JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

Transkript

1 JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH PEDAGOGICKÁ FAKULTA - KATEDRA PEDAGOGIKY A PSYCHOLOGIE Bakalářská práce 2011 autor práce: Zuzana Kopecká

2 JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH PEDAGOGICKÁ FAKULTA - KATEDRA PEDAGOGIKY A PSYCHOLOGIE A VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MANAGEMENTU V JINDŘICHOVĚ HRADCI TÝRANÉ, ZNEUŽÍVANÉ A ZANEDBÁVANÉ DĚTI JAKO SOCIÁLNÍ PROBLÉM Autor: Zuzana Kopecká Vedoucí práce: doc. PhDr. Miroslav Somr, DrSc. Studijní program: Sociální pedagogika, specializace: Výchova a vzdělávací praxe Forma studia: kombinovaná Datum odevzdání:

3 Prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma TÝRANÉ, ZNEUŽÍVANÉ A ZANEDBÁVANÉ DĚTI JAKO SOCIÁLNÍ PROBLÉM jsem zpracoval/a samostatně a že jsem vyznačil/a prameny, z nichž jsem pro svou práci čerpal/a, způsobem ve vědecké práci obvyklým. Prohlašuji, že v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené podobě fakultou elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů. V Českých Budějovicích, dne Zuzana Kopecká... podpis 3

4 Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce doc. PhDr. Miroslavu Somrovi, DrSc. za pomoc při vedení bakalářské práce a jeho cenné rady. V Českých Budějovicích dne podpis Jméno a příjmení Zuzana Kopecká 4

5 ANOTACE V teoretické rovině budou rozpracovány kapitoly se základními pojmy týkající se vybraného tématu. Budou představena zařízení v České republice pomáhající týraným, zneužívaným a zanedbávaným dětem, a také přístup a role sociálního pracovníka k problematice týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí. V praktické části budou vypsány metodou kazuistiky případy týrání, zneužívání či zanedbávání, které jsem nasbírala v rámci mých absolvovaných praxí. Prostřednictvím tabulky budou vypsány komparace výsledků vypsaných kazuistik. 5

6 ABSTRAKT K vybrání tématu Týrané, zneužívané a zanedbávané děti jako sociální problém pro mou bakalářskou práci mne vedl můj dlouholetý zájem. Pročetla jsem několik zajímavých knih týkajících se týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí a také jsem měla možnost starat se o tři týrané chlapce ve věku čtyř, pěti a šesti let na letní brigádě v dětské léčebně v Bukovanech. Dále jsem absolvovala praxi ve Fondu ohrožených dětí, na oddělení sociálněprávní ochrany dětí na Městském úřadě Příbram, v Azylovém domě Přemysla Pittra pro děti a v Dětském domově Pepa, do kterého jsou přijímány děti týrané, zneužívané a zanedbávané. O tomto tématu také stále více slýcháme v médiích, ale myslím si, že se nedějí žádná výrazná opatření, aby se tomuto problému zabránilo nebo předešlo. Domnívám se, že to spočívá v trvající toleranci násilí v rodinách v naší společnosti a také v neoznámení případů týraní od svědků, kteří vědí, že dítě je týráno, zneužíváno a zanedbáváno v rodině, kterou znají, ale bojí se to oznámit, aby neměli nějaké problémy. V mé bakalářské práci bych chtěla vysvětlit základní pojmy, které vysvětlují co je týrání, zneužívání a zanedbávání, dále příčiny týrání v rodině, co znamená syndrom CAN, jaké jsou rizikové děti, rodiče, dospělí a situace. Dále se chci zaměřit na příznaky týrání, zneužívání a zanedbávání v chování u dětí, jak pomoci týraným dětem, na prevenci týrání, zneužívání a zanedbávání, jaké důsledky bude mít týrání, zneužívání a zanedbávání v dospělosti u dítěte. Za důležité také pokládám, abych ve své práci vypsala zařízení pomáhající týraným, zneužívaným a zanedbávaným dětem a také přístup a roli sociálního pracovníka k problematice týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí. V rámci plnění mých praxí jsem měla možnost nasbírat zajímavé kazuistiky, o kterých si myslím, že by bylo vhodné je vložit do mé absolventské práce. Týrané děti touží alespoň po trošce lásky, péče a bezpečí, což vede přes utrpení a bolest. Dítě se musí vůči týrání nebo zneužívání přizpůsobit, jakoby to byly normální podmínky života (ostatně jiné nezakouší a ani nezná). Většina dětí týrání a zneužívání ze strany rodičů či jiných dospělých přežívá. To samo však přece nestačí, neboť je třeba si položit otázku jak a s jakými následky pro celou společnost. A já vím zcela spolehlivě, že jsou to důsledky nepříznivé, které zasahují negativně do soužití lidí i příštích generací. Má bakalářská práce může sloužit jako studijní materiál, ale je hlavně věnována dětem a to především týraným, zneužívaným a zanedbávaným, ale také rodičům, kteří by se měli zamyslet nad tím, zda svému dítěti jakoukoli formou zde vypsanou neubližují a nepraktikují na něm. 6

7 I have been led into the choice of the topic of Battered, Abused and Neglected Children by my long lasting interest. I have studied several interesting books about battered, abused and neglected children. I also had a my opportunity to look after three boys of the age four, five and six at the child medical institution in Bukovany during my summer job. I have also received a training at The Fund of Children in Need, at the social department of child protection at the Town Office in Příbram, at the Asylum House of Přemysl Pittr for children and in a children s home Pepa, which adopts battered, abused and neglected children. We hear about these issues more and more through the media, however there have been no strong actions taken to preclude or stop the problem. I suppose, this lies in the long lasting tolerance of violence in families, in our society and in the witnesses failing to inform about the battering, abusing and neglecting in families they know very well due to their fear of having troubles. In my bachelor thesis I would like to explain the basic conceptions of battering, abusing and neglecting, as well as the causations of battering, the meaning of CAN, who are the threatened children, parents, adults and situations. I would like to focus on the symptoms of battering, abusing and neglecting in the children behaviour, how to help battered children, the prevention of battering, abusing and neglecting and their consequences in adulthood. I feel the importance of publishing the institutions helping the battered, abused and neglected children. In pursuance of my work experience I have collected interesting casuisticals, which I considered to be useful to mention in my work. The battered children desire for a little love, care and security, which leads through suffering and pain. The child must adjust to battering and abuse as if these were the normal conditions of life, others doesn t know or experience. The majority of children simply puts up with the battering or abuse. That doesn t seem to be enough as we have to examine the aftereffects of this for the whole society. I am sure that these effects are highly negative, influencing the coexistence of people and the whole generations. My bachelor thesis can help as a study material, but mainly it is devoted to battered, abused and neglected children as well as to parents who would like to think whether their attitude doesn t hurt their children in the way described in my work. 7

8 OBSAH ÚVOD CHARAKTERISTIKA ZÁKLADNÍCH POJMOSLOVÍ TÝRÁNÍ Týrající rodiče Týrané děti ZNEUŽÍVÁNÍ ZANEDBÁVÁNÍ SYNDROM CAN Vývoj pojmu syndromu CAN FORMY A PROJEVY SYNDROMU CAN Formy tělesného týrání Formy psychického týrání Formy zanedbávání Formy sexuálního zneužívání Zvláštní formy syndromu CAN RIZIKOVÉ DĚTI, RODIČE, DOSPĚLÍ A SITUACE Rizikové děti Rizikoví rodiče, dospělí Rizikové situace u týrání, zanedbávání a zneužívání PŘÍZNAKY TÝRÁNÍ, ZANEDBÁVÁNÍ A SEXUÁLNÍHO ZNEUŽÍVÁNÍ V CHOVÁNÍ U DĚTÍ DŮSLEDKY TÝRÁNÍ A SEXUÁLNÍHO ZNEUŽÍVÁNÍ V DOSPĚLOSTI Důsledky týrání v dospělosti Důsledky sexuálního zneužívání v dospělosti POSTOJE VEŘEJNOSTI K TÝRÁNÍ A ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ PREVENCE TÝRANÉHO, ZANEDBÁVANÉHO A ZNEUŽÍVANÉHO DÍTĚTE PŘÍSTUP A ROLE SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA K PROBLEMATICE TÝRANÝCH, ZANEDBÁVANÝCH A ZNEUŽÍVANÝCH DĚTÍ PRÁVNÍ PODKLAD PROBLEMATIKY TRESTNÍ ZÁKONÍK ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE ZÁKON O SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANĚ DĚTÍ ZÁKON O RODINĚ CHILDREN ACT 1989 ( ZÁKON O DÍTĚTI ) JAK POMOCI TÝRANÝM, ZANEDBÁVANÝM A ZNEUŽÍVANÝM DĚTE ZAŘÍZENÍ POMÁHAJÍCÍ TÝRANÝM, ZNEUŽÍVANÝM A ZANEDBÁVANÝM DĚTEM KAZUISTIKY KAZUISTIKA Č KAZUISTIKA Č KAZUISTIKA Č KAZUISTIKA Č KAZUISTIKA Č SHRNUTÍ VYPSANÝCH KAZUISTIK KOMPARACE VÝSLEDKŮ Z VYPSANÝCH KAZUISTIK ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

9 ÚVOD K vybrání tématu Týrané, zneužívané a zanedbávané děti jako sociální problém pro mou bakalářskou práci mne vedl můj dlouholetý zájem o tuto problematiku. Pročetla jsem několik zajímavých knih týkajících se týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí a také jsem měla možnost starat se o tři týrané chlapce ve věku čtyř, pěti a šesti let na letní brigádě v dětské ozdravovně Bukovany. Dále jsem absolvovala praxi ve Fondu ohrožených dětí, na oddělení sociálně-právní ochrany dětí na Městském úřadě Příbram, v Azylovém domě Přemysla Pittra pro děti a v Dětském domově Pepa, do kterého jsou přijímány děti týrané, zneužívané a zanedbávané. Druhým rokem pracuji jako referent sociálního oddělení na Městském úřadě v Březnici a zatím během mé praxe jsem se setkala s dvěma případy zanedbávání dětí ze strany rodičů. Spolupracuji v úzké spolupráci se sociální pracovnicí pro týrané, zneužívané a zanedbávané děti z OSPOD Příbram. O tomto tématu také stále více slýcháme v médiích, ale myslím si, že se nedějí žádná výrazná opatření, aby se tomuto problému zabránilo nebo předešlo. Domnívám se, že to spočívá v trvající toleranci násilí v rodinách v naší společnosti a také v neoznámení případů týraní od svědků, kteří vědí, že dítě je týráno, zneužíváno a zanedbáváno v rodině, kterou znají, ale bojí se to oznámit, aby neměli nějaké problémy. Myslím si, že stále platí dvě stará doporučení našich moudrých předků, a předně chceš-li pomoci dítěti, pomoz nejdříve dospělým a rovněž výchova dětí začíná v domově rodičů, což není ničím jiným, než cestou k posilování emocionální a sociální zdatnosti dítěte. Násilí může mít formu tělesného týrání, sexuálního zneužívání (pro českou rodinu typická forma incestu dívek), citového ponižování pokořování spojené s psychickým strádáním (nejčastěji v souvislosti s dysfunkcí rodiny před rozvodem rodičů a také v rámci porozvodového uspořádání svěření dítěte do péče jednoho z rodičů), ale také formu zanedbání. Struktura bakalářské práce V mé bakalářské práci bych chtěla vysvětlit základní pojmy, které patří k tomuto tématu, dále příčiny týrání v rodině, co znamená syndrom CAN, jaké jsou rizikové děti, které mohou být týrány, zneužívány a zanedbávány, jací jsou rizikoví rodiče, kteří mohou týrat, zanedbávat a zneužívat své dítě a jaké mohou být rizikové situace. 9

10 Dále se chci zaměřit na příznaky týrání, zneužívání a zanedbávání v chování u dětí, jak pomoci týraným dětem, na prevenci týrání, zneužívání a zanedbávání a jaké důsledky bude mít týrání, zneužívání a zanedbávání v dospělosti u dítěte. Za důležité také pokládám, abych ve své práci vypsala zařízení v České republice pomáhající týraným, zneužívaným a zanedbávaným dětem a také přístup a roli sociálního pracovníka k problematice týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí. Metodologické přístupy Myslím si, že problematika týraného, zneužívaného dítěte je důležitá řešit, v rámci mých nasbíraných poznatků a přečtených knih týkající se problematiky se budu snažit objasnit toto téma a dokázat, že je stále mnoho důležitých věcí, které by se v naší společnosti mělo změnit, např. nahlášení od svědků, kteří vědí o týrání, zneužívání či zanedbávání, větší postih pro agresory, práce s týraným, zneužívaným a zanedbávaným dítětem, atd. V rámci plnění mých praxí jsem měla možnost nasbírat zajímavé kazuistiky, které rozeberu v metodologické části bakalářské práce a zároveň vyhodnotím v komparační tabulce s názvem shrnutí kazuistik. Cíle bakalářské práce, použitá metodika a metody práce Cílem mé bakalářské práce je přiblížit problematiku týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, vypsat typy rodin, obětí, agresorů kde se může vyskytnout týrání, zanedbávání či zneužívání. Snažila jsem se vypsat v rámci kazuistik co nejpřesněji situaci dítěte, které bylo týráno, zneužíváno či zanedbáváno a tím přiblížit dopady na psychiku a zdraví týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte a zároveň postih pro agresora. 10

11 1 CHARAKTERISTIKA ZÁKLADNÍCH POJMOSLOVÍ 1.1 Týrání Za "týrání" zákon považuje zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které postižená osoba pro jeho krutost, bezohlednost nebo bolestivost pociťuje jako těžké příkoří. Rozumí se tím nejen působení fyzických útrap, ale i týrání v oblasti psychické. Trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání; není nutné, aby šlo o jednání soustavné, ani aby vznikly následky na zdraví. [(DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z., a kol.: Týrané a zneužívané dítě, 1995, str. 22) (Fond ohrožených dětí. [online] [cit. 5. srpna 2010]. Dostupné na WWW: Týrající rodiče Rodiče, kteří týrají své děti, je možno rozdělit zhruba do dvou skupin. V prvé jsou osobnosti asociálního charakteru, často s kriminální minulostí a závislostí na alkoholu, drogách či výherních automatech, s rysy agresivity a nezdrženlivosti, s nedostatečně rozvinutými vyššími city. V těchto rodinách dochází nejčastěji ke smrtelným následkům a týrané dítě je zde přímo ohroženo na životě a zdraví. Náprava je obvykle nemožná, takže jedinou záchranou je včasné odebrání dítěte a zajištění náhradní rodinné péče. Do druhé skupiny patří rodiče navenek spořádaní, avšak osobnostně nevyzrálí, často přetížení, stresovaní, bez dostatečné empatie, kteří nepřiměřeným trestáním řeší zpravidla výchovné či výukové problémy. S těmito rodinami, pokud je vytvořen citový vztah k dítěti, je možno pracovat a popř. i pod hrozbou trestního stíhání je přimět ke změně výchovných postojů. (Fond ohrožených dětí. [online] [cit. 5. srpna 2010]. Dostupné na WWW: Týrané děti Týrané děti nejsou zpravidla schopny na jednání svých rodičů upozornit a přivolat si pomoc - nejen pro svůj útlý věk nebo strach z následků "žalování" na rodiče, na nichž jsou existenčně a často i citově závislí, ale i proto, že takové jednání považují za normální, protože 11

12 jiné nezažily. Pro laiky obvykle bývá těžké pochopit, že týrané děti často své rodiče milují a všechnu vinu hledají u sebe. Pro děti je totiž velmi obtížné si připustit, že jejich rodiče je nemají rádi, že jsou jim lhostejné nebo dokonce na obtíž. Praxe potvrzuje, že děti jsou schopny snášet neuvěřitelně těžké útrapy, aniž by to daly nějak výrazně najevo či si dokonce na rodiče stěžovaly. Kromě zjevných zranění nejčastěji ve formě podlitin, otoků, jizev, zlomenin, vytrhaných vlasů a popálenin lze na týrání dítěte usuzovat i z jeho projevů - nadměrná ustrašenost a lekavost, smutek a depresivní ladění, nebo naopak agresivita vůči okolí a někdy i proti sobě samému či poruchy chování, včetně krádeží jídla. Týrané děti bývají často podvyživené, bledé, slabého vzrůstu, celkově špatně prospívající, nezřídka i v důsledku záměrného odpírání stravy. Někdy jsou nápadné i svým ubohým oblečením a zanedbanou hygienou. Podezření z týrání může nasvědčovat i častý a dlouhodobý pláč dítěte. V praxi se nejčastěji vyskytuje týrání fyzické, spojené prakticky vždy i s týráním psychickým, přinejmenším ve smyslu obav z dalšího týrání. Není však vyloučeno ani týrání pouze psychické - zavírání do temné místnosti, deptání dítěte výhrůžkami, nadávkami, vzbuzováním strachu, výsměchem apod. (Fond ohrožených dětí. [online] [cit. 5. srpna 2010]. Dostupné na WWW: Zneužívání Jsou prakticky veškeré formy násilí, agrese či aktivní nedostatečné péče (např. izolace dítěte ve tmě či nucení dítěte zvyknout si na nové prostředí). Převládlo poznání, že v podstatě jedna forma více či méně vyvolává druhou, či je s ní bezprostředně spojena. Dítě je tak poškozováno v řadě oblastí svého života. (DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z., a kol.: Týrané a zneužívané dítě, 1995, str. 22) 1.3 Zanedbávání Zachycuje především všechny škodlivé formy ne-péče o dítě se všemi nepříznivými důsledky pro jeho život a vývoj jak oblasti tělesné (neorganická porucha prospívání), tak psychické a emocionální (deprivace v dětském věku) i sociální (dítě na ulici, děti toxikomanů). Jejich společným jmenovatelem je však vždy poškozování osobnosti dítěte, v nejzávažnějších případech pak i jeho zahubení. Kromě těchto smrtelně ohrožujících forem 12

13 CAN nejzávažnější z hlediska aktuálních i dlouhodobých dopadů na dítě jsou některá specifická spojení jako je např. závažné tělesné zneužití spolu se zanedbáváním a psychickým týráním anebo těžké psychické vydírání plné stresu, spolu s incestuálním sexuálním zneužíváním (soulož mezi blízkými příbuznými apod.) (DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z., a kol.: Týrané a zneužívané dítě, 1995, str. 22) 1.4 Syndrom CAN Syndrom CAN = Child Abuse and Neglect tedy syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte. J. Dunovský v knize definuje tento společenský jev jako "jakoukoliv nenáhodnou, preventabilní (tj. lze předcházet), vědomou či nevědomou aktivitu či neaktivitu, jíž se dopouští rodič, vychovatel nebo jiná osoba a jež je v dané společnosti nepřijatelná nebo odmítaná a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt. Za týrání považujeme i jeho pohlavní zneužívání." (DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z., a kol.: Týrané a zneužívané dítě, 1995, str ) Syndrom CAN lze také definovat jako soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech stavu, vývoje dítěte i jeho postavení ve společnosti, v rodině především. Je výsledkem převážně úmyslného ubližování dítěti, způsobeného nebo působeného nejčastěji jeho nejbližšími vychovateli, hlavně rodiči. Jejich nejvyhraněnější podobou je úplné zahubení dítěte. Současně však zdaleka nejde jenom o jednostranný akt ze strany jejich původce či pachatele, ale o zvláštní interakci všech zúčastněných osob. (HANUŠOVÁ, J. Násilí na dětech - syndrom CAN, 2006, str. 6) Vývoj pojmu syndromu CAN V polovině dvacátého století si rentgenologové, ortopedové a chirurgové začali všímat závažných somatických poškození dětí, způsobených zjevně jinak než nahodilým úrazovým dějem tedy záměrně. Nazvali tato poškození (zlomeniny, popáleniny) neúrazovými zraněními. Tímto problémem se také zabýval americký pediatr Dr. Kempe, který pak v roce 1962 na základě rozsáhlého výzkumu dětí, zasažených takovými zraněními, nazval tento jev syndromem bitého či týraného dítěte. Současně se na jeho základě rozvinul převratný 13

14 přístup k chápání tohoto jevu v nejširší veřejnosti a prosadilo se postupné přijímání zákonů o povinném hlášení týrání dítěte v jednotlivých státech USA. Současně napomohl k hlubšímu a širšímu vnímání násilí na dětech i v dalších oblastech života dítěte a společnosti. To vyústilo v nový, širší pojem syndromu Child abuse, či-li zneužití dítěte. Už na samém počátku se rozlišilo fyzické ubližování dítěti na aktivní formu. Poznání pasivního psychického a emocionálního týrání pak významně přispělo k formulaci druhé části syndrom CAN tj. zanedbávání dítěte (Child Neglect) v bezprostřední návaznosti na pasivní formy tělesného týrání. U nás se problematikou týrání dítěte od počátku 70 let zabýval prof. Dunovský. (HANUŠOVÁ, J. Násilí na dětech - syndrom CAN, 2006, str. 6) 1.5 Formy a projevy syndromu CAN Formy tělesného týrání Tělesné týrání aktivní povahy zahrnuje všechny akty násilí na dítěti, patří sem záměrné opomenutí v péči o dítě, které vyúsťuje v jeho poranění nebo smrt. Jde tedy o zneužití fyzické síly dospělého vůči dítěti, tj. o tělesné strádání, které je zároveň i traumatem psychickým. (VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese, 1999, str. 321) Dále je také definováno jako nezabránění ublížení či utrpení dítěti, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte a to tam, kde je určitá znalost či důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno anebo mu vědomě nebylo zabráněno. (HANUŠOVÁ, J. Násilí na dětech - syndrom CAN, 2006, str. 7) Druhou podskupinou jsou pak tělesně týrané děti, jež nemají bezprostřední známky tělesného poranění, ale jsou zasaženy mnohým utrpením způsobeným dušením, otrávením či jiným obdobným násilím. Dále sem patří i děti, jež jsou záměrně vystavovány opakovaným lékařským vyšetřením. Pasivní povahou se myslí neuspokojování nejdůležitějších tělesných potřeb dětí, a to i v návaznosti na psychické a sociální potřeby. Řadíme sem nedostatek zdravotní péče (vědomé odmítání zdravotní péče, zvláště jedná-li se o péči léčebnou), nedostatky ve vzdělání a výchově (jedním z významných práv je právo na vzdělání a zdaleka 14

15 není uspokojováno u všech dětí, zvláště pak v rozvojových zemích), nedostatek přístřeší, ošacení a ochrany, děti vykořisťované žebrání dětí, zvláště dětí přistěhovalců. (HANUŠOVÁ, J. Násilí na dětech - syndrom CAN, 2006, str. 11) Tělesné poranění a postižení orgánů a funkcí zavřená poranění: otřesy (především mozku a míchy), pohmoždění (jde o modřiny, které se vyskytují především na trupu, méně často na hýždích a mohou mít charakteristický tvar otisk ruky, párové modřiny od svírání apod.), poranění svalu nebo poranění šlach, nervů, cév, kostí, hlavy. Poranění hlavy je nejčastější příčinou smrti u týraných dětí. Subdurální hematom se objevuje po tupých poraněních hlavy. Důsledkem poranění hlavy bývá nejčastěji otřes mozku, který vznikne náhlým působením násilí na hlavu. Otevřené poranění může být například nitrooční krvácení, rány na hrudníku, hlavě, popáleniny. (HANUŠOVÁ, J. Násilí na dětech - syndrom CAN, 2006, str. 10) Formy psychického týrání Představuje takové způsoby chování vůči dítěti, které má negativní dopad na citový vývoj dítěte, vývoj jeho chování, osobnosti a sebehodnocení či negativní dopad na rozvoj interpersonálních vztahů. Psychické násilí v podstatě vždy provází ostatní diagnostické kategorie syndromu CAN fyzické týrání, sexuální zneužívání, šikanování, navíc se může vyskytovat samo o sobě. Psychické násilí může mít formy aktivní či pasivní. Aktivní forma zahrnuje nadávky ponižování, strašení, stres, šikana, agrese. Pasivní forma zahrnuje nedostatek podnětů, zanedbanost duševní i citová. Týrání psychické neboli citové zahrnuje chování, které má vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte a vývoj jeho chování. Citové týrání může mít formu verbálních útoků či jeho zavrhování. Vystavování dítěte násilí nebo vážným konfliktům doma, násilná izolace, omezování dítěte, vyvolávání situace, kdy dítě má skoro stále pocit strachu, což může též způsobit citové ublížení. (HANUŠOVÁ, J. Násilí na dětech - syndrom CAN, 2006, str. 7) Formy zanedbávání Zanedbávání znamená takový nedostatek péče, který zapříčiňuje vážnou újmu na vývoji dítěte, a to v oblasti tělesné i duševní. Zanedbané dítě vyrůstá obvykle v jednoduchém, 15

16 primitivním prostředí s nedostatečnou hygienou, nechodí řádně do školy a nemá ve svém prostředí příležitost rozvinout svůj psychický potenciál. Ohrožuje dítě na životě a způsobuje jeho opožďování na vývoji. U zanedbávaných dětí je charakteristická retardace vývoje, absence dítěte, vyšší úrazovost apod. Formy: tělesné zanedbávání = neuspokojování tělesných potřeb dítěte, neposkytování přiměřené výživy, oblečení, přístřeší, nedostatečná lékařská péče, zanedbávání prevence (př. povinného - očkování) citové zanedbávání = neuspokojování citových potřeb dítěte, nedostatek náklonnosti, lásky zanedbávání výchovy a vzdělání = neustálá neodůvodněná absence ve škole, nepřiměřená dětská práce bránící naplňování vzdělávání, neposkytnutí dítěti možnosti, aby dosáhlo naplnění svého plného vzdělanostního potenciálu, urážení intelektuálního vývoje dítěte zanedbávání dozoru = ponechání zejména malých dětí bez adekvátního dohledu (DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z., a kol.: Týrané a zneužívané dítě, 1995, str ) Formy sexuálního zneužívání Sexuálním zneužíváním se rozumí každé nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu či chování, které vede především k uspokojování sexuálních potřeb zneuživatele. Sexuální zneužívání nezletilých dětí je trestný čin. Příčiny, proč se zneuživatel většinou dospělý takto chová jsou různé a podněty rozmanité. Někdy to může být dlouhá sexuální abstinence v důsledku častého pobývání mimo domov druhého partnera, neschopnost nalézt si vhodný protějšek pro sexuální uspokojení nebo zneuživatel může být ve svém sexuálním životě spokojen, ale dítě ho může přitahovat. Další z mnoha možných příčin jsou sexuální deviace /úchylky/. V mnoha případech je pachatelem muž, ale může jím být i žena. Pachatel nemá charakteristické rysy, podle kterých by se mohl poznat. Většinou to jsou lidé, kteří mají kladný vztah k dětem nebo ti lidé, které dítě dobře zná např. osoba příbuzná či rodině dobře známá. Zneuživatel může působit na okolí dobrým dojmem, může zastávat v zaměstnání prestižní místo, mít dobré vystupování na veřejnosti. Aby sexuální chování mohlo být označeno za 16

17 zneužívání, mělo by splňovat tři podmínky a to: aktér je mnohem starší a zralejší než dítě, je v pozici autority nebo v pečovatelském vztahu k dítěti, aktivity vymáhá silou nebo podvodem. Formy sexuálního zneužívání: - dělí se na bezdotykové a dotykové Bezdotykové sexuální zneužívání: * Exhibicionismus - forma při níž zneuživatel ukazuje svoje genitálie okolí, přednostně dětem. Ve většině případů jde o cizí muže v parku, kteří svým chováním obtěžují většinou děti nebo ženy. * Harassment - je to znepokojování, zneklidňování slovními výpady, poplácáváním po zadku, tisknutím k sobě, letmými dotyky,... Veškeré toto chování dospělého má sexuální podtext, přestože zneuživatel tento motiv popírá. * Obscénní telefonické hovory - ty nemají dlouhodobé traumatické efekty. * Účast na sexuálních aktivitách, na kterých nedochází k žádnému tělesnému kontaktu - např. vystavení dítěte pornografickým videozáznamům. * Voajérství nucení dítěte zneuživatelem pod různými pohrůžkami, aby pozoroval jiné osoby při svlékání nebo při sexuálním styku. Dotykové sexuální zneužívání: Obtěžování - jedná se o sexuální útok, při kterém je dítě dospělým obtěžováno, líbáno, osaháváno na erotogenních zónách, jako jsou prsa, hýždě, genitálie. Je provázeno často slovním obtěžováním - vulgární slova, grimasy, gesta,... * Sexuální útok - je to sexuální kontakt, při kterém zneuživatel použije sílu proti obraně dítěte. Dotýká se erotogenních zón dětského těla, mazlí se s ním a často poškozuje genitálie vnikáním prsty, jazykem, různými předměty,... Patří sem i nucení dítěte k masturbaci penisu nebo k intrafemurálnímu koitu (styk mezi stehna). * Znásilnění - vynucené vniknutí do vagíny, konečníku či úst dítěte penisem. Incest - je to sexuální aktivita mezi dvěma osobami, jimž není zákonem dovoleno uzavřít sňatek a to je buď dítě a pokrevní rodič; dítě a příbuzný včetně nevlastního otce; mezi sourozenci. * Pedofilní obtěžování - sexuální obtěžování prepubertálního dítěte jakýmkoliv dospělým. * Sexuální turistika, skupinové zneužívání - dětská pornografie a prostituce. 17

18 Sexuální útok s následkem smrti - těchto případů naštěstí není mnoho, ale vždy jde o tragickou událost. (DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z., a kol.: Týrané a zneužívané dítě, 1995, str ) Další důležité dělení, zvláště s ohledem na řešení traumatu, je na intrafamiliární a extrafamiliární: sexuální zneužívání v rodině (incest, nevlastní otec, adoptivní rodiče, dědeček, vlastní a nevlastní sourozenci, strýc, teta, atd.), sexuální zneužívání mimo rodinu (učitel, soused, ten, kdo se o dítě stará, osoba známá dítěti, matčin přítel, jiný příbuzný, atd.) Při jednorázovém zneužití se jedná často o osobu pedofilní nebo vzácněji o mentálně retardovanou nebo velice zřídka o psychotickou. Při jednorázovém zneužití se jedná často o osobu pedofilní nebo vzácněji o mentálně retardovanou nebo velice zřídka o psychotickou. Nejčastěji jde o naprosto neznámého útočníka. (TAUBNER, V. Nejstřelenější tajemství: sexuální zneužívání dětí. 1. vydání Praha : Triazonia, 1996) Zvláštní formy syndromu CAN Münchhausenův syndrom by proxy - Vymýšlení či zveličování příznaků somatického či duševního onemocnění nebo postižení a v důsledku toho opakování vyšetření či léčení v míře, která neodpovídá objektivní skutečnosti. Tyto problémy může dospělý, např. rodič přenést na dítě. Dospělá osoba má pak v takovém případě nějaké výhody (např. pobírá dávky, okolí ho lituje ). Sekundární viktimizace - Druhotné zraňování a vystavování dítěte nadbytečné psychické zátěži v průběhu vyšetřování pro syndrom CAN = dítě jako oběť trestného činu se stává ještě obětí vyšetřování. Formy: opakované výpovědi, nedůvěra v to, co dítě říká, obviňování dítěte ( a ty jsi ho svedla ) přenášení zodpovědnosti na dítě. Systémové týrání (druhotné ponižování) - Je týrání dítěte tím systémem, který původně vznikl na ochranu dítěte. Formy: opakovaná, nadbytečná lékařská vyšetření (zdravotnické instituce), ponižování, přetěžování, neadekvátní přístup k dítěti (instituce školské), zanedbávání či špatná péče v kolektivních zařízeních (jesle, MŠ, ZŠ, dětské domovy), rozhodování o osudu dítěte bez 18

19 dostatečné objektivní informovanosti o situaci, oddělení dítěte od rodiny tam, kde to není nevyhnutelně nutné (OPD, soudy), nadbytečné přetěžování či trauma způsobené dítěti při kontaktu s policejním, soudním systémem (opakování výslechů, konfrontace s dospělým) Šikanování - Agrese (fyzická i verbální) vůči jedinci slabšímu fyzicky nebo v závislém postavení. Formy: ponižování, zesměšňování nepřiměřenými či nesplnitelnými úkoly, vynucování poslušnosti, přinucení vykonávat práci za silnějšího, vydírání, vyžadování finančních či jiných materiálních služeb, Organizované zneužívání dětí děti zde fungují jako zboží a to nejenom pro sexuální účely, ale i z jiných důvodů, jako je ilegální mezinárodní osvojení, dětská práce, segregace, až po vraždy dětí ulice za účelem prodeje jejich orgánů, oběťmi různých rituálů atd. (DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z., a kol.: Týrané a zneužívané dítě, 1995, str ) 1.6 Rizikové děti, rodiče, dospělí a situace Rizikové děti Rizikovými dětmi u týrání jsou děti, jejichž chování je nesrozumitelné, a jejichž výchova je proto náročnější. Může jít např. o úzkostné děti, které provokují svou ustrašeností, děti neslyšící nebo mentálně retardované. Děti, které svým chováním nadměrně zatěžují, dráždí a vyčerpávají rodiče, vyvolávají jejich nechuť či odpor. Jsou to především děti trpící syndromem hyperaktivity, děti nemocné apod. Děti jež nesplňují očekávání, rodiče nějakým způsobem zklamaly, jsou to děti např. postižené, nehezké, neprospívající, apod. Děti, které vymáhají uspokojení svých potřeb provokujícím chováním. Činí tak proto, že jejich rodiče jim běžně nevěnují dostatečnou pozornost. (VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese, 1999, str. 335) U psychického násilí jsou rizikové děti, které jsou natolik pasivní, apatické, nenápadné a nevýrazné, že nedovedou svoje rodiče zaujmout. Dále děti, jež jsou nějak znevýhodněné, a proto méně žádoucí, které zklamaly očekávání rodičů. (VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese, 1999, str. 323) Rizikové děti u zanedbávání bývají převážně sirotci, děti, které žijí s osamělými matkami a to vede k nedostatku autority v rodině a z toho plynoucí životní nejistota dítěte, 19

20 děti, které jsou vychovávány jen jedním z rodičů - nemusí představovat zvýšené nebezpečí zanedbávání, ale nebezpečí se zvyšuje například s mentální retardací osamělého vychovatele apod. Děti, které jsou ze sociálně slabých rodin nebo z vícepočetných. Děti, jejichž rodiče jsou závislí na alkoholu či jiných drogách, děti, jejichž rodiče mají náročné zaměstnán. Dále děti utečenců, migrantů. Děti, jejichž rodiče trpí duševními nemocemi či poruchami. (DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z., a kol.: Týrané a zneužívané dítě, 1995, str ) Do sexuálního zneužívání řadíme rizikové děti především holčičky, zejména ty, které jsou koketní a mazlivé. Děti postižené, a tedy závislejší a bezbrannější. Dítě, které vyrůstá v chladném, odmítavém rodinném prostředí a je citově deprivováno, snáze podléhá manipulaci zneužívajícího dospělého. V jistém nebezpečí jsou i děti, jejichž matka je delší dobu mimo domov. Ohrožené mohou být malé děti ponechané bez dozoru nebo děti svěřené na hlídání osobě, kterou neznáme. (VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese, 1999, str. 323) Rizikoví rodiče, dospělí osamělý rodič nevlastní rodič nezletilý rodič rodič závislí na alkoholismus, drogách rodič s duševní poruchou rodič se špatnými zkušenostmi z dětství lidé, kteří nemají pro rodičovskou roli dostatečné kompetence, nejsou schopni nebo aktuálně se nemohou o dítě přijatelným způsobem starat. Jsou to např. mentálně postižení, somaticky či psychicky nemocní, jedinci s poruchou osobnosti, zdevastovaní abúzem alkoholu nebo drog, se zkušeností citové deprivace atd. Často jde o osoby s nízkou sociokulturní úrovní, jejichž domácnost i vztahy mezi jednotlivými členy rodiny mají celou řadu nedostatků. lidé, kteří nemají k rodičovství dostatečnou motivaci, kteří jsou příliš zaujati svými problémy nebo svými zájmy. Jsou to např. mladí a nezralí rodiče, jedinci žijící v hmotné bídě nebo zaujatí svou vlastní profesní kariérou, svými zálibami. 20

21 pachatelé mohou být muži s odlišným sexuálním zaměřením (v tomto případě pedofilním), ale není to pravidlem. pachatelé mohou rovněž být morálně narušení a sexuálně nevyzrálí muži, často trpící poruchou osobnosti. Nejsou pedofilně zaměřeni, ale využívají příležitosti a bezbrannosti dítěte nebo experimentují s různými sexuálními objekty, popř. nejsou schopni získat žádný přijatelnější sexuální kontakt a dítě je řešením z nouze. muži, kteří ztrácejí schopnost kontroly pudového jednání z důvodu onemocnění (např. schizofrenie, demence) či v důsledku abúzu (alkoholu nebo drog). rizika mohou být dána i rodinnou konstelací. Ohrožení dítěte je větší v rodině dysfunkční nebo doplněné, kde žije cizí člověk (obvykle partner matky), který k dítěti nemá typický rodičovský vztah, a u něhož se proto nevytvořilo tak silné sexuální tabu. lidé, kteří se nedovedou dostatečně ovládat a mají obecně zvýšený sklon reagovat násilím. (Jde o jedince s anomálním vývojem osobnosti, duševně nemocné, alkoholiky, toxikomany, kteří v rámci abúzu ztrácejí zábrany, s organickým poškozením mozku apod.) jsou to osoby, pro něž je charakteristická nezdrženlivost, dráždivost, výbušnost a neodpovědnost, lidé citově chladní a bezohlední často jde o příslušníky dysfunkčních rodin, kde jsou běžné konflikty mezi partnery, někdy i násilného charakteru lidé soustředění na své problémy nebo zájmy, které dítě nadměrně zatěžuje. Toto riziko se zvyšuje v situaci, kdy jsou sami nadměrně stresováni a nedostává se jim potřebné emoční podpory, ani reálné pomoci. Dítě jim poslouží jako dosažitelný objekt k vybití negativních emocí lidé se zvýšenou potřebou moci nad dítětem, která slouží jako kompenzace pocitů méněcennosti a nejistoty lidé s negativní zkušeností z dětství, kteří byli sami zanedbáváni či týráni týrajícím rodičem bývá častěji muž, vlastní nebo nevlastní otec dítěte. Ženy-matky jsou spíše pasivními účastnicemi, násilný způsob zacházení s dítětem akceptují, resp. tolerují, i když důvody jejich chování mohou být různé. (DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z., a kol.: Týrané a zneužívané dítě, 1995, str ) 21

22 1.6.3 Rizikové situace u týrání, zanedbávání a zneužívání stísněný životní prostor rodiny příležitosti např. když je dítě nemocné, pečuje o něj otec nebo jiný muž v rodině cizí muži žijící v rodině, návštěvníci, přátelé alkoholová, drogová intoxikace celkově uvolněná sexualita v rodině milenecké a manželské konflikty v akutní fázi, rozvodové situace, porozvodové spory o děti jakékoliv stresové situace alkoholová, drogová či jiná intoxikace hmotná bída, pokud je pro postižené stresovou situací stres při prožitku vlastní viny stresové situace při somatickém onemocnění, při fyzické nebo psychické vyčerpanosti mladé a nezkušené páry když děti mají děti narození poškozeného dítěte nechtěné děti děti narozené mimo manželství násilí v rodině dysfunkční rodina změna partnerů autoritativní výchovný model nízký socio-ekonomický statut izolace rodiny nezaměstnanost nedostatečná právní ochrana dětí zajišťovaná státem kult násilí hodnotová krize 1.7 Příznaky týrání, zanedbávání a sexuálního zneužívání v chování u dětí Příznaky týrání v chování u dětí: častý křik a dětský pláč, celkově otrhaný a zanedbaný vzhled dítěte 22

23 časté modřiny, odřeniny a popáleniny na těle dítěte, hlavně v místech, kde by těžko mohly vzniknou při hře (hlava, záda, břicho) nejistota a úzkost, strach z dospělých (děti mohou působit dojmem, jako by byly neustále připraveny na útěk) nepřiměřeně agresivní chování dětí nebo naopak apatie, lhostejnost) poruchy v chování, retardace Příznaky zanedbávání v chování u dětí: zanedbané děti mají trvale hlad nedodržují základní hygienická pravidla jsou chronicky unavené nosí omšelé, znečištěné a zapáchající oblečení často chodí pozdě do školy projevují se u nich sklony k sebepoškozování mají malou sebedůvěru vykazují neurotické chování nebo utíkají z domova Příznaky sexuálního zneužití v chování u dětí: děti projevují regresi k formám chování odpovídajícím mladšímu věku (př. cucání palce a spaní s hračkou) v sexuální oblasti je jejich chování neúměrné jejich věku mívají nepřítomný pohled, nešťastný výraz, smutnou náladu stahují se do sebe přestávají jíst začínají se znovu pomočovat naznačují, že znají určitá tajemství začínají lhát vykazují náhlé a obtížně vysvětlitelné změny v chování náhle se začínají bát jistých osob propadají těžkým depresím mohou se pokusit i o sebevraždu může dojít ke zhoršení školních výsledků dítě může osahávat nebo sexuálně zneužívat druhé děti 23

24 ze somatických stížností jsou to bolesti hlavy, bříška, poruchy spánku smyšlená tvrzení u dospívajících dívek za účelem někomu ublížit ŠPECIÁNOVÁ, Š. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte, 2003, str ) 1.8 Důsledky týrání a sexuálního zneužívání v dospělosti Důsledky týrání v dospělosti Zafixovaná zkušenost s ponižujícím statusem týraného dítěte vede ke vzniku nízkého sebehodnocení, slabé sebedůvěry a nedostatečné sebeúcty. Oběti mívají i v dospělosti pocit vlastní bezvýznamnosti, spojený s ochotou akceptovat horší role i nespravedlivě nízké ocenění. Zvykli si na ně a přijali je jako definitivní. Zkušenost s týráním vede ke ztrátě schopnosti přiměřené sociální orientace; z toho vyplývají potíže v mezilidských vztazích. Otřesení důvěry v lidi se projeví podezíravostí a negativním očekáváním, které mohou vést k odchylným projevům chování, např. k tendenci izolovat se od lidí, případně k natolik submisivnímu jednání, že okolí bude v pokušení jednat s takovýmito jedinci opět ponižujícím způsobem, a tím jim bude potvrzovat pravdivost jejich představy o vlastní méněcennosti. Jindy zkušenost týrání vyvolá potřebu aktivní obrany, která se projeví zvýšenou bezohledností a agresivitou ke světu, jemuž nelze důvěřovat. Je zde riziko, že se týraný jedinec naučí používat stejných strategií, jaké zažil sám na sobě, a jednat ve vztahu ke slabším násilně a necitlivě. Sklon k agresivnímu reagování se může přenést do budoucnosti a stane se součástí rodičovské role. Týrané děti se s větší pravděpodobností stávají týrajícími rodiči Důsledky sexuálního zneužívání v dospělosti Zkušenost sexuálního zneužívání v dětství ovlivní vztah jedince k sexualitě i v dospělém věku. Jednou z extrémních reakcí je ztráta sexuálních zábran, která je důsledkem násilného narušení sexuálního tabu v dětství. To nakonec vede k sexuální lhostejnosti, k promiskuitě nebo k prostituci. Opačný důsledkem zneužívání jsou sexuální dysfunkce. Zneužívání je natolik traumatické, že se sexuální aktivita asociuje s nepříjemnými pocity, se studem, ponížením a odporem. Vzácností není odmítání sexu jako takového, někdy vzniká dokonce sexuální fobie. Následkem jsou problémy v partnerských vztazích a přetrvávající sociální izolace. Z toho vyplývá, že u sexuálně zneužitých lidí je zvýšené riziko neschopnosti partnerského soužití. 24

25 Zkušenost se stigmatizací vede k zafixování pocitů méněcennosti a obav z vlastní odlišnosti od ostatních. Tyto pocity mohou rovněž posilovat tendenci k sociální izolaci nebo k přijetí podřadné role, která odpovídá jejich snížené sebeúctě. Dívky, které byly v dětství zneužívány se často dostávají do podobné situace i v dospělosti, akceptují partnery s podobnými tendencemi, jaké měli jejich otcové nebo otčímové. Nelze vyloučit ani přenos určitého typu sociálního chování. Oběť sexuálního zneužívání se v budoucnu sama snadněji stává sexuálním agresorem. To se především týká homosexuálně zneužitých chlapců. (VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese, 1999, str ) 1.9 Postoje veřejnosti k týrání a zneužívání dětí Jakékoli násilnosti páchané na dětech, bezbranných a závislých bytostech, jsou laickou veřejností jednoznačně odmítány a odsuzovány. Postoj odmítání takového jednání je spojen s vyjádřením hostility a agresivity, resp. s požadavkem, aby příslušné instituce udělily pachateli velice přísný trest. Z tohoto postoje pak jednoznačně vyplývá komplementární opatření: dítě z rodiny odejmout a dát je jinam, kde bude v bezpečí. Pro laika je těžko pochopitelné, že by dítě, jemuž bylo doma ubližováno, mohlo být na svou rodinu citově vázáno. Nechápe, jak je možné, že se dítě bojí lidí, kteří mu chtějí pomoci, a naopak si přeje zůstat tam, kde mu ubližují. Dítě sice ztratilo důvěru k lidem díky zkušenostem ze své rodiny, ale neznámého světa a cizích lidí se bojí o to víc. Neví, co od nich může čekat, a protože má negativní zkušenost, neočekává nic dobrého. Postoj veřejnosti k násilnostem páchaných na dětech je sice negativní, ale převážně pasivní. Potřeba vyhnout se eventuálním nepříjemnostem motivuje tendenci nemíchat se do záležitostí cizích rodin a raději na podezření, že by v rodině mohlo být týrané nebo zneužíváno dítě, neupozorňovat. Nemusí vždycky jít jen o alibismus. Lidé přesně nevědí, co se v rodině děje, ani co všechno lze za týrání či zneužívání považovat, na podobné problémy mohou jen usuzovat. Zodpovědný člověk ví, že by pouhé podezření mohlo dítě stigmatizovat: i kdyby se nakonec nepotvrdilo, postoje veřejnosti by se už nemusely změnit. Má tedy obavu, aby dítěti ještě víc neublížil. Nejúčelnější je obrátit se na nejbližší krizové centrum a požádat o pomoc. Dítěti, které bylo týráno či zneužíváno, přináší zveřejnění této skutečnosti stigma. Stejným způsobem je poznamenána jeho rodina: z pohledu veřejnosti jsou to lidé, kteří se chovali nepatřičně, a proto do společnosti nepatří. To se projeví odmítáním rodiny a její 25

26 izolací. Postižený je nakonec zase dítě velice těžko by např. nějaký rodič připustil, aby se jeho potomek kamarádil s dítětem, které bylo v rodině sexuálně zneužíváno. Obával by se, aby i jeho dítě takovým vlivem neutrpělo. Dítě oběť bývá příjímáno ambivalentně. Lidé je litují, ale zároveň se od něho distancují, protože sexuální aktivita, byť nedobrovolná, je zbavila typických atributů dětství. Je poznamenané, zneuctěné a tudíž mimo sociální normu. Tato tendence je výrazem potřeby bránit se nepřijatelné skutečnosti jejím popíráním, event. striktním oddělením slušné společnosti, k níž se řadí, od obecně nepřijatelné sociální vrstvy, kde se páchají takové věci. Do určité míry jde o obranu vlastního svědomí. Člověk sice nezasáhl, nepomohl, ale tato interpretace jej omlouvá. (VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese, 1999, str ) 26

27 2 PREVENCE TÝRANÉHO, ZANEDBÁVANÉHO A ZNEUŽÍVANÉHO DÍTĚTE Z hlediska prevence je nutné zdůraznit, že má-li být účinná, začíná již od nejútlejšího věku dítěte. Dítě má být vedeno k uvědomování si hranic intimity, k právu na vlastní tělo a vlastní pocity, které jsou druhými respektované. Je-li dítě vhodnou formou informováno, již v útlém věku pochopí, že se jeho těla a zejména intimních míst smí dotýkat jen úzce vymezený okruh osob, a to ještě jen za specifických okolností (hygiena) a jen určitým způsobem. Navíc dítě od svých rodičů potřebuje opakované ujišťování, že v případě jakýchkoliv pochybností či nepříjemných pocitů, je mu rodič vždy k dispozici, aby se na něj dítě mohlo s důvěrou obrátit. Stále ještě se v přístupu k sexualitě a intimitě setkáváme v rodinách se dvěma extrémy nápadné puritánství, které ale brání dítěti v případě sexuálního atakování toto s rodiči komunikovat. Takové dítě často neumí ani pojmenovat pohlavní orgány, je zcela inhibováno studem, zůstává se svým tajemstvím osamělé a bez pomoci. Stejně škodlivá je pro vývoj dítěte i naprostá rozvolněnost, s níž se setkáváme v rodinách, kde se všichni obnažují přede všemi, koupou se společně ve vaně, nerespektují zavírání dveří u koupelny či WC aj. Za takových podmínek se dítě nenaučí správně rozlišovat, co je a co není správné jednání, nepociťuje hranice intimity, a tudíž sexuální zneužívání včas nerozpozná. V rámci prevence je pro dítě neméně důležité, aby se učilo o sexualitě a intimitě vhodným způsobem komunikovat. Prevenci rozlišujeme na tři základní preventivní opatření: Primární prevence - podle definice Světové zdravotnické organizace znamená počínat si tak, aby k určitému neblahému společenskému jevu nedocházelo tedy předejít jeho vzniku, potlačit jej v zárodku, nedat mu příležitost, nedat mu půdu, v níž by mohl zapustit kořeny. Primární prevence pak znamená pokud možno zabránit, aby vůbec k onomu riziku docházelo. Nesporně velkým preventivním činem celosvětového významu je Úmluva o právech dítěte a Světová deklarace o přežití, ochraně a rozvoji dítěte. 27

28 V primární prevenci CAN můžeme rozlišit zhruba tři vrstvy: o zaměřené působení na širokou veřejnost o zaměřené působení na rodiče a vychovatele, jakož i na ty, kdo se na rodičovství nebo profesionální vychovatelství připravují o zaměřené působení na odborné pracovníky a tzv. veřejné činitele hlavně lékaře, psychology, sociální pracovníky, právníky, soudce, politiky apod. Primární prevence dále spočívá hlavně v klavírní přípravě dětí do manželství a rodičovství od nejranějšího věku, dále v programech pro těhotné ženy a nastávající otce, v posilování vztahu obou rodičů k dítěti. Znalost a dovednost dětí chránit samy sebe před nejrůznějším nebezpečím, např. úrazy počínaje a sexuálními útoky konče. Sekundární prevence z hlediska aktivního vyhledávání (depistáže): o Rizikových dětí. o Rizikových dospělých. o Rizikových rodin. o Rizikových situací (ostatní sociální prostředí apod.). Prevence na této úrovni tedy znamená tato rizika odhalovat, objasňovat, poznávat a mít je pod kontrolou. Případně aktivním působením je zmenšovat! Prvním krokem k tomu ochránit dítě je, že rizikoví lidé jsou si své rizikovosti vědomi. Vedou k tomu v podstatě dvě cesty. Že se jim to připomíná a to: - jednak způsobem pozitivním, tj. dodáváním informací, poučováním, nabídkou pomoci - jednak způsobem negativním, tj. vlastně zastrašováním (zveřejňováním trestních či jiných postihů provinilců, apod.) Druhým krokem pak je to, že tito rizikoví lidé převedou ono uvědomění ve skutek a jsou ochotni něco pro sebe udělat, na sobě pracovat, své rizikovosti se zbavit. Třetí krok je věcí společnosti, která jim v tom podá pomocnou ruku. Předpokládá se ovšem, že má co nabídnout! Terciální prevencí rozumíme takové chování pedagoga, lékaře, rodiče, když reaguje na situaci, v níž došlo k týrání, zneužívání dítěte. Následně zabraňuje jeho dalšímu týrání a zneužívání. Smyslem terciální prevence je tedy zamezení dalšího násilí či zneužívání dítěte. Dítě nesmí být dále týráno, zneužíváno. K tomu musí být vytvořen určitý systém opatření. Do terapie a rehabilitace lze zahrnout celou rodinu, je-li to z hlediska zájmu dítěte možné, dále školu a další odborníky. Vycházet z interdisciplinární spolupráce. 28

29 Do prevence patří i tzv. kvartální prevence. Jedná se o návrat dítěte zpět domů, jestliže v rámci léčby a ochrany dítěte bylo umístěno jinam. Je však třeba uvést, že tento požadavek se objevuje hlavně v anglosaské literatuře, kde je význam a postavení biologické rodiny zvláště zdůrazněn. Tento typ prevence by se jistě osvědčil i v našich podmínkách, musela by však fungovat již zmíněná interdisciplinární spolupráce mezi jednotlivými státními i nestátními zařízeními apod. [(HANUŠOVÁ, J. Násilí na dětech - syndrom CAN, 2006, str ), (DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z., a kol.: Týrané a zneužívané dítě, 1995, str )] 29

30 3 PŘÍSTUP A ROLE SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA K PROBLEMATICE TÝRANÝCH, ZANEDBÁVANÝCH A ZNEUŽÍVANÝCH DĚTÍ Fyzické, psychické a sexuální týrání přirozeně stojí v popředí činnosti sociálního pracovníka pracujícího v sociálně-právní ochraně dětí, ale obrací se také na jejich rodiče, celou rodinu, ba i jiná společenství (např. škola). Sociální pracovník však nemůže vstoupit do problému izolovaně. Kladného výsledku při odstraňování příčin ohrožení či poškozování dítěte může docílit pouze ve spolupráci s dalšími odbornými pracovníky jak ze sféry zdravotnictví, tak ze sféry školství a dalších oborů. K orientaci v celé šíři problematiky musí vycházet z velmi důkladné komplexní anamnézy, objektivně ověřené, a z posouzení dosavadního vývoje a chování dítěte i rodičů. Anamnézu vypracovaná sociální pracovník a je vlastním vstupem do obsáhlého šetření a slouží jako základní materiál i pro další pracovníky. Anamnestická data v sociální práci: a) autoanamnéza anamnestické údaje získané od klienta b) heteroanamnéza anamnestické údaje získané od rodiče (-ů) nebo jiných osob Rodinná anamnéza: Osobní anamnéza: otec, matka, sourozenci věk, pořadí sourozenců, zaměstnání zda má vlastní či nevlastní rodiče nebo jen jednoho z rodičů rozvedené manželství kolik let bylo klientovi když se rodiče rozvedli zda má adoptované sourozence zda byl někdo z rodiny soudně trestán zda byl někdo z rodiny vyšetřován nebo léčen psychiatrem psychiatrická nebo jiná hereditární zátěž, věk pořadí sourozenců vzdělání vychováván u rodičů jaké má vzpomínky na dětství (záporná i kladné) autorita v rodině k jakému z rodičů více inklinoval 30