Ján Praško, Barbora Buliková, Zuzana Sigmundová. Depresivní porucha

Transkript

1 Ján Praško, Barbora Buliková, Zuzana Sigmundová Depresivní porucha a jak ji překonat

2

4

6 Autor prof. MUDr. Ján Praško, CSc. MUDr. Barbora Buliková MUDr. Zuzana Sigmundová Klinika psychiatrie, Lékařská fakulta Univerzity Palackého, Fakultní nemocnice, Olomouc Ján Praško, Barbora Buliková, Zuzana Sigmundová Depresivní porucha a jak ji překonat Druhé vydání Vydalo nakladatelství Galén, Na Bělidle 34, Praha 5 jako účelovou publikaci pro Lundbeck Česká republika, s. r. o. Editor nakladatelství Lubomír Houdek Šéfredaktorka nakladatelství Soňa Dernerová Redakční spolupráce Alena Regalová Titulní ilustrace»okno do labyrintu libida«z kalendáře»moje okno 2010«Sazba Václav Zukal, Galén Grafický návrh DTP Galén Tisk Glos, Špidlenova 436, Semily G Všechna práva vyhrazena. Autoři i nakladatel vynaložili značné úsilí, aby informace o léčivech odpovídaly stavu znalostí v době zpracování díla. Nakladatel za ně nenese odpovědnost a doporučuje řídit se údaji o doporučeném dávkování a kontraindikacích uvedenými výrobci v příbalovém letáku příslušného léčivého přípravku. Týká se to především přípravků vzácněji používaných nebo nově uváděných na trh. Galén, 2009, 2012 ISBN

7 Obsah Úvod Co je to deprese Normální smutek Deprese jako nemoc Mýty a předsudky o depresi Typické příznaky deprese Porucha nálady Depresivní myšlenky Depresivní chování Depresivní tělesné příznaky Hodnocení deprese Vztahy a deprese Typy deprese Depresivní epizoda Rekurentní depresivní porucha Dystymie Bipolární porucha Sezónní afektivní porucha Reaktivní porucha nálady (reaktivní deprese) Smíšená úzkostně-depresivní porucha Krátká rekurentní depresivní porucha Poporodní deprese

8 Deprese ve vyšším věku Deprese při tělesném onemocnění Příčiny deprese Faktory dědičnosti Vlivy výchovy Vliv životních událostí Biochemické pochody v mozku Psychologické vlivy Léky, alkohol a drogy jako spouštěče deprese Mezilidské vztahy Bludný kruh deprese Léčba Farmakoterapie Psychoterapie Kognitivně behaviorální terapie Fototerapie Elektrokonvulzivní léčba rtms Jak si člověk může pomáhat sám Denní program plánování aktivity Zpochybňování depresivních myšlenek V čem může pomoci rodina a přátelé Mýty a pověry o užívání léků Jak předejít další epizodě deprese Pokračovací farmakoterapie Snižování stresu Nácvik sociálních dovedností Závěr

9 strana 7 Úvod Lékař vám sdělil, že trpíte depresí. Předepsal vám léky. Jako člověku, který je nemocen. To vás mohlo zaskočit. Chtěl(a) jste depresi překonat vůlí. Možná i okolí vám řeklo, ať se více snažíte. Pokusil(a) jste se o to. Cítíte se však nadále mizerně. Depresi pomocí vůle překonat nejde, protože samotná vůle je oslabená. Poněvadž porozumění nemoci velmi pomáhá v léčbě, chceme vám v této příručce vysvětlit, co je to deprese a jak se léčí. Deprese je nemoc. Nikoliv lenost, nedostatek vůle nebo slabošství. Je to nemoc, která vede k vážnému životnímu utrpení. Zasahuje jak toho, kdo jí onemocněl, tak celou jeho rodinu. Vede k pocitům ztráty smyslu života. Naštěstí se dá léčit. A moderní doba přinesla velmi účinné možnosti léčby. Mnoho lidí trpících depresí nehledá pomoc. To může být proto, že si ani neuvědomují, že jsou depresivní, nebo to vědí, ale stydí se to přiznat a doufají, že depresi nějak překonají sami. Nebo nevěří, že existuje účinná léčba, a nutí se překonat depresi silou vůle, což není možné. Bojí se přiznat depresi, protože mají pocit, že je to stejné jako přiznat slabost nebo selhání. Hned na začátku této publikace chceme čtenářům zdůraznit následující fakta:

10 strana 8 deprese je nemoc deprese neznamená, že je člověk»nenormální«nebo»bláznivý«, ani to není známka osobní slabosti příznaky, které máte, jsou velmi časté léčba pomáhá naprosté většině postižených zbavit se příznaků bez léčby mohou příznaky úzkosti a deprese trvat i léta nejvíce kompetentní pro léčbu deprese je odborník-psychiatr nejdůležitější pro léčbu a předcházení deprese je užívání léků velmi však může pomoci psychoterapie, která naučí porozumět sobě i tomu, co se v depresi děje, a zvýší odolnost vůči stresorům postiženému může hodně pomoci laskavé a trpělivé přijetí od rodiny a přátel

11 strana 9 Co je to deprese Deprese je nemoc podobná jiným nemocím, jako je např. vysoký krevní tlak, vředová choroba nebo cukrovka. Není to jen špatná nálada, ale nemoc celého organismu. V žádném případě to není nedostatek vůle nebo sebekázně. Deprese taky není jenom reakce na nepříznivé události v životě, i když často na ně navazuje. Deprese je u většiny lidí léčitelné onemocnění. Pokud není deprese léčena, vede ke ztrátě výkonnosti, izolaci, ztrátě radosti v životě a výrazně zhoršuje celkový zdravotní stav člověka snižuje obranyschopnost organismu. Normální smutek Poklesy nálady i smutek patří k životu. Kolísání nálady můžeme zažít každodenně. Je to úplně normální. Nálada odráží to, co člověk právě dělá, a je spjatá s určitým hodnocením sebe a okolností. Dokonce i malé posuny skutečnosti od očekávání mohou vyvolat mírný pokles nálady: spěcháme na autobus, a on nám na poslední chvíli ujede; s úsměvem pozdravíme šéfa, a on se na nás zamračí; nestihneme, co jsme si předsevzali; vypustíme z úst to, co si pak vyčítáme; milovaná žena nebo muž nám nevěnuje tolik pozornosti, kolik by

12 strana 10 chom chtěli ap. Tyto poklesy však záhy odezní, zřídka trvají hodiny. Další normální reakcí podobnou depresi je smutek. Smutkem reagujeme na ztrátu, zejména, když je nevratná. Ztráta člověka, kterého milujeme, vede přirozeně k hlubokému smutku. Smutek může trvat měsíce, nicméně člověk je zpravidla schopen chodit do práce a fungovat v rodině. Proto nemluvíme o depresi. Deprese může navazovat na smutek ze ztráty pak ovšem člověka ochromí, takže jeho fungování je výrazně oslabeno. Smutek je více o tom druhém, kterého jsme ztratili, deprese je více o nás, o tom, že se s tím nejsme schopni vyrovnat. Deprese jako nemoc U některých lidí se smutek může prohloubit v depresi. Při depresi však nejde jen o intenzitu smutku, ale zejména o hluboký zásah do každodenního života. Tedy každý smutek neznamená depresi. I když lidé někdy mluví o tom, že mají»depku«. Tento pojem však zachycuje spíše to, že jsou nespokojení se svým životem. Nebo při běžném smutku říkají, že jsou»depresivní«. Odborně je pojem deprese užší. Od běžného smutku nebo rozladěnosti se liší zejména v tom, že: deprese je intenzivnější a hlubší než smutek trvá déle narušuje každodenní fungování Deprese je jedním z nejčastějších problémů, který lidé v životě zažijí. U každého pátého člověka se alespoň jednou za život objeví klinicky významná deprese. Klinickou depresí onemocní každý rok 5 % obyvatelstva nezávisle na věku.

13 strana 11 Ženy onemocní dvakrát častěji než muži. Objevuje se i u dětí, častější je však u dospělých. Vrchol pro obě pohlaví je v období od 25 do 44 let. Častá je u žen v období klimakteria, častá je ve stáří, kde obvykle navazuje na smutek po ovdovění nebo na odchod do důchodu. S vysokým rizikem deprese je u žen spojeno šestinedělí a mateřská dovolená, kdy žena tráví dlouhý čas v relativní izolaci. K dalším rizikovým faktorům patří osamělost, chudoba, příslušnost k minoritě. S vyšším rizikem deprese se pojí ta období života, v nichž dochází k nějakým zásadním změnám, jako je např. puberta, narození dítěte, menopauza, odchod do důchodu ap. Všechna tato období jsou do určité míry spojena se ztrátou. Je třeba říci, že deprese se nevyhýbá nikomu, žádnému věku, povolání, rase či inteligenci. Můžeme odlišit: Mírnou depresi, kdy je postižený schopen chodit do práce a funguje v každodenním životě, jen mu všechno jde hůře a pomaleji, věci ho přestávají těšit, vyhýbá se přátelům a uzavírá se do sebe. Léčba je zde zpravidla ambulantní a postižený může chodit do práce. Při středně těžké depresi už zpravidla není možné pracovat, i domácí činnosti jdou těžce. Většinu času je postižený nešťastný, zpomalený nebo nadměrně napjatý, nedokáže se už soustředit na noviny ani na televizi, ztrácí zájem o sexuální život, izoluje se od lidí. Cítí nedostatek energie a zpravidla se za vše obviňuje. Léčba probíhá v pracovní neschopnosti, vhodná je docházka do denního sanatoria, v případě sebevražedných myšlenek je vhodná hospitalizace. Při těžké depresi postižený není schopen se už starat ani sám o sebe, má tendenci ležet v posteli a veškerý čas trávit

14 strana 12 v sebevýčitkách. Je buď výrazně zpomalený v pohybech, řeči i myšlení, nebo naopak výrazně agitovaný, plný neklidu, který ho popohání z místa na místo. Porucha nálady je hluboká, téměř neovlivnitelná vnějšími impulsy. Praktickou činnost již pacient nevykonává, nemá na ni energii a ztratil pocit smysluplnosti jakékoliv aktivity. Často myslí na sebevraždu, ale to může i při mírné nebo střední depresi. Léčba těžké deprese probíhá vždy za hospitalizace. Mýty a předsudky o depresi Mezi lidmi koluje mnoho falešných a často zraňujících předsudků o depresi. Zde uvádíme některé z nich a v kontrastu s nimi reálná fakta: Postižený může zapnout vůli a»dát se dohromady nebo se vzchopit«. Většina lidí trpících depresí se o to opakovaně bezvýsledně pokouší. Není to možné. Příbuzní nebo přátelé, kteří takto naléhají na depresivního člověka, mu vyloženě škodí, protože v něm vyvolávají další pocity viny, kterých už tak má dost. Diagnóza deprese znamená, že jste slabí, neschopní nebo mentálně méněcenní. To je hrubý omyl, značka, kterou si někdy dávají depresivní lidé sami, někdy jim ji přisoudí zpravidla primitivní lidé z okolí. Deprese podobně jako cukrovka, poruchy štítné žlázy nebo žaludeční vředy je nemoc, která odezní po léčbě. Deprese nevede k poklesu inteligence nebo rozumových schopností. Depresi musel někdo zavinit. Někdy hledají v sobě vinu příbuzní a zpytují své svědomí. Je třeba jasně říci, že depresi nemůže nikdo zavinit. Stres, ke kterému dochází při

15 různých konfliktech, sám o sobě depresi zavinit nemůže, může být pouze spouštěčem toho, že u předem zranitelného jedince se deprese objeví. Podobně cukrovka nebo žaludeční vředy výrazně reagují na stres, který člověk prožívá, přesto bychom nikoho nevinili, že vyvolal cukrovku nebo žaludeční vředy u druhé osoby. strana 13

16 strana 14 Typické příznaky deprese Hlavním příznakem deprese je porucha nálady. Ovšem kromě nálady je zasaženo také myšlení, chování i tělesné fungování. Deprese je prostě onemocnění celého těla i duše. Většina lidí v depresi cítí únavu, tíhu, malátnost, vyčerpanost. Pocit ztráty energie může dojít do takového stupně, že člověk je schopen jen ležet. Intenzita obtíží může kolísat v průběhu dne. Někomu bývá nejhůře ráno, jinému naopak večer. Pocity nedostatečnosti a méněcennosti vedou k vyhýbání se lidem. Psychické tempo se snižuje, myšlení zpomaluje. Ne každý, kdo je depresivní, má všechny uvedené příznaky. Někteří lidé zažívají jen několik příznaků, jiní jich mají mnoho. Také závažnost jednotlivých příznaků je u různých lidí různá. Porucha nálady Nálada poskytuje rámec pro naši mysl a naše jednání. Všichni si umíme představit, co znamená, když má někdo dobrou a když špatnou náladu. Trvale špatná nebo smutná nálada je pro lékaře indikátorem podezření na depresivní poruchu. Depresivní emoce mohou trvat krátce, ale i týdny a měsíce.

17 strana 15 Tab. 1. Příznaky deprese přetrvávající smutná, úzkostná nebo»prázdná«nálada pocity beznaděje, pesimismus pocity viny, bezmoci, ztráty smyslu života ztráta zájmu nebo radosti z koníčků a činností, které vás těšily ztráta zájmu o sexuální život nespavost, předčasné ranní probouzení, nebo naopak nadměrná ospalost a spavost i během dne ztráta chuti k jídlu, výrazné snížení váhy, nebo naopak přejídání se a přibývání na váze pokles energie, únava, ospalost, malátnost jednoduché činnosti vyžadují nadměrnou námahu nadměrné polehávání nebo posedávání, nemožnost se přinutit k činnosti, odkládání činností myšlenky na smrt nebo sebevraždu, pokusy o sebevraždu neklid, nervozita, nadměrná podrážděnost, výbušnost potíže se soustředěním, zapamatováním, rozpomínáním a s pamětí vůbec (naštěstí přechodné) a problémy s rozhodováním přetrvávající tělesné příznaky, jako je bolest hlavy, poruchy trávení, zácpa, dlouhodobé bolesti tíha na hrudi, ztuhlost tělesného svalstva, snadná únavnost nadměrná ustaranost, časté pocity napětí Smutek. Prožitky smutku patří ke zkušenosti každého člověka. I zdravý člověk bývá smutný z neúspěchu, nešťastný, když ztratí někoho blízkého nebo když se mu nedaří smysluplně naplňovat svůj život. V depresi je však smutek hlubší, trvá delší dobu a výrazně brání aktivitě. Ovlivňuje celé prožívání člověka. Zabarvuje jeho vnímání tak, že všechno kolem sebe vidí»černě«, vyhledává jen své nezdary, všímá si jen negativního chování druhých vůči sobě, do budoucna

18 strana 16 si představuje jen své neúspěchy. Smutek se může měnit od lehkého pocitu sklíčenosti až po úplné zoufalství. Vymizení radosti. Člověka v depresi netěší nic a nic nedokáže prožívat příjemně. Snaha rozveselit ho vtipem nebo historkou většinou končí ještě větším rozesmutněním, případně pláčem. Svoji neschopnost z čehokoli se těšit si totiž bolestně uvědomuje. Podobně ztratil radost z kulturních zážitků, z cestování, ze svých koníčků, z přírody. Tato neschopnost prožívat radost a potěšení se odborně nazývá anhedonie. Úzkost. Úzkost je trvalý pocit psychického napětí, jakési očekávání něčeho nepříjemného, ale člověk neví, co to má být. Úzkost je vlastně strach, který nemá objekt. Na rozdíl od strachu, který nás pudí k útěku, úzkost vede ke strnulosti nemáme před čím utíkat. Strach. Pocit strachu je rovněž pro depresi typický. Lidé v depresi mívají strach o sebe i o své nejbližší, strach z trestu za domnělá minulá provinění, strach z vlastní nedostatečnosti, z odmítnutí druhými, strach, že se nikdy z deprese nedostanou, že nepůjde dále vzdorovat myšlenkám na smrt. Strach zesiluje i obavy z tělesné nemoci (nádorové onemocnění, infarkt, cévní mozková příhoda), které často vystupují do popředí natolik, že zastíní ostatní projevy deprese. Pocit ztráty. Ztráta, kterou člověk v depresi prožívá, může být reálná nebo symbolická. Vyvolávajícím momentem deprese mohou být nejrůznější životní události, pro které bývá pocit ztráty typický. Často jde o ztrátu blízké osoby (např. úmrtí partnera, odloučení od dětí), ztrátu sociálního postavení (např. odchodem do důchodu), ztrátu bezpečí a jistoty (např. ztrátou či změnou zaměstnání, snížení vlastní soběstačnosti a pokles fyzických schopností při tělesných nemocech) ap. Ze symbolických ztrát jsou to nesplněné sny, které

19 strana 17 již nelze naplnit, nerealizované ambice, nenaplněná očekávání. Vztek na sebe. Depresivní člověk se na sebe zlobí z mnoha důvodů. Pro svou nevýkonnost, chyby, neschopnost něco změnit. Automaticky hledá vinu v sobě, stává se sám sobě nepřítelem a následně se trestá. Trestá se dalším hromaděním důkazů o svých»vinách«, nenapravitelných špatných vlastnostech a chybách. Nerozhodnost: Deprese znemožňuje rozhodování prakticky ve všem v důležitých věcech i malichernostech. Nerozhodnost může být tak velká, že brání nemocnému hnout se z místa nebo provádět jednoduché činnosti, protože není s to zvolit jejich pořadí. Bezmoc a beznaděj. Depresivní člověk má pocit, že se už nikdy z nemoci nedostane, už nikdy nebude šťastný, že ať dělá co dělá, depresivní prožívání už nezmění. Podrážděnost. Stálá úzkost a napětí vedou k podrážděnosti. Lidé trpící depresivní poruchou často vybuchnou hněvem nebo lítostí. Stačí k tomu minimální podněty. Plačtivost. Typická je nadměrná lítostivost, která i v průběhu běžného hovoru při citově vypjatějších tématech a vzpomínkách vyvolá pláč. Depresivní myšlenky Pro depresi jsou charakteristické depresivní automatické myšlenky. Člověku přicházejí na mysl a on nad nimi dále nehloubá. Tedy ne to, na co chci myslet, ale co mě samo od sebe napadá. Automatické myšlenky máme prakticky neustále, většinou jim ani nevěnujeme pozornost, dělají komentář

20 strana 18 událostem, které prožíváme. Běžně u zdravého člověka automatické myšlenky nemění náladu, protože jsou neutrální: Venku je zima, musím se teple obléknout, když půjdu nakoupit. Pokud jsou negativní, jsou ihned vyváženy konstruktivními myšlenkami: To mám smůlu, zase se mi to nepovedlo zkusím to jinak, snad tomu přijdu na kloub. V depresi převažují negativní automatické myšlenky, chybí vyvážení konstruktivními myšlenkami, naopak se negativní automatické myšlenky řetězí: Mám smůlu, zase se mi to nepovedlo nikdy se mi to nepovede nestojím vůbec za nic. Typické depresivní automatické myšlenky zahrnují: negativní hodnocení sama sebe: Nejsem k ničemu. Všechno jsem to zavinil já. negativní hodnocení okolností: Nikdo o mě nestojí. Život je hrozný. negativní vize do budoucnosti: Nic pěkného mě už nečeká. Nikdy se nevyléčím. Depresivní lidé mají nepřetržitě nepříjemné negativní myšlenky a každá z nich pomáhá při udržování deprese. Tyto myšlenky však nejsou založeny na objektivních faktech, ale odrážejí skutečnost zkresleně, zveličeně, katastroficky a černě. Tyto negativní myšlenky mohou člověku bránit v činnostech, které by mu pomohly, aby se cítil lépe. Každý člověk, tedy i ten, kdo depresi neprožívá, mívá občas negativní depresivní myšlenky. Obvykle je však pouští z mysli. Člověk v depresi je má však stále kdykoliv myslí na svou vlastní hodnotu nebo schopnosti. Automatické depresivní myšlenky

21 se zpravidla věnují nějakému tématu. Nejčastějšími tématy jsou: Obavy: Týkají se jak zítřejších úkolů, tak zdraví svého i rodiny, finanční situace, existenčních problémů, chování druhých osob i vlastního ap. Obavy mohou být soustředěny na konkrétní úkoly (»Jak to zítra zvládnu?«), tak na obecnější témata (»Co když rodina přijde na mizinu?«). Předvídání horšího (selhání) a tragické vize budoucnosti. Ve většině situací nejde jenom o obavy, ale rovnou o očekávání nejhoršího možného výsledku (»určitě to dopadne špatně!«). Typicky k depresi patří myšlenky týkající se katastrof, které přijdou v budoucnosti. Depresivní lidé tráví čas v obavách, že vše zdraží a oni nevystačí s penězi, nebudou moci zaplatit činži, budou se muset vystěhovat z bytu, přijdou na mizinu, že jejich onemocnění je trvalé a nikdy se nevyléčí, že partner je určitě opustí, děti budou špatně vychované ap. Pocity viny a sebeobviňování. Řada lidí trpících depresivní poruchou si dává vinu za věci, které se staly, a to někdy i velmi dávno. Z minulosti vybírají negativní události a na nich hledají svoji vinu. Tíží je špatné svědomí, jsou přesvědčeni, že to nikdy nepůjde napravit. Komplexy méněcennosti. Součástí depresivního myšlení je přesvědčení, že člověk je méněcenný. Je hloupý, není schopen vyřešit ani jednoduché problémy, pro druhé je nezajímavý, nudný, neví, o čem mluvit, nic ho nenapadá. Vlastně druhé jenom otravuje, nikdo o takovou nulu nestojí. V životě byl neúspěšný, nic se mu nepovedlo, a proto o něj už nikdo nestojí. strana 19

22 strana 20 Depresivní chování Depresivní lidé jsou méně aktivní, bez iniciativy, rezignovaní. Překážky jsou pro ně nepřekonatelné. Psychické tempo je obvykle sníženo. Soustředění na aktivitu je zhoršené pokud něco začnou, nevydrží u toho pozornost je odváděna depresivními myšlenkami. Pociťují nadměrnou únavu a tíži proto často nemají chuť činnost ani začít. Přestávají se zabývat tím, co by je zajímalo nebo těšilo, vykonávají jen to nejnutnější. Depresivní chování zahrnuje celou řadu projevů. Od pláče přes odkládání činností, nesoustředěnost a roztěkanost, netrpělivost, uzavírání se do sebe, vyhýbání se kontaktům až po monotónní depresivní řeči, naříkavost, neustálé stěžování si na příznaky a sebevražedné pokusy. Toto chování je reakce na depresi, která postiženého zaskočila a ohrožuje ho. Nízká úroveň aktivity. Depresivní pacienti bývají často pasivní. Často nemají chuť do práce, přestanou se zabývat tím, co by je zajímalo nebo těšilo, a vykonávají jen ty činnosti, které jsou nejnutnější. Někdy typický den depresivních osob sestává jen ze»sezení«a»nicnedělání«anebo z toho, že se zaobírají víceméně pasivními aktivitami, jako je sledování televize, jídlo nebo polehávání. Odkládání činnosti. Velmi typické je odkládání činnosti pod jakoukoliv záminkou. Pak následují sebevýčitky. Vyhýbavé chování. Lidé trpící depresí se vyhýbají celé řadě aktivit. V prvé řadě jsou to aktivity rekreační a příjemné. Dále jsou to všechny nepříjemné činnosti, týkající se kontaktu s lidmi, řešení větších úkolů, činnosti vyžadující trochu námahy ap.

23 strana 21 Vyhledávání pomoci a ujištění. Obavy, starosti a úzkost vedou k hledání pomoci a ujišťování u blízkých, někdy u dobrých přátel a často u lékařů různých oborů medicíny. Konkrétní pomoc ani ujištění však nepomohou, protože starosti a obavy si ihned najdou jiné důvody, kterým se mohou věnovat. Pokud se obavy týkají zdravotního stavu, žádné vyšetření je nemůže uspokojit. Zanedbávání příjemných a rekreačních aktivit. Postižení se přestávají zabývat tím, co by je zajímalo nebo těšilo, a vykonávají jen ty povinnosti, které jsou nejnutnější. Izolace. Pocity méněcennosti vedou k vyhýbání se lidem, zpočátku jen cizím, postupně ale i nejbližším. Nedostatek kontaktů pak vede k pocitům osamělosti. Sebevražedné jednání. Při vystupňovaných příznacích deprese ztrácí řada lidí naději na vyléčení. V zoufalství se objevují myšlenky na smrt, chuť uniknout z trápení, které se zdá být nekonečné. Při myšlenkách na smrt, nebo dokonce při přemýšlení o způsobu, jak si život vzít, je velmi důležité se svěřit lékaři. Sebevražedné myšlenky patří k příznakům deprese a zmizí s ústupem deprese při léčbě. Depresivní tělesné příznaky Biologické pochody v organismu jsou velmi úzce spjaty s naší náladou. Centra v mozku, která jsou odpovědná za prožívání nálady, jsou spojena s centry pro regulaci hormonů a vegetativního systému. Proto při změnách nálady dochází často k pestrému obrazu tělesných potíží. Objevuje se únavnost, nevýkonnost, napětí nebo slabost ve svalech, bolesti hlavy, páteře, břicha, nespavost, snížená nebo zvýšená chuť k jídlu,

24 strana 22 hubnutí, pocení, zácpa, bolesti žaludku, zhoršuje se schopnost zapamatování si i výbavnost paměti, závratě, bušení srdce, tlak v hlavě, v krku, třes končetin, poruchy menstruace, nechuť k sexu apod. Častým příznakem je bolestivý tlak na hrudi, pocit sevření, jako by se člověk nemohl ani nadechnout. Tělesné příznaky mohou být zdrojem automatických myšlenek, přesvědčení, že jde o vážnou tělesnou nemoc, a mohou vyvolat výrazný strach o zdraví. Všechny tyto příznaky však ustupují po odeznění deprese. Typickým projevem deprese je nespavost. Obtížné je zejména předčasné ranní probouzení a nemožnost již dále usnout. Depresivní člověk zůstává ležet na lůžku a honí se mu hlavou nejčernější myšlenky. Předem se obává všeho, co den přinese, a předpokládá, že se mu nic nezdaří. Dalším typem je večerní nespavost. Po ulehnutí do postele se člověk převaluje, probírá všechny nedostatky dne, připomíná si, v čem neuspěl, obviňuje se. Má na sebe vztek, že nemůže spát, obává se, jak bude další den unavený a neschopný. Časté je i opakované probouzení během noci. Spánek je mělký a nemocný má pocit, že nespal vůbec. Někdy se probouzí díky hrozivým snům, jindy si sny nepamatuje. S noční nespavostí je často spojena denní nadměrná ospalost a únavnost. Nadměrná spavost. Méně často je deprese spojena s nadměrnou spavostí jak během noci, tak i během dne. Člověk jako by chtěl zaspat všechno trápení a sebevýčitky. Je pochopitelné, že tělesné příznaky deprese mohou vést k častějšímu zabývání se vlastním zdravím. Zejména u starších lidí, kteří trpívají tělesnými nemocemi častěji než mladí. V depresi však lidé mívají sklony vidět i banální tělesné nemoci tragicky. Nadměrně se soustřeďují i na minimální příznaky, které si vykládají jako hrozící smrtelnou nemoc.

25 strana 23 Drobné pupínky na kůži vidí jako rakovinu, únavu jako srdeční selhávání. Zvýšené soustředění na tělesné příznaky vede k tomu, že člověk začne pociťovat i běžné automatické tělesné funkce, kterých si dříve nevšímal. Začne cítit tlukot srdce ve spáncích a na hrudi, vnímat trávicí pohyby žaludku a střeva apod. Hodnocení deprese Pokud jste zjistili, že řada potíží, které jsme popsali, na vás»sedí«, může být pro vás užitečné odpovědět na následující otázky: Cítíte, že je obtížné nebo nemožné prožívat radost a těšit se z čehokoliv, i z věcí, které jste dříve rádi dělali? Ztratili jste zájem o koníčky, sport, svoje zaměstnání, rekreační aktivity, které jste předtím měli v oblibě? Změnila se vaše chuť k jídlu a ztratili jste nebo přibrali znatelně na váze v posledních měsících, bez toho, že byste se o to snažili? Máte potíže se spánkem, např. nemůžete usnout, předčasně se probouzíte (v časných ranních hodinách) nebo jste ospalí ve dne po většinu času? Jste fyzicky natolik zpomalení, že je to pro vaše okolí patrné, nebo naopak jste zjistili, že nejste schopni nic udělat kvůli vnitřnímu napětí a neklidu? Cítíte se stále unavení? Děláte si výčitky nebo cítíte vinu za minulé chyby a strávíte tím hodně času? Máte problémy se soustředěním nebo s rozhodováním se? Objevují se u vás myšlenky na smrt nebo na sebevraždu?

26 strana 24 Pokud jste odpověděli»ano«na většinu těchto otázek, velmi pravděpodobně prožíváte depresi. Pokud je tomu tak a dosud jste nemluvili s odborníkem, je vhodné promluvit si o tom s někým, komu důvěřujete, a vyhledat odbornou pomoc. Beckova stupnice pro posuzování závažnosti deprese Beckova posuzovací škála deprese je dotazník, který se vyhodnocuje jednou týdně. Ukazuje celkovou míru deprese. Sami si můžete porovnat, jak se mění intenzita deprese v průběhu doby a jak se mění její jednotlivé příznaky. Instrukce: Máte před sebou dotazník obsahující skupiny tvrzení. Nejdříve přečtěte všechna tvrzení v určité skupině a vyberte si to, které vás nejlépe charakterizuje v tento den. Číslo, uvedené před tímto tvrzením, vepište do záznamového archu. Pokud vám vyhovuje více tvrzení, zvolte to, které vás přece jen charakterizuje nejlépe necítím se smutný(á) 1 cítím se posmutnělý(á), sklíčený(á) 2 jsem stále smutný(á) a smutku se nedokážu zbavit 3 jsem tak nešťastný(á), že to nemohu snést 2. 0 příliš se budoucnosti neobávám 1 budoucnosti se obávám 2 vidím, že se už nemám na co těšit 3 vidím, že budoucnost je beznadějná, má situace se nemůže zlepšit

27 strana nemám pocit nějakého životního neúspěchu nebo smůly 1 v životě jsem měl(a) více smůly a neúspěchu než obvykle mají jiní lidé 2 vidím, že můj dosavadní život byl jen řadou neúspěchů 3 vidím, že jsem jako člověk (otec, matka, manžel, manželka) plně selhal, zklamal 4. 0 nejsem nijak zvlášť nespokojený(á) 1 věci mě už netěší tak jako dříve 2 nic mně již nepřináší uspokojení 3 ať dělám cokoliv, nevzbudí to ve mně sebemenší potěšení 5. 0 netrpím pocity viny 1 často mívám pocity viny 2 hodně často mívám pocity viny 3 stále trpím pocity viny 6. 0 nemám pocit, že budu za něco trestán(a) 1 mám pocit, že bych mohl být potrestán(a) 2 očekávám, že budu nějak potrestán(a) 3 vím, že budu potrestán(a) 7. 0 necítím se příliš zklamán(a) sám sebou 1 zklamal(a) jsem se v sobě 2 jsem dosti znechucen(a) sám(a) sebou 3 nenávidím sebe sama 8. 0 necítím se horší než kdokoli jiný 1 mám spoustu nedostatků a dělám hodně chyb 2 stále si vyčítám všechny své chyby 3 za všechno špatné mohu já 9. 0 nepřemýšlím o sebevraždě 1 někdy pomýšlím na sebevraždu 2 často přemýšlím o sebevraždě 3 kdybych měl(a) příležitost, tak bych si vzal(a) život

28 strana nepláču více než obyčejně 1 pláču nyní častěji než předtím 2 pláču nyní stále, nedokážu přestat 3 předtím jsem mohl(a) plakat, nyní to nejde, i kdybych chtěl(a) nejsem nyní podrážděný(á) více než obvykle 1 jsem často podrážděn(a) a rozladěn(a) 2 jsem stále podrážděn(a) a rozladěn(a) 3 nemohu se již rozčílit ani věcmi, které mě dříve obvykle rozčilovaly neztratil(a) jsem zájem o ostatní lidi 1 mám menší zájem o ostatní lidi 2 ztratil(a) jsem většinu zájmu o ostatní lidi 3 ztratil(a) jsem všechen zájem o ostatní lidi dokážu se většinou rozhodnout v běžných situacích 1 odkládám svá rozhodnutí častěji než dříve 2 mám značné potíže v rozhodování 3 vůbec se nedokážu rozhodnout nemám větší starosti se vzhledem než dříve 1 mám starosti, že vypadám už dost staře a neatraktivně 2 mám dojem, že se můj zevnějšek značně zhoršil, takže vypadám dosti nepěkně 3 mám pocit, že vypadám hnusně, až odpudivě práce mi jde jako dříve 1 musím se nutit, když chci začít něco dělat 2 dá mi velké přemáhání, abych cokoliv udělal(a) 3 nejsem schopen(a) jakékoli práce

Zobrazit více