Mgr. Tomáš Šobáň. Psychohygiena pro sociální pracovníky. FSS OU Ostrava Podklad str. č. 1. Základní body

Transkript

1 FSS OU Ostrava Podklad str. č. 1 Základní body Psychoterapie, psychoterapeutický přístup, psychohygiena rozdíly společné body Psychoterapeutický přístup - těžiště zodpovědnosti hranice a limity očekávání na straně klienta na straně pracovníka pomáhající profese všímavost, intuice, empatie Etické zásady cíle jednání hranice jasná domluva - kontrakt reflektování vztahu ukončení Rámec místo čas role kompetence nebezpečí práce mimo rámec (míchání rolí) Kontrakt - zakázka klientovo očekávání a motivace formulace zakázky a určení cíle možnosti nabídky dovednosti a znalosti Proces a prostředky události uvnitř a vně sezení strategie její reflektování a hodnocení klientova iniciativa a pracovníkova schopnost improvizace produktivní a kontraproduktivní faktory Stadia změny krize změna její podmínky, limity, omezení klientovy postoje jejich vliv Komunikace nedirektivní přístup úskalí komunikace verbální - neverbální, zóny Psychohygiena relativita kotvení reflektování hranice kde se papá, tam se nekaká intervize, supervize odpočinek Psychologie zvládání života abhidhamma kořeny motivace a patologie řídící schopnosti mysli každodenní život

2 FSS OU Ostrava Podklad str. č. 2 Krize jako bod zlomu: Výzva po změně Volání o pomoc Stadia změny: Vývojová stadia krize (E. Kübler-Ross fáze umírání) 1. POPŘENÍ: vnitřní popírání konfliktu, krize, nebezpečí, ohrožujícího faktoru; 2. AGRESE: zatrpklost a hněv, Proč právě já? ; 3. SMLOUVÁNÍ: odsouvání rozhodnutí, aktivního přístupu, přehazování zodpovědnosti na jiné ( Udělám to, až, Pane doktore, že to bude dobré!? ) 4. DEPRESE: důležitá fáze vyrovnávání se s krizí, zpočátku spíše zkratkovitá reakce uzavření se vůči okolí (souvisí s vlastním sebehodnocením a může vést k pasivní rezignaci), později spíše ve formě přirozeného smutku ( Je to jak to je! ) směřujícího k akceptaci situace; 5. SMÍŘENÍ: aktivní přijetí faktů a situace takové, jaká je ve skutečnosti, odpoutání se od iracionálních představ a chtění a nalezení místa pro aktivní a efektivní život v kvalitativně nové situaci; Aby se pohnul dopředu, je třeba citlivého přístupu, odpovídajícího průběhu aktuální fáze; Intervence: rady, interpretace, analýzy, morality a poučování nejsou přijímány, důležitou roli hraje podpora realistické naděje, která není od reality odtržena; 5P 1. VŠIMNUTÍ SI ( Kde jsem, co se se mnou děje? ) Uvědomění si vlastního stavu i kontextu situace; Zklidnění nebo korekce vlastního prožívání a stavu pomocí dříve zvládnutých technik; Uvědomění si faktu, že v každé situaci máme volbu (přinejmenším volbu aktivně jednat nebo nejednat vůbec); 2. VŠIMNUTÍ SI ZÁMĚRU ( Co chci? ) Všimnutí si záměrů jednat, které se spontánně hlásí ve vědomí; Heslovité pojmenovávání těchto záměrů a jejich ukládání do paměti; Zpřítomnění si záměrů, účelů a cílů, kterých chceme dosáhnout i svých etických rozhodnutí; 3. VÝBĚR VHODNÝCH STRATEGIÍ ( Co je pro to potřeba udělat?) Přezkoušení vhodnosti a účelnosti strategií jednání, které nás napadají; Uvědomění si nutných podmínek pro splnění těchto strategií; 4. ROZHODNUTÍ PRO NEJÚČELNĚJŠÍ STRATEGII V jednotlivostech si představíme vybranou strategii; 5. JEDNÁNÍ Stadia terapeutické změny: 1. VOLÁNÍ O POMOC ( Něco se se mnou děje prekontemplace) Bludný kruh je neuvědomovaný; Není záměr měnit v dohledné budoucnosti sebe stěžuje si na situaci; Může být přání něco změnit ne záměr či rozhodnutí; Málo se zapojuje do procesu změny, pasivní, často manipulující;

3 FSS OU Ostrava Podklad str. č. 3 Aby se pohnul dopředu, je třeba problém definovat, uznat a přijmout za svůj, více si uvědomit negativa vlastního setrvání v bludném kruhu; Intervence: rady, interpretace, analýzy buď v této fázi nefungují vůbec, nebo si je klient zapracuje do svého patologického scénáře a zkreslí je podle svého bludného vnímání; 2. UVĚDOMĚNÍ SI: MÁM PROBLÉM ( Co chci kontemplace) Uvědomění si bludného kruhu patologického přemýšlení a jednání; Uvědomuje si problém, zabývá se možnými řešeními, ale jen platonicky není rozhodnut k činu (není připraven na vnitřní změnu); Hodnocení možností; Hrozí riziko, že zůstane u přemýšlení a neposune se k akci; Aby se pohnul dopředu, je třeba opustit plané přemýšlení o řešení a najít aktivní přístup k řešení; Intervence: rady, interpretace, analýzy upevňují klienta v pozici přemýšleče dávají mu další potravu pro přemýšlení; 3. ZJIŠTĚNÍ: TOHLE JE TŘEBA (příprava) Uvědomuje si záměr ( To chci ) a důležitost vykonání akcí, které jej mohou dovést k cíli; Připravuje se na akci nebo opuštění problému; Je třeba stanovit cíle, postupné cíle a priority; Intervence: rady a interpretace mohou v klientově prostoru působit cizorodě a odvést jej od přirozené vlastní cesty (od autochtonních řešení směrem k závislosti); 4. ROZHODNUTÍ: JDU DO (OD) TOHO 5. AKCE (Jednání přerušení bludného kruhu) Aktivně mění své jednání, přemýšlení, okolní podmínky (na základě uvážlivého rozhodnutí); Akce není změna je to prostředek ke změně; 6. UDRŽENÍ A UPEVNĚNÍ ZMĚNY (nebo návrat k bodu 3.)

4 FSS OU Ostrava Podklad str. č. 4 Komunikace 1. Komunikace Komunikací rozumíme sdělování a přijímání informací v sociálním kontaktu pomocí znakového systému. Co (obsah) - kde (prostředí) - jak (forma) příkaz, rada, doporučení, informace, sugesce, výhrůžka, otázka, osobní postoj, komunikační finty a fígle, mlčení, utěšování, interpretace Verbální. neverbální komunikace Mimoslovní - nonverbální sdělování (tedy jiný než slovní verbální) 1. Výraz obličeje - mimika 2. Oddálení - proxemika 3. Dotek - haptika 4. Postoj - posturologie 5. Pohyb - kinezika 6. Gesto 7. Pohled 8. "tón" řeči - paralingvistika 9. úprava zevnějšku Co takto můžeme sdělovat: - emoce (pocity, nálady, afekty) - zájem o sblížení (navázání intimního styku) - vytváříme u druhého dojem o sobě - záměrně ovlivňujeme postoj partnera - řídíme chod vzájemného styku 3. Komunikační zóny Proxemika je určena vzdáleností mezi komunikujícími. Můžeme rozlišovat horizontální a vertikální proxemiku. Křivohlavý (1988) rozeznává: intimní sféru jedince do cm, osobní sféru od cm, sociální sféru asi 1,5-3,5 m, veřejnou sféru nad 5 m. Vstup druhého člověka do některé z těchto sfér odpovídá jednak sociální situaci, jednak povaze jedince. Vertikální přiblížení záleží na výši očí obou osob. Člověk, který sedí, mívá nepříjemný pocit, když nad ním nikdo stojí. 4. Nedirektivní přístup rozhovor, vyhýbání se manipulacím, interpretacím, mlčení, hm, zrcadlení, shrnutí, dání do protikladu, otázka (ujasnění pro tazatele, námět k přemýšlení pro tázaného, vyjádření zájmu), konkretizace, vřelost, empatie, opravdovost Úskalí komunikace srozumitelnost pravdivost mezi klientem a sociálním pracovníkem otázka přenosu haló efekt (přijatelnější je klient mladý, krásný a bez problémů)

5 FSS OU Ostrava Podklad str. č Komunikační bariéry na straně: klienta - nespolupráce, agresivita, negativní postoj ke spolupráci, přenášení rozhodnutí na sociálního pracovníka, stud, strach, vliv problému... sociálního pracovníka - profesionální odstup, negativní postoj ke klientovi, žargon, nedostatek empatie, nejistota v pacientově emočním světě, strach před: znevážením mocenského postavení vlastními emocemi osobní zaangažovaností pracovního týmu - nevyjasněnost kompetencí, mocenský boj, informační šumy, osobnostní vlivy, erotické vlivy Typy vztahu mezi sociálním pracovníkem a klientem: věcný, povzbudivý věcný, chladný, neosobní hyperprotektivní, zvýšeně ochranitelský, autoritativní, energický, rázný, omezující klientovy projevy hyperprotektivní, soucitný, mateřský, manipulující kamarádský - překračuje rámec profese neuroticko - úzkostný 8. Typy přístupů: rutinní - přesnost, přísnost, držící se popisu práce a předpisů herecký - afektovaný, udělat dojem důležitosti nervózní - unavený, zneuznaný, (riziko závislosti) mužský - robustní, rozhodný, energický, sebevědomý, důsledný, vojenský mateřský mamina 9. Zásady rozhovoru sociálního pracovníka s klientem: opakování poslední klientovy věty ve formě otázky otázka shrnující klientovo vyprávění otázka na okraj, nesouvisející přímo s problémem nedokončená otevřená věta vyjádření do středu problému formou přímé otázky ( Bojíte se toho? ) navázání na témata klientovi blízká empatie.

6 FSS OU Ostrava Podklad str. č. 6 Psychohygiena pracovníků pomáhajících profesí (základní pojmy související s praktickou psychohygienou) Otázka zakázky limity v rámci kompetence Dodržování rámce - každá událost či věc má svůj čas a své místo místo čas role kompetence nebezpečí práce mimo rámec ( gynekologické vyšetření na ulici ) Psychologická relativita psychologická teorie relativity klient před námi oživuje klienta v nás co kdyby se tohle stalo mě Zásady kotvení mám všech pět pohromadě? kde jsem? (v práci nebo na ulici, doma), kdo je tady ještě se mnou? odkud jsem se tady vzal? co tady chci? co pro to udělám? rozhodnutí jednání (vědomé, cílené) čtvero kotvení Technika reflektování ( práce - života ) co se dělo doma a co se dělo v práci souvisí s přechody abych si nenosil práci domů a domov do práce Intervize pavlač bálintovská skupina Supervize intervize + pohled odborníka z venčí Osobní limity intervence za co můžu, za co ne Odpočinek, alternativa, relaxace, protipóly prevence syndromu vyhoření Když sám pro sebe nic neudělám - kdo to má učinit? Když se starám jen o sebe - k čemu jsem? A když ne teď - tedy kdy? Talmud Psychohygiena: péče o duševní zdraví = pěstování těch dovedností a způsobů prožívání, myšlení a jednání, které přispívají k realistickému a harmonickému vedení každodenního života. ( Umění žít šťastně ) Vnitřní domácnost - práce s prožitky bereme v úvahu všechny stránky své osobnosti a danosti prostředí sebepoznání, sebevědomí - neselektivní, férové, vedek hledání východisek sociální adaptace - vedek sebeobviňování, znehodnocování vlastní osoby a jedinečnosti Špatně pojatá osvěta (viz ženské časopisy), která se omezuje na patologii, zprostředkovává psychohygienu jako soustředění se na chyby, problémy a choroby, jejich potírání a autoritářské (totalitářské) zacházení se sebou samým. Etika: heterochtonní x autochtonní