Prevence syndromu vyhoření

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola, a.s. Ekonomika a management zdravotních a sociálních služeb Prevence syndromu vyhoření Bakalářská práce Autor: Halina Kiedrońová Ekonomika a management zdravotních a sociálních služeb Vedoucí práce: Mgr. Ivona Buryová Ph.D. Praha Duben, 2012

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Karviné, dne 20. dubna Halina Kiedrońová 2

3 PODĚKOVÁNÍ: Děkuji Mgr. Ivoně Buryové, Ph.D. za odborné vedení po celou dobu zpracování mé bakalářské práce, cenné rady a připomínky, za trpělivost, ochotu a vstřícnost. Děkuji všem radiologickým pracovníkům, kteří se podíleli na výzkumu k této práci. 3

4 Anotace Teoretickým východiskem mé práce je problematika syndromu vyhoření, jenž postihuje pracovníky v profesích, které se věnují práci s lidmi. Bakalářská práce se zabývá mírou zátěže v práci radiologických pracovníků ve čtyřech rovinách. Snažím se zjistit, do jaké míry se radiologičtí pracovníci nelékařských profesí potýkají s vyčerpáním v oblasti rozumové, emocionální, tělesné a sociální. Práce je rozdělena do dvou části. V teoretické části se věnuji tématice syndromu vyhoření obecně, v praktické části prezentuji výsledky výzkumného šetření. Klíčová slova: Syndrom vyhoření, stres, rizikové faktory, vyčerpání, prevence syndromu vyhoření, výzkum. Annotation The theoretical base of my thesis is the problem of the burnout syndrome which affects workers in professions that are related to work with people. Bachelor thesis deals with the extent of the load at work of radiologic workers in four levels. I seek to find out to which extent radiologic workers of non-medical professions battle with exhaustion in the rational, emotional, physical and social sphere. The thesis is divided into two parts. In the theoretical part I concentrate on the subject of the burnout syndrome generally, in the practical part I present results of the research investigation. Keywords Burnout syndrome, stress, risk factors, exhaustion, burnout syndrome prevention, research. 4

5 Obsah: Úvod... 7 Teoretická část Teoretická východiska syndromu vyhoření Syndrom vyhoření Syndrom vyhoření a jiné psychické stavy Ohrožené skupiny Příznaky syndromu vyhoření Fáze vývoje syndromu vyhoření Příčiny a důsledky vzniku syndromu vyhoření Příčiny a rizikové faktory Hlavní projevy vyhoření Důsledky vyhoření Ekonomické důsledky vyhoření Léčba syndromu vyhoření Prevence syndromu vyhoření Prevence na úrovni jednotlivce Prevence na úrovni organizace Praktická část Výzkumné šetření u radiologických pracovníků Výzkum cílové skupiny Metoda výzkumu Charakteristika zkoumaného vzorku Analýza získaných údajů Pohlaví Věk Vyhodnocení jednotlivých rovin Vyhodnocení otázek dotazníku podle jednotlivých rovin Vyhodnocení vztahů lékař nelékař Vyhodnocení jednotlivých rovin podle délky praxe Vyhodnocení výzkumného šetření Závěr Seznam použité literatury

6 Seznam tabulek Seznam grafů Seznam příloh

7 Úvod Pokud zapálíte oba konce svíčky, získáte tím dvakrát více světla. Svíčka však zároveň dvakrát rychleji vyhoří. Tímto obrazem je možné věrně ilustrovat proces směřující k vyhoření. Lidé, kteří jím procházejí, zjišťují, že veškerá jejich duševní, emocionální a fyzická energie je vypotřebována. Jejich síly jsou vyčerpané a ztrácejí vůli vytrvat. (Rush, M. D., 2003, s. 7) Současná moderní doba je zaměřena především na spotřebu a materiální hodnoty. Na psychiku člověka je kladen velký důraz. Každodenně na nás působí velké množství stresorů, které nám berou elán a energii. Téměř denně se setkáváme s konflikty, působí na nás špatné mezilidské i partnerské vztahy, tlak ze strany nadřízených či kolegů, nadměrné množství práce, existenční problémy apod. Ale hlavně, v této uspěchané době je to stres, který je prvním krokem k syndromu vyhoření. Téma Syndrom vyhoření jsem si zvolila proto, že je mi velmi blízké. Sama dlouhá léta pracuji v pomáhající profesi a často se setkávám s lidmi, kteří někdy nemají daleko k vyhoření. Ve své práci jsem se zaměřila na cílovou skupinu radiologických pracovníků nelékařských profesí, jelikož dle mého názorů, je to v odborných i laických kruzích opomíjená profese, která má ovšem také své problémy. Tito lidé přicházejí denně do styku s velkým množstvím pacientů, pracují v rychlém tempu a bojují s nedostatkem času. Úzce spolupracují s lékaři, kteří někdy přispívají k pracovní pohodě nebo nepohodě. Práce je rozdělená na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je rozčleněná do dvou kapitol. První kapitola je zaměřená na teoretická východiska syndromu vyhoření, co znamená pojem syndrom vyhoření, srovnání s jinými psychickými zátěžemi a jsou zde popsány příznaky a fáze vyhoření. V druhé kapitole se zabývám příčinami a důsledky, léčbou a prevenci syndromu vyhoření. Praktická část je zaměřená na výzkumné šetření u radiologických pracovníků dle věku, pohlaví, délky praxe a vyhodnocení jednotlivých rovin. V závěru se krátce pozastavuji u vztahů mezi lékaři a pracovníky nelékařských profesí. Cílem mé práce bylo zjistit míru vyhoření u radiologických pracovníků. 7

8 Teoretická část 1 Teoretická východiska syndromu vyhoření Kebza a Šolcová spatřovali podstatu syndromu vyhoření ve dvou hlavních oblastech výzkumu: 1. filozoficko psychologická existenciálně orientovaná linie, která se zabývá otázkou existenciálně zaměřené filozofie a psychologie 2. psychologicko medicínská linie, zabývající se problematikou stresu. Pro psychology a psychiatry, kteří se zabývali psychologickými aspekty vztahů zdraví a nemoci, byl existencialismus velmi důležitým myšlenkovým zdrojem. Zajímaly je hlavně otázky, které souvisely s krizi osamělého člověka intelektuála, liberálně orientovaného. Existencialisté poprvé tuto krizi popsali po 1. světové válce, kdy byla způsobena pocitem úplného osamění a vytržení ze zaběhnutého způsobu života a spoléhání se sám na sebe. S tím souvisí také vyrovnat se s vlastními náladami, úzkostí, beznaději, bezmoci a zoufalství. Úzkost je podle existencialistů hybnou sílou prožívání reality, díky které si jedinec uvědomí své postavení ve světě. Ve smyslu existence je nutné uvědomit si sebe sama a je nutné dostat se do mezní situace. Mezní situaci jsou bezpochyby i stavy, související s vyhořením jako třeba celkové vyčerpání, profesionální rezignace, ztráta motivace. Pokud jedinec pochybuje o své existenci a jejím smyslu, což bývá v pokročilých fázích vyhoření, nastane stav existenciální frustrace. Druhým významným zdrojem, který poskytuje zázemí syndromu vyhoření je stres. Stres je výsledek nerovnováhy mezi požadavky a zdroji k jejich zvládnutí. U požadavku je hodnocena intenzita nároku a eventuální důsledky selhání se s tím vyrovnat. U zdrojů se hodnotí přiměřenost a dostatečnost. Důsledkem vyčerpání rezerv a zdrojů v rámci zvládnutí stresu je pocit, že požadavkům už nelze dostát. Zdroje a rezervy jsou v podstatě vrozené dovednosti a dispozice, které člověk získal za svého života v procesu střetávání se se stresory. Psychosociální stres pracovní a mimopracovní - je v posledních letech hodně zkoumán. 1 1 ) KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. ISBN [cit ] [s. 4, 5] 8

9 Statistiky dokazují, že více jak 70% pracovních absencí z důvodu pracovní neschopnosti je z příčin, které souvisí se stresem. Známá zásada tvrdí, že je lépe chorobám předcházet, než je léčit. V pracovním stresu se jedná o problémy s rolemi, které pracovník zastává, o pracovní nároky a organizaci práce, problémy s kompetencemi, nejasnosti v odpovědnostech, o profesní perspektivu i celkově o prostředí v němž jedinec pracuje. Mezi mimopracovní stres se počítá každodenní životní události a nepříjemnosti. Příčinou syndromu vyhoření může být stres, hlavně dlouhodobý, ale spíše je to jedna z příčin. V pracovním prostředí stres není vnímán jen negativně, naopak na některé jedince může stres působit pozitivně a tím lze dosáhnout mnohem lepších výkonů Syndrom vyhoření Syndrom vyhoření je soubor příznaků, které se projevují především u angažovaných pomahačů ztrátou elánu, radosti ze života a hlavně nadšení a energie při výkonu profese. Dochází tak ke stagnaci, postupně až k rezignaci. Jedinec je frustrován, je nedůvěřivý, podrážděný, apatický, depresivní, cynický a je celkově vyčerpán (Jankovský, 2003, s. 158). Pojem burnout v souvislosti s pomocníky razil už v roce 1974 psychoanalytik H. Freudenberger v USA. Tento pojem vznikl v podobné společenské události jako syndrom pomocníka. Freudenberger se od začátku 60. let 20. století v alternativních institucích, které vznikaly v souvislosti s hnutím za lidská práva a studentského hnutí, zabýval lidmi s nadměrnými ztrátami motivace (Schmidbauer, 2008, s. 217). V roce 1974 pojem burnout poprvé popsal v časopise Journal of Social Issues. Jak uvádí Venglářová, tehdy ve svém článku o tomto jevu napsal: U někoho jsou to pocity únavy a exhausce (vyčerpání), neschopnost setřást pocit chladu, pocit fyzické vyčerpanosti, u druhého třeba řada tělesných obtíží počínajících opakovanými bolestmi hlavy, dechovou tísní, přes gastrointestinální obtíže doprovázené poklesem váhy, až po nespavost a depresi. Ve stručnosti lze říci, že tento syndrom zasahuje na nejrůznějších místech celou psychosomatickou oblast. To jsou převážně tělesné projevy. Mohou se však objevit příznaky ve sféře psychické a behaviorální (chování): například osoba známá povídavostí je náhle zamlklá. Objevuje se psychická únava, nuda, rezignace, ale také zvýšená iritabilita (podrážděnost), ostře až nespravedlivě kritické postoje a další změny (Venglářová a kol., 2011, s.23, 24). 2 ) KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. ISBN [cit ] [s. 6] 9

10 Hlavní vlna zájmu o toto téma se zvedla na přelomu 70. a 80. let. V té době vzniklo celkem 207 psychologicko-medicínských studií, zatímco v 70. a 90. letech je registrováno jen 5 10 studií ročně. Velmi zhruba se odhaduje, že v současnosti je k dispozici asi pět tisíc publikací na toto téma v angličtině.v české literatuře je k dispozici jen velmi málo publikací. 3 Tošner, Tošnerová definují syndrom vyhoření jako: duševní stav objevující se často u lidí, kteří pracují s jinými lidmi a jejichž profese je na mezilidské komunikaci závislá. Tento stav ohlašuje celá řada příznaků: člověk se cítí celkově špatně, je emocionálně, duševně i tělesně unavený. Má pocity bezmoci a beznaděje, nemá chuť do práce ani radost ze života. 4 Dále pokračují, že takto postižení lidé jen neradi přiznávají sobě i okolí své potíže. Tají úzkost, strach, únavu, vnitřní neklid, nervozitu, slabost, bolesti hlavy, neschopnost koncentrace, poruchy spánku atd. Připadá jim nevhodné si stěžovat, že si neví rady sami se sebou, obzvlášť, když pracují v pomáhající profesi. Jsou si vědomí, že pracují s lidmi, kteří mají daleko větší problémy než oni sami. 5 Termín burnout syndrom vyhoření, vypálení je vlastně profesionální selhání následkem vyčerpání, které je způsobeno velkými požadavky, které na člověka klade buď okolí nebo on sám. Vyvolává ztrátu zájmů, energie, ideálů, ale i negativní postoj ke své profesi. U burnoutu je charakteristické, že se projevuje spíše v psychice člověka, navenek je rozpoznán až mnohem později. Objevuje se tam, kde je prvořadou pracovní činnosti práce s lidmi (Venglářová a kol., 2011, s. 23, 24). Rush definuje syndrom vyhoření jako: druh stresu a emocionální únavy, frustrace a vyčerpání, k nimž dochází v důsledku toho, že sled (nebo souhrn) určitých událostí týkajících se vztahu, poslání, životního stylu nebo zaměstnání dotyčného jedince nepřinese očekávané výsledky. Uvedený stav je obvykle typický pro výkonné lidi, kteří se snaží něčeho dosáhnout a být úspěšní (Rush, 2003, s. 7). Hartl a Hartlová popisují syndrom vyhoření jako: ztrátu profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka některé z pomáhajících profesí (Hartl, Hartlová, 2000, s. 586). Některé definice popisují syndrom vyhoření jako konečný stav, jako psychické i fyzické vyčerpání, jiné ho popisují jako proces, čili vývoj. Všechny definice však mají něco společného: 3 ) KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. ISBN [cit ] [s. 6] 4 ) TOŠNEROVÁ, T., TOŠNER, J. Syndrom vyhoření: Pracovní sešit pro účastníky kurzů [online]. Praha: Hestia, [cit ]. [s. 4] 5 ) TOŠNEROVÁ, T., TOŠNER, J. Syndrom vyhoření. Pracovní sešit pro účastníky kurzů. Praha: Hestia, [cit ]. [s. 4] 10

11 - negativní emocionální symptomy, - určitý druh povolání, - negativní postoj, - psychické příznaky, - nesouvisí s psychiatrickou diagnózou, - hlavní složky vychází z chronického stresu (Jeklová, Reitmayerová, 2006, s. 7). Černá a Kožíková uvádí, čím vším syndrom vyhoření může být: - reakcí na mimořádně zatěžující práci, - totálním vyčerpáním sil, - pocitem člověka, který si říká už nemohu dál, - stavem, kdy člověk ztratil naději, že se ještě něco může změnit, - důsledkem selhání adaptace, - stavem totálního odcizení lidem i sobě samému. 6 Syndrom vyhoření postihuje jak muže, tak i ženy stejně a navíc počet vyhořelých rychle narůstá. Důvodem jsou stále větší nároky, které jsou na pracovníky kladeny a také rozvoj technologií, kdy jeden člověk musí zastat práci za několik lidí. S tím přichází stres a frustrace a potažmo syndrom vyhoření pracovníka. 7 Je to moderní nemoc, kterou způsobuje dnešní hektická a uspěchaná doba, kde chybí volný čas na odpočinek a pohyb (Ulmicher, 2008, s. 54). 1.2 Syndrom vyhoření a jiné psychické stavy Na vznik syndromu vyhoření mají podstatný vliv zátěžové situace, které můžou vést k narušení psychické rovnováhy jedince. Zátěžové situace jsou přirozenou součásti života a přispívají k utváření osobnosti. Kdyby tyto situace neexistovaly, byl by narušen zdravý vývoj osobnosti. Pokud ovšem v nějakém časovém intervalu dojde ke kumulaci těchto negativních zážitků, jedinec není schopen se na ně adaptovat (Bartošíková, Jičínský, Jobánková, Kvapilová, 2006, s. 36). 6 ) ČERNÁ, R., KOŽÍKOVÁ, Z. Syndrom vyhoření (burn-out syndrom) u zdravotních sester. Urologie pro praxi. [online] [cit ]. [s. 6] 7 ) [cit ] 11

12 Stres a syndrom vyhoření Hartl a Hartlová definují stres jako: charakteristickou fyziologickou odpověď na poškození nebo ohrožení organizmu, která se projevuje prostřednictvím adaptačního syndromu, ten přímo ovlivňuje zdraví tím, že vyvolává nadměrnou a trvalou aktivaci nervového sympatického systému, posléze poškození systému imunitního. Je to v podstatě choroba století, termín je často spojován s konflikty, nepříjemnými situacemi, frustrací, úzkostí (Hartl, Hartlová, 2000, s. 568). Stresové situace přicházejí při působení určité okolnosti v průběhu nějaké prováděné činnosti, která znemožňuje tuto činnost zdárně provést. Jde o časový stresor (u resuscitace), působení atypického prostředí k provádění činnosti, velkou roli hraje faktor rizika, kdy je třeba řešit situaci pod tlakem odpovědnosti za jiný život nebo vlastního ohrožení (Bartošíková, Jičínský, Jobánková, Kvapilová, 2006, s.41). Stres k našemu běžnému životu patří, pokud ovšem nepůsobí dlouhodobě a je přiměřený. Vyhoření bývá posledním stádiem stresové odpovědi organismu (Bartošíková, 2006, s. 24). Deprese a syndrom vyhoření Pokud je stav způsoben duševní poruchou nemůže se jednat o syndrom vyhoření. Pojem deprese znamená doslova stlačenost. Jedná se o: duševní stav s pocity smutku, skleslostí, vnitřního napětí, nerozhodností, spolu s útlumem a zpomalením duševních i tělesných procesů, ztrátou zájmu a pokleslým sebevědomím, úzkostí, apatií, sebeobviňováním a útlumem (Hartl, Hartlová, 2007, s.105). I když se příznaky deprese nápadně podobají syndromu vyhoření, liší se souvislostí s prací. Jedinec, který delší dobu pobývá mimo práci a věnuje se svým koníčkům, depresivní prožitky mizí. Ke zhoršení stavu dochází těsně před nástupem nebo po návratu do práce (Bartošíková, 2006, s. 24). Frustrace Frustrace je nečekaná ztráta šance na uspokojení. Je to pocit, když se něco nepovede a není možné to v nejbližší době napravit, ať už z důvodů, že něco nápravě brání nebo už se to napravit nedá. Tato situace vyvolává zklamání a stimuluje jedince k vyrovnání se s tímto nepříznivým stavem. Nutí člověka hledat jiná východiska. Běžnou obrannou reakcí bývá omezení pozitivního očekávání, kdo nečeká nic dobrého, není zklamán (Jeklová, Reitmayerová, 2006, s.10). 12

13 Konflikt Konflikt patří mezi běžné problémy, se kterými se člověk ve svém životě setkává opakovaně. Pokud trvá dlouho, je závažný a dotýká se důležité oblasti, a navíc člověk není schopen jej řešit, tehdy začíná mít konflikt negativní vliv. Z hlediska psychopatologického jsou významné tzv. vnitřní konflikty, které pokud nebyly vytěsněny, se odehrávají ve vědomí jedince a jsou to vlastně střety mezi dvěmi vzájemně neslučitelnými, stejně silnými tendencemi. Nezvládnutý, dlouhodobý konflikt a opakovaná frustrace může působit jako stresující faktor (Jeklová, Reitmayerová, 2006, s.10). Trauma Trauma je náhle vzniklý negativní stav, který vede ke ztrátě nebo umělému poškození. Dochází ke ztrátě bezpečí a jistoty, k úzkostí, smutku (smrt blízké osoby, živelná pohroma). Tento stav se projeví hlavně v chování člověka, jedinec je nekritický, chová se neadekvátně, projevují se deprese a panika. Během několika měsíců po prožitém traumatu může dojít k posttraumatické stresové poruše (Jeklová, Reitmayerová, 2006, s.11). Krize Psychická krize je narušení psychické rovnováhy dlouhodobou kumulací nebo náhlým vyhrocením situace ( manželské problémy, pracovní selhání). Znakem krize je selhání adaptačních mechanismů, což znamená, že doposud užívané způsoby už nejsou funkční a je nutno hledat jiné (Jeklová, Reitmayerová, 2006, s.11). Deprivace Deprivace je stav, kdy fyziologické nebo psychické potřeby nejsou po nějakou dobu dostatečně, přiměřeným způsobem uspokojovány. Významným jevem deprivace je dlouhé trvání, např. nedostatek sociálních kontaktů, nedostatek podnětů ve vývoji dítěte. Jedná se o nejzávažnější zátěžovou situaci, může ovlivnit nejen aktuální psychický stav člověka, ale i budoucí psychický vývoj (Vágnerová, 2004, s. 53). Vyčerpání a syndrom vyhoření Příznaky syndromu vyhoření a vyčerpání jsou si v mnohém podobné, jde o celkové tělesné, emocionální a duševní vyčerpání, liší se v příčinách vzniku. Příčinou vyčerpání může být jakákoliv chronická zátěž, ale i jako důsledek náhlé změny v životě člověka. Většinou přichází při obvyklých vleklých problémech v práci nebo 13

14 v soukromí, všude, kde negativní aspekty převládají nad pozitivními a kde se jedinci nedostává patřičného ocenění a uznání a přijatelné odměny. Vyhoření přichází jako důsledek chronické emocionální zátěže s intenzivním a dlouhotrvajícím nasazením pro druhé lidi. Syndrom vyhoření tak zahrnuje i vyčerpání (Malottová, 2000, s. 14). 1.3 Ohrožené skupiny Syndrom vyhoření je stav psychického, fyzického a emočního vyčerpání v důsledku nadměrných psychických nároků. Každý člověk je jedinečná bytost a své dno má každý nastavené v jiné hloubce. Lidé mají různé povahy a charakter, a na každého působí vnitřní a vnější vlivy odlišně. Někteří umí se svou energií nakládat hospodárně, aniž by si to uvědomovali, jiní lidé se to snaží naučit po celý život (Venglářová a kol., 2011, s. 26). Podle Kebzy a Šolcové, výskyt syndromu vyhoření ve společnosti pořád roste. V dnešní spotřebně orientované společnosti je příčinou vzniku syndromu vyhoření životní tempo, zvyšující se nároky na ekonomické, sociální a také emoční zdroje člověka. Jak může dojít k syndromu nám velice výstižně ukazuje tento popis: Pocit jedince, že již nadále nemůže dostát požadavkům, ve spojení s přesvědčením, že úsilí vkládané do vykonávané činnosti je naprosto neadekvátní nízkému výslednému efektu, vede ke vzniku vyhoření. Burnout syndrom bývá charakterizován jako prolongovaná reakce na chronické interpersonální stresory v zaměstnání nebo jako situačně indukovaná stresová reakce, nebo též jako poslední fáze stresové odpovědi, tedy fáze vyčerpání. 8 Syndrom vyhoření se vyskytuje se u mnoha zaměstnaneckých skupin, které pracují s jinými lidmi. Mezi takto ohrožené profese se řadí lékaře, zdravotní sestry, ostatní zdravotnické pracovníky, psychiatry, psychology, učitele, dispečery, pracovníky pošt, policisty, pracovníky věznic, právníky, poradce, profesionální funkcionáře, úředníky v bankách, řádové sestry, duchovní, umělce, sportovce, ale i osoby samostatně výdělečně činné ad. Nejvíc ohrožené jsou ale skupiny, které lidem pomáhají, berou jejich problémy na sebe, snaží se uspokojit jejich potřeby a ty své odsouvají. Jsou to hlavně zdravotnické profese, které jsou psychicky i fyzicky velmi náročné. Nejvíce ohrožení syndromem vyhoření jsou: - lidé pracovití, důslední, ti, kteří se obětují pro druhé a neumějí říct NE, 8 ) KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. ISBN [cit ] [s. 10] 14

15 - lidé, kterým jde o dobrou práci, jsou pro svoji práci nadšení, - lidé plní energie a ti, kteří pracují příliš usilovně, - lidé, kteří se museli mnohého vzdát, aby mohli vykonávat svoji práci, - lidé, kteří neúspěch prožívají jako osobní porážku, - lidé, kteří mají minimální zájmy mimo práci, - lidé, kteří se domnívají, že jsou nepostradatelní, - lidé, kteří netuší, že jsou ohrožení vyhořením (Venglářová a kol., 2011, s. 26). Původně se mělo za to, že k vyhaslosti vede jen práce s jinými lidmi. Dlouhodobým zkoumáním se přišlo na to, že práce s lidmi a dlouhotrvající stres nestačí. Ke vzniku syndromu vyhoření výrazně přispívá i trvalý požadavek na vysoký výkon člověka, který už je v podstatě standardní, a tvrdé důsledky při chybách. 9 Bartošíková tvrdí, že: Syndrom vyhoření se objevuje především v profesích, které jsou charakterizovány vysokou pracovní náročností, intenzivním kontaktem s lidmi a mnohdy neadekvátním ohodnocením. Zdravotnická profese mezi ně bezesporu patří (Bartošíková, 2006, s.20). 1.4 Příznaky syndromu vyhoření Popis příznaků vyhoření podle úrovni, ve kterých se projevují: Úroveň psychická Pocit, že efektivita namáhavého úsilí o něco, neodpovídá vynaložené námaze. Výrazný pocit celkového, hlavně duševního vyčerpání, především vyčerpání emocionální, dále také v oblasti kognitivní se ztrátou motivace. Únava se popisuje jako mám toho po krk, jsem k smrti unaven, což je v rozporu s oploštěním emocionality. Nastává utlumení celkové aktivity, iniciativy, kreativity, převládají deprese, smutek, frustrace, beznaděj, přichází přesvědčení o vlastní postradatelnosti, bezcennosti. Projevy cynismu, negativismu k osobám, které jsou součásti práce s lidmi na profesionální úrovni. Pokles až ztráta zájmu o profesionální dění, negativní hodnocení vlastní organizace, 9 ) Mp48J:portal.lf1.cuni.cz/download.php%3Ffid%3D191+Teoretick%C3%A1+v%C3%BDchodiska+syndrom u+vyho%c5%99en%c3%ad&hl=cs&gl=cz&pid=bl&srcid=adgeesj5gbn6dowyb0ekjx7uqgwke3v 16miaV1xdoo-_6-3axiZ0fEKibbFIS6kRSSPdEmnVzDUT4C2ozG- 53qy0ltHH6mN4_v2e1gtVdmCO7t6mtvENSyl9FDUQYXLfht7w2Mfq8XvN&sig=AHIEtbTH317dS6m8W HF59iAzFPMMmAJJaA [cit ] 15

16 sebelítost, prožitek nedostatečného uznání, selektivní interpersonální senzitivita, redukce činnosti na rutinu, použití stereotypních frází Úroveň fyzická Projevuje se celkovou únavou organismu, apatií, rychlou unavitelností, přicházejí vegetativní potíže bolesti u srdce, dýchací potíže, zažívací potíže, bolesti hlavy, poruchy krevního tlaku, bolesti svalů, poruchy spánku, celková tenze, zvýšené riziko závislosti, zásahy do rytmu a intenzity tělesné aktivity. Úroveň sociálních vztahů Nezájem o hodnocení ze strany jiných osob, redukce styku s klienty a kolegy, nechuť ke své profesi, nízká empatie, nárůst konfliktů v důsledku lhostejnosti a nezájmu k okolí. 10 Syndrom vyhoření je dle Křivohlavého psychosomatické postižení, při němž dochází k psychickému a citovému vyčerpání. Co se týče patofyziologických mechanizmu, jedná se o projev dlouhotrvajícího a nadměrného stresu (Křivohlavý, 2009, s. 114). Příznaky syndromu lze dělit do tří oblastí: Tělesné vyčerpání je definováno jako chronická únava, nadměrná potřeba spánku, který je ale nekvalitní, nedostatek energie, bolesti svalů, kolísání tělesné hmotnosti, pocity viny a selhání. Psychické vyčerpání je charakterizováno změnou životních postojů, cynizmem, negativizmem, pesimismem, zapomnětlivostí, poruchou soustředění, možnost sebevražedných myšlenek. Emocionální vyčerpání je typické pro pocity bezmoci a beznaděje, neochota být empatický a stýkat se s lidmi, podrážděnost nejdřív v pracovním procesu, později i v rodině (Venglářová a kol., 2011, s. 24). Rush dělí symptomy na vnější a vnitřní. Mezi ty vnější počítá skutečnost, kdy aktivita roste a produktivita ze začátku zůstává na stejné úrovni, dále únava a neochota riskovat, podráždění. K těm vnitřním symptomům patří ztráta vlastní identity, sebeúcty, odvahy, negativní postoj a emocionální vyčerpání (Rush, 2003, s. 40). 10 ) KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Syndrom vyhoření. ISBN [cit ] [s. 9-11] 16

17 1.5 Fáze vývoje syndromu vyhoření Syndrom vyhoření je popisován ne jako stav, ale jako vleklý a pomalý proces, trvající měsíce i léta. Tento proces začíná u nadšeného pracovníka už na začátku jeho kariéry v pomáhající profesi. Je plný elánu a optimismu, plánuje realizaci svých cílů a většinou není kritický k signálům únavy a pracovnímu přetížení. Syndrom vyhoření má několik fází. Na začátku je emoční vyhoření, následuje psychické vyhoření a konečně dojde k fyzickému vyčerpání, které může skončit jako psychosomatické onemocnění. Jedná se o důsledek dlouhodobého potlačovaného stresu a přirozených lidských reakcí jako strach, zlost, hněv, agresivita a pláč. Fáze vývoje syndromu vyhoření: Na začátku je nadšení, velké ideály, nápady a plány, jasný cíl a přetěžování se. Přichází fáze stagnace, kdy počáteční nadšení opadá, nedaří se realizovat ideály, jedinec se víc věnuje svým vlastním potřebám a využitím svého volného času. Následuje fáze frustrace, to je doba, kdy jedinec začíná řešit otázky o smyslu a efektivitě své práce, přichází deziluze a zklamání. Ve stádiu apatie pracovník již bere svou práci jako zdroj příjmu, vyhýbá se komunikaci s klienty i kolegy, cítí bezmoc a beznaděj. Na konci je vyhoření jedince, což je psychické i fyzické vyčerpání, ztráta profesních požadavků. Některé fáze jsou na člověku výrazné, některé mohou být méně patrné. Pokud není burnout včas rozpoznán, může přerůst v profesionální deformaci, což se projevuje jako citová otrlost pracovníka k nemocnému (Venglářová a kol., 2011, s ). Schmidbauer vývoj syndromu vyhoření popsal takto: Počáteční fáze prvním příznakem je příliš vysoká angažovanost. Tyto osoby pracují neustále, mají pocit nepostradatelnosti, nepřipouštějí si negativní pocity, popírají vlastní potřeby. K pracovnímu životu neodmyslitelně patří střídaní práce a relaxace. U postižených jedinců dochází k idealizování své práce jako něčeho uspokojujícího a tváří se, že odpočinek nepotřebují. Jsou hyperaktivní, aby dokázali, že jsou perfektní v roli pomocníka. Propuknutí přetěžována výkonnostní fasáda se jednou musí zhroutit. Už nelze popřít, že nároky se rozcházejí s prožitky úspěchu, a že jedinec, který je ohrožen syndromem vyhoření nedorostl svým požadavkům. Člověk v této situaci reaguje zmateně, je nejistý, mění 17

18 pracoviště nebo se hlásí do kurzů dalšího vzdělávání, od nichž očekává, že v budoucnu to bude lepší. Lauerdale pojmenoval tuto fázi stadiem zmatku, kdy postižený jedinec tuší, že něco není v pořádku. Prvními varovnými znaky jsou chronická únava a nechuť pouštět se do další práce. Dalšími příznaky jsou distance vůči úkolům a lidem, o které se má jedinec starat. Přicházejí neosobní až cynické výroky. Konflikty mezi zaměstnanci s kompenzovaným a manifestním vyhořením vedou až k mobbingu, vedoucímu k prohloubení problémů. Pracovní stres je považován za nejdůležitější znak počáteční fáze vyhoření. Nejčastějším varovným znakem vyhoření je problém syndromu pomocníka nevyvinutý soukromý život, nedostatečné zájmy, málo kontaktů s přáteli, neuspořádaný volný čas. Fáze slábnutí výkonnosti po fázi, kdy sílí pocity, že jedinec je vyčerpaný, přichází další stádium ubývání výkonnosti. Člověk se nekoncentruje a dělá chyby. Vytrácí se pracovní angažovanost a schopnost provádět výkony.v této fázi dochází k zásahu do neprofesních vztahů. V důsledku nedostatečné relaxace se krize prohlubuje. Ztráta profesního sebevědomí zasahuje negativně i do soukromého života Kompenzované vyhoření závěrečná fáze je extrémem a nesetkáváme se s ní až tak často. Kompenzované případy vyhoření jsou za to dost časté. Jedná se o pracovníky, kteří v kolektivu skrývají, že se svého povolání vnitřně již vzdali. Usilují o to, aby jejich nedostatečná angažovanost byla nenápadná, na svou omluvu si vymýšlejí různé výmluvy např. problémy v rodině, vlastní nemoci nebo péče o nemocné příbuzné. V kolektivu jsou lidé odkázáni jeden na druhého a je velmi náročné vyrovnat se s už po kolektivu rozlezlým kompenzovaným vyhořením. Nechuť kolegů působí na ostatní členy týmu, kteří také ztrácejí zájem o práci. Pokud do takového týmu nastoupí nový kolega, není ještě zaškolen, ale je už urážen a ponižován, protože se nedokáže rychle přizpůsobit frustrovanému a rezignovanému jednání s klienty. Ve vyhořelém týmu se každý snaží nechat práci druhému a spěchat domů (Schmidbauer, 2008, s ). 18

19 2 Příčiny a důsledky vzniku syndromu vyhoření 2.1 Příčiny a rizikové faktory Černá a Kožíková řadí mezi příčiny syndromu vyhoření dva druhy faktorů, a to pracovní a individuální. Individuální faktory - nesplnění cílů, vysoké nároky na sebe, bráno jako porážka, - workoholismus, perfekcionismus, puntičkářství, - neschopnost požádat druhého o pomoc nízká míra asertivity, - víc dáváno než přijímáno, vnitřní potřeba neustále pomáhat druhým, - soutěživost, soupeřivost, potřeba být nejlepší, - po dlouhou dobu příliš mnoho cílů, - stres, špatná tělesná konstituce. Pracovní faktory - byrokracie, rutina, - vedení, které nechválí, - málo autonomie, jedinec je pod tlakem, cítí málo svobody v rozhodování, - málo radosti, nedostatek prožitku úspěchu, - jedinec více dává než dostává, neoceněná práce, chybí pochvaly a vděk, - konflikty rolí přebírání odpovědnosti, - úkoly bez konce nebo nesplnitelné, neslučitelné požadavky. 11 Jankovský ve své knize uvádí, že příčinou vyčerpání může být jakákoliv dlouhodobá fyzická, emocionální a psychická zátěž. I náhlá změna v životě jedince, např. důsledek traumatu, může vést k naprostému vyčerpání. Naprosté vyčerpání člověka se projevuje tím, že u něj převládají projevy negativismu nad pozitivy, cítí se zbytečný a nedoceněný. Díky chronické zátěží, která je spojená s dlouhodobým nasazením pro jiné lidi, dochází k fyzickému, emocionálnímu a mentálnímu vyčerpání. Dochází k němu u pracovníků, kteří při své práci přicházejí profesionálně do styku s jinými lidmi. Jedná se především o pomáhající profese (Jankovský, 2003, s ). 11 ) ČERNÁ, R., KOŽÍKOVÁ, Z. Syndrom vyhoření (burn-out syndrom) u zdravotních sester. Urologie pro praxi. [online] [cit ] 19

20 Mezi příčiny vyhoření patří také interpersonální vztahy. Negativní emoce, charakteristické pro syndrom vyhoření, obvykle ovlivňují mezilidské vztahy. Pocit citového vyčerpání způsobuje obtížnější interakci s lidmi, a to jak v práci, tak i doma. Když vzniká nevyhnutelný konflikt, oběti vyhoření mají tendenci přehánět formou výbuchů emocí nebo nepřátelstvím a díky tomu se komunikace se spolupracovníky, přáteli a rodinou stává obtížnější. Náladovost a podrážděnost, víc než triviální provokace, signalizují hrozící vyhoření. Zkušenost z pocitu citového vypětí, jako nepatrného nepohodlí je dostačující, aby jedince pohltilo. Tento proces se podobá uzavřenému elektrickému okruhu, určitá poptávka po energii, nezáleží jak je malá, způsobí vyhození pojistky. Emoční přetížení způsobuje další nejistou interakci. Jednání s lidmi vyžaduje toleranci a trpělivost, ale s přibývajícím stupněm tolerance, vyhoření po kapkách narůstá. Interpersonální poruchy nejsou omezené pouze na pracovní vztahy, doopravdy se mohou rozdíly objevovat prvotně v osobním životě. Frustrace a konflikty ve vztazích způsobují další emoční napětí a vytvářejí ještě větší třenice. Takový člověk potřebuje citovou podporu. Neuspokojivé osobní střety v kombinaci s pracovní frustrací mohou způsobit citové zhroucení (Potter, 2005, s. 16, 17). K pracovnímu vyčerpání přispívají podstatnou mírou i osobnostní a povahové rysy jedince. Výkonní lidé se sklony k vyčerpání, mají mnoho společných znaků: Pevná vůle a odhodlanost neradi prohrávají, nevzdávají se, nepřiznají chybu, z toho pramení časté pracovní konflikty Perfekcionismus výkonní dříči, nasazují vysokou laťku sobě i ostatním, nesnášejí ledabylost, nedbalou práci, snaží se být nejlepší, bývají často pod tlakem, protože se usilují vykonat víc, než je třeba Workoholismus práci mají jako drogu, pracuji nepřetržitě, neumí odpočívat, v důsledku únavy, často chybují Přecitlivělost těžce nesou pracovní problémy, stále na ně, často zbytečně, myslí Přehnaná empatičnost až příliš se vžívají do pocitů druhých, neznají své citové hranice Snížené sebevědomí pracovní činnost si zbytečně prodlužují tím, že si nevěří a často vše po sobě i několikrát kontrolují Značná cílevědomost nesnášejí chaos, jejich život má svůj řád a cíl, často se přepínají ve snaze dosáhnout svých vysokých, ale nereálných cílů Nadměrná zodpovědnost neustále se soustředí na to, aby nechybovali a někoho nepoškodili 20

21 Sklony k soběstačnosti než by někomu dlouze něco vysvětlovali, raději si vše udělají sami, nenechají si poradit, sami hledají východisko. Ztrátu času se snaží zvýšeným úsilím dohnat, aby vše stihli a mohli si říct, že vše udělali bez pomoci druhých. Značná soutěživost musí být nejlepší a musí vyhrávat za každou cenu, čímž jsou v pracovním týmu neoblíbení a neschopni se začlenit do týmové práce Život z úspěchů a uznání tím, že se cítí nejistí, mají přehnanou potřebu být úspěšní, na úspěchu staví své pozitivní sebehodnocení Častý odpor k pravidlům neradi se podřizují jakýmkoliv pravidlům, cítí se pod tlakem, pro svou práci potřebují volnost a flexibilitu, rádi improvizují (Venglářová a kol., 2011, s ). 2.2 Hlavní projevy vyhoření Hlavními projevy syndromu vyhoření jsou: Tělesné vyčerpání se projevuje slabostí a únavou, což bývá hlavně příčinou různých úrazů a selhání. Tito jedinci trpí bolestmi hlavy, zad, poruchou spánku, mají narušené stravovací návyky, buď trpí nechutenstvím nebo zátěž kompenzují jídlem Emocionální vyčerpání převládá pocit beznaděje a bezmoci, jedinec není schopen najít východisko ze žádné situace. Je podrážděný, až agresivní vůči okolí i sobě, typická je labilita, mohou se dostavit i myšlenky na sebevraždu Mentální vyčerpání se projevuje negativismem vůči všemu, ale hlavně vůči práci. Pro vyhořeného je typická dehumanizace, která se projevuje nedostatkem lidskosti s okolním světem, jedinec se uzavírá do sebe. Svým pacientům a klientům, kterým má pomáhat, dává za vinu všechny své problémy (Jankovský, 2003, s. 159). Aby se předešlo následkům syndromu vyhoření, je důležité postřehnout první varovné příznaky a začít na sobě pracovat. V této fázi ještě lze zabránit závažným problémům (Venglářová a kol., 2011, s. 30). Ve své knize Venglářová uvádí jako první varovné příznaky pocit, že jedinec nezvládá svou práci a pochybuje o jejím smyslu, na okolí působí dojmem nespokojeného, podrážděného a nervózního jedince a k prvním fyzickým varovným příznakům přičítá poruchy spánku, kolísání váhy, bolesti hlavy, poruchy krevního oběhu, bolesti zad a břicha, ztuhlý krk (Venglářová a kol., 2011, s. 24). 21

22 Projevy symptomu jsou psychické a emocionální, proto je nelze na první pohled vidět. Teprve snížení pracovního výkonu v konečné fázi vyhoření se stává nepřehlédnutelné. 2.3 Důsledky vyhoření Rush ve své knize napsal: Při pohledu na osobnostní profil výkonných dříčů, nadšenců pro svoji práci je snadné si ujasnit, že jejich nejhoršími nepřáteli jsou oni sami. Jejich osobnostní a povahové rysy jsou hlavní příčinou vzniku syndromu vyhoření (Rush, 2003, s. 38). Následky stavu vyhoření se týkají tří oblastí člověka: Psychické projevy, které se vyznačují ztrátou empatie, změnou nálad, ztrátou profesního nadšení, emocionálními problémy, pesimismem, ztrátou radosti ze života Ke změnám v sociální oblasti patří negativní postoje ke všemu, nekolegialita, cynismus, konflikty v rodině, pasivní agrese k blízkým, kolegům, nadřízeným a ztráta přátel Mezi tělesné příznaky se řadí únava, vyčerpání, náchylnost k psychosomatickým chorobám, zažívací potíže, bolesti hlavy a kostí, abúzus alkoholu a léků (Venglářová a kol., 2011, s. 31). Venglářová a kol. soudí, že stav vyhoření je výsledkem těchto důsledků: - ztráta smyslu práce, života, - ztráta pozitivního vnímání sebe, - pocit osamocenosti, - pocit zášti a hořkosti, - pocit, že je všechno beznadějné. V tento okamžik nezbývá, než začít hledat cestu zpět k sobě i k lidem okolo (Venglářová a kol., 2011, s. 31, 32). Rush ve své knize uvádí, že již v Bibli se psalo o pocitech lidi, které by se dnes daly srovnat se syndromem vyhaslosti. Doslova píše: Velký starozákonní Boží prorok a muž víry Elijáš shrnul konečné důsledky vyhoření pouhými třemi slovy: Mám toho dost (Rush, 2003, s. 48). Rush tento výrok pojmenoval Elijášovo rozhodnutí. Tvrdí, že k těmto třem slovům se nakonec propracuje každý vyhořelý jedinec. Znamená to rezignovat na všechno, ztratit smysl života, nadějí na dosažení cílů, o které jedinec tolik usiloval. Vzdává se své víry, svých přátel, je plný zášti a hořkosti, přestává věřit i sám v sebe. V tom momentě se hroutí pracovní 22

23 i osobní život, převládá pocit osamocenosti, nic nemá smysl, všechno se zdá být beznadějné, člověku se chce zemřít. Je možné vyjmenovat i další důsledky vyhoření, ale ty uvedené patří k těm nejdůležitějším faktorům, které člověka vedou k rezignaci na život (Rush, 2003, s. 49). 2.4 Ekonomické důsledky vyhoření Pracovní stres má bezpochyby ekonomické dopady pro zaměstnance i pro zaměstnavatele. Některé z následků, např. zvýšené výdaje na zdravotnictví nebo absence v práci, lze vyjádřit ve finanční hodnotě. Značná část důsledků působení stresu v souvislosti s ekonomickou stránkou se buď nedá ocenit nebo je nejasná. Zhoršení pracovních i osobních vztahů, snížená kvalita zdraví či života vůbec se finančně nedají vyčíslit. 12 Počáteční pracovní nadšení a elán přechází do stagnace, dochází ke snížení pracovní efektivity, nedodržování termínů, nedůvěře ve vlastní schopnosti, poslední fázi je zapomínání. Své zaměstnání začínají postižení jedinci brát jako nepřátelské území, jejich jediným cílem je v práci přežít. Takový postoj zaměstnance vede k nízkému pracovnímu výkonu, v práci sice stráví 14 hodin, ale výkon odpovídá čtyřem, někdy dokonce dvěma hodinám práce. Tento postoj k práci nutí nadřízeného ke změně postoje k zaměstnanci. Má možnost takového člověka přeřadit na jinou práci, dočasně ho může pověřit jinými úkoly nebo ho také může propustit. Budování kariéry je úzce spjato s přepracováním, stresem, únavou a apatií. To může mít souvislost s některou fázi syndromu vyhoření. U ředitele s platem 70 tisíc korun nebo více za měsíc, ztráty spojené s jeho náhradou se pohybují v řádech milionů. Ve Spojených státech je syndrom vyhoření počítán mezi nemoci z povolání. Dnes je známo 54 druhů této nemoci. V České republice se v době komunistického režimu o syndromu vyhoření skoro nemluvilo. Oproti Německu nebo Rakousku je u nás tato diagnóza psaná asi desetkrát méně. Přitom ale podle průzkumů takovými symptomy prošla větší polovina manažerů na středních a vyšších pozicích. Jedinci trpící tímto syndromem, často své problémy začínají utápět v alkoholu, což hrozí ztrátou pozice.velké americké korporace jako Google, Microsoft nebo Facebook mají specialisty, kteří se věnují vyhledávání a předcházení vzniku syndromu vyhoření. U nás na to bohužel nejsou peníze ) [cit ] 13 ) doby/ [cit ] 23

24 Výzkumy ukazují, že v dnešní době se 87% lidi obává o svou práci. Lidé po padesátce mají problém srovnat krok s tempem absolventa nebo mladého člověka. 14 Přesný počet osob trpících syndromem vyhoření neexistuje. Podle odhadu lékařů je to asi třetina lidí, kteří navštíví ordinaci psychologa s prosbou o pomoc. Odtud si odnesou nejdůležitější informaci, kde je hranice mezi efektivním vytížením v práci, které souvisí se stresem, a kdy stres přesáhne mez, která je zdraví škodlivá. Doporučuje se raději jedna zbytečná návštěva odborníka než přijít pozdě a možná už navždy. 15 Léčba trvá týdny až měsíce. U dotyčného jedince musí dojít k absenci pracovní zátěže, což řeší jedině pracovní neschopnost. Léčebné náklady jdou do desítek až stovek tisíc korun. 16 Jedním ze zřejmých nákladů zaměstnavatele je absence způsobená stresem. Konfederace obchodu a průmyslu ve Velké Británii zjistila, že pracovní stres byl druhým největším důvodem absence pracovníků ve Velké Británii. Průměrná absence 7,8 dní na pracovníka v roce 2000, při přibližných nákladech na obchod byla asi 11 miliard liber. Potěšující je, že před 10 lety byla míra absence vyšší. Jiný zdroj EU o pracovních podmínkách z roku 1999 uvádí, že v 15 členských státech EU bylo kolem 28% pracovníků, kteří trpěli pracovním stresem. Náklady v EU na tento problém činily asi 20 miliard EUR. Ve Velké Británii bylo každým rokem v důsledku nemocí ze stresu zameškáno 3,5 milionu pracovních dní, za což britský průmysl zaplatil ročně kolem 3,75 miliard liber. V rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se Evropská unie věnuje už několik let stresu jako vlivu na zdraví a tím i výkon podniku. Výzkumy dokazují, že industrializované ekonomiky stojí stres okolo 10% HDP, a to z důvodů nevolnosti, fluktuace a celkově špatného zdravotního stavu. V dnešní spotřební společnosti, vzhledem k rostoucímu životnímu tempu, vysokým nárokům na sociální, ekonomické a emoční zdroje člověka, výskyt syndromu stále roste. 17 Vysoká fluktuace pracovníků je pro zaměstnavatele příliš drahá, zvyšují se náklady na proškolování a snižuje se celkový účinek. Je téměř nemožné odhadnout skutečnou částku nákladů fluktuace, ale všeobecně se odhaduje na pětinásobek měsíčního platu zaměstnance. V mnoha povoláních nese zodpovědnost za stres pracovníků hlavně zaměstnavatel, protože 14 ) [cit ] 15 ) [cit ] 16 ) doby/ [cit ] 17 ) [cit ] 24

25 nedělá dost pro snížení stresu. Hlavně v amerických společnostech přibývají manažerské programy pro snižování stresu zaměstnanců. Tyto programy jsou různé, např. fitnescentra na pracovišti, kondiční programy, školení o zdraví a stresu, dietní kontroly a psychologické poradenství (Cox, 2000, s. 118, 119). Výnosnost takových programů spočítal J. Manuso, který zjistil, že každý dolar, který byl investován do programů stres managementu, přinesl 5,52 USD pro firmu jako výsledek zvýšení výkonnosti a snížení stresu. Ve Spojených státech, programy pro pracovníky GM pomáhají ročně asi 100 tisícům zaměstnanců, uspořily společnosti 37 milionů USD za rok. Studie ukázala úsporu 4,23 USD na každý vynaložený dolar (Cox, 2000, s. 118, 119). 2.5 Léčba syndromu vyhoření Jankovský raději než vyhořelý, používá termín vyhaslý. Doslova píše: Vyhaslý, protože existuje naděje pro návrat, lze ho znovu zapálit, což u vyhoření jako konečného stavu už nelze (Jankovský, 2003, s. 159). Někteří lidé jako reakci na syndrom vyhoření volí odchod ze zaměstnání mimo obor. Tento krok může být po nějakou dobu úspěšný, ale hrozí nebezpečí, že člověk si bude svůj krok brát jako svou osobní porážku či selhání. Další reakci může být odchod v rámci oboru. Jedinci se sice může na chvíli ulevit, ale většinou dochází ke stejným problémům. Jiným řešením se může jevit odchod na vyšší pozici. Tady zase hrozí, že svým postojem může nakazit své podřízené. Jiní lidé nepodniknou nic a zůstávají na svém místě, jistí si svým místem a penězi a dál předstírají práci. Tou nejefektivnější cestou je vypořádat se svým syndromem vyhoření. Osobní krize může dát podnět k přehodnocení priorit, rozpoznání svých silných a slabých stránek, může využít svého stavu k osobnímu růstu, i z vyhaslosti se dá poučit (Mallotová, 2000, s. 15). Někdy může pomoci rozhovor s kolegy nebo návštěva jiného, ale podobného pracoviště. V jiném zařízení lze dojít k zjištění, že se tam potýkají se stejnými, ne-li horšími problémy, protože určité povolání nese sebou konkrétní rizika. Taková návštěva může rychle změnit pohled na profesi, která byla předtím vnímaná jen černými brýlemi. Ale naopak jedinec může 25

26 také dojít k myšlence, že je na čase změnit zaměstnavatele, což i tak může být chápáno jako pozitivum (Jira, 2009, s. 19). Pokud se problémy odhalí včas je třeba začít plánovat a přehodnotit osobní a profesní život. Je na místě začít se věnovat sám sobě, svým koníčkům, přátelům, relaxovat, je nutné si uvědomit, že každý člověk může selhat. Není také na škodu vyhledat pomoc odborníků, jako je psycholog nebo psychoterapeut. Vyhaslý člověk už není schopen si pomoct sám, potřebuje pomoc okolí. Nejúčinnější je pomoc spolupracovníků a rodiny (Bartošíková, Jičínský, Jobánková, Kvapilová, 2006, s. 180). 2.6 Prevence syndromu vyhoření Existuje několik zásad na pomoc při předcházení syndromu vyhoření. Jde především o přátelské a dobré mezilidské vztahy. Častý kontakt s přáteli může zabránit vzniku syndromu vyhoření. Dalším plusem může být zaměstnavatel, který si moc dobře uvědomuje nebezpečí syndromu vyhoření a v rámci prevence pro zaměstnance pořádá různé semináře s touto tematikou. 18 Výhodou je mít nějaké záliby a koníčky, kterým se dá věnovat po práci. Sportovat, odjet na chatu, přijít na jiné myšlenky, nemyslet na práci a nabrat nové síly. Při odchodu z práce, by měl člověk zavřít za sebou dveře a pracovní problémy nechat tam. Nejdůležitějším faktorem v prevenci vzniku syndromu vyhoření je žít smysluplný život. Je dobré si uspořádat hodnotové žebříčky, udělat si pořádek a určit si priority, co je důležité, co počká a co lze oželet. Vytvořit si rovnováhu v uspokojování vlastních potřeb, vytyčit si reálný dosažitelný cíl. V definování vlastního životního cíle je třeba brát ohledy nejen na sebe, ale i na uspokojování potřeb svých blízkých. Druhým faktorem je snažit se o rovnováhu mezi stresory ( ty co nás zatěžují) a mezi salutory (ty co nám dávají sílu). O stresy a stresory se nemusíme starat, ty nám život dodává průběžně sám, ale o salutory se musíme zasloužit, musíme o ně usilovat (Křivohlavý, Pečenková, 2004, s. 28) ) [cit ] 19 ) [cit ] 26

27 V rámci prevence vyhoření je vhodné snížit vysoké nároky, nepropadat syndromu pomocníka, naučit se říkat NE a nenechat se přetěžovat, sestavit si pracovní plán, který ušetří polovinu času, dělat přestávky v práci, v kritických chvílích zachovat rozvahu (Jira, 2009, s. 15). Dle Bartošíkové patří mezi nejdůležitější faktory vedoucí k předcházení vyhoření následující skupiny okolnosti: Nalezení smysluplné pracovní činnosti, získání a převzetí profesionální autonomie a opory. Konstituování přirozeného vztahu k práci a dalším životním aktivitám. Včetně poznání přínosu, jenž člověk přináší prací a práce jemu (Bartošíková, 2006, s. 42). Jak uvádí Schmidbauer: V analýze syndromu pomocníka je vyhoření jedním z mnoha projevů. Rychleji vyhoří ten, kdo se nenaučil rozlišovat mezi perfekcionismem a realistickými nároky své motivace k pomáhajícímu povolání. Ale tou skutečně svazující perspektivou bezmocného pomocníka, je selhání jeho hodnotových představ a náhledů na to, co je mu nejbližší : na sebe samého. Dále uvádí, že vlastní psychické poruchy se v žádné profesi tak nebagatelizují a nezastírají, jako v té, která má nejblíže k ošetřování takových poruch (Schmidbauer, 2008, s. 17) Prevence na úrovni jednotlivce Prevence na osobní úrovni zahrnuje hlavně umění postarat se o vlastní, fyzicky aktivní plnohodnotný život mimo roli pomáhajícího. Je nutné najít rovnováhu mezi výdaji a zisky, provést bilanci své situace a rozhodnout se, kde je třeba dodat co chybí. Změnit životní styl, nastavit reálné požadavky na sebe a ostatní, více odpočívat. V rámci prevence vyhoření je důležité si v práci ohlídat časový stres, který nastává, když je třeba zvládnout větší množství práce v krátkém časovém intervale. Při nárazové práci, je třeba posbírat všechny síly a pak si dopřát odpočinek. Při chronickém časovém stresu je nutné zapojit další lidi, jinak si zorganizovat práci nebo přehodnotit kompetence. Je nutná kontrola činnosti, protože pokud chybí možnost zpětné kontroly vykonané práce, je možné pociťovat bezmoc. Blízkost stresových životních události brát buď pasivně nebo hledat kroky, jak se této situaci postavit. Odměna za práci pokud není dostatečná, přichází nespokojenost s finančním ohodnocením a často vede k frustraci. K tomu se přidává nedostatek uznání a ocenění za vykonanou práci. Je třeba zvážit zda přijmeme fakt, že práce zdravotníků je finančně podhodnocena a najít si nějaký důvod proč zůstat anebo zvolit odchod z oboru (Bartošíková, 2006, s. 48, 50). 27