Od fyziologie k medicíně

Save this PDF as:
 WORD  PNG  TXT  JPG

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Od fyziologie k medicíně"

Transkript

1

2 Milý čtenáři, publikace, kterou držíte v ruce je součástí olomouckého cyklu vzdělávacích materiálů vydávaných k projektu Od fyziologie k medicíně integrace vědy, výzkumu odborného vzdělávání a praxe. Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Od fyziologie k medicíně integrace vědy, výzkumu odborného vzdělávání a praxe CZ.1.07/2.3.00/ Trvání projektu: červen 2009 květen 2012 Řešitelská pracoviště: Cíl projektu: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Univerzita Palackého v Olomouci Umožnit nadstandardní vzdělávání v oblasti fyziologie a biomedicínckých aplikací. 1

3 2

4 Projektová etapa 2011 region OLOMOUC RNDr. Aleš Vrána RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. RNDr. Jarmila Vránová Místo konání semináře: Teva Czech Industries s.r.o. výrobní závod Opava, Ostravská 29, č.p. 305, Opava-Komárov, PSČ Termíny konání semináře: 15. dubna dubna 2011 Autor designu obálky a grafických úprav: Vlastislav BIČ, Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Obrázky: Pokud není uveden zdroj, jsou autory obrázků Ivana Fellnerová a Lukáš Hlaváček 3

5 OBSAH: 1. ÚVOD Projekt od fyziologie k medicíně Projektové diskusní semináře Ohlédnutí za seminářem Kmenové buňky Úvod k tématu imunologie a imunomodulační terapie IMUNITNÍ SYSTÉM OBECNÝ ÚVOD Charakteristika a základní terminologie IS Antigen a jeho stimulační účinky Nespecifi cká imunitní odpověď Specifi cká imunitní odpověď Složky imunitního systému Orgány a tkáně imunitního systému Buňky imunitního systému Molekuly imunitního systému B lymfocyty a látková imunita Obecné principy aktivace B lymfocytů Protilátky (imunoglobuliny, Ig) Vývoj B lymfocytů a časová posloupnost aktivačních dějů T lymfocyty a buněčná imunita Prezentace antigenu T lymfocytům Subpopulace T lymfocytů Základy transplantační imunologie Základní terminologie Éra transplantační chirurgie Aloimunitní reakce a histokompatibilní systém POLYKLONÁLNÍ A MONOKLONÁLNÍ PROTILÁTKY Polyklonální protilátky a jejich příprava Všeobecná charakteristika polyklonálních protilátek Pšíprava polyklonálních protilátek Monoklonální protilátky a jejich příprava Všeobecná charakteristika monoklonálních protilátek Klasické hybridomové technologie přípravy monoklonálních protilátek Rekombinantní monoklonální protilátky Humanizace protilátek Chimérické protilátky Humanizované protilátky (CDR-grafted) Plně lidské protilátky Názvosloví monoklonálních protilátek Hromadná výroba protilátek Kultivační média Práce s produkčními kmeny pro výrobu protilátek Novější postupy ve fermentačních technologiích savčích buněk Kritické kroky výrobních procesů IMUNOMODULAČNÍ TERAPIE Imunosupresivní léčba Tři režimy imunosepresivní léčby Typy imunosupresiv Nové přístupy k imunosupresi Biomedicína a personalizovaná léčba Co je to biologická léčba? Charakteristika látek používaných v biologické léčbě Základní mechanismy účinku bioléčiv Přehled bioléčiv podle oblasti terapeutického využití Nežádoucí účinky biologické léčby Centra biologické léčby Registrace léčiv se zaměřením na přípravky obsahující monoklonální protilátky Legislativa Registrační dokumentace Příklad klinického hodnocení nové monoklonální protilátky a poučení z chyb

6 1. ÚVOD Projekt Od fyziologie k medicíně Projektové diskusní semináře Ohlédnutí za seminářem Kmenové buňky Předmluva k tématu Imunologie a imunomodulační terapie OD FYZIOLOGIE K MEDICÍNĚ Integrace vědy, výzkumu, odborného, vzdělávání a praxe INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ 5

7 1.1. Projekt Od fyziologie k medicíně Projekt Od fyziologie k medicíně integrace vědy, výzkumu, vzdělání a praxe je vzdělávací projekt, jehož cílem je nadstandardní vzdělávání v oblasti fyziologie a biomedicínských aplikací ( Vzdělávání je vedeno jak v rovině teoretické (prezentace aktuálních poznatků v kontextu vzájemných souvislostí), tak v rovině praktické (experimentální praxe, metody efektivního zpracování dat, aplikace výsledků výzkumu, exkurze). PRO KOHO je projekt určen? 1) Akademické pracovníky VŠ (školitele VŠ studentů na úrovni Bc., Mgr. a Ph.D.) 2) Studenty VŠ (Bc., Mgr. a Ph.D.) 3) Studenty a pedagogy SŠ (s hlubším zájmem o fyziologii a medicínu) Podmínkou účasti v projektu byla registrace prostřednictvím projektových webových stránek. (registrace byla uzavřena ) CO projekt nabízí? 1) Odborné vzdělávání formou diskusních seminářů (viz dále) se zaměřením na aktuální fyziologicko-lékařskou problematiku a témata oceněná Nobelovými cenami za Fyziologii a medicínu 2) Exkurze na pracoviště vědy a výzkumu, aktivní zapojení do experimentů 3) Získání zkušeností s atraktivní prezentací vlastních výsledků na odborných akcích (konferencích) 4) Seznámení s možnostmi mezinárodních kontaktů a uplatnění na světovém vědecko-výzkumném fóru 5) Tištěné a interaktivní publikace k jednotlivým seminářům Obr Časový harmonogram projektu Od fyziologie k medicíně 6

8 1.2. Projektové diskusní semináře Jednotlivé semináře probíhají v neformální přátelské atmosféře. Skládají se z části teoretické a navazující části praktické, kdy mají účastníci možnost uplatnit získané teoretické poznatky přímo v praxi. První etapa projektových seminářů již úspěšně proběhla v regionu Brno v průběhu roku Byla garantována Veterinární a farmaceutickou univerzitou v Brně ve spolupráci s Ústavem živočišné fyziologie a genetiky AV ČR a řadou externích spolupracovníků. V návaznosti na první cyklus projektových seminářů realizovaných v roce 2010 v regionu Brno, probíhá druhý cyklus seminářů v regionu Olomouc (únor-prosinec 2011). Podobně jako v brněnské etapě, probíhají olomoucké semináře ve dvou cyklech: jarním (4 semináře) a podzimním (3 semináře). Olomoucké semináře jsou zaštiťovány odborníky z Přírodovědecké a Lékařské fakulty Univerzity Palackého ve spolupráci s řadou externích spolupracovníků (vědci, lékaři, pedagogové i pracovníci biomedicínckých institucí a provozů). Všechny projektové materiály vydané pro účastníky k seminářům v regionu Brno, získají v tištěné podobě také účastníci seminářů v regionu Olomouc a naopak. Pro ostatní zájemce jsou materiály v elektronické podobě spolu s dalšími informacemi o projektu k dispozici na projektových webových stránkách: fyziolmed/ Časový harmo- Obr Časový harmonogram jarního (a) a podzimního (b) cyklu projektových seminářů v regionu Olomouc 7 nogram olomouckých seminářů je znázorněn na obrázku 1.2.a,b

9 1.3. Ohlédnutí za seminářem Kmenové buňky V únoru 2011 proběhl ve čtyřech termínech (18., 25., 26. a 27.2.) první projektový seminář v regionu Olomouc. Teoretická část proběhla v Ústavu biologie LF UP v Olomouci; praktická část proběhla jednak v laboratořích Ústavu biologie a dále v Centru pro práci s laboratorními zvířaty LF UP v Olomouci. Seminář vedl doc. V. Divoký spolu s dalšími lektory (Mgr. M. Horváthová, MVDr. D. Doležal a Ing. L. Piterková). Průběh seminářů je zachycen na obr Obr Seminář Kmenové buňky Titul doprovodné publikace (a); Výklad doc.v. Divokého-úvodní přednáška o kmenových buňkách (b); Výklad MUDr. D. Doležala o zásadách intravenózních aplikací látek u myší (c); Praktická část výkladu MUDr. D. Doležal v Centru pro práci s laboratorními zvířaty-představení běžně používaných farmak (d) c) Výklad zásad manipulace s laboratorními zvířaty-postup při fixaci laboratorní myši (e); Intravenózní aplikace do ocasní artérie myši umístěné ve fixační kleci (f) 8

10 Detail fixační klece používané při nitrožilních aplikacích nebo odběru krve z ocasní artérie myší (g); Příprava k pozorování kultur kmenových buněk pomocí světelného mikroskopu a zjištování vitality buněčných kultur (h) h) Obr Seminář Kmenové buňky Výklad MUDr. D.Doležala k anestezii laboratorních zvířat (a); Demonstrace tzv. metabolické klece určené k dávkování potravy, tekutin popř. experimentálně testovaných látek u myší (b). 9

11 Výklad MUDr. D.Doležala:Photon Imager Bioluminiscence myšího karcinomu mléčné žlázy po ortoptické transplantaci (c); Digitální zobrazení nádorového růstu: experimentální (vlevo) a kontrolní (vpravo) zvíře (d) d) Pozorování růstu suspenzní buněčné linie v kultivační nádobě pomocí invertovaného mikroskopu. (e); Práce se světelným mikroskopem při pozorování buněčných kultur. (f) Vstup na pracoviště Ústavu pro práci s laboratorními zvířaty LF UPOL (g); Laminární box pro manipulaci a jednoduché zákroky se zvířaty (odběry, aplikace). (h) 10

12 1.4. Úvod k tématu Imunologie a imunomodulační terapie Imunitní systém patří k základním homeostatickým mechanismům v těle. Obrovská diverzita imunitních buněk, resp. molekul na jedné straně, zajišťuje ochranu člověka proti širokému spektru infekčních patogenů, na druhé straně však komplikuje řadu léčebných zákroků (např. transplantací). Výzkum v imunologii je směřován k maximálnímu poznání všech zákonitostí, které imunitní systém k obraně těla používá, a to jak rozpoznávacích, eliminačních i tolerančních procesů. Nové poznatky získané v základním výzkumu dnes nacházejí stále širší uplatnění v moderní terapii např. biologické léčbě, boji proti nádorovým onemocněním, popř. léčbě zvyšujícího se počtu autoimunitních onemocnění a různých typů alergií Předkládaná publikace podává stručný přehled základních informací o imunitním systému. S ohledem na praktickou část semináře v provoze výroby cytostatik a imunosupresiv, je teoretický výklad zaměřením na problematiku specifi cké imunitní odpovědi a prezentace vybraných postupů imunomodulační terapie. Praktická část semináře proběhne ve farmaceutickém výrobním závodě Teva Czech Industries s.r.o. Opava-Komárov v (obr. 1.5.), dříve známém pod názvem Galena, jejíž historie sahá až do r V r se společnost stala součástí nadnárodní skupiny Teva se sídlem v Izraeli a je v současné době jednou z nejvýznamnějších domácích farmaceutických společností. Firma klade velký důraz na kontinuální celoživotní vzdělávání a rozvoj vzdělávacích aktivit ve spolupráci s různými odbornými společnostmi. Obr Letecký pohled na farmaceutický závod Teva Czech Industries s.r.o. Opava-Komárov 11

13 Opavský závod má ve svém širokém portfoliu generické léčivé přípravky především antiastmatika, cytostatika, imunosupresiva, hypolipidemika, antihypertenziva aj. (v podobě tablet, tobolek i kapalných lékových forem), dále také volně prodejné léky (OTC), účinné farmaceutické látky (API) a rostlinné extrakty. Produkty splňují uznávané standardy kvality a jsou exportovány do řady zemí celého světa, včetně USA, Austrálie a západní Evropy. Účastníci dubnového semináře Imunologie a imunomodulační léčba navštíví dva provozy: Výrobu měkkých želatinových tobolek (imunosupresivum Cyklosporin) obr Závod NOSD (New Oral Solid Dasage Plant) nejnovější výrobní část opavského závodu, který byl otevřen v r Závod NOSD byl vybudován s využitím nejnovějších technologií a vyrábí léky především pro americký trh. (obr. 1.7.) b) obr Blistrovací linka balení léčiva do primárního obalu (a), výroba měkké želatinové tobolky formování želatinového obalu a jeho plnění léčivem (b) Obr Závod NOSD nejnovější výrobní část opavské pobočky Teva (a), atraktivní prostory vstupní haly, kde se mimo jiné nachází moderní jídelna pro zaměstnance. (b) 12

14 2. IMUNITNÍ SYSTÉM OBECNÝ ÚVOD Charakteristika a základní terminologie IS Složky imunitního systému B lymfocyty a látková imunita (protilátky) T lymfocyty a buněčná imunita Základy transplantační imunologie OD FYZIOLOGIE K MEDICÍNĚ Integrace vědy, výzkumu, odborného, vzdělávání a praxe INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ 13

15 2.1. Charakteristika a základní terminologie IS Imunitní systém (IS) patří k základním homeostatickým mechanismům 1 v těle. Správně fungující IS chrání organismus před cizorodými a infekčními částicemi a odstraňuje vlastní odumřelé, zestárlé nebo poškozené buňky vč. nádorových (obr. 2.1). Základní vlastností správně fungujícího imunitního systému je schopnost rozeznat vlastní od cizího. To je umožněno především extrémním polymorfi smem 2 imunitních molekul, které jsou schopny od sebe rozlišit částice na základě i velmi malých rozdílů a následně s nimi specifi cky reagovat. Obr Tři skupiny částic rozpoznávaných IS. Identifikaci a eliminaci in- fekčních částic nazýváme obranyschopnost; Vlastní nepoškozené struktury jsou IS tolerovány; identifikaci a eliminaci vlast- ních poškozených buněk a molekul označujeme jako imunitní dohled Antigen a jejho stimulační účinky pro IS Makromolekulární strukturu (patogen, buňka, molekula), která je imunitním systémem rozpoznána a která stimuluje komplexní specifi ckou imunitní odpověď, označujeme jako antigen (Ag), nebo také imunogenní látka (imunogen). Aby mohla být částice považována za antigen, musí splňovat určité chemické, fyzikální a biologické vlastnosti: Liší se svým složením od složení hostitelského organismu Je rozpoznávána povrchovými receptory buněk imunitního systému Jde o komplexní makromolekuly s dostatečnou velikostí (zpravidla molekulová hmotnost > 5000 Da) Z chemického hlediska jsou antigeny nejčastěji proteiny, lipoproteiny, lipopolysacharidy nebo nukleoproteiny. Nízkomolekulární látky, které se váží na specifi cké receptory resp. protilátky, ale nejsou dostatečně velké, aby stimulovaly komplexní imunitní odpověď, nazýváme hapteny. 1 udržují, resp. obnovují stálost a rovnováhu vnitřního prostředí 2 poly= mnoho, morpho=tvar; buňky i molekuly IS se vyskytují v mnoha variantách 14

16 Část molekuly antigenu, na kterou se bezprostředně váže receptor, resp. protilátka IS, nazýváme antigenní determinant (epitop). Jedna antigenní částice má zpravidla více epitopů (obr.2.2.) Obr Vztah Antigen-epitop. Jedna antigenní částice má více epitopů (zelený a fialový), z nichž každý je rozpoznáván jiným buněčným klonem, resp. protilátkou. K tomu, aby byla iniciována komplexní imunitní reakce však nestačí jen jednoduchá vazba antigenu s receptorem, ale je nutné, aby byly současně aktivovány další kostimulační vazby. Tuto podmínku právě nesplňují nízkomolekulární hapteny, proto je označujeme jako nefunkční (nekompletní) antigeny. Obrana organismu je zajišťována dvěma základními imunitními mechanismy, které se liší především rychlostí aktivace a specifi čností zásahu. Obr Nespecifická imunitní odpověď Je prvotní časnou reakcí organismu na přítomnost patogena nebo jiné nežádoucí částice. Označujeme ji také jako vrozenou, protože se její kvalita a účinnost během života nemění. Buňky nespecifi cké imunity jsou aktivovány především chemickými strukturami, které se nevyskytují u vlastních buněk, ale jsou společné skupinám mikroorganismů. Typickým projevem nespecifi cké imunity je zánět komplexní soubor reakcí ve vas- kularizované tkáni, zajišťující v místě poškození maximální prokrvení, přísun imunocytů a dalších chemických regulátorů, které napomáhají zhojení. Nespecifi cká imunitní odpověď je realizována na úrovni orgánové, buněčné i molekulární. Uplatňují se především: Fyzikální a chemické bariéry organismu (kůže, řasinkové epitely, acidita žaludeč- ních šťáv, antibakteriální složky slin, slz atd.) Aktivace fagocytujících buněk (dendritické b., neutrolily a makrofágy) Aktivace sérových proteinů komplementu (viz dále) 15

17 Specifická imunitní odpověď Bezprostředně navazuje na prvotní nespecifi ckou fázi obrany organismu. Je zajišťována specializovanými druhy bílých krvinek - B a T lymfocyty, které jsou aktivovány vysoce specifi ckou vazbou svých membránových receptorů s konkrétním antigenem (resp. epitopem). Plná aktivace adaptivních imunitních procesů trvá déle, protože je spojena s tzv. klonální expanzí 3 konkrétních lymfocytárních klonů. Označení adaptivní (získaná) se pro tento typ imunity používá proto, že se během života jedince vytváří náhodně stále nové varianty buněčných receptorů v komplikovaných procesech na úrovni DNA (např. přeskupování genů aj. studuje imunogenetika). B lymfocyty představují látkovou (humorální) složku adaptivní imunitní odpovědi; na setkání s antigenem reagují produkcí tzv. imunoglobulinů (protilátek). T lymfocyty představují buněčnou složku specifi cké imunity. Po stimulaci antigenem produkují chemické látky (cytokiny), jež ovlivňují chování řady dalších imunitních buněk směřující k eliminaci stimulačního antigenu. (více v samostatných kapitolách 2.3 a 2.4.) Obr Časová posloupnost vrozených (nespecifických) a adaptivních (specifi ckých) obranných reakcí organismu. Imunologická paměť Zralé lymfocyty, které se dosud nesetkaly s antigenem, označujeme termínem naivní lymfocyty. Po vazbě antigenu s naivním lymfocytem, dochází k jeho aktivaci, proliferaci a vzniku efektorových buněk. Současně vzniká menší počet tzv. paměťových lymfocytů, které jsou schopny při opakovaném setkání s již známým antigenem produkovat efektorové buňky a protilátky mnohem rychleji a efektivněji, než při prvním setkání. Paměťové lymfocyty se v organismu uchovávají dlouhodobě z doby prvotního sekání s daným antigenem. Proces nazýváme imunologickou pamětí adaptivního imunitního systému. 3 proces intenzivní proliferace (dělení) konkrétního klonu lymfocytu jako odpověď na specifi cké rozpoznání antigenu; pomnožený klon pak může ve velkém počtu efektivně zasáhnout při eliminaci antigenu 16

18 2.2. Složky imunitního systému Ke složkám IS zahrnujeme struktury na úrovni orgánové, tkáňové, buněčné i molekulární. Imunitní systém je tvořen soustavou orgánů, tkání, buněk a celého spektra specifi c- kých molekul vázaných buď na membránu imunocytů, nebo volně cirkulujících v tělních tekutinách resp. tkáních Orgány a tkáně imunitního systému Protože se většina tkání a orgánů imunitního systému podílí na růstu, vývoji, zrání či eliminaci lymfocytů, nazýváme je také jako lymfatické orgány (obr. 2.4.). Obr Přehled primárních a sekundárních lymfatických orgánů Primární (centrální) lymfatické orgány jsou místem tvorby a dozrávání imunitních buněk (imunocyty): Červená kostní dřeň produkuje z tzv. hemopoetických kmenových buněk všechny krevní elementy vč. imunocytů (hemopoéza 4 ) obr Brzlík (thymus), uložený za sternem v dolní části krku, je místem dozrávání T lymfocytů a produkce lymfopoetických hormonů thymozinu a thymopoetinu Sekundární (periferní) lymfatické orgány zprostředkovávají kontakt imunocytů s cizorodými částicemi a zajišťují transport a vhodné prostředí pro imunocyty Lymfatické (mizní) cévy jsou slepě končící cévy, které odvádí tkáňový mok (vzniklý fi ltrací z krevních vlásečnic) zpět do krve. Díky vysoké propustnosti svých stěn umožňují vstup virů, bakteriím popř. nádorovým buňkám. 4 v prenatálním období probíhá hemopoéza v játrech 17

19 Lymfatické uzliny jsou orgány fazolovitého tvaru, fi ltrující sběrné lymfatické cévy. Zachycují antigeny z lymfy a brání jejich rozptýlení. Zprostředkují kontakt lymfocytů s antigenem a iniciují tak specifi ckou imunitní reakci (viz dále). Slezina je nepárový, na lymfocyty bohatý orgán umístěný v dutině břišní, v blízkosti žaludku. Je bohatě zásobená krví, kterou fi ltruje. Vychytává a likviduje poškozené a odumřelé červené krvinky; dále zachycuje z krve potenciální antigeny a iniciuje specifi ckou imunitní odpověď. Mukózní lymfatická tkáň dýchací (MALT) a trávicí (GALT) sliznice Peyerovy plaky: organizované shluky lymfatických uzlin ve střevě Buňky imunitního systému Imunitních reakcí se účastní celá řada buněk, tzv. imunocytů. Všechny vznikají v červené kostní dřeni z pluripotentní kmenové buňky, která se dělí na unipotentní 5 kmenové buňky (tzv. myeloidní a lymfoidní progenitory) - obr Z hlediska místa výskytu můžeme imunocyty rozdělit na buňky cirkulují v krvi nebo v lymfatických cévách, buňky nacházejí se v tkáních nebo lymfatických orgánech, popř. migrující mezi těmito prostředími. K buňkám cirkulujícím v krvi patří všechny bílé krvinky (leukocyty), přičemž některé z nich migrují mezi krví a tkáněmi (hl. neutrofily) popř. se část populace vyskytuje jak v cirkulaci, tak lymfatických orgánech (T a B lymfocyty). K typickým tkáňovým buňkám patří dendritické buňky a makrofágy. (mastocyt) (diaoedéza) Obr Přehled hematopoézy buňka 5 dává vznik jedné vývojové řadě krevních buněk 18

20 Morfologická a funkční klasifi kace imunocytů se může zdát komplikovaná, protože řada buněk má více podtypů nebo naopak jeden druh buněk má více vývojových stádií a názvů. Jednotlivé funkční a morfologické kategorie se navíc často překrývají. Klasické morfologické členění imunocytů: Granulocyty: buňky obsahující segmentované jádro a v cytoplazmě tzv. granula barvitelná neutrofi lními, eozinofi lními nebo bazofi lními barvivy; podle toho jednotlivé granulocyty označujeme jako neutrolily, eozinofily a bazofi ly. Granulocyty se účastní především první fáze nespecifi cké imunity. Jejich granula obsahují látky rozvíjející zánětlivou reakci (např. histamin) Agranulocyty: buňky s velkým oválným jádrem a cytoplazmou bez granul. Patří sem monocyty y ( nespecifi cká imunitní reakce) a B a T lymfocyty y (typičtí představitelé specifi cké imunitní reakce)- podrobněji v samostatných kapitolách 2.3. a 2.4. Z hlediska funkce můžeme rozlišit následující hlavní skupiny imunocytů: Fagocyty: buňky schopné selektivně fagocytovat nežádoucí částice. Typickými fagocyty jsou neutrofily, dendritické buňky a makrofágy Cytotoxické buňky: jedná se o buňky schopné likvidovat jiné buňky. Patří sem především cytotoxické T lymfocyty, NK buňky a eozinofily. Schopnost prezentovat antigen: tuto schopnost mají tzv. profesionální fagocyty, především dendritické buňky a makrofágy. Pohlcené antigenní částice jsou uvnitř fagocytu rozštěpeny a jejich fragmenty jsou ve vazbě na MHC molekulu prezentovány na povrch fagocytu. Buňky schopné prezentovat antigen označujeme jako APC (antigen presenting cell) ) více viz. Kapitola 2.4. klasifikace objem, který tvoří v buněčné složce krve (%) podskupina a synonyma funkce morfologicky funkčně basofily V krvi vzácně, více v epitelech kůže plic a trávicího traktu tkáňové formy = žírné buňky (mastocyty) Uvolňují histamin, podílejí se na zánětlivých a alergických reakcích neutrofily % eosinofily 1 3 % polymorfonukleární leukocyty (PMN) Fagocytují a ničí bakterie. Odumřelé neutrofi ly vytvářejí hnis. Fagocytují a ničí cizí částice. Účastní se při likvidaci parazitů a spoluúčastní se alergických reakcí granulocyty fagocyty cytotoxické b. monocyty 1 6 % lymfocyty dendritické buňky 20 35%, většina však v lymfatických tkáních Nevyskytují se volně v krvi, pouze v tkáních Monocyty jsou prekurzory tkáňových makrofágů T-lymfocyty (cytotoxické b. a pomahači). B-lymfocyty (plazmatické buňky) Nazývány také Langerhansovy buňky Obr Přehled imunocytů, jejich výskytu a funkce. Fagocytují mikroorganismy ale také odumřelé buňky vlastních tkání. Prezentují antigen Specifi cky rozpoznávají antigen prezentovaný na povrchu APC. Vytvářejí protilátky Prezentují antigen a tím aktivují lymfocyty agranulocyty antigen prezentující buňky cytologické b. 19

21 Každý typ imunitní buňky se vyznačuje typickou kombinací povrchových membránových proteinů. Tyto proteiny jsou označovány zkratkou CD, doplněnou číselným kódem 6 (viz dále) Přehled imunocytů, jejich výskytu a funkce ukazuje tab Molekuly imunitního systému V imunitním systému existuje široké spektrum nejrůznějších typů molekul, vázaných buď na membránu imunocytů nebo volně rozpuštěných v krevním séru, popř. dalších tělních tekutinách: Imunoglobuliny (protilátky): jsou sekretovány plazmatickými buňkami (efektorové B- lymfocyty). Vyskytují se v pěti izotypech, lišících se stavbou i funkcí (více v samostatné kapitole 2.3.) Receptory imunitních buněk: membránové proteiny schopné více nebo méně specific- ky rozpoznávat různé typy molekul v těle a následně iniciovat příslušnou imunitní odpověď, vedoucí k eliminaci stimulující částice: Nespecifické receptory vrozené imunity: rozpoznávají struktury společné mnoha patogenům. Např. TLR (Toll like receptor - evolučně staré receptory rozpoznávající bakteriální lipopolysacharidy, lipoproteiny a flagelin), manózový receptor (váže se na bakteriální polysacharidy s terminální manózou), scavengerové receptory (tzv. uklízeči váží poškozené molekuly s volnými radikály) Specifické receptory adaptivní imunity: receptory T a B lymfocytů, rozpoznávající molekuly lišící se i velmi nepatrnými rozdíly (podrobněji v samostatných kapitolách 2.3. a 2.4.). Koreceptorové molekuly - jejich aktivace je nutná k iniciaci komplexní imunitní odpo- vědi. Cytokiny (mediátory): jsou mediátory, prostřednictvím kterých se imunitní buňky dorozumívají. Existuje řada pohledů a snah, jak cytokiny přehledně klasifikovat. Aktuálně je nejčastěji používáno členění na: INTERLEUKINY heterogenní skupina látek glykopeptidové povahy označováná zkratkou IL s číselným indexem. Jsou produkovány buňkami specifické i nespecifi cké imunity. Působí často společně a ovlivňují především různé fáze vývoje lymfocytů a makrofágů. INTERFERONY peptidické látky s protivirovými účinky např. IFNα, IFNß, RŮSTOVÉ faktory (GF, z ang. growth factor) peptidové látky ovlivňující růst a proliferaci různých typů buněk, např. FGF (fibroblast growth f.), EFG (epidermal growth f.), VEGF (vascular endotelial growth f.) KOLONIE STIMULUJÍCÍ faktory (CSF, z angl. colony stimulation factor) stimulují v kostní dřeni růst a diferenciaci různých typů buněk, např. GM-CSF (růstový faktor stimulující růst granulocytů a makrofágů) NEKROTIZUJÍCÍ faktory (TNF, z angl. tumor necrosis factor) působí cytotoxicky, protizánětlivě a regulačně (např. TNFα, TNFß ) CHEMOKINY nízkomolekulární peptidy s chemotaktickými účinky 6 CD = Cluster of Differenciation, mezinárodní nomenklatura povrchových membránových proteinů imunocytů. Přítomnost dané molekuly se označuje znaménkem +, absence znaménkem - 20

22 Proteiny komplementu: Skupina přibližně 30 sérových proteinů označova- ných C1, C2 atd. Proteiny komplementu jsou hlavní látkovou složkou nespecifické imunitní odpovědi. Jsou aktivovány buď přímo vazbou s antigenem nebo prostřed- nictvím protilátek navázaných na antigen. Proteiny komplementu aktivují řadu imunitních reakcí a dokáží perforací bakteriální stěny lýzovat bakterii. MHC glykoproteidyy 7 resp. HLA molekuly 8. Molekuly exprimované profesionálními fagocyty (APC buňkami) a účastnící se stimulace T lymfocytů (více v samostatné kapitole 2.4. T lymfocyty) Adhézní molekuly způsobující vzájemné přilnutí (adhezi) buněk-nasměrování no- sitelských buněk k cílové tkáni, např. leukocytů k endotelu cév. Patří sem selektiny (P-, E- a L-selektiny; zprostředkovávají iniciální adhezi leukocytů k endotelu cév), integriny (VLA-váže se na VCAM-1, LFA-zprostředkovává vazbu na endotel přes ICAM-1), ICAM-1 (intracelular adhesion molekule výskyt na epitelu, umožňuje přichycení leukocytů), PE- CAM-1 (platelet endotelial cell adhesion molekule adhezní molekula krevních destiček a endotelu cév). CD molekuly - mezinárodní klasifikační systém buněk Většina imunitních molekul má své označení v mezinárodním klasifi kačním systému Cluster of Differentiation (CD) 9 Jednotlivé molekuly jsou v tomto systému označovány zkratkou CD a příslušným číselným indexem (dosud bylo definováno cca 300 CD molekul). CD klasifi kace je často jedinou možnos- tí, jak od sebe můžeme některé morfologicky stejné imunocyty od sebe odlišit. CD molekuly představují buněčné diferenciační markery (human cell differenciation markers). Příklady CD molekul: CD1 - výskyt u dendritických buněk; molekula prezentující nebílkovinné antigeny (lipidy, glykolipidy) T-lymfocytům CD4 koreceptor pro MHC-II na pomocných Th lymfocytech; zároveň poskytuje receptor pro uchycení HIV retroviru CD8 - koreceptor pro MHC-I na cytotoxických Tc lymfocytech CD25 výskyt u skupiny regulačních T-lymfocytů (Treg) CD28 koreceptorová molekula u T lymfocytů; realizuje tzv. 2. signál nezbytný k aktivaci T lymfocytů CD31 adhezní molekula PECAM krevních destiček CD34 výskyt u hemopoetických kmenových buněk 2.3. B lymfocyty a látková imunita B lymfocyty představují humorální (látkovou) složku specifi cké imunitní odpovědi. Rozpoznávají přímo extracelulární antigen prostřednictvím vysoce specifi ckého receptoru - BCR (B-Cell Receptor), který je typickou povrchovou molekulou všech B 7 Major Histocompatibily Complex 8 Human Leukocyte Antigen 9 Klasifi kace byla zavedena v r v Paříži. Jako nová CD molekula je považována každá povrchová molekula, která je detekována alespoň dvěma protilátkami. 21

23 lymfocytů. Na povrchu B-lymfocytu se nachází asi BCR, které se vyznačují těmito vlastnostmi: Struktura BCR se velmi podobá struktuře protilátky. Odlišnost je pouze v doméně, která kotví BCR do membrány B lymfocytu BCR se snadno v buněčné membráně pohybuje (plave) a v případě vazby s antigenem má afi nitu přimykat se k ostrůvkům membránových lipidů (doslova lipidové vory, lipid rafts) 10 BCR má tendenci ke zdvojování, ztrojování - k oligomerizaci 11 Aktivace BCR zralého B lymfocytu antigenem stimuluje produkci protilátek (imunoglobulinů, Ig). B lymfocyty jsou schopny také prezentovat antigen T lymfocytům, které zpětně modifi kují aktivitu prezentujícího B lymfocytu Protilátky (imunoglobuliny, Ig) Molekula protilátky obsahuje 4 peptidové řetězce, dva identické těžké řetězce a dva identické lehké řetězce. Polypeptidové řetězce jsou navzájem spojené disulfi dickými můstky a v prostoru zaujímají tvar písmete Y. Na peptidových řetězcích rozlišujeme, kromě variabilní oblasti pro vazbu s antigenem, řadu dalších vazebných míst (např. pro makrofáfgy, Fc receptor, proteiny komplementu) a domén 12 (obr. 2.7.) Obr Struktura molekuly protilátky (imunoglobulinu Ig) 10 Lipid rafts and B-cell activation, Susan K. Pierce, Nature Reviews Immunology 2, (February 2002) 11 Oligomeric organization of the B-cell antigen receptor on resting cells, Jianying Yang & Michael Reth, NATU- RE, 2010, 467; Pages: Ig doména je fylogeneticky konzervovaná oblast poprve defi novaná u imunoglobulinů, ale nacházející se u řady dalších molekul. Je tvořena cca 101 AMK v prostoru uspořádaných do βbarel 22

24 Existuje pět základních tříd (izotypů) lidských imunoglobulinů: IgG, IgA, IgM, IgD a IgE (obr. 2.8.). U imunoglobulinů IgG se rozlišují 4 podtřídy: IgG1 - IgG4. Všechny protilátky mají obdobnou základní strukturu. Malé rozdíly ve velikosti těžkého řetězce (počtu domén), počtu cystidinových můstků a počtu monomerních Y jednotek, jsou příčinou rozdílných fyzikálně chemických a biologických vlastností. b) c) Obr Třídy (isotypy) imunoglobulinů: monomer se 2 páry Ig domény v konstantní oblasti :IgG, IgD (a), : monomer se 3 páry Ig domény v konstantní oblasti :IgE (b), dimer:iga (c), pentametr:igm (d) Smícháme-li roztok antigenu s roztokem protilátky v přesném stechiometrickém poměru, vzniká precipitát (sraženina). Studiem této interakce je možné zjistit údaje o: množství protilátky efektivním počtu vazebních míst v molekule antigenu Stabilitu vznikých imunokomplexů určují mezimolekulové síly. Jde o stejné síly, které se podílejí na stabilizaci prostorové struktury proteinů a jiných makromolekul: vodíkové vazby, hydrofóbní interakce, elektrostatické síly, disperzní síly a prostorové odpudivé síly. Sílu vazebných interakcí lze charakterizovat dvěma pojmy: AFINITA: Charakterizuje intenzitu, s jakou se uskutečňuje interakce mezi vazebným místem protilátky a determinantem antigenu (haptenem). Afi nita je termodynamickým vyjádřením přímé vazebné energie protilátky pro jeden determinant antigenu. Protože antigeny obsahují několik determinantů, používá se výstižnější pojem avidita. AVIDITA: Charakterizuje vazebnou energii mezi komplexním antigenem a protilátkou. Avidita zahrnuje afi nitu, která je dána příspěvky všech vzniklých vazeb mezi antigenem a protilátkou a další nespecifi cké faktory, které ovlivňují vazbu mezi antigenem a protilátkou. Uplatňují se tedy nejen specicické interakce mezi vazebným místem protilátky a determinantní skupinou, ale i multivalentní interakce Obecné principy aktivace B lymfocytů Setkání B-lymfocytu s antigenem vyústí ve sled reakcí v závislosti na tom, jak je B- lymfocyt zralý. Vazba antigenu na BCR nezralého B lymfocytu vede k jeho apoptóze. 23

25 Vazba antigenu na BCR anergního 13 B lymfocytu zůstává bez odpovědi Vazba antigenu na BCR zralého lymfocytu vede k jeho aktivaci, spouští kaskádu reakcí, které vyústí v sekreci protilátek B-lymfocyt může být k tvorbě protlátek stimulován jednak přímo volným antigenem (tzv. antigen na T lymfocytu nezávislý), a jednak za účasti pomocných T-lymfocytů (stimulace antigenem na T lymfocytech závislým) I. Stimulace B lymfocytu volným antigenem: Polarizace proliferace sekrece imunoglobulinů na T lymfocytech nezávislých U zralého lymfocytu způsobí aktivace BCR volným antigenem nejprve oligomerizaci několika BCR a poté upevnění vazby na lipidové ostrůvky. V ostrůvcích lipidů vzniká vnitrobuněčný signál směrem k cytoskeletu, dochází ke shlukování lipidových ostrůvků k sobě a vytváření tzv. pólů na povrchu B lymfocytu (polarizace) Obr a,b koreceptory antigen BCR lipidové ostrůvky polarizovaný B lymfocyt Obr. 2.9a. - Polarizace-vznik čepičky zralého B-lymfocytu po setkání s antigenem: a - naivní zralý B-lymfocyt; b-oligomerizace BCR, zvětšování lipidových ostrůvků, migrace; c-polarizovaný B- lymfocyt, aktivace. Obr. 2.9b. - Elektronmikroskopický snímek čepičky zralého B-lymfocytu. (Žluté skvrny označují antigen) Zdroj: Grassmé H.et al. (2001) CD95 Signaling via Ceramide-rich Membrane Rafts. The Journal of Biological Chemistry 276: Polarizovaný B lymfocyt proliferuje (dělí se), a následně produkuje efektorové plazmatické buňky. Tyto efektorové buňky žijí jen několik dní a jsou specializované k intenzivní produkci protilátek na T lymfocytech nezávislých. Protilátky mají afi nitu k antigenu, který stimuloval jejich produkci. BCR a protilátka se v základních morfologických rysech shodují. Shoda především ve variabilní oblasti obou molekul zajišťuje schopnost dané protilátky vázat se na stimulující antigen a tím ho zviditelnit ostatním imunocytům, které ho pak mohou účinněji eliminovat (obr ) 13 anergní=nedostatečně stimulovaný; u lymfocytů bývá nedostatečná stimulace způsobena chybějícími kostimulačními signály 24

26 Obr Obecný princip stimulace B lymfocytu antigenem, následná proliferace, vznik paměťových buněk, plazmatických buněk a sekrece T nezávislých protilátek (Ig) komplementárních s antigenem. Variabilní oblast BCR a Ig je totožná a specificky proto váže stejný antigen (červený kruh). BCR a Ig se od sebe liší jen doménou, která ukotvuje BCR do membrány B lymfocytu. II. Stimulace B lymfocytu za účasti Th lymfocytu: Pohlcení komplexu BCR-Ag, prezentace Ag T lymfocytům a sekrece Ig na T lymfocytech závislých Polarizace buňky a sekrece imunoglobulinů však není jedinou odezvou B lymfocytu na stimulaci antigenem. Vazba antigenu na BCR zralého lymfocytu iniciuje také pohlcení komplexu BCR-antigen dovnitř buňky, ke zpracování (rozpuštění) komplexu, navázání antigenu na MHCproteiny 2. třídy a k prezentaci antigenu T-lymfocytům (více kap. 2.4.). Ty následně prostřednictvím cytokinů modifi kují produkcí určitého typu cytokinů aktivitu B lymfocytu v závislosti na typu prezentovaného antigenu. Stimulují B lymfocyt k intenzivnější proliferaci, během které dochází k somatické hypermutaci selekce těch variant Ig, s největší afi nitou ke konkrétnímu antigenu. Zároveň dochází k tzv. izotypovému přesmyku, kdy se mění konstantní oblast Ig a dochází ke změně izotyu Ig. Tento proces dává vznik protilátkám závislým na T lymfocytech (tzv. T závislé Ig) obr

27 s s y ý y f y Vývoj B lymfocytů a časová posloupnost aktivačních dějů Z lymfoidního progenitoru (unipotentní kmenové buňky) vznikají v kostní dřeni nejprve pre-b-lymfocyty 14 a následně nezralé B lymfocyty 15. Při vývoji pre-b-lymfocytu v B-lymfocyt se úseky genů, kódujících variabilní oblasti BCR resp. protlátek, různě kombinují v procesu zvaném přeskupování genových segmentů. Velký počet genových úseků a počet možných kombinací jsou zdrojem obrovské diversity variabilní oblasti BCR. Každý nově vzniklý B lymfocyt má vlastní a jedinečnou variantu BCR, který svojí stavbou odpovídá imunoglobulinu třídy D, ukotveného na povrchu membrány B lymfocytu a funguje jako unikátní receptor antigenu. Protože proces přeskupování genových segmentů je zcela náhodný, je třeba (ještě před uvolněním do periferie) eliminovat potencionálně autoreaktivní nebo naopak nefunkční B lymfocyty. To se děje v procesu zvaném pozitivní a negativní klonální selekce, kdy jsou nezralé B lymfocyty testovány s vlastními antigeny. Autoreaktivní, popř. nefunkční klony podléhají řízené buněčné smrti (apoptóze). Podobným procesem procházejí T-lymfocyty v brzlíku. B lymfocyty, které exprimují funkčně prověřený BCR, jsou uvolňovány z kostní dřeně do periferie. Tyto zralé lymfocyty migrují do lymfoidních orgánů. Dokud se nesetkají s antigenem, jsou označovány jako tzv. naivní B lymfocyty. 14 exprimují pouze těžký řetězec BCR 15 mají kompletní BCR, který ale zatím neprošel testováním s vlastními antigeny 26

28 Zralé, ale naivní B-lymfocyty mohou být aktivovány jednak antigeny na T lymfocytech nezávislými (TI, T lymfocyt Independent), jednak antigeny na T lymfocytech závislými. K první skupině antigenů patří především bakteriální lipopolysacharidy (LPS) a některé polymery sacharidů a proteinů. T-nezávislé antigeny stimulují přímo B lymfocyty k sekreci nízkoafi nitních protilátek třídy IgM. Stimulace antigeny závislými na T lymfocytech probíhá v různých částech sekundárních lymfatických orgánů (lymfatické uzliny, Peyerovy plaky ). Proces má dvě fáze (primární a sekundární), vyžaduje spolupráci Th lymfocytů a jeho výsledkem je produkce vysoce afi nitních protilátek a paměťových buněk: PRIMÁRNÍ FÁZE protilátková reakce vyvolaná antigeny závislými na T lymfocytech. Probíhá v lymfatických uzlinách na rozhraní T-zóny a primárního folikulu (Bzóny) při prvním setkání obou typů lymfocytů s příslušným antigenem. Naivní B lymfocyt je v zóně primárního folikulu stimulován vazbou s Ag, který zároveň prezentuje na svém povrchu ve vazbě na MHC molekule (obr c) Současně je Th lymfocyt stimulován stejným Ag (viz kap. 2.4.). Takto stimulované lymfocyty jsou k sobě přitahovány, a na hranici T-zóny a folikulu se dostávají do přímého kontaktu (obr d). T lymfocyt stimuluje u B lymfocytu tzv. izotypový přesmyk 16 a sekreci vysoce afi nitních protilátek k danému antigenu. Současně vznikají paměťové B lymfocyty, které mohou s větším či menším časovým odstupem dále pokračovat ve vývoji v sekundární fázi protilátkové odpovědi. SEKUNDÁRNÍ (POZDNÍ) FÁZE protilátková reakce vyvolaná antigeny závislými na T lymfocytech. Probíhá v zárodečných centrech sekundárních lymfoidních folikulů (obr. 2.12). Zárodečná centra jsou tvořena proliferujícími B lymfocyty, které byly v primární fázi aktivovány T h lymfocyty, Aktivované B lymfocyty se diferencují v tzv. centroblasty, u kterých během dělení probíhá proces tzv. somatické hypermutace genů kódujících variabilní oblast BCR. Při této afi nitní maturaci jsou selekčním tlakem upřednostňovány ty nově vzniklé varianty, které mají největší afi nitu k antigenu, rozpoznaného na folikulárních dendritických buňkách (FDC). Vybrané B-lymfocyty procházejí opakovanými cykly proliferace, mutace a selekce.v těchto následných cyklech dále dochází opět k izo- typovému přesmyku, kdy se místo původních IgM mění třída imunoglobulinu. Nakonec buňky úspěšně produkující afi nitní imunoglobuliny diferencují v plazmatické a částečně v paměťové buňky a opouštějí zárodečné centrum. Ty z centrocytů, které mají slabou nebo žádnou afi nitu k danému antigenu, jsou odsouzeny k řízené smrti apoptóze. Plazmatické buňky jsou specializované k produkci velkého množství vysoce afi nitních protilátek. V oběhu přežívají zpravidla jen několik dní. Paměťové buňky se naopak vyznačují dlouhou životností. Část z nich také migruje do kostní dřeně, kde pravděpodobně pomáhají při tvorbě plazmatických buněk s delší dobou života. 16 proces přestavby konstantních části těžkého řetězce protilátky a tím vytvoření příslušného vysoce afi nitního izotopu protilátky v závislosti na typu antigenu) 27

29 á ó Obr Zárodečné centrum sekundárního folikulu lymfatické uzliny; schéma klonální expanze a selekce 2.4. T lymfocyty a buněčná imunita T lymfocyty jsou představitelé tzv. buněčné složky specifické imunitní odpo- vědi. Jejich prekurzory vznikají v kostní dřeni, ale dozrávají (až na výjimky) v thymu. Povrchový receptor T lymfocytů TCR (T cell receptor) je tvořen dvěma polypeptidovými řetězci (αß, alternativně γδ nebo jinou kombinací) a podobně jako BCR má jednak oblast konstantní a jednak vysoce variabilní oblast pro vazbu s antigenem. Jinak se ale strukturou i funkcí zásadně od receptoru B lymfocytů liší. Na stimulaci antigenem reagují T lymfocyty především produkcí širokého spektra mediátorů (cytokinů), kterými působí na celou řadu dalších buněk a řídí jejich chování směrem vedoucím k eliminaci antigenu Prezentace antigenu T lymfocytům T lymfocyty rozpoznávají intracelulární antigeny (většinou peptidy) prostřednictvím vysoce specifi ckého receptoru TCR (T cell receptor). TCR není schopen (na rozdíl od BCR) s antigenem reagovat přímo, ale potřebuje spolupráci tzv. antigen prezentující buňky, APC 17. T lymfocyt pak rozpoznává antigen ve vazbě na tzv. MHC protein, který je součástí antigen prezentující buňky (komplex MHC-antigen) obr APC antigen pressenting cell. Jde o tzv. profesionální fagocyty, např. dendritické buňky a makrofágy 28

30 Obr Stimulace T lymfocytu komplexem Antigen-MHC. Na TCR je jednak vazebné místo pro Ag a zároveň vazebné místo pro MHC glykoprotein MHC proteiny (z angl. Major Histocompatible Complex) jsou syntetizovány v endoplazmatickém retukulu všech jaderných buněk. Funkce MHC molekul spočívá ve dvou krocích: Vazba peptidových fragmentů proteinů (potenciálních antigenů), nacházejících se v buňce Prezentace (vynesení) peptidového fragmentu na povrch buňky, kde může být komplex MHC-Ag analyzován T lymfocyty Rozlišujeme dva základní typy MHC glykoproteinů: MHC I (1. třídy) vyskytují se na všech jaderných buňkách těla. Specializují se na vazbu a prezentaci intracelulárně syntetizovaného proteinu (virový nebo nádorový antigen). Stimulují T c lymfocyty MHC II (2. třídy) nacházejí se na profesionálních fagocytech (makrofágy, dendritické buňky), vážou fagocytované antigeny a stimulují T h lymfocyty T lymfocyty k aktivaci potřebují nejen stimulaci TCR komplexem Ag-MHC. označ. jako tzv. 1. signál, ale ještě tzv. 2. signál, který musí proběhnout současně. Druhým signálem je zpravidla aktivace kostimulačního receptoru CD28 18 proteinem B7, exprimovaným dendritickými buňkami, makrofágy a B lymfocyty y (obr. 2.14). 18 membránový protein T lymfocytu, který je dominantním kostimulačním receptorem pro aktivaci T lymfocytů; v současnosti je známo několik dalších homologů, které společně tvoří CD28 rodinu 29

31 Obr Kostimulanční vazby uplatňující se při aktivaci CD4 pomocných lymfocytů (a) a CD8 cytotoxických lymfocytů (b) Jestliže proběhnou oba signály, začne T lymfocyt proliferovat a efektorové T lymfocyty produkují různé spektrum cytokinů. Ty stimulují další imunocyty k imunitní reakci, zasahující proti danému antigenu. Základní obecné schéma tohoto procesu je znázorněno na obr Obr Obecné schéma aktivace T lymfocytu komplexem MHC-Ag 30

32 Toto obecné schéma aktivace T lymfocytů má řadu modifi kací odrážející především: Chemické a biologické vlastnosti antigenu (proteiny, lipidy aj.; bakterie, virus, nádorový protein atd) Typ buňky prezentující antigen (profesionální fagocyt, ostatní tělní buňky) Typ MHC molekuly (viz kap ) Místo, kde ke stimulaci dochází (lymfatické uzliny, periferní tkáně, sliznice) Druh T lymfocytů, zapojeného do stimulace Subpopulace T lymfocytů U člověka existuje několik subpopulací T lymfocytů, které se liší svojí funkcí, četností, lokalizací a především kombinací povrchových membránových markrů (CD molekul) Morfologicky se totiž jednotlivé subpopulace od sebe neliší a lze je separovat pouze imunohistochemicky. Současná úroveň poznání popisuje čtyři druhy pomocných T H lymfocytů, cytotoxické T c lymfocyty a regulační T reg lymfocyty g 19 Pomocné T lymfocyty H Společným znakem této podskupiny T lymfocytů je přítomnost koreceptorové molekuly CD4, proto bývají označovány také jako CD4+ lymfocyty. Rozpoznávají především antigeny fagocytované a prezentované ve vazbě na glykoprotein MHC 2. třídy. Podle spektra produkovaných cytokinů rozlišujeme následující podskupiny: T H 1 buňky: produkují především IL-2 a IFN-γ. Základní funkcí je aktivace makrofágů při zánětech, proto T H 1 označujeme také jako zánětlivé T lymfocyty, pomocné makrofágům T H 2 buňky: produkují především IL-4, IL-5, IL-6 a IL-10 a stimulují B lymfocyty, k produkci protilátek. T H 3 buňky: populace produkující především TGF-ß. Vyskytují se především ve sliznicích a reagují s antigeny, přijímanými v potravě; spolupracují s B lymfocyty T H 17 buňky: produkují IL-17. Podílí se na zánětlivých procesech proti bakteriím, ale také na patologických autoimunitních onemocněních, např. revmatoidní arthritidě (vyskytují se např. v synoviální tekutině kloubů) Cytotoxické T lymfocytyy 20 c Společným znakem je přítomnost koreceptorové molekuly CD8 (jsou proto označovány také jako CD8+ T lymfocyty). Rozpoznávají především intracelulárně syntetizovaný Ag (např. virový nebo nádorový protein), který je prezentován buňkou infi kovanou virem nebo jiným intracelulárním parazitem, popř. buňkou poškozenou nádorovou transformací nebo stresem. Tc lymfocyty rozpoznávají Ag ve vazbě na glykoprotein MHC 1. třídy. Cílem Tc je eliminace zdroje antigenu (tj. vlastní infi kované nebo poškozené buňky). Využívají k tomu tyto cytotoxické mechanismy: 19 Označení T H pochází z angl. T helper a odráží pomocnou funkci tohoto typu lymfocytů ostatním buňkám prostřednictvím cytokinů 20 Označení T c pochází z angl. T cytotoxic a vyjadřuje schopnost zabíjet ostatní buňky 31

33 Perforace membrány napadené buňky (nutný těsný kontakt obou buněk) Aktivace apoptózy přes tzv. Fas receptor cílové buňky (nutný kontakt obou buněk) Sekrece lymfotoxinu (působí také přes Fas receptor, ale i na větší vzdálenosti) Regulační T reg lymfocyty Regulační T lymfocyty (dříve označované jako supresorové, tlumivé), jsou schopny potlačovat aktivitu jiných efektorových T lymfocytů. Existuje několik druhů regulačních lymfocytů; např. přirozené Treg potlačují autoreaktivní a imunopatologické reakce. Indukované Treg zajišťují periferní toleranci. Celkově mají Treg pro organismus velký význam; Je však důležité zachování rovnováhy vzhledem k ostatním populacím T lymfocytů. Pokud totiž dojde k posílení funkce Treg, snižuje se schopnost organismu eliminovat patogeny, nádorové buňky popř. transplantovanou tkáň. Naopak, při jejich potlačení se zvyšuje riziko autoimunitních reakcí (obr ) Obr Rovnováha mezi dvěma protikladnými póly: Vlevo: Boj proti patogenům, nádorům popř. cizím tkáním. Vpravo: Tolerance antigenů vlastního těla a antigenů pro tělo neškodných 32

34 2.5. Základy transplantační imunologie Transplantací rozumíme terapeutický zákrok, jehož cílem je náhrada nefunkčního nebo chybějícího orgánu (tkáně, buněk) zdravým ekvivalentem, tzv. štěpem. Vzhledem k tomu, že u většiny typů transplantací dochází ke kontaktu příjemce s cizí tkání, hraje zde imunitní systém zásadní roli. Rozvoj transplantační medicíny inicioval rozvoj imunologie a vedl k poznání řady obecných imunologických principů Základní terminologie Podle vztahu dárce (poskytuje štěp) a příjemce (přijímá transplantát) rozeznáváme následující typy transplantací: Syngenní: přenos štěpu mezi geneticky identickými jedinci téhož druhu (jednovaječná dvojčata, imbrední linie živočichů) Alogenní: přenos štěpu mezi geneticky neidentickými jedinci téhož druhu (nejčastější typ transplantace) - alogenní transplantát - přenos tkáně nebo orgánu mezi dvěma lidmi nebo mezi dvěma kmeny zvířat Autologní: přenos štěpu z jednoho místa na druhé u téhož jedince Xenogenní: přenos mezi jedinci různých živočišných druhů Éra transplantační chirurgie Prvním transplantovaným orgánem na světě byla ledvina. Transplantace od zemřelého dárce byla provedena 17. června 1950 ve Spojených státech 44leté pacientce v chicagské nemocnici ve státě Illinois. Žádná léčiva na potlačení imunitní reakce vedoucí k odvržení štěpu nebyla ještě k dispozici.transplantovaná ledvina byla odvržena organismem pacientky po 10 měsících. Tato doba však pomohla ke zotavení druhé ledviny, takže pacientka žila ještě dalších 5 let. První transplantace ledviny mezi živými pacienty byla provedena v r letému chlapci, který přišel úrazem o jedinou svoji ledvinu, darovala orgán matka. Ihned po operaci byla ledvina funkční, ale 22 dní poté došlo k jejímu odvržení (rejekci) a po dalších 10 dnech chlapec zemřel na selhání ledvin (dialyzační léčba nebyla tehdy ještě k dispozici). První úspěšná transplantace ledviny mezi živými pacienty byla provedena v r v Bostonu. Proběhla mezi identickými dvojčaty. Příjemce zemřel 8 let po transplantaci. Transplantaci provedl Dr. Murray, který v roce 1990 obdržel za svoji práci Nobelovu cenu První transplantace srdce člověku byla provedena chirurgem Christianem Barnardem 3. prosince 1967 v Kapském Městě (Jihoafrická republika) 54 letému muži. Transplantace proběhla úspěšně, pacient ale zemřel 18. den po zákroku na zápal plic. 33

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových

Více

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU, HAVLÍČKOVA 13 Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0437 III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT Člověk a příroda

Více

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE TRANSPLANTAČNÍ IMUNITA Transplantace je přenos buněk, tkáně nebo orgánu z jedné části těla na jinou nebo z jednoho jedince na jiného. Transplantační reakce je dána genetickými rozdíly mezi dárcem a příjemcem.

Více

Imunitní systém, transplantace

Imunitní systém, transplantace Imunitní systém, transplantace Imunita Schopnost organizmu bránit se proti antigenům z vnějšího i vnitřního prostředí Spouští imunitní odpověď Řídí ji imunitní systém Imunitní systém Zajišťuje integritu

Více

Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky

Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky NÁDOROVÁ IMUNOLOGIE Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky NÁDOROVÁ IMUNOLOGIE Vztahy mezi imunitním

Více

bílé krvinky = leukocyty leukopenie leukocytóza - leukopoéza Rozdělení bílých krvinek granulocyty neutrofilní eozinofilní bazofilní agranulocyty

bílé krvinky = leukocyty leukopenie leukocytóza - leukopoéza Rozdělení bílých krvinek granulocyty neutrofilní eozinofilní bazofilní agranulocyty bílé krvinky = leukocyty o bezbarvé buňky o mají jádro tvar nepravidelný, proměnlivý výskyt krev, tkáňový mok, míza význam fagocytóza - většina, tvorba protilátek některé ( lymfocyty) délka života různá:

Více

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie 1 Lochmanová A., 2 Olbrechtová L., 2 Kolčáková J., 2 Zjevíková A. 1 OIA ZÚ Ostrava 2 klinika infekčních nemocí, FN Ostrava HIV infekce onemocnění s

Více

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím Imunodeficience. Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím Základní rozdělení imunodeficiencí Primární (obvykle vrozené) Poruchy genů kódujících

Více

IMUNOLOGIE: OTÁZKY KE ZKOUŠCE

IMUNOLOGIE: OTÁZKY KE ZKOUŠCE IMUNOLOGIE: OTÁZKY KE ZKOUŠCE 1. Aby B lymfocyty produkovaly vysokoafinní protilátky proti určitému proteinovému antigenu, musí dostat několik nezbytných signálů prostřednictvím několika receptorů na svém

Více

IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN

IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN ZÁKLADNÍ ÚKOLY IMUNITNÍHO SYSTÉMU: - OBRANA PROTI PATOGENŮM - ODSTRAŇOVÁNÍ ABNOMÁLNÍCH BUNĚK (NÁDOROVÝCH, POŠKOZENÝCH ) BUŇKY IMUNITNÍHO

Více

HEMOPOESA. Periody krvetvorby, kmenové a progenitorové buňky; regulace hemopoesy. Ústav histologie a embryologie

HEMOPOESA. Periody krvetvorby, kmenové a progenitorové buňky; regulace hemopoesy. Ústav histologie a embryologie HEMOPOESA Periody krvetvorby, kmenové a progenitorové buňky; regulace hemopoesy Ústav histologie a embryologie MUDr. Radomíra Vagnerová, CSc. Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie B02241 Přednášky

Více

Jak funguje (a někdy nefunguje) imunitní systém. Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc. Ústav molekulární genetiky AV ČR

Jak funguje (a někdy nefunguje) imunitní systém. Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc. Ústav molekulární genetiky AV ČR Jak funguje (a někdy nefunguje) imunitní systém Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc. Ústav molekulární genetiky AV ČR Hlavním úkolem imunitního systému je chránit nás před škodlivými mikroorganismy, ale také

Více

Kapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce

Kapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce Kapitola III Poruchy mechanizmů imunity buňka imunitního systému a infekce Imunitní systém Zásadně nutný pro přežití Nezastupitelná úloha v obraně proti infekcím Poruchy imunitního systému při rozvoji

Více

Imunitní systém. selhání normálních obranných reakcí organismu IMUNODEFICITNÍ ONEM. imunitně zprostředkované poškození tkání

Imunitní systém. selhání normálních obranných reakcí organismu IMUNODEFICITNÍ ONEM. imunitně zprostředkované poškození tkání Imunitní onemocnění Imunitní systém fce imunitního systému: rozpoznání vnějších škodlivin a obrana proti nim rozpoznání vnitřních škodlivin (vč. vadných bb. např. nádorových) a jejich odstranění rozpoznání

Více

OČKOVÁNÍ POLYSACHARIDOVÝMI A KONJUGOVANÝMI VAKCÍNAMI Aneb kdy a proč je výhodná imunologická paměť a kdy cirkulující protilátky

OČKOVÁNÍ POLYSACHARIDOVÝMI A KONJUGOVANÝMI VAKCÍNAMI Aneb kdy a proč je výhodná imunologická paměť a kdy cirkulující protilátky OČKOVÁNÍ POLYSACHARIDOVÝMI A KONJUGOVANÝMI VAKCÍNAMI Aneb kdy a proč je výhodná imunologická paměť a kdy cirkulující protilátky Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc. Centrum očkování a cestovní medicíny Hradec

Více

TĚLNÍ TEKUTINY KREVNÍ ELEMENTY

TĚLNÍ TEKUTINY KREVNÍ ELEMENTY Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_11_BI1 TĚLNÍ TEKUTINY KREVNÍ ELEMENTY KREVNÍ BUŇKY ČERVENÉ KRVINKY (ERYTROCYTY) Bikonkávní, bezjaderné buňky Zvýšený počet:

Více

1 Histologie buněk imunitního systému

1 Histologie buněk imunitního systému 1 Histologie buněk imunitního systému Buňky v krevním řečišti, které vykonávají imunitní funkce se obecně označují jako leukocyty bílé krvinky. Jejich název je odvozen od bílé vrstvy, kterou formují během

Více

Patogeneze infekcí herpetickými viry u imunodeficientních pacientů. K.Roubalová, NRL pro herpetické viry, SZÚ, Praha

Patogeneze infekcí herpetickými viry u imunodeficientních pacientů. K.Roubalová, NRL pro herpetické viry, SZÚ, Praha Patogeneze infekcí herpetickými viry u imunodeficientních pacientů K.Roubalová, NRL pro herpetické viry, SZÚ, Praha Herpetické viry u imunokompetentních hostitelů Rovnovážný stav mezi virem a hostitelem

Více

Oběhová soustava. Oběhová soustava je tvořena složitou sítí cév a srdcem

Oběhová soustava. Oběhová soustava je tvořena složitou sítí cév a srdcem Oběhová soustava Oběhová soustava je tvořena složitou sítí cév a srdcem Zabezpečuje: Přepravu (transport): - přepravcem je krev (soustava oběhová) - zabezpečuje přísun základních kamenů živin do buněk,

Více

zdraví a vitalita PROFIL PRODUKTU

zdraví a vitalita PROFIL PRODUKTU zdraví a vitalita BETA GLUKAN» výrazně zvyšuje imunitu» účinně chrání před virovými a bakteriálními nemocemi» pomáhá organizmu ve stresu a při pocitu vyčerpání» chrání organizmus proti záření z mobilních

Více

Buněčná a humorální odpověď u hlubokých pyodermií psů a reakce na terapii

Buněčná a humorální odpověď u hlubokých pyodermií psů a reakce na terapii Buněčná a humorální odpověď u hlubokých pyodermií psů a reakce na terapii MVDr. František Špruček Školitel: prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc. Školitel-specialista: prof. MVDr. Miroslav Toman, CSc. Úvod

Více

ZÁVĚREČNÝ PROTOKOL O TESTOVÁNÍ BIOAKTIVNÍCH VLASTNOSTÍ LÁTKY CYTOPROTECT

ZÁVĚREČNÝ PROTOKOL O TESTOVÁNÍ BIOAKTIVNÍCH VLASTNOSTÍ LÁTKY CYTOPROTECT MIKROBIOLOGICKÝ ÚSTAV Akademie věd České republiky Vídeňská 1083, 420 20 Praha 4 Krč Imunologie a gnotobiologie ZÁVĚREČNÝ PROTOKOL O TESTOVÁNÍ BIOAKTIVNÍCH VLASTNOSTÍ LÁTKY CYTOPROTECT Zadání: Na základě

Více

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ REGULACE APOPTÓZY 1 VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ Příklad: Regulace apoptózy: protein p53 je klíčová molekula regulace buněčného cyklu a regulace apoptózy Onemocnění: více než polovina (70-75%) nádorů

Více

+ F1 F2 + TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA. Inbrední kmen A. Inbrední kmen B. Genotyp aa. Genotyp bb. Genotype ab. ab x ab. aa ab ab bb Genotypy

+ F1 F2 + TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA. Inbrední kmen A. Inbrední kmen B. Genotyp aa. Genotyp bb. Genotype ab. ab x ab. aa ab ab bb Genotypy IMUNOGENETIKA II TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA Inbrední kmen A Inbrední kmen B - F1 - e x F2 y y TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA Inbrední kmen A Inbrední kmen B - F1 - e 3 4 x 3 4 F2 - - y y Transplantace orgánů,, které

Více

PŘEDČASNĚ NAROZENÝCH DĚTÍ

PŘEDČASNĚ NAROZENÝCH DĚTÍ OČKOVÁNÍ PŘEDČASNĚ NAROZENÝCH DĚTÍ Jitka Škovránková Dětské očkovací centrum FN Motol Ve světě se doporučuje stejně očkovat nezralé jako zralé děti, přestože existují kvalitativní i kvantitativní rozdíly

Více

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Brno, 17.5.2011 Izidor (Easy Door) Osnova přednášky 1. Proč nás rakovina tolik zajímá?

Více

Mimotělní oplození. léčebně řeší stavy, kdy:

Mimotělní oplození. léčebně řeší stavy, kdy: VÝZNAM VYŠETŘENÍ REPRODUKČNÍ IMUNITY PRO IVF-ET Jindřich Madar pracoviště reprodukční imunologie Ústavu pro péči o matku a dítě Praha Podolí Metoda mimotělního oplození s následným přenosem embrya do dělohy

Více

Fyziologická regulační medicína

Fyziologická regulační medicína Fyziologická regulační medicína Otevírá nové obzory v medicíně! Pacienti hledající dlouhodobou léčbu bez nežádoucích účinků mohou být nyní uspokojeni! 1 FRM italská skupina Zakladatelé GUNY 2 GUNA-METODA

Více

Logika imunity. Čínský překlad fyziologie je logika života. Miliony roků evoluce jemně ladily imunitní systém těla tak, že imunitní systém může sloužit jako klasický příklad logické organizace fyziologického

Více

Urychlení úpravy krvetvorby poškozené cytostatickou terapií (5-fluorouracil a cisplatina) p.o. aplikací IMUNORu

Urychlení úpravy krvetvorby poškozené cytostatickou terapií (5-fluorouracil a cisplatina) p.o. aplikací IMUNORu Urychlení úpravy krvetvorby poškozené cytostatickou terapií (5-fluorouracil a cisplatina) p.o. aplikací IMUNORu Úvod Myelosuprese (poškození krvetvorby) patří mezi nejčastější vedlejší účinky chemoterapie.

Více

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy. BÍLKOVINY Bílkoviny jsou biomakromolekulární látky, které se skládají z velkého počtu aminokyselinových zbytků. Vytvářejí látkový základ života všech organismů. V tkáních vyšších organismů a člověka je

Více

Variace Soustava krevního oběhu

Variace Soustava krevního oběhu Variace 1 Soustava krevního oběhu 21.7.2014 16:08:47 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA SOUSTAVA KREVNÍHO OBĚHU KREV A KREVNÍ OBĚH Charakteristika krve Krev - složení fyzikální, chemické, biologické.

Více

IMUNITA A. NçDORY - 1 - O B S A H

IMUNITA A. NçDORY - 1 - O B S A H IMUNITA A ZHOUBNƒ NçDORY O B S A H Stručně o funkci imunitního systému...1 Jak je to s imunitou u nádorových onemocnění...2 Imunitní dohled...4 Léčba nástroji imunity aneb imunoterapie...5 Překážky účinné

Více

Veronika Janů Šárka Kopelentová Petr Kučera. Oddělení alergologie a klinické imunologie FNKV Praha

Veronika Janů Šárka Kopelentová Petr Kučera. Oddělení alergologie a klinické imunologie FNKV Praha Veronika Janů Šárka Kopelentová Petr Kučera Oddělení alergologie a klinické imunologie FNKV Praha interakce antigenu s protilátkou probíhá pouze v místech epitopů Jeden antigen může na svém povrchu nést

Více

LYMFA, SLEZINA, BRZLÍK. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

LYMFA, SLEZINA, BRZLÍK. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje LYMFA, SLEZINA, BRZLÍK Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Září 2010 Mgr.Jitka Fuchsová MÍZA (lymfa) Krevní kapiláry mají propustné stěny

Více

Mízní systém lymfa, tkáňový mok vznik, složení, cirkulace. Stavba a funkce mízních uzlin. Slezina. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

Mízní systém lymfa, tkáňový mok vznik, složení, cirkulace. Stavba a funkce mízních uzlin. Slezina. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Mízní systém lymfa, tkáňový mok vznik, složení, cirkulace. Stavba a funkce mízních uzlin. Slezina. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Míza Lymfa Krevní kapiláry jsou prostupné pro určité množství bílkovin

Více

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Biologie a Člověk a zdraví.

Více

Okruhy otázek k atestační zkoušce specializačního vzdělávání v oboru Alergologie a klinická imunologie

Okruhy otázek k atestační zkoušce specializačního vzdělávání v oboru Alergologie a klinická imunologie Okruhy otázek k atestační zkoušce specializačního vzdělávání v oboru Alergologie a klinická imunologie Bioanalytik pro alergologii a klinickou imunologii I. Základy imunologie 1. Buňky, tkáně a orgány

Více

LC v epidermis jsou nezral

LC v epidermis jsou nezral P.Barták Praha LC v epidermis jsou nezral LC jsou v epidermis nezralé po setkání s Ag přesun do lymfatik během cesty v lymfatických kapilárách dozrávají v uzlinách prezentují Ag Dendritické buňky v kožním

Více

Vakcíny z nádorových buněk

Vakcíny z nádorových buněk Protinádorové terapeutické vakcíny Vakcíny z nádorových buněk V. Vonka, ÚHKT, Praha Výhody vakcín z nádorových buněk 1.Nabízejí imunitnímu systému pacienta celé spektrum nádorových antigenů. 2. Jejich

Více

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA NADLEDVINY dvojjediná žláza párově endokrinní žlázy uložené při horním pólu ledvin obaleny tukovým

Více

SEZNAM LABORATORNÍCH VYŠETŘENÍ

SEZNAM LABORATORNÍCH VYŠETŘENÍ Laboratoř morfologická SME 8/001/01/VERZE 01 SEZNAM LABORATORNÍCH VYŠETŘENÍ Cytologické vyšetření nátěru kostní dřeně Patologické změny krevního obrazu, klinická symptomatologie s možností hematologického

Více

KREV. Autor: Mgr. Anna Kotvrdová 29. 8. 2012

KREV. Autor: Mgr. Anna Kotvrdová 29. 8. 2012 KREV Autor: Mgr. Anna Kotvrdová 29. 8. 2012 KREV Vzdělávací oblast: Somatologie Tematický okruh: Krev Mezioborové přesahy a vazby: Ošetřovatelství, Klinická propedeutika, První pomoc, Biologie, Vybrané

Více

Herpetické viry a autoimunita. K.Roubalová Vidia s.r.o.

Herpetické viry a autoimunita. K.Roubalová Vidia s.r.o. Herpetické viry a autoimunita K.Roubalová Vidia s.r.o. Vztah infekce k autoimunitnímu onemocnění Infekce = příčina autoimunitního onemocnění Infekce = spouštěč autoimunitního procesu Infekce progrese onemocnění

Více

Interpretace výsledků měření základních lymfocytárních subpopulací očima (průtokového J ) cytometristy a klinického imunologa

Interpretace výsledků měření základních lymfocytárních subpopulací očima (průtokového J ) cytometristy a klinického imunologa Interpretace výsledků měření základních lymfocytárních subpopulací očima (průtokového J ) cytometristy a klinického imunologa Marcela Vlková, Zdeňka Pikulová Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Ústav

Více

Aktivní buněčná imunoterapie v léčbě nádorových onemocnění

Aktivní buněčná imunoterapie v léčbě nádorových onemocnění Aktivní buněčná imunoterapie v léčbě nádorových onemocnění Vývoj léčivých přípravků 2 Představení společnosti SOTIO je česká biotechnologická společnost vyvíjející nové léčivé přípravky zaměřené na léčbu

Více

Maturitní témata. Předmět: Ošetřovatelství

Maturitní témata. Předmět: Ošetřovatelství Maturitní témata Předmět: Ošetřovatelství 1. Ošetřovatelství jako vědní obor - charakteristika a základní rysy - stručný vývoj ošetřovatelství - významné historické osobnosti ošetřovatelství ve světě -

Více

Pavlína Tinavská Laboratoř imunologie, Nemocnice České Budějovice

Pavlína Tinavská Laboratoř imunologie, Nemocnice České Budějovice Pavlína Tinavská Laboratoř imunologie, Nemocnice České Budějovice nízce agresivní lymfoproliferativní onemocnění základem je proliferace a akumulace klonálních maligně transformovaných vyzrálých B lymfocytů

Více

doc. RNDr. Milan Bartoš, Ph.D.

doc. RNDr. Milan Bartoš, Ph.D. doc. RNDr. Milan Bartoš, Ph.D. Konference Klonování a geneticky modifikované organismy Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 7. května 2015, Praha Výroba léků rekombinantních léčiv Výroba diagnostických

Více

Endotoxiny u krav Podceňova né riziko?

Endotoxiny u krav Podceňova né riziko? Endotoxiny u krav Podceňova né riziko? Simone Schaumberger Produktový manažer pro mykotoxiny Nicole Reisinger Projektový vedoucí pro endotoxiny Endotoxiny u krav Podceňova 2 Science & Solutions červen

Více

Program na podporu zdravotnického aplikovaného výzkumu na léta 2015 2022

Program na podporu zdravotnického aplikovaného výzkumu na léta 2015 2022 Program na podporu zdravotnického aplikovaného výzkumu na léta 2015 2022 Ukončení příjmů projektů: 30. 6. 2015 Délka trvání řešení projektů: 45 měsíců Místo realizace: Celá ČR Oblast působení: Výzkum a

Více

Biologie krve, krevní elementy a krevní srážení

Biologie krve, krevní elementy a krevní srážení Biologie krve, krevní elementy a krevní srážení 1 Složení krve 2 Krevní buňky savců v řádkovacím elektronovém mikroskopu 3 Normální nátěr periferní krve Trombocyt Lymfocyt Granulocyt (neutrofilní) 4 Normální

Více

Diagnostika amyloidózy z pohledu patologa Látalová P., Flodr P., Tichý M.

Diagnostika amyloidózy z pohledu patologa Látalová P., Flodr P., Tichý M. Diagnostika amyloidózy z pohledu patologa Látalová P., Flodr P., Tichý M. Ústav klinické a molekulární patologie LF UP a FN Olomouc Úvodem -vzácná jednotka i pro patologa Statistika Ústavu klinické a

Více

Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie

Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í CZ.1.07/2.2.00/15.0324 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem

Více

Přehled výzkumných aktivit

Přehled výzkumných aktivit Přehled výzkumných aktivit ROK 2004 Lenka Zahradová Laboratoř experimentální hematologie a buněčné imunoterapie Oddělení klinické hematologie FNB Bohunice Přednosta: prof. MUDr. M. Penka, CSc. Oddělení

Více

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry

Více

Houby při podpoře imunity organismu člověka

Houby při podpoře imunity organismu člověka Houby při podpoře imunity organismu člověka Pojmem imunomodulace rozumíme medicínskou intervenci do imunitního systému zaměřenou pozitivním směrem, tj. ve smyslu ochrany organizmu, reparace odchylek případně

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Téma / kapitola Mendelova 2. stupeň Základní Zdravověda

Více

Co přináší biologická léčba nespecifických zánětů střevních. Keil R.

Co přináší biologická léčba nespecifických zánětů střevních. Keil R. Co přináší biologická léčba nespecifických zánětů střevních Keil R. Příčiny vzniku nespecifických střevních zánětů Vzniká u geneticky disponovaných osob Je důsledkem abnormální imunitní odpovědi na faktory

Více

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE PŘEDMLUVA 8 1. ZÁKLADY HISTOLOGICKÉ TECHNIKY 9 1.1 Světelný mikroskop a příprava vzorků pro vyšetření (D. Horký) 9 1.1.1 Světelný mikroskop 9 1.1.2 Zásady správného mikroskopování 10 1.1.3 Nejčastější

Více

Aktivní B12 (Holotranskobalamin) pokrok v diagnostice deficitu vitaminu B12

Aktivní B12 (Holotranskobalamin) pokrok v diagnostice deficitu vitaminu B12 Aktivní B12 (Holotranskobalamin) pokrok v diagnostice deficitu vitaminu B12 Firma Abbott Laboratories nabízí na imunoanalytických systémech ARCHITECT test ke stanovení biologicky aktivní části vitaminu

Více

Léčba výtažky ze jmelí splňuje touhu pacienta po přírodní medicíně

Léčba výtažky ze jmelí splňuje touhu pacienta po přírodní medicíně Léčba výtažky ze jmelí splňuje touhu pacienta po přírodní medicíně Účinnost léčby Iscadorem... 1 Aktuální údaje ze studií... 2 Léčba výtažky ze jmelí snižuje nejen vytváření metastáz... 2 Inhibice vytváření

Více

Časná a pozdní toxicita léčby lymfomů, životní styl po léčbě lymfomu. David Belada FN a LF UK v Hradci Králové

Časná a pozdní toxicita léčby lymfomů, životní styl po léčbě lymfomu. David Belada FN a LF UK v Hradci Králové Časná a pozdní toxicita léčby lymfomů, životní styl po léčbě lymfomu David Belada FN a LF UK v Hradci Králové 1.Toxicita léčby lymfomů Co je to toxicita léčby? Jaký je rozdíl mezi časnou a pozdní toxicitou?

Více

Tkáňové inženýrství a testování biokompatibility polymerů. B. Dvořánková

Tkáňové inženýrství a testování biokompatibility polymerů. B. Dvořánková Tkáňové inženýrství a testování biokompatibility polymerů. B. Dvořánková Historie transplantací 2. st. př.n.l. Čína transplantace orgánů a štěpů Indie autologní kožní štěpy 3. st.n.l. Kosmos a Damián

Více

Radionuklidová diagnostika u pacientů s horečnatým stavem

Radionuklidová diagnostika u pacientů s horečnatým stavem Radionuklidová diagnostika u pacientů s horečnatým stavem Materiál pro studenty medicíny MUDr. Otto Lang, PhD Doc. MUDr. Otakar Bělohlávek, CSc. KNM UK 3. LF a FNKV, Praha Horečka Nespecifická reakce organizmu

Více

Beličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1

Beličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1 Beličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1 1 Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha 2 Všeobecná fakultní nemocnice, Praha MDS Myelodysplastický syndrom (MDS) je heterogenní

Více

TES-terapie v onkologii

TES-terapie v onkologii 1 TES-terapie v onkologii 2 Transkraniální elektrostimulace (TES terapie) forma transkraniální elektrostimulace (TES), což je neinvazivní a bezléková terapie, která se provádí pomocí nízkého proudu skrze

Více

Modul obecné onkochirurgie

Modul obecné onkochirurgie Modul obecné onkochirurgie 1. Principy kancerogeneze, genetické a epigenetické faktory 2. Onkogeny, antionkogeny, reparační geny, instabilita nádorového genomu 3. Nádorová proliferace a apoptóza, důsledky

Více

Nutriční aspekty konzumace mléčných výrobků

Nutriční aspekty konzumace mléčných výrobků Nutriční aspekty konzumace mléčných výrobků Prof. MVDr. Lenka VORLOVÁ, Ph.D. a kolektiv FVHE VFU Brno Zlín, 2012 Mléčné výrobky mají excelentní postavení mezi výrobky živočišného původu - vyšší biologická

Více

Obsah. IMUNOLOGIE... 57 1 Imunitní systém... 57 Anatomický a fyziologický základ imunitní odezvy... 57

Obsah. IMUNOLOGIE... 57 1 Imunitní systém... 57 Anatomický a fyziologický základ imunitní odezvy... 57 Obsah Předmluva... 13 Nejdůležitější pojmy používané v textu publikace... 14 MIKROBIOLOGIE... 23 Mikroorganismy a lidský organismus... 24 Třídy patogenních mikroorganismů... 25 A. Viry... 25 B. Bakterie...

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996 Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_CHE_412 Jméno autora: Třída/ročník: Mgr. Alena

Více

ODMÍTAVÉ REAKCE NA POTRAVINY

ODMÍTAVÉ REAKCE NA POTRAVINY ODMÍTAVÉ REAKCE NA POTRAVINY Pavel Rauch Ústav biochemie a mikrobiologie, VŠCHT Praha Týden bezpečnosti potravin, VŠCHT Praha, květen 2006 ALERGIE JAKO MÓDA SOUČASNOSTI 20% POPULACE VĚŘÍ, ŽE MÁ INTOLERANCI

Více

Nelékařské obory: 2. ročník 1.LF UK ECMO ve fakultní nemocnici Plzeň. Mimořádná cena GALEN: Bc. Hana Buriánková

Nelékařské obory: 2. ročník 1.LF UK ECMO ve fakultní nemocnici Plzeň. Mimořádná cena GALEN: Bc. Hana Buriánková Nelékařské obory: Bc. Lada Zlochová 2. ročník 1.LF UK ECMO ve fakultní nemocnici Plzeň Mimořádná cena GALEN: Bc. Hana Buriánková 2. ročník 1.LF UK Informovanost veřejnosti o problematice darování kostní

Více

Jak (ne)funguje imunitní systém

Jak (ne)funguje imunitní systém Jak (ne)funguje imunitní systém věda kolem nás co to je 8 Historie Ústavu molekulární genetiky AV ČR, v. v. i. (ÚMG) se odvíjí od Oddělení experimentální biologie a genetiky Biologického ústavu ČSAV, jehož

Více

LÉČBA RELAPSU MNOHOČETNÉHO MYELOMU. MUDr. Miroslava Schützová. 5. vzdělávací seminář pro nemocné s mnohočetným myelomem, jejich rodinu a přátele

LÉČBA RELAPSU MNOHOČETNÉHO MYELOMU. MUDr. Miroslava Schützová. 5. vzdělávací seminář pro nemocné s mnohočetným myelomem, jejich rodinu a přátele LÉČBA RELAPSU MNOHOČETNÉHO MYELOMU MUDr. Miroslava Schützová 5. vzdělávací seminář pro nemocné s mnohočetným myelomem, jejich rodinu a přátele 20. - 21. listopadu 2009 Karlova Studánka ČESKÁ MYELOMOVÁ

Více

7 (7) OBĚHOVÁ SOUSTAVA A SRDCE

7 (7) OBĚHOVÁ SOUSTAVA A SRDCE 7 (7) OBĚHOVÁ SOUSTAVA A SRDCE Oběhová soustava prostřednictvím tělních tekutin zabezpečuje: Transport živin, hormonů, vitamínů, iontů a O 2 do tkání. Odvod zplodin látkového metabolismu (hlavně CO 2 )

Více

Glukany. 1. Biochemie účinné látky

Glukany. 1. Biochemie účinné látky 1. Biochemie účinné látky Glukan je poly-beta-1,3-d-glukopyróza s vysokou molekulovou hmotností. Rozvětvený polymer b-1,3-d-glukanu je přírodní polysacharid, který se nachází v buněčných stěnách kvasinek

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Prameny Určeno pro 8. třída (pro 3. 9. třídy) Sekce Základní / Nemocní /

Více

Roztroušená skleróza - modelové imunopatologické onemocnění. Ústav klinické imunologie a alergologie LF UK a FN Hradec Králové

Roztroušená skleróza - modelové imunopatologické onemocnění. Ústav klinické imunologie a alergologie LF UK a FN Hradec Králové Roztroušená skleróza - modelové imunopatologické onemocnění Jan Krejsek Ústav klinické imunologie a alergologie LF UK a FN Hradec Králové ochrana zánět poškození imunitní systém exogenní signály nebezpečí

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0527

CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice

Více

Doprovodný materiál k práci s přípravným textem Biologické olympiády 2014/2015 pro soutěžící a organizátory kategorie B

Doprovodný materiál k práci s přípravným textem Biologické olympiády 2014/2015 pro soutěžící a organizátory kategorie B Doprovodný materiál k práci s přípravným textem Biologické olympiády 2014/2015 pro soutěžící a organizátory kategorie B Níže uvedené komentáře by měly pomoci soutěžícím z kategorie B ke snazší orientaci

Více

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ NA ÚMG

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ NA ÚMG DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ NA ÚMG Místo konání: Datum a doba konání: Budova F, Vídeňská 1083, 142 20 Praha 4-Krč 31. 10. 2014 od 9:00 do 16:00 hod. Kontakt pro styk s veřejností: Organizační záležitosti: Leona

Více

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie 1. ročník čtyřletého všeobecného a 5. ročník osmiletého studia Minimální počet známek za pololetí: 4 obecné základy biologie histologie rostlin vegetativní

Více

Kmenové buňky, jejich vlastnosti a základní členění

Kmenové buňky, jejich vlastnosti a základní členění Kmenové buňky, jejich vlastnosti a základní členění O kmenových buňkách se v současné době mluví velmi často v nejrůznějších souvislostech. Je do nich vkládána naděje, že s jejich pomocí půjde vyléčit

Více

OBOROVÁ RADA BIOCHEMIE A PATOBIOCHEMIE

OBOROVÁ RADA BIOCHEMIE A PATOBIOCHEMIE OBOROVÁ RADA BIOCHEMIE A PATOBIOCHEMIE Předseda: Stanislav Štípek, prof., MUDr., DrSc. Ústav lékařske biochemie a laboratorní disgnostiky 1. LF UK Kateřinská 32, 121 08 Praha 2 tel.: 224 964 283 fax: 224

Více

Obsah Úvod......................................... 1 Základní vlastnosti živé hmoty...............................

Obsah Úvod......................................... 1 Základní vlastnosti živé hmoty............................... Obsah Úvod......................................... 11 1 Základní vlastnosti živé hmoty............................... 12 1.1 Metabolismus.................................... 12 1.2 Dráždivost......................................

Více

HORMONY Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

HORMONY Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje HORMONY Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje 21.9. 2009 Mgr. Radka Benešová Obecné zásady řízení a regulací: V organismu rozlišujeme dva základní

Více

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě MU

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě MU MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě MU Jiří Doškař Ústav experimentální biologie, Oddělení genetiky a molekulární biologie 1 V akademickém roce 1964/1965

Více

Použití lymfodrenáže - lymfatické masáže :

Použití lymfodrenáže - lymfatické masáže : Hlavní přednosti lymfodrenáže: V čem vyniká lymfodrenáž: - lymfodrenáž podpora krev. oběhu a lymf. systému v oslabených, namáhaných částech rukou a nohou - aktivní vzduchová lymfodrenáž čtyřkomorovým systémem

Více

27. 4. 2013 Praha Smíchov Něco málo o genetice potkanů

27. 4. 2013 Praha Smíchov Něco málo o genetice potkanů 27. 4. 2013 Praha Smíchov Něco málo o genetice potkanů Některé obrázky použité v prezentaci pochází z různých zdrojů na internetu a nejedná se o má díla. Byly použity k ilustraci a prezentace nejsou určeny

Více

Léčebné využití rašeliny

Léčebné využití rašeliny Léčebné využití rašeliny Velmi často se stává, že náš zrak je při hledání upřen k obzoru, aniž bychom si uvědomovali, že to, co hledáme, leží u našich nohou. Dr. D. Bastra, M.D. Royal College of Surgeons

Více

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie 1. ročník čtyřletého všeobecného a 5. ročník osmiletého studia všech daných okruhů a kontrola úplnosti sešitu. Do hodnocení žáka se obecné základy biologie

Více

Sandwichová metoda. x druhů mikrokuliček rozlišených různou kombinací barev (spektrální kód)

Sandwichová metoda. x druhů mikrokuliček rozlišených různou kombinací barev (spektrální kód) Jindra Vrzalová x druhů mikrokuliček rozlišených různou kombinací barev (spektrální kód) na každém druhu je navázána molekula vázající specificky jeden analyt (protilátka, antigen, DNAsonda,,) Sandwichová

Více

Odběr krvetvorných buněk z periferní krve: příprava, průběh a komplikace

Odběr krvetvorných buněk z periferní krve: příprava, průběh a komplikace Odběr krvetvorných buněk z periferní krve: příprava, průběh a komplikace Helena Švábová, Andrea Žmijáková Interní hematologická a onkologická klinika FN Brno Separační středisko je součástí Interní hematologické

Více

Fludeoxythymidine ( 18 F) 1 8 GBq k datu a hodině kalibrace voda na injekci, chlorid sodný 9 mg/ml

Fludeoxythymidine ( 18 F) 1 8 GBq k datu a hodině kalibrace voda na injekci, chlorid sodný 9 mg/ml Příbalová informace Informace pro použití, čtěte pozorně! Název přípravku 3 -[ 18 F]FLT, INJ Kvalitativní i kvantitativní složení 1 lahvička obsahuje: Léčivá látka: Pomocné látky: Léková forma Injekční

Více

Organizace transfuzní služby. I.Sulovská

Organizace transfuzní služby. I.Sulovská Organizace transfuzní služby I.Sulovská Transfuzní oddělení Výroba transfuzních přípravků (TP) řízena zákony, vyhláškami a metodickými pokyny 2 druhy TO: výrobci TP odběrová střediska Výrobci TP mají uděleno

Více

INOVATIVNÍ KURZY IMUNOANALÝZY A ENDOKRINOLOGIE PRO VĚDECKÉ PRACOVNÍKY- PILOTNÍ ZKUŠENOSTI LÉKAŘSKÉ FAKULTY V PLZNI

INOVATIVNÍ KURZY IMUNOANALÝZY A ENDOKRINOLOGIE PRO VĚDECKÉ PRACOVNÍKY- PILOTNÍ ZKUŠENOSTI LÉKAŘSKÉ FAKULTY V PLZNI INOVATIVNÍ KURZY IMUNOANALÝZY A ENDOKRINOLOGIE PRO VĚDECKÉ PRACOVNÍKY- PILOTNÍ ZKUŠENOSTI LÉKAŘSKÉ FAKULTY V PLZNI RNDr. Marie Karlíková, PhD. Prof. MUDr. Ondřej Topolčan, CSc. Univerzita Karlova - Lékařská

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Přírodovědné

Více

Ovzduší a zdraví. MUDr. Jarmila Rážová, Ph.D. Ministerstvo zdravotnictví

Ovzduší a zdraví. MUDr. Jarmila Rážová, Ph.D. Ministerstvo zdravotnictví Ovzduší a zdraví MUDr. Jarmila Rážová, Ph.D. Ministerstvo zdravotnictví Systém monitorování zdravotního stavu obyvatel ČR ve vztahu k životnímu prostředí koordinované pravidelné aktivity ke sledování přímých

Více

Život s karcinomem ledviny

Život s karcinomem ledviny Život s karcinomem ledviny Život s karcinomem ledviny není lehký. Ale nikdo na to nemusí být sám. Rodina, přátelé i poskytovatelé zdravotní péče, všichni mohou pomoci. Péče o pacienta s karcinomem buněk

Více