editorial Tomáš Tichý šéfredaktor GYMu

Transkript

1

2 editorial Kuck - kých - smrk Dlouho jsem přemýšlel, jak písmeny vyjádřit zvuky, které nemocný člověk vydává. Jako obvykle v nouzi nejvyšší poradil google. Titulek editorialu tedy pochází z blogísku jisté slečny s nickem C line. Díky! Na oplátku doporučuji její web, určitě navštivte coloured-girl.blog.cz, budete překvapeni, co všechno papír (webová stránka) snese. Je málo věcí, které se nás všech tolik bezprostředně týkají, jako právě zdraví. Navíc, kdo v tomhle období nemá zákeřnou nemoc rýmičku, jako by nebyl. Mluvit tedy zrovna o tomhle je více než záhodno. A to ještě nepřišly ty pravé podzimní deprese. Zkuste nejíst tolik čokolády, až to na vás přijde by vám řekla paní doktorka Jana Tichá. Věřím, že její rady v rozhovoru s ní vám přijdou vhod. Jsem živoucím příkladem, podívejte se na mě, jak jsem zdráv. Kuck-kých-smrk. Kdysi dávno proběhla o GYMu rozsáhlá anketa, ve které si čtenáři mimo jiné žádali ještě více rozhovorů. Není důvod nevyhovět, k tématu naleznete celkem další tři rozhovory, nemluvě o těch, které se netýkají přímo zdraví. Přes prázdniny škola zdravě vyvětrala. Z gymnázia odešli Tomáš Lang a Petr Dolejší, aby byli vzápětí nahrazeni dvěma novými učitelkami, Barborou Duškovou a Adélou Holubovou. Jak je již dobrým zvykem, přinášíme s nimi žhavá interview. Do vánoc se vrátila němčinářka Alena Veselá, během prosince bude nahrazena další mladou ženou, Adélou Schacherlovou. Navíc tu máme dva čerstvé praktikanty, Míšu Davidovou a Lukáše Rokose. Nechceme však dopustit, abyste byli přerozhovorováni, proto si jejich proklepnutí ne- cháme na příště. Máte už zdraví dost? My ne, týká se totiž všeho! Ředitelny, školní kanalizace, jídelny, studentů, profesorů Jeden by z toho nezdravě zezelenal (no, to je většinou z jídelny). I v redakční radě došlo k změnám, zda ke zdravým, to ať posoudí každý sám na tomto čísle. Naše řady i naše gymnázium opustila Zuzka Šotová, následujíc svého bývalého spolužáka Tomáše Vlčka na Česko-anglické gymnázium v ČB. K menší změně došlo i v Kulturelu, Kristýna Vojtíšková nyní zastává post fotografky a ilustrátorky, prázdné místo obsadil Dan Urbánek. Budete překvapeni, jak fascinující je korejská kinematografie. A na závěr tři dobré zprávy. Bylo oznámeno datum celostátní soutěže Školní časopis roku, již druhého prosince se vydáme do Brna hájit naše barvy. Jako vítězové krajského kola jsme opravdu natěšení! Držte nám palce. Čirou náhodou na úplně stejný den připadá i maturitní ples mateřské třídy GYMu, oktávy. Určitě přijďte, bude to úžasné a daleko veselejší, než černobílý ples čtvrťáků. V roháči bude místa dost, slibujeme, že si opravdu zatancujete, navíc bez rizika nabourání do sloupu v plné rychlosti zběsilého quickstepu. Do třetice všeho dobrého: Blog na stránkách GYMu otevíráme ÚPLNĚ VŠEM! Máte neomezenou možnost projevit svůj názor o čemkoliv, co vás napadne, zejména pokud se to týká školy. Více na Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení a pevné zdraví vám přeje Tomáš Tichý šéfredaktor GYMu Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. www. casopisgym.cz Šéfredaktor : Tomáš Tichý (-tt) Redakce : Jana Havlová (-jna-), Anna Kohoutová (-ako-), Tereza Kučerová (-teza-), krutoprisnejhustodemon, Jakub Novotný (-kuban-), Martin Rosocha (-ros-), Eliška Straková (-elle-), Lada Klimešová (-lad-), Petr Čížek (-chinano-), Anna Kolářová (-an. ka-), Kristýna Vojtíšková (-kris-), Kateřina Šteflová (-kate-), Daniel Urbánek (-daur-), Iva Vu (-iwish-) externisté: Anna Cvrčková (-ac-), Petra Kratochvílová Grafika: -an.ka- Web: David Viktora Ilustrace: -kris-, P. kratochvílová Foto: -kris- Příjem příspěvků u členů redakční rady a na adrese prispevky@casopisgym.cz Náklad 120 výtisků. Cena: 30,- Kč Vydáno

3 obsah Editorial: Kuck - kých - smrk Posbíráno ze všech stran Projektárium Filmová škola Anketa: Jaký smysl měl pro tebe adaptační kurz v Římově? Etický koutek: Černobílá krádež Co se děje v ředitelně Anketa: Jaký prázdninový zážitek vám zůstane nejdéle v paměti? Téma: Zdraví Studentská anketa Učitelská anketa Rozhovor: MUDr. tichá radí: Pořád se na něco těšte! Láska prochází žaludkem Rozhovor: Opravdu nejsem feťák Rozhovor: Odříkaného chleba největší krajíc Anketa: Prváci, jak se vám u nás líbí? Výměnné pobyty: Německo, o čtrnáct dnů dřív do školních lavic Nizozemsko, návštěva vyspělejších krajů Dekahovor: Jan Chaloupka Zapomenutá místa: Vzhůru do kanálů Rozhovor: Jsem ráda, že to tady tak skvěle funguje! Rozhovor: Občas dělám bububu Hry: Ve víru pokračování Gym, wellness & stuff: Aktualitky ze sportovního dění Dvakráte o pozdravení Modní policie: Dear deers Kam to dotáhli: Kam ho odtáhli Co se děje ve vesmíru Fotografie prázdnin Drby Rozhovor: Jak se má Lenka Janovská Kulturel: Jak se točí v Asii Romantika, brutalita a válka v Jižní Koreji Jazykový koutek: Anglicky po americku Time riddle Maturanti 2011 Na závěr Šlesvikomiks Inzerce

4 4Posbíráno ze všech stran Kdo z vás někdy chodil do tanečních, dobře ví, jak atraktivní je to životní zkušenost. Od září se tanečních kurzů v Roháči účastní většinou žáci kvinty a 2. ročníku. Ne příliš společenské prostředí Roháče (často dokreslované skákajícími trampolinisty) povyšují na parket krásně vyšňoření tanečníci, z nichž někteří vypadají v bílých rukavičkách jako televizní kouzelníci. Radostnou podívanou oceňují rodinní příslušníci i žáci ostatních ročníků, kteří využívají příležitost oprášit si taneční umění z minulých let. Zvláštním zážitkem je pro mě pohled na krásný pár, tvořený naší paní uklízečkou Janou Koubovou a jejím partnerem, kteří si vychutnávají každý tanec s nebývalou elegancí! V Třeboni jsou vši, nepůjčujte si čepice! Asi nejsem jediná, kterou zlobí všichni ti, kteří sedávají na opěradlech venkovních laviček připadá mi to poměrně nevkusné (nechce se mi přímo psát, že se dotyční chovají jako prasata), nehledě na to, že si dlouho po nich na lavičku nikdo normálně sednout nemůže. Moc se mi líbí nápad, který prosadili v nedalekém Táboře (viz foto) neinspirujeme se? Připadám si jako veš, Pepo... foto mf dnes O to, že naše populace jen tak nevymře, se udatně starají učitelé našeho gymnázia radostnou zprávu přinesly žhavé linky z Jindřichova Hradce na sv. Václava, kdy se narodila malá Sofie Vetýšková (rozhovor s její maminkou uvnitř GYMu), v napjatém očekávání narození holčičky je rodina Kopečkovic (držíme palce!!) podobně jako naplňující se Klapzubo -Wernerova jedenáctka, která bude na přelomu roku doplněna o dalšího fotbalistu. (pozn. red. - po redakční uzávěrce se narodila 18. října v 6 hodin ráno Amálie Kopečková - gratulujeme šťastným rodičům i bráchovi Adámkovi!) + ako je ráda, že má možná následovnici, která bude moci používat stejnou redakční zkratku. s velkou péčí pro vás sbírala -ako- Zvláštní úkaz je možno pozorovat každý rok v podzimních měsících v aule školy, která se mění na muší pohřebiště chcete-li vidět hodně mrtvých much pohromadě, pořádáme každé úterní odpoledne v lichý týden sudého měsíce biologickou exkurzi do těchto prostor, doplněnou o přednášku na téma extrémního úbytku tohoto živočicha na Třeboňsku. Kolaudace krásného nového bytu mé milé kolegyně K. J. bude 31. listopadu, začátek v Kulturní program i občerstvení zajištěné! Webové stránky školy ožily! Zlí jazykové tvrdí, že je to z důvodu přitažení uzdy vedením školy, pravým důvodem může být i fakt, že bez kvalitní propagace školy nemusí být jistá její budoucnost. Každopádně si snad všichni konečně uvědomí, kolik zajímavých akcí se na naší škole ve prospěch nás všech měsíc co měsíc pořádá. Autorce této rubriky se v souvislosti s předchozím bodem nechce vypisovat všechny zajímavé akce pořádané školou nebo má cenu psát znovu o tom, že čteme a píšeme noviny (MFDnes), že sekundáni byli 6. října na zámku, že jsme se opět skvěle umístili na Pražském studentském summitu (4. 5. místo!), že v sobotu 8. října proběhla na naší škole významná šachová exhibice, že pořádáme zajímavé přednášky pro vás všechny (o Tuvalu, Judaismu, numizmatice), že byli kvartáni na konci září v Praze, prváci a kvintáni na exkurzi v Českých Budějovicích, že nás navštívili Američané, že byli čtvrťáci v pražské firmě ZEVO, atp. atp.?? Řady kantorských dětí rozšířili dva špióni v primě. v Novinku na této škole v letošním školním roce zažili žáci předmaturitních ročníků, kteří se zúčastnili již v září sportovního kurzu (v posledních letech byl vždy na začátku června) ten byl letos poprvé obohacen o část vzdělávací, o kterou se bravurně postaral Martin Rosocha (práce s GPS, topografickými a nivelizačními body, geocaching a převod map do Google Earth ). Nedivte se autorce tohoto textu, že je ráda za poměrně vysoký počet těch, kteří mají rádi vážnou hudbu. Moc si například vážím třeboňských Pištců, kteří mají v těchto dnech za sebou zřejmě jeden z vrcholů své umělecké kariéry byli pozváni na audienci k samotnému papeži do Vatikánu, kde měli příležitost si i zahrát ( října) z naší školy jde o Marii a Věru Košinovou, Markétu Moravcovou, Radku a Veroniku Francovou, Kláru Otepkovou, Kateřinu Apfelthalerovou, Janu Prchalovou a naši redaktorku Janu Havlovou. Také mám velkou radost, když vidím naše žáky

5 na pravidelných abonentních koncertech (stejně jako několik mých kolegů!), někteří z nich jsou dokonce mezi pořadateli. Výrazně je na těchto koncertech vidět například Ludmila Košinová, která je díky tomu, že sama umí velmi dobře hrát na klavír, často zvána jako obracečka not přímo na pódium. Funglnově vybavený a přestavěný kabinet mají jazykáři. Zmizel omšelý sprchový kout (z dob, kdy tam sídlili tělocvikáři), přibylo praktické patro, nový nábytek a úložné prostory. Učitelky z kabinetu ČJL jim to přejí a těší se, že by mohly být na řadě! 02 Ivana Čurdová od 5. do 14. září proběhly v jihočeském Římově tři prožitkové kurzy. Pro první ročník a primu byl pečlivě připraven program za účelem co nejrychlejšího seznámení se, kvinta odjela na pravidelný adaptační kurz, aby upevnila vztahy ve třídě a pokusila se objevit nepoznané. Jak se jim to povedlo, se dočtete v připravené anketě. 03 Pavel Krejča - v průběhu měsíce září byla založena Fiktivní studentská firma. Na práci se podílejí žáci septimy a 3. ročníku, kteří navštěvují Seminář ze základů společenských věd. Smyslem akce je simulovat ve zjednodušené podobě založení skutečné firmy a zajištění jejího chodu z právního i ekonomického hlediska. Žáci využijí získané poznatky pro vypracování svých závěrečných prací v posledním ročníku studia. Tajemné patro nového kabinetu foto -tt- Akce Přečti a vrať čeká na Moudivláčkovy i jiné příspěvky!! (více v inzerci) Blíží se plesová sezona a spolu s ní i ples 4. ročníku (11. listopadu) a oktávy (2. prosince) nenechte si ujít, my budeme určitě také u toho! Projektárium -ako- Pravidelné Projektárium pro vás tentokrát sestavili samotní vedoucí všech šesti projektových aktivit: 01 Anna Kohoutová dvacátý GYM, který právě držíte v ruce, je důkazem, že jeho redakce v žádném případě nepolevuje a snaží se každou stránkou maximálně uspokojit své čtenáře. Nepečujeme jen o časopis, ale i o webové stránky, kam jednotliví redaktoři umisťují své pravidelné blogy. Do budoucna bychom rádi tento prostor otevřeli i ostatním žákům školy. GYM má před sebou další soutěžní klání, 2. prosince se uskuteční celostátní kolo soutěže středoškolských časopisů, odkud už v loňském roce přivezl GYM významná ocenění. 04 Štěpánka Otepková - i v tomto školním roce pokračují různé akce zaměřené na environmentální výchovu. Již v srpnu se uskutečnila jednodenní exkurze pedagogů do okolí Týna nad Vltavou se zaměřením na geologii jižních Čech. Počátkem září se žáci 4. ročníku podívali do pražského závodu ZEVO Malešice, který se zabývá ekologickou likvidací a současně energetickým využitím komunálního odpadu na tepelnou i elektrickou energii. Tato exkurze byla spojena i s návštěvou Hrdličkova muzea člověka a Chlupáčova muzea historie Země. V druhé polovině září sledovali terciáni Co od nich odpadne za odpadky v průběhu jednoho týdne a kde to všechno skončí. V současné době probíhá vyhodnocení dotazníků. V rámci projektu také byly zakoupeny nové nádoby na tříděný odpad - papír a plasty, které budou umístěny do jednotlivých tříd. A na pátek jsme pro primány ve spolupráci s autoškolou 5pana Illeho a oddílem Z Bike team Třeboň připravili Den šetrné dopravy zaměřený na ekologickou, zdravou a bezpečnou cestu do školy. 05 Ivana Kubínová - žáci 2. ročníku nafotili fotografie vybraných lokalit a v říjnu budou pracovat na jejich úpravě. Na připravované DVD jsem umístila vybrané texty, prezentace a fotografie zpracovaných lokalit. Uspořádali jsme exkurzi do Jihočeské knihovny a Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, které se zúčastnili žáci 1. Ročníku a kvinty. Mohli se seznámit se základy fungování Jihočeské vědecké knihovny. Nejprve měli možnost shlédnout prezentaci o této instituci, kde se seznámili s její strukturou, nabídkou služeb a rovněž s možností multimediálního servisu a prací s online funkcemi knihovních internetových stránek. Poté následovala prohlídka vlastní budovy v Lidické ulici, kde žáci navštívili regionální oddělení, studovnu periodik a hudební oddělení. (dokončení na následující straně)

6 Jako doplňkový program byla naplánována prohlídka Jihočeského muzea, kde žáci kromě stálých přírodovědných a historických expozic shlédli i mimořádné výstavy Poklady doby bronzové, Kmeny Dani a Jali Západní Papua a Mistři české malby. Dějepisná exkurze do Prahy proběhla 27. září Žáci kvarty navštívili Národní památník heydrichiády v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, který je znám především díky hrdinnému boji československých parašutistů s přesilou nacistů v červnu Zdeněk Kučera - poslední týden v červnu proběhl čtyřdenní kurz Etiky a společenské etikety v klášteře Božího Milosrdenství Panny Marie na Nových Hradech. Filmová škola -kuban- Že jsou studenti střední školy ochotní trávit čas v blízkosti učitelů na školní akci i o letních prázdninách, se kdekomu může zdát neuvěřitelné. Jsou ale nabídky, které se neodmítají. Jednou z nich byla i Letní filmová škola, kterou posledních pět dní prázdnin pořádalo právě naše gymnázium. Financování převzala drahá Evropská Unie, a tak se díky lákavým podmínkám sešlo poměrně hodně mladých filmařů. Jako lákavá podmínka se dá označit i místo konání a faktický cíl celé akce. Teoretickým i praktickým filmařským dovednostem se studenti učili na březích rybníka Hejtmana v Chlumu u Třeboně. Sečtělým čtenářům možná toto místo evokuje jednu osobnost. Těm nejsečtělejším je pak jasné, že právě na těchto březích před lety sedával a tvořil František Hrubín, jeden z nejuznávanějších českých básníků dvacátého století. Zmínění cíl akce byl tedy jasný - natočit dokument o životě a díle tohoto básníka. Jen málo z účastníků mělo praktické zkušenosti ze světa filmu. Jako lektoři byli naštěstí vybrání povolaní profesionálové, kteří se v tomto světě pohybují už hodně dlouho; režisér a scénárista Zdeněk Gawlik a kameraman Miroslav Hurt. Jejich teoretické i praktické lekce a přednášky vyplňovali celé první čtyři dny kurzu. Na ukázkách jejich vlastních filmových děl se studenti učili konceptu dokumentárního filmu, stejně tak jako pravidlům správné kompozice obrazu. Dostalo se na rozbor jednotlivých filmařských profesí od kameramana až po dramaturga, velmi zajímavé pak byly přednášky o podrobné historii filmu, které účastníky provázeli celým kurzem. Pravé 6filmařině se studenti mohli naučit právě při natáčení dokumentu o Františku Hrubínovi. Ten prožil v Chlumu u Třeboně mnoho let, dokonce se zde natáčelo jeho dílo Srpnová neděle. Našli se i pamětníci, kteří samotého Hrubína osobně znali a byli ochotni podílet se na vzniku dokumentu svými vzpomínkami na básníka, kterého toho času v Chlumu každý znal. Za čtyři dny byl natočen hlavní materiál a nastal čas pro vyvrcholení Letní filmové školy - návštěvu Barrandovských ateliérů v Praze. Tyto ateliéry jsou známé filmařským štábům po celém světě. Bylo v nich natočeno už Spokojeni nebyli jenom učitelé a lektoři z agentury Asteria Č.Budějovice, ale hlavně žáci loňské tercie. Ostatně, poptejte se jich. Ke konci prázdnin, od 27. do 30. srpna, se uskutečnil druhý projektový kurz Filmové školy a fotografie v nedalekém Chlumu u Třeboně. Zkušení lektoři přímo od fochu (režisér a scénárista Zdeněk Gawlik, kameraman a fotograf Mirek Hurt) seznámili těch 13 statečných a vytrvalých (kteří úplně s klidem oželeli pár dní prázdnin) s uměním točit filmy a dělat skvělé fotky. Kdo na kurzu byl, jistě potvrdí, že to byl opravdu vydařený kurz s ještě vydařenější srpnovou nedělí! (více v článku J. Novotného) Dále také točíme DVD (už č. 7!), to z filmového kurzu bude počátkem listopadu na světě. Premiéra se uskuteční na Dnu otevřených dveří. To jsou Burton, Nolanová, Scott, Fincher, Allenová, Lynch, Copollová, Chan-Wook, Riefenstahlová, Kusturica, Gawlik, Třeštíková, Achosor, Hurt a Mendes, Karle! foto hrkal mnoho velkých filmů i reklam. V tomto obřím komplexu je možné vyrobit kompletně celý film. Barrandov disponuje vlastními ateliéry pro natáčení, dílnami pro výrobu nábytku, kostýmů, zbraní, lze vyrobit a postavit prakticky cokoliv. Stejně tak se v areálu nacházejí rozsáhlé venkovní plochy určené pro velkolepé bitvy, stavbu měst a pevností. V době návštěvy gymnazistů tam zrovna stála naprosto uvěřitelná replika středověkého hradu, včetně hradeb, měšťanských domů i zelenině poházené na vydlážděném nádvoří. Byla to velmi impozantní podívaná. Navíc skupinu po celém komplexu doprovázel průvodce, takže podívanou doplňoval i odborný výklad. Díky intenzivní výuce filmařského řemesla, zajímavým přednáškám a návštěvy největší mašiny na filmy ve střední Evropě byla Letní filmová škola velkým úspěchem. Studenti získali mnoho zajímavých znalostí a osvojili si praktiky důležité pro práci s kamerou i fotoaparátem. Jako zodpovědný dohled působili na kurzu učitelé Martin Rosocha a Zdeněk Kučera, snad i jim se toto zakončení prázdnin líbilo. V současné době se pracuje na dokončení dokumentu o Františku Hrubínovi.

7 anketa Jaký smysl měl pro tebe adaptační kurz v Římově? Naše škola pořádá pravidelně na začátku školního roku 3 kurzy dva tzv. seznamovací pro žáky primy a 1. ročníku, jeden adaptační pro ty, kteří jsou přesně v půlce studia a je třeba jejich kolektiv trochu stmelit pro kvintu. Zeptali jsme se právě jich: Jakub Kanděra Kurz byl pro naši třídu určitě přínosný, ještě lépe jsme se poznali a dozvěděli se i věci, které jsme o sobě celé čtyři roky nevěděli František Fojt Při vzpomínání na kurz se mi vybavuje hlavně spousta krásných a veselých zážitků se super lidma z naší třídy, ale nechybí tam pár psycho her, na které moc rád nevzpomínám Anna Hamrová Takový kurz má rozhodně smysl, oživí to kolektiv. Musí si vzájemně pomáhat a spolupracovat, což třídu hodně sblíží. Bylo to super, všem bych to doporučila. Tomáš Maroušek Tenhle prožitkový kurz přispěl k ucelení vztahů v naší třídě, možná k lepší komunikaci mezi námi. Byl fajn. etický koutek Černobílá krádež Okradli mě. Jsem znechucen. Všem je to vcelku jedno, někdo vám něco vezme a vy s tím neuděláte vůbec nic. Možná to taky znáte. Vracel jsem se ze zahraniční cesty a měl chvíli prostoj na letišti. Stačilo si na chvíli sednout, zapovídat se a brašna se vším všudy byla pryč. Notebook, slušná hotovost, doklady, mnoho dokumentů do práce a dárek od mé drahé polovičky. Čert vem peníze.. Zloděje se díky kamerovému systému a spoustě lidí okolo podařilo identifikovat a nakonec i dopadnout. Moje věci už u sebe pochopitelně neměl. Šlo mi hlavně o jednu věc, ale nemusím vám ani vyprávět, jak jsem pochodil. Čeká mne soud, kde se bude jednat o náhradu škody. Notebook, nějaký doklady, pár tisíc to dohromady dá, ostatní je oficiálně bezcenné. Úplně bezcenné! Ale jestli ten šmejd někdy tolik měl, tak už to stejně někde prochlastal. Když ho vidím, stoupá ve mně žluč. A i kdybych nějaký peníze dostal, věci mi to stejně nevrátí a čas strávený na soudech koneckonců taky ne. Vyrazili mě z práce a nedostal jsem ani floka. -ako- Pavel Čurda Nejlepší byla celková atmosféra a to, že se každý choval jinak než ve škole Karolína Macháčková Myslím, že necelé tři dny jsou málo, ale i přesto se nám povedlo udobřit a posílit i ty vztahy, které více než půl roku nefungovaly 7 -klimbing- Barbora Kovaříková Myslím, že nám to prospělo. Ty dva dny jsme se všichni k sobě chovali ohleduplně, všichni se mezi sebou bavili nebylo to tak rozskupinkovaný, jako většinou ve škole. Tomáš Tichý Z hlediska bližšího poznání mých spolužáků rozhodně povedená akce. Zjistil jsem, že třída je sice s problémy, ale rozhodně schopná se dohodnout, což mě překvapilo nejvíce. Ondřej Hlinka Program nabitý zajímavými soutěžemi bych přál každému, doufám, že se do Římova ještě hodně lidí podívá. Jestli si prej budu stěžovat, tak vědí, kde mám rodinu. Měsíc na stavbě a kulový z toho, slušně řečeno. Pak člověk někam přijde, zeptaj se ho, co dělal před tím a proč ho vyrazili a tak dále. Co myslíte, že asi tak seženu za foch? Oni vědí, že ty prachy potřebuju. Stará už je z toho taky pěkně na nervy. Jestli něco neseženu, tak uteče i s děckama. Do p... Chlapi v hospodě řekli, že mi pomůžou. Najdem nějakýho páprdu, co neví, kam s prachama, a trochu ho skřípnem. Chvíli jsem se vytáčel, bylo mi to proti mysli, ale ujistili mě, že nebude žádný násilí. A kdepak myslíš, ty naivko, že ti kravaťáci ty prachy berou? Jsou to ***** zkorumpovaný, uzavřel to Lojza a šlo se. Na letišti mi ukázali chlápka. Za jeho oblek bych vyžil nejmíň rok. Vzpomněl jsem si na svého bývalého šéfa, trochu mi ho připomínal. Sebrat mu tu jeho naleštěnou tašku nebyl problém. Věci jsme střelili za pár šupů po bazarech, půlku kluci, půlku já. Jestli jsem z toho měl nějaký problémy? Prosím vás, to bych musel mít něco, co by mi mohli vzít...

8 Co se děje v ředitelně Zmizelo. Ptáte se co? Moudro. Totiž chtěla jsem říct, že se přestěhovalo. Společně se všemi ročníky na škole se posunulo o jeden stupeň vzhůru, a to doslova, protože nyní se stal opatrovatelem všech knih z anglické knihovny pan Kučera. A aby mu tam nebylo smutno, přistěhovala se k němu nová posila učitelského sboru Barbora Dušková, která oplývá znalostmi španělštiny a angličtiny. Kromě ní se na chodbách můžeme nově setkávat také s Adélou Holubovou, pro kterou rozhodně neplatí přísloví Better an egg today than a hen tomorow. Jistě nesmíme zapomenout ani na učitelské zárodky, které se v některých třídách klubají skrz své první praktikantské zkušenosti do světa pedagogiky. U paní Kohoutové a Benedové se zacvičuje slečna Davidová ve výuce češtiny a němčiny, paní Tichá a Mašková zase poskytují své třídy na zkoušku L. Rokosovi, který má aprobaci biologie, chemie. A co se mezitím děje přede dveřmi našeho gymnázia? Podle otevřených závěrů průzkumu - McKinsey klesají výsledky českého základního a středního školství, což ohrožuje budoucí ekonomickou konkurenceschopnost České republiky. MŠMT se tedy rozhodlo situaci řešit a vyhlásilo program pro střední školy EU peníze školám. Ten má všem mimopražským středním školám zpřístupnit peníze z fondů EU díky projektu Šablony. Název vychází z předpřipravených osnov projektů, po jejichž úspěšném vyplnění může škola čerpat peníze. Podle dostupných informací se projekt zdá velkorysý. Celková rozdělovaná částka je 1,5 miliardy Kč, z níž by každá škola, která vytvoří projekt a splní dané podmínky, měla získat podle počtu žáků 1-2 miliony Kč. Financování z projektu bude probíhat od do roku Školy budou mít možnost čerpat peníze na individualizaci a inovaci výuky, společně s financemi na další vzdělávání pedagogů. To se týká tematických okruhů jako čtenářská, informační a finanční gramotnost, jazyky, zkvalitnění informačních a komunikačních technologií, inklusivní vzdělávání (zlepšení sociálního klimatu v kolektivu) nebo mentoringu (působení externích pedagogů). Ačkoli by se mohlo zdát, že naše škola získá hodně peněz, musíme si uvědomit, že velká část z nich je určena na platy učitelů, kteří však nemohou mít více než půl úvazku navíc. Na realizaci projektu jsou také potřeba školení, která spotřebují další finance a čas, komentuje paní ředitelka. Uvidíme tedy, jak se projekt na naší škole osvědčí. -teza- A jaké exkurze a kurzy nás čekají v tomto školním roce? Prima, kvinta a prvák se jako již tradičně vypravily na tři dny na prožitkový kurz do Římova. Proběhne také lyžařský kurz sexty, sekundy a druháku. Kvartáni se budou moci s největší pravděpodobností těšit na cvičení ze zeměpisu, které by mělo nově probíhat v Liberci pod vrcholem Ještědu (pozn. red. - dnes již víme, že kurz se důvodu nenaplněnosti kapacity neuskutečnil). Zatímco septima a třeťáci jsou už proškolení ze zeměpisného a sportovního kurzu, příští rok je pro ně připraven půlený přírodovědný a humanitní kurz. Na programu je také kurz týkající se vybraných témat v angličtině. A protože se pomalu, ale jistě blíží období obvyklých chřipkových a jiných epidemií, zajímalo mě, za jakých podmínek bychom se díky němu mohli dočkat vždy vítaného volna. Všechno zlé je přece pro něco dobré, ne? Není žádné ze zákona dané procento nemocných, při němž by se musela škola bezpodmínečně zavřít, říká paní ředitelka a dodává: Je na řediteli, aby společně s hygienickou stanicí posoudil, jak je situace vážná a podle toho se rozhodl. Za posledních zhruba patnáct let se o chřipkových prázdninách několikrát uvažovalo, ale škola kvůli tomu nikdy zavřená nebyla. Nic naplat, snažme se tedy pokračovat ve zdraví dál, máme k tomu více než příznivé podmínky. Nevěřili byste, kolik kubíků vody za rok se ve škole spotřebuje na mytí rukou, sprchování, splachování, vytíraní podlah atd. Za minulý rok to bylo 1012 m 3 vody, to představuje Kč celkem a 493 Kč na jednoho žáka za rok. A pokud jde o hygienické a mycí prostředky plus WC papír, pan školník počítá s čísly kolem Kč (188 Kč na žáka). Takže učte se, myjte se a nebojte se, prázdniny zase brzy budou. Děkuji paní ředitelce a panu školníkovi za poskytnuté informace.

9 anketa -ako- Jaký prázdninový zážitek vám zůstane nejdéle v paměti? Jana Coufalová Dovolená s mými dětmi a vnoučaty u moře především to, jak si vnoučátka (kluci 1,5 roku, vnučka 4,5) užívali vody. Všichni tři navštěvují kurzy plavání od kojeneckého věku a je to vidět. Petr Kopeček Určitě slavnostní promoce mé manželky a s ní spojené setkání nejužší rodiny - zámek Kozel, 8. července Oh, what a day! Došlo ale také k různým zaškobrtnutím a pádům - hlavně ten budapešťský. Že by mou cyklistickou obezřetnost rozptýlil krásný modrý Dunaj nebo snad pohledná Maďarka se slunečníkem? Kateřina Janů Těžko vybrat jen jeden. Ale nejdéle mi v paměti asi zůstanou zabouchnuté klíče od bytu. Tatínek mi přijel pomoct udělat sádrokartonový strop, vynosili jsme veškeré nářadí do bytu a chtěli jsme jet pro materiál, když jsem (jak je mým blbým zvykem) nechala jedny klíče v zámku, druhé jsem si dala do tašky a zabouchla dveře. Díky bohu za obětavou kolegyni (AKo), která mi půjčila vrtačku. Takže jsme do dveří vyvrtali díru a otevřeli si. Tatínek to suše okomentoval slovy: Konečně máš kukátko, kterým něco uvidíš! A ještě jeden - a to sice téměř měsíční pobyt u Oly Tiché (protože můj byt v té době nebyl obyvatelný), kde jsem si připadala jako princezna. Skvělý pocit. Martin Rosocha Poslední den kdesi v malé zátoce. Plaval jsem v moři a věděl, že jakmile doplavu, pojedu zpátky domů. To jsou chvíle, kdy stojí za to zavřít oči a vsugerovat si pocit, že se tím vyzíská pět vteřin navíc. Získáte sice pouze čtyři, ty ale bohatě stačí na to, aby se náležitě vtiskly do paměti a zakonzervovaly. Zdeněk Kučera Zážitků bylo o letních prázdninách hodně. Tím nejdéle přetrvávajícím byl bezpochyby nádherný pohled z vrcholu Sněžky. Adéla Holubová Neúprosné učení se na státnice! A samozřejmě jejich absolvování. Milada Benedová Rozhodně nejmocnější zážitek z prázdnin pro mne byl cyklistický výlet podél Dunaje, který jsme podnikli s partou mých kolegů a členů jejich rodin. To, že mám super kolegy, vím už dávno, ale bylo prima si to připomenout - no prostě nádherná sportovní atmosféra. A ty zážitky a poznatky! Příště jedu zas. Ivana Kubínová Po loňských prázdninách, kdy jsem pořád balila zavazadla na cesty, byl pro mě největší zážitek odpočinek na wellness pobytu v Luhačovicích. Anna Kohoutová Jednoznačně souboje s nekonečnými žlučníkovými kolikami. S odstupem hodnotím jako velmi užitečný zážitek. Štěpánka Otepková Myslím, že na zabodnutou včelu v puse asi opravdu nezapomenu. Byla jsem s kolegy na cyklistickém výletě a kousek od Budapešti mi natolik docházel kyslík, že jsem si pomáhala otevřenou pusou. Dál to bylo jak v té dětské písničce: Přiletěla včelka, asi takhle velká, zabodla své žihadlo do... vnitřní strany tváře. V panické hrůze z alergické reakce, kterou jsem zažila ve své rodině, jsem pro jistotu trochu zvýšila dávku antihistaminika. Udušení se sice opravdu nekonalo, zato jsem měla co dělat, abych se udržela v bdělém stavu (a v sedle) a vůbec do Budapešti trefila. 9 Jana Kalvasová V paměti mi zůstanou každé učitelské prázdniny jako celek, neboť představují světlý bod celého roku. Kdybych měla vybrat nějaké konkrétní zážitky a okamžiky, bylo by to průzračné chorvatské moře, dechberoucí noční bouřka pod stanem při sjíždění Lužnice, pěkná výstava historické obuvi v krumlovské galerii a také chvíle strávené s kolegyněmi v posilovně. Ivana Čurdová Největším prázdninovým zážitkem byly pro mne Alpy ve Švýcarsku - Matterhorn, Jungfrau, nadmořská výška m, sníh, tři stupně pod nulou, lyžaři v srpnu, horské túry, krásná příroda a pohoda. Martin Krynický Jak jsme se na házečce spouštěli v Boleslawieci do provaleného jezu. Jak malé vycepované matfyzácké děti při hře Tank roztrhaly oblečení ředitele divize pojistné matematiky ČSOB pojišťovny. Jitka Mašková Nejvýraznějším zážitkem zůstává návštěva národních parků na západním pobřeží USA - můžete o tom stokrát číst, vidět filmy, nechat si vyprávět, ale vidět to na vlastní oči se nic nevyrovná.

10 téma Zdraví Studentská anketa -iwish- -iwish-chinano- Přeje se hned po štěstí jako druhá nejčastější věc, říká se, že je máme jen jedno a že mu škodí kouření. O čem že je řeč? O zdraví. To, že je zdravý životní styl je považován za holý základ samotného fungování člověka, ví každý, ale kdo jej dodržuje? Kdo jej opečovává? Lidé ve stresu či v samotném uspěchaném koloběhu dnů mají čím dál častěji málo času na to, aby si hlídali, co jí nebo si zaběhali. Jak jste na tom vy? Na podobnou otázku jsme se zeptali samotných studentů, učitelé samozřejmě nemohli zůstat stra- 10 nou. Ptaly se -iwish- a -ako-. Co bychom ale byli za časopis, kdybychom se pouze ptali a sami nic nenabízeli. Mnoho cenných rad jsme získali od MUDr. Jany Tiché, při jejich dodržování vás pevné zdraví nemůže minout. Kdo by nechtěl, až na výjimky zvané hypochondři, být zdravý? Pokud jste přesvědčeni, že základem zdraví je strava, rozhodně nepřehlédněte článek o naší milé jídelně od -tt-. A nakonec zdaleka pro každého není zdraví samozřejmostí. Tyto lidi snáze pochopíme díky rozhovorům s Bárou Šimečkovou, Michalem Markem a Janem Čížkem, které připravili -DaUr- a -tt-. Jako první vám přinášíme anketu studentů. Podrobný průzkum ukázal skrze výpovědi zástupců tříd překvapivé výsledky, že na tom možná nejsme zas tak špatně. Přinejmenším svačíme. (dodatek: Primáni, zvolte si zástupce, nebo buďte, prosím, důslednější, ochotnější, vstřícnější nebo zkrátka méně líní, když vás člověk o něco poprosí. Na gymnáziu se vám to bude sakra hodit!) 1. Snažíte se jíst zdravě? Dokážete si odepřít čokoládu? 2. Sportujete? Jestli ano, jakým způsobem a jak často? 3. Svačíte? Pokud ano, berete si svačinu z domova nebo sbíháte k automatům? 4. Jaký je tvůj názor na školní jídelnu? Jíte maso? Daniela Kočová 1. Ano, snažím se jíst zdravě, ale někdy prostě neodolám. 2. Ano, sportuji - třikrát týdně hraju tenis. 3. Ano, svačinu si nosím z domova, ale někdy si pro sušenku do automatu doběhnu. 4. Já proti jídelně nemám nic, ale jednou jsem měla v polévce střepy. Ano, maso jím, i v jídelně. Pavel Mráček 1. Snažím, ale čokoláda mi hrozně chutná. 2. Moc nesportuji, spíš jenom při tělocviku. Tedy když nepočítám navštěvování místního šachového kroužku, ale to zrovna není sport v tom pravém smyslu. Někdy o víkendu se projíždím na kole, ale to spíš výjimečně. 3. Každý den svačím svačinu, kterou si beru z domova, protože mám bezlepkovou dietu (když se chci ve škole najíst, tak ani nemám jinou možnost, protože v jídelně o nějaké bezlepkové dietě nechtěli ani slyšet). 4. O jídelně už jsem se vlastně vyjádřil ve třetí odpovědi. Maso jím. Michaela Kubínová 1. Ano snažím, i když občas si taky něco sladkého dám. No...kdo by čokoládě odolal? 2. Jistěže sportuji! Chodím na zumbu, jezdím na kole a dost často se stane, že vyrazíme s kamarádkami na hřiště trochu si zaházet s míčem nebo zaběhat. 3. Většinou si nosím něco malého z domova, ale někdy k těm automatům taky zajdu (ale častěji pro pití než pro jídlo).

11 4. Co se týče jídelny, ale jo, docela to i jde. Vy se ptáte na maso? Jasně, že ho jím! Můj táta skvěle griluje a ohledně masa je to vůbec mistr, takže můžu s jistotou říct, že radši než sušenku bych si dala pořádnej steak! Ondřej Fliegel 1. Jíst zdravě...? Nevím. Jak kdy.. ale spíš ano, jím zdravě. 2. Sportuji pokaždé čtyřikrát do týdne a to ve formě fotbalu a juda. 3. Svačinu vždy z domova. 4. Maso jím normálně, ale ve školní jídelně prakticky ne. Nevím, jak je na tom naše jídelna v porovnání s ostatními školními jídelnami, ale i tak si myslím, že by to mohlo být podstatně lepší. Ivana Kroupová 1. Snažím se jíst zdravě, to ano. Dokážu si odepřít čokoládu. Jen ne často to tak dělám. 2. Občas si chodím zaběhat a párkrát do týdne chodím hrát nějaké míčové hry s přáteli. 3. Určitě si svačinu nosím, snažím se jíst pravidelně, ne vždy to ale stihnu. 4. Školní jídelna? Občas se tam něco sníst dá, ale rozhodně se tam nechodím naobědvat den co den. Ano, maso jím. Dominika Andrlová 1. (za obě) Jíst zdravě se snažíme, ale je to těžší než to vypadá. Některá zdravá jídla navíc nechutnají dobře, takže se pokoušíme skloubit zdravou stravu s tou méně zdravou. A čokoládu si neodpíráme, protože to zkrátka nejde. 2. Mám ráda florbal a běhání a snažím se najít si na ně čas a věnovat se jim, jak jen to jde. 3. Svačím a svačinu si nosím z domova i z automatu. Je to tak nějak vyrovnané. 4. V jídelně mi moc nechutná, ale zvykla jsem si. Maso jím, ale ne všechny druhy. Jím např. kuřecí maso. Michaela Koubová 1. viz odpověď Dominiky Andrlové 2. Já osobně se snažím sportovat, ale jsem docela časově vytížená. Většinu času mi zabere piano, dojíždění a škola.pokud ale čas mám, tak jezdím na kole a na bruslích. 3. Já většinou svačím. Svačinu si nosím z domova, protože rodiče mi v souvislosti se zdravou výživou automaty zakazují. 4. Do jídelny moc často nechodím, zatím jsem tomu nepřišla na chuť. Nicméně maso jím, a jídlo bez masa si ani nedokážu představit. Tomáš Maroušek 1. Ani moc ne, něco jím zdravě, něco ne. Ano, dokážu si odepřít čokoládu. 2. Ano sportuju, hraju závodně fotbal a začal jsem hrát kuželky, jinak si zahraju všechny možné sporty, a sportuju asi tak hodin týdně. 3. Ano, svačím, beru si svačinu z domova, ale občas si pro něco k automatu skočím. 4. Můj názor na jídelnu je takový, že když sem chodil do mé staré jídelny, tak jsem nemohl říct ani slovo na tak dobré obědy. V této školní jídelně se vaří KATA- STROFÁLNĚ, proč když to šlo tam (pozn. red. školní jídelna v Českých Velenicích), proč to tak nejde i tady, přitom za oběd se platí stejně. Jím maso, nejradši asi vepřové. Nguyen Van Tien 1. Občas se snažím jíst zdravě, ale pak stejně sním spoustu nezdravého. Čokoládu si klidně odepřu, moc ji nemusím. 2. Ano, sportuji. Jezdím na kole nebo bruslím většinou s přáteli. Sportuju jen jak mi to čas dovolí, dohromady tak 5 hodin týdně. 3. Svačím, snažím se i snídat. Svačinu si kupuju cestou do školy, k automatům sbíhám jen když mám extra hlad. 4. Jídelna mi nevadí, ale moc se tam většinou nenajím, takže si musím i po obědě skočit někam do krámu nebo do automatu. Matěj Knopp 1. Nijak zvlášť. Dokážu. 2. Frisbee a běhání, bohužel ne moc pravidelně. 3. Nemívám potřebu svačit, když už náhodou, tak sbíhám. 4. Jídlo kvalitou víceméně odpovídá ceně, je celkem pochopitelné, že za tolik peněz a pro tolik lidí najednou nemůže jít o nic světoborného. Maso jím, ve školní jídelně ale zcela výjimečně. 11 Vu Thanh Huyen 1. Vzhledem k tomu, že většinou ani nestíhám pořádně jíst, je to občas mizérie, ale snaha je. Dokážu, když není ultrahořká. 2. Jak to čas dovolí, dupu na kole, bruslím, bývám ve vodě a mít tak doma švihadlo Svačím, klasicky jedeme se spolusedící půl napůl. K automatu sbíhám pro kafe/pití. 4. Do jídelny většinou chodím spíš s donucením, než s hladem, ale když už tam jsem, jsem vždy schopná si ze tří jídel vybrat. Maso jím, a občas dokonce i tam.

12 Martin Pecha 1. Ano, snažím se jíst zdravě, hlavně se snažím jídlo často měnit, aby nebylo pořád stereotypní. Dokážu si odepřít čokoládu. 2. Ano, sportuji. I když mám pár jiných aktivit, které zaberou spoustu času (klavír, škola), sportuji celkem často. Hraji příležitostně tenis, na volejbal chodím jednou týdně, breakdance trénuji, jak je čas (zhruba dvě hodiny za týden) a rád jezdím na kole, takže když je hezky, tak většinou jezdím do Třeboně. 3. Svačím celkem dost. Jsem tím mezi spolužáky vyhlášený. Svačinu si beru z domova. 4. Není to nic moc, ale když má člověk hlad, nemůže si vybírat. Už jsem si vcelku za tu dobu, co jsem na gymplu, zvykl. Maso jím. František Válek 1. Ani ne, jím většinou to, co mi chutná, nicméně myslím, že celkem vyváženě - maso, zelenina, ovoce, to všechno tam je. Čokoládu? Klidně odřeknu, většinou mě po ní bolí zuby, ale čas od času si ji rád dám. 2. Tak nějak rekreačně, rád si zahraji třeba volejbal, florbal, nebo něco jiného, když to není fotbal. Ale aktivně nic. 3. Rád bych, ale nemám moc odhodlání k tomu, abych si tu svačinu ráno nějak dělal. Z automatu občas jídlo, kafe skoro vždy. 4. Zatím mi nepřipadá, že všechny ty často zmiňované nedostatky jsou moc pravdivé. Není to zrovna moje oblíbená restaurace, ale vždy si tam vyberu něco, co (většinou i s chutí) sním. Maso jím a rád. Martin Prach 1. Ne. Nemám důvod. 2. Ano, ultimate, florbal, občas fotbal, volejbal... Různě, za normálního stavu přes školní rok tak pětkrát do týdne, nepočítaje tělocviky a víkendy. 3. Někdy, občas ano občas ne Nestěžuji si, alespoň jedno jídlo bývá dobré, za tu cenu bez problému. Maso jím. Jana Havlová 1. Myslím si, že jím celkem zdravě, pokud neberu v potaz jídlo v jídelně a jídlo od babiček. Jsem vegetarián, s tím se pojí zvýšená konzumace zeleninových a většinou i méně kalorických jídel, než je třeba vepřová se zelím... Na druhou stranu to dorovnávám sladkým, které si nedokážu odepřít. 2. Nemám pravidelný sport, ale sportuji. Alespoň jednou týdně skáču na trampolínách, občas hraji tenis, v zimě lyžuji. Pokud se dá považovat tanec za sport, tak se chystám v prosinci již potřetí do tanečních. 3. Svačím ve škole, svačím doma, svačím pořád. I když jsem už dospělá, svačiny mi stále dělá má ochotná a starostlivá maminka. Samosebou, když mám chuť na sladké, sbíhám k automatům. 4. Oceňuji, že se v jídelně vaří bezmasé jídlo, ale nedá se mluvit o jídle zdravém, ani extra chutném. Měli by zrušit pytlíkové polévky, kaši z prášku, jídla, co na pohled nepřipomínají nic jedlého a sladká jídla, která vařit prostě neumí. Vždy je co zlepšovat... Aneta Šimečková 1. Zdravě se jíst snažím. Hlavně o všedních dnech. Čokoládu si odepřít dokážu, moc ji nemusím, ale občas si dám, je dobrá na nervy. 2. Sportuji 4x-5x týdně. Profesionálně tancuji v ČB v tanečním studiu No Limit. (jeden trénink je zhruba 2 hodiny dlouhý.) 3. Ano, svačím a beru si jídlo z domova. Občas si koupím v automatech pití. 4. Ve školní jídelně jím, i když občas s nechutí. Některé jídlo nevypadá moc lákavě. Ale zas tak špatné to tam není. A maso jím. Martin Mikuda 1. Snažím se jíst zdravě, ale občas je den, kdy nestíhám a vybočím. Na otázku odolání čokoládě nemohu plně odpovědět, protože na ni mám částečnou alergii. 2. Ze sportů volím nejčastěji cyklistiku, kterou si neměřím na čas ale na vzdálenost, snažím se jezdit 20 km alespoň dvakrát týdně. 3. Svačinu si nosím vlastní. 4. Vegetarián nejsem. Do školní jídelny nechodím, jelikož mám vždy doma uvařeno. Eva Frdlíková 1. Ano samozřejmě, že se snažím jíst zdravě, ale ne vždy dokážu odolat čokoládě a už vůbec ne teplému kakau k snídani. 2. Sport není zrovna má nejsilnější a nejoblíbenější stránka, ale mám třeba ráda turistiku, lyžování, plavání a volejbal. 3. Když je čas, tak většinou svačím ovoce nebo zeleninu, ale znáte to, jak to bývá. To jablko prostě do tašky samo neskočí. 4. Po zkušenostech z jiných jídelen si troufám říci, že výběr a chuť jídla je alespoň pro mě vyhovující. Samozřejmě, ne vždy se vše podaří. A odpověď na otázku, zda jím maso, je samozřejmě ano! Jaromír Čada 1. Jíst zdravě se nesnažím, ale nemyslím si, že bych se stravoval nějak nezdravě. 2. Sportuji, hraji závodně fotbal. Dvakrát týdně trénin plus o víkendu zápas. 3. Svačím, jinak bych to asi do oběda nevydržel. Sva-

13 činu si beru z domova, ale občas ji zapomenu, tak sbíhám k automatům. 4. Nechci být nevděčný, ale některá jídla nejsou zrovna podle mého gusta, dost často a rád si zavzpomínám na naši jídelnu na základce, kdy jsme všichni nadávali na jídlo, ale v prváku jsem zjistil, že strážská stravovna byla zlatá. Maso jím rád, teda pokud nemyslíte častou náhražku masa, kterou jistě nešetří ani v naší jídelně, sóju. Alice Furdaničová 1. Ano, snažím se žít zdravě, ale někdy to opravdu nejde, například když nestíhám ranní autobus. Odepřít čokoládu? Někdy, když se nechtěně zahlédnu v zrcadle. 2. Ano, sportuji. Chodím večer běhat, pokud mi počasí přeje. Také si ráda zaplavu a v zimě bruslím. 3. Ne, nesvačím a ani neodbíhám k automatům. 4. Můj názor není kladný, ale ani záporný, Jídlo doma je přeci jen doma, ale že by to bylo zas tak odporné? Nikoliv. I si pochutnám tam, třeba na knedlících s klevelou. Mňam! Ne, nejím maso. Když už, tak kuřecí a ryby. Zuzana Korandová 1. Ano, snažím. U nás doma nezdravá strava moc nefrčí. Čokoládu si odepřít dokážu, ale když na ni mám chuť, tak si ji dám. 2. Sportuji téměř každý den. Jezdím na kole, na bruslích, chodím do fitka. V zimě lyžuji. 3. Do školy si svačinu nosím z domova. Bagety z automatu bych si nekoupila, ani kdybych měla krizi. 4. Do školní jídelny už dva roky nechodím, radši si vařím doma. Maso jím, ale ne zrovna tak často, jak bych měla. Učitelská anketa Aneta Kvěchová 1. Zdravě jím, protože jsem k tomu tak vychovaná. To ale neznamená, že si odpírám jídla nezdravá. Jím prakticky všechno, ale s mírou. Čokoládu zas tak často nejím, ale když už na ní dostanu chuť, dokážu sníst celou během pár vteřin. 2. Když dovolí čas, tak sportuji. Jezdím na kole do školy a i ve volném čase, občas běhám, ráda a často chodím a ostatní sport je hlavně 13 závislý na ročním období a počasí - v létě plavu, v zimě bruslím Rozhodně svačím a svačinu si přináším z domova. K automatům si doběhnu spíše, když dostanu chuť na něco dobrého nebo si zapomenu doma pití. 4. Jíst ve školní jídelně jsem vzdala už v prváku, takže již nemohu objektivně soudit. A co se týče masa, přímo ho nevyhledávám, ale součástí mých jídel bývá často. Andrea Hlínová 1. Čokoládu si rozhodně neodepřu asi jako většina lidí. Bohužel mám pocit, že se přespříliš zdravě nestravuji, ale snažím se velký příjem sladkých a jiných nezdravých jídel alespoň trochu vysportovat. 2. Velmi ráda běhám. O prázdninách klidně každý den, ale bohužel při škole tolik času není. Přesto zastávám ten názor, že sport je nejlepší antidepresivum. 3. Svačinu si poctivě připravuji. K automatům pro jídlo si běhám jen v případě nouze. 4. Maso jím, ale nějak mu neholduji. Nejvíce mám ráda asi ryby. Do školní jídelny jsem přestala chodit, ale pravděpodobně zase začnu... přeci jen: teplé jídlo je teplé jídlo (a to i ze školní jídelny). Jste zastánci zdravého životního stylu? Co pro své zdraví všechno děláte/neděláte? Jana Coufalová Pro své zdraví jsem nedělala skoro nic. Snad jen to, že jsem nikdy nekouřila a buď vůbec nepila alkohol, nebo s mírou a chodila do sauny. A tělo mi to dalo najevo. Takže až když je skoro pozdě, se snažím žít zdravěji. Jím málo až dietně, dodržuji pitný režim. Pitný režim je pro mne daleko větší oříšek než nejíst řízky a jiné smaženiny. Ještě musím vyřešit pohyb. Tam mám velké rezervy a ořech to bude alespoň kokosový nebo znáte někdo ještě větší ořech? Pak by to byl ten. Petr Kopeček Zdravý životní styl - rozhodně ano, ale všeho s mírou a bez drastických postupů. Prostě tak, jak okolnosti dovolují, a hlavně: veselá mysl - půl zdraví. -ako- Kateřina Janů Nedá se říct, že bych byla zastáncem zdravého životního stylu. Nedokážu si představit, že bych se vzdala hranolek, bifteku a já nevím, čeho všeho ještě (a na druhou stranu začala jíst třeba špenát, který od školky nemůžu ani vidět nebo třeba brokolici (ta je na mě zase moc zelená). Tak že si radši jím, co chci, a do toho cvičím. Martin Rosocha Popravdě řečeno si nemyslím, že lze v dnešní době zdravý životní styl nějak přílišně zastávat. Buď se z toho totiž vyvrbí póza pro okolí, které potom souhlasně mručí, případně se počáteční úmysl změní v zoufalou (dokončení na následující straně)

14 4 snahu dodržet alespoň deset procent předsevzetí. Třetí možností je zdravý životní styl zastávat, to by ale dnešní doba nesměla být tak uspěchaná a občas by musela trochu brzdit, aby na nějaký styl zbyl čas. Co dělám pro zdraví? Snažím se běhat do schodů a zhluboka dýchat, na hodinách piju meltu a nesladím ji. Když před sebou vidím ztracené případy, snažím se nerozčilovat. Když se rozčílím, snažím se běhat do schodů a zhluboka dýchat. Když to nepomůže, osladím si meltu, abych nemusel být tak zahořklý. Často zavírám oči a přestal jsem se dívat do Slunce. Snažím se žít v harmonii s gravitací. Občas se vypnu, abych zjistil, že potom nic nestíhám. Když to zjistím, snažím se nedělat si z toho velkou hlavu. Když zjistím, že mám hlavu přesto velkou, dám si meltu, podívám se na Slunce, a řeknu si, že nic není tak žhavé, jak se zdá být... Zdeněk Kučera Nemohu říci zastánce. To ne. Miluji řízky, svíčkovou, na straně druhé nepohrdnu brokolicí či špenátem. Kalorie nehlídám, diety nedržím, jím téměř všechno. Pravidelně chodím na fotbálek, jezdím na kole, lyžuji a občas zvednu i nějakou tu činku. Díky tomu mě zatím doktoři k sobě nezvou. Milada Benedová Vždycky jsem se ráda hýbala - a to hlavně na čerstvém vzduchu. Kolo, dlouhé procházky a túry po kopcích a horách, tvůrčí práce na zahradě a cokoli jiného venku. Ráda si důkladně odpočinu. Optimální je 8 hodin spánku a přes den krásný film, zajímavá knížka nebo hudba nebo jen ticho. Co se týče stravy, mám moc ráda veškerou zeleninu a ovoce v co největší míře, oříšky, semínka... K obědu by mi stačily chutně připravené brambory a něco málo k tomu. Ale nějaká ňamka taky nesmí chybět, aby potěšila duši. Má ráda kolem sebe klidné a vyrovnané lidi, kteří na mě přenášejí atmosféru míru a harmonie. (Je to asi proto, že ve mně dříme dělová koule plná energie.) Myslím, že jsem životní optimista. Adéla Holubová Zastáncem přímo nejsem, každý je svého zdraví strůjce. Já osobně pro své zdraví nedělám nic podstatného, dodržuji pitný režim, stravuji se, když mám hlad a co se týče pohybu - snažím se chodit pěšky a chodím na dlouhé procházky s mou psí ratolestí. Anna Kohoutová Už dlouho vím, že tělo mám jen jedno a musím s ním vydržet co nejdéle. Nechovám se k němu nijak špatně. Přemýšlím nad tím, co jím, dělám, snažím se mu naslouchat a zároveň vyhovět. A stejně jako o tělo pečuji i o duši. Hodně práce a hodně spánku. Dostatek vody, vitamínů, pohybu, hodně lásky, smíchu, zajímavých zkušeností, pozitivních vjemů, lidí, zážitků, emocí. A přestala jsem kouřit. Ivana Kubínová Snažím se alespoň trochu sportovat, jezdím hodně na kole, o prázdninách jsem ujela cca 1100 km. Během školního roku chodím cvičit, letos chci zkusit návštěvy rekondičního studia Třeboň. Jinak se snažím do jídelníčku zařazovat hodně zeleniny, ale ne vždy doma s touto nabídkou uspěji. Štěpánka Otepková Ano, jsem zastánkyní zdravého životního stylu. Upřímně obdivuji všechny, kteří mají dostatek vůle žít zdravě. Začnu od pondělka. Slibuji. Jana Kalvasová Pod pojmem zdravý životní styl spatřuji zdravou stravu, přiměřený pohyb a dostatečný spánek. Nejím vyloženě nezdravé a tučné věci, které mi naštěstí ani moc nechutnají. Občas se v mém jídelníčku ocitne i ryba, brokolice či kuskus. Pohyb praktikuji občasnými procházkami s pejskem, jízdou na kole a letošní prázdniny jsme se dokonce společně s dalšími 3 kolegyněmi setkávaly v místním fitness studiu. Pro zdraví bych toho samozřejmě mohla dělat víc, ale musela bych mít větší vůli překonávat lenost a chuť na sladké (např. lívance s borůvkami jsou lívance s borůvkami...) Ivana Čurdová Co dělám pro své zdraví? Ve středu jsem byla na Pilates, ve čtvrtek na aerobiku, v neděli jsem obešla rybník Svět, v sobotu (1. října) jsem plavala v pískovně, v pátek chodím do sauny, ke svačině mám ve škole jablko, hroznové víno a 5 švestek, večeřím nejraději kuskus a brokolici nebo ledový salát, snažím se být v klidu a nerozčilovat se a stále se usmívat! Jinak nedělám vůbec nic! Martin Krynický Zdravý životní styl nehraje v mém životě důležitou roli. Vědomě se nesnažím žít zdravě. Díky své ženě jsem zdravě stravován (postupně jsem si zvykl a dneska jsem docela rád), ale málo spím a mám málo pohybu (přestěhováním do Třeboně zanikla většina mých pohybových aktivit včetně suplování Tv). S věkem jsem se částečně naučil nestresovat se kvůli věcem, které nedokážu vyřešit, díky čemuž vedu vcelku spokojený život bez vnitřního užírání, což je asi největší věc, kterou pro zdravý životní styl dělám. Jitka Mašková Zastáncem zdravého životního stylu určitě jsem. V myšlenkách na 100%, se skutky je to horší. Tabáku a alkoholu celkem bez problémů odolávám, ale dobré jídlo mě dostane vždycky. Při řešení rovnice příjem = výdej se ukazuji jako mizerný počtář, stále mi něco přebývá. Hádejte, na které straně. Ale nevzdávám to, za žádanou rovnováhou jedu na bruslích, lyžích, kole a když je nejhůře, tak i pěšky.

15 Měli bychom v tomto období nějak měnit - v souvislosti s blížící se zimou - své návyky, tykající se péče o naše zdraví? Zima v naší zeměpisné šířce s sebou přináší řadu rafinovaných nástrah. Je nejen zvýšené riziko infekcí, omrzlin a kolem Vánoc ztloustnutí postavy a zhubnutí peněženky, ale rovněž nepříjemné špatné nálady - toho, pro co má angličtina termín winter blues (odborně seasonal affective disorder ), což je určitý typ deprese, postihující spoustu lidí hlavně během prosince, ledna a února. Obrana proti všem těmto rizikům by zabrala několik stránek, takže aspoň stručně (pozn. red.- tzv. Tiché desatero): 1 Klidně i několikrát denně pečlivé mytí rukou a obličeje a propláchnutí nosu nějakou neškodnou substancí / mořskou vodou nebo vincentkou/ + časté pití /nealko/ nápojů během dne tím bychom teoreticky měli spláchnout ze sliznic očí, nosu a úst virové částice, které jsme za den při pobytu mezi lidmi nasbírali. 2 Hlídat si příjem tekutin, který by měl být i v zimě minimálně kolem 2 litrů (včetně polévky, jogurtů...). Ve velmi suchém, přetopeném prostředí a při velké fyzické zátěži by měl být příjem tekutin ještě vyšší, asi tak 2-3 l. 3 Pokud je to možné, nevyhledávat místa s velkým množstvím lidí pár dní po plesu nebo nějaké oslavě přijdou či se již z posledních sil připlíží lidé s nachlarozhovor MUDr. Tichá radí: Pořád se na něco -ako-tttěšte! Zajistit pro toto číslo GYMu rohovor s profesionálním zdravotníkem bylo pro nás důležité hned z několika důvodů. Za prvé - téma zdraví se jednou bude jakkoliv akutně týkat opravdu nás všech, za druhé - důležitost všímání si stavu vlastního těla a respektování jeho potřeb je třeba podpořit argumenty opravdu silných osobností. Takovou je pro nás jednoznačně MUDr. Jana Tichá, kterou mnozí z vás znají z něolika vícedenních škoních akcí, kam se s námi dobrovolně a ve svém volném čase ochotně vydala. Paní doktorce kromě nezbytných profesionálních kvalit nechybí silný lidský rozměr (zní to trochu pateticky, ale je to tak), zdravý selský rozum, velká dávka empatie, sympatické zvídavosti a humoru. I to jsou důvody, proč jsme ji poprosili o rozhovor. zením. Samozřejmě při dojíždění vlaky nebo autobusy se davům bohužel nelze vyhnout, nechceme-li budit pozornost cestováním v motorkářské helmě nebo s chirurgickou rouškou přes obličej. 4 Může pomoci zdánlivá maličkost - občas i v zimě pořádně otevřít okna, pustit čerstvý vzduch a vyvětrat bacily. 5 Pořádně se vyspat, podle některých pramenů klesá imunita po probdělé noci na polovinu. Ideální délka spánku je samozřejmě individuální, ale z hlediska psychického zdraví se jako nejvhodnější udává doba spánku 7-8 hodin, pouze v dospívání více - až 10 hodin. 6 Nepřecházet infekce budou trvat tím déle, čím více je budeme ignorovat, navíc nakazíme zbytek dosud zdravých kolegů či spolužáků 7 Zdravá lehká strava se spoustou čerstvého ovoce a zeleniny, v USA se často doporučuje kuřecí polévka se zeleninou při jakékoliv nemoci počínaje kurdějemi až po zápal plic, u nás je výbornou tradicí (nejen) pro chladné dny obyčejná česnečka. 8 I když je špatné počasí, je třeba teple se obléct a vyrazit ven spousta slunce pomáhá proti poruchám spánku i špatné náladě a rekreační pohyb pomůže nabudit imunitu. Pro ty, kteří ven v zimě opravdu nemusí, stále zbývá plavání v bazénu nebo třeba tanec. 9 Ke zlepšení nálady je třeba se na něco těšit. Když už vás žádná pěkná akce nečeká, tak se lze určitě těšit aspoň na jaro. 10 Měli bychom kašlat a smrkat pouze do papírových kapesníků, které hned vyhazujeme, abychom nešířili infekci. Pouze pokud budeme chtít někoho zlomyslně nakazit, budeme postupovat zcela jinak jako tip mohu napovědět, že kašel ze 2 metrů je silně nakažlivý. Když je člověku -náct, moc o svém zdraví nepřemýšlí, je to pro něj spíš samozřejmost 15 - je to tak správné? Nevím, jestli je to správné, ale je to zcela normální. Svého zdraví si všímáme daleko víc, až když nefunguje. Např. chůzi bereme jako naprostou samozřejmost názor vozíčkáře, který marně touží udělat jediný krok a musí se se svým omezením léta smiřovat, je úplně jiný. (dokončení na následující straně)

16 Jaké 16 zásady správné životosprávy nejvíce uznáváte? Asi ty, které mám nejradši pořádný spánek a sport. Kromě toho se mi ještě velmi líbí způsob stravování, jaký se doporučuje pro udržení váhy nebo zhubnutí tzn. jíst každé 3 hodiny, malé porce, hodně zeleniny, jogurty, nízkotučné potraviny apod. Ptáte se na mou radu? Pak tedy odpovídám, kalos kai agathos! foto archiv j. tiché Podle některých pramenů kvalitní snídaně dobře nastartuje imunitu. Obvyklý styl, kdy vystresovaný jedinec ráno nestihne snídani, dopoledne přežije ve stavu vlčího hladu a v poledne nebo v horším případě až večer sní obrovskou porci, po které nemůže ani myslet, natož se pohnout, je nezdravý i nebezpečný, protože časem u dospělých zvyšuje riziko vzniku cukrovky. Určitě bylo nutné se dobře nacpat v pravěku, kdy nikdo nevěděl, kdy bude další jídlo, to nám ovšem dnes bohudík nehrozí. Osobně si nemyslím, že člověk musí mít teplý vydatný oběd. Je možné jej nahradit třeba nějakým zdravým sendvičem se spoustou zeleniny a dát si teplou večeři, tak, jak je to běžné např. ve Skandinávii. Žaludeční vředy nedělá absence teplého oběda, ale jídlo jen jedenkrát za den spolu s genetickými vlivy. Je důležitější dbát o své psychické - nebo fyzické zdraví? To nejde oddělit, jak věděli už ve starověkém Řecku (a možná líp než dnes my). Každá nemoc vyčerpává člověka nejen fyzicky, ale i psychicky. Podle některých výzkumů se zdá, že i při běžné viróze s horečkami se objevují v mozku změny podobné depresi, také proto možná nemoci tak špatně snášíme. Navíc např. bolest je psychicky vyčerpávající a omezuje člověka v jeho osobní svobodě- najednou nemůže dělat to, co si naplánoval nebo co by chtěl, což je velmi frustrující. Blíží se sezóna plesů, zimních večerů trávených po hospodách - to jsou příležitosti, kdy si hodně našich studentů přičichne k alkoholu, cigaretám - co byste jim v této souvislosti poradila? Nikdy jsem nepochopila, proč si spousta lidí myslí, že se budou líp bavit, pokud si dají nějaký alkohol nebo cigaretu. Zbavují se tím své vlastní osobnosti. Proč? Vždyť každý člověk je unikátní a s každým stojí za to pohovořit, bez alkoholového opojení. Lidé si krátce dodají sebevědomí a ztratí společenské zábrany (podle vypitého množství) za tu cenu, že v nejlepším případě oblbnou a v nejhorším přiotráví své nervové buňky alkoholem. Málokdo dokáže odhadnout, jaké množství je pro něj to správné. Jsem jen pro velmi malé množství alkoholu při jakékoliv příležitosti naše játra odbourají bez problémů množství alkoholu rovnající se buď 0,5 l piva, 2 dcl vína nebo 0,5 dcl tvrdého alkoholu. Toto množství by se podle mě nemělo překračovat. V naší zemi je tolerance k alkoholu tak děsivá, že se mnou asi málokdo bude souhlasit, ale nemyslím si, že Češi jsou národ, který by v tomto mohl být vzorem Evropě. Co se týče kouření, přijde mi tak zcela nesmyslné, že to už vůbec nechápu proč bych si měla dobrovolně a navíc ještě za vlastní peníze ničit plíce? A jedna otázka mimo obor - jak vzpomínáte na svá studentská léta? Jak tehdy vypadala vaše životospráva? Snažila jsem se při studiu stihnout spoustu věcí, takže ta léta byla velmi hektická. Hluboce jsem obdivovala horolezce (moje spolubydlící na medicíně byla horolezkyně, která se často, když jsem přišla domů, snažila pokoj přelézt v rámci tréninku po stropě), zkoušela všechny možné sporty a četla všechny možné filozofy, abych zjistila, co je pro mě to pravé, navštívila spoustu koncertů folkové a trampské hudby, prošla s batohem na zádech spoustu hor a poznala při tom spoustu zajímavých lidí dodnes se divím, že jsem při tom stihla taky dostudovat. Na životosprávu se nepamatuju, asi nebyla nic moc, ale kouření a pití mi bylo vždycky protivné, takže tomu jsem, aspoň pokud mě paměť neklame, neholdovala.

17 foto m. brezovský Láska prochází žaludkem -tt- Jak pravdivé rčení. Pro tento článek se mi vyloženě hodí, protože se dá vztáhnout na hodně věcí. Vezměte si takovou jídelnu. Komu z vás tam většinou chutná? Jejda, nějak málo rukou zdvihnutých nahoru. Jedním z důvodů je právě i ono z výše zmíněných rčení. Schválně se podívejte na kuchařky, které vám většinou jídlo vydávají. Pokud z nich něco vyzařuje, tak to bude takřka opak lásky: na pozdrav většinou neodpoví, když po nich něco chcete (přidat, nebo vynechat ve svém jídle nějakou ingredienci), ošklivě se na vás zatváří, no a nepřejte si něco psát do knihy stížností a přání tak nepřátelský pohled jsem snad nikdy ani ve filmech neviděl. U odběru nádobí vás seřvou za jakýkoli malicherný nedostatek v jim odevzdaném nádobí (hlavně že kvalita umytí nádobí je na vysoké úrovni - krutý sarkasmus). I to je jeden z důvodů, proč mi zde nechutná. Kniha stížností a přání je šedesátistránkový sešit nacházející se u pokladen, o kterém se moc neví. Pokud se vám něco nelíbí na jídle nebo jídelně obecně, právě sem to můžete napsat. Při bližším pohledu zjistíte, že jsou zaplněné asi jen tři stránky to je zatraceně málo na to, jak tu vaří a jak se ke svým zákazníkům chovají. Kromě stížností - z gymnázia jsem zaregistroval jedinou od Martina Krynického - se zde nachází i jisté pochvaly, dle pravopisu zejména od malých dětí. Nebojte se projevit svůj názor, je to rozhodně lepší než pasivně snášet úděl studenta obědvajícího ve školní jídelně. Jak už jsem ale psal, budete muset snést smrtelné pohledy od prodavaček i kuchařek (slyšel jsem, že na někoho i křičely Co to tam píšeš?! ). Nechci se příliš zabývat nedostatky samotného jídla, o takových rozvařených sladkých bramborách se toho napsalo mnoho. Udivující je spíše naprostá absence některých jídel, když přijdu o půl druhé do jídelny. Po tolika letech fungování jídelny stále ještě nemají přibližný přehled, kolik se čeho sní? Neuvěřitelné. O takovýchto selháních se v knize stížností a přání dozvíte nejčastěji. Dalším častým prohřeškem je opět absence, tentokrát ale šťávy. Na výběr pak zůstává pouze čaj, často velmi horký a přeslazený. Přemýšlejte se mnou: Vezmu prázdný barel, naplním ho vodou, přileju sirup, vrátím barel na místo. Vidíte v tomto postupu nějaký problém, komplikaci? Já tedy ne. Aktualizace: Dnes, v 13:30 dokonce chyběl i čaj. Po čase byl dodán nový (jako obvykle, pouze čaj), bohužel naprosto studený. Neuvěřitelné. Všem studentům jsou tyhle skutečnosti dobře známy. Není proto divu, že se jistá část studentstva vzbouřila a jídelnu cíleně bojkotuje. Jíst se však musí, tak co s tím? Většina možností je bohužel silně nezdravá. Někdo se chodí najíst domů (to je ta lepší varianta), někdo navštěvuje místní stravovací zařízení. Někdo se spokojí s bagetou ze školního automatu (to je ta nejhorší varianta). Chtěl bych více rozvést vaše možnosti, pokud se chcete najíst někde jinde v Třeboni. Můžete navštívit rychlé občerstvení Mlsná Huba případně Sahara dlouhodobé stravování takové kvality vám však zničí zdraví! Stojí za to zkusit restauraci s poledním menu. Zde je možností několik, bohužel nikdy nedosahují tak nízkých cen, jako stojí jídlo v jídelně (polovina je totiž pro studenty dotovaná státem). Za kvalitu si holt musíte připlatit. Do jídelny chodím už 13 dlouhých let. Prožili jsme spolu všechno. Doby, kdy lidé tleskali, když někomu spadlo jídlo. Doby, kdy v jídelně prodávala dobroty taková hodná důchodkyně a já si tak mohl alespoň spravit chuť. Doby, kdy jsem z protestních důvodů nechodil do jídelny vůbec tzv. blbé období. To všechno je pryč. Kvalita jídla i obsluhy zůstala nezměněna snad již od časů hlubokého komunismu. To se mi nelíbí, chodím si sem jen zaplácat žaludek a popovídat s ostatníma. Vždy jsou tři cesty: můžete si stěžovat a snažit se změnit poměry, trpělivě to snášet, nebo totálně bojkotovat. Volím první cestu. Celý tento článek vytisknu a nalepím do knihy přání a stížností. Těm ostatním přeju dobrou chuť. Minianketa: Co všechno neobvyklého jste našli ve svém jídle v jídelně? smrkovou větvičku pečené kuře s peřím nálepku na pizze alobal čerstvě ustřižený nehet vlas kus 17 kamene špek ve vegetariánském jídle nakousnutý knedlík ploutev vaječnou skořápku červíka kosti v rybím filé mouchu cigaretový nedopalek železnou pilinu vlasec mák v prázdné umyté skleničce knedlík nalepený zespoda na talíř použitou náplast sklo

18 rozhovor Opravdu nejsem feťák Nesmírně chytrý člověk, bývalý šéfredaktor GYMu, výborný šachista. To všechno je Honza Čížek z oktávy. Bohužel, do výčtu patří také diabetik. Tuto nemoc má již od mala, působí, že je s ní perfektně smířený. Dobře si ho takového pamatuji již ze základky, kde na něj mnoho méně inteligentních jedinců křičelo Feťáku, feťáku! (po obědě si totiž pravidelně musel píchat inzulin). Co by mnohé vyvedlo z míry, jeho ani v nejmenším nevzrušovalo. Přinášíme vám rozhovor s velmi vyrovnaným člověkem, který nemá o problém mluvit o čemkoliv a zajímavě odpoví i na tu nejprostší otázku. -tt- Mnoho lidí stále trpí naprostou neznalostí o cukrovce. Zkus přiblížit jednotlivé její formy a příznaky. Tedy já osobně raději používám termín diabetes než cukrovka. Rozdíl mezi cukrovkářem a diabetikem je pro mne podobný jako mezi kriplem a invalidou, přestože běžnému člověku to patrně zní stejně. Jinak jen velice stručně, diabetes se vyskytuje ve dvou formách. Diabetes 1. typu spočívá v tom, že slinivka břišní přestane v lidském těle vyrábět insulin, což je látka potřebná pro využití a regulaci energie ze sacharidů přijatých v potravě. To může (není-li diabetes správně a včas léčen) způsobit celou řadu drobných potíží od špatného prokrvování končetin a různých forem nevolností či bolestí přes křeče až po neprokrvení mozku a následnou smrt. Dodnes se přesně neví, čím je tato forma diabetu způsobena: jisté je jen to, že není nakažlivá a že žádná genetická souvislost nebyla prokázána. Diabetem 2. typu bývají postiženi lidé řekněme tak od 45. roku života. Jejich slinivka sice insulin vyrábí, ale tělo na něj příliš nereaguje. Léčí se insulinovými injekcemi (stejně jako u 1. typu, jen dávky jsou menší); diabetes 2. typu je však 8možné léčit také určitými tabletami nebo dietou. Může být způsoben špatnou životosprávou, vyvolán jiným onemocněním nebo dalšími příčinami. Jedná se o lehčí formu diabetu a v mnoha případech jej lze (na rozdíl od diabetu 1. typu) úplně vyléčit. Kdy ses dozvěděl, že máš cukrovku, a co tě napadlo jako první? Dozvěděl jsem se to ve čtyřech letech, což bylo vlastně svým způsobem štěstí, je to pravděpodobně snazší, než dostat diabetes dejme tomu v patnácti. Co mě napadlo jako první? Snažil jsem se celou věc pochopit a porozumět tomu, co to pro mě znamená a jaké nové věci se budu muset naučit. Člověk někdy v dětství dokáže myslet až neuvěřitelně konstruktivně. Přesnost je ctností králů foto -tt- Jakou reakci u okolí tvoje onemocnění nejčastěji vzbuzuje? No, to závisí na inteligenci (a také na informovanosti) dotyčného. Naštěstí v mém okolí ubývá lidí, kteří mě považují za feťáka. Člověka po nějaké době podobné názory začínají otravovat, zvlášť když je slyší často (i když některé pověry asi jen tak nezmizí, nemáte ponětí, kolikrát už se mě různí lidé ptali, jestli jsem jako malý kluk jedl hodně cukru ). Možná by to byla spíš otázka pro mé okolí a ne pro mě, já doufám, že ty reakce nejsou moc negativní. Místo obvyklé jehly mají/budou mít diabetici možnost používat obyčejné náplasti. Láká tě tato možnost? Za tu dobu, co mám diabetes, se už v novinách, časopisech a televizi objevila velká spousta nových léků a léčebných prostředků na diabetes. Přestože jsem se už několikrát dočetl, že už za rok nebo za dva by se měl život diabetiků výrazně zlepšit, žádné změny k lepšímu jsem si nevšiml a žádné kouzelné přetlakové insulinové pero ani obyčejné ani neobyčejné náplasti se nakonec neobjevily. Co je pro tebe ohledně tvé nemoci nejhorší, čím tě omezuje? Správně kompenzovaný diabetes umožňuje člověku dělat vše, co by mohl dělat i normálně. Rozhodně si nechci na nic stěžovat. Jako malý kluk jsem údajně kdysi řekl, že kdybych si měl vybrat mezi tím být chytrý diabetik a tím být zdravý a hloupý, vybral bych si stejně, jak to dopadlo. Takže si vlastně ani nemám nač stěžovat :)

19 Ujedeš někdy, porušíš nařízení lékaře? Kam se mě tou otázkou snažíš navést? :) Je pravda, že někdy dělám věci, o kterých by se neinformovaný člověk snad mohl domnívat, že je diabetik dělat nebude. Rozhodně však neporušuji žádná přímá nařízení. Nanejvýš některé pokyny svého lékaře posuzuji spíše jako určitá doporučení a neformální vodítka umožňující různý výklad. :) 19 Jaké jídlo Vám jako celiakům nejvíc chybí? rozhovor Odříkaného chleba největší krajíc Tak praví staré české pořekadlo. Pokud by platilo i v případě Michala Marka ze septimy a Báry Šimečkové ze sexty, měli by sice ony krajíce obrovské, ale stejně by jim byly k ničemu. Jejich potraviny nesmí z určitých důvodů obsahovat lepek, tedy látku obsaženou ve většině pečiva a ve velkém množství ostatních potravin. Kdy jste se dozvěděli, že budete muset dodržovat bezlepkovou dietu, a co Vás napadlo jako první? Bára: Přibližně ve dvanácti letech, když celiakii diagnostikovali mojí mamce. Jako první mě v tu chvíli napadlo asi: Ježíš, co budu jíst. Michal: O nutnosti dodržovat bezlepkovou dietu jsem se dozvěděl zhruba před dvěma lety. Již dlouho mne trápil nepříjemný ekzém a po mnoha různých vyšetřeních mi lékař oznámil, že příčinou je alergie na lepek. Sdělil mi tedy, že budu muset dodržovat bezlepkovou dietu. První, co mě napadlo, bylo, že se smířím s ekzémem a budu dále v nezměněném tempu a kvantitě konzumovat rohlíčky i knedlíčky. Alergie na lepek však nekončí ekzémem. Poté, co mi lékař popsal proces destrukce střev v důsledku konzumace potravin s obsahem lepku, mi došlo, že situace bude vážnější. Jak velký je cenový rozdíl mezi obyčejným jídlem a tím bezlepkovým? B: Bezlepkové jídlo je přibližně čtyřikrát dražší, než to normální. Například taková bezlepková mouka stojí až 80 Kč. M: Záleží na tom, jak vypadá jídelníček dotyčného konzumenta. Můj přístup k bezlepkové dietě spočívá ve vyhledávání přirozeně bezlepkových potravin. Místo knedlíků volím rýži, popřípadě brambory, pečivo nahrazuji kukuřičnými plátky. Jiný konzument si knedlíček ani rohlíček neodepře a cena jídla roste závratnou rychlostí - bezlepkové knedlíky jsou stejně tak jako bezlepkové pečivo a těstoviny vyráběny jen v malém množství a cena je tedy vysoká (malý bochníček chleba stojí kolem šedesáti korun). Co ti cukrovka dala? Vůli a snahu zvládat věci, které jsou pro mne důležité a které se mohou zdát obtížné. Disciplinovanost ve chvílích, kdy ji potřebuji. Trénink ve sčítání, odčítání, násobení a dělení čísel do 300, což se mi v běžném životě velmi hodí. Je toho vlastně docela hodně -daur- M: Než odpovím na otázku, měl bych upozornit na rozdíl mezi bezlepkovou dietou a celiakií, protože rozlišovat tyto dva pojmy je velice důležité. Celiakie je nemoc, při které je v důsledku alergie na lepek nenávratně poškozen trávicí trakt, respektive sliznice tenkého střeva. K této nemoci dochází až u starších pacientů, kteří alergii ignorují nebo o ní neví. O alergii na lepek neví valná většina postižených pacientů. Je to totiž nemoc poměrně nová a masám neznámá. (dokončení na následující straně) Glu, ten mi opravdu vadí...

20 Jak říká Twain: Patrně jediný způsob, jak si zachovat zdraví, je jíst, co ti nechutná, pít, co se ti oškliví, a dělat, co se ti nechce. foto archiv b. Šimeckové Navíc ne vždy má nějaké vnější příznaky, díky nimž je včas odhalena. Můj lékař tvrdí, že alergii na lepek má jedna čtvrtina všech lidí. Abych tedy odpověděl na původní otázku, nedá se říct, že by mi něco vyloženě chybělo. Vadí mi však určité nepohodlí, vzniklé mojí dietou. Největší problémy vznikají na cestách. Běžný člověk, který se potřebuje rychle zasytit, vyhledá fastfood, koupí si pečivo, bagetu nebo něco podobného... Já mám v těchto případech smůlu. Další komplikace vznikají v restauraci. Když otevřu jídelníček, musím okamžitě tři čtvrtiny jídel zavrhnout - česká kuchyně se snaží cpát mouku prakticky všude. B: Nejvíc mi chybí hlavně události, kterých bylo právě jídlo s lepkem charakteristickou součástí. Z konkrétních jídel mi chybí asi rohlíky, protože se občas prostě stane, že mám hlad a nemám si co dát. Jaké pečivo preferujete? B: Většina klasického pečiva není běžně k dostání, takže mi moc možností nezbývá. Ale domácí bezlepkový chléb mám přesto hodně ráda, protože si ho můžu udělat podle vlastních představ, a je určitě zdravější než ten kupovaný. M: Jak jsem již zmínil dříve, pečivo nahrazuji kukuřičnými plátky. Jednou týdně si pak kupuji sojový chléb. Co se týče sladkého pečiva, oblíbil jsem si jeden druh bezlepkového perníku a speciální bezlepkové muffiny. Omezení spočívá v nutnosti tyto výrobky předem objednávat a samozřejmě ve vysoké ceně. 20 Zkoušeli jste někdy bezlepkové pivo? B: Bezlepkové pivo ocením především po těžkém obědě. Jeho cena se překvapivě pohybuje okolo přijatelných dvaceti korun. I jeho dostupnost se stále zlepšuje, často se mi stává, že na něj v obchodě narazím. M: Ano. Byl jsem příjemně překvapen zjištěním, že bezlepkové pivo existuje, je běžně prodáváno a dokonce za solidní cenu. Musím však přiznat, že jsem se vrátil k tomu klasickému. Jeho konzumaci jsem sice výrazně omezil, ale pár piv do týdne si dám. Jakou reakci u okolí Vaše onemocnění nejčastěji vzbuzuje? M: V České republice se stále najde dost lidí, kteří neví, co to lepek je, ani v jakých potravinách je obsažen. Jinak si nejsem vědom toho, že by mé omezení vzbuzovalo jakékoli emoce u okolí a jsem tomu rád. B: Nejčastěji je to asi lítost, což je pro mě jedna z nejhorších reakcí, protože pak nevím, jak reagovat, a nepřipadám si, že bych na tom byla zas tolik špatně. Myslím si, že jsou lidé, kteří mají mnohem větší zdravotní omezení, která se s tím mým vůbec nedají srovnávat. Jak se k Vašim omezením staví školní jídelna? Respektive, dá se tam jíst? B: Pšeničná mouka je bohužel obsažena ve všech omáčkách a těstovinách, které jídelna nabízí. Ovšem několik velmi ochotných kuchařek už mě pozná, a tak když přicházím, volají: Dietáá! a hned vymýšlejí nějakou vhodnou alternativu. Strava sice není příliš pestrá, ale to si dokážu vynahradit ve zbytku dne. M: V jídelně se stravuji normálně - vždy si vyberu jídlo bez lepku nebo alespoň to, ve kterém je lepku nejméně. Ujedete někdy, a porušíte dietu? M: Mám období, kdy dietu třeba 2 měsíce neporuším (až na občasnou konzumaci piva v malém množství). Naneštěstí občas dojde i k období, kdy částečně rezignuji a nějaký ten kousek pečiva si dám. K těmto situacím dochází například na různých oslavách, když je má vůle oslabena vnějšími (povětšinou alkoholickými) vlivy. Dalším důvodem může být neschopnost sehnat v daný okamžik cokoli bezlepkového. B: Ne. Jednou jsem se rozhodla, že dietu budu dodržovat, a proto si myslím, že by bylo k ničemu ji porušit. Její občasné dodržování by mělo prakticky nulový výsledek. Myslím si, že je několik vážných důvodů, proč ji dodržovat, a zatím nevidím důvod, proč si ničit zdraví jenom kvůli jídlu. Čtenáře GYMu zdraví Krteček!