MYSLIVECKÁ KONFERENCE 2009

Transkript

1 Krajský úřad, odbor životního prostředí a zemědělství MYSLIVECKÁ KONFERENCE 2009 Myslivecká a veterinární legislativa, škody způsobené černou zvěří SBORNÍK REFERÁTŮ 13. listopadu 2009 zasedací místnost Zastupitelstva kraje 1

2 OBSAH Sestavování plánu mysliveckého hospodaření pro zvěř spárkatou Ing. Jaroslav Růžička Populační dynamika prasete divokého a škody na zemědělských kulturách Ing. Lubomír Labaj Zvěřina, legislativa, proškolená osoba, přímý prodej MVDr. Vilém Krčmař Veterinární dozor a metodika kontroly zdraví MVDr. Jiří Sobota Potravní strategie přežvýkavé zvěře a zásady správného přikrmování Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D Chovatelské přehlídky, hodnocení trofejí Karel Krečmer Nové vlivy na nerovnováhu v ekosystému na Karvinsku z pohledu myslivosti OMS Karviná Škody na zvěři způsobené automobily Bedřich Krčmář Vliv prořezávek na intenzitu poškození porostů ohryzem jelení zvěří Ing. Kamil Turek, DiS., Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D 2

3 Legislativní možnosti usměrňování početních stavů zvěře Ing. Jaroslav Růžička (Ministerstvo zemědělství) 1. Současná úroveň škod na lesních porostech 1.1 Metody zjišťování škod působených zvěří Inventarizace škod zvěří Provádí Ministerstvo zemědělství periodicky po 5 ti letech (r. 1995, 2000, 2005). Metodou se zjišťuje celostátní úroveň škod působených zvěří na lesních porostech. Je hodnoceno 318 ploch Výsledky inventarizace Souhrnná kategorie bez rozdílu dřevin a věku Medián r ,3% r ,7 % r ,8 % Další metody zjišťování škod zvěří Metoda objektivního rozhodování státní správy OÚ III Vytvoření standardního postupu hodnocení vlivu zvěře na lesní porosty určeného pro objektivizaci rozhodování orgánů státní správy lesů a myslivosti. Jedná se o analýzu vztahu mezi úrovní zjištěného okusu a údaji popisujícími myslivecký management. Metoda umožňuje provádět srovnatelná a opakovaná hodnocení vlivu spárkaté zvěře na lesní porosty na libovolně velkých územně správních celcích. Je hodnoceno cca zkusných ploch Metoda polygonu Grafické vyhodnocení Osa X intenzita poškození kultur Osa Y podíl (%) odlovu z NS Osa Z rozdíl mezi NS a sčítanými stavy 2. Legislativní možnosti usměrňování početních stavů zvěře. Stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a zařazení honitby do jakostních tříd. Sčítání zvěře. Plán mysliveckého hospodaření. Změny a plnění plánu 3

4 . Povolení lovu ve zvláštních případech. Povolení lovu na nehonebních pozemcích. Výjimky ze zakázaných způsobů lovu. Další způsoby ovlivňování kvality mysliveckého hospodaření (tvorba honiteb, smlouvy o nájmu honiteb, vstřícné plány mysliveckého hospodaření, časové harmonogramy plnění plánu lovu, smlouvy o spolupráci 3. Základní kriteria z kterých vychází právní úprava o mysliveckém plánování. princip trvale udržitelného hospodaření se zvěří,. udržení přírodní kvality genofondu zvěře,. zachování rovnováhy mezi stavy zvěře a prostředím,. zajištění možnosti pro stanovení limitů lovu zvěře,. vytvoření podmínek pro lepší ochranu divokých populací tažných druhů pernaté zvěře,. využití dosavadních znalostí myslivecké veřejnosti v oblasti mysliveckého hospodaření se zvěří. 4. Plán mysliveckého hospodaření vychází z :. zařazení honitby nebo její části do jakostní třídy. minimálních a normovaných stavů zvěře. poměru pohlaví, koeficientu očekávané produkce, skladby kmenového stavu (zastoupení samců, samic a mláďat v populaci, zastoupení samců ve věkových třídách). výsledků sčítání zvěře ( 36 odst. 1 a 2 zákona o myslivosti). posouzení celkového stavu ekosystému. výsledků porovnání kontrolních a srovnávacích ploch ( 36 odst. 2 zákona o myslivosti). evidence výše škod způsobených zvěří v předchozím období na lesních a zemědělských porostech ( 36 odst. 2 zákona o myslivosti). porovnání vypracovaného plánu se záměry uvedenými v návrhu na uznání honitby ( 36 odst. 2 zákona o myslivosti). závěrů a doporučení pro hospodaření se zvěří v oblasti chovu vypracovaných orgánem státní správy myslivosti, který vymezil příslušnou oblast chovu zvěře ( 36 odst. 2 zákona o myslivosti). zamýšleného zazvěřování. výstavby mysliveckých zařízení a opatření v péči o zvěř a při ochraně a zlepšování životních podmínek zvěře 4

5 . povinnosti držet a používat v honitbě lovecké psy 5. Souhrn k podkladovým materiálům pro vypracování plánů mysliveckého hospodaření. informace o posouzení celkového stavu ekosystému, sumarizaci výsledků porovnání kontrolních a srovnávacích ploch, evidenci výše škod způsobených zvěří na lesních a zemědělských porostech a také o záměrech uvedených v návrhu na uznání honitby by měl vést držitel honitby. držitel honitby je osoba oprávněná se vyjadřovat k plánu mysliveckého hospodaření ( 36 odst. 3 zákona o myslivosti). držitel honitby honitbu vytvořil a rozhoduje o tom, jak bude honitba využívána a jak v ní bude hospodařeno. samostatné jednání vlastníků honebních pozemků s uživatelem honitby není vzhledem k jejich počtu reálné 6. Praktický příklad sestavování plánu chovu a lovu spárkaté zvěře 7. Úvaha o reálných stavech zvěře Příklad: Průměrný roční lov zvěře: 42 ks Kolik laní vyprodukuje 42 ks? 42 ks : 0,7 KOP = 60 laní Jestliže se loví pravidelně 42 ks zvěře musí být v populaci 60 ks nositelek přírůstu. Skladba populace samci samice mláďata 40% 40% 20% 60 ks 60 ks 30 ks Celkový vypočítaný stav zvěře = 150 ks 8. Literatura LOCHMAN J.: Jelení zvěř. Státní zemědělské nakladatelství Praha 1985, str. 281 Reprodukce stavu a poměr pohlaví. LOCHMAN J.: Průběrný odstřel jelení zvěře. Ministerstvo zemědělství a výživy ČSR ve Výstavnictví zemědělství a výživy České Budějovice 1986, str. 34 5

6 Rozmnožování stavu, poměr pohlaví, skladba věkových tříd. 9. Oblasti chovu zvěře 9.1 Význam plošné řešení neúměrných stavů zvěře. určeno pro druhy zvěře, jejichž chov a usměrňování početních stavů zvěře si vyžaduje větších územních celků. nástroj usměrňování počtu zvěře. nadstavba nad honitbami. prostor pro spolupráci v myslivosti 9.2 Řízení o vytvoření oblasti chovu. návrhové řízení. navrhuje jeden nebo více držitelů honiteb. rozhoduje KÚ. souvislé území s přibližně stejně vhodnými přírodními podmínkami. celá výměra honitby v oblasti chovu 9.3 Výhody zřízení oblastí chovu. v oblastech tetřeva, tetřívka, jeřábka, koroptve lze celoročně lovit prase divoké, kuny, jezevce. možnost zemědělských dotací. závěry a doporučení orgánu státní správy myslivosti pro sestavení plánu mysliveckého hospodaření ( 36 odst. 2 zákona myslivosti) 10. Možnost lovu spárkaté zvěře v honitbách bez minimálních a normovaných stavů 36 odst. 5 zákona o myslivosti VYJÁDŘENÍ. V honitbách, kde nejsou stanoveny pro některé druhy spárkaté zvěře MinS a NS, lze po vyjádření OÚ III u těchto druhů lovit samičí a samčí zvěř do stáří 2 let ve stanovené době lovu bez omezení a bez vypracování a projednání plánu. Poznámka: Nestanovovat žádná omezení typu 20 mláďat a 5 samic apod., protože předmětné ustanovení zákona o myslivosti umožňuje lov uvedené zvěře bez omezení a bez vypracování a projednání plánu. 11. Povolení lovu zvěře ve zvláštních případech 39 zákona o myslivosti 6

7 11.1. Snížení stavů zvěře Zájem. vlastníka nebo nájemce honebního pozemku. zemědělské nebo lesní výroby. ochrany přírody. mysliveckého hospodaření Rozhoduje. rozhoduje ve správním řízení OÚ III. OÚ III povolí popřípadě uloží 11.2 Zrušení chovu zvěře Na návrh. vlastníka nebo nájemce honebního pozemku. orgánu ochrany přírody. orgánu státní správy lesa Rozhoduje. rozhoduje ve správním řízení OÚ III. rozhodnutí o snížení stavu zvěře až na minimální stav nebo o zrušení chovu Podmínka - nelze-li snížit škody technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby Při realizaci opatření uvedených v 39 ZoM je vždy nutno ze strany orgánu státní správy myslivosti ve spolupráci s orgány státní správy lesů, popř. i s orgány ochrany přírody, pečlivě a objektivně zvážit, zda předpokladem efektivnosti povolených nebo uložených opatření je či není rozšíření takových opatření také na všechny honitby, které sousedí s honitbou, v níž mají být opatření k redukci stavů spárkaté zvěře realizována. V kladném případě pak opatřeními uloženými na návrh orgánu státní správy lesů nebo orgánu ochrany přírody potřeba rozšířit snížení stavu nebo zrušení chovu spárkaté zvěře, která škody působí i na všechny sousední honitby. Stanovenou výši lovu spárkaté zvěře dovodit na základě zpětného propočtu. 12. Sankce za neodpovědné myslivecké hospodaření 12.1 Sankce. pokuty. zánik smlouvy o nájmu honitby. zrušení ustanovení mysliveckého hospodáře. omezení užívání honitby 7

8 12. 2 Postihy neoprávněného jednání. trestný čin. jiný správní delikt. přestupek Trestný čin Pytláctví. 178a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. řeší orgány činné v trestním řízení (soud, státní zástupce, policejní orgán). nikoliv orgány st. sp Jiný správní delikt 64 ZoM. řeší orgány st. sp. myslivosti. řízení o uložení pokuty lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy se orgán st. sp. myslivosti dozvěděl o nesplnění nebo porušení povinnosti, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k němu došlo Přestupek 35 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích 63 ZoM. řeší orgány st. sp. myslivosti. přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání 1rok (+ amnestie) Pokuta za nesplnění opatření orgánu státní správy myslivosti k odstranění zjištěných nedostatků 64 odst. 2 až do výše ,- Kč. tomu, kdo nesplní opatření orgánů státní. správy. k odstranění zjištěných nedostatků ( 61 odst. 3 zákona o myslivosti) Postup. OU III vydá rozhodnutí 39. OU III dozorová činnost, oznámí KÚ 61 odst. 2. KU (působnost 59 odst. 1 písm. f)) opatření k odstranění nedostatků 61 odst. 3. OU III (působnost 60) uložení pokuty až do výše Kč 64 odst. 2 8

9 Oblast chovu jelení zvěře Jeseníky Východ Ing. Lubomír Labaj (LČR, s.p., KŘ Frýdek Místek) Chov jelení zvěře ve východní části Jeseníků po redukci početních stavů, kterou bylo nutno provést hlavně z důvodu nepřiměřených škod na lesních porostech se dostal do fáze, kdy nebylo možné při velkém množství utvořených honiteb zajistit jednotnou linii v hospodaření, péči, odlovu, poměru pohlaví a věkové struktuře především u samčí zvěře. Hlavním cílem a zároveň největším problémem je docílení a udržení normovaných početních stavů, s naplněnou věkovou strukturou a poměrem pohlaví, což považujeme za významný předpoklad k docílení únosných škod na lesních porostech. Vzhledem k tomu, že areál výskytu, s tím související migrace jelení zvěře v jednotlivých ročních obdobích přesahuje jednu i více honiteb, plánování se tím stává neobjektivní a nepostihující skutečný stav. Důsledkem těchto sezónních migrací a kumulací bývá zpravidla nenaplnění plánu lovu. Tyto okolnosti vedly LČR po dohodě s ČMMJ, státní správou a uživateli honiteb, ke zpracování podkladů, na jejich základě pak KÚ Moravskoslezského kraje vymezil rozhodnutím ze dne Oblast chovu jelení zvěře Jeseníky Východ. Tato oblast chovu zahrnuje celkem 33 honiteb, z toho je: 26 honiteb LČR 1 honitba PF 1 honitba VLS Lipník nad Bečvou 1 honitba Městské lesy Krnov 4 honební společenstva Celková výměra je ha. Cílem chovu jelení zvěře v oblasti chovu Jeseníky Východ, je docílit a trvale držet normované stavy pro celou oblast, navržená a doporučená chovatelská opatření jsou v souladu se základní orientaci státního podniku LČR na přírodě blízkém hospodaření s aktivní ochranou životního prostředí a minimalizaci škod na lesních porostech. Tím jsou utvořeny základní předpoklady pro optimální hospodaření s jelení zvěří v celé oblasti ze strany převažujícího majitele lesních pozemků, to znamená státu. Samotná realizace záměrů, úkolů a cílů bezezbytku závisí na odpovědném, ale dobrovolném a seriózním přístupu jednotlivých nájemců a uživatelů honiteb. V letošním roce, po tříletém období proběhlo dne zasedání zástupců honiteb oblasti chovu jelení zvěře Jeseníky Východ. Všichni přítomni, především zástupci honiteb ukázali pozitivní přístup, zájem a ochotu o zlepšování chovu jelení zvěře. Účastníci zasedání zvolili poradní sbor oblasti chovu jelení zvěře a navrhli doporučení pro zlepšení chovu jelení zvěře nejen v oblasti chovu, ale i ve vnějších přihraničních honitbách s pravidelným výskytem a odlovem jelení zvěře. Právě na vnější příhraniční honitby bylo na zasedání důrazně poukázáno, že do těchto honiteb jelení zvěř migruje, ale nehospodaří se s ní jednotně jako v oblasti chovu. Doporučení zástupců honiteb oblasti chovu je uvedeno v příloze č. 1, v plném znění. 9

10 Významným návrhem z celého doporučení je provedení revize hranic oblasti chovu a návrh na rozšíření celé oblasti o honitby, kde se zvěř jelení celoročně vyskytuje, loví, ale ve většině těchto honiteb není normována. Dosavadním uplatňováním chovatelských zásad a pravidel především omezením odlovu špičáků viditelně dochází k naplňování početních stavů jelenů především v I. věkové třídě, mírně negativně se pak projevuje nárůst početních stavů jelení zvěře, který chceme součinností v rámci celé oblasti, ale i vnějších přihraničních honiteb regulovat. Věříme, že najdeme pochopení u uživatelů a nájemců těchto vnějších honiteb a s jejich souhlasným stanoviskem zvěř jelení po rebonitaci honitby donormujeme a přiřadíme do oblasti chovu jelení zvěře. V tabulce č. 1 jsou uvedeny stavy, plány lovu a odlovy jelení zvěře v oblasti chovu Jeseníky východ za roky Tabulka č. 1 CELKEM 2005 CELKEM 2006 CELKEM 2007 CELKEM 2008 jeleni jeleni jeleni jeleni věková třída věková třída věková třída věková třída I. II. III. I. II. III. I. II. III. I. II. III. od 1r. od 5 od 9r. od 1r. od 5 od 9r. 1r. od 5 od 9r. od 1r. od 5 od 9r. kolou jelení kolou od jelení kolou jelení celk. laně. ši celk. celk. laně. ši celk. celk. laně. ši celk. do 4r. do 8r. a víc do 4r. do 8r. a víc do 4r. do 8r. a víc do 4r. do 8r. a víc celk. laně. kolou ši jelení celk. NS JKS k Upravený stav Odsouhlasený plán lovu Skutečný odlov Úhyn JKS k V příloze č. 2 jsou uvedeny parametry chovných jedinců pro Jelena evropského platné pro oblast chovu jelení zvěře Jeseníky-východ, doporučené i pro ostatní honitby s výskytem jelení zvěře, která není normována, ale odlov je povolován podle 36 a 39 zákona 449/2001 Sb. o myslivosti v obvodu Bruntál a Šumperk. Příloha č. 1 D o p o r u č e n í schůze zástupců honiteb oblasti chovu jelení zvěře Jeseníky-východ, LČR, s.p., ČMMJ, OMS Bruntál, ORP na úseku myslivosti a státní veterinární správy ke zkvalitnění chovu jelení zvěře. - Úprava kritérii průběrného odlovu jelení zvěře. Kriteria navržená v příloze č. 1, s platností pro celou oblast chovu jelení zvěře, s doporučením používat tyto kritéria i pro ostatní honitby obvodu Bruntál (ORP Krnov, Bruntál, Rýmařov), kde je jelení zvěř povolována a lovena. Honitbám mimo oblast chovu jelení zvěře zašle OMS Bruntál, dále budou sdělená příslušnou ORP při povolování odlovu v obvodu Bruntálu i Šumperku. - V honitbě Obora VLS, divize Lipník nad Bečvou uplatňovat chovatelské zásady platné pro oblast chovu jelení zvěře Jeseníky-východ, rovněž trofeje vystavovat v rámci této oblasti. - Doporučuje v honitbách spadajících do migračního celku honitby VLS divize Lipník pod názvem Libavá postupovat podle chovatelských zásad platných pro tuto honitbu. 10

11 Trofeje ulovené v těchto honitbách vystavovat a hodnotit na celookresní chovatelské přehlídce v Bruntále. - Doporučuje provést revizi hranic oblasti chovu jelení zvěře a po projednání, se souhlasem vlastníků a nájemců přiřadit do oblasti chovu honitby, kde se zvěř jelení celoročně vyskytuje. Jedná se o honitby: ORP Krnov ORP Bruntál ORP Rýmařov Janov 28 Malá Morávka HS Horní Město Pohár 1 Čerťák Dlouhá Voda 2 Jelení Vrch Pánský Vrch 32 Široká Niva 3 Ptačí hora 4 Milotice - Pokud v těchto honitbách není jelení zvěř normována, schůze doporučuje provést vlastníkům a nájemcům rebonitaci honitby, jelení zvěř nanormovat a od r přiřadit do oblasti chovu jelení zvěře Jeseníky-Východ. - Plánovaným odlovem učinit takové opatření, aby se nezvyšovaly početní stavy zvěře, ale přibližovaly se stavům normovaným a zásadním způsobem upravit poměr pohlaví, aby se blížil poměru 1:1 a souběžně naplňovat věkovou strukturu především samčí jelení zvěře. Pro celou oblast chovu i ostatní honitby, kde je jelení zvěř normována ve výpočtu odlovu hodnoty vzniklé vynásobením počtu samičí zvěře koeficientem přírůstku zaokrouhlovat směrem nahoru. - S maximální odpovědností sčítat a uvádět skutečné početní stavy zvěře. - Doporučuje sjednocení kritérii a zásad pro povolování odlovu jelení zvěře pro jednotlivé ORP obvodu Bruntálu i Šumperku v honitbách mimo oblast chovu jelení zvěře s nenormovanými stavy. Vzhledem k migraci zvěře, špatnému poměru pohlaví a narůstajícím početním stavům povolovat maximálně jednoho jelena I. v. tř., na tři kusy dospělých laní. V případě splnění tohoto požadavku je možné povolit další odlov, opět v tomto poměru pohlaví. Pokud nebude v daném roce při odlovu splněna podmínka poměru pohlaví, nebude v příštím roce odlov jelenů I. v. tř. povolen. - V měsíci listopadu podle potřeby vyhodnotit bilanci lovu v oblasti chovu jelení zvěře tak, aby bylo možné odlov přesunout do honiteb, kde je v dané době jelení zvěř z důvodu migrace soustředěna. To vše za účelem, aby byl za celou oblast chovu jelení zvěře odlov naplněn. - Výhledově navrhnout lokalitu vhodnou pro zřízení dalších přezimovacích obůrek na jelení zvěř v obvodech LS Město Albrechtice, Karlovice, Janovice - Doporučuje poradnímu sboru zabývat se připomínkami vznesenými k rušení klidu v období lovu. 11

12 Příloha 2. Jelen evropský parametry chovných jedinců platné pro oblast chovu jelení zvěře Jeseníkyvýchod, doporučeno i pro ostatní honitby obvodu Bruntál a Šumperk Věk délka počet dolní body poznámka roky lodyh výsad obvod CIC špičák hmotnost nad 60 kg opěrák 15 cm +, přiměřená rozloha opěrák 10 cm +, rozloha % chovní všichni jedno a oboustranně korunoví, rozloha 70 % rozloha % chovní i OK desateráci, pokud dosahují uvedené bod.hodnoty a rozlohy 75% rozloha 70%, 9-10letí min. 170b.CIC, 11letí a starší min 180 b. CIC Lovný je každý jelen starší dvanácti let a jelen z úzkou rozlohou do 60 % do výše schváleného plánu. Špičáky lovit pouze nemocné, slabé (hmotnostně podprůměrné). V rámci I. v. tř. preferovat jeleny 3-4 leté. Zvěř holá - u laní hodnotit chovnost podle hmotnosti kusu a kvality koloucha. Nelovit 2leté laně o hmotnosti nad 50 kg a starší nad 65 kg, vodící laně s kvalitní mladou zvěří a silné kolouchy, přednostně lovit kolouchy s hmotností pod 30 kg v podzimním období. Šetřit laně nesoucí znaky karpatské populace. 12

13 Typy paroží průběrného jelena I. a II.v.tř. I. věková třída první paroží druhé paroží třetí paroží II. věková třída (2 roky) ( 3 roky) ( 4 roky ) (5-8 roků) Zvěřina, legislativa, proškolená osoba, přímý prodej MVDr. Vilém Kačmař (KVS pro Moravskoslezský kraj) Legislativa EU : Nařízení EP a R (ES) č. 853/2004, příloha III., oddíl IV.ZVĚŘINA, kapitola I. Zdravotní a hygienické proškolení lovců ( proškolené osoby ). Je zde vyjádřen požadavek prohlídky odloveného kusu, který je určen k lidské spotřebě. Objevuje se termín proškolená osoba - obecné požadavky na její erudici znalosti, získané absolvováním specializovaného školení ( předměty : chování zvěře, anatomie, fyziologie, neobvyklé chování zvěře, patologické změny v důsledku onemocnění, řádné ošetření po odlovu, platná legislativa). V následující kapitole II. jsou uvedeny hlavní zásady manipulace s velkou volně žijící zvěří, kompetence proškolených osob, požadavky, aby zvěřina mohla být uvedena natrh. Kapitola III. uvádí hlavní zásady manipulace s drobnou volně žijící zvěří. Produkce zvěřiny jako prvovýroba. Produkce zvěřiny, získané povolenými způsoby lovu volně žijící zvěře ( zákon o myslivosti ) je chápána jako prvovýroba tj. získávání přebytků (přírůstků) obnovitelných zdrojů (volně žijících druhů zvěře) vysoce kvalitní potraviny s vysokou dietetickou hodnotou, která má-li být použita k lidské spotřebě, musí splňovat stanovené legislativní požadavky pro lov ( povolené způsoby lovu, prvotní ošetření po odlovu provedené lovcem, označení kusu plombou a vyplnění lístku o odlovu zvěře viz zákon o myslivosti ), dále pak legislativní hygienické požadavky prohlídka kusu proškolenou osobou ve sběrném místě, resp. veterinárním lékařem ve sběrném a prohlížecím místě ( podle určení zvěřiny ) a požadavky na další manipulaci s kusem s ohledem na použití zvěřiny. Produkce kvalitní zvěřiny jako gurmánské speciality pro všechny se tak stává pádnějším argumentem uživatelů honiteb MS při obhajobě významu mysliveckého hospodaření (vedle ochranářských aspektů zvyšování přírodní úživností honiteb a tím 13

14 zlepšování životních podmínek zvěře), než dřívější prezentace loveckých trofejí, které spíše laickou veřejnost pobuřovaly ( lov - zabíjení pro trofej ). Obecné požadavky legislativy EU byly zapracovány do novely veterinárního zákona a do prováděcí vyhlášky č.289/2007. Prvotní ošetření odloveného kusu lovce v honitbě Je třeba si uvědomit, že hygiena zvěřiny začíná v honitbě a ne ve sběrných místech. Prvotní zodpovědnost se tedy přesouvá na samotného myslivce, který loví posuzuje chování a životní projevy zvěře před lovem, má znalosti o způsobech lovu a významu a vlivu místa zásahu na kvalitu zvěřiny, o značení kusu a jeho ošetření po odlovu ( v honitbě). Je nepřijatelný argument já jenom lovím, ostatní mě nezajímá Chceš-li lovit, musíš prakticky znát i všechny náležitosti s tím spojené.platí zásada, že k lidské spotřebě je určen kus, které byl odloven povolenými způsoby lovu dle zákona o myslivosti spárkatá zvěř kulí, drobná brokem ( nikoliv úhyny pro zranění jinými okolnostmi, např sražení vozidlem apod.).na kusu musí být patrné dle použitého střeliva poranění střelnou zbraní. Prvním opatřením, které je lovec povinen po odlovu zajistit sohledem na zákon o myslivosti je připnutí plomby (na Achillovu šlachu nebo žebro ) a vyplnit lístek o odlovu zvěře. Menší část lístku odevzdává mysl. hospodáři, větší část je identifikačním dokladem kusu. Plomby vydává úřad státní správy myslivosti uživateli honitby ( dle schváleného plánu lovu pro daný rok), evidenci vydaných plomb a jejich použití ( číselná řada ) zajišťuje myslivecký hospodář MS. Prvotní ošetření v honitbě vyjmutí trávicího traktu (vyvržení kusu) by mělo být provedeno co nejdříve, nejpozději do 3 hod. Kus vyvržen později ( 3 12 hod), má být předložen k prohlídce veterináři, po 12 hod - sohledem na postmortální změny není způsobilý k lidskému konzumu. Nově zaváděné způsoby ošetření odlovené zvěře často narážejí na tradované postupy, jako např. odstranění moče zajíců ždímáním, u drobné pernaté háčkování či použití vody pro oplach tělních dutin.u drobné je žádoucí odstranění trávicího traktu do 72 hod! ( nikoliv zrání bažanta či zajíce ve visu se střevy, jak to známe z let minulých). U spárkaté zvěře se doporučuje před chlazením dokončit ošetření kusu odstraněním znečistěných míst seřezáním a následným oplachem pitnou vodou ve visu a následné okapání. Zásadní změny v novele veterinárního zákona s ohledem na zvěřinu. V 27b hovoří o možnosti prodeje odloveného kusu v kůži nebo peří formou - přímého prodeje spotřebiteli ke spotřebě v jeho domácnosti nebo - prodeje do maloobchodní prodejny (je na území kraje, kde byl kus odloven), která jej prodá konečnému spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti a to za předpokladu, že kus byl po odlovu (v co nejkratší době ) prohlédnut proškolenou osobou na sběrném místě. Prodejna neprovádí žádnou další úpravu nebo zpracování zvěřiny ( stažení, bourání), možný je prodej celého kusu v kůži. Musí mít pro uskladnění tohoto kusu samostatný chladící prostor ( chladničku) nemůže být tedy zvěřina v kůži skladována společně s masem ostatním. Kontrola těchto obecných požadavků spadá do kompetence dozorových orgánů. Sběrné místo ( nemá registrační číslo ) je prostor - místnost (zpravidla majetek MS), vybavená chladícím zařízením (box) do kterého je kus a droby po odlovu umístěn k vychlazení na požadovanou teplotu ( 7 st.c v případě spárkaté zvěře, 4 st.c u drobné zvěře ) a prostorem pro uložení čist. a dzf. prostředků. Prováděcí vyhláška č.289/2007 v 12 (zvěřina) dále konkretizuje způsob označení takto prodávaných kusů prodejcem : zvěř byla vyšetřena proškolenou osobou - určena po 14

15 tepelné úpravě ke spotřebě v domácnosti spotřebitele. Dále je v citovaném paragrafu definováno malé množství přímo prodávané zvěřiny : tj. 30 % v daném roce odlovených kusů.( tj. 30 % z plánu lovu ) Takto prohlédnuté kusy nesmí být uvedeny dále do oběhu ( veřejné stravování či intrakomunitární trh) Proškolená osoba zpravidla jeden člen MS, která 1. absolvovala specializované školení ( 18-ti hodinový kurz náplň : etologie zvěře, vliv způsobu lovu a zásahu na kvalitu zvěřiny, značení a ošetření po odlovu, základy anatomie, fyziol., PA změny při onemocněních ) k požadované problematice, 2. složila úspěšně zkoušku a získala osvědčení o způsobilosti k provádění této činnosti. Vlastní legitimaci a razítko s evidenčním číslem 3. O své činnosti vede záznamy o vyšetření a použití kusu, záznamy uchovává po dobu 2 let a na požádání je předkládá orgánům veterinární správy. Povinností lovce je nadále zabezpečení vyšetření na trichinelu sp.u vnímavých druhů v akreditované laboratoři.referenční metoda je trávicí metoda. Pozn.: Kompresní metoda použitelná do je v případech, že : trávicí metoda není k dispozici, není vyšetřováno více jak 10 div. prasat za den, zvěřina určena jen pro konečného spotřebitele - přímý prodej. Do výsledku vyšetření nelze kus uvolnit. Základní požadavky na proškolenou osobu : neprovádí diagnostiku, ale zná, jak vypadají orgány zdravého kusu, resp. odchylky od normálního stavu. V případě, že zjistí odchylky, je tento kus určen k veterinární prohlídce. V případě, že nejsou zjištěny žádné PA změny, je možno lovci ponechat tzv. lovecké právo (jedlé vnitřnosti) a hlavu s trofejí Jestliže je odesílán do zvěřinového závodu, nemusí se v tomto případě odesílat lov. právo a hlava ( na průvodní lístek o odlovu se uvede informace o provedené prohlídce PO). V případě, že je odlovený kus určen ke spotřebě v domácnosti lovce, nemusí být prohlédnut ani proškolenou osobou. Drobná zvěř bažantí nebo zaječí není po odlovu značena individuálně, ale skupinově ( po 10 ks ) Požadovaná teplota vychlazení je 4 st.c. Úplně vyplněný lístek o ulovení zvěře datum, čas, honitba ( větší část ) je identifikačním dokladem této zvěřiny. Jestliže odlovený kus nebyl prohlédnut proškolenou osobou ( a je odesílán do sběrného a prohlížecího střediska nebo zvěřinového závodu ), musí být dopraven s hlavou a jedlými orgány ( lovec si tyto vyzvedne po provedené prohlídce - veterinárním lékařem ) Organizace školení Garantem školení je SVS Praha a VFU Brno ICV, vede katalog proškolených osob. ČMMJ prostřednictvím okresních spolků zajišťuje evidenci přihlášených osob a zajištění prostorových kapacit pro konání kurzů a zkoušek. Cena školícího kurzu je 4,5 tis Kč, osvědčení je platné pět let, je možnost prodloužení platnosti 3 měsíce před vypršením platnosti, po přezkoušení ( s ohledem na změny legislativy). 15

16 Veterinární dozor a metodika kontroly zdraví. MVDr. Jiří Sobota (KVS pro Moravskoslezský kraj) Metodika kontroly zdraví a nařízené vakcinace je pro každý rok stanovena Ministerstvem zemědělství a jsou v ní stanoveny i povinné vakcinace a vyšetření v chovech zvěře a vyšetření povinná pro uživatele honiteb. S ohledem na zvyšující se stavy černé zvěře je nutno připomenout povinnost vyšetření 10% odlovených divokých prasat na klasický mor prasat virologicky a serologicky. Vzorky k vyšetření na klasický mor prasat jsou mandle, slezina, mízní uzlina a krev. Uživatel honitby nebo lovec doručí vzorky na příslušný inspektorát Krajské veterinární správy v okrese. Pověření pracovníci inspektorátů provádějí i koordinaci odběru vzorků tak, aby byla vyšetřena reprezentativní plocha okresu. V chovech domácích prasat byl klasický mor prasat zjištěn naposledy v roce 1997 (na Kroměřížsku) a u černé zvěře v listopadu 1999 (na Vsetínsku). V sousedních zemích byl klasický mor prasat zjištěn v dubnu roku 2008 na Slovensku v okolí Levic a v roce 2007 v Německu. Při pravidelně prováděném monitoringu bývají zjišťovány protilátky proti této nebezpečné nákaze. V roce 2008 byly zjištěny protilátky v okrese Kroměříž (v květnu) a v okresech Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín v září. Nález protilátek neznamená onemocnění, nevydávají se opatření sohledem na chovy domácích prasat a obchodování s vepřovým masem a zvěřinou z černé zvěře. Provádění monitoringu klasického moru prasat u černé zvěře je nepřetržitě kontrolováno příslušnými veterinárními orgány EU, zejména s ohledem na obchodování s uvedenými komoditami. Vokrese, kde byly protilátky zjištěny se vyšetřuje virologicky a serologicky 50% ulovených prasat divokých po dobu 6 měsíců a dalších 6 měsíců serologicky 25%. V honitbách Moravskoslezského kraje se vyšetřuje 10%, jak je uvedeno výše. Pro všechny uživatele honiteb platí povinnost virologického a serologického vyšetření 100% uhynulých divokých prasat. Uživatel honitby nahlásí nález uhynulého prasete divokého na příslušný veterinární inspektorát, který rozhodne o dalším postupu. Pokud uživatel honitby podle pokynů veterinárního inspektorátu zajistí odeslání uhynulého divokého prasete k vyšetření na klasický mor prasat, bude mu vyplaceno nálezné ve výší 1000,- Kč/ks. Koncem září a počátkem října 2008 byla provedena letecká aplikace vakcinačních návnad k orální vakcinaci lišek proti vzteklině. Vakcinační návnady byly aplikovány na honební plochy v Moravskoslezském kraji, kromě města Ostravy. Za 3 týdny po aplikaci se provádí kontrola orální vakcinace vyšetřením ulovených lišek. Lišky ke kontrole orální vakcinace se odevzdávají ze všech okresů Moravskoslezského kraje. Počty lišek odevzdaných k vyšetření koordinují s uživateli honiteb veterinární inspektoráty. Za jednu celou lišku předanou k vyšetření se vyplácí zástřelné ve výši 380,- Kč/ ks. V některých honitbách a farmových chovech zvěře byl proveden monitoring na výskyt Chronického chřadnutí jelenovitých což je nakažlivé onemocnění obdobné BSE u skotu neboli nemoci šílených krav. Všechna provedená vyšetření byla negativní. Od se provádí nouzová ochranná vakcinace skotu ovcí a koz proti nebezpečné nákaze katarální horečce ovcí (Bluetongue). Celá ČR je v ochranném pásmu této nákazy. Nákaza je přenosná na všechny přežvýkavce, včetně divoce žijících. Mimořádná veterinární 16

17 opatření vydaná v souvislosti s touto nákazou platí pouze u domácích přežvýkavců. U zvěře by byla uplatněna veterinární omezení při přesunech, zejména mimo ochranné pásmo. V Moravskoslezském kraji je evidováno jedno ohnisko Brucelózy zajíců (MS Štáblovice, okres Opava) a jedno ohnisko Tularemie zajíců (Karviná-Doly). Způsoby vyšetřování a zacházení se zvěřinou byly příslušným uživatelům honiteb stanoveny v mimořádných veterinárních opatřeních. Tyto nákazy jsou zmiňovány zejména proto, že platí povinnost hlášení podezření z nákazy a zvěřina je v případě zjištění klinických příznaků nepoživatelná. Krajská veterinární správa řešila společně s uživateli honiteb případy podezření na aviární influenzu (ptačí chřipka) nebo celostátně vydaná mimořádná veterinární opatření. T.č. se jedná o hlášení úhynů ptáků. V případě podezření nebo potvrzení nákazy by se pracovníci Krajské veterinární správy obraceli na uživatele honiteb, zejména se jedná o honitby u velkých vodních ploch. Provádí se pravidelný monitoring v odchovnách kachen. Potravní strategie přežvýkavé zvěře a zásady správného přikrmování Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D. (Lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně) Přirozená potrava zvěře Volně žijící přežvýkavá zvěř je adaptovaná na využívání rostlinné hmoty s vysokým obsahem vlákniny, která je pro jiné býložravce s jednoduchým žaludkem obtížně stravitelná. Pro efektivní trávení vlákniny se u nich vyvinul předžaludek, který slouží jako rezervoár potravy, jež je zde mikrobiálně trávena. Toto uspořádání trávicího traktu umožnilo přežvýkavcům uspět v konkurenci o potravní zdroje s jinými typy býložravců a přežvýkavci dnes představují různorodou skupinu zvířat s hmotností od pěti do několika set kilogramů obývajících africké stepi, naše středoevropské lesy i severské tundry. U jednotlivých druhů přežvýkavců se během jejich vývoje vytvořila celá řada adaptací na různé podmínky prostředí. Podle schopnosti trávit vlákninu je lze rozdělit na okusovače, spásače a přechodné typy (Hofmann, 1989). Toto rozdělení je pravděpodobně známé, a proto jen pro připomenutí okusovači jsou specializovaní na konzumaci těch nejkvalitnějších, ale málo dostupných zdrojů potravy (byliny, semena, mladé výhonky a listy dřevin), zatímco spásači zvolili strategii přesně opačnou, tedy příjem velkého množství málo kvalitní potravy svysokým podílem těžce stravitelné vlákniny (traviny), ovšem dostupné v prakticky neomezeném množství. Touto specializací se tak významně omezila potravní konkurence mezi těmito skupinami přežvýkavců a relativně zvýšila kapacita prostředí. Zvláštnosti trávení přežvýkavců Schopnost přežvýkavců poradit si s potravou s vyšším podílem vlákniny jim sice pomohla rozšířit se ve vysoké početnosti do mnoha oblastí, ale na druhé straně sebou přinesla i určité nevýhody. Asi největším úskalím tohoto způsobu trávení potravy je složitost celého trávicího procesu přežvýkavců a jeho závislost na bachorových mikroorganismech. Tyto komplikace se projevují především ve větší citlivosti trávení na změny vnějších podmínek a dlouhou dobou potřebnou pro přizpůsobení se novým složkám potravy. Proto přežvýkavcům maximálně vyhovuje, pokud mají stále dostatek kvalitní potravy stejného složení. Naopak každá změna přijímané potravy byť k lepšímu vede k dočasnému zhoršení výživy zvířete, protože nepřizpůsobená mikrobiální populace bachoru nedokáže tuto potravu využít. V extrémním případě může náhlá změna krmiva vyvolat i akutní poruchu trávení a úhyn kusu (známé jsou například úhyny daňků, kteří se přecpali jadrnými krmivy). 17

18 Sezónní cykly zvěře Přestože se zvěř snaží minimalizovat změny v přijímané potravě např. i tím, že během vegetace postupně migruje do vyšších poloh, kde je nástup jara pomalejší, musela si poradit s výraznými změnami potravní nabídky během roku a najít mechanismy pro přežití zimního období s nedostatkem potravy. Výsledkem dlouhodobého působení přírodních vlivů jsou sezónní cykly, ke kterým dochází u všech našich druhů zvěře, a jež postihují trávicí trakt, ale i celkový metabolismus kusu. Vše je přizpůsobeno šetření energie v období, kdy zvěř čelí nepřízni počasí a nedostatku potravy, která má navíc i velmi nízkou kvalitu. Tyto změny jsou částečně vyvolané přímo přijímanou potravou a závisejí na měnící se potravní nabídce prostředí, ale do určité míry i postupném zkracování dne. Proto k určitým změnám dochází i u zvěře na farmách, kde má k dispozici stejná krmiva po celý rok. Dobrým příkladem jsou pokusy znového Zélandu (např. Freudenberger et al. 1994), kde u jelenů došlo v zimě ke snížení velikosti bachoru, retence dusíku a produkce těkavých mastných kyselin i přesto, že byli krmeni stále stejnými krmivy. Nejvýraznější změnou trávicího traktu v zimním období je zmenšení celkové velikosti bachoru o přibližně 20-35%. Spolu s tím ale dojde i k zmenšení bachorových papil, které zvětšují vstřebávací plochu a podobně se zmenší vstřebávací plocha tenkého střeva. V bachoru se drasticky změní i složení mikroorganismů, kde vymizí druhy specializované na energeticky bohaté složky. Neméně významné změny postihují i metabolismus zvěře, který v podzimním období pracuje na plné obrátky a snaží se z přijaté potravy vytěžit maximum energie a uložit ji ve formě tukových zásob. Naopak od začátku zimy dochází postupně k útlumu životních funkcí, jakémusi zimnímu spánku. Výzkumy v posledních letech ukázaly, že se výrazně sníží srdeční činnost (až o 60%) a snižuje se teplota periferních částí těla. Toto snížení je největší v nejsilnějších mrazech a umožňuje výrazné úspory energie (Arnold et al. 2004). Zvěř také utlumí pohybovou aktivitu, zmenší počet potravních period a přesune se do míst, která jí poskytnou útočiště před větrem. Cílem všech těchto změn jsou maximální úspory energie, kterou zvěř získává částečně z potravy a částečně z tukových zásob. V zimě se výrazně mění i složení potravy. Zatímco během vegetace je ve většině prostředí dostatek přirozené potravy a jednotlivé druhy zvěře se mohou chovat podle své potravní specializace, v zimě jsou nuceny přijímat nouzovou potravu. V době vegetace okusovači spásají dvouděložné byliny a dřeviny, ostatní druhy traviny a podle bohatosti potravní nabídky i částečně dřeviny. Podíl travin v jejich potravě ale bude prakticky vždy významný. Koncem léta a v podzimním období zvěř zintenzívní potravní aktivitu a maximalizuje příjem stravitelných živin. V této době je také její trávicí ústrojí připraveno zpracovávat velká množství potravy včetně energeticky bohatých složek. Tam, kde zvěř nemá možnost spásání lesních semen či jiných druhů jadrných krmiv přijímá alespoň maximum co nejstravitelnější potravy. Cílem je tvorba tukových rezerv na zimní období. Energeticky bohaté složky potravy jsou v tomto období přirozené a potřebné pro všechny potravní specialisty, zejména ale pro okusovače. S příchodem zimy se potravní nabídka prostředí začne výrazně měnit a tento proces může jakkoli intenzivní myslivecká péče jen těžko zastavit. Zvěř začne postupně přecházet na zimní potravu, která je podstatně méně stravitelná, má výrazně menší podíl vody, zato však vyniká vlákninou. I příjem potravy se sníží a vlivem těchto změn spolu s délkou fotoperiody dojde k redukci velikosti bachoru a jeho sliznic. Tyto procesy jsou pozvolné a jsou ovlivněny i přirozenou potravní nabídkou a klimatickými podmínkami stanoviště. Menší a pozvolnější změny proto můžeme očekávat v prostředí lužního lesa s bohatým podrostem bylin a keřů a 18

19 výraznější a rychlejší v drsném horském prostředí, kde se v keřovém patru vyskytuje jen smrk a borůvka. Zejména sněhová pokrývka výrazně redukuje dostupnost potravy. Útlum v zimě Sníh je v našich podmínkách nejvýznamnějším faktorem určujícím kvalitu potravy zvěře i množství zimních úhynů. Nejenže zvěři ztěžuje pohyb a obírá ji o energii, ale také omezuje její přístup k potravě. Proto je napadnutí sněhu pro zvěř významným impulsem pro přechod na zimní režim s popsaným útlumem životních funkcí, omezením pohybu a snížením množství přijímané potravy. Ve dnech, kdy mrzne pro zvěř není nejlepší prodírat se sněhem a vyhledávat případné zdroje potravy a ještě si přitom zahřát ztuhlé běhy pohybem, ale přesně naopak v klidu šetřit energií. Tomu odpovídá i výběr potravy, která v přirozených podmínkách obsahuje u okusovačů zelené listí ostružiníku, letorosty listnatých dřevin a malý podíl semen, v méně příznivém prostředí převažuje smrk. Spásači a přechodné typy se živí jako okusovači s určitým podílem travin podle jejich dostupnosti. Jadrná krmiva nejsou ve druhé polovině zimy rozhodně přirozenou složkou potravy a jejich přínos je sporný. Zimní období i vyostří konkurenční vztahy mezi jednotlivými druhy zvěře. Zatímco během vegetace se potravní spektra např. srnce a jelena překrývaly z 10%, po napadnutí sněhu je to 90% a oba druhy vyčerpávají omezené množství zimních zdrojů potravy, ale také společně likvidují lesní vegetaci. Význam sezónních změn pro mysliveckou praxi Pro mysliveckou péči o zvěř z uvedených skutečností vyplývá, že zvěř v období od podzimu do jara výrazně mění výběr přirozené potravy, schopnost efektivně trávit a využívat kvalitní krmiva i aktivitu. Z přístupu některých myslivců se zdá, že o zvěř pečovat chtějí, ale jen způsobem a v době, kdy to vidí důležité. Bohužel jak zvěř, tak i její bachorová mikroflóra se stále chovají podle dlouhodobých schémat a zatím jim nikdo nevysvětlil, že na ni bude po napadnutí sněhu čekat plně založený krmelec voňavého sena, nebo, že se mají nachystat na konec roku, kdy skončí naháňky a myslivci naplní korýtka jádrem, které pro tenhle účel skladují od žní. Z hlediska zvěře jsou pro přežití zimy důležité především možnosti migrace do vhodných zimovišť a dostatek klidu. Přikrmování jadrnými krmivy je důležitou součástí myslivecké péče a významně přispívá k omezení zimních ztrát, čímž zvyšuje počty zvěře, které je možné lovit. Zároveň je ale třeba při podávání jádra zohlednit roční období a nabídku prostředí. Význam výživy a zásady správného přikrmování Česká republika patří spolu s Německem, Rakouskem a Maďarskem k čtyřem zemím, kde se velmi rozšířila intenzivní péče o volně žijící zvěř a zejména přikrmování, které je u nás i jednou ze zákonných povinností uživatelů honiteb. Takto rozsáhlé pečování o zvěř má své historické kořeny zejména ve vysoké zalidněnosti území, velké poptávce po zvěřině a loveckých příležitostech a také mentalitě zdejších obyvatel. Výživa má většinou zcela dominantní vliv na kvalitu zvěře a rozhoduje do značné míry o početních stavech zvěře a její kondici. Vždyť shánění potravy, či pastva jsou vedle odpočinku naprosto převládající aktivity zvěře a býložravců je v prostředí zpravidla tolik, že si po většinu roku konkurují při využívání kvalitní potravy a jen v krátkých obdobích hojnosti je i těch nejkvalitnějších složek dostatek pro všechny (rašení listí na jaře, dozrání žaludů). Zlepšení kvality výživy zvěře, ať už péčí o prostředí nebo redukcí početnosti zvěře, se proto zpravidla rychle projeví na kvalitě chované zvěře, včetně jejího paroží. Jak zásadní význam má pro zvěř kvalita potravy, si uvědomili již naši předkové a snažili se zvěři přilepšovat v zimním období, kdy dochází k největším ztrátám. V této praxi pokračují i další generace myslivců, ovšem na chovatelských 19

20 přehlídkách je dost patrné, že naše snahy o zlepšování potravních podmínek zvěře zejména extenzivním přikrmováním ovšem často nevedou k trvalému zvyšování kvality trofejí. Za příčinu těchto neúspěchů se většinou považuje kde co, jen ne naše vlastní chyby v předkládání krmiv. Pro to, abychom veškerou péči o zvěř vhodně sladili s jejími potřebami, je nutno mít určité teoretické znalosti a zejména se inspirovat příklady těch, kteří vchovu zvěře byli úspěšní a i těmi, kterým se něco nepovedlo. Především musíme mít na paměti, že krmíme býložravého přežvýkavce, který je přizpůsoben pro využívání potravy snízkou koncentrací živin a zcela přirozená jsou pro něj nejlevnější objemná krmiva. Přežvýkavci potravu tráví složitě za pomoci mikroorganismů, což přináší i ztráty. Jadrná krmiva je tak efektivnější zkrmovat nepřežvýkavým druhům. Při hledání cest jak zlepšit výživu chované zvěře je nutno v první řadě vycházet z jejích fyziologických potřeb a snažit se zvěři optimalizovat podmínky prostředí. Při přikrmování je v první řadě nutno zajistit stabilitu krmení. To znamená, aby se krmiva neměnila a aby nedocházelo k výpadků v jejich podávání. Nejdelší prodleva, kdy ještě nedojde ke změnám v trávení je 24 hodin. Pokud se proto rozhodneme krmení zvěři dávkovat a omezovat, je nutné denní dávkování. Tam, kde to není možné, je nutno krmit neomezeně. Z hlediska přirozených cyklů zvěře máme dvě možnosti: 1. extenzivní přikrmování respektující a využívající sezónní cykly 2. intenzivní krmení V každém případě je ovšem nutno se rozhodnout pro jeden či druhý způsob a je velmi škodlivé je měnit vprůběhu roku. Při extenzivním přikrmování zvěř žije v podstatě přirozeným způsobem a přikrmování nahrazuje v podzimním období přirozený opad lesních semen, který vdnešních lesích chybí. Takovéto přikrmování by proto mělo začít relativně brzy na podzim, kdy má zvěř ještě dostatek kvalitní zelené pastvy a jadrná krmiva tak budou tvořit jen menší podíl její potravy, přičemž po vánocích dojde k jejich omezení či úplném vypuštění s výjimkou srnčí zvěře, která jej potřebuje nejvíce. Krmivo by se mělo podávat tak, aby jej zvěř měla k dispozici denně a aby nedocházelo k přestávkám v jejich podávání. Proto musí být korýtka dostatečně prostorná, dobré jsou krmné automaty světším zásobníkem, případně lze krmivo podávat rozházením na větší plochu. Volně žijící zvěři není možné atraktivní krmiva omezeně dávkovat na více dní! Při podání menšího množství krmiv do jednoho korýtka se nasytí jen nejsilnější jedinci a na ostatní se nedostane. Jadrná krmiva je proto nutno podávat neomezeně v dávkách, jaké zvěř přijímá, nebo se nemusí podávat vůbec. Intenzivnější chovy to řeší denním zakládáním jádra, což je ovšem nereálné ve volných honitbách. Pokud se do krmelců zakládá jen jednou týdně, musí být dávka taková, aby vystačila až do příští návštěvy. Jedinou možností, kterou v tomto případě můžeme regulovat příjem jádra je míchání kvalitních komponent s méně hodnotnými (např. obilí s plevami či nařezaným objemným krmivem). Pokud jsou jednotlivé složky malé, tak je zvěř není schopna přijímat odděleně. Tento způsob umožňuje měnit složení podávaného jadrného krmiva a tím jej přizpůsobovat nárokům zvěře. Na začátku krmného období se tak např. může krmit čistým ovsem, který bude postupně podáván smíchaný s plevami, až po vánocích bude mít zvěř k dispozici pouze objemná krmiva. Ideálním řešením jsou granulované směsi, kde je možné měnit obsah živin dle potřeby. Ty jsou ale příliš drahým řešením a je možné je nahradit právě mícháním obilí s méně kvalitními složkami. Při denním zakládání tento problém odpadá, protože každý kus zvěře se denně dostane ke své dávce krmiva, kterou mu můžeme postupně omezovat. Druhou možností je intenzivní krmení zvěře kvalitním jadrným krmivem. Tento způsob výrazně zvýší kvalitu přijímané potravy zejména v zimním období, kdy zvěř za normálních podmínek přejde na úsporný režim a živí se jen málo kvalitní potravou s vysokým obsahem vlákniny. Pokud budeme zvěř takto krmit dostatečně velkými dávkami, můžeme skutečně očekávat zvýšení přírůstků, kondice zvěře i trofejí, ovšem za výrazně vyšší náklady na 20

21 krmení. Je třeba si uvědomit, že koncem roku dochází v organismu zvěře k výrazným změnám a je zvěř potřebuje především klid a pro výživu jí stačí objemná krmiva. Fyziologicky se zvěř dostává do celkového útlumu, kdy za větších mrazů snižuje teplotu povrchu těla a tak ještě více šetří energií. Také trávicí trakt je zmenšený a pracuje úsporně. Pokud k tomuto stavu dojde, není již samostatné podávání energeticky bohatých krmiv vhodné, protože hrozí poruchy trávení případně i úhyny, ale v každém případě je zvěř nucena zvyšovat intenzitu metabolismu, což se projevuje její zvýšenou spotřebou energie (Arnold et al. 2002). Literatura: SMITH, B.L., 2001:Winter feeding of elk in western North America. J. Wildl. Manage. 65: SCHMITZ, O.J., 1990: Management implications of foraging theory - evaluating deer supplemental feeding. J. Wildl. Manage., 54: WORDEN, K.A., PEKINS, P.J., 1995: Seasonal change in feed-intake, body-composition, and metabolic-rate of white-tailed deer. Can. J. Zool., 73: PARKER, K.L., GILLINGHAM, M.P., HANLEY, T.A., ROBBINS, C.T., 1996: Foraging efficiency: Energy expenditure versus energy gain in free-ranging black-tailed deer. Can. J. Zool., 74 (3): HANLEY, T.A., MCKENDRICK, J.D., 1985: Potential nutritional limitations for black-tailed deer in a spruce-hemlock forest, southeastern Alaska. J. Wildl. Manage., 49: BERTEAUX, D., CRETE, M., HUOT, J., MALTAIS, J., OUELLET, J.P., 1998: Food choice by white-tailed deer in relation to protein and energy content of the diet: a field experiment. Oecologia 115: Chovatelské přehlídky, hodnocení trofejí. Karel Krečmer (OMS Nový Jičín) Jedním z účinných způsobů hodnocení stavu a opatření ke zkvalitnění chovu spárkaté zvěře jsou chovatelské přehlídky. Posláním je zejména zhodnotit výsledky chovu spárkaté zvěře za uplynulý rok. Kromě toho má sloužit i ke zvyšování odborné kvalifikace myslivců. V neposlední řadě je to i propagace myslivosti, protože chovatelská přehlídka není pouze výstava hromady kostí, ale i doprovodné akce, jako výstavy obrazů s mysliveckou tematikou, modely mysliveckých zařízení, preparáty ptáků a savců apod. Ve smyslu zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, část druhá Chov a zušlechťování zvěře, 3 Zásady chovu, odst. 1: K zachování všech druhů zvěře v přírodě činí orgány státní správy myslivosti potřebná opatření. Chovem se rozumí odborné zásahy sledující vymezené biologické cíle, udržování přírodní kvality genofondu zvěře a cílené zvyšování chovné kvality zvěře. Ve smyslu 6 Chovatelské přehlídky, odst. 1: Pro hodnocení kvality chované zvěře a kontroly lovené zvěře jsou orgány státní správy myslivosti ve svých územních obvodech, popřípadě pro oblast chovu zvěře oprávněny každoročně rozhodnout o konání chovatelské přehlídky trofejí. V poslední době se setkáváme (s ojedinělými) případy, že lovci odmítají předložit trofeje. Zde bychom se mohli opřít o Myslivecký řád (bohužel ne všichni lovci jsou myslivci) čl