Diskuse k datování vybraných nálezů z hradiště Hradec u Dobřejovic, okr. České Budějovice

Transkript

1 Diskuse k datování vybraných nálezů z hradiště Hradec u Dobřejovic, okr. České Budějovice Rastislav Korený Jaroslav Frána Marek Fikrle Úvod V 21. čísle časopisu Archeologické výzkumy v jižních Čechách byl otištěn článek, ve kterém tým autorů zpřístupnil veškeré dostupné soubory nálezů, získané v minulých letech na ploše (nebo přilehlé části) hradiště Hradec u Dobřejovic (Chvojka John Šálková 2008) a navázal tak na dřívější souhrn Petra Zavřela (Zavřel 1990). Výsledkem rozboru nálezů bylo konstatování, že hradiště patří do starší doby bronzové; podle keramiky ještě do období vlastní únětické kultury. K textu připojujeme několik poznámek 1. Část 1. Chronologie Hroty šípů Autoři uvádějí (s. 67, 69), že je sice možné jejich datování do střední až mladší doby bronzové, v kontextu datování ostatních nálezů z hradiště nakonec připouštějí jejich zařazení do starší doby bronzové. Odkazují přitom na monografii S. Stuchlíka, kde měl jmenovaný badatel uvést doklady šipek s tulejkou nejen z přelomu starší a střední doby bronzové, ale dokonce ze samotné starší doby bronzové (Stuchlík 2006, 211). Zde je nutné uvést, že došlo jak ke smíšení dvou typologicky rozdílných šipek (tj. s tulejkou a s řapem), tak k jejich chronologickému posunu. Zatímco oba exempláře z Hradce jsou s tulejkou, šipky uváděné S. Stuchlíkem (na které je odkazováno) nemají tulejku, ale jsou ploché s plochým řapem. Podle dosavadních poznatků šipky s tulejkou nejsou starší než BB1 (k nálezům a datování srov. také Stuchlík 1984, s lit.). Kopí Nejprve je nutno doplnit, že původní kresba není zcela přesná; od originálu se liší v partiích zúžení tulejky v místě napojení listu, hrotu a výzdoby. Proto byla pořízena nová kresba a fotografie (obr. 1-3). Autoři datují celý exemplář kopí na základě analogií (uvádějí např. Dětenice, Hernádkak) do starší doby bronzové, resp. do horizontu A2/B1. Odvolávají se přitom na výzdobu tulejky v podobě dvou párů prohnutých, nestejně velkých plastických žebírek. Kopí z Dětenic má ovšem zcela jinak provedenou plastickou výzdobu masivní plastická žebra jsou v počtu asi 12 v souvislé řadě bez mezer za/nad sebou, což je výtvarné pojetí zcela typické pro výzdobu celého spektra předmětů vrcholného období starší doby bronzové a počínající střední doby bronzové. Jedná se o sekery a jejich kovové rukojeti (Tiszafüred-Majoroshalom, hrob B54; David 2002, Taf. 256:2), sekeromlaty (typy jednoramenné i s žlábkovanou tulejí: Stuchlík 1988; týž 2006; s kotoučovitým týlem, typ B2c: Stuchlík 1988), dláta (Hundt 1986, Abb. 9:1-4) a kopí (Hundt 1986, Abb. 9:5-8). Naproti tomu dvě žebírka na hradeckém exempláři jsou nevýrazná, 1 Veškerá pozorování byla ověřována přímo na nalezeném materiálu (tj. včetně keramiky). Za jeho zpřístupnění a možnost zapůjčení všech kovových předmětů na prvkové analýzy a zapůjčení jinak nedostupné literatury děkujeme Ondřeji Chvojkovi. 317

2 tenká a je mezi nimi mezera. Lze je sice dobře porovnat s výzdobou již vzpomínaného kopí s Hernádkak, hrob 39 (David 2002, Taf. 241:7), či rytými variantami (David 2002, Taf. 97:2-5), nelze ovšem také přehlédnout, že svým provedením jsou podobné plastické a ryté výzdobě, která je na kopích a zvláště sekerách s tulejkou střední (resp. v případě seker mladší) až pozdní doby bronzové. V našem prostoru se zdobené kopí (rytou a plastickou výzdobou v podobě trojúhelníků či prstenců) nacházejí v depotech Šitboř, Malé Březno, Rataje nad Sázavou 3, Tuchoraz (Kytlicová 2007, Taf. 12:B3, 117:B1, 154:16,18, 157:B3), na Moravě v depotech Hulín, Borotín, Mušov 2, Podolí-Bohučovice, Uherské Hradiště 2, Žárovice-Hamry 2, Černotín (Salaš 2005, tab. 18:21, 93:20, 209:139, 246:B3, 280:6, 288:18, 335:4), z jednotlivých nálezů pak Olbramovice, Švábenice, Klentnice, Napajedla, Klobouky, Přítluky (Říhovský 1996, Taf. 21:230,234, 20:222, 8:64, 5:42, 3:21). Z Polska jsou to nálezy např. z lokalit Kowalewko, Brzezinki (Gedl 2009, Taf. 25:288, 1:8). Již zmiňované sekery s tulejkou, zdobených žebírky a V žebírky, se objevují nejdříve na Moravě v horizontech depotů Drslavice-Ořechov a Přestavlky-Mušov 2 (BD2-HA1; Salaš 2005, 141). V Čechách se v depotech tento typ seker s uvedenou výzdobou nachází v depotech v časovém rozpětí stupňů HA-HB3; např. Liščín I Maškovice, Porta Bohemica, Tetín I, Tuchoraz, Březovice, Hemže, Lžovice 6, Spáleniště, Hradec Králové-Slezské Předměstí (Kytlicová 2007, Taf. 111:58, 127:65-68, 139:20-21, 157:6-18, 180:7-8, 186:4, 192:2-3, 200:1,5, 201:21-22). Tento styl výzdoby byl aplikován i na jiných předmětech, např. na závěscích z Radonic (Kytlicová 2007, Taf. 136:1,4-5,7-8) nebo dlátu z Hostomic 2 (Kytlicová 2007, Taf. 148:22). Rozdíly mezi kopím z Hradiště a starobronzovým exemplářem z Dětenic jsou také v ústí tulejky; u dětenického nálezu je elipsovité a je zobákovitě vykrojeno (stejně tak i kopí v Dyji u Znojma; Hájek 1953, obr. 4:2). Stejné znaky mají i sekery a dláta bezpečně starobronzového stáří (příklady viz výše). Ani protilehlé záchytné otvory, umístěné nad sebou, nejsou bezpečně starobronzovým prvkem. Lze je najít i na kopích z mladší (a snad i ze střední) doby bronzové na Moravě depot Uherské Hradiště 2 (Říhovský 1996, Taf. 21:232; Salaš 2005, tab. 280:B6; datování: horizont Drslavice- Ořechov), Drslavice 1 (?; Salaš 2005, tab. 130:48), údajný depot Břeclav a Šitbořice (Říhovský 1996, Taf. 21:239, 3:27), v Polsku ze střední až pozdní doby bronzové z lokalit Chełmce, Podłęże, Grzymiszew, Borzęcino, Kinice (Gedl 2009, Taf. 26:294, 23:263, 18:221, 13:151, 8:67). Rozdíly jsou i v případě špičky hrotu kopí. Exemplář z Hradiště má žebro na konci hrotu silně vějířovitě rozšířeno; to je prvek, který na starobronzových kusech nenajdeme. Naopak je zcela běžný na kopích z mladší a pozdní doby bronzové. Jen namátkou uvádíme opět exempláře z českých a moravských nálezů: Rýdeč, Kundratice, Porta Bohemica, Rataje nad Sázavou 3, Tuchoraz, Lžovice 1 (Kytlicová 2007, Taf. 89:131,140,142, 90:143, 116:72, 122:41,44, 154:16, 157:B3, 191:A28), Mušov 2 (Salaš 2005, tab. 212:141). Část 2. Výsledky analýz prvkového složení První část tohoto článku se zabývala analýzou tvarových a stylových analogií souboru předmětů ze zkoumaného hradiště. Z tohoto porovnávání vyplynulo, že se nedá odvodit jednoznačné zařazení do určitého časového období a že je sporné zařazení nalezených předmětů jen do starší doby bronzové. Vnější pohled na věc můžeme doplnit i pohledem zevnitř, tedy zkoumáním materiálu, z něhož byly archeologické artefakty vyrobeny. Z přítomnosti a obsahů jednotlivých kovů ve slitinách mědi jak v makro- tak i v minoritních množstvích je možné s dosti vysokou pravděpodobností odvodit, do jakého časového horizontu spadá daný předmět. Významným rozhraním ve starších obdobích doby bronzové je zánik výskytu mědi s vysokými příměsemi As-Sb-Ag-(Ni) a zároveň počátek 318

3 masového výskytu cínového bronzu (Frána Chvojka Fikrle 2009; Chvojka Frána John Menšík 2009). Teprve někdy od stupně BC se pak začínají často vyskytovat příměsi olova (Frána Jiráň Maštalka Moucha 1995, , fig. 40). V případě nálezů na hradišti Dobřejovice je situace poněkud znesnadněna tím, že se jednalo o značně korodované drobnější předměty. Pouze tři předměty dovolovaly odběr několika miligramů vzorků čistého kovu z vnitřního objemu artefaktu pro využití přesnější a citlivější neutronové aktivační analýzy (NAA: dláto, kopí, hrot; tab. 2). Většinou bylo možné použít jen metodu rentgenové fluorescence z jejich povrchu (tab. 1). Povrchová analýza poskytla údaj o velmi vysokém relativním obohacení vnější vrstvy cínem a o značné ztrátě mědi, způsobené dlouhým uložením v agresivním půdním prostředí. Tím jsou v RFA značně ovlivněny a zkresleny výpočty, poněvadž analytické signály prvků leží daleko mimo oblast kalibrace (materiál podobného charakteru se známým složením není k dispozici). V důsledku toho jsou odvozeny jen semikvantitativní odhady obsahů kovových prvků, platící pouze pro povrchovou vrstvu, nejvíce zasaženou korozními a ochuzovacími procesy. Výsledky měření objektů z Dobřejovic jsou obsaženy v tab. 1 a 2. V nedávné době potvrdily extrémní změny bronzu naše aktivační analýzy na příkladu úlomku ze silně korodované jehlice mohylové kultury z jiné lokality. Tato jehlice měla dokonale zachovaný původní tvar, avšak bronz byl přetvořen na světlý modrozelený materiál křehkého charakteru. Analýza potvrdila obsah pouze 16 % mědi proti očekávaným 90 %. lokalita předmět č.měř. Fe Ni Cu As Pb Ag Sn Sb Dobřejovice dláto ,57 0,02 79,58 1,74 0,16 1,00 16,25 0,67 Dobřejovice kopí ,62 0,06 73,90 0,51 0,72 0,08 23,83 0,28 Dobřejovice náramek ,86 0,08 60,42 0,30 0,75 37,51 0,10 Dobřejovice šipka ,49 0,80 14,50 0,66 0,89 0,03 80,21 0,41 Dobřejovice šipka ,97 0,84 56,47 1,83 1,36 0,08 37,74 0,70 Dobřejovice žebro ,72 84,50 2,60 2,48 6,73 1,97 Dobřejovice žebro ,55 88,64 4,40 2,64 0,04 2,73 Dobřejovice hrot ,87 1,63 49,14 1,30 1,91 0,17 44,69 0,28 Dobřejovice dýčka ,65 32,78 0,32 0,79 0,54 56,56 0,36 Tab. 1. Dobřejovice. Výsledky RFA analýzy. Vyloženě starobronzový charakter kovu mají dva zlomky žeber č. 6 a č. 7 s vysokými příměsemi As-Sb-Ag a zřetelnou příměsí Bi (cca 0,1 0,2 %, v tabulce neuvedeno). V obou vzorcích není nad úrovní setin procenta pozorováno olovo ani nikl, zatímco č. 6 obsahuje 6,7 % cínu. Pravděpodobně se jedná o surovinu transportovanou v podobě žeber, analogickou bezniklovým žebrům typu München-Luitpoldpark, používanou dále k výrobě předmětů z cínového bronzu. Z podobného materiálu mohlo být vyrobeno i dláto, vykazující však nižší obsahy As-Sb-Ag, bez niklu a olova. Tyto tři předměty tedy charakterem svého kovu celkem bezpečně odpovídají starší době bronzové. Poměrně vysokým obsahem stříbra by sem mohla patřit i dýčka č. 9, avšak ta je abnormálně korodována a výsledek měření může být silně zkreslen. Pokud budeme uvažovat společný časový původ a nebude to vyloženě odporovat typovým charakteristikám, napovídají všechny další předměty svým obsahem několika desetin procenta olova, že musí patřit mimo starobronzové období, asi i později než do BC. V porovnání s rozpětím analýz ve výše citované práci (Frána Jiráň Maštalka Moucha 1995) je asi nejpravděpodobnější, že jako celek představují materiál pocházející z období BD HA (s uvážením možných rozptylů: příměsí olova, velmi nízkým stříbrem a antimonem, přítomností arzénu a niklu, cínu). 319

4 vzorek předmět č.vz. nav.mg Ag As Au Co Cu Fe Ni Sb Se Sn Zn Pb DB 1 Dobřejovice,dláto ,92 0,2777 0,2355 0, , ,44 0,000 0,057 0,2868 0,0000 5,70 0,000 DB 2 Dobřejovice,kopí ,80 0,0411 0,1046 0, , ,82 0,000 0,079 0,1202 0,0022 8,83 0,000 DB 3 Dobřejovice,hrot ,33 0,0444 0,2826 0, , ,34 0,126 0,664 0,0727 0, ,45 0,000 LB 10 ref. st.měření ,44 0,0065 0,2427 0, , ,24 0,245 2,060 0,1055 0,0000 9,73 0,330 udávaný obsah 0, ,00 0,210 1,850 0,1120 9,70 0,320 12,20 GM 4 ref. st.měření ,35 0,0063 0,0239 0, , ,40 0,000 2,417 0,0425 0,0114 2,63 7,359 udávaný obsah 0,0062 0, ,60 0,050 2,050 0,0420 2,50 7,170 5,20 B 5 ref. st.měření ,66 0,0048 0,0082 0, , ,88 0,000 2,649 0,4370 0,0000 9,99 0,530 udávaný obsah 85,80 0,220 2,280 0,4700 9,90 0,490 0,49 Tab. 2. Dobřejovice. Výsledky INA analýzy s připojenými hodnotami certifikovaných referenčních standardů (LB10, GM4, B5) 320

5 Údaje z porovnání tabulek RFA a NAA tří předmětů, dláta, kopí a hrotu, se navzájem značně liší a jsou způsobené především nejistotami RFA. Je však opravdu třeba brát v úvahu značné deformace, jakým byl materiál podroben během uplynulých tisíciletí. Tyto vlivy je obtížné brát v úvahu při vyhodnocování měření a přepočtech výsledků. Mnohem menšími nejistotami je zatížena aktivační analýza odběru vnitřního objemu objektů, i když i při něm se nedá zaručit, že struktura kovu není narušena třeba i do značné hloubky (tab. 2). Spolehlivost NA analýz daná principem metody byla kontrolována paralelně prováděnými analýzami certifikovaných referenčních standardů (tab. 2), tyto standardy byly získány od renomované firmy MBH Analytical Ltd. Diskuse Morfologický rozbor a prvková analýza přinesly zjištění, že kovové předměty, nalezené při opakovaném detektorovém průzkumu hradiště Hradec a jeho nejbližšího okolí, patří různým časovým obdobím. Z hlediska chronologického zůstává v platnosti časové zařazení do starší doby bronzové pro dláto a dva zlomky, kde prvková analýza potvrdila, že se jedná o fragmenty žeber. Zařazení špičky hrotu kopí je nejisté, podle RFA analýzy by spíše patřil do starší doby bronzové, nejisté je i časové postavení malé dýčky. Malý náramek z typologického hlediska náleží do starší doby bronzové. Jinak je tomu v případě kopí a dvou hrotů šípů. Kopí vykazuje některé prvky, které se sice objevují ve starší době bronzové (otvory nad sebou, výzdoba), podrobný morfologický rozbor však přinesl zjištění, že se jedná o časově průběžné znaky, vyskytující se i v době popelnicových polí. Naopak vějířovité rozšíření žebra hrotu se pravděpodobně vyskytuje jen v mladší a pozdní době bronzové. Podle RFA a INA analýz je slitina, použitá k výrobě kopí, typická pro dobu popelnicových polí. Hroty šípů s tulejkou rovněž náleží do střední až pozdní doby bronzové, doklady pro jejich výskyt ve starší době bronzové zatím nejsou k dispozici. Uvedená zjištění o rozdílném stáří kovových předmětů lze rozšířit i na kolekci keramiky, získané z části sběrem a z části výzkumem. Nezdá se, že by její dosavadní datování do starší doby bronzové bylo zcela jednoznačné. Dokladem pro tuto pochybnost je zlomek z těla nádoby, který nese klasickou výzdobu keramiky mohylové kultury střední doby bronzové (obr. 4). Stejně tak lze pochybovat o zlomcích s promačkávanou páskou (Chvojka John Šálková 2008, obr. 8:3), či zlomku se svislým prstováním, na jehož možnost datování do doby popelnicových polí poukázali samotní autoři (Chvojka John Šálková 2008, 68, obr. 6:10). Další keramické zlomky, původem ze střední až pozdní doby bronzové jsou jistě zejména mezi nezdobenými exempláři. Závěr Hradiště Hradec u Dobřejovic nelze tedy, na základě výše uvedeného rozboru, jednoznačně datovat do starší doby bronzové. Tomuto zařazení odporují některé zde nalezené kovové předměty (šipky, kopí) a některé zlomky keramiky, které patří do střední až pozdní doby bronzové. Doba vybudování hradiště tak zůstává i nadále otevřena 2. Literatura 2 Velikost a tvar nápadně připomíná hradiště Hradec u Dobříše, okr. Příbram. Z jeho plochy jsou zatím známé keramické zlomky datovatelné do středověku. 321

6 David, W. 2002: Studien zu Ornamentik und Datierung der bronzezeitlichen Depotfundgruppe Hajdúsámson- Apa-Ighiel-Zajta. Biblioteca Musei Apulensis 18. Alba Iulia. Frána, J. Jiráň, L. Maštalka, A. Moucha, V. 1995: Artifacts of copper and copper alloys in prehistoric Bohemia from the viewpoint of analyses of element composition. In: Památky archeologické Supplementum 3. Praha, Frána, J. Chvojka, O. Fikrle, M. 2009: Analýzy obsahu chemických prvků nových depotů surové mědi z jižních Čech. Příspěvek k metalurgii starší doby bronzové, Památky archeologické 100, Gedl, M. 2009: Die Lanzenspitzen in Polen. Prähistorische Bronzefunde V/3. Stuttgart. Hájek, L. 1953: Drobné příspěvky k poznání únětické kultury, Památky archeologické 44, Hundt, H.-J. 1986: Zu einigen vorderasiatischen Schaftlochäxten und ihrem Einfluß auf den donauländischen Guß von Bronzeäxten, Jahrbuch des Römisch-Germanischen Zentralmuseums Mainz 33, Chvojka, O. Frána, J. John, J. Menšík, P. 2009: Dva depoty ze starší doby bronzové v areálu mohylového pohřebiště u Nové Vsi (okr. Český Krumlov), Archeologické rozhledy 61, Chvojka, O. John, J. Šálková, T. 2008: Hradec u Dobřejovic (okr. České Budějovice). Hradiště ze starší doby bronzové. Archeologické výzkumy v jižních Čechách 21, Kytlicová, O. 2007: Jungbronzezeitliche Hortfunde in Böhmen. Prähistorische Bronzefunde XX/12. Stuttgart. Říhovský, J. 1996: Die Lanzen-, Speer- und Pfeilspitzren in Mähren. Prähistorische Bronzefunde V/2. Stuttgart. Salaš, M. 2005: Bronzové depoty střední až pozdní doby bronzové na Moravě a ve Slezsku. Brno. Stuchlík, S. 1984: K datování konce věteřovského osídlení na jižní Moravě, Archeologické rozhledy 36, : Bronzové sekeromlaty na Moravě, Památky archeologické 79, : Borotice. Mohylové pohřebiště z doby bronzové. Spisy Archeologického ústavu 30. Brno. Obr. 1. Dobřejovice, Hradec. Kopí 322

7 Obr. 2. Dobřejovice, Hradec. Kopí Obr. 3. Dobřejovice, Hradec. Kopí 323

8 Obr. 4. Dobřejovice, Hradec. Keramika. Obr. 1-4 kresba a foto R. Korený. 324