Univerzita Palackého v Olomouci. Právnická fakulta. Roman Václavík. Zdravotní tvrzení a nekalá soutěž

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Roman Václavík Zdravotní tvrzení a nekalá soutěž Diplomová práce Olomouc 2015

2 Prohlašuje, že jsem diplomovou práci na téma Zdravotní tvrzení a nekalá soutěž vypracoval samostatně a citoval jsem všechny použité zdroje. V Olomouci dne Roman Václavík 2

3 Poděkování Chtěl bych tímto poděkovat vedoucímu této diplomové práce Mgr. Michalu Černému, Ph.D. za jeho cenné rady a připomínky při vedení diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat své rodině za jejich podporu při psaní práce i v průběhu celého studia. 3

4 Obsah 1 Úvod Úvod do Soutěžního práva Právo hospodářské soutěže Nekalá soutěž Historický exkurs Zákon č. 111/1927 Sb., z. a n Právo proti nekalé soutěži za socialismu Obchodní zákoník Nový občanský zákoník Subjekty nekalé soutěže Soutěžitel Zákazník Generální klauzule nekalé soutěže Jednání v hospodářském styku Rozpor s dobrými mravy soutěže Způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům Shrnutí Potravinové právo Obecný úvod do potravinového práva Vnitrostátní právní úprava Mezinárodní a evropská právní úprava Potraviny Označování potravin Zdravotní tvrzení Úvod Definice Podmínky a zásady aplikace Členění Proces schvalování zdravotních tvrzení Problematické otázky Skutkové podstaty nekalé soutěže s ohledem na zdravotní tvrzení Skutkové podstaty nekalé soutěže v občanském zákoníku Klamavá reklama Klamavé označení zboží nebo služby Srovnávací reklama Vyvolání nebezpečí záměny Parazitování na pověsti Podplácení Zlehčování Porušení obchodního tajemství Dotěrné obtěžování Ohrožení zdraví nebo životního prostředí Doplňky stravy Soudcovské skutkové podstaty Způsoby ochrany a obrany v otázce užívání zdravotních tvrzení Veřejné právo Trestní právo Správní právo Obrana dle NOZ

5 8.2.1 Aktivní a pasivní legitimace ve sporech z nekalé soutěže Nároky ze sporů z nekalé soutěže dle NOZ Uplatňování nároků v praxi Role spolků na ochranu spotřebitele Závěr Seznam použitých zdrojů Monografie Odborné články Elektronické zdroje Právní předpisy Judikatura Abstrakt Abstract Klíčová slova Keywords Příloha č

6 1 Úvod Obchodování je věc, která je součástí života člověka snad již od jeho vyvinutí před miliony lety. Zpočátku se jednalo o primitivní barterový obchod, který se však postupem času přeměnil na věc, která ovládá životy mnoha lidí a moderní společnost si již dnes bez obchodování, rozumějme výměny peněz za zboží, neumíme ani představit. Obchod ovládá celý svět, tím nemám na mysli jen západní civilizaci, ale celý svět, protože i v té nejzapadlejší africké vesničce nedostanete nic zadarmo, ale budete si to muset koupit. Obchod je obrovský zdroj peněz, a proto přitahuje velké množství subjektů, které by si z tohoto koláče rády ukously. Toto vychází z lidské touhy vlastnit, a to vlastnit co nejvíce. Každý kdo vstoupí na trh, chce vydělávat, chce, aby se mu dařilo na úkor ostatních konkurentů a kvůli úspěchu v obchodě je mnohdy ochoten udělat cokoli. V minulosti se kvůli úspěchu v obchodě i vraždilo, ale vzhledem k tomu, že se nacházíme v 21. století a doba se snad stává civilizovanější, tak fyzická likvidace konkurence již není na místě, ale moderní technologie a doba celkově, dává subjektům vyskytujícím se na trhu nové a mnohdy mnohem rafinovanější možnosti, jak uspět. Ale aby se z trhu nestal divoký západ, ale spíše místo, kde se sice používají ostré lokty, ale vše v rámci určitého fair play, sáhl stát k regulaci chování na trhu, kdy připouští určitou míru agresivity a dravosti, ale vše v určitých mezích, tak vzniklo soutěžní právo a také jeho podmnožina, právo proti nekalé soutěži. Toto téma je dle mého stále aktuální, neboť obchodníci se snaží neustále přicházet s novými možnosti, jak předčít konkurenci, ovšem mnohdy se pohybují na hraně zákona anebo za ní. Aby k tomu nedocházelo, stát vytvořil dvě cesty. Jednu z nich si osoboval sám a vytvořil soustavu orgánů, která dohlíží na čistotu soutěže. Druhá cesta klade důraz na vlastní aktivitu soutěžitelů, aby v případě, že se domnívají, že konkurent je již za hranou pravidel soutěže, obrátili se na soudy, které stát zřídil, k ochraně těchto práv. Vzhledem k tomu, že je tedy nekalá soutěž stále aktuální téma, přišla mi jako ideální pro zpracování do diplomové práce. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o téma široké, bylo třeba hledat určité zaměření. Zde mi pomohl pan doktor Černý, který mi navrhl, propojit nekalou soutěž a zdravotní tvrzení a zjistit nakolik se zdravotní tvrzení objevují v problematice nekalé soutěže. Dovolím si tvrdit, že i přesto, že s otázkou zdravotních tvrzení se člověk setkává každodenně, je obeznámenost o této problematice poměrně malá a většina občanů ani neví, co ona zdravotní tvrzení jsou, a to i přesto, že hrají velice významnou roli při označování potravin a jejich význam stále roste, tudíž další důvod pro volbu tohoto tématu. Důvodem proč důležitost tvrzení roste, lze opět 6

7 hledat na trhu, neboť soutěžitelé objevili, že u spotřebitele funguje apelace na jeho zdraví, proto došlo k obrovskému rozvoji různorodých tvrzení, které spojovaly ten konkrétní výrobek s pozitivním účinkem na lidské zdraví. Tomuto se rozhodla učinit přítrž Evropská unie, která sáhla k absolutní regulaci těchto tvrzení, aby ochránila spotřebitele, před klamáním v této důležité oblasti. Tímto vznikla situace, kdy soutěžitelé mohou na své výrobky uvádět pouze tvrzení, která jsou pravdivá, a která jsou na úrovni Evropské unie schválena. Tímto se nám obě témata nekalé soutěže a zdravotních tvrzení spojují. Protože tím, že zdravotní tvrzení vstoupila v život, začaly také vznikat situace, kdy je soutěžitelé budou používat, a také budou vznikat situace, kdy může určitým užíváním dojít k nekalosoutěžnímu jednání. A tímto bych se chtěl zabývat ve své práci. Zajímá mě, nakolik je tato problematika aktuální v praxi, nakolik je označování potravin zdravotními tvrzeními aktuální a zda s tímto vznikají problémy v nekalé soutěži. Obecně se nám nabízejí tři možnosti, jak se bránit před nepravdivými zdravotními tvrzeními. Jednou z nich je cesta skrze veřejnou moc, která má ze zákona povinnost dohlížet na dodržování právních předpisů v této oblasti. Druhá možnost je soukromoprávní obrana samotných soutěžitelů skrze ustanovení v novém občanském zákoníku. A třetí varianta, kterou bych se chtěl zabývat, je aktivita PO založených za účelem ochrany spotřebitele. Rád bych se podíval na jejich roli a aktivitu na trhu s potraviny se zaměřením na označování zboží. Dá se uvažovat, že právě tyto PO nastupují tam, kde veřejná moc selhala a soutěžitelům se do soukromoprávních sporů příliš nechce. Práce by se měla skládat z několika částí. V první a druhé bych chtěl v teoretické rovině shrnout problematiku nekalé soutěže a zdravotních tvrzení. Tyto části však nechci pojmout jako pouhý úvod pro další text, ale tyto pasáže by měly být poučné a vysvětlující, aby se čtenář dostatečně orientoval v problematice obou témat, aby mu následující text, kdy se obě témata spojí, nečinil potíže. Zatímco úvod práce bude zaměřený spíše teoreticky a popisně, tak pasáž, kdy se chci zabývat uplatňováním zdravotních tvrzení na trhu, bych chtěl pojmout, alespoň částečně prakticky a rád bych pracoval s daty ze skutečného trhu. Z toho důvodu mám v úmyslu oslovit Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, spolek UNICAMPUS a vybrané soutěžitele na trhu s potravinářskými výrobky a pokusím se od nich získat údaje, které bych mohl v práci využít. I přesto, že hlavní právní úprava zdravotních tvrzení na úrovni EU je stará již skoro 10 let, tak s větším povědomím při hledání zdrojů k práci jsem se nesetkal. Zatímco problematika nekalé soutěžě je zpracována velice podrobně a existuje k ní velké množství literatury a 7

8 judikatury. Jmenovitě můžu uvést práce Prof. Hajna, JUDr. Ondrejové a zesnulé JUDr. Munkové. Na druhou stranu oblast zdravotních tvrzení po stránce odborných publikací zpracována prakticky není. V této části je zájemce o toto téma odkázán na webové portály státních organizací, například Státní zemědělské a potravinářské inspekce, popřípadě na stručné publikace státních orgánů, které jsou v elektronické podobě. Světlou výjimku tvoří publikace, Jak a proč výživa ovlivňuje zdraví: zdravotní tvrzení na potravinách, vydaná Potravinářskou komorou České republiky. Výstupem mé práce by mělo být zjištění, nakolik jsou v praxi zdravotní tvrzení využívána a zda při jejich aplikaci dochází k vzniku sporů z nekalé soutěže, popřípadě nakolik se nekalosoutěžní pravidla dají aplikovat na zdravotní tvrzení. Vedle toho se chci podívat, jakou roli hraje stát při kontrole a dodržování označování potravin a v neposlední řadě mě zajímá aktivita právnických osob zaměřených na ochranu spotřebitele v této oblasti. 8

9 2 Úvod do Soutěžního práva Zastřešujícím pojmem pro právo nekalé soutěže a právo na ochranu hospodářské soutěže je právo soutěžní. Toto právní odvětví je součástí práva obchodního, v této práci se nebudeme zabývat otázkou existence obchodního práva při probíhající rekodifikaci soukromého práva v České republice. Soutěžní právo je specifické, protože u něj můžeme hovořit o části soukromoprávní (právo proti nekalé soutěži) a veřejnoprávní (právo na ochranu hospodářské soutěže), i když jak si později ukážeme, není toto jednoznačné členění úplně přesné a v obou případech najdeme přesahy do práva soukromého či veřejného. Můžeme říci, že soutěžní právo má dvě základní funkce a to ochranu fungování soutěže jako takové a dohled nad čistotou soutěže. Otázka, kdy se jedná o problematiku nekalé soutěže, a kdy o problematiku ochrany hospodářské soutěže může být v některých případech značně problematická. JUDr. Munková například využívá teorii zájmovou pro členění práva na soukromé a veřejné. Je-li soukromý zájem jednotlivých soutěžitelů, kteří se na trhu střetávají ve vzájemné soutěži, na tom, aby jim byla poskytována ochrana v jejich vztazích s ostatními soutěžiteli v horizontální úrovni, jestliže určité jednání soutěžitele vybočuje z mezí dovoleného a je v rozporu s dobrými mravy soutěže nebo zda je to v rámci deklarované hospodářské politiky zájem státu na existenci soutěže vůbec, na tom, aby soutěž nebyla jednáním podnikatelských subjektů omezována, nebo dokonce vyloučena nebo jinak zkreslena, a to jednáním, které je za určitých okolností zcela legitimní, ale jeho použití na újmu soutěže z něj činí jednání nedovolené. 1 Doktorka Munková tedy používá klasickou zájmovou teorii, kdy v případě ohrožení zájmů soukromých (jednotlivých soutěžitelů nebo jiných účastníků soutěžních vztahů) budeme mluvit o právu proti nekalé soutěži. V případě ohrožení soutěže jako takové, kdy odpovědnost za fungování soutěže přechází na stát a může být pro něj životně důležitá, budeme hovořit o právu na ochranu hospodářské soutěže. Toto obecně vžité pojetí přijímá i Prof. Eliáš. 2 Pokud bychom chtěli konkrétní definici soutěžního práva, JUDr. Munková říká Nejjednodušeji lze soutěžní právo označit jako soubor právních norem upravujících 1 MUNKOVÁ, Jindřiška, KINDL, Jiří a SVOBODA, Pavel. Soutěžní právo. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, str ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, str

10 hospodářskou soutěž mezi podnikateli působícími na trhu s vstupující mezi sebou navzájem do soutěžních vztahů. 3 Pokud bychom chtěli definici komplexnější, podívejme se, jak se na soutěžní právo dívá Prof. Eliáš: Právo hospodářské soutěže se zabývá její přímou regulací. Jejím úkolem je chránit pozitivní funkce soutěže. Tato ochrana spočívá jednak v zabránění omezování soutěže jako takové, jednak v zákazu nekalých soutěžních aktivit, tedy v zákazu těch jednání, která se nesnaží soutěž potlačit, ale deformovat ji. Jinak řečeno: a v tom je zvláštnost soutěžního práva obecným smyslem jakékoli právní úpravy je důsledné prosazování principu neminem laedere (nikomu neškodit) To ale právě v soutěžním právu neplatí: pokud by soutěžní právo chtělo uplatnit v regulaci hospodářské soutěže právě tento princip, muselo by konkurenci vůbec zakázat. 4 Prof. Eliáš hovoří o tom, že v hospodářské soutěži chce každý uspět a nejlépe při tom své konkurenty zničit, a proto je soutěžní právo specifické, neboť toto soutěžitelům částečně toleruje, ale současně se snaží najít hranici, která bývá v mnoha ohledech velmi tenká, za kterou již soutěžitelé jít nesmí. Konkrétně se hovoří o způsobech jednání soutěžitelů, přičemž musí být alespoň pro společnost únosné, pokud nejsou přijatelná Právo hospodářské soutěže Ochranou fungování soutěže se zabývá právo hospodářské soutěže, nebo též můžeme říci antimonopolní nebo kartelové právo, které má převážně charakter veřejnoprávní. Do této oblasti zahrneme primárně zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, na jehož dodržování dbá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití. Vedle tohoto vnitrostátního předpisu můžeme uvést i řadu předpisů na unijní úrovni, například Smlouva o fungování Evropské unie, Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, Nařízení Rady (ES) 139/2004 Sb., o kontrole spojování podniků, Nařízení Komise (ES) č. 2658/2000 o dohodách a specializaci, Nařízení Komise (ES) č. 1617/1993 o dohodách v letecké dopravě, atd. Na rozdíl od práva proti nekalé sotěži, nenalezneme obecnější úpravu v mezinárodním právu, která by 3 MUNKOVÁ, Jindřiška, KINDL, Jiří a SVOBODA, Pavel. Soutěžní právo. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, str ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, str ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, str

11 odpovídala např. Pařížské úmluvě, i přesto, že na mezinárodní úrovni existovaly pokusy o určitou nadnárodní úpravu, alespoň v obecné rovině, doposud se to nepodařilo. 6 Hlavní ochrana v této oblasti spočívá na tom, aby nedocházelo k narušování soutěže jako takové, primárně, aby nedocházelo k vyloučení, omezení svobody soutěže, ohrožení nebo jinému narušení soutěže a pokud to řekneme nejobecněji, aby soutěž jako taková vůbec existovala. 7 Při narušování soutěže rozdělujeme tří základní možnosti, jimiž dochází k narušování soutěže a jsou to Dohody soutěžitelů (kartelové dohody) Zneužití dominantního postavení na trhu Spojení soutěžitelů Pokud si to tedy shrneme, tak právo na ochranu hospodářské soutěže chrání soutěž jako celek, aby některý ze soutěžitelů nezneužil svého postavení na trhu a všichni soutěžitelé měli alespoň částečně srovnatelné podmínky, protože stejné podmínky pro rozmanitost trhu a různou velikost soutěžitelů zaručit nelze. 2.2 Nekalá soutěž Zákaz nekalé soutěže postihuje právní delikty, které nesměřují proti existenci konkurence, ale zneužívají ji deformacemi soutěžních pravidel s cílem poškodit soutěžitele nekalým způsobem. Právo proti nekalé soutěži tedy chrání čistotu soutěžních vztahů s hlavním zřetelem k soutěžitelům a až na některé výjimky se nezajímá o ochranu spotřebitelů, 8 Takto o nekalé soutěži hovoří Prof. Eliáš. Právo nekalé soutěže tedy oproti právu na ochranu hospodářské soutěže poskytuje konkrétní ochranu a možnosti obrany soutěžitelům, spotřebitelům a jejich skupinám při samotné soutěži na trhu. V tomto bodě je třeba upozornit, že současná právní úprava, doplněná o předpisy evropského práva, i v oblasti nekalé soutěže poskytuje široké možnosti pro spotřebitele. Protože si unijní legislativa klade za cíl, co nejvíce chránit spotřebitele, byl tento trend zanesen i do práva proti nekalé soutěži. Kdybychom se však na právo proti nekalé soutěži podívali v jeho nejryzejší podobě, tak jeho primárním cílem je vzájemná ochrana soutěžitelů. 6 MUNKOVÁ, Jindřiška, KINDL, Jiří a SVOBODA, Pavel. Soutěžní právo. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, str ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, str ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, str

12 Zde si dovolím osobní názor. Od změny poměrů v roce 1989 uplynulo již přes 20 let, ale česká společnost se dle mého doposud dostatečně nepřizpůsobila všem změnám, které demokracie přináší. Jednou z těchto hlavních změn je ta, že každý si svá práva musí především hájit sám, že stát mu k tomu vytváří dostatečné podmínky soustava nezávislých soudů. Stát zasahuje až prostřednictvím trestního a správního práva v nutných případech. Chodit k soudu se Čechách ještě pořád moc nenosí, a to i když je člověk v právu. Stále je ve většinové společnosti cítit určitý strach ze soudů. Tudíž i přesto, že jak tuzemská, tak evropská právní úprava dává spotřebitelům značná práva, tak tito jich dle mého ne zcela využívají. Zákon předvídá a umožňuje určitou agresivitu v obchodněprávních vztazích, na druhou stranu požaduje, aby nedocházelo právě k nekalým obchodním praktikám, které již jsou za hranicí dobrých mravů soutěže, a jako takovým, by se jich soutěžitelé měli vyvarovat. Na tomto místě chci ještě zmínit, že právo proti nekalé soutěži je právem deliktním, neboť stanovuje to, co je v soutěži zakázáno a co by mělo být postihováno. 9 Vzhledem k tomu, že současná koncepce nekalosoutěžního práva je zaměřena do soukromoprávní sféry, nemůžeme hovořit o deliktech, jako je známe z práva správního či trestního, ale hovoříme o deliktech civilních. 10 Podobnost spatřuji v tom, že jak trestní, správní, tak i právo proti nekalé soutěži stanoví jednání zakázané. Avšak zatímco trestní právo stanoví sankci vymáhanou státem a stát automaticky stíhá porušení zákona, tak v případě porušení zákona při soutěži a podezření z nekalosoutěžního jednání se jiný soutěžitel musí ochrany dovolávat u soudu sám. Přičemž nekalousoutěžní delikty jsou objektivní povahy a není na rozdíl od výše uvedeného trestního práva třeba zkoumat zavinění, stačí pouhé naplnění skutkové podstaty uvedené v zákoně. 11 V těchto civilních sporech, tak subjektům podezřelým z porušení dobrých mravů soutěže nehrozí postih veřejnoprávní, ale jsou zde pouze zákonem stanovená opatření, kterých se poškozený soutěžitel nebo spotřebitel mohou domáhat, a kterým se musí porušitel podrobit. Toto je například rozdíl oproti zákonu č. 111/1927 Sb., z. a n., který porušení pravidel soutěže postihoval jako delikty správní či trestní MUNKOVÁ, Jindřiška, KINDL, Jiří, SVOBODA, Pavel. Soutěžní právo. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006, str MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2008, str ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, str MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2008, str

13 Neboť se v následujících odstavcích budu často pracovat s pojmem generální klauzule (dále jen GK), mám zato, že je třeba jej alespoň ve stručnosti vysvětlit pro lepší orientaci v textu věnujícímu se historii práva proti nekalé soutěži. Co to tedy ona generální klauzule je? Laicky by se dalo říci, že stanoví, jaké jednání se za nekalosoutěžní považuje, a které nikoli a to v nejobecnější podobě. Pokud se na to podíváme odborněji, tak si zkusme představit skutkovou podstatu trestného činu nebo správního deliktu, která stanovuje, které jednání je zakázáno a jaký trest se za něj udělí. Generální klauzule je taktéž skutková podstata, uvádí jednání, které je v rámci soutěže zakázáno, přičemž je definována velmi obecně, pouze stanoví základní znaky nekalosoutěžního jednání, nicméně výklad ponechává na moci soudní. Takto formulovaná GK je následně doplněna řadou konkrétních skutkových podstat, které zákonodárce vymezil jako nejpodstatnější zakázané jednání soutěžitelů. Dá se říci, že v konkrétních skutkových podstatách jsou uvedena nejzákladnější a nejrozšířenější nekalosoutěžní jednání. Toto je například pohled právní teorie na GK z období první republiky Účelem generální klauzule je vyplniti eventuelní mezery zákona a zachytiti i takové zjevy v hospodářských stycích, které odporují zásadám cti a svědomí, poctivosti a slušnosti, které však nelze pro nedostatek konkrétních podmínek subsumovat pod některou ze skutkových podstat v zákoně uvedených. 13 Takto se na GK například dívá JUDr. Večerková Generální klauzule nekalé soutěže je obecné vymezení pojmových znaků nekalé soutěže v zákoně (tj. obecné skutkové podstaty nekalé soutěže), které umožňuje posoudit, zda určité jednání je či není nekalou soutěží. 14 Jak vidíme v uvedených úryvcích, tak pohled na GK je i přes rozdíl zhruba 80 let a použití odlišného jazyka téměř stejný, jedná se o pojem poměrně ustálený, jehož výklad a pochopení nečiní větší obtíže. Konkrétněji se budu GK věnovat v samostatné kapitole. Podrobně bude nekalá soutěž zpracována dále, tato část slouží pouze pro stručné uvedení do problematiky a uvědomění si v jaké oblasti právního řádu se pohybujeme. Abych uzavřel tuto kapitolu, co je podstatné si uvědomit, že v případě obou odvětví soutěžního práva, hraje prim ochrana soutěže a postih protisoutěžního jednání, i když každá disciplína to řeší odlišně. 13 SKÁLA, Karel. In VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, str VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, str

14 3 Historický exkurs Nyní, poté co jsme si udělali drobný úvod do soutěžního práva, se podívejme taktéž do jeho historie. Právo proti nekalé soutěži, i přesto, že nepatří k nejstarším odvětvím práva, tak díky rozvoji společnosti můžeme hovořit, že patří k jedněm z nejrychleji se vyvíjejících a měnících se odvětví. K tomu, abychom mohli hovořit o právu proti nekalé soutěži, bylo potřeba změny feudálního systému. Bylo potřeba rozpadu cechovní hegemonie a umožnění vzniku volné soutěže. 15 Počátky práva proti nekalé soutěži najdeme v Code civil, a to od 19. století, kdy francouzští soudci vyřkli zásadu, že při svobodné soutěži se nemá užívat takových prostředků na úkor dobrých mravů poškozujících druhého podnikatele. 16 Tento princip byl odvozen z obecných ustanovení Code civil, upravujících náhradu škody. 17 Pokud se zaměříme na prostor našeho státu, tehdy ještě jako součást Rakouska- Uherska, tak určité dílčí počátky ochrany před nekalou soutěží začneme nalézat v jednotlivých právních předpisech na přelomu 19. a 20. století. Můžeme zmínit obchodní zákoník, zákon o ochraně známek, zákon o ochraně vzorků modelů pro průmyslové výrobky, patentový zákon, zákon o výprodejích, zákon o obchodu s potravinami a některými předměty užitnými, vládní nařízení o výrobě a o obchodu s potravinovými náhražkami, atd. 18 Výše uvedené právní předpisy, ale primárně mířily na ochranu spotřebitelů, na možnost sporů mezi soutěžiteli musel teprve uzrát čas. Za první moderní zákon upravující nekalou soutěž a obsahující tzv. generální klauzuli, lze považovat německý říšský zákon proti nekalé soutěži z roku V Rakousku-Uhersku byly vypracovány dvě osnovy zákona proti nekalé soutěži, ale ani jedna z nich nevstoupila za dobu existence monarchie v život, a tak zůstala nenaplněna povinnost stanovená Pařížskou úmluvou o ochraně průmyslového vlastnictví ze dne 20. března Konkrétně hovořím o článku 10bis Unijní země jsou povinny zajistit 15 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, str VEČERKOVÁ, E. Nekalá soutěž a reklama. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, str ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, str VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, str HAMANN, L., DRÁBEK, J., BUCHTELA, R. Soutěžní právo v Československu. Praha: V.Linhart, 1938, str

15 příslušníkům Unie účinnou ochranu proti nekalé soutěži 20 a to ve znění před Haagskou revizí z roku Podstatnou pro tuto úmluvu byla právě její revize z Haagu z 6. listopadu 1925, která rozšířila článek 10bis o definici jednání, které je nekalosoutěžní a dále zavedla článek 10ter, který zavazoval členské státy k tomu, aby poskytl účinné prostředky pro potlačování jednání v článku 10bis. Č l á n e k 1 0 b i s (2) Nekalou soutěží je každá soutěžní činnost, která odporuje poctivým zvyklostem v průmyslu nebo v obchodě. (3) Zejména musí být zakázány: jakékoliv činy, které by mohly jakkoli způsobit záměnu s podnikem, výrobky nebo 1. s průmyslovou nebo obchodní činností soutěžitele; falešné údaje při provozování obchodu, které by mohly poškodit dobrou pověst podniku, 2. výrobků nebo průmyslové nebo obchodní činnosti soutěžitele; údaje nebo tvrzení, jejichž užívání při provozu obchodu by bylo s to uvádět veřejnost v omyl 3. o vlastnosti, způsobu výroby, charakteristice, způsobilosti k použití nebo o množství zboží. 21 Jednalo se o první mezinárodně uznávanou definici nekalé soutěže. Přičemž můžeme říci, že Pařížská úmluva přebrala klasický smíšený model, který využívá generální klauzuli (odst. 2) a konkrétní skutkové podstaty (odst. 3). Namísto v ČSR a ČR používaného pojmu dobré mravy, užívá pojmu poctivé zvyklosti. Jak jsem uvedl, tak R-U nestačilo z historických důvodů předpis upravující nekalou soutěž uvést v život, a to i přes svůj mezinárodní závazek. Vzhledem k tomu, že Československá republika na sebe přebrala mezinárodní závazky R-U i v oblasti upravené Pařížskou úmluvou, byla povinna poskytovat ochranu v oblasti nekalé soutěže. 22 Vedle toho byla ČSR vázána také Madridskou dohodou o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboží ze dne 14. dubna 1891, která spolu s bilaterálními dohodami (např. s Francií, Rakouskem, Maďarskem) dotvářela právní rámec práva proti nekalé soutěži do přijetí vnitrostátní úpravy. 20 Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června (VYHLÁŠKA ministra zahraničních věcí ze dne 13. ledna 1975, č. 64/1975 Sb. znění účinné od ) 21 Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu (VYHLÁŠKA ministra zahraničních věcí ze dne 13. ledna 1975, 64/1975 Sb. znění účinné od ) 22 ŠÁMAL, Pavel. Nekalá soutěž a možnosti jejího postihu podle platné právní úpravy a za účinnosti nového trestného zákoníku. Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 15, s

16 Nicméně potřeba regulovat podmínky tržního chování plynula i z potřeb běžného života, kdy si veřejní činitelé uvědomovali nedostatek právní úpravy v této oblasti a s tím existující problémy. 3.1 Zákon č. 111/1927 Sb., z. a n. Proto byl vypracován a následně schválen zákon o ochraně proti nekalé soutěži č. 111/1927 Sb. z. a n. ze dne , který byl na svoji dobu poměrně moderní, odrážel výše uvedenou Haagskou revizi Pařížské úmluvy z Tento zákon přejímal model s klasickou generální klauzulí doplněnou o řadu skutkových podstat. Zákon počítal jak s obranou soukromoprávní, tak s ochranou veřejnoprávní. Jak bylo uvedeno výše, tak právo proti nekalé soutěži je právo deliktní, nicméně v současné době se jedná především o delikty civilní., i když nelze opomenout úpravu hospodářské kriminality v trestním zákoníku. Kdežto zákon č. 111/1927 Sb. z. a n. v sobě zahrnoval všechny druhy deliktů, a to jak civilní, tak správní či trestní. 23 Tento zákon obsahoval obecnou generální klauzuli a následně řadu soukromoprávních, trestních a správních deliktů. Mezi soukromoprávní skutkové podstaty například patřily: nekalá reklama, nesprávné označování původu zboží, zlehčování, zneužívání podnikových značek a zevnějších zařízení podniku, podplácení, atd. 24 V rámci soukromoprávní ochrany umožňoval podat žalobu zdržovací a odstraňovací a žádat náhradu škody. 25 V případě ochrany trestní, hovořil zákon například o přestupku nekalé reklamy, přestupku nesprávného označování původu zboží, přečinu zlehčování, přečinu podplácení. Jak si můžeme všimnout, tak skutkově se většinou shodují s úpravou soukromoprávní. V těchto případech mohli sami soutěžitelé nebo dotčené osoby podat zvláštní tzv. soukromou trestní žalobu. 26 V těch řízeních žalovaným hrozil trest peněžitý, trest odnětí svobody nepodmíněně a nevyhnuli se ani náhradě škody. 27 Tudíž, tento zákon byl v mnoha ohledech poměrně tvrdý k soutěžitelům nepoctivým a soutěžitelům poctivým dával široké možnosti obrany. Na druhou stranu vzhledem k trestům si každý dvakrát rozmyslel, zda mu nepoctivé jednání opravdu stojí za to. Za zmínku jistě stojí, že maximální možná délka odnětí svobody činila 6 měsíců, což není vůbec málo, vzhledem a násl. zákona č. 111/1927 Sb, z. a n. zákon o ochraně proti nekalé soutěži, ve znění pozdějších předpisů zákona č. 111/1927 Sb, z. a n. zákon o ochraně proti nekalé soutěži, ve znění pozdějších předpisů zákona č. 111/1927 Sb, z. a n. zákon o ochraně proti nekalé soutěži, ve znění pozdějších předpisů 26 ŠÁMAL, Pavel. Nekalá soutěž a možnosti jejího postihu podle platné právní úpravy a za účinnosti nového trestného zákoníku. Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 15, s zákona č. 111/1927 Sb, z. a n. zákon o ochraně proti nekalé soutěži, ve znění pozdějších předpisů 16

17 k závažnosti jednání. 28 Bylo by zajímavé si představit, jak do vězení míří manažeři nadnárodních společností, například za přestupek nesprávného označování původu zboží. Co se týče správních deliktů, jednalo se zpravidla o odkaz na dodržování jiného právního předpisu, např. předpisy o údajích počtu, míry a váhy nebo původu zboží, předpisy o zboží z konkursní podstaty, exekuční dražby a výprodeje, atd. Přičemž trestem v těchto případech byl trest peněžitý nebo trest odnětí svobody. Jak jsem psal výše, tak tento zákon obsahoval v 1 obecnou generální klauzuli, která zněla Kdo dostane se v hospodářském styku v rozpor s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým poškoditi soutěžitele, může býti žalován, aby se zdržel takového jednání a odstranil závadný stav jím způsobený; věděl-li pak, nebo musil-li vědět, že jednání jeho jest způsobilé poškoditi soutěžitele, též, aby nahradil škodu tím způsobenou. 29 Tato klauzule je poněkud konkrétnější oproti článku 10bis Pařížské úmluvy, nicméně v nejobecnějších rysech je s Pařížskou úmluvou v souladu. Drobností je, že hovoří o dobrých mravech místo o poctivých zvyklostech. Zákon v určitých ustanoveních taktéž suploval funkci antimonopolní. 30 Tento zákon na našem území byl účinný až do roku Především období bylo obdobím klidného vývoje státu i trhu. Fungovala volná soutěž subjektů a kapitalistický trh, což jsou základní podmínky pro uplatňování možností nepoctivého jednání a jeho současného postihování. Bylo to období, kdy vznikla výborná Vážného sbírka rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky, která obsahovala na 150 judikátů z oblasti nekalé soutěže Právo proti nekalé soutěži za socialismu Nakonec byl zákon o ochraně proti nekalé soutěži zrušen a nahrazen zákonem č.141/1950 Sb., občanským zákoníkem s účinností od Důvodem byl přechod k centrálně plánovanému hospodářství, kde je možnost uplatnění soutěžního práva minimální a tudíž nač mít speciální zákon proti nekalé soutěži, když nepoctivé jednání na trhu nemůže v socialistickém státě nastat. Střední kodex obsahoval jedno ustanovení, které se nekalé zákona č. 111/1927 Sb, z. a n. zákon o ochraně proti nekalé soutěži, ve znění pozdějších předpisů 29 1 zákona č. 111/1927 Sb, z. a n. zákon o ochraně proti nekalé soutěži, ve znění pozdějších předpisů 30 MUNKOVÁ, Jindřiška, KINDL, Jiří, SVOBODA, Pavel. Soutěžní právo. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, str VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama.1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, str

18 soutěži věnuje, jednalo se o 352, který byl zařazen do úpravy náhrady škody, ale prakticky nebyl až na dvě výjimky nikdy využit byl tohoto znění: (1) Na tom, kdo se octne v hospodářském styku v rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým poškodit soutěžitele, může se každý soutěžitel, který tímto jednáním utrpěl škodu, nebo jemuž škoda přímo hrozí, domáhat, aby se zdržel takového jednání a odstranil závadný stav jím způsobený. Kdo věděl, že jeho jednání je způsobilé poškodit soutěžitele, je povinen mu nahradit způsobenou škodu. (2) Jde-li o jednání zaměstnance při provozu podniku, lze se zdržení a odstranění závadného stavu domáhat i na podniku. 33 Je zajímavé, že když se podíváme generální klauzuli zákona č.111/1927 Sb., z. a n., tak jsou až na drobné rozdíly téměř totožné. Tudíž tehdejší zákonodárce pouze s drobnými úpravami převzal ustanovení ze zákona o ochraně proti nekalé soutěži. Toto ustanovení bylo účinné až do I přesto, že v mezidobí nabyly účinnosti z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a z.č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, tak toto ustanovení zůstalo platné a účinné až do doby, kdy v účinnost vstoupil zákon č. 513/1991 Sb, obchodní zákoník. Hospodářský zákoník ve svých ustanoveních prakticky plnil roli práva na ochranu hospodářské soutěže, i když jak jsme si řekli výše, neexistovala svobodná soutěž rovných subjektů, tudíž jeho praktické využití bylo minimální, spíše upravoval povinnost socialistických organizací spolupracovat., viz znění 119 Organizace jsou povinny při zajišťování plánovaných úkolů spolupracovat a pomáhat si tak, aby byly co nejlépe zajištěny potřeby národního hospodářství. Zejména jsou povinny zavazovat se při uzavírání hospodářských smluv k dodávkám výrobků nebo prací v jakosti, sortimentu a ve lhůtách, které jsou z hlediska celého národního hospodářství pro plnění plánovaných úkolů nejvhodnější, a své závazky řádně plnit. 34 Postupně prošel několika novelizaci, které měnily charakter tohoto oddílu. Jedna z nejdůležitějších novel byla provedena zákonem č. 138/1970 Sb., která přidala ustanovení 119a, který stanovoval socialistickým organizacím zákaz zneužití svého postavení na trhu. Když si přečteme toto ustanovení, tak se nám zdá poměrně dobře napsané a formulované, 32 MUNKOVÁ, Jindřiška, KINDL, Jiří, SVOBODA, Pavel. Soutěžní právo. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006, str zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákona č.109/1964 Sb., hospodářský zákoník, účinný ke dni původní znění 18

19 stanovuje základní problematiku v oblasti ochrany hospodářské soutěže. Musíme si uvědomit, že se psal rok 1970, tedy období normalizace, nicméně i v centrálně řízeném hospodářství se pravděpodobně začala projevovat snaha některých socialistických organizací mít více než ostatní, snažit se získat výhodu a využití svého postavení oproti ostatním, což je poznávací znak volné soutěže. Chtělo by se říci, že Smithova neviditelná ruka trhu se začala projevovat i v socialistickém hospodářství a nebrala ohled na ideologii a pětiletky, a proto byl tehdejší zákonodárce přinucen k přijetí takové úpravy. Posuďte sami - 119a: (1) Organizace nesmějí zneužívat svého hospodářského postavení k získání neoprávněných nebo nepřiměřených výhod na úkor jiných organizací nebo na úkor spotřebitelů. Zejména nesmějí vynucovat nepřiměřené hospodářské podmínky při uzavírání hospodářských smluv nebo a) jiných dohod, zvláště vynucovat dohody o plnění, které je v době uzavření smlouvy v nápadném nepoměru k plnění organizací poskytovanému, vázat souhlas s uzavřením hospodářské smlouvy na převzetí závazku, který s požadovaným b) předmětem plnění nesouvisí, zastavit nebo omezit prodej výrobků, zatajovat nebo hromadit výrobky, aby byl vyvolán c) jejich nedostatek za účelem udržení nebo neoprávněného zvýšení cen, anebo získání jiného neoprávněného hospodářského prospěchu. (2) Organizace se nesmějí samy nebo v dohodě s jinými organizacemi ve své hospodářské činnosti dopouštět jednání, které by v rozporu se zájmy rozvoje národního hospodářství omezovalo nebo jinak nepříznivě ovlivňovalo činnost jiných organizací anebo bylo na újmu spotřebitelů. 35 Postupně došlo ještě k několika novelizacím, ale tou nejpodstatnější byla ta, provedená zákonem č. 103/1990 Sb. Tato novelizace proběhla již po pádu totality, došlo ke změně režimu i ekonomických podmínek, čemuž musela odpovídat i úprava. Je nutno podotknout, že se jednalo o provizorní řešení, než dojde přijetí plnohodnotných právních předpisů, zatímco obchodní zákoník byl přijat s účinnosti od , tak na občanský zákoník se muselo čekat 24 let. Nicméně pokud se vrátíme k této podstatné novele, tak došlo k odstranění většiny odkazů na socialistické hospodářství, oddíl byl pojmenován jako zásady hospodářské soutěže, ale znění jednotlivých ustanovení zůstalo bez větších změn. Tato ustanovení položila drobný a zákona č.109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění zákona č. 138/1970 Sb. účinném ke dni

20 základ budoucí úpravě hospodářské soutěže. Co je ale pro tuto práci zajímavější, tak byl vytvořen 119d, který upravoval nekalou soutěž, jednalo se o jedno ustanovení, které mělo generální klauzuli a 3 konkrétní jednání. Bylo tohoto znění: (1) Organizace nesmí ve své podnikatelské činnosti jednat způsobem, který je v rozporu s dobrými mravy soutěže a může poškodit jiné soutěžící organizace. (2) V rozporu s dobrými mravy soutěže jsou zejména jakékoliv činy, které by mohly jakkoli způsobit záměnu s podnikem, výrobky nebo s průmyslovou a) nebo obchodní činností soutěžitele, falešné údaje při provozování obchodu, které by mohly poškodit dobrou pověst podniku, b) výrobků nebo průmyslové nebo obchodní činnosti soutěžitele, údaje nebo tvrzení, jejichž užívání při provozu obchodu by bylo s to uvádět veřejnost v omyl a c) vlastnosti, způsobu výroby, charakteristice, způsobilosti k použití nebo o množství zboží. 36 Při bližším pohledu nám toto znění vychází právě z čl. 10bis Pařížské úmluvy, který je zkombinovaný s úpravou ze zákona č. 111/1927 Sb. a středního kodexu. Můžeme se domýšlet, že se jednalo pravděpodobně o nejschůdnější cestu, kdy zákonodárce chtěl mít nekalou soutěž dočasně, a alespoň částečně upravenou a přitom nechtěl vytvářet samostatný zákon, při vědomí toho, že úprava nekalé soutěže bude plnohodnotně provedena v připravovaném obchodním zákoníku. Spíše jako zajímavost uvádím, že do přijetí obchodního zákoníku, zde byly platné a účinné dvě právní úpravy nekalé soutěže a to 352 zákona č. 141/1950 Sb. a 119d z.č. 109/1964 Sb. Tuto dvojkolejnost odstranilo až přijetí obchodního zákoníku, který obsahoval úpravu nekalé soutěže. 3.3 Obchodní zákoník Až do byl platná a účinná právní úprava nekalé soutěžě obsažena v obchodním zákoníku, kdy ji od nahradila úprava v novém občanském zákoníku (dále jen NOZ) Kdybychom chtěli pokračovat v postupném podrobném rozebírání právních předpisů, které upravovaly nekalou soutěž, tak úpravě v obchodním zákoníku bychom mohli věnovat celou jednu práci, ale k tomu není prostor. Proto si k obchodnímu zákoníku uvedeme pouze základní věci a dále se budeme věnovat již pouze právní úpravě v NOZ, to si můžeme dovolit i z toho důvodu, že rozdíl mezi d zákona č.109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění zákona č. 103/1990 Sb. účinném ke dni

21 starou a novou právní úpravou není velký a v případě podstatných rozdílů na tyto změny upozorním. Nyní se vraťme k obchodnímu zákoníku. Jak jsem uvedl výše, tak úprava po roce 1989 až do roku 1992 byla provizorní a obsažena ve dvou předpisech. Zákonodárce nesáhl k modelu zavedenému za první republiky a místo jednoho speciálního zákona umístil právní úpravu nekalé soutěže jako součást obchodního zákoníku. I přesto, že se jednalo o úpravu poměrně stručnou, 41-55, tak byla funkční a poskytovala dostatečnou ochranu. Nicméně žádná úprava nekalé soutěže není úplná a dokonalá a vždy musí být dotvářena soudní mocí. Tak tomu bylo i v tomto případě. Byl zvolen klasický smíšený model s generální klauzulí a konkrétními skutkovými podstatami. Generální klauzule byla uvedena v 44 odst.1 z.č. 513/1991 Sb, obchodního zákoníku a zněla Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěž se zakazuje. 37 Pokud se podíváme na předchozím textu uvedené generální klauzule, tak zde opět nalezneme základní znaky, těmi jsou jednání v hospodářské soutěži nebo styku, musí zde být rozpor s dobrými mravy soutěže a způsobilost přivodit újmu. Co je zde ovšem novinkou a bylo následně použito i v NOZ, tak je rozšíření ochrany na subjekty, které mohou být nekalosoutěžním jednáním dotčeny, zatímco dosud to byli pouze soutěžitelé, tak obchodní zákoník hovoří i o spotřebitelích a dalších zákaznících. Nicméně je jasné, že ochrana spotřebitelů je možná uplatnit pouze v některých případech. Obchodní zákoník rozeznával devět konkrétních skutkových podstat, které navazovaly na klauzuli generální a byly to: klamavá reklama, klamavé označování zboží a služeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství, odst.1 z.č. 513/1991 Sb, obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 21

22 ohrožování zdraví a života spotřebitelů Jak vidno shodují se tyto s úpravou v NOZ. Obchodní zákoník umožňoval poškozenému uplatňovat nárok, na zdržení se jednání, odstranění závadného stavu, náhradu škody, přiměřené zadostiučinění, vydání neoprávněného majetkového prospěchu a bezdůvodné obohacení. V souvislosti s rekodifikací soukromého práva byl nakonec obchodní zákoník zrušen a většina úpravy přesunuta do občanského zákoníku nebo do zákona o obchodních korporacích. 22

23 4 Nový občanský zákoník Nový občanský zákoník byl přijat pod číslem 89/2012 Sb. a účinným se stal od Subjekty nekalé soutěže Několikrát jsem už v práci narazil na pojem soutěžitel a na jiné pojmy, nyní kdy se budeme věnovat aktuální právní úpravě je prostor si podstatné pojmy vysvětlit, abychom se již plně orientovali v problematice. Nejdříve se podívejme na subjekty nekalosoutěžních vztahů. V ustanovení 2976 NOZ máme uvedenu generální klauzuli nekalé soutěže, které zní Kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje. 38 Pojďme si nyní tuto větu analyzovat a vysvětlit si na koho všeho se vztahuje. Definice nám přímo jmenuje dva subjekty a to soutěžitele a zákazníka Soutěžitel Tak jako předešlé úpravy, tak i nový občanský zákoník se drží pojmu soutěžitel. Každý si asi dovedeme představit nějakou jednoduchou definici, jak bychom soutěžitele definovali. NOZ říká kdo se účastní hospodářské soutěže (soutěžitel) 39. Pokud se to pokusíme rozklíčovat, tak pod pojmem kdo můžeme rozumět jak fyzickou, tak právnickou osobu, která se určitým jednání zapojuje do hospodářské soutěže. Účastí v hospodářské soutěži můžeme rozumět vstup na relevantní trh nebo jednání v hospodářském styku. Za soutěžitele lze označit v podstatě kohokoliv, kdo vstoupí na relevantní trh (jedná v hospodářském styku) a má zájem na výsledku hospodářské soutěže 40 Tudíž nejedná se pouze o podnikatele, kteří si konkurují, ale soutěžiteli mohou být například svobodně tvořící umělci, charitativní organizace nebo stát a jeho organizační složky. 41 Dle JUDr. Ondrejové je možné, aby se za určitých okolností stali soutěžiteli, zaměstnanec soutěžitele, obchodní zástupci, společník obchodní společnosti. 42 Vymezit soutěžitele lze tedy v současné době velmi široce, čemuž nahrává i široce pojatá (ne)definice, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 40 ONDREJOVÁ, Dana, In HULMÁK, Milan (ed).. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část ( ). Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014, str ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, str ONDREJOVÁ, Dana, In HULMÁK, Milan (ed).. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část ( ). Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014, str

24 která dává prostor pro konkrétní vymezení pojmu soutěžitele judikaturou. Viz. např. Usnesení NS ČR ze dne , sp. zn. 32 Odo 1464/2006: Nekalosoutěžně jednajícím nemusí být pouze ten, kdo se sám hospodářské soutěže v daném oboru bezprostředně účastní, ale může jím být i třetí osoba, která svým jednáním do této soutěže nekalosoutěžně zasáhne. Je ovšem přitom třeba dovodit konkrétní zájem nekalosoutěžně jednajícího na úspěchu jednoho soutěžitele na úkor druhého, tj. na výsledku soutěže dvou soutěžitelů. 43 Třeba Prof. Hajn hovoří o soutěžiteli v širším a užším smyslu. Přičemž soutěžitelem v užším smyslu rozumí pouze přímé konkurenty, kteří bojují o postavení na trhu, kdežto do širší definice zahrnuje i jiné účastníky soutěže, kteří pomáhají jinému soutěžiteli k posílení jeho postavení. 44 Tak pokud si budeme chtít výše uvedené shrnout, tak za soutěžitele bude považována, jak fyzická, tak právnická osoba, která vstupuje do tržního prostředí s úmyslem na něj určitým způsobem působit, tak aby její kroky byly na trhu rozpoznatelné, přičemž nemusí jít v každém případě o podnikatele, kteří si přímo konkurují, ale může jít i o osoby jiné Zákazník Nyní se přesuňme k dalšímu subjektu a tím je podle NOZ zákazník. Tímto se úprava liší oproti úpravě předešlé, ovšem, jak zjistíme následně jedná se pouze o změnu gramatickou, neboť jak říká Ondrejová v komentáři k NOZ, tak Rozumíme jím (myšleno zákazníka, pozn. autora) jak spotřebitele, tak tzv. dalšího zákazníka (pojem obsažený v 44 odst. 1 ObchZ), tedy jinou osobu než spotřebitele, která je však v roli zákazníka tj. i právnická osoba, která nepodniká (nadace, spolky, územní samosprávné celky, stát), nebo také právnická či fyzická osoba podnikající, pokud se však v hospodářském styku ocitne v postavení slabší strany. 45 Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, tak pojem zákazník pouze zastřešuje pojmy, se kterými operoval zákoník obchodní. Bude se jím tedy rozumět spotřebitel a další osoby, které se ocitají v postavení slabší strany i přesto, že se jedná o právnické osoby nebo podnikatele, ale v tomto konkrétním právním vztahu jsou stranou slabší. Spotřebitele definuje 419 NOZ takto Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 46 Obdobnou definici využívá taktéž 43 Usnesení NS ČR ze dne , sp. zn. 32 Odo 1464/ HAJN, Petr. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000, str ONDREJOVÁ, Dana, In HULMÁK, Milan (ed).. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část ( ). Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014, str zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 24

25 zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, který, ale až do roku 2010 za spotřebitele považoval taktéž osoby právnické. Nicméně toto bylo odstraněno, a tak současný výklad pojmu spotřebitel je v souladu s evropským právem, konkrétně se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu, která za spotřebitele taktéž považuje pouze osobu fyzickou. Pokud nadále zůstaneme u tématu spotřebitele v rámci nekalé soutěže, je třeba upozornit, že v této oblasti se vyvinul zvláštní typ spotřebitele, označovaný jako tzv. průměrný spotřebitel. Tento pojem není jednotný a můžeme se setkat také s pojmy běžný spotřebitel 47 nebo průměrný jednotlivec. 48 Tento pojem postupně vytvořila judikatura Soudního dvora EU a nakonec byl zakotven taktéž ve výše uvedené směrnici EP a Rady o nekalých obchodních praktikách. 49 Přičemž článek 5 odst. 3 této směrnice říká, že ono průměrné hledisko se vždy bude posuzovat dle člena skupiny vůči níž nekalosoutěžní jednání směřuje. Bude tedy rozdíl, pokud se bude jednat o naprostého laika nebo osobu v určitém oboru vzdělanou, tudíž posuzovaná úroveň obezřetnosti bude jiná. Tento pojem vznikl v souvislosti s rozšiřující se mírou ochrany spotřebitele, a to jak na úrovní národní legislativy, tak na úrovni právních předpisů EU. Napadá mě parafráze z filmu o Spidermanovi s velkou mocí přichází i velká odpovědnost možná, že se to se úplně nehodí, nicméně přesně to odpovídá naší situaci. 50 Legislativa sice zvyšuje ochranu spotřebitelů, na druhou stranu po nich žádá větší pozornost a obezřetnost při svém jednání. Nejde totiž spotřebitele neustále vodit za ručičku a před vším ho chránit, ale sám zákazník musí mít být průměrně opatrný a nevystavovat se zbytečným rizikům. Nejvyšší soud operuje v případě průměrného spotřebitele s pojmy rozumná míra pozornosti a opatrnost, 51 anebo spotřebitel, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory. 52 Pokud se podíváme na judikaturu Soudního dvora EU, tak nejčastěji zmiňovaným případem je rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne , C-210/96, Gut Springenheide GmbH, Rudolf Tusky proti Oberkreisdirektor des Kreises Steinfurt Amt für 47 HAJN, P. Oslabená ochrana spotřebitelů? K aktuálnímu výkladu směrnice o nekalých obchodních praktikách. Obchodněprávní revue, 2009, roč. 1, č. 2, str ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vyd.. Praha: C. H. Beck, 2014, str ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vyd.. Praha: C. H. Beck, 2014, str Zaznělo ve filmu Spider-man, režie: Sami Raimi, USA, Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 32 Cdo 4661/ Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 32 Odo 229/

26 Lebensmittelüberwachung. V tomto rozhodnutí byl jako průměrný spotřebitel vymezen ten, který je v rozumné míře dobře informovaný a v rozumné míře pozorný a opatrný. 53 V poslední době lze také sledovat trend, kdy se mění pohled na pojem spotřebitele obecně. Již není chápán jako lehce obelstitelný až naivní, ale hovoří se o tzv. evropském spotřebiteli, který je pozorný, průměrně inteligentní, obezřetný. 54 Pokud to shrneme, tak průměrný spotřebitel se bude vždy posuzovat z pohledu konkrétní, dotčené skupiny, přičemž na něj budou kladeny základní nároky na pozornost, obezřetnost a informovanost. Tudíž jeho lehkovážné chování mu půjde k tíži. Každý případ však musí být zkoumán individuálně, a tak obdobně jako v případě objektivního pozorovatele v případě náhrady škody, tak i v tomto případě se soudce musí vžít do pozice spotřebitele, odhlédnout od svých profesních znalostí a zkušeností, a co nejspravedlivěji rozhodnout. 4.2 Generální klauzule nekalé soutěže Generální klauzule je v NOZ obsažena v ustanovení 2976, jehož doslovné znění jsem si uvedl výše (kapitola 4.1). Oproti konkrétním skutkovým podstatám nekalé soutěže je GK koncipována poměrně obecně. Toto je záměrně, neboť nikdy zákonodárce není schopen předem stanovit všechny druhy nekalosoutěžního jednání, které se na trhu můžou objevit. Proto by v případě každého nového protiprávního jednání bylo nutno zákon novelizovat a vzhledem k tomu, že je tento proces značně zdlouhavý, tak by taková úprava byla neefektivní a značná část nekalosoutěžního jednání by soutěžitelům prošla. Naopak v okamžiku, kdy máme obecnou formuli, která stanoví nejzákladnější a nejobecnější podmínky pro jednání, které je v rozporu s povoleným jednáním na trhu, tak se nám otvírá široká cesta pro soudní moc, aby dle obecných kritérií v GK rozhodovala, které jednání, neuvedené v konkrétní skutkové podstatě je nekalosoutěžní a které nikoli. Právě v této oblasti nekalé soutěže hrají soudy významnou roli, kdy dochází k vytváření tzv. soudcovských skutkových podstat, kdy soudy relativně flexibilně reagují na nové dosud neřešená jednání, které nejde podřadit pod jednání zakázaná právním předpisem. Tudíž okruh zakázaných jednání rozhodně není numerus clausus, ale s rafinovaností soutěžitelů se neustále rozšiřuje. Toto také dává zákonodárci dostatečný prostor pro přijetí 53 ONDREJOVÁ, Dana, In HULMÁK, Milan (ed).. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část ( ). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, str ONDREJOVÁ, Dana. Hledisko tzv. průměrného spotřebitele v nekalé soutěži. Obchodně právní revue. 2009, roč. 1, č. 8. str

27 příslušných novelizací, aniž by hrozilo prodlení. Výše uvedené se nazývá omezující a rozšiřující funkce GK. Omezující funkcí rozumíme, že pokaždé, když chceme hovořit o nekalosoutěžním jednání, je třeba, aby naplnilo všechny podmínky stanovené GK, bez ohledu na konkrétní skutkovou podstatu. V případě nenaplnění těchto podmínek, není toto jednání v rozporu se zákonem, i když naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty. 55 Naproti tomu rozšiřující funkcí rozumíme onu obecnost GK, kdy nemusí dojít k naplnění zvláštní skutkové podstaty, abychom mohli označit ono jednání za nekalousoutěžní, v případě naplnění znaků v GK. 56 S touto funkcí jsou právě spojeny soudcovské skutkové podstaty. V následujících částech si rozebereme podmínky pro to, abychom o určitém jednání mohli prohlásit, že je nekalosoutěžní. Vyjdeme přitom ze znění GK, která stanovuje tři základní kritéria, abychom jednání mohli označit jako nekalosoutěžní. Konkrétně musí jít o jednání v hospodářském styku, musí toto jednání být v rozporu s dobrými mravy soutěže a současně musí být způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Blíže se na jednotlivé podmínky podívám v jednotlivých kapitolách Jednání v hospodářském styku První z podmínek uvedených v GK je jednání v hospodářském styku. Oproti úpravě v obchodním zákoníku bylo vypuštěno jednání v hospodářské soutěži, neboť můžeme usuzovat, že pojem nyní vedený v NOZ zahrnuje právě i jednání v hospodářské soutěži, a je tak pojmem zastřešujícím. Jedná se tedy o pojem širší a je možno do něj zahrnout více jednání a neomezovat se pouze na jednání v hospodářské soutěži. Jednáním rozumíme jednání, jak v komisivní, tak omisivní formě. Zatímco komisivní způsob si každý asi dokážeme představit, tak v případě jednání omisivního to může být problém. Prof. Eliáš například uvádí nedbalost při nakládání s obchodním tajemstvím, která má za následek zpřístupnění tohoto tajemství konkurenci. 57 K čemu tedy musí dojít, abychom mohli hovořit o jednání v hospodářském styku? Jednou z možností je výše zmíněné jednání v hospodářské soutěži. Zde existuje poměrně bohatá judikatura, která tento pojem vysvětluje a vykládá poměrně široce. Podívejme se na 55 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha : C. H. Beck, 2004, str

28 dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. srpna 2001, sp. zn. 29 Cdo 2064/2000: vztah hospodářské soutěže v určité, okruhem subjektů omezené a pro jejich činnost specifické části trhu předpokládá existenci společné konkurenční oblasti (shodný nebo obdobný předmět činnosti, okruh zákazníků, účelové určení produktů), v níž nebo pro níž může dojít ke střetu na trhu, přičemž jednání účastníků hospodářské soutěže je vedeno soutěžním záměrem (úmyslem). 58 Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 32 Odo 229/2006: Aby bylo možno hovořit o účasti subjektu na hospodářské soutěži, je třeba dovodit zájem nekalosoutěžně jednajícího na úspěchu soutěžitele na úkor druhého soutěžitele, tedy na výsledku soutěže, tj. konkurenčního boje dvou soutěžitelů......nutno prvořadě odpovědět na otázku, zda lze v jednání žalované spatřovat soutěžní záměr či účel (nikoli úmysl!), tzn. zda jejím jednáním jsou objektivně sledovány soutěžní, konkurenční cíle. 59 Z výše uvedených rozhodnutí nám vyplývá, že jednáním v hospodářské soutěži může být, jednání při existenci přímé konkurence mezi konkrétními subjekty, nebo by zde měl existovat cíl, zájem, záměr působit na trhu a tím pádem i na jiného soutěžitele, aniž by se jednalo o přímé konkurenty. To podporuje i judikatura prvorepubliková, ta pracovala s pojmem soutěžní účel, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z r. 1935, Vážný č , ve kterém se uvádí, že účel soutěžní je tehdy vyloučen, jestliže projev byl učiněn bez jakéhokoli vztahu k soutěži a jestliže od toho, kdo ho vnímá, nemůže býti ani na účel soutěžní vztahován. 60 Druhou z možností, jak naplnit podmínku jednání v hospodářském styku je vedle jednání v hospodářské soutěži, jiné jednání, kdy se nebude jednat o přímé konkurenty, ale přesto zde bude působení jednoho na druhého, např. vstoupí na trh nadace či obecně prospěšná společnost s kampaní zaměřenou proti určitému soutěžiteli či jejich skupině nebo v případě postavení státu či jednotky územní samosprávy v roli zákazníka. 61 Zůstává tedy i po účinnosti NOZ posuzování podle existence soutěžního vztahu, tak jako tomu bylo doposud. Bez existence soutěžního vztahu, který je vykládán velmi široce, nelze o hospodářském styku uvažovat. Jak vyplývá z uvedených rozhodnutí, buď se jedná o přímý konkurenční boj, nebo zde do soutěžního vztahu vstupuje subjekt, který nepředstavuje 58 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. srpna 2001, sp. zn. 29 Cdo 2064/ Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 32 Odo 229/ MACEK, Jiří. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2000, s ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str

29 přímou konkurenci, ale současně bude působit na určitého soutěžitele. Nadále se tedy bude posuzovat existence soutěžního účelu či záměru. Úprava názvosloví a volba širšího pojmu může vést k tomu, že dojde k rozšíření jednání, které bude posuzováno jako nekalosoutěžní, i přesto, že doposud bylo chápáno, jako jednání které nevytváří soutěžní vztah. Dalo by se uvažovat o různých spotřebitelských testech apod., kdy subjekty (např. média, nadace) nevytváří konkurenci soutěžiteli, ale současně na něj působí zveřejňováním a rozšiřováním informací o něm a jeho výrobcích. Nicméně zda k něčemu podobnému dojde nebo se soudy budou držet dosud vytvořené judikatury, ukáže až čas Rozpor s dobrými mravy soutěže Již na úvod je třeba upozornit, že se nejedná a klasické římské jednání contra bonos mores, ale jedná se o zvláštní kategorii, která se vztahuje na jednání v soutěži a nikoli na dobré mravy společnosti, i když může docházet k jejich překrývání. Obecně můžeme říci, že co se jeví v rozporu s mravy společnosti, může být v rámci soutěžního jednání v pořádku. Pojem dobré mravy soutěže byl použit už v zákoně proti nekalé soutěži z roku V tomto případě nejde mluvit o faktických morálních pravidlech, jak je známe z běžného života, ale spíše hovoříme o určitých fiktivních mantinelech, které jsou vytvářeny soudní praxí. Nelze je chápat tak, jak jsou chápána obecná morální pravidla společnosti, kdy jedinec bez ohledu na okolí ví nebo minimálně tuší co je morální a čím se ze své podstaty celá společnost dobrovolně řídí. Nicméně nebudeme dále zabíhat do přirozeného práva. Naproti tomu dobré mravy soutěže vznikají postupně v souladu s vytvářenou judikaturou, kdy stát prostřednictvím soudní moc určuje, co je pro soutěž snesitelné a tolerovatelné a co již nikoli. Přičemž je nutno si uvědomit, že v soutěži, pokud chce subjekt uspět, tak je třeba být dostatečně agresivní, průbojný a mít tah na branku, a to i s jednáním, které by třeba bylo ve společnosti nemorální. 62 Tedy v rámci soutěže platí jiná morálka než v běžném životě. Jako nepřesné se zdá také jednoduché ztotožňování dobrých mravů soutěže s poctivými obchodními zvyklostmi. Je nutno upozornit, že se jedná o neurčitý právní pojem, a proto nenajdeme jeho legální definici, nicméně existuje poměrně bohatá judikatura, která se této oblasti věnuje. Rozdíl mezi dobrými mravy a dobrými mravy soutěže se pokusila vysvětlit již prvorepubliková judikatura v souvislosti se zákonem č. 111/1927 Sb. z. a n., viz. Vážný 62 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha : C. H. Beck, 2004, str

30 12.336, sp. zn. Rv I 1625/31: V onom směru jest rozlišovati mezi dobrými mravy vůbec a mezi dobrými mravy soutěže. Jsou jednání, jež jsou sice podle zásad vobecné morálky nezávadná, mohou však býti závadná s přísnějšího hlediska dobrých mravů soutěže; naproti tomu nesmí však ani při obchodním styku ani při soutěži jednání a zvyklosti odporovati požadavkům občanské morálky. Jest posuzovati podle konkrétních poměrů, co se srovnává s dobrými mravy vůbec a s dobrými mravy soutěže. Měřítkem v podstatě budou mravní názory, obyčeje, zvyklosti, usance apod., které zachovávají všichni spravedlivě, poctivě, čestně a svědomitě jednající účastníci soutěžního zápasu. Pokud jest dbáti zájmů soutěžitelských a zájmů zákaznických. Solidarita soutěžitelská nesmí sahati tak daleko, aby znemožňovala ochranu spotřebitelů a volnost soutěže. 63 Poměrně hezky se k této problematice vyjádřil taktéž Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 25 Cm 254/2004: I když zákon výslovně nedefinuje pojem dobrých mravů soutěže, lze pod ním rozumět určité všeobecné (tedy v hospodářské soutěži platné), mimoprávní či etické zásady a normy, které jsou kladeny na všechny, kteří se v dané hospodářské oblasti projevují vyvíjí svoji činnost za účelem dosažení určitého prospěchu, které vymezují, co v dané hospodářské oblasti lze považovat za poctivé, slušné, sledující vlastní prospěch, avšak nepoškozující jiného. Dobré mravy soutěže přitom jako kategorie norem jsou svou povahou objektivní v tom smyslu, že není rozhodné, zda osoba, která v rozporu s dobrými mravy jedná, takové jednání zamýšlela či nikoli, zda bylo jejím záměrem, cílem či úmyslem v rozporu s dobrými mravy soutěže jednat. Tedy dobré mravy soutěže jsou kategorií nezávislou na subjektivním vnímání jednotlivého soutěžitele. Je tedy také nerozhodný motiv tohoto jednání, nýbrž rozhodný je projevený výsledek jednání. 64 Dobré mravy soutěže nelze ovšem chápat jako dogma, nýbrž jako většina věcí v soutěžním právu se vyvíjí a mění. Co nebylo v pořádku před 10 lety se postupným vývojem společnosti a technologií může stát běžnou obchodní praktikou, ovšem nelze uvažovat o tom, že používání nekalých obchodních jednání, se tyto stanou legálními na základě svého dlouhodobého používání, takhle tomu rozumět nelze. 65 Teorie i praxe se shoduje na pohledu, že otázka posuzování dobrých mravů soutěže náleží výlučně soudům, přičemž se jedná o otázku právní a nikoli skutkovou, tudíž soudy 63 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne sp. zn. 25 Cm 254/2004 In: ONDREJOVÁ, D. Přehled judikatury ve věcech nekalé soutěže. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s.,2011, s ONDREJOVÁ, D. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str

31 v každém konkrétním případě musí individuálně zkoumat, zda určitým jednáním došlo k porušení dobrých mravů soutěže či nikoliv. 66 Obdobný názor nalezneme taktéž v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 59/2005, ve kterém se uvádí, že soud musí zkoumat, zda je splněna podmínka rozporu s dobrými mravy soutěže (nikoli rozporu s dobrými mravy obecně). Jde o otázku právní, nikoli skutkovou, proto ji řeší soudy podle svého mravního a právního, zákonům odpovídajícího přesvědčení, nikoli znalci. 67 Pokud si shrneme to nejdůležitější, tak je třeba si uvědomit, že dobré mravy soutěže jsou odlišené od dobrých mravů společnosti. Jsou vytvářeny judikaturou a v průběhu času může docházet k jejich změnám a vývoji. Jsou přizpůsobeny soutěžnímu prostředí, které je odlišné oproti společnosti, připouští určitou míru agresivity a snahy prorazit na úkor ostatních, nicméně i v případě soutěže, je třeba dodržovat alespoň elementární pravidla obecné morálky Způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům Nyní se dostáváme k poslední podmínce nekalosoutěžního jednání a tím je tedy způsobilost přivodit újmu. Jak nám už ze samotných slov vyplývá, ke splnění této podmínky stačí ohrožení, respektive nebezpečí vzniku újmy, přičemž samotná újma nám vzniknout nemusí. Z toho vyplývá, že se jedná o delikt ohrožovací, a tudíž k jeho naplnění nám stačí reálná a existující hrozba vzniku újmy. 68 Výsledkem je tedy ulehčení v případě dokazování, kdy subjekt nemusí prokázat vznik újmy, což např. v oblasti újmy nemajetkové může v některých případech značně složité, ale stačí mu prokázání reálně hrozícího nebezpečí. Přičemž újmu musíme chápat v jejím nejširším pojetí, a to jak újmu v majetkové sféře, tedy škodu a ušlý zisk, tak ve sféře nemajetkové, kdy nejčastějším případem bude pravděpodobně poškození obchodního jména nebo dobré pověsti. 69 Současně si musíme uvědomit, že všechny podmínky výše uvedené, musí být splněny kumulativně. Tudíž je možné způsobit svým jednáním, i třeba v hospodářském styku újmu jinému soutěžiteli nebo zákazníkovi, ale v případě, že se nebude jednat o jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, není možné toto jednání chápat jako nekalosoutěžní. Jak jsem uvedl výše, tak mravy soutěže jsou chápány jinak, tudíž připouští i určitou míru 66 MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2008, str Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. února 2007, sp. zn. 32 Odo 59/ ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha : C. H. Beck, 2004, str ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha : C. H. Beck, 2004, str

32 agresivity či lstivosti, a tak je možné ohrozit újmou nebo způsobit újmu v případě, že se pohybujeme v zákonných mezích. Protože újmu, např. provozovateli pohostinství způsobíme, když si v jeho sousedství otevřeme vlastní podnik, současně přitom jednáme v hospodářském styku, za normálních okolností zde budeme těžko hledat porušení dobrých mravů soutěže, tak jako u ostatních podmínek, zde tedy budou klíčovou roli hrát soudy, kdy se bude podrobně zkoumat podmínka způsobilosti újmy. K problematice způsobilosti přivodit újmu se ve své judikatuře vyjádřil taktéž Nejvyšší soud, který vycházel z pojetí Prof. Hajna, a) Pouhé způsobení újmy soutěžiteli (nebo možnost způsobení takové újmy) ještě nevypovídá o nekalém charakteru soutěžního jednání... Jestliže je druhým působena hospodářská újma takovými prostředky, které jsou v hospodářském boji považovány za soutěžně slušné (to nevylučuje určitou dávku soutěžní agresivity, soutěžní lstivosti), nelze z toho vyvozovat protiprávnost takového jednání. V hospodářském soutěžním boji se neuplatní starořímská zásada neminem laedere. b) Pro kvalifikaci nekalá soutěž se vyžaduje pouhá způsobilost přivodit újmu soutěžitelům nebo spotřebitelům, není tedy nutný sám vznik újmy. Možnost, že jednomu nebo druhému z uvedených subjektů bude způsobena újma, musí být ovšem možností reálnou, nikoliv vyspekulovanou a velmi nepravděpodobnou. Pokud by určité jednání bylo zakazováno jen na základě vysoce teoretické možnosti újmy, šlo by o málo důvodné omezení podnikatelské svobody. c) Zákon nijak neurčuje rozsah újmy, která musí z určitého jednání alespoň hrozit, aby takové jednání mohlo být posouzeno jako nekalosoutěžní; nehovoří např. o újmě značného rozsahu, újmě podstatné apod. I tady bude záležet na tom, jak bude vykládán pojem újma ; v rozhodovací praxi lze dospět k názoru, že újma (ať již hrozící, nebo skutečně existující) v zanedbatelném rozsahu vlastně újmou není. 70 V případě, že si tento text shrneme, tak ne každá újma způsobená soutěžiteli nebo zákazníkovi je v rozporu se zákonem, hrozba újmy musí být reálná a nesmí se jednat o pouhou spekulaci nebo jen teoretickou možnost a současně se nesmí jednat o újmu zanedbatelnou. Na druhou stranu Prof. Hajn tvrdí, že v některých případech lze naplnit tuto podmínku i v případě újmy nikoli rozsáhlé Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 32 Cdo 139/ HAJN, Petr. Právo nekalé soutěže. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s

33 I přesto, že zákon používá množné číslo a mluví o soutěžitelích a zákaznících, tak teorie se shoduje, že je třeba odhlédnout od výkladu gramatického a využít výkladu teleologického, tedy výkladu smyslem a účelem normy. 72 Nelze dospět k názoru, že by účelem bylo, aby se za nekalosoutěžní považovalo pouze jednání směřující vůči většímu počtu soutěžitelů a zákazníků, čímž by prakticky ztrácelo smysl, neboť v praxi můžou nastat situace, kdy může být ohrožen pouze jeden soutěžitel nebo zákazník a pokud bychom se striktně drželi výkladu gramatického, tak by těmto subjektům nebyla poskytnuta ochrana, s čímž se v právním státě nelze ztotožnit. Pojmům soutěžitel a zákazník byla věnována předchozí kapitola Shrnutí Generální klauzule je tedy nejobecnější formulace nekaloutěžního jednání. Vždy musí být kumulativně splněny všechny tři podmínky v ní uvedené. Bez naplnění těchto podmínek se nedá hovořit o jednání v rozporu se zákonem, tedy v případě naplnění konkrétní skutkové podstaty, ale nenaplnění GK se nejedná o nekalou soutěž, naopak v případě naplnění GK a nemožnosti podřazení jednání pod GK se bude jednat o nekalou soutěž vždy. Jak nám GK soutěž říká, vždy musí být jednání soutěžitelů spojeno s jejich hospodářskou činností nebo jejich jednáním na trhu, které může mít dopad na soutěžitele nebo zákazníka. Je třeba existence rozporu s dobrými mravy soutěže, které jsou chápány jinak od obecných pravidel morálky, připouští agresivitu, lstivost a jednání na hraně zákona. Nicméně při nekalé soutěži nemusí dojít k majetkové či nemajetkové újmě, ale musí zde být skutečná hrozba vzniku újmy, přičemž její výše by neměla být úplně zanedbatelná. Oproti úpravě v obchodním zákoníku došlo pouze k dílčím změnám, které by neměly výrazně ovlivnit aplikaci GK, otázkou pouze může být změna názvosloví v jednání v hospodářském styku zda nebude docházet k širokému výkladu ze strany soudů, nicméně zhruba po roce účinnosti NOZ, doposud tato změna nebyla zaznamenána. V zásadě GK vychází ze znění použitého již v zákoně proti nekalé soutěži z období první republiky, pouze po období nesvobody a opětovném vzniku svobodného trhu došlo k jeho aktualizaci a použitelnosti pro současné poměry. GK klauzule je jednou z nejrozšířenějších metod úpravy nekalé soutěže ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha : C. H. Beck, 2004, str VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, str

34 Je dostatečně flexibilní, kdy svou obecností umožňuje postižení jednání, které není výslovně upraveno, dává tak čas zákonodárci na přijetí příslušné úpravy, současně však klade vysoké nároky na soudy, které hrají v otázkách GK klíčovou roli v posuzování jednání. V této souvislosti se hovoří o tzv. soudních skutkových podstatách, kdy soudy prakticky suplují práci zákonodárce, neboť na základě principu právní jistoty zde vzniká určitá vázanost těchto rozhodnutí, tudíž dochází k definování seznamu zakázaného jednání, které není v právním předpise, ale tvoří ho souhrn judikatury. 34

35 5 Potravinové právo Dříve než se budeme věnovat jednotlivým skutkovým podstatám, je na místě, abychom se nyní věnovali druhému tématu práce, a tím jsou zdravotní tvrzení. Neboť nás nekalá soutěž nezajímá jako celek, ale právě uplatňování práva proti nekalé soutěži v otázce zdravotních tvrzení. Proto budou další části věnované nekalé soutěži již následně propojeny s otázkami zdravotních tvrzení. Nyní je však na místě říci si obecné informace o potravinovém právu, kam otázka zdravotních tvrzení spadá. 5.1 Obecný úvod do potravinového práva O potravinovém právu se nikde příliš nemluví, neplní přední stránky novin ani v televizi neuvidíme rozbory novelizací, tak jak to bývá často u právních předpisů z jiných právních odvětví, přesto se s ním každodenně dostáváme do styku. Potraviny jsou nedílnou součástí života člověka, život bez nich si prakticky nejde představit. Potraviny jsou nejdůležitější součástí lidského života, proto by tomu taktéž měla odpovídat právní úprava. Legální definici ve vnitrostátní právní úpravě nenalezneme, ale dává nám ji legislativa EU a to konkrétně nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002 (dále jen nařízení o potravinovém právu), konkrétně v čl. 3 v bodě 1, potravinové právo jsou právní a správní předpisy použitelné ve Společenství nebo na vnitrostátní úrovni pro potraviny obecně, a zejména pro bezpečnost potravin; vztahuje se na všechny fáze výroby, zpracování a distribuce potravin a rovněž krmiv, která jsou vyrobena pro zvířata určená k produkci potravin nebo kterými se tato zvířata krmí. 74 Máme zde i jinou definici: Potravinové právo představuje určitý úsek právního řádu ČR, jehož cílem je chránit konzumenta před zdravotně závadnými potravinami a onemocněními z nich, chránit spotřebitele před klamáním a falšováním, zajistit ochranu tržního prostředí a podnikatelů před nekalými praktikami a v neposlední řadě zajistit ochranu zvířat, rostlin a životního prostředí. Na evropské úrovni k těmto cílům přistupuje ještě požadavek na zajištění volného pohybu potravin v rámci Evropské unie. 75 Pokud vyjdeme z výše uvedeného a pokusíme se vytvořit definici vlastní, tak můžeme říci, že potravinové právo je soubor právních norem vnitrostátního i komunitárního 74 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Úř. věst. L 31, 1.února 2002, str SPITZENBERGEROVÁ, Ivona. Potravinové právo [online]. epravo.cz, [cit ]. Dostupné na < 35

36 charakteru, které upravují oblast výroby, distribuce a zpracování potravin se zaměřením na jejich bezpečnost a řádnou kvalitu a současně ochrana spotřebitelů v oblasti označování zboží. Vedle definice není úplně jednoduché ani zařazení do soustavy právních odvětví. Můžeme říci, že oblast výroby potravin spadá do oblasti práva zemědělského A právo zemědělské spadá pod právo životního prostředí. Jedná se tedy o oblast veřejnoprávní, kdy stát reguluje oblast, která je podstatná a pro jeho existenci nepostradatelná. Počátky právní úpravy v oblasti potravin nalezneme na přelomu 19. a 20. století, tato úprava však byla směřována především na ochranu zákazníků před šizením zboží. V období první republiky existoval Potravní kodex československý, jednalo se o novelizovanou recepci Codex Alimentarius Austriacus, který pocházel z Rakouska-Uherska. 76 Právní závaznosti nabyl na základě Výnosu Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy č /1934. Po komunistickém převratu byl kodex zrušen a problematika byla řešena formou oborových a podnikových norem, které odpovídaly centrálně plánovanému hospodářství. 77 Po pádu totality vznikly podmínky pro změnu a i přes stále se zvyšující požadavky na přijetí nové a jednotné úpravy byl vytvořen nový zákon až v pozdních devadesátých letech, jednalo se o zákon č. 110/1997 Sb. ze dne 24. dubna 1997 o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen zákon o potravinách ), který je platný a účinný i v dnešní době, samozřejmě po řadě novelizací, které převážně souvisely se vstupem ČR do Evropské unie, a jako takový tvoří základ potravinového práva na vnitrostátní úrovni Vnitrostátní právní úprava Jak jsem uvedl výše, tak základ vnitrostátní úpravy tvoří zákon o potravinách. Jak zákon sám říká, tak předmětem jeho úpravy jsou povinnosti provozovatele potravinářského podniku a podnikatele, který vyrábí nebo uvádí do oběhu tabákové výrobky, a upravuje státní dozor nad dodržováním povinností vyplývajících z tohoto zákona 78 Primárně se tedy zaměřuje na subjekty, které vyrábí potraviny a uvádí je do oběhu. Jsou kladeny nároky na provozovatele potravinářského podniku v otázkách bezpečnosti potravin, dodržování norem a současně označování potravin. Je zde samozřejmě stanoven státní dozor, který provádí Státní 76 HELEŠIC, František, SUCHÁNEK, Jaroslav. Zákon o potravinách: Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha, 1998, str. IX 77 HELEŠIC, František, SUCHÁNEK, Jaroslav. Zákon o potravinách: Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha, 1998, str. IX 78 1 odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb., ze dne 24. dubna 1997, o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 36

37 zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa, orgány ochrany zdraví, přičemž v některých otázkách je zde dána působnost Ministerstva zemědělství a ministerstvu zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že oblast potravinového práva je značně rozsáhlá, není možné celou úpravou obsáhnout v jednom právním předpise, a tudíž vedle zákona o potravinách upravuje danou materii řada dalších právních předpisů. Pro úplnost si pojďme několik z nich uvést. Z právních předpisů na úrovni zákona můžeme jmenovat např. zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a to z důvodu, že výroba potravin bez zvířat a rostlin není možná, a proto je třeba dbát na jejich ochranu již od počátku. Vedle toho jistě můžeme uvést zákon č 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství. Pokud se přesuneme k podzákonným právním předpisům, tak zde najdeme celou řadu vyhlášek, namátkou si uveďme alespoň některé: vyhláška č. 326/2001 Sb. pro maso a masné výrobky, ryby, ostatní vodní živočichy a výrobky z nich, vejce a výrobky z nich, vyhláška č. 77/2003 Sb. pro mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje, vyhláška č. 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 225/2008 Sb., kterou se stanoví požadavky na doplňky stravy a na obohacování potravin, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o podrobnější rozpracování některých pravidel a podmínek, aby nedocházelo k problémům při jejich aplikaci. Zajímavostí je, že v případě vyhlášky č. 77/2003 Sb., existuje novelizace Vyhláškou č. 78/2005 Sb., která má vstoupit v účinnost okamžikem, kdy nabude účinnosti předpis Evropských společenství, jímž bude název "České smetanové máslo" zařazen do přímo použitelného předpisu Evropských společenství. Jak je vidět, oblast vnitrostátní úpravy je poměrně široká a zahrnuje různé oblasti související s výrobou a prodejem potravin. Převážná část úpravy je směřována k bezpečnosti potravin, ale také k řádné informovanosti spotřebitelů, což je součástí moderního trendu, kdy si spotřebitelé více hlídají složení výrobků a více dbají o kvalitu, než tomu bylo v předešlých letech a je dobře, že tomuto jde současná právní úprava naproti Mezinárodní a evropská právní úprava Tak jako v jiných oblastech, je v důsledku velké rozmanitosti států těžké přijmout jednotný názor nebo jednotnou úpravu, a to i přesto, že se jedná o tak důležitou oblast, jakou jsou potraviny. V roce 1963 vznikly Organizace pro výživu a zemědělství a Světová 37

38 zdravotnická organizace, které vytvořily společnou komisi pro zdokonalení ochrany spotřebitelů a poctivé obchodní praktiky v oblasti potravin. Výsledkem práce této komise bylo vytvoření tzv. Codex Alimentarius, jedná se o soubor mezinárodních standardů a výkladů v oblasti bezpečnosti potravina a ochrany spotřebitele. Členství je otevřeno všem členům výše uvedených organizací a k dnešnímu dni ( ) je členy 186 států a 1 mezinárodní organizace jíž je EU. 79 I přesto, že původ dnešní podoby EU najdeme pouze v ekonomických oblastech, postupem času se z jednotlivých dílčích organizací vytvořil subjekt, který má vlastní právní subjektivitu a svými přímo aplikovatelnými normami stanovuje pravidla pro státy a jeho občany v různých oblastech. Vedle otázek jednotného trhu a svobodného pohybu zboží, které se problematiky potravin taktéž týkají, existuje na této úrovni řada poměrně striktních a konkrétních předpisů, které se potravinám věnují. První vlaštovkou v této oblasti byla Zelená kniha o principech potravinového práva Evropské unie z roku 1997, která však nebyla závazná. Měla pouze doporučující charakter a předesílala, kterým směrem se případná úprava na úrovni EU bude ubírat. 80 Následně byla přijata Bílá kniha o zdravotní nezávadnosti potravin, která konkretizovala některé otázky uvedené v knize zelené, kdy mělo dojít ke komplexní úpravě v oblasti bezpečnosti potravin, od výroby až ke konečnému zákazníkovi. 81 Nicméně skutečným právním předpisem na úrovni EU bylo již výše uvedené nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002/ES ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Toto nařízení prakticky uvedlo v život cíle stanovené ve výše uvedených knihách. Jsou stanoveny základní zásady a podmínky pro bezpečnost potravin již od fáze surovin a až po následnou ochranu spotřebitelů. Současně vznikl taktéž Evropský úřad pro bezpečnost potravin. Evropský úřad pro bezpečnost potravin je úřadem Evropské unie zodpovědným za hodnocení rizik v oblasti bezpečnosti potravin a krmiv, výživy, zdraví a pohody zvířat, ochrany a zdraví rostlin. V těchto oblastech je úkolem EFSA, v úzké spolupráci s národními autoritami a dalšími 79 Codex Members and Observers [online]. codexalimentarius.org, [cit ]. Dostupné na < 80 The General Principles of Food Law in the European Union - Commission Green Paper [online]. eurlex.europa.eu, [cit ]. Dostupné na < > 81 Bílá kniha o zdravotní nezávadnosti potravin [online] bezpecna-krmiva.cz [cit ] Dostupné na: 38

39 zúčastněnými organizacemi a tělesy, poskytovat objektivní a nezávislé vědecky podložené poradenství a jasná sdělení založená na nejaktuálnějších vědeckých poznatcích a informacích o existujících a nově se objevujících rizicích. 82 Úřad tak slouží pro analýzu a sběr dat a jejich následné vyhodnocování a předávání odpovědným orgánům v oblasti potravin a výživy obecně. Vedle tohoto Nařízení existuje celá řada dalších předpisů, mimoděk uvádím např. Nařízení č. 853/2004/ES, kterým se stanoví specifické hygienické předpisy pro potraviny živočišného původu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin Nařízení č. 1924/2006/ES o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin Směrnice 2003/13/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy Jak jsme si dokázali, tak potravinové právo je velmi široké a zahrnuje celou řadu oblastí, které by člověka mnohdy ani nenapadly. Jeho úpravu nalezneme, jak na úrovni vnitrostátní, tak na úrovni mezinárodní, což svědčí o jeho důležitosti, na druhou stranu je třeba si uvědomit, že kvůli jeho rozmanitosti a v mnoha otázkách potřebné odbornosti je potravinové právo roztříštěné do řady předpisů, které upravují konkrétní vymezenou oblast, což klade poměrně vysoké nároky na zákonodárce, který je nucen udržovat tyto předpisy neustále aktuální a odpovídající současnému vývoji, ale také na dozorové orgány, které kvůli důležitosti nezávadnosti potravin, musí provádět svou činnost nadmíru pečlivě a neustále monitorovat situaci a upozorňovat zákonodárce na nedostatky právní úpravy. 5.2 Potraviny Vzhledem k tomu, že se v této části ve velké míře věnujeme potravinám, je jistě namístě se podívat na potraviny i z právního hlediska. Do obsahoval 2 písm. a) zákona o potravinách legální definici potravin, která zněla potravinami látky určené ke spotřebě člověkem v nezměněném nebo upraveném stavu jako jídlo nebo nápoj, nejde-li o léčiva a omamné nebo psychotropní látky; za potravinu 82 EFSA [online] bezpecnostpotravin.cz [cit ] Dostupné na < > 39

40 podle tohoto zákona se považují i přídatné látky, látky pomocné a látky určené k aromatizaci, které jsou určeny k prodeji spotřebiteli za účelem konzumace 83 Vedle toho zákon konkrétně vymezoval potraviny živočišného a rostlinného původu. Nicméně novelizací zákonem č. 139/2014 ze dne 18. června 2014 byly tyto definice vypuštěny bez náhrady. Neznamená to ovšem, že by tedy nebylo právně zakotveno, co se potravinou rozumí. Pouze byl odstraněn stav, kdy zde existovaly definice dvě a to vnitrostátní a unijní. Definice uvedená v nařízení č. 178/2002/ES je stále platná a účinná a vzhledem k přímým účinkům nařízení EU zde máme přímo aplikovatelnou definici potraviny, kterou nalezneme v čl. 2 předmětného nařízení, která zní "potravinou" se rozumí jakákoli látka nebo výrobek, zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, které jsou určeny ke konzumaci člověkem nebo u nichž lze důvodně předpokládat, že je člověk bude konzumovat. Mezi "potraviny" patří nápoje, žvýkačky a jakékoli látky včetně vody, které jsou úmyslně přidávány do potraviny během její výroby, přípravy nebo zpracování. Mezi potraviny patří voda 84 Načež následuje výčet látek, věcí a organismů, které se za potraviny nepovažují. Když si obě definice prohlédneme, tak zjistíme, že obě jsou podobné. Odstraněním definice vnitrostátní nedošlo k žádné újmě, neboť její roli supluje unijní úprava. Z obou definic nám ovšem vyplývá závěr, že nejjednodušeji se dá potravina definovat jako látka určená ke konzumaci člověku. Vedle obecné definice potraviny existuje celá řada zvláštních druhů potravin, nicméně těmto se budu věnovat až v případě potřeby v jednotlivých částech. 5.3 Označování potravin Než přejdu již konkrétně k výživovým a zdravotním tvrzením, myslím si, že je na místě, ještě si ve stručnosti říci něco o uvádění potravin na trh a jejich označování. Základní podmínky pro výrobu potravin a jejich uvádění na trh jsou uvedeny v zákoně o potravinách a v Nařízení o potravinovém právu. Konkrétně v ustanoveních 3-3d máme stanoveny povinnosti provozovatele potravinářského závodu, které musí dodržovat. Provozovatelem potravinářského závodu je dle čl. 3 nařízení o potravinách fyzická nebo právnická osoba odpovědná za plnění požadavků potravinového práva v potravinářském 83 2 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., ze dne 24. dubna 1997, o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 279/2013 Sb. účinném ke dni čl. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Úř. věst. L 31, 1.února 2002, str

41 podniku, který řídí 85 Přičemž potravinářským závodem je dle téhož ustanovení veřejný nebo soukromý podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s jakoukoli fází výroby, zpracování a distribuce potravin 86 V zákoně jsou povinnosti vymezeny jednak obecně pro všechny provozovatele, tak speciálně pro zvláštní případy, které se například týkají dovozu nebo vývozu potravin, popřípadě otázek potravin pro zvláštní výživu nebo informační povinnosti provozovatelů. Primárně jsou povinnosti zaměřeny na bezpečnost potravin a řádné nakládání s nimi po celý proces výroby či zpracování. Současně s tím je kladen požadavek na hygienu. Vyjmenování všech podmínek není dle mého třeba, neboť toto není předmětem této práce a obecné vymezení je dostačující. Ruku v ruce s bezpečností potravin jde taktéž pravdivé sdělování obsahu a složení potravin. Na tuto oblast je v posledních letech kladen velký důraz v souvislosti se zvýšenou pozorností a obezřetností spotřebitelů, kteří si začínají pečlivě hlídat obsah té které potraviny, kterou chtějí zakoupit. Co se rozumí oním označováním výrobků? Označením se rozumí jakákoli slova, údaje, ochranné známky, obchodní značky, vyobrazení nebo symboly, které se vztahují k určité potravině a jsou umístěny na obalu, dokladu, nápisu nebo etiketě, a to i krčkové nebo rukávové, které potravinu provázejí nebo na ni odkazují 87 Stručně můžeme říci, že se jedná o uvádění vybraných informací na obale zboží, pokud je baleno, které slouží k orientaci spotřebiteli a poskytuje mu všechny potřebné informace. Obecné podmínky označení výrobků najdeme v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a to konkrétně v ustanovení 10. Jedná se především o označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, a pokud to povaha výrobku nebo forma prodeje vyžaduje, názvem výrobku, údaji o hmotnosti nebo množství nebo velikosti, popřípadě rozměru, dalšími údaji potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití 88 Pokud se přesuneme konkrétně k potravinám, tak v zákoně o potravinách se označování věnují ustanovení 6-9a. Vedle toho máme podzákonný právní předpis, a to vyhlášku č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ze dne 4. března Na evropské úrovni můžeme jmenovat směrnici Evropského parlamentu a 85 čl. 3 bod 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Úř. věst. L 31, 1.února 2002, str čl. 3 bod 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Úř. věst. L 31, 1.února 2002, str BABIČKA, Luboš. Průvodce světem potravin, 3.vyd. Praha: Ministerstvo zemědělství-odbor bezpečnosti potravin, 2012, str odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů 41

42 Rady (ES) č. 13/2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále jen nařízení o poskytování informací ) a v neposlední řadě též nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin. Nařízení o poskytování informací v čl. 9 vymezuje povinné údaje, které až na výjimky musí být uvedeny vždy. Jedná se o název potraviny; seznam složek; každou látku nebo pomocnou látku uvedenou na seznamu v příloze II nebo odvozenou z látky či produktu uvedených na seznamu v příloze II způsobující alergie nebo nesnášenlivost, která byla použita při výrobě nebo přípravě potraviny a je v konečném výrobku stále přítomna, byť v pozměněné podobě; množství určitých složek nebo skupin složek; čisté množství potraviny; datum minimální trvanlivosti nebo datum použitelnosti; zvláštní podmínky uchování nebo podmínky použití; jméno nebo obchodní název a adresu provozovatele potravinářského podniku uvedeného v čl. 8 odst. 1; zemi původu nebo místo provenience v případech, které určuje článek 26; návod k použití v případě potraviny, kterou by bez tohoto návodu bylo obtížné odpovídajícím způsobem použít; u nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových skutečný obsah alkoholu v procentech objemových; výživové údaje. 89 Pokud se podíváme do zákona o potravinách, tak označování potravin je věnováno pět ustanovení. V jednotlivých ustanoveních najdeme v mnoha případech odkazy na výše uvedené nařízení o poskytování informací. Vedle toho zákon požaduje, aby byla uvedena třída jakosti výrobku, dále např. způsob uchování, šarže a další, přičemž je rozdíl, zda se jedná o potravinu balenou, zabalenou či nebalenou. 89 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Úř. věst. L 304, , s

43 Balené potraviny jsou do obalu uváděny již u výrobce a jedná se o postup při výrobním procesu, například můžeme uvést konzervy, zavařeniny apod. Legální definice říká každý jednotlivý výrobek určený pro nabízení k přímému prodeji spotřebiteli nebo provozovnám stravovacích služeb, který se skládá z potraviny a obalu, do něhož byla potravina vložena před jejím nabídnutím k prodeji, a to bez ohledu na to, zda je potravina v obalu uzavřena zcela nebo pouze zčásti, avšak vždy takovým způsobem, že obsah nelze vyměnit, aniž by došlo k otevření nebo výměně obalu. 90 Zabalené potraviny jsou takové, které byly výrobcem dodány do maloobchodní sítě v takovém stavu, že je třeba je v obchodě porcovat, rozvážit apod. a zabalit bez přítomnosti výrobce i spotřebitele, 91, zde můžeme uvést např. některé masné výrobky. Potraviny nebalené jsou nabízeny bez obalu, např. ovoce. Samozřejmě, že největší množství údajů je požadováno na potravinách balených. Zákon o potravinách vyžaduje údaje o třídě jakosti a další údaje stanovuje-li tak prováděcí právní předpis, v ostatním odkazuje na požadavky uvedené v nařízení o poskytování informací, které jsou uvedeny výše. U potravin zabalených je počet informací vzhledem ke způsobu zpracování omezen, ale i tak je zde několik povinných údajů, které musí být na balení uvedeny, jedná se o jméno a příjmení nebo název anebo obchodní firma a adresa sídla provozovatele potravinářského podniku, který potravinu vyrobil, název potraviny, čisté množství, seznam složek, země nebo místo původu, způsob uchování, jde-li o potraviny, u nichž by při nesprávném uchování mohla být ohrožena bezpečnost nebo zhoršena jakost stanovená prováděcím právním předpisem nebo deklarovaná výrobcem, datum použitelnosti nebo datum minimální trvanlivosti, údaje podle čl. 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, údaje podle čl. 44 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, údaj o množství hlavní složky v hmotnostních procentech. 92 Co se týče potravin nebalených, tak i zde máme stanoveny informace, které musí být zveřejněny. Vzhledem k tomu, že vzhledem k absenci obalu není možné uvést údaje na něm, tak musí být uvedeny na viditelném a dostupném místě vedle nabízeného zboží písm. e) vyhlášky ministerstva zemědělství č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů 91 HELEŠIC, František, SUCHÁNEK, Jaroslav. Zákon o potravinách: Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha, 1998, str odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 43

44 Zde jsou povinnosti dvě, jsou zakotveny v ustanoveních 8 zákona o potravinách. Je zde požadavek na řádné označení přepravních obalů (tj. bedna, europaleta, ) a dále dostatečné označení v místě prodeje. Zákon o potravinách uvádí datum použitelnosti nebo datum minimální trvanlivosti, údaje podle čl. 44 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, další údaje, stanoví-li tak prováděcí právní předpis nebo přímo použitelný předpis Evropské unie. V onom článku 44 najdeme pouze odkaz na některé informace uvedené v článku 9 nařízení, které jsou uvedeny výše. Veškeré výše uvedené informace musí být v případě České republiky uvedeny v českém jazyce a pro spotřebitele musí být srozumitelné, uvedené na viditelném místě, čitelné a nezakryté. 93 Dále nesmí označení v žádném případě spotřebitele uvádět v omyl a vyhláška o označování potravin uvádí výčet tvrzení, která se nesmí na obalu objevit, jedná se například o tvrzení, že potravina je zdrojem všech životně nezbytných živin, běžné potraviny nedodají potřebné množství živin, které obsahuje nabízená potravina, potravina má zvláštní vlastnosti, přestože tyto vlastnosti vykazují všechny srovnatelné potraviny, apod. 94 Dále tato vyhláška uvádí definici konkrétních pojmů jako je např. označení množství potraviny, datum minimální trvanlivosti, nicméně domnívám se, že podrobnější rozvádění není na místě a pro účel práce stačí informace výše uvedené. Jak můžeme vidět, tak v oblasti potravinového práva existuje velmi těsné propojení práva českého a práva evropského. Současně nám vyplývá, že tato oblast je upravena velmi podrobně a klade poměrně velké nároky na všechny subjekty, a to jak na podnikatele, stát, tak v konečném důsledku i na spotřebitele. Podnikatel je povinen dodržovat právní předpisy a dbát na řádně označování svých výrobků popřípadě výrobků, s nimiž obchoduje. Zde se často objevuje problém, že podnikatelé ne vždy řádně označují výrobky, popřípadě neuvádějí některé látky, které se v potravinách objevují. Z toho důvodu je na místě důkladný dozor ze strany státu a jeho orgánů, mezi které v oblasti potravin patří především Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a dá se uvažovat i o soustavě Krajských hygienických stanic. Tyto musejí dbát o bezpečnost potravin na území státu a současně o řádné označování a obsah zboží, které je uváděno na trh odst. 3 vyhlášky ministerstva zemědělství č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů 94 4 vyhlášky ministerstva zemědělství č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů 44

45 Ochraně spotřebitele je věnována velká pozornost a jsou mu dávány velké možnosti v jeho obraně proti nepoctivému jednání, současně však on musí být schopen tato práva použít a být v běžném životě dostatečně pozorný, tudíž sám je odpovědný za sledování obsahu potravin a jejich složení. Dnešní doba umožňuje díky internetu si během několika sekund zjistit, co která látka znamená, a jaké má účinky pro lidský organismus. Stát se stará o nezávadnost potravin a jejich bezpečnost, nicméně je již na spotřebiteli, zda bude sledovat složení potravin a nebude konzumovat potraviny bezpečné, ale nepříliš zdravé nebo kvalitní. 45

46 6 Zdravotní tvrzení 6.1 Úvod Jak bylo již několikrát uvedeno výše, tak pozornost k bezpečnosti a kvalitě potravin se stále zvětšuje. Každý podnikatel se snaží prodat co nejvíc, a tak se snaží využít každé výhody oproti konkurenci, pokouší se nabídnout něco navíc, něco co učiní jeho zboží více atraktivní pro spotřebitele a čím ho přesvědčí, aby koupil právě jeho výrobek. A co je ta magická formule, která přesvědčí zákazníka koupit si právě tohle zboží. Je to slovíčko, na které slyší každý člověk, a to je zdraví. Každý si své zdraví snaží chránit, protože jak se říká, každý máme zdraví jen jedno. Když vedle sebe postavíte dva výrobky téhož druhu, přičemž na jednom bude napsáno, že je prospěšný pro vaše zdraví, dá se předpokládat, že většina z nás by zvolila to zboží, které bude označeno oním souslovím. To si uvědomují všichni prodejci a výrobci, a proto začalo docházet k výraznému zvýšení užívání obdobných tvrzení, což by sám o sobě problém nebyl, jenže docházelo k uvádění tvrzení, která nebyla ničím podložená a byla pouze vymyšlená za účelem prodeje. Na tuto situaci se rozhodla reagovat EU, a byl vydán první právní předpis, který tuto oblast tzv. zdravotních a výživových tvrzení upravoval, bylo jím nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních (dále jen nařízení o zdravotních tvrzeních) při označování potravin. Cílem EU bylo, aby byla nadále používána pouze tvrzení, která jsou pravdivá, jsou podložena vědeckými studiemi, tím pádem by nemohlo dojít ke klamání spotřebitele, a ten by sám mohl posoudit, zda daná potravina má skutečný vliv na jeho zdraví a popřípadě v jakém rozsahu. Přičemž dohled nad touto oblastí si v prvé řadě ponechala sama EU, která vytvořila za spolupráce s členskými státy seznam povolených tvrzení, které jsou všichni obchodníci oprávněni užívat, jeho rozšiřování je taktéž ve výlučné dikci EU. Je nutno upozornit, že se nejedná pouze o označování zboží, ale o veškerou propagaci výrobku. Tedy se jedná o všechna obchodní sdělení, při označování a obchodní úpravě potravin, nebo v reklamách. Přičemž je nutno upozornit, že toto se vztahuje i na nebalené potraviny. 6.2 Definice Co ona výše zmiňovaná zdravotní a výživová tvrzení vůbec jsou? Obecně tvrzením dle nařízení o zdravotních tvrzeních je jakékoli sdělení nebo znázornění, které není podle právních předpisů Společenství nebo vnitrostátních právních předpisů 46

47 povinné, včetně obrázkového, grafického nebo symbolického znázornění v jakékoli podobě, které uvádí, naznačuje nebo zprostředkovaně vyjadřuje, že potravina má určité vlastnosti. 95 Vedle toho je zdravotním tvrzením každé, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že existuje souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím. 96 I když se jedná o definici poměrně stručnou, tak v celku dobře postihuje celou problematiku zdravotních tvrzení. Tudíž v případě, že je obalu potraviny, u vystavené nebalené potraviny uvedeno ať textem, symbolem, obrázkem či jakkoli jinak, nebo je uvedeno v reklamě nebo v jiném druhu propagace jakékoli spojení dané potraviny s vlivem na lidské zdraví, tak se na to již vztahují příslušné předpisy ohledně zdravotních tvrzení. 6.3 Podmínky a zásady aplikace Jsou stanoveny obecná zásady a podmínky pro aplikaci zdravotních tvrzení. Zdravotní tvrzení nesmí: být nepravdivá, dvojsmyslná nebo klamavá; vyvolávat pochybnosti o bezpečnosti nebo výživové přiměřenosti jiných potravin; nabádat k nadměrné konzumaci určité potraviny nebo nadměrnou konzumaci omlouvat; odkazovat na změny tělesných funkcí, které by mohly u spotřebitelů vzbuzovat strach nebo které by mohly zneužívat jejich strachu, pomocí textu nebo prostřednictvím obrazového, grafického či symbolického znázornění. uvádět nebo naznačovat, ani z nich nesmí vyplývat, že vyvážená a různorodá strava nemůže obecně zajistit přiměřené množství živin. být uváděna na nápojích s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových 97 Použití zdravotních tvrzení je možné pouze za splnění podmínek stanovených v nařízení o zdravotních tvrzeních, konkrétně se jedná o tyto: na základě všeobecně uznávaných vědeckých údajů bylo prokázáno, že přítomnost, nepřítomnost nebo snížený obsah živiny nebo jiné látky, k níž se 95 čl. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních. Úř. věst. L 404, 30.prosinec čl. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních. Úř. věst. L 404, 30.prosinec čl. 3-4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních. Úř. věst. L 404, 30.prosinec

48 tvrzení vztahuje, v potravině nebo kategorii potravin má příznivý výživový nebo fyziologický účinek; živina nebo jiná látka, k níž se tvrzení vztahuje, o je v konečném produktu obsažena ve významném množství, které je vymezeno v právních předpisech Společenství, nebo pokud takové předpisy neexistují, v množství, které vyvolává uváděný výživový nebo fyziologický účinek, stanovený na základě všeobecně uznávaných vědeckých údajů, nebo o je nebo není přítomna ve sníženém množství, které vyvolává uváděný výživový nebo fyziologický účinek, stanovený na základě všeobecně uznávaných vědeckých údajů; případně živina nebo jiná látka, k níž se tvrzení vztahuje, se vyskytuje ve formě, kterou lidský organismus může využít; množství produktu, o němž lze důvodně předpokládat, že bude konzumováno, poskytuje významné množství živiny nebo jiné látky, k níž se tvrzení vztahuje, jak je vymezeno v právních předpisech Společenství, nebo pokud takové předpisy neexistují, významné množství, které vyvolá uváděný výživový nebo fyziologický účinek, prokázaný na základě všeobecně uznávaných vědeckých údajů; použití zdravotních tvrzení je přípustné pouze tehdy, jestliže lze očekávat, že průměrný spotřebitel porozumí příznivému účinku vyjádřenému v daném tvrzení. zdravotní tvrzení se vztahují k potravinám ve stavu, kdy jsou připraveny ke spotřebě podle pokynů výrobce. 98 Dále musí být vedle daného zdravotního tvrzení vždy uvedeno sdělení o významu různorodé a vyvážené stravy a zdravého životního stylu; množství potraviny a způsob konzumace potřebné k dosažení uvedeného příznivého účinku; případně sdělení určené osobám, které by se měly vyhnout konzumaci této potraviny, a vhodné varování, pokud nadměrná konzumace daného produktu může ohrozit zdraví čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních. Úř. věst. L 404, 30.prosinec

49 Nejsou přípustná zdravotní tvrzení, která naznačují, že nekonzumováním dané potraviny by mohlo být ohroženo zdraví; odkazují na míru nebo množství úbytku hmotnosti; odkazují na doporučení jednotlivých lékařů nebo dalších odborníků ve zdravotnictví a sdružení, která nejsou uvedena v článku 11 nařízení o zdravotních tvrzeních 6.4 Členění Zdravotní tvrzení se v současné době dají rozdělit do dvou až třech kategorií. První z nich se nazývá funkční tvrzení, nebo také jinak nazývaná zdravotní tvrzení jiná než tvrzení odkazující na snížení rizika onemocnění a na rozvoj a zdraví dětí a právě tvrzení někdy spojovaná do jedné kategorie jsou zdravotní tvrzení o snížení rizika onemocnění a zdravotní tvrzení týkající se vývoje a zdraví dětí. 100 Aby se jednalo o funkční tvrzení, tak dané tvrzení musí popisovat nebo odkazovat na význam živiny nebo jiné látky pro růst a vývoj organismu a jeho fyziologické funkce nebo psychologické a behaviorální funkce, nebo snižování nebo kontrolu hmotnosti nebo snížení pocitu hladu či zvýšení pocitu sytosti anebo na snížení množství energie obsažené ve stravě, a vždy musí být uvedeno ve zvláštním seznamu, tento vede Evropská komise za spolupráce s výše zmiňovaný evropským úřadem pro bezpečnost potravin, tento registr se nazývá rejstřík Společenství pro výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin (dále jen rejstřík ) byl vytvořen na základě Nařízení Komise (EU) č. 432/2012 ze dne 16. května 2012, kterým se zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí. Vedle tedy této kategorie existují tvrzení o snížení rizika onemocnění a zdravotní tvrzení týkající se vývoje a zdraví dětí. Tvrzení o snížení rizika onemocnění se dá charakterizovat jako každé zdravotní tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že spotřeba určité kategorie potravin, potraviny nebo některé z jejích složek významně snižuje riziko vzniku určitého lidského onemocnění (např. snižuje cholesterol ) 101 Co se týče tvrzení týkající se vývoje a zdraví dětí, tak se bude jednat o 99 čl. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních. Úř. věst. L 404, 30.prosinec Výživová a zdravotní tvrzení - Zvláštní podmínky pro zdravotní tvrzení [online] szpi.gov.cz, [cit ] Dostupné na < > 101 Výživová a zdravotní tvrzení - Zvláštní podmínky pro zdravotní tvrzení [online] szpi.gov.cz, [cit ] Dostupné na 49

50 jakékoli tvrzení, které bude ve spotřebiteli vyvolávat dojem, že daná potravina obsahuje určitou látku, která má specifický vliv právě na děti a jejich řádný rozvoj a zdraví, může vypadat například takto vápník je prospěšný pro růst dětí 102 Vedle tohoto členění se můžeme setkat také s trochu jiným, které se však liší pouze v detailech, kdy kategorii funkčních tvrzení dělí na tzv. generická nebo založená na obecně uznávaných datech a založená na nových vědeckých poznatcích nebo patentově chráněná 103 třetí kategorii tvoří nám již dobře známá tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí. Takže teoreticky se dají zdravotní tvrzení členit maximálně na 4 kategorie, toto není natolik zásadní. Nicméně problematika členění jako takového, důležitá je, a proto jí v práci věnuji dost prostoru i přesto, že by bylo možno ji zpracovat stručněji. Její důležitost spočívá především v otázce aplikace jednotlivých tvrzení. Protože, fakt v které kategorii se pohybujeme, má vliv schvalovací proces. 6.5 Proces schvalování zdravotních tvrzení Jak jsme si uvedli výše, tak existuje rejstřík povolených zdravotních tvrzení. Nejdůležitější v souvislosti s tímto rejstříkem, je si uvědomit, že povolená jsou pouze tvrzení, která jsou uvedena v tomto rejstříku, žádná jiná se pod hrozbou sankce nesmí na potravinách objevit, respektive se objevit můžou, ale nesmí mít charakter zdravotního tvrzení. Jak se to konkrétní tvrzení může do předmětného seznamu dostat? Dá se uvažovat o dvou způsobech. Prvním z nich je aktivita samotné komise a jednotlivých členských států. Takto byl vytvořen prvotní seznam v Nařízení Komise (EU) č. 432/2012, který obsahoval 222 povolených a schválených zdravotních tvrzení. Tyto první vlaštovky byly vybrány z celkem návrhů zdravotních tvrzení, které doručily ke schválení Komisy členské státy EU. 104 V této fázi se jednalo pouze o tzv. funkční tvrzení dle čl. 13 odst. 1 nařízení o zdravotních tvrzeních. Z oněch návrhů byl vybrán seznam zhruba 4600, které budou postupně zkoumána a posuzována a v případě kladného stanoviska budou přidána do seznamu. Přičemž proces zkoumání má na starost Evropský úřad pro bezpečnost potravin, < > 102 Výživová a zdravotní tvrzení - Zvláštní podmínky pro zdravotní tvrzení [online] szpi.gov.cz, [cit ] Dostupné na < > 103 Zdravotní a výživová tvrzení [online] foodnet.cz, [cit ] Dostupné na < > 104 Bod 4 Nařízení Komise (EU) č. 432/2012 ze dne 16. května 2012, kterým se zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí. Úř. věst. L 136, 25.květen.2012, s

51 který dá buď doporučující, nebo nedoporučující stanovisko Komisi, která dle doporučení rozhodne o rozšíření seznamu. K poslednímu rozšíření seznamu těchto konkrétních tvrzení došlo dle portálu EUR-Lex Nařízením Komise (EU) č. 2015/7 ze dne 6. ledna 2015, kterým se schvaluje zdravotní tvrzení při označování potravin jiné než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí a kterým se mění nařízení (EU) č. 432/2012. Vedle tohoto seznamu existuje ještě tzv. on hold seznam, který zahrnuje tvrzení, o kterých dosud nebylo Evropským úřadem pro bezpečnost potravin a Evropskou Komisí rozhodnuto. Tvrzení na tomto seznamu je možno užívat, ale pouze za předpokladu dodržení obecných pravidel uvedených v nařízení o zdravotních tvrzeních. V současné době zahrnuje především byliny. Do kategorie funkčních tvrzení patří taktéž tvrzení podle čl. 13 odst. 5 nařízení o zdravotních tvrzeních, jedná se o kategorii tvrzení založené na nových vědeckých poznatcích, nebo zahrnující požadavek na ochranu údajů. Ovšem u těchto je zaveden postup podání individuální žádostí dle čl nařízení o zdravotních tvrzeních. 105 Nyní nám již zbývá kategorie zdravotních tvrzení dle čl. 14 nařízení o zdravotních tvrzeních a jedná se o tvrzení o snižování rizika onemocnění a vývoje a zdraví dětí. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi specifickou a důležitou kategorii vzhledem k tomu, že je orientována konkrétně na zdraví člověka a dotýkající se vývoje dětí, bylo rozhodnuto, že v těchto případech, kdy provozovatel potravinářského podniku bude chtít uvádět takové tvrzení na svém výrobku, musí nejdříve prokázat pravdivost tohoto tvrzení před příslušnými orgány na vnitrostátní a evropské úrovni. V případě kladného vyřízení žádosti je toto spolu s tvrzeními dle čl.13 odst. 5 nařízení o zdravotních tvrzeních zařazeno do rejstříku. Kompletní seznam všech zdravotních tvrzení, a to jak schválených, tak neschválených se nachází na webovém portále Nyní se konkrétně podívejme na proces přijímaní zdravotních tvrzení, která jsou posuzována na základě individuálních žádostí. Tato problematika je upravena v čl nařízení o zdravotních tvrzeních. Celá procedura začíná u provozovatele potravinářského podniku, který by rád na své zboží uvedl zdravotní tvrzení (musí se jednat o tvrzení založené na nových vědeckých poznatcích, mající vliv na snížení rizika onemocnění nebo mající vliv na vývoj a zdraví dětí). Proč by konkrétní provozovatel podstupoval tuto zdlouhavou proceduru? Protože se jedná o legální a řádnou cestu, jak získat výhodu oproti konkurenci. 105 WINKLEROVÁ, D. Zdravotní tvrzení [online]. szu.cz, [cit ]. Dostupné na < 51

52 Lidé v dnešní době mnohem více dbají o své zdraví. Proto v případě, že máte na výrobku napsáno, že obsahuje látky, které pozitivně působí na vaše zdraví, tak je pro spotřebitele mnohem zajímavější než výrobek, který toto označení postrádá. Alespoň takový je můj pohled na věc, jako běžného spotřebitele. Na druhou stranu je nutné upozornit, že v případě kladného posouzení zdravotního tvrzení se provozovatel, který požádal o jeho schválení, nestává výlučným uživatelem, ale toto tvrzení mají možnost uvádět na svých výrobcích všichni provozovatelé potravinářských podniků, kteří splní podmínky pro jeho užívání. Toto je problém, který může mít vliv na motivaci subjektů, aby se do tohoto administrativního procesu pouštěly. Nicméně například si představme provozovatele, který pěstuje a prodává zelený čaj, který zažádá o schválení zdravotního tvrzení a toto mu je následně schváleno, začne jej uvádět na svém zboží, což udělá i konkurent, neboť zdravotní tvrzení není vázáno na subjekt, který požádal o jeho schválení, tudíž výhoda soutěžitele oproti přímé konkurenci prakticky nebude nijak velká, pokud vůbec bude. Ale vliv to může mít na konkurenci nepřímou, tedy na všechny ostatní subjekty obchodující s nápoji, např. kávou, limonádami, atd. Možná se nejedná o nejvýstižnější příměr, ale měl by postačit k přesvědčení, že i přes jisté těžkosti se schvalovacím procesem by v konečném důsledku měl převážit pozitivní dopad. Vyvstává otázka, zda by subjekt, který požádá o schválení zdravotního tvrzení, které je následně přijato, neměl být za svou snahu odměněn časově omezenou exkluzivitou co do užívání zdravotního tvrzení na výrobku. Nicméně protiargumentem je zásah do soutěžního prostředí, kdy jeden subjekt by měl výhodu i přesto, že jiní soutěžitelé splňují taktéž podmínky pro uvádění zdravotního tvrzení, ale nemůžou ho uvádět třeba jen z důvodu, že konkurent podal přihlášku o den dříve. V čem ale vidím hlavní důvod, proč se o tomto neuvažuje, je všeobecné zaměření práva EU na ochranu spotřebitele, který by tímto postupem mohl být postižen. A to jednak z toho důvodu, že v případě, že by bylo označeno pouze jedno zboží, i přesto, že tyto účinky má zboží i jiných soutěžitelů, tak by prakticky byl spotřebitel zbaven práva volby, v případě, že zboží kupuje s ohledem na své zdraví. A druhým důvodem a asi podstatnějším by byla nedostatečná informovanost o příznivých účincích té které potraviny na lidské zdraví. Určitě jiný dopad na povědomí o příznivých účincích zeleného čaje na lidské zdraví bude mít, pokud toto bude uvedeno na balení všech soutěžitelů, a bude tak nabádat spotřebitele, aby začali více pít zelený čaj, než když toto bude pouze na zboží jednoho výrobce. 52

53 Žadatel, který má zájem o schválení konkrétního zdravotního tvrzení je oprávněn podat žádost o schválení zdravotního tvrzení u příslušného vnitrostátního orgánu členského státu, v případě České republiky se jedná o Ministerstvo zdravotnictví. Následně je žádost a příslušná dokumentace předána Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin. Úřad poté informuje Komisi a všechny členské státy o této žádosti a jejím obsahu a zpřístupní veřejnosti souhrnné informace o žádosti. Každá žádost musí obsahovat: jméno a adresu žadatele; živinu nebo jinou látku nebo potravinu či kategorii potravin, k nimž se má zdravotní tvrzení vztahovat, a jejich specifické vlastnosti; kopii studií, které byly provedeny s ohledem na dané zdravotní tvrzení, včetně nezávislých vzájemně přezkoumaných studií, a veškeré jiné dostupné materiály, na jejichž základě je možné prokázat, že dotyčné zdravotní tvrzení je v souladu s kritérii stanovenými v tomto nařízení; případně uvedení informací, které by měly být považovány za údaje, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, spolu s ověřitelným zdůvodněním; kopii dalších vědeckých studií, které jsou významné pro dotyčné zdravotní tvrzení; návrh na formulaci zdravotního tvrzení, o jehož schválení se žádá, případně včetně zvláštních podmínek používání; souhrnné informace o žádosti. Následně dochází k posuzování navrhovaného zdravotního tvrzení ze strany Úřadu, toto by mělo trvat maximálně 6 měsíců, nicméně v případě dožádání potřebných informací po žadateli se tato lhůta může prodloužit. Při přezkumu Úřad zkoumá, zda je zdravotní tvrzení podloženo vědeckými údaji a zda gramatická formulace tvrzení odpovídá obecným podmínkám nařízení o zdravotních tvrzeních a je srozumitelná pro průměrného spotřebitele. Z daného procesu existují dvě východiska. Buď Úřad doporučí navrhované zdravotní tvrzení ke schválení Komisi, nebo nikoli. Toto stanovisko je zveřejněno a současně předáno žadateli, Komisi a členským státům, součástí stanoviska je zpráva o vyhodnocení tvrzení, odůvodnění a uvedení informací, o něž Úřad výsledek přezkumného procesu opírá. Ke stanovisku má žadatel a veřejnost právo podat Komisi připomínky čl Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin. Úř. věst. L 404,

54 Následuje tříměsíční období, které má Komise k posouzení a rozhodnutí o tvrzení. Komise předloží veškerou dokumentaci ještě Stálému výboru pro potravinové řetězce a zdraví zvířat, který opětovně vypracovává stanovisko k danému tvrzení je složen ze zástupců členských států a jeho předsedou je člen Komise. Není zde vázanost posouzením Úřadu, ale při rozhodování se k němu přihlíží. V případě, že Komise jde proti doporučení Úřadu, tak toto musí řádně odůvodnit. Výsledné rozhodnutí je buď záporné, nebo kladné. V obou případech je následný postup stejný. Výsledek je sdělen žadateli, rozhodnutí je zveřejněno a výsledek je zanesen do Rejstříku. Pouze v případě kladného rozhodnutí vzniká všeobecné oprávnění zdravotní tvrzení užívat, za podmínek čl. 20 Nařízení o zdravotních tvrzeních, který upravuje ochranu vědeckých a jiných údajů v žádosti o schválení, a to po dobu 7 let od podání této žádosti. 107 Je třeba upozornit, že přidání daného tvrzení do seznamu nemusí být trvalého charakteru, ale může dojít k jeho změně, pozastavení nebo dokonce zrušení. V případě změny, o ni může požádat buď navrhovatel, nebo uživatel konkrétního tvrzení, následuje postup obdobný výše popsanému. Vedle toho zde existuje dozorová funkce Úřadu, který může ex officio zpracovat stanovisko, zda již jednou schválené tvrzení nadále splňuje všechny požadavky. Podnět k tomuto prošetření může taktéž dát Komise nebo členský stát. Dané stanovisko se zveřejňuje a je současně předáno Komisi, členským státům a původnímu žadateli. Opětovně má žadatel, uživatel a veřejnost podat k danému stanovisku připomínky. 108 Nicméně konečné rozhodnutí je na Komisi, která posoudí stanovisko a všechny doručené připomínky a může dojít ke změně, pozastavení platnosti nebo může dojít ke zrušení zdravotního tvrzení a jeho následnému vyškrtnutí ze seznamu Problematické otázky Dříve než v následujících odstavcích dojde ke spojení témat nekalé soutěže a zdravotních tvrzení, je na místě si shrnout to nejpodstatnější, co se zdravotních tvrzení týká. Jak už bylo několikrát v této práci zmíněno, tak v současné době je ve všech oblastech lidského života zdůrazňován ohled na lidské zdraví, vzhledem k důležitosti potravin, nejsou tyto výjimkou. Proto se neustále zvyšuje pozornost státu v této oblasti a je zde neustálý rozvoj 107 čl. 17 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin. Úř. věst. L 404, čl. 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin. Úř. věst. L 404, čl. 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin. Úř. věst. L 404,

55 právní regulace této oblasti. Se vznikem EU se i na tuto oblast zaměřila pozornost evropských politiků. Od svého vzniku v 50-tých letech ušlo evropské společenství obrovskou cestu a od pouze hospodářských zájmů se dnes soustřeďuje na stále obecnější témata, jedněmi z nich, které v sobě zdravotní tvrzení spojují, jsou bezpečnost potravin a ochrana spotřebitele. Zdravotní tvrzení souvisí s problematikou označování potravin, kdy na vnitrostátní i evropské úrovni existují poměrně striktní pravidla pro označování potravin. EU dospěla k závěru, že pokud chce subjekt označit svůj výrobek tvrzením, ze kterého vyplývá jasné spojení mezi zbožím a jeho pozitivním vlivem na lidské zdraví, musí být toto tvrzení ve všech ohledech pravdivé a vědecky podložené, přičemž dohled nad touto oblastí si osobuje do své výlučné pravomoci (myšleno EU) s pomocí určených vnitrostátních orgánů. EU se tedy vydala cestou absolutní regulace, kdy nejsou povolena uvádět žádná zdravotní tvrzení, která neprojdou schvalovacím procesem před Úřadem a Komisí. Můžeme polemizovat, zda je toto ta správná cesta. Na jednu stranu lez chápat záměr evropského zákonodárce s úmyslem chránit spotřebitele, aby mu byly předkládány pouze pravdivé informace, které mají vědecký základ, na druhou stranu se jedná o velmi výrazný zásah do svobody soutěžitelů na trhu, kteří jsou odkázáni na vůli evropských orgánů. Hlavní problém, který v této oblasti může nastat a nastává při posuzování některých krajních tvrzení, kdy žadatel předloží vědeckou studii, ze které vyplývá příznivý účinek látky uvedené v potravině. Nicméně Úřad si nechá zpracovat jinou studii, ze které vyplynou závěry částečně odlišné, což může vést k zamítavému stanovisku. Toto mi připomíná problematiku znaleckých posudků v rámci soudního řízení, kdy si jedna strana nechá zpracovat znalecký posudek, který dokazuje jejich tvrzení, na další jednání přijde protistrana se dvěma znaleckými posudky, který ten původní vyvracejí. Proto bych si vypůjčil zásadu trestního práva in dubio pro reo tedy v případě pochybností ve prospěch svobody a analogicky ji aplikoval na proces posuzování, tedy v případě, že z vědeckých poznatků, alespoň částečně vyplývají pozitivní účinky pro lidské zdraví a posudek Úřadu je v plné míře nevyvrátí, je zde tedy pochybnost o tom, že látka nemá pozitivní vliv na lidské zdraví, tak bych toto tvrzení povolil, alespoň v podmíněném režimu, kdy by látka byla nadále zkoumána a v okamžiku, kdy by se došlo ke konečnému výsledku, tak by v rámci zjednodušeného procesu bylo buď tvrzení zakázáno nebo přesunuto do řádně schválených tvrzení. Druhým problémem, který spatřuji je velká administrativní zátěž celého systému a zdlouhavost procesu, který může mnoho subjektů odradit, navíc i schválení zdravotního 55

56 tvrzení otevírá cestu pro užívání tohoto tvrzení i pro ostatní soutěžitele, a tak výhoda, kterou subjekt oproti přímým konkurentům získá, je v mnoha případech sporná. Poslední otázkou, kterou se chci ještě v této části věnovat je, zda je skutečně nutné regulovat v oblasti zdravotních tvrzení všechny potraviny a nesoustředit se pouze na tzv. doplňky stravy nebo přípravky, které člověk už ze své podstaty spojuje se zdravím. Tím myslím, zda je skutečně nutné vědecky prokazovat, že mléko (konkrétně Vápník) má pozitivní vliv lidské kosti, jmenovitě např. tvrzení Vápník je potřebný pro normální růst a vývin kostí u dětí, zda by nebylo lepší se zaměřit čistě na výrobky, které cíleně směřují na lidské zdraví, jako jsou právě doplňky stravy. Kvůli tomu, že chci být zdravý, nebudu přece celý život pít jen mléko a jíst sušené švestky, protože mají pozitivní vliv na funkci zažívacího ústrojí. V případě, že chci cíleně působit na konkrétní část svého těla, tak si koupím přípravek k tomu určený, který má obsahovat látku vědecky ověřenou, a nebudu tuto situaci řešit pouze potravinami, kdy jejich účinek je kvůli množství účinné látky značně omezený, oproti zvláštním přípravkům k tomuto určeným. Nechci jen kritizovat, protože chápu záměr zákonodárce, který mířil především k ochraně spotřebitele, aby nebyl klamán a byly mu sdělovány pravdivé informace na vědeckém základě, současně si dovedu představit jednotlivce, který si potraviny vybírá s ohledem na jejich příznivý vliv na lidské zdraví, ovšem z celkového pohledu mi tato úprava vztahující se na všechny potraviny v mnoha ohledech přijde značně omezující. A to především z toho pohledu, že zavedený systém není dle mého názoru efektivní. Nařízení o zdravotních tvrzeních bylo přijato v roce 2006, přičemž první seznam povolených zdravotních tvrzení přišel až po 6 letech a obsahoval seznam pouhých 222 tvrzení z celkového počtu asi 44000, které členské státy komisi zaslaly. Do toho nepočítám počet individuálních žádostí, které řeší Úřad v dnešní době. Myslím si, že mnohem efektivnější by bylo, kdyby byl seznam vytvořen dříve, za spolupráce všech členských států a všech zájemců o zdravotní tvrzení, a jako takový by vstoupil v platnost současně s tímto nařízením a místo stovek tvrzení by třeba obsahoval tisíce a zahrnoval alespoň ¾ těch tvrzení, které by byly považovány za nejdůležitější z hlediska běžného života, zejména potraviny a látky, u nichž je vliv na lidské zdraví již dlouho prokázaný nebo naopak sporný. Méně známé a užívané případy mohly pak následně zůstat těm subjektům, které o ně stojí a již by byly pouze předmětem individuálních žádostí. Jsem si vědom, že by se jednalo o proces velmi zdlouhavý a složitý, na druhou stranu nejsem přesvědčen, že systém aplikovaný v současné době je jiný. Nejsem přesvědčen, že by v roce 2006 existoval neodkladný zájem na vzniku právní regulace, když uvedení v život 56

57 trvalo 6 let a navíc ve velmi omezené míře. V případě, že by v průběhu posuzování jednotlivých tvrzení a připravování seznamu nastal neodkladný zájem na urychlené regulaci konkrétních potravin nebo látek, mohl se řešit formou prozatímních aktů, které by následně byly zahrnuty do výsledného nařízení, nebo na úrovni vnitrostátní. Nicméně byl zvolen systém jiný, tak jak jsem jej popsal výše, kdy je oblast, v níž má výlučnou pravomoc Komise a část, kde se aplikují individuální žádosti. Jsou stanoveny lhůty pro vyřizování žádostí, nicméně nakolik jsou dodržovány, nedokážu posoudit. 57

58 7 Skutkové podstaty nekalé soutěže s ohledem na zdravotní tvrzení V následujících pasážích se opětovně vrátíme k problematice nekalé soutěže, která byla rozebírána v úvodu této práce, ale nyní ji spojíme s problematikou zdravotních tvrzení, abychom zjistili, zda se pravidla nekalé soutěže vztahují i na ona zdravotní tvrzení, popřípadě nakolik je tato forma v praxi využívaná. Jak jsem již psal, tak abychom mohli hovořit o nekalé soutěži, tak je třeba vždy naplnit podmínky GK a popřípadě i některé zvláštní skutkové podstaty. V této části si shrneme skutkové podstaty, které současná platná a účinná právní úprava rozeznává a vymezíme si, které zvláštní skutkové podstaty by se případně mohly v souvislosti se zdravotními tvrzeními vyskytovat, a těm se budu věnovat podrobněji. 7.1 Skutkové podstaty nekalé soutěže v občanském zákoníku Nyní si postupně a stručně shrneme jednotlivé skutkové podstaty a uvidíme, které by se daly využít v případě zdravotních tvrzení Klamavá reklama Klamavá reklama je taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob. Při posuzování, zda je reklama klamavá, se přihlédne ke všem jejím výrazným znakům. Zvláště se přihlédne k údajům, které reklama obsahuje ohledně a) dostupnosti, povahy, provedení, složení, výrobního postupu, data výroby nebo poskytnutí, způsobilosti k určenému účelu, použitelnosti, množství, zeměpisného či obchodního původu, jakož i podrobnějšího vytčení a dalších znaků zboží nebo služeb včetně předpokládaných výsledků použití nebo výsledků a podstatných znaků provedených zkoušek či prověrek, b) ceny nebo způsobu jejího určení, c) podmínek, za nichž se zboží dodává nebo služba poskytuje, a 58

59 d) povahy, vlastností a práv zadavatele reklamy, jako jsou zejména jeho totožnost, majetek, odborná způsobilost, jeho práva duševního vlastnictví nebo jeho vyznamenání a pocty. 110 Klamavá reklama a klamavé označování zboží jsou si velmi blízké skutkové podstaty, k tomu například JUDr. Ondrejová: Skutková podstata nekalé soutěže klamavé označení zboží nebo služby má velmi blízko ke klamavé reklamě, tyto skutkové podstaty se často uplatňují kumulativně na jeden skutek. Nejjednoznačnější situace souběhu těchto dvou skutkových podstat je v případě, kdy je reklamou prezentováno zboží, které je klamavě označeno (např. jako máslo, byť se jedná o pomazánku s obsahem tuku 60 procent, nabídky cestovních kanceláří apod.) 111 Pokud si chceme určit definiční znaky klamavé reklamy, tak se bude jednat o reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje způsobilost ovlivnit hospodářské chování cílových subjektů Pokud si tuto skutkovou podstatu propojíme se zdravotními tvrzeními, tak mi vycházejí dvě situace, které se mohou stát. Jednou z nich je, že v reklamě ke konkrétnímu výrobku používám zdravotní tvrzení, které není schválené, ale na zboží samotném se nevyskytuje nebo naopak reklamou je propagováno zboží klamavě označené. První situaci si podrobněji probereme nyní, ta druhá bude předmětem části věnované klamavému označení zboží, neboť pokud se budeme držet názoru JUDr. Ondrejové, tak v případě reklamy s klamavě označeným zbožím, stává se i tato reklama klamavou, proto bude tomuto věnován dostatečný prostor dále. Nyní se tedy podívejme na první situaci, kdy subjekt v reklamě používá neschválené zdravotní tvrzení, nebo nedodržuje podmínky užívaní tohoto tvrzení, avšak označení zboží zdravotní tvrzení neobsahuje nebo je označeno řádně. Prověřme, zda toto chování splňuje všechny znaky skutkové podstaty. Tudíž společnost XY nechá v novinách, v TV, na billboardech propagovat své cereálie se sloganem, že přispívají ke zdravému trávení a příznivě působí na imunitní systém, přičemž se nebude jednat o schválené tvrzení. Nicméně na obalech cereálií žádné takové tvrzení nebude. Vzhledem k tomu, že se bude jednat o výrobce, který se snaží propagovat svůj produkt, lze dojít k závěru, že jeho reklama souvisí zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 111 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str

60 s podnikáním. Z toho, že reklama souvisí s podnikáním, se dá dovodit, že se výrobce snaží zviditelnit svůj produkt, aby šel lépe na odbyt a prodával se. Vzhledem k tomu, že reklama uvádí nepravdivé zdravotní tvrzení, tak se dá usuzovat, že klame, popřípadě je způsobilá klamat cílové subjekty, v našem případě spotřebitele. Vlivu reklamy na člověka jsou věnovány stovky prací a výzkumů, z toho lze dovodit, že člověk je reklamou ovlivňován a to také v případech, kdy si to vůbec neuvědomuje. Toto souvisí s posledním znakem, a to způsobilostí ovlivnit hospodářské chování subjektů. Jak jsem v práci uvedl již několikrát, lze sledovat trend zájmu lidí o své zdraví a tím se měnící stravovací návyky, což je podpořeno právní regulací v této oblasti. Tudíž v případě, že soutěžitel sáhne v reklamě ke zdravotním tvrzení, očekává, že dojde ke zvýšení zájmu spotřebitelů o jeho produkt. Vzhledem ke zvyšujícímu se zájmu spotřebitelů v této oblasti, lze předpokládat, že obdobná reklama může ovlivnit chování spotřebitelů, kteří projeví větší zájem o daný produkt, tudíž i tato poslední podmínka by byla splněna. Vedle toho musí být samozřejmě primárně naplněny podmínky generální klauzule (viz. kapitola 4.2). Musí tedy jít o jednání v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a způsobilé přivodit újmu soutěžitelům nebo zákazníkům. Vzhledem k tomu, že reklamou subjekt propaguje svůj výrobek, tak můžeme hovořit o jednání v hospodářském styku. Co se týče rozporu s dobrými mravy soutěže, tak i přesto, že je hranice soutěžní morálky posunutá a víc tolerantní k jednání spotřebitelů, tak cílené uvádění nepravdivých údajů, i když pouze v reklamě a nikoli na výrobku, tak se dle mého názoru dostáváme za hranu dobrých mravů soutěže. Zde nemůžeme mluvit o toleranci jako například u sporné srovnávací reklamy, ale zde dochází k úmyslnému uvádění nepravdivých údajů, respektive údajů neschválených a dle dikce práva EU, zakázaných. Nejproblematičtější je otázka způsobilosti přivodit újmu soutěžitelům a zákazníkům. V případě soutěžitelů se pravděpodobně budeme bavit o újmě finanční, nicméně prokázání, že tato reklama reálně mohla způsobit, popřípadě způsobila skutečnou újmu (myšleno snížení zisku způsobeného zmenšením odbytu, prodeje), je značně problematické, tento handicap je částečně vyvažován pouhým prokázáním způsobilosti přivodit újmu, i přesto se nejedná o nic jednoduchého, a tak lze dovodit, že do soudního sporu by se soutěžitel pouštěl pouze za předpokladu, že mu byla způsobena značná újma a byl by schopen prokázat příčinnou souvislost mezi jednáním jiného soutěžitele (v našem případě klamavou reklamou) a jeho újmou. Samozřejmě se dá uvažovat taktéž o újmě nemajetkového charakteru, jako může být ohrožení pověsti, apod. 60

61 7.1.2 Klamavé označení zboží nebo služby Klamavé označení zboží nebo služby je takové označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služba pocházejí z určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, na obalu, obchodní písemnosti nebo jinde. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo. Klamavost působí i údaj všeobecně vžitý v hospodářském styku k označení druhu nebo jakosti, je-li k němu připojen dodatek způsobilý klamat, zejména s použitím výrazu pravý, skutečný nebo původní 112 Tato skutková podstata se na první pohled jeví jako nejideálnější pro případy, kdy výrobce označí své zboží zdravotním tvrzením, které není schválné nebo schváleným tvrzením, avšak doplněným o zakázané dodatky nebo poslední možnost vedle schváleného zdravotního tvrzení neuvede informace, které uvedeny být musejí (viz. kapitola 6.3.) Proto jsem se rozhodl, stejně jako u skutkové podstaty klamavé reklamy se této věnovat podrobněji. Klamavé označení se v mnoha v případech spojuje s klamavou reklamou, například stačí situace, kdy je reklamě prezentován výrobek, který je klamavě označen. Znění zákona nám dává odpověď, co je oním klamavým označením myšleno, když v odstavci 1 ustanovení 2978 NOZ jsou stanoveny základní definiční znaky a jsou to: označení, které je způsobilé v hospodářském styku vyvolat mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služba pocházejí z určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce anebo vykazují zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost 113 Podívejme se, zda uvedené příklady ohledně nesprávného označení zdravotní tvrzením naplňují tyto definiční znaky. 1. Použití neschváleného zdravotního tvrzení Představme si situaci, kdy výrobce označí svůj výrobek zcela smyšleným nebo zamítnutým zdravotním tvrzením, např. Náš jablečný mošt má vliv na normální funkci imunitního systému, jedná se o neexistující tvrzení, naplňuje definiční znaky? Dle mého názoru ano. Jedná se o označení zboží, které je uváděno na trh, za účelem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 113 ONDREJOVÁ, Dana, In HULMÁK, Milan (ed).. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část ( ). Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014, str

62 prodeje a produkce zisku výrobce. Tudíž jsme v režimu hospodářského styku. Taktéž má potenciál vyvolat mylnou domněnku, že vykazuje určitou zvláštní jakost, přičemž zvláštní jakosti je třeba rozumět jakost lepší. 114 I přesto, že komentáře k nové právní úpravě přímo nepracují u zvláštní jakosti s pojmem zdravotní tvrzení, tak jsem přesvědčen, že v případě, že pod pojem zvláštní ve smyslu lepší nebo kvalitnější lze podřadit zdravotní tvrzení, protože dle mého, když má výrobek pozitivní vliv na lidské zdraví, tak je lepší a kvalitnější než ostatní, které tuto vlastnost postrádají. Jelikož jsou za pravdivé a povolené považovány pouze tvrzení povolená a uvedená v seznamu vedeném Komisí, tak nám jasně vyplývá, že všechna ostatní zdravotní tvrzení, jsou zakázána, tudíž jejich použití lze považovat za klamavá, neboť neschválenými (v přeneseném smyslu nepravdivými) tvrzeními se snaží výrobce vyvolat dojem, že jeho výrobek má účinek na lidské zdraví, tedy že je zvláštní jakosti. 2. Schválené zdravotní tvrzení doplněné zakázanými dodatky V tomto případě hovořím o jakýchkoli dodatcích dle čl. 12 nařízení o zdravotních tvrzeních - naznačují, že nekonzumováním dané potraviny by mohlo být ohroženo zdraví, odkazují na míru nebo množství úbytku hmotnosti, odkazují na doporučení jednotlivých lékařů nebo dalších odborníků ve zdravotnictví. V případě, že by tyto dodatky byly uvedeny u schválených zdravotních tvrzení, tak zde máme naplněnu skutkovou podstatu. Jiná je ovšem otázka, zda tyto typy dodatků uvedené u schválených zdravotních tvrzení můžou vést k tomu, že budeme hovořit o klamavém označení zboží. V případě prvních dvou dodatků si dovolím tvrdit, že dojde ke klamavému označení. Co se týče uvedení, že v případě nekonzumace dané potraviny bude ohroženo mé zdraví, tak tímto tvrzením lze vyvolat dojem, že tento výrobek má natolik zvláštní jakost, že jeho nekonzumování má negativní dopad na mé zdraví. I přesto, že je toto uvedeno vedle schváleného zdravotního tvrzení, tak tato slova ono zdravotní tvrzení natolik zesilují, aniž by to byla pravda, že lze dospět k závěru, že obdobné označování je klamavé. Pobdobná situace je i v případě odkazu na úbytek hmotnosti. Dochází k vyvolání představy, že má zvláštní jakost, tudíž že v případě konzumace daného výrobku, dojde u konzumenta ke konkrétnímu úbytku hmotnosti, obdobná 114 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str

63 nepodložená tvrzení mají schopnost výrazně ovlivnit rozhodování spotřebitelů, obzvlášť v dnešní době, kdy každý touží po dokonalé postavě. Tudíž i uvedení tohoto dodatku může mít za následek, že dané označení bude považováno za klamavé. Poslední varianta je nejsložitěji zhodnotitelná. V případě, že užiju pravdivé zdravotní tvrzení a vedle něj uvedu dodatek, že toto potvrzuje MUDr. Novák z nemocnice XY. Na druhou stranu v případě, že člověk vidí zboží, které mu doporučuje odborník v dané oblasti, který danou oblast zná, toto je potvrzeno jeho odborným vzděláním, tak takové doporučení může u spotřebitele vzbudit dojem., že tento konkrétní výrobek je něčím zvláštní a je lepší než ostatní. V případě, že slovem lepší budeme rozumět zvláštní kvalitu, tak i v tomto případě můžeme dojít k závěru, že se bude jednat o klamavé označení. Samozřejmě jde uvažovat, že oním dodatkem může být nepravdivé označení např. dia, bezlepkový, džus, apod., tedy klamavé označení související s potravinou, v případě například dia související také s lidským zdravím. Takže vidíme, že v této oblasti jsou možnosti poměrně široké. 3. Neuvedení povinných informací dle čl. 10 nařízení o zdravotních tvrzeních Jedná se o tyto informace - vhodné varování, pokud nadměrná konzumace daného produktu může ohrozit zdraví, množství potraviny a způsob konzumace potřebné k dosažení uvedeného příznivého účinku, případně sdělení určené osobám, které by se měly vyhnout konzumaci této potraviny, sdělení o významu různorodé a vyvážené stravy a zdravého životního stylu. Tady se budu spíše obecně zabývat tím, zda může být označení klamavé v případě, že určitou povinnou část tvrzení neuvedu. V případě, že používám na výrobku schválené zdravotní tvrzení a neuvedu tyto dodatečné informace, zcela jistě dochází k porušení právních předpisů, ale dovození definičních znaků nekalé soutěže je u těchto informací problematické, i přesto, že tyto informace chybí, tak nemůžu dovodit, že by tyto mohly vyvolat dojem o zvláštní jakosti nebo charakteristikách zboží, protože tato zvláštní jakost vyplývá již z uvedeného zdravotního tvrzení. Přičemž pokud se jedná o schválené zdravotní tvrzení, tak se jedná o pravdivou informaci, která opodstatňuje onu zvláštní jakost. Samozřejmě lze tvrdit, že neuvedení povinných informací může mít za následek určitě přecenění tvrzení a zesílení jeho vlivu na spotřebitele, když chybí ony doplňující informace, je třeba uznat, že i na tomto názoru je část pravdy, ale pro praktické využití v nekalé soutěži se mi toto řešení zdá příliš složité a nepoužitelné. 63

64 Na závěr je třeba si uvědomit, že i přesto, že jednání naplní znaky uvedené v této skutkové podstatě, vždy musí být naplněny také znaky generální klauzule (viz. kapitola 4.2), abychom dané jednání mohli označit za nekalosoutěžní. Podmínka jednání v hospodářském styku je naplněna u všech výše uvedených případů. Nicméně podmínky porušení dobrých mravů a způsobilosti přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům jsou již problematičtější. Jak jsem již několikrát uvedl, tak soutěž připouští agresivnější jednání soutěžitelů, nicméně u všech výše uvedených případů vždy dochází k porušení právních předpisů, a tudíž jednání protiprávní nemůže být v souladu s dobrými mravy soutěže. Pravděpodobně nejsložitější otázka je ona způsobilost přivodit újmu soutěžitelům nebo zákazníkům. V případě soutěžitelů by se jednalo o prokazování ztráty, kterou v důsledku chování jiného soutěžitele utrpěl, tím že konkurence porušovala právní předpisy. U zákazníků lze uvažovat spíše uvažovat o potenciální újmě na zdraví, v souvislosti s nepravdivými údaji ohledně zdravotních tvrzení. Musím ještě upozornit, že v této kapitole jsem se věnoval pouze klamavému označení přímému, tedy označení uvedenému přímo na obalech. Nepřímé klamavé označení je například umístění zboží do určité sekce nebo oddělní např. bio, které by mohlo v zákazníkovy vyvolat klamavý dojem Srovnávací reklama (1)Srovnávací reklama přímo nebo nepřímo označuje jiného soutěžitele nebo jeho zboží či službu. (2) Srovnávací reklama je přípustná, pokud se srovnání týče, a)není-li klamavá, b)srovnává-li jen zboží a službu uspokojující stejnou potřebu nebo určené ke stejnému účelu, srovnává-li objektivně jednu nebo více podstatných, důležitých, ověřitelných a příznačných c) vlastností zboží nebo služeb včetně ceny, d)srovnává-li zboží s označením původu pouze se zbožím stejného označení, nezlehčuje-li soutěžitele, jeho postavení, jeho činnost nebo její výsledky nebo jejich e) označení ani z nich nekalým způsobem netěží, a nenabízí-li zboží nebo službu jako napodobení či reprodukci zboží nebo služby f) označovaných ochrannou známkou soutěžitele nebo jeho názvem ONDREJOVÁ, Dana, In HULMÁK, Milan (ed).. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část ( ). Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014, str zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 64

65 Když se pečlivě podíváme na znění této skutkové podstaty, tak je koncipována jinak než jiné skutkové podstaty, přičemž tyto jsou primárně využity jako definice zakázaného jednání, u srovnávací reklamy je to naopak, tato stanoví, kdy je srovnávací reklama přípustná. Když se podíváme do minulosti, tak dle rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp.zn. R 3 Cmo 516/95 není obecně v souladu s dobrými mravy soutěže, aby soutěžitel srovnával ve své nabídce vlastní podmínky poskytnutí služby či vlastnosti svého výrobku s podmínkami, které nabízí další soutěžitel, resp. s vlastnostmi výrobku konkurenta, ke zdůraznění výhodnosti vlastní nabídky. Je přitom až na výjimky nerozhodné, zda údaje o nabídce druhého soutěžitele jsou či nejsou pravdivé. 117 Tudíž dříve byla jakákoli srovnávací reklama považována za jednání příčící se dobrým mravům soutěže. Nicméně evropská právní úprava přinesla změnu v nazírání na srovnávací reklamu. Z tohoto pohledu vyplývá, že za pevně stanovených podmínek je srovnávací reklama přípustná a z judikatury evropského soudního dvora vyplývá, že může mít pozitivní dopad na spotřebitele, kterému umožňuje lepší orientaci na trhu a mezi jednotlivými soutěžiteli, samozřejmě za dodržení určitých pravidel. 118 Tato problematika je velmi obsáhlá a mohla by být předmětem samostatné diplomové práce. Problematické jsou především otázky, zda musí srovnávací reklama obsahovat skutečně srovnání nebo zda musí být identifikovatelný soutěžitel. Co se týče otázky skutečného srovnávní, tak evropský soudní dvůr dospěl k závěrům, že o srovnání se bude jednat i v případech, kdy dojde i k pouhé zmínce o jiném soutěžiteli, přičemž tato zmínka bude schopná jiného soutěžitele dostatečně identifikovat, k tomu blíže například rozhodnutí ESD C-112/99 (Toshiba Europe GmbH proti Katun Germany GmbH) a C-59/05 (Siemens AG proti VIPA Gesellschaft fuer Visualisierung und Prozessautomatisierung mbh). V případě uvedení pouze druhu výrobku a neuvedení soutěžitele dospěl ESD k závěru, že v případě, že aby se jednalo o srovnávací reklamu, tak musí být daný výrobek pevně spojen s výrobcem nebo na něj musí určitým způsobem odkazovat, viz rozhodnutí ESD C-381/05 (De Landtsheer Emmanuel SA proti Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne, Veuve Clicquot Ponsardin SA). Rozeznáváme několik druhů srovnávací reklamy 117 MACEK, Jiří. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěže. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2000, s ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str

66 všeobecná srovnávací reklama propaguje určitý výrobek nebo službu bez ohledu na to, a) kdo jej nabízí ( pijte mléko, je zdravější než limonády ), značková srovnávací reklama propaguje zboží či služby určitého výrobce či b) poskytovatele ( výrobek XY je lepší a levnější než konkurenční výrobek ZZ ), zaváděcí, opěrná srovnávací reklama propaguje podnikatele nově vstupujícího na trh, c) tradiční výrobce je opěrkou ( if you like, you will love ), udržovací srovnávací reklama pečuje o povědomí o podnikateli, zboží či službách již d) zavedených ( jsme již 20 let na trhu, naše kvalita i cena je tedy mnohem lepší než u výrobku XY ), abstraktní srovnávací reklama reklama, která přímo ani nepřímo nejmenuje soutěžitele, jeho zboží či služby (např. reklama na prací prášek, který pere lépe než ostatní prací e) prášky zobrazeny jsou například bílé krabice konkurenčních prášků, typická tzv. superlativní reklama ), kritizující srovnávací reklama poukazuje na výhody svých výrobků oproti konkurenci f) ( konkurence XY Vám dá sice lepší cenu, my zase poskytujeme kvalitu a záruku 10 let ), osobní srovnávací reklama všímá si osobních vlastností soutěžitelů (např. nekupujte g) nekvalitní zboží u Vietnamců ), vnitřní srovnávací reklama srovnává mezi svými dosavadními výrobky ( náš nejlepší h) vysavač všech dob ), systémová srovnávací reklama technický pokrok ( čtyřsložková zubní pasta, šampon, i) balzám a tužidlo v jednom apod.). 119 Nicméně existuje i jiné dělení, např. Večerková rozeznává srovnávací reklamu kritizující, opěrnou a osobní. Naopak za srovnávací reklamu nepovažuje reklamu systémovou, vnitřní a abstraktní. Já si dovolím držet se dělení doktorky Ondrejové. 120 Pokusme představit si, jaké situace nám mohou nastat v případě aplikace zdravotních tvrzení. Jednou ze situací je možnost, že soutěžitel reklamou srovnává svůj výrobek se zdravotním tvrzením s výrobkem jiného soutěžitele, který uspokojuje stejnou potřebu, ale zdravotní tvrzení se na něj nevztahuje. Druhou možností je, že budu srovnávat dva výrobky se zdravotním tvrzením. V případě zdravotních tvrzení přicházejí v úvahu, jako nejpravděpodobnější všeobecná srovnávací reklama, značková srovnávací reklama, abstraktní srovnávací reklama a kritizující srovnávací reklama. Snažím se pracovat pouze s variantami, kdy zdravotní tvrzení hraje hlavní roli ve srovnávací reklamě. Nicméně je třeba mít na paměti, že Nařízení o zdravotních tvrzeních připouští srovnání pouze při dodržení stejné kategorie zboží. K tomu dle Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 25/2009 o nekalých obchodních praktikách vůči 119 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str VEČERKOVÁ, Eva. K současné právní úpravě srovnávací reklamy v nekalé soutěži. Právní fórum. 2004, roč. 1, č. 3, str

67 účelu. 121 Nyní budu pracovat především s odstavcem druhým předmětného ustanovení, kdy si spotřebitelům na vnitřním trhu je možno srovnávat zboží, které slouží ke stejné potřebě či rozebereme, zda by případná srovnávací reklama byla přípustná či nikoliv. Srovnání výrobku se zdravotním tvrzením a bez zdravotního tvrzení - Společnost XY si nechá vytvořit reklamní kampaň, ve které bude propagovat svůj zelený čaj, opatřený zdravotním tvrzením. Existuje několik variant. Bude ho srovnávat s konkrétním výrobkem jiného výrobce uspokojující taktéž potřebu dostatku tekutin, může se jednat o výrobce káv či různých limonád (značková srovnávací reklama). Další variantou může být všeobecná srovnávací reklama, kdy budu propagovat pozitivní účinek čaje oproti jiným tekutinám. V úvahu připadá taktéž kritizující srovnávací reklama, kdy budu právě vyzdvihovat pozitivní vliv na lidské zdraví oproti konkurenci. No a nakonec lze uvažovat o abstraktní srovnávací reklamě, kdy uvedu, že můj zelený čaj je lepší než ostatní dostupné zelené čaje, budou zobrazeny neoznačené krabičky. Podívejme se tedy, za jakých podmínek je možné řádně použít srovnávací reklamu. Tato reklama nesmí být klamavá, v tomto bodě odkazuji na kapitolu Tudíž v případě, že v reklamě odkážu na schválené zdravotní tvrzení a současně upozorním, že na konkurenční výrobek se stejné zdravotní tvrzení neaplikuje, pohybuji se dle mého v rámci normy. Dále musí být srovnáváno zboží uspokojující stejnou potřebu, tudíž odpadá varianta, kdy by mohlo být srovnáváno zboží uspokojující různé potřeby. Taková reklama by tedy byla nepřípustná. Současná judikatura evropského soudního dvora pracuje s pojmem zaměnitelnost, tudíž zboží nemusí být zcela totožné, ale mělo by být způsobilé uspokojit obdobné potřeby. 122 Současně důležitým faktorem je objektivita., tzn., že srovnání musí být pravdivé, ověřitelné a musí reálně a objektivně zhodnotit podstatné a rozhodné znaky srovnávaného zboží. Z toho nám tedy vyplývá, že zdravotní tvrzení může být jediným porovnávaným faktorem, ale současně nemusí. 123 V případě, že bude srovnání především postaveno na zdravotním tvrzení, musí toto být pro výrobek typické a určující. Další podmínkou je, že zboží s označením původu musí být srovnáváno s označením původu. Výslovně je zakázáno zlehčování. Tudíž ve srovnávací reklamě musí dojít k reálnému a objektivnímu srovnávání, nesmí dojít k pouhému omezení na očerňování jiného soutěžitele, 121 HRUDA, Ondřej. Podmínky přípustnosti srovnávací reklamy - co (ne)lze srovnávat?, Obchodněprávní revue. 2013, roč. 5, č. 1, str ONDREJOVÁ, Dana, In HULMÁK, Milan (ed).. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část ( ). Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014, str ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str

68 protože v takovém případě by se nejednalo o srovnávací reklamu, ale o zlehčování (viz. kapitola 7.1.7). Poslední podmínkou je, že se nesmí jednat pouze o napodobování výrobku chráněného ochrannou známkou. Pokud si uděláme drobné shrnutí, tak srovnávací reklama je dle současné právní úpravy přípustná, k tomuto došlo na základě právní úpravy na úrovni EU. Je možné, aby zdravotní tvrzení mohlo být rozhodujícím prvkem srovnání, současně však musí jít o srovnání objektivní, přičemž existuje několik možností, jak zdravotní tvrzení při srovnávací reklamě využít. Vždy bude záležet na konkrétním případě, zda soud vyhodnotí, zda je srovnání objektivní a naplňuje znaky uvedené ustanovení 2980 NOZ, popřípadě že soutěžitel již překročil meze srovnání v rámci dobrých mravů soutěže. Možné jsou obě varianty Vyvolání nebezpečí záměny (1) Kdo užije jména osoby nebo zvláštního označení závodu užívaného již po právu jiným soutěžitelem, vyvolá tím nebezpečí záměny. (2) Nebezpečí záměny vyvolá i ten, kdo užije zvláštního označení závodu nebo zvláštního označení či úpravy výrobku, výkonu nebo obchodního materiálu závodu, které v zákaznických kruzích platí pro určitý závod za příznačné. (3) Stejně tak vyvolá nebezpečí záměny, kdo napodobí cizí výrobek, jeho obal nebo výkon, ledaže se jedná o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která lze na něm požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení se soutěžitelem, jeho závodem, pojmenováním, zvláštním označením nebo s výrobkem či výkonem jiného soutěžitele 124 U této skutkové podstaty se dá uvažovat o dvou variantách. V případě té jednodušší a jasnější se někdo snaží napodobit výrobek konkurence se všemi jeho podstatnými znaky jako je název, vzhled, provedení. V této situaci by zdravotní tvrzení bylo pouhým prvkem, který by nekalý soutěžitel okopíroval. Za této situace tedy zdravotní tvrzení není rozhodujícím prvkem a z toho důvodu není na místě se touto skutkovou podstatou zabývat Druhá situace, nad kterou jsem uvažoval je možnost, zda je možné vyvolat nebezpečí záměny pouze uvedením zdravotního tvrzení, bez ostatních prvků, jako je vzhled, název apod. Podle mého názoru, pokud se budeme držet toho, že se bude jednat pouze o ono zdravotní zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 68

69 tvrzení, co bude spojujícím prvkem, tak zde k vyvolání nebezpečí záměny dojít nemůže. Zejména z toho důvodu, že schválené zdravotní tvrzení je za splnění podmínek volně použitelné pro všechny. Tudíž ten kdo je používá, tak pouze využívá svého práva. Jak jsem již několikrát v práci uvedl, tak soutěžní prostředí má vyšší míru tolerance pro jednání na hraně pravidel, a to již ze své podstaty, protože kdo chce být úspěšný a prorazit na trhu, tak musí být určitým způsobem agresivní a dostatečně průbojný. Tudíž pouhé uvádění zdravotního tvrzení na výrobku nemůže vyvolat nebezpečí záměny, protože se bude jednat o běžnou obchodní praktiku soutěžitele. Nekalosoutěžním jednáním může být uvedení zdravotního tvrzení pouze s ostatními prvky napodobujícími zboží jiného soutěžitele. Tudíž se nejedná o prvek hlavní, a proto se této skutkové podstatě nebudu dále věnovat Parazitování na pověsti Parazitováním je zneužití pověsti závodu, výrobku nebo služby jiného soutěžitele umožňující získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl. 125 Tady si problematiku zdravotních tvrzení, lze představit z pohledu, že budu používat na svých výrobcích totožné zdravotní tvrzení jako má přímá konkurence, která si zakládá na kvalitě svého výrobku a na jeho příznivých účincích na lidské zdraví, tudíž v případě, že začnu používat stejné zdravotní tvrzení na svém zboží, stejného druhu, může určitým způsobem dojít k parazitování na pověsti, zde ovšem nastupuje fakt, že zdravotní tvrzení je otevřené pro všechny, kteří splní dané podmínky. Je zde ale možnost užívat zdravotní tvrzení, které používá konkurence, využít zaběhlé pověsti daného výrobku konkurence, uvést výrobek obdobný, ale i přes používání tvrzení, nesplnit podmínky pro jeho užívání. Zde by se dalo uvažovat o parazitování, neboť zneužíváme dobré pověsti výrobku i přesto, že nesplňujeme podmínky pro aplikaci tvrzení, ale v tomto případě by se taktéž jednalo zcela jednoznačně o klamavé označování zboží. Jiná situace by nastala v případě, že bych určitým způsobem kopíroval označení zboží konkurence obsahující zdravotní tvrzení, jenže i v tomto případě bych se dostal do jiné skutkové podstaty a to do nebezpečí vyvolání záměny zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 69

70 Samozřejmě souběh jednotlivých skutkových podstat není vyloučen, i přesto mi z osobního hlediska přijde aplikace konkrétně této skutkové podstaty v otázce zdravotních tvrzení spíše krkolomná Podplácení Podplácením ve smyslu tohoto zákona je jednání, jímž soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěžitele nebo je v pracovním poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži, anebo osoba uvedená v písmenu a) přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch 126 U této skutkové podstaty jsem dlouho přemýšlel, zda by se za určitých okolností dala uplatnit i v případě zdravotních tvrzení. V takovém znění, jak je skutková podstata formulována, tak zde moc možností nevidím. Ale zkusím to. Představme si ředitele neurčité společnosti zabývající se výrobou potravin, který se dozví, že konkurenční obchodní společnost se chystá zažádat o schválení zdravotního tvrzení, které by chtěla uvádět na své výrobky. Může se pokusit podplatit vedení konkurence, aby s tímto krokem počkalo za účelem toho, aby tuto žádost mohla jeho společnost podat dříve nebo, aby se na možnost přijetí a následné aplikace tvrzení jeho společnost lépe připravila, například předtisknout obaly nebo připravit reklamní kampaň. Ale skutečně by tímto náš ředitel získal nějakou výhodu? V případě, že by chtěl oddálit podání žádosti a připravoval vlastní, tak spíše by mu kvůli procesu přijetí vznikaly spíše problémy a pouze by on místo konkurence absolvoval povolovací proces s Úřadem a Komisí a konkurence by pouze počkala, až bude proces ukončen a začala by si ono zdravotní tvrzení používat sama. Tudíž nám zde chybí prvek prospěchu na úkor ostatních soutěžitelů. Pokud se podíváme na druhou zmiňovanou situaci, tak ta už mi přijde trochu zajímavější, kdy by pozdržením podání žádosti konkurence mohl získat výhodu v dostatečném čase na přípravu. Nicméně proces schvalování zdravotního tvrzení je poměrně zdlouhavý, (viz. kapitola 6.5) a tudíž by se dala příprava obalů a kampaně stihnout i v rámci tohoto procesu a to i v případě, že nevíme o žádosti předem, ale dozvíme se o ní až v procesu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 70

71 schvalovaní, dle mého názoru je i tak času dost. Tudíž i v tomto případě je možnost získání výhody víc než sporná. Jako nejrealističtější varianta se mi jeví ta, kdy by náš ředitel platil vedení konkurenční společnosti, aby schválené zdravotní tvrzení na svých výrobcích neuváděla. Zcela jistě by se dopouštěl nekalosoutěžního jednání, protože by velmi pravděpodobně získal prospěch a výhodu na úkor oné společnosti, a to uvedením zdravotního tvrzení na svých výrobcích. Nicméně získal by výhodu pouze oproti této jedné společnosti, nicméně jak jsem uvedl v kapitole věnující se generální klauzuli, tak počet ohrožených nebo poškozených subjektů není rozhodující. Otázkou, která zde však vzniká je, kdo by toto podplácení žaloval. Ostatní soutěžitelé pravděpodobně nepřipadají v úvahu, neboť ti z tohoto jednání mají taktéž prospěch, protože sami například zdravotní tvrzení používají, tak proč upozorňovat na to, že ho konkurence nepoužívá. Nejreálnější se jeví varianta, kdy by oni podplacení lidé nebyli vlastníky oné společnosti (v případě s.r.o společníci nebo u akciové společnosti akcionáři), ale byli pouze zaměstnanci na úrovni managementu. V tom případě by právě vlastníci dotčené obchodní společnosti mohli žalovat jak vedení, tak našeho ředitele za nekalosoutěžní jednání kvalifikované jako podplácení. Jako poslední varianta, které mě napadla, by vyžadovala poměrně široký výklad naší skutkové podstaty a částečně bychom se již přesunuli do oblasti práva trestního. V tomto případě by již nám dobře známý ředitel podal návrh na schválení zdravotního tvrzení, avšak jeho pravdivost by byla více než sporná a hrozilo by zamítnutí tvrzení. On se proto rozhodne trochu své žádosti pomoci, a tak odpovědným pracovníkům Úřadu slíbil doživotní bezplatnou zásobu potravin z jeho podniku za kladné stanovisko k zdravotnímu tvrzení. Nicméně toto by mu nemuselo pomoci, neboť poslední slovo v procesu schvalování má Komise, která není vázána doporučením, a tudíž i přesto by ke schválení nemuselo dojít, pokud by se náš ředitel nerozhodl jít ještě dál a nepokusil se opít rohlíkem i členy Komise, aby jeho zdravotní tvrzení přijali. Tato varianta se mi vzhledem k podrobnosti procesu a způsobu schvalování jeví jako vysoce nepravděpodobná, kdy i samotný výsledek, tedy schválení tvrzení nedává přílišnou výhodu oproti konkurenci, která by spíše získala, než ztratila tím, že bylo schváleno nepravdivé tvrzení. Jak jsem nastínil, tak za velmi specifických okolností by se zdravotními tvrzeními dalo operovat v oblasti podplácení, na druhou stranu se mi většina výše uvedených variant jeví jako vysoce nepravděpodobné, jak kvůli složitosti, tak kvůli velké nejistotě získaní jakékoli výhody, že jsem se rozhodl otázku podplacení dále nerozebírat. 71

72 7.1.7 Zlehčování Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele nepravdivý údaj způsobilý tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivého údaje o poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Nekalou soutěží však není, byl-li soutěžitel k takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana) 127 Tato skutková podstata se na první pohled jeví jako dobře uplatnitelná v případech zdravotních tvrzení. Neboť jak je uvedeno v části věnující se zdravotním tvrzením, tak tyto musí být vždy pravdivá, protože jsou položena na vědeckých základech. Tudíž v případě, že soutěžitel začne uvádět, že výrobek jiného soutěžitele nemá účinky uvedené ve zdravotním tvrzení, které se vyskytuje na obale zboží, dopouští se dle mého zlehčování, protože uvádí, že schválené zdravotní tvrzení není pravdivé, tudíž o výrobku rozšiřuje informace, které nejsou pravdivé a vzhledem k tomu, jak může být zdravotní tvrzení uvedené na zboží důležité, je zde potenciál přivodit újmu soutěžiteli, který obchoduje s takto označeným zbožím. Problematické je ovšem otázka, co když nebude napadáno konkrétní zdravotní tvrzení, ale bude obecně zpochybňován dopad výrobku na lidské zdraví. Protože když zpochybním jiné účinky na lidské zdraví nepokryté zdravotním tvrzením, které však ani výrobek nemusí mít a nemusí ho deklarovat, tak uvádím pravděpodobně pravdivé informace. Ale z tohoto důvodu je zde odstavec 2 předmětného ustanovení, který zakazuje taktéž uvádění pravdivých informací v případech, kdy hrozí újma jinému soutěžiteli. Tudíž představme si společnost, která vyrábí a prodává sušené švestky a na těchto uvádí schválené zdravotní tvrzení vztahující se k příznivému působení sušených švestek na zažívací ústrojí. Můžou nastat dvě situace. Přičemž u té první musím upozornit, že je poměrně absurdní, ale jako příklad dle mého dostačuje. Představme si, že společnost vyrábějící jinou potravinu, která má pozitivní vliv na jinou část lidského těla začne šířit reklamní kampaň, ve které bude uvádět, nejezte sušené švestky od společnosti XY, ale jezte naše výrobky, které mají pozitivní vliv na krevní oběh a to sušené švestky nemají. Zde se bude jednat o pravdivou informaci, ovšem hodně sporná zde bude možnost způsobení újmy. Obojí zboží cílí na jinou skupinu zákazníků, s jinými zdravotními problémy, ale nelze vyloučit, že tato i když pravdivá kampaň na první pohled nekonkurujících si výrobků může mít dopad na výrobce sušených švestek, neboť jsou šířeny negativní informace o jeho zboží, což může mít vliv na myšlení spotřebitelů, kteří si můžou pouze zapamatovat informaci o tom, že tento konkrétní výrobek si zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 72

73 nemají kupovat. Proto se domnívám, že i za takové situace by mohlo dojít k naplnění této skutkové podstaty. Druhá situace je obdobná, ale do role zlé konkurence postavme výrobce doplňků stravy. Tento soutěžitel bude uvádět, nejezte sušené švestky výrobce XY, ale dejte si radši náš doplněk stravy, který mimo to, že má příznivý vliv na zažívací ústrojí, tak má pozitivní vliv na nervový systém, krevní oběh, kloubní pouzdra,.. zde se dá dovodit naplněná skutkové podstaty jasněji, sice se taktéž v tomto případě bude jednat o pravdivé informace, ale opětovně zde bude hrozit újma jinému soutěžiteli a její dovození bude vzhledem k přímé konkurenci výrobků mnohem jednodušší, navíc v této situaci se dá taktéž reálně uvažovat o naplnění skutkové podstaty srovnávací reklamy. Jak se mi snad podařilo dokázat, tak i tato skutková podstata je v případě zdravotních tvrzení za konkrétních podmínek použitelná. Nicméně vzhledem rozsahu práce a malé pravděpodobnosti vzniku podobných situací v praxi jsem se rozhodl otázce zlehčování dále nevěnovat Porušení obchodního tajemství Porušením obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se dověděl tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným na základě jeho pracovního poměru k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, nebo vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu 128 Nejdřív si musíme říci, co by mohlo být obchodním tajemstvím v souvislosti se zdravotními tvrzeními. Zákon nám říká, že obchodním tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení. 129 Jednou z možností je informace související s formální stránkou tvrzení, to můžou být informace, že konkrétní společnost chce žádat o zdravotní tvrzení nebo se rozhoduje, že bude užívat schválené zdravotní tvrzení. Můžeme říci, že se jedná o interní informace společnosti, ale možnost využití této informace je sporná. Sice se konkurence dozví, že chci nakládat zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 73

74 s určitým tvrzením, nicméně vzhledem k volnosti užívání zdravotních informací jsou úvahy o efektivním využití takových informací více než sporné, jedná se o podobné situace jako v případě uplácení, kdy je sporná otázka získání jakékoli výhody. Mnohem zajímavější a reálnější se mi jeví otázka v případě sdělení přesného výrobního postupu nebo přesného složení. K jedněm z nejstřeženějších tajemství na světě patří přesná receptura Coca-Coly. V případě, že si tento poznatek přeneseme na výrobek, u kterého se užívá zdravotní tvrzení, a který si zakládá na svých účincích na lidské zdraví a je tím vyhlášený, tak by sdělení přesné receptury ať už konkurenci nebo veřejnosti mělo fatální dopad na výrobce, protože vyzrazení receptury u výrobku, kdy jsem například jediným výrobcem nebo konkurence sice existuje, ale její výrobky nedosahují stejné kvality, může pro takového výrobce znamenat konec v případě, že konkurence recepturu využije. Takže i tato skutková podstata se dá v omezené míře při zdravotních tvrzeních využít, ale nemyslím si, že by se jednalo, o tak rozšířenou možnost a reálnou možnost, že by si zasloužila další prostor v této práci Dotěrné obtěžování Dotěrné obtěžování je sdělování údajů o soutěžiteli, zboží nebo službách, jakož i nabídka zboží nebo služeb s využitím telefonu, faxového přístroje, elektronické pošty nebo podobných prostředků, ačkoli si takovou činnost příjemce zjevně nepřeje, nebo sdělování reklamy, při kterém její původce utají nebo zastře údaje, podle nichž ho lze zjistit, a neuvede, kde příjemce může bez zvláštních nákladů přikázat ukončení reklamy. 130 Jedná se o skutkovou podstatu, která je nově výslovně uvedena v rámci nekalé soutěže, nicméně neznamená to, že by toto jednání doposud nebylo postihováno. Dosud bylo toto jednání postižitelné v oblasti ochrany spotřebitele nebo při právní regulaci reklamy. 131 V současné době se jedná o velmi rozšířené jednání, které je využíváno v mnoha oblastech. Pokud se zaměříme, zda lze v této skutkové podstatě zdravotní tvrzení, tak dospějeme k závěru, že nikoliv. Ano, sice může být zdravotní tvrzení předmětem údajů, jež jsou zákazníkům sdělovány, ale určitě nehraje v tomto případě zásadní roli, protože prim hraje v tomto případě ono obtěžování, kdy na obsah jsou sice kladeny nároky z pohledu generální klauzule, ale obsah onoho sdělení je až na druhém místě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 131 CALLAGHAN, Ida. Nevyžádaná reklama čili dotěrné obtěžování [online]. epravo.cz, [cit ]. Dostupné na < html > 74

75 Proto se dále problematikou dotěrného obtěžování zabývat nebudu Ohrožení zdraví nebo životního prostředí Ohrožení zdraví nebo životního prostředí je jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobek nebo provádí výkon ohrožující zájem na ochraně zdraví nebo životního prostředí chráněný zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiného soutěžitele nebo zákazníků. 132 Jedná se o poslední zvláštní skutkovou podstatu, která se v NOZ nachází. Tuto znal již obchodní zákoník. V případě této skutkové podstaty se dá setkat i s názorem, že se jedná o obsolentní ustanovení. Sama důvodová zpráva k tomuto ustanovení uvádí, že je výjimečné a neživotné. 133 Tak jako jiné skutkové podstaty, tak i tato má několik definičních znaků. jednání soutěžitele zkreslování podmínek hospodářské soutěže výroba, uvádění na trh výrobku nebo provádění výkonu ohrožujícího zájem na ochraně zdraví nebo životního prostředí chráněný zákonem získat pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiného soutěžitele nebo zákazníků U této skutkové podstaty je dle mého namístě odhlédnout od čisté orientace na zdravotní tvrzení, ale obecně se zamyslet nad označováním a bezpečností potravin jako takových. Jaké situace připadají v úvahu? Možné je zanedbání bezpečnosti v případě výrobního procesu, kdy dojde k pochybení a na trh je uváděn výrobek, který co do kvality může mít negativní dopad na lidské zdraví. Druhou možností je nesprávné označení výrobku, tedy že složení výrobku neodpovídá údajům uvedeným na obale. V extrémních případech, by takováto situace mohla vést k dopadu na zdraví konzumenta. Buď tedy byl výrobek špatně označen, není zdravotně závadný, ale neuvedení některých složek, především v případě alergiků, může vést k fatálním důsledkům. Nebo druhou situací je, že výrobek je řádně označen, ale reálné složení je zcela odlišné a závadné. V této souvislosti mne napadá už skoro 3 roky stará kauza technické soli z Polska. Kdy do potravin byla přidávána tzv. technická nebo průmyslová sůl, které není určena ke zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 133 ELIÁŠ, Karel. a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava : Sagit, 2012, s

76 konzumaci. Jak později ukázaly testy, tak tato sůl není lidskému zdraví nebezpečná 134, nicméně kvůli svému způsobu výroby, zde existuje reálné riziko kontaminace soli, které může vést k následné tvorbě dioxinů. 135 Další kauzou, která se právě kvůli dopadu hodí na tuto skutkovou podstatu, je případ Methanol. Lahve byly řádně označeny, nicméně obsah absolutně neodpovídal, protože místo etanolu obsahoval smrtící směs methanolu. Toto je opravdu extrémní příklad, kdy prim hraje veřejná moc, nicméně v úvahu by připadala taktéž cesta soukromoprávní, kdy by postižení těmito výrobky, mohli žalovat jak z titulu újmy na zdraví, tak z titulu nekalosoutěžního jednání. Přičemž, abychom se dostali do oblasti práva proti nekalé soutěži, tak musí být naplněny podmínky této skutkové podstaty a generální klauzule. Prakticky jako nejschůdnější cesta by byla označení Likérky Drak jako soutěžitele, protože ta jediná legálně obchodovala s alkoholem. Uvedla na trh výrobek, který ohrožoval a dokonce porušoval zájem na ochraně zdraví, a to za účelem prospěchu, přičemž prospěchem bylo krácení daní způsobené ředěním alkoholu. Za této situace by se dle mého naskýtala možnost pro uplatňování nároků z postižení nekalosoutěžním jednáním. Nicméně vzhledem k extrémnosti případu je věc zatím řešena pouze z pohledu veřejné moci, nicméně postižení, mají dle mého vedle újmy na zdraví otevřenu i tuto cestu. Nicméně k malému využití tohoto institutu je zde celá řada nezodpovězených otázek, k tomu např. JUDr. Ondrejová: S ohledem na absenci judikatury, týkající se této skutkové podstaty, nebyly stále odstraněny spekulace týkající se jejího dopadu na některé typy jednání. Úvahy se pohybují zejména ve vztahu k reklamě zboží nebo služeb, které se označují jako biologicky nezávadné nebo šetrné pro životní prostředí, tzv. bio výrobky, různá tvrzení o zdravotních účincích zejména potravin a potravinových doplňků, pozitivním vlivu na životní prostředí apod., které však ve skutečnosti takové účinky nemají......dalším případem může být situace, kdy spotřebitel investuje do přípravku proti kašli (léčiva) a tento např. týden užívá, a u něhož se laboratorními testy zjistí, že neobsahuje žádnou látku potlačující kašel (a jeho stav se přirozeně nezlepší nebo naopak zhorší), nebo přelepování potravin s prošlou dobou trvanlivosti akčními nálepkami či rozmazáním data, aby nebylo čitelné Technická sůl z Polska zdraví neškodí, prokázaly testy [online] idnes.cz, [cit ] Dostupné na < /zahranicni.aspx?c=a120306_131612_zahranicni_jnd> 135 HAVEL, Petr. Technická sůl? Její použití v potravinách spotřebitel neodhalí [online]. vitalia.cz, [cit ]. Dostupné na < ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str

77 I přesto, že před několika lety obrázky zeleného masa v Albertu obletěly Česko 137, tak nikde se neobjevila informace, že by ze strany jiného soutěžitele popřípadě zákazníků byla podána žaloba na nekalosoutěžní jednání, i když by se to právě v této situaci nabízelo. Pokud se soustředíme na nesprávné označování výrobků, tak zde primárně bude docházet k aplikaci ustanovení o klamavé reklamě popřípadě klamavému označování zboží, nicméně pokud by došlo ke skutečnému ohrožení zdraví, tak by měla tato skutková podstata být aplikována přednostně. Podstatné je si uvědomit, že se jedná o delikt ohrožovací, tudíž již vznikem samotné možnosti ohrožení zájmu na ochraně lidského zdraví je skutková podstata naplněna. Tudíž můžeme dojít k závěru, že v případě, že při nesprávném označení potraviny ať už se zdravotním tvrzením nebo bez něj, kdy nedojde k ohrožení zdraví fyzických osob, tak primárně se bude uvažovat o aplikaci jiných skutkových podstat jako klamavé označení zboží. Na druhou stranu, když dojde k ohrožení zdraví, tak by vzhledem k tomu, že lidskému životu je poskytována absolutní ochrana, by se přednostně měla aplikovat tato skutková podstata. Nicméně i přes neochotu soutěžitelů hájit své postavení na trhu a zákazníků své zdraví, tak je třeba ocenit aktivitu státu v této oblasti. Za zmínku zajisté stojí dva webové portály. Prvním z nich je a druhým kdy na obou se podílí Ministerstvo zemědělství ČR. První portál se zaměřuje především na nebezpečné potraviny, ale současně na obecnou osvětu ohledně potravin, zejména pro laickou veřejnost. Druhý portál se zaměřuje na aktuální prohřešky soutěžitelů, kdy dochází k aktuálnímu zveřejňování vadných potravin s uváděním konkrétního místa prodeje. Aktivitu státu v této oblasti tedy lze jen kvitovat. 7.2 Doplňky stravy Tato kapitola bude volně navazovat na text o skutkové podstatě ohrožení zdraví, přičemž se zaměří na aktuální problematiku související s doplňky stravy. Co to vlastně doplněk stravy je? Zákon nám říká, že doplňkem stravy je potravina, jejímž účelem je doplňovat běžnou stravu a která je koncentrovaným zdrojem vitaminů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem, obsažených v potravině samostatně nebo v kombinaci, určená k přímé spotřebě v malých odměřených množstvích K tomu více na < písm. g zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů 77

78 Abychom si to lépe představili, tak doplňkem stravy je zpravidla nějaká pilulka, v níž je koncentrována určité množství vitamínů a minerálů, které mají doplňovat množství, které člověku chybí v jeho běžné stravě nebo se mu ho dostává v nedostatečném množství. Jak vyplývá ze samotného názvu, tak by se mělo jednat o přípravky, které doplňují stravu, nicméně vzhledem ke své funkci a možnosti obsahovat různé látky se staly doplňky stravy využívaným prostředkem ke koncentraci prospěšných látek a využívání zdravotních tvrzení. V otázce doplňků stravy se v hojné míře využívá vedle zdravotních tvrzení taktéž tvrzení výživových, výživovým tvrzením se rozumí každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že potravina má určité prospěšné výživové vlastnosti v důsledku: energetické (kalorické) hodnoty, živin či jiných látek. 139 Podmínky využívání výživových tvrzení jsou obdobná jako u tvrzení zdravotních. Používání je taktéž regulováno, a přípustná jsou pouze výživová tvrzení uvedená v příloze nařízení o zdravotních tvrzeních. Jako příklad si uveďme S VYSOKÝM OBSAHEM VLÁKNINY Tvrzení, že se jedná o potravinu s vysokým obsahem vlákniny, a jakékoli tvrzení, které má pro spotřebitele pravděpodobně stejný význam, lze použít pouze tehdy, obsahuje-li produkt alespoň 6 g vlákniny na 100 g nebo alespoň 3 g na 100 kcal. ZDROJ (NÁZEV VITAMINU/VITAMINŮ) NEBO (NÁZEV MINERÁLNÍ LÁTKY/MINERÁLNÍCH LÁTEK) Tvrzení, že se jedná o potravinu, která je zdrojem vitaminů nebo minerálních látek, a jakékoli tvrzení, které má pro spotřebitele pravděpodobně stejný význam, lze použít pouze tehdy, obsahuje-li produkt alespoň významné množství vitaminů nebo minerálních látek, jak je uvedeno v příloze směrnice Rady 90/496/EHS nebo množství uvedené v odchylkách stanovených v článku 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1925/2006 ze dne 20. prosince 2006 o přidávání vitaminů, minerálních látek a některých dalších látek do potravin. S VYSOKÝM OBSAHEM (NÁZEV VITAMINU/VITAMINŮ) NEBO (NÁZEV MINERÁLNÍ LÁTKY/MINERÁLNÍCH LÁTEK) Tvrzení, že se jedná o potravinu s vysokým obsahem vitaminů nebo minerálních látek, a jakékoli tvrzení, které má pro spotřebitele pravděpodobně stejný význam, lze použít pouze 139 čl. 2 (4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin. Úř. věst. L 404,

79 tehdy, obsahuje-li produkt alespoň dvojnásobek hodnoty "zdroje (NÁZEV VITAMINU/VITAMINŮ) nebo (NÁZEV MINERÁLNÍ LÁTKY/MINERÁLNÍCH LÁTEK)". 140 Co se týká právní úpravy v oblasti doplňků stravy, tak hlavní zdrojem je zákon o potravinách, Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 225/2008 Sb., kterou se stanoví požadavky na doplňky stravy a obohacování potravin, a nařízení o zdravotních tvrzeních. 141 Hlavní problém, který v otázce doplňků stravy nastal, že často docházelo v souvislosti s nimi k vytváření mylného dojmu, že tyto přípravky mají určité buď preventivní, nebo léčivé účinky, což umocňuje taktéž fakt, že jsou běžně k dostání v lékárnách, což může v běžném spotřebiteli vzbudit dojem, že v případě, že se daný výrobek nachází v lékárně, která je primárně určena k prodeji léků, tak že veškeré zboží zde prodávané má léčivé účinky. Přičemž tohle je striktně upraveno ve výše uvedené vyhlášce, která v 3 odst. 5 jasně říká, co je v otázce doplňků stravy zakázáno, a je to: přisuzovat vlastnosti týkající se prevence, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo na tyto vlastnosti odkazovat a obsahovat žádné tvrzení uvádějící nebo naznačující, že vyvážená a pestrá strava obecně nemůže poskytnout dostatečné množství vitaminů anebo minerálních látek. 142 Právní předpis tedy výslovně zakazuje, aby byly doplňky stravy jakkoli spojovány s léčením. Vedle toho zmíněná vyhláška výslovně upravuje, jakými údaji musí být doplněk stravy označen, přičemž vyžaduje, aby na něm bylo zřetelně uvedeno, že se jedná o doplněk stravy. Před uvedením na trhu musí být každý doplněk stravy podroben notifikačnímu procesu. Tento proces je poměrně jednoduchý, stačí zaslat Ministerstvu zemědělství veškeré informace, které budou uvedeny na balení, nezkoumá se účinnost přípravku, není taktéž vydáváno žádné rozhodnutí o povolení. 143 Funkce léčit je dle současné právní úpravy určena pouze pro léčivé přípravky. Léčivými přípravky jsou látka nebo kombinace látek prezentovaná s tím, že má léčebné nebo preventivní vlastnosti v případě onemocnění lidí nebo zvířat 140 příloha č. 1 nařízení Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin. Úř. věst. L 404, Doplňky stravy - Pravidla pro uvádění na trh a splnění informační povinnosti [online]. eagri.cz, [cit ]. Dostupné na < odst. 5 Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 225/2008 Sb., kterou se stanoví požadavky na doplňky stravy a obohacování potravin, ve znění pozdějších předpisů 143 Doplňky stravy - Pravidla pro uvádění na trh a splnění informační povinnosti [online]. eagri.cz, [cit ]. Dostupné na < 79

80 látka nebo kombinace látek, kterou lze použít u lidí nebo podat lidem, nebo použít u zvířat či podat zvířatům, a to buď za účelem obnovy, úpravy či ovlivnění fyziologických funkcí prostřednictvím farmakologického, imunologického nebo metabolického účinku, nebo za účelem stanovení lékařské diagnózy. 144 Vedle tedy hlavní funkce léčit onemocnění a předcházet onemocněním, jaký je tedy rozdíl mezi doplňky stravy a léčivými přípravky? Jednak je to rozdílný proces schvalování. Zatímco u doplňků stravy (dále jen DS) se jedná pouze o ohlášení Ministerstvu zemědělství, tak vzhledem ke své funkci je proces u léčivých přípravků (dále jen LP) značně složitější. Zatímco u DS se zkoumá formální správnost označení výrobku, tak LP prochází registračním řízením, kdy je zkoumána jakost, bezpečnost a účinnost přípravku ve vymezených léčebných či preventivních indikacích. 145 Toto je v kompetenci Státního ústavu pro kontrolu léčiv. V případě LP musí být vše podloženo vědeckými studiemi, což je pochopitelné, neboť léky mají za úkol léčit a v mnoha případech zachraňovat lidské životy, vzhledem k tomu, že ve většině případů se jedná o uměle vytvořené látky, je třeba zhodnotit i veškeré případné dopady na lidský organismus. Vedle odlišné funkce je odlišné označování těchto výrobků. DS musí být výslovně označen doplněk stravy. Zatímco léčivý přípravek musí být vždy označen registračním číslem, které DS postrádají. 146 Současná právní úprava léčivé prostředky a doplňky stravy striktně odděluje. Co se týče medicíny nebo biologie, tak jsem laik, proto se nebudu pouštět do rozboru, zda nemohou doplňky stravy léčit, nicméně velmi sporná je podle mého otázka prevence onemocnění, která je u DS taktéž zakázána. Jak jsem uvedl výše, tak veškeré tvrzení, které spojují potravinu se zdravím, jsou právně regulována formou zdravotních a výživových tvrzení. Nicméně pokud se vrátím zpět k dělení zdravotních tvrzení, tak čl. 14 nařízení o zdravotních tvrzeních upravuje tvrzení o snižování rizika onemocnění. Tudíž dle mého názoru, snižování rizika onemocnění se dá zaměnit se slovem prevence. Takže nařízení o zdravotních tvrzeních umožňuje označovat potraviny tvrzeními, které tuto potravinu spojují s prevencí před nemocemi a současně vnitrostátní právní úprava toto zakazuje.níže uvádím několik praktických příkladů odst. 1 písm. b) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpis 145 Rozlišení doplňků stravy od léčivých přípravků, [cit ]. Dostupné na < > 146 Blíže k označování léčivých přípravků a registračnímu řízení - Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 228/2008 Sb., o registraci léčivých přípravků, ve znění pozdějších předpisů 80

81 přispívá k normální funkci imunitního systému lze použít u potravin, které jsou zdrojem kyseliny listové, vitamínů A, B12, B6, C, D, mědi, selenu, zinku a železa; 147 přispívá k udržení normální funkce imunitního systému během intenzivního fyzického výkonu a po něm lze použít u potravin, které jsou zdrojem vitamínu C 148 Dle mého laického názoru slouží k prevenci onemocnění imunitní systém, který tělo brání před onemocněním. Tím pádem, při nejjednodušším výkladu, tak látka, která přispívá k normální funkci imunitního systému, tak prakticky působí preventivně proti onemocnění. Látky uvedené pod tvrzeními se běžně vyskytují v potravinách nebo doplňcích stravy. Betaglukan z ječmene snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Vysoká hladina cholesterolu je rizikovým faktorem pro vznik ischemické choroby srdeční. tvrzení smí být použito pouze u potravin, které obsahují nejméně 4 g betaglukanů z ovsa nebo ječmene na každých 30 g využitelných sacharidů v kvantifikované porci jakožto součásti jídla. Aby bylo možné tvrzení použít, musí být spotřebitel informován, že příznivého účinku se dosáhne konzumací betaglukanů z ovsa nebo ječmene jakožto součásti jídla. 149 Pektiny přispívají k udržení normální hladiny cholesterolu v krvi Tvrzení smí být použito pouze u potravin, které poskytují přívod 6 g pektinů denně. Aby bylo možné tvrzení použít, musí být spotřebitel informován, že příznivého účinku se dosáhne při přívodu 6 g pektinů denně. 150 Jako další příklad můžeme uvést látky, které mají vliv na hladinu cholesterolu v krvi. První tvrzení dokonce výslovně uvádí, že zvýšená hladina cholesterolu může vést ke vzniku ischemické choroby srdeční, tudíž je třeba dbát normální hladiny cholesterolu, z toho pro mě vyplývá, že požíváním látek, které působí na normální hladinu cholesterolu, tak preventivně působím proti vzniku ischemické choroby. Obě tyto látky se běžně používají na trhu s potravinami. přispívá k udržení normálního krevního tlaku 147 TUREK, Bohumil, ŠÍMA, Petr MICHALOVÁ, Irena. Jak a proč výživa ovlivňuje zdraví: zdravotní tvrzení na potravinách. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, 2013, str TUREK, Bohumil, ŠÍMA, Petr MICHALOVÁ, Irena. Jak a proč výživa ovlivňuje zdraví: zdravotní tvrzení na potravinách. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, 2013, str TUREK, Bohumil, ŠÍMA, Petr MiCHALOVÁ, Irena. Jak a proč výživa ovlivňuje zdraví: zdravotní tvrzení na potravinách. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, 2013, str TUREK, Bohumil, ŠÍMA, Petr MiCHALOVÁ, Irena. Jak a proč výživa ovlivňuje zdraví: zdravotní tvrzení na potravinách. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, 2013, str

82 lze použít u potravin, které jsou zdrojem draslíku přispívá k normální tvorbě hormonu štítné žlázy a k normální funkci štítné žlázy lze použít u potravin, které jsou zdrojem jódu; přispívá k normální činnosti štítné žlázy lze použít u potravin, které jsou zdrojem selenu; 151 Jako poslední uvádím několik příkladů z oblasti minerálních látek. Jak je obecně známo, tak vysoký krevní tlak může vést k onemocněním srdce a oběhového systému, tudíž přispívání k normálnímu krevnímu tlaku může sloužit jako prevence před onemocněními srdce apod. Taktéž přispívání k normální činnosti štítné žlázy působí preventivně k možnému onemocnění. Jsem si vědom, že v účinnost léčby se doplňky stravy nemohou léčivým přípravkům rovnat, nicméně v otázce prevence to tak jednoznačné není. Dle mého zde vzniká konflikt, protože máme zde evropský právní předpis, který stanovuje, že uvádět se mohou pouze zdravotní a výživová tvrzení, která jsou vědecky podložená. Tudíž máme vědecky ověřený pozitivní vliv na lidské zdraví. Dle mého již z logiky věci vyplývá, že v okamžiku, kdy něco pozitivně působí na určitý orgán nebo proces, aby fungoval správně, tak současně působí preventivně proti narušení (rozumějme onemocnění) orgánu nebo procesu. Na druhou stranu, zde máme vnitrostátní normu, která říká, že doplňkům stravy není možné přisuzovat preventivní vlastnosti. Pokud bychom tuto myšlenku dovedli ad absurdum, tak podzákonná právní norma (Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 225/2008 Sb., kterou se stanoví požadavky na doplňky stravy a obohacování potravin) by nám zakazovala aplikaci tvrzení schválených a uvedených v nařízení Komise (EU) č. 432/2012 ze dne 16. května 2012, kterým se zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí, které je bez dalšího všeobecně závazné pro všechny státy. Přímo aplikovatelné předpisy EU mají přednost před vnitrostátními právními předpisy, popřípadě se vnitrostátní předpisy musí vykládat eurokonformě. Uvědomuji si, že ne vždy můžou potraviny nahradit v otázce prevence léčivé přípravky, na druhou stranu, pokud splňují podmínky pro aplikaci zdravotního tvrzení, které je vědecky podloženo, ze kterého lze dovodit vliv na lidské zdraví, tak by jistě stálo za úvahu, zda v otázce doplňků stravy neupravit jejich postavení v systému. 151 TUREK, Bohumil, ŠÍMA, Petr MICHALOVÁ, Irena. Jak a proč výživa ovlivňuje zdraví: zdravotní tvrzení na potravinách. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, 2013, str

83 Naskýtá se několik možností. Buď doplňkům stravy přiznáme určité vlastnosti v otázce prevence před onemocněním, ale současně zavedeme registrační princip a budeme kontrolovat obsah složení výrobků, a to zda splňuje podmínky pro aplikaci zdravotních tvrzení. Popřípadě by šla volit ještě přísnější varianta, kdy by se stejně jako u léčivých přípravků zkoumala účinnost doplňků stravy. Nebo můžeme zůstat u pouhého notifikačního režimu, ale v tom případě buď změňme podmínky pro užívání doplňků stravy, nebo omezme zdravotní tvrzení tak, aby u potravin nemohli evokovat prevenci onemocnění. Jistě by se celá situace dala řešit i jinak, ale tohle jsou řešení, která se mi zdají nejreálnější. Vzniká tedy otázka, dopouštím se nekalosoutěžního jednání (klamavá reklama, klamavé označení zboží) když označuji svůj výrobek zdravotním popřípadě výživovým tvrzením, ze kterého vyplývá preventivní účinek proti onemocnění, když mám vnitrostátní normu, která takové označení zakazuje? Kdybychom se drželi úpravy vnitrostátní, tak se jedná dle mého o nekalosoutěžní jednání, protože se bude jednat o zakázané označení, z čehož by šla dovodit klamavost. Nicméně já bych se spíše přikláněl k variantě, že přednost by měla dostat evropská úprava a tudíž v případě řádné aplikace zdravotních tvrzení, by měla taková označení být tolerována. Otázkou zůstává, že i když se ze zdravotního tvrzení dá dovodit, že by měla potravina díky svému složení mít preventivní účinek, tak zda ho skutečně má, v případě, že nikoli, jedná se o klamání, ale prokázat takovou skutečnost, lze pouze pomoci složitých klinických testů, které si v rámci soukromoprávních sporů neumím představit. Proto by stálo za úvahu, zda by nemělo dojít k úpravě přijímacího řízení DS na vnitrostátní úrovni nebo překvalifikovat zdravotní tvrzení a přiznat jim širší okruh vlastností, pokud je klinické testy prokáží, tudíž by bylo možno zdravotní tvrzení uvádět například s dodatkem, že daný výrobek má vliv na udržování normálního stavu cholesterolu, může sloužit jako prevence před kardiovaskulárními onemocněními, nicméně v žádném případě nenahrazuje léčivé přípravky a jeho konzumaci je dobré konzultovat s lékařem. Je zde také otázka, zda by mohlo dojít k naplnění skutkové podstaty ohrožení zdraví v případě, že by daný výrobek neodpovídal zdravotním tvrzením a tudíž by neměl preventivní účinek a konkrétní konzument ho užíval právě z tohoto preventivního účinku. Za současného stavu právního řádu, kdy je doplněk stravy považován pouze za potravinu, ve které jsou koncentrované určité látky, které doplňují řádnou stravu, tak nikoli. Nicméně dovedu si představit, že v případě, že by došlo k překvalifikování buď doplňků stravy popřípadě zdravotních tvrzení a již by jasně vyplýval preventivní účinek, tak by 83

84 k takové situaci mohlo reálně dojít, na druhou stranu by mohlo dojít k otevření Pandořiny skříňky, kdy by došlo k zahlcení soudů žalobami pro nedostavení se účinků, proto by bylo třeba případnou novou právní úpravu pečlivě připravit, aby k podobným problémům nemohlo dojít. Na závěr této kapitoly pro přehlednost uvádím tabulku Soudcovské skutkové podstaty Jak jsem již uvedl v pasážích věnovaných nekalé soutěži, její hlavní výhoda tkví v tom, že oproti jiným právním odvětvím je právo proti nekalé soutěži flexibilní díky obecně formulované generální klauzuli, která umožňuje soudům postihovat i jednání, které není výslovně uvedeno v konkrétní skutkové podstatě. Někdy se v této souvislosti hovoří také o tzv. nepojmenovaných skutkových podstatách, protože ne všechny jsou vytvořeny pouze 152 Dostupné na < 84