnějších partnerů. Malý stát sám o sobě má jen velmi omezený vliv na dění v mezinárodním prostředí. Není v jeho možnostech unilaterálně nastolovat politiky a dále je rozvíjet. Proto se zahraniční politika malých států orientuje na mezinárodní organizace jako OSN či EU, které poskytují větší možnost prezentace názorů a potřeb. Mezinárodní organizace často mažou mocenskou diskrepanci mezi členskými státy a tím poskytují možnost lepšího prosazení národních zájmů, v důsledku toho jsou velmoci nuceny respektovat i hlasy malých států. Tímto způsobem jsou malé státy schopné dosáhnout mnohem více, než by odpovídalo jejich mocenské pozici v rámci systému. 23 V případě spojení hlasů s dalšími malými státy dokonce může dojít k přehlasování velmoci a tím k dalšímu uplatňování vlastního vlivu. 24 Výrazným rysem zahraniční politiky malých států je alianční chování. Malé státy zpravidla nedisponují vlastními prostředky na zajištění své bezpečnosti, a proto vyhledávají spojence, kteří by tento nedostatek saturovali. 25 Podle manželů Drulákových je pro malé státy nejlepší možností systém kolektivní bezpečnosti, který státu přináší jistotu. Problematická je však její uskutečnitelnost. 26 Nedostatečná vojenská síla malých států má jasné důsledky v rámci její zahraniční politiky. Malé státy se brání používání vojenských prostředků za účelem dosažení 23 HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s DRULÁKOVÁ, Radka a DRULÁK, Petr. Tvorba a analýza zahraniční politiky. Praha: Oeconomica, 2007, s HEY, Jeanne A.K. Small States in World Politics: Explaining Foreign Polici Behavior. London: Lynne Rienner Publishers, 2003, s DRULÁKOVÁ, Radka a DRULÁK, Petr. Tvorba a analýza zahraniční politiky. Praha: Oeconomica, 2007, s

18 vlastních cílů. Spíše než na použití síly je kladen důraz na diplomacii. 27 Chování malých států také jasně odráží snahu nepoštvat si svým jednáním proti sobě větší mocnosti. 28 Z nedostatku vlastních kapacit vychází další z imperativů zahraniční politiky malých států, a to důraz na mezinárodní právo. Odvolávání se na mezinárodní normy a smlouvy je jedním ze zásadních nástrojů. Pro otázky státní suverenity a sporů s velmocemi často bývá tento nástroj také jediný. 29 Malé státy jsou zřídka ekonomicky nezávislé. Z tohoto faktu vyplývá potřeba integrace ekonomik těchto států do větších ekonomických celků. Ekonomiky malých států jsou také otevřenější a jejich malost nemusí být vždy nevýhodou, manželé Drulákovi je díky tomu pokládají za rezistentnější vůči ekonomickým výkyvům. 30 Svou závislost na okolí pak musí malé státy umírňovat aktivní participací na ekonomické spolupráci. 31 Důležitým rysem malých států je bezesporu geografická orientace jejich zahraniční politiky na bezprostřední okolí, nikoliv na světové záležitosti. V těch naopak malé státy vykazují jen malou aktivitu. Omezené možnosti státního aparátu neumožňují širší diplomatickou aktivitu, takže se malé státy často soustředí na sledování jasně daných a pečlivě vybraných cílů. 32 Zjednodušeně tedy lze shrnout imperativy zahraniční politiky malých států do následujících bodů: 33 - Multilateralita zahraniční politiky, snaha o prosazování vlastních zájmů prostřednictvím mezinárodních organizací. 27 HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s EAST, David. Size and Foreign Policy Behavior. KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006, s Tamtéž. 30 DRULÁKOVÁ, Radka a DRULÁK, Petr. Tvorba a analýza zahraniční politiky. Praha: Oeconomica, 2007, s HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s EAST, David. Size and Foreign Policy Behavior. KOTCHIKIAN, Asbed. The Dialectics of Small States: Foreign Policy Making in Armenia and Georgia. Dissertation. Boston: Boston University, 2006, s Tyto imperativy samozřejmě nelze zobecňovat na všechny malé státy v systému. Stejně jako je problematická definice malého státu, je problematická i definice jejich zahraniční politiky na základě jednoduchých imperativů. Uvedený výčet se nevyhne jisté míře zobecnění, to však pokládám k účelům práce za nezbytné. 18

19 - Členství v aliančních strukturách za účelem naplnění bezpečnosti. - Odmítání vojenské síly jako prostředku zahraniční politiky. - Zdůrazňování mezinárodněprávních norem. - Obezřetné chování ve vztahu k velmocem. - Ekonomická závislost a z toho vyplývající potřeba integrace a kooperace. - Omezení zahraniční politiky na bezprostřední okolí státu. Tyto faktory budou v pozdější fázi práce aplikovány na zahraniční politiku Gruzie za účelem zjištění, zda její chování navenek odpovídá teorii malých států Aplikace kritérií teorie malých států na Gruzii Jak bylo uvedeno v úvodu práce, pro aplikaci principů teorie malých států je třeba zjistit, zda Gruzie splňuje definiční kritéria malého státu. Tato kapitola osvětlí, zda je možné Gruzii za malý stát pokládat a zda tudíž lze zkoumat její zahraniční politiku optikou dané teorie. Prvním objektivně měřitelným rysem, který určuje velikost státu, je jeho rozloha. Podle politických geografů se rozloha malého státu pohybuje mezi 25 tisíci a 150 tisíci km Menší rozloha by stát definovala jako mikrostát, větší jako stát střední. Rozloha Gruzie činí km 2, což jednoznačně odpovídá rozloze malého státu podle dané definice. Gruzie je však malým státem i v porovnání s okolními státy. Turecko je svou rozlohou více než 11 větší než Gruzie. Ruská federace jako stát s největší rozlohou na světě je 245 větší než Gruzie. Srovnání s Gruzií snesou pouze zbylé dvě sousední země, Ázerbájdžán a Arménie. Arménie je svou rozlohou téměř 3 34 ROMANCOV, Michal. Politická geografie a geopolitika. CABADA, Ladislav a KUBÁT, Michal. Úvod do studia politické vědy. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, s

20 menší než Gruzie a Ázerbájdžán je pouze 1,2 větším státem. I z tohoto hlediska je tedy Gruzie malým státem. 35 Území Gruzie je poměrně hornaté, na severu tvoří hranici s Ruskem pohoří Velký Kavkaz, ve kterém leží i nejvyšší hora Gruzie Šchara s nadmořskou výškou 5201 m. n. m. Gruzii na západě omývá Černé moře, v jehož blízkosti nížina Kolchida, která poskytuje základnu pro gruzínské zemědělství. 36 Jak bylo uvedeno výše, Gruzie hraničí se čtyřmi státy, nejdelší hranici sdílí s Ruskem (894 km). Následuje Ázerbájdžán (428 km), dále Turecko (273 km) a Arménie (219 km). Gruzie za integrální součást svého státu stále považuje oblast Jižní Osetie (hlavní město Cčchinkvali) a Autonomní republiky Abcházie (hlavní město Sochumi), i když jsou tato dvě území na Gruzii de facto nezávislá a gruzínská vláda nad nimi nemá kontrolu. 37 Problematika těchto dvou separatistických oblastí bude později rozebrána v souvislosti s Gruzínsko-ruským konfliktem v roce Součástí území Gruzie je také Adžarská autonomní republika (hlavní město Batumi). Hlavním a největším městem státu je Tbilisi. Druhým objektivně měřitelným kritériem je počet obyvatel země. Fórum malých států při OSN 38 udává jako maximální hranici 10 milionů obyvatel. Údaje z roku 2015 uvádí počet obyvatel Gruzie jako , 39 což ji nepochybně definuje jako malý stát. Podobně jako v případě rozlohy, je malým státem i v porovnání se svými sousedy. Rusko se 143 miliony obyvatel je bezmála 39 lidnatějším státem, Turecko se 74,9 miliony obyvatel více než 20 lidnatějším. I Ázerbájdžán s 9,4 miliony obyvatel je více než dvakrát lidnatější (i když by sám o sobě splňoval kritérium malého státu). Jediným sousedem s menším počtem obyvatel je Arménie, která má pouze 2,97 milionů obyvatel. 40 Gruzie je etnicky poměrně homogenní stát, 83,8 % obyvatel jsou Gruzínci. Následují Ázerbájdžánci s 6,5 % a Arméni s 5,7 %. Poslední výraznější menšinou 35 The World Factbook: Georgia. Central Intelligence Agency. [online] dostupné na: 36 Tamtéž. 37 Tamtéž. 38 Neformální sdružení malých států při OSN Forum of Small States (FOSS) 39 Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: 40 UN Data. [online] Dostupné na: 20

21 jsou Rusové s 1,5% zastoupením. Nejrozšířenějším vyznáním je pravoslavná církev s 83,9 % věřících. Druhým nejvýznamnějším náboženstvím v zemi je islám s 9,9 %, který je praktikován v oblastech sousedících s Tureckem a Ázerbájdžánem. 41 Třetím definičním kritériem velikosti státu je jeho ekonomická výkonnost, potažmo jeho podíl na výkonu světové ekonomiky. Karl Deutsch definuje malý stát jako takový, jehož celkové HDP nepřekračuje 1 % světového HDP. 42 Práce vychází z údajů Světové banky, která uvádí, že v roce 2014 činil hrubý světový produkt (HSP) milionů amerických dolarů. Hrubý domácí produkt Gruzie v roce 2014 činil milionů amerických dolarů. 43 Z výpočtu vyplývá, že HDP Gruzie představoval pouze 0, % HSP, z tohoto ohledu tedy patří Gruzie naprosto jednoznačně mezi malé státy. Dalším faktorem, který určuje velikost, resp. malost státu, je přístup ke zdrojům. Pokud má stát nedostatek životně důležitých surovin a je nucen je dovážet, lze jej považovat za malý. Mezi zmíněné suroviny řadíme např. potravinové zdroje, strategické energetické suroviny (ropa, zemní plyn) a jiné nerostné bohatství. 44 Gruzie disponuje otevřenou ekonomikou. Obchodní bilanci převažuje import nad exportem, což z Gruzie dělá zemi závislou na dovozu zboží, a tudíž nesoběstačnou. V současné době převažuje import nad exportem více než 3. Hodnoty exportu jsou však také ovlivněny faktem, že Gruzie v regionu funguje pouze jako překupník (zejména automobilů). Vývoz automobilů se v roce 2014 podílel na celkovém vývozu 22 %, přitom Gruzie vlastní automobilový průmysl nemá, z čehož plyne, že závislost na dovozu je ve skutečnosti ještě vyšší. 45 Dostupnost potravinových zdrojů je zásadním ukazatelem nejen pro určení malosti státu, ale i jedním z bezpečnostních faktorů státu. Gruzie je v produkci 41 The World Factbook: Georgia. Central Intelligence Agency. [online] dostupné na: 42 HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s Světová Banka. [online] Dostupné na: 44 DRULÁKOVÁ, Radka a DRULÁK, Petr. Tvorba a analýza zahraniční politiky. Praha: Oeconomica, 2007, s PAPAVA, Vladimir. Georgia's Economy: The Search for a Development Model. Problems Of Economic Transition [serial online], 2014, s

22 většiny klíčových potravin nesoběstačná. Na celkovém dovozu se dovoz potravin podílel v roce 2014 v průměru pouze 11,65 %. Nejhorší situace panuje u pšenice, kde je Gruzie závislá na dovozu z 92 %. V případě masa importy činí 59 %, u masa drůbežího dokonce 75 %. Nejblíže soběstačnosti je Gruzie v produkci kukuřice (8 % importů), mléčných výrobků (9 % importů) a vajec (4 % importů). Soběstačná je Gruzie pouze v produkci hroznů, což je pochopitelné, neboť gruzínská vína jsou jedním z hlavních vývozních artiklů země. V průměru je Gruzie závislá na dovozech v ohledu na klíčové potraviny (pšenice, kukuřice, brambory, zelenina, hrozny, maso, mléčné výrobky, vejce) z 25 %. 46 Zejména západní část země však má nevyužitý zemědělský potenciál. Dostatek surovinových zdrojů je jedním z klíčových faktorů pro zajištění energetické bezpečnosti. Jelikož je malý stát definován jako stát, který s musí spoléhat na pomoc ostatních, je i tato kategorie velice důležitá. Gruzie je v současné době z pohledu energetických zdrojů nesoběstačná, tato situace se ovšem může v budoucnu vcelku radikálně změnit. Na jejím území se nachází ložiska uhlí a nevelká naleziště ropy. Gruzie v Černém moři disponuje potvrzenými zásobami 8,5 bcm 47 zemního plynu, jejichž rozsah se dalším průzkumem může dále rozšířit. Z důvodu nedostatku prostředků na zahájení těžby však tyto zásoby Gruzie zatím nevyužívá. 48 Spotřebu uhlí pokryla Gruzie v roce 2013 ze své vlastní produkce z 53 %. V oblasti ropných produktů je Gruzie na dovozech závislá ze 100 %, vlastní produkce 49 ropy není možná vzhledem k absenci ropné rafinerie. Gruzínská vláda však má v plánu takovou rafinerii vybudovat. 50 Vlastní produkce zemního plynu tvoří pouze 0,3 % spotřeby, zbytek pokrývají importy, v drtivé většině pocházející z Ázerbájdžánu prostřednictvím plynovodu Baku Tbilisi Ceyhan. 51 Výroba 46 Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: 47 Billions Cubic Metres Miliarda metrů kubických. 48 MATALUCCI, Sergio. GEORGIA S GAS RESERVES: RESOURCE OR DISADVANTAGE? Natural gas Europe [online]. Dostupné na : tun ropy. 50 SAFIROVA, Elena. The Mineral Industry of Georgia. U.S. Geological Survey Dostupné na: 51 Národní statistický úřad Gruzie. [online] Dostupné na: 22

23 elektřiny je z 60,8% zajišťována hydroelektrárnami, zbytek elektrárnami na fosilní paliva. Gruzie má aktivní energetickou bilanci, kdy 5,6 % vyprodukované energie je vyváženo. 52 Za sovětských dob v Gruzii probíhala těžba řady minerálů, zejména manganu, měděné rudy a zlata. Po rozpadu SSSR byla těžba utlumena, opětovně sice nabývá na důležitosti, ale již ne v takovém rozsahu. Důležitým těžebním materiálem je stále měděná ruda a zlato, roste produkce manganistých kovových slitin a cementu. 53 Veškerá produkce však rozsahem odpovídá spíše regionálnímu významu. Gruzie je takřka ve všech klíčových ohledech surovinově nesoběstačná a musí se v poměrně velkém rozsahu spoléhat na dovoz surovin ze zahraničí, čímž splňuje definiční kritérium malého státu. Nicméně v oblasti produkce energetických zdrojů, zejména zemního plynu, má vzhledem k objemu potvrzených zásob velký růstový potenciál. V současné době je pouze tranzitní zemí, ale v případě zahájení těžby zemního plynu se může stát i poměrně významným producentem. Po předchozí analýze lze poměrně dobře určit, zda je možné Gruzii pokládat za malý stát či ne. Ani v jednom z případů hodnoty objektivně měřitelných kritérií neopustily rozsah zadefinovaný výše. Gruzie má odpovídající rozlohu i počet obyvatel, který s hodnotou 3,7 milionu obyvatel nedosahuje ani poloviční hodnoty udávané Fórem malých států. Velikost ekonomiky odpovídá 0,02 % hrubého světového produktu, což je 50 méně než hranice stanovená Karlem Deutschem. 54 V otázce přístupu ke zdrojům lze říci, že Gruzie je téměř ve všech důležitých ukazatelích výrazně nesoběstačná. Ovšem jak v oblasti produkce potravin, tak v oblasti nerostných surovin má Gruzie množství nenaplněného potenciálu. Na základě analyzovaných kritérií však můžeme Gruzii označit za malý stát. 52 The World Factbook: Georgia. Central Intelligence Agency. [online] dostupné na: 53 SAFIROVA, Elena. The Mineral Industry of Georgia. U.S. Geological Survey Dostupné na: 54 HAD, Miloslav a KOTYK, Václav. Malé země, velcí sousedé. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s

24 2.2. Politický systém Gruzie Gruzie se po rozpadu SSSR připojila k řadě vznikajících demokracií. Primárním dokumentem, který určuje podobu politického systému v Gruzii, je Ústavní zákon Gruzie, který byl přijat v roce Do současnosti byl několikrát novelizován, poslední novela vešla v platnost v roce Gruzie se ve své ústavě hlásí k odkazu první ústavy z roku Ústava z roku 1995 charakterizuje Gruzii jako parlamentní demokracii s prezidentem v čele. Hlásí se k demokratickým hodnotám základních lidských práv, svobody projevu a vyznání. Důrazem na tyto hodnoty se velmi podobá např. ústavě České republiky (která je dalším příkladem malého státu). První odstavec první kapitoly ústavy definuje Gruzii jako suverénní území včetně Autonomní republiky Abcházie a bývalého autonomního území Jižní Osetie. Ústava také jasně definuje tři složky státní moci: moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. 56 Výlučným představitelem zákonodárné moci v Gruzii je parlament, jak uvádí 3. kapitola ústavy. Parlament má 150 členů, z nichž 73 je voleno na základě majoritního volebního systému a 77 na základě proporcionálního systému. Členové parlamentu jsou na základě všeobecného, přímého a rovného hlasování voleni na čtyřleté volební období. Členové parlamentu si volí svého předsedu a místopředsedy. Předseda parlamentu v případě nutnosti zastupuje prezidenta vzhledem k povaze pravomocí prezidenta se jedná o poměrně významnou funkci. 57 Nejvyšším představitelem výkonné moci je vláda. Ta je sestavována předsedou vlády, jehož jmenuje prezident, a skládá se z předsedy vlády a ministrů. Předseda vlády dále jmenuje ministry a státní úředníky. Vláda předkládá ke schválení 55 Constitution of Georgia. Dostupné na: 56 Tamtéž. 57 Tamtéž. 24

25 zákony parlamentu a vydává nařízení a dekrety. Vláda je ze své funkce odpovědná parlamentu. Postavení prezidenta je v rámci gruzínského politického systému poměrně silné, proto bývá Gruzie označována za poloprezidentskou demokracii. Prezident je dle 4. kapitoly ústavy hlavou státu a garantem jeho územní celistvosti a národní nezávislosti. Nominuje předsedu vlády a jmenuje vládu. Taktéž zaručuje správné fungování státních orgánů. Dále je nejvyšším velitelem ozbrojených sil, jmenuje členy nejvyšší bezpečnostní rady a na jeho doporučení parlament schvaluje jmenování členů nejvyšší justiční rady a soudců. Gruzínský prezident je volen přímou volbou na pětileté volební období. Nejvyšším orgánem soudní moci je ústavní soud. Ten má 9 členů jmenovaných na desetileté období. 3 soudci jsou jmenováni přímo prezidentem, 3 jsou voleni parlamentem a 3 určuje nejvyšší soud, který je zároveň nejvyšší soudní autoritou v trestněprávních záležitostech Tamtéž. 25

26 2.3. Tvorba zahraniční politiky Gruzie Zahraniční politika je dílčí disciplínou politických věd, zabývající se externí politikou státu nebo nestátního reprezentanta k partnerům v politických otázkách. Zaměřuje se na způsoby, jakým i jednotlivé státy prosazují své vlastní zájmy na mezinárodním poli, kde by mohlo dojít ke střetu se zájmy ostatních účastníků. Z praktického hlediska je zahraniční politika částí veřejné politiky země nebo jiného představitele, kterou ovlivňuje další partnery, aby se chovali podle jejich zájmů, jak jen to bude možné. Zahraniční politika je tak státní strategií s vlastními zájmy zaměřující se na dosažení svých cílů na území mimo své vlastní teritorium. 59 Zahraniční politiku Gruzie formuje několik pramenů. Primárním pramenem je Ústava Gruzie v součinnosti s mezinárodními smlouvami a úmluvami. Další podoba je také formována jednotlivými zákony. Hlavním představitelem zahraniční politiky Gruzie je prezident. Dle ústavy reprezentuje zemi v rámci zahraničních vztahů. Dále také: podniká vyjednávání s ostatními zeměmi a mezinárodními organizacemi ve shodě s vládou, uzavírá mezinárodní smlouvy a dohody, jmenuje a odvolává vyslance a další diplomatické zástupce Gruzie na návrh vlády, přijímá vyslance a jiné diplomatické zástupce ostatních států a mezinárodních organizací ve shodě s vládou. 60 Dalším představitelem zahraniční politiky je gruzínská vláda jako nejvyšší orgán výkonné moci, který má za úkol praktickou implementaci zahraničněpolitických záležitostí. Vláda také vytváří strategické dokumenty určující směřování zahraniční politiky v dlouhodobém horizontu, zejména pak ministerstvo zahraničních věcí. 61 Na tvorbě zahraniční politiky se podílí také Ministerstvo obrany Gruzie a Ministerstvo hospodářství a udržitelného rozvoje Gruzie. 59 BLÍŽKOVSKÝ, Petr. Zahraniční politika a diplomacie: Úvod k vybraným tématům. Brno: Mendelova univerzita, s Odstavec 73, bod 1a Ústavy státu Gruzie. 61 National Security Concept of Georgia. Ministry of Foreign Affairs. [online] Dostupné na: 26

27 Předseda vlády má možnost jmenovat zvláštního ministra (v současné době je součástí gruzínské vlády post Státní ministr pro Evropskou a Euroatlantickou integraci). Důležitým článkem v procesu tvorby zahraniční politiky Gruzie je samotný parlament, který dle ústavy určuje směr zahraniční politiky. Ratifikuje mezinárodní smlouvy a dohody a také má možnost vytvářet parlamentní výbory, které se mohou zabývat zahraničněpolitickou agendou Constitution of Georgia. Dostupné na: 27

28 3. Analytická část V této části budou použity principy zahraniční politiky malých států tak, jak byly vymezeny v teoretické části, a na základě empirických dat bude ověřena jejich platnost na gruzínskou zahraniční politiku jako takovou i ve vztahu k Rusku. Jednotlivá období jsou vymezena zásadními vnitropolitickými událostmi, které měly jednoznačný potenciál změnit směřování zahraniční politiky. Komparací těchto tří období na závěr získáme obraz o proměnách, které gruzínská zahraniční politika prodělala v rozmezí 13 let. Období jsou vymezena třemi milníky v politické historii Gruzie: Revoluce růží v roce 2003, kdy se Michail Saakašvili ujal vlády a nastartoval reformy vedoucí k demokratizaci a rozvoji země, rok 2008 a konflikt Gruzie s Ruskem následovaný okupací území Abcházie a Jižní Osetie a konečně rok 2013 jako konec desetiletého období vlády Michaila Saakašviliho a nástup opozičních představitelů k vládě. Na závěr analytické části budou poznatky z jednotlivých období shrnuty a vyvozeny závěry ohledně platnosti tvrzení vymezených v teoretické části. 28

29 : Od Revoluce růží po vypuknutí konfliktu s Ruskem Po zvolení Michaila Saakašviliho novým gruzínským prezidentem na počátku roku 2004 před Gruzií stála řada těžkých výzev, a to nejen v oblasti zahraniční politiky. Nově zvolený parlament a z něj vzniknuvší vláda si daly za úkol posunout Gruzii blíže k demokracii, prosperitě a Evropě, do které podle ní patří. Vláda si předsevzala reformovat veškeré složky státního aparátu 63 její prioritou byla i decentralizace moci na lokální autority. Zahraniční politika byla a musela být jednou z priorit nového vedení země. Mezi Gruzií a Ruskem panovalo neustálé napětí ohledně separatistických regionů Abcházie a Jižní Osetie. Přestože existovaly rámcové dohody, které upravovaly vztahy mezi Gruzií, Ruskem a těmito regiony, jednou z priorit gruzínského prezidenta a vlády byla reintegrace těchto oblastí pod kontrolu Tbilisi. 64 Jedním z problému zahraniční politiky Gruzie v tomto období byla neexistence strategických dokumentů, které by jasně stanovovaly priority směřování Gruzie v této oblasti. První takový dokument vznikl až v roce 2005 a do té doby se Gruzie pohybovala v jakémsi koncepčním vakuu. Směřování zahraniční politiky Gruzie po Revoluci růží jasně vymezil Michail Saakašvili ve svém inauguračním projevu z 25. ledna Gruzie je podle něj jednou z nejstarších Evropských zemí a náleží jí speciální postavení, musí tedy usilovat o integraci do Evropy: [Gruzie] nezapomíná si vzít své místo v Evropské rodině, Evropské civilizaci, místo, které ztratila několik století nazpět. Jako starobylý křesťanský stát, měli bychom si tuto pozici vzít zpět. Náš směr je směrem Evropské integrace. Je načase, aby Evropa konečně pohlédla na Gruzii, ocenila ji a podnikla vstřícné kroky Zhvania Outlines Cabinet Priorities. Civil Georgia. [online] Dostupné na: 64 Inaugurační projev Michaila Saakašviliho Dostupné na: 65 Tamtéž. 29

30 Ve svém projevu akcentoval připravenost Gruzie být spojencem všech státům, které nejsou nepřátelské, a touhu být stabilním členem mezinárodního společenství Multilateralita zahraniční politiky, snaha o prosazování vlastních zájmů skrz mezinárodní organizace V popisovaném období Gruzie kladla důraz na multilateralitu svých vztahů a prosazování své zahraniční politiky jejich prostřednictvím. Ve svém Národním bezpečnostním konceptu z roku 2005 jmenuje řadu institucí, které považuje za klíčové pro rozvíjení vztahů v této rovině Organizace spojených národů Gruzie uvedla ve své Národní bezpečnostní koncepci jako organizaci, která by měla mít vedoucí roli na světe v řešení konfliktů a zajišťování míru, OSN. Ve stejném dokumentu také vyjadřuje potřebu reformy této organizace, která by zajistila lepší funkčnost. 67 Role OSN v rámci zahraniční politiky Gruzie byla v tomto období hlavně rolí monitorovacího orgánu, který sledoval zamrzlý konflikt mezi Gruzií a Abcházií prostřednictvím pozorovací mise UNOMIG (United Nations Observer Mission in Georgia). Tato mise byla vyslána v srpnu roku 1993 Rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 858 a její mandát byl každoročně prodlužován. Tato mise měla za úkol monitorovat dodržování dohody o příměří z července stejného roku sjednaného mezi Gruzií a Abcházií. V letech se působení mise vzhledem k jejímu charakteru omezovalo zejména na vydávání zpráv pro Radu bezpečnosti o situaci v zóně konfliktu a vyzývání jednotlivých stran k jednání a politickému řešení. I 66 National Security Concept of Georgia. Ministry of Foreign Affairs of Georgia Dostupné na: 67 Tamtéž. 30

31 přes svou přítomnost však mise nedokázala zabránit zvyšování napětí mezi oběma stranami konfliktu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) Podle svého Národního Bezpečnostního konceptu Gruzie vnímá OBSE jako důležitou bezpečnostní organizaci pro zajištění stability v Evropě. Ve své zahraniční politice se odvolávala na rozhodnutí z Istanbulského summitu OBSE z roku 1999 ohledně zrušení ruských vojenských základen na území Gruzie, které měly být podle rozhodnutí zrušeny do roku OBSE se v tomto období aktivně podílela na snahách o mírové vyřešení konfliktu mezi Gruzií a Jižní Osetií prostřednictvím své mise v Gruzii. Na tomto úsilí se podílela monitorováním situace, výcvikem pohraničníků či finanční podporou. Své úsilí se snažila cílit na navázání vztahů při vyjednávání mezi oběma stranami konfliktu, nicméně podobně jako v případě OSN v Abcházii se OBSE nedařilo zabránit zvyšování napětí, které nakonec vedlo až k ozbrojenému konfliktu Rada Evropy Rada Evropy pro Gruzii představovala v porevolučním období velmi důležitou organizaci, která zajišťovala pomoc při reformování gruzínského právního systému a zákonů. Rada Evropy pravidelně monitorovala situaci v řadě oblastí, mj. dodržování lidských práv, zákaz mučení, obchod s lidmi, praní špinavých peněz, potlačování rasismu a obecně soudní systém Gruzie. 68 United Nations Observer Mission in Georgia. UN.org [online]. Dostupné na: 69 Istanbul Document. Istanbul: OBSE, Dostupné na: 70 OSCE donors pledge more than 10 million euros for economy in Georgia/South Ossetia. OSCE.org [online] Dostupné na: 31