Řád: HRABAVÍ (Galliformes)

Transkript

1 Řád: HRABAVÍ (Galliformes)

2 Charakteristika řádu silný zaoblený zobák, silné hrabavé nohy s plochými tupými drápy většinou se rychle pohybují po zemi peří ošetřují popelením, nevstupují do vody, neobratní letci pera i celkové opeření vyměňují většinou jednou ročně a postupně tak, že jsou stále schopní létat

3 Charakteristika řádu u řady druhů samec výrazně pestřejší většinou polygamní stavba hnízda, sezení na vejcích a dohled nad mláďaty většinou starostí samice mláďata se líhnou samostatná

4 Charakteristika řádu páření často předchází okázalý tok kohout různými vizuálními i hlasovými projevy soupeří o co největší počet slepic

5 Charakteristika řádu let prudký, hlasitý a nízko nad zemí na krátké vzdálenosti výjimkou je v severních oblastech Evropy žijící křepelka polní, která je jediným tažným hrabavým ptákem

6 Charakteristika řádu hrabaví jsou všežravci živící se jak rostlinnou, tak i živočišnou potravou hlavní složku tvoří semena a plody, mladé výhonky rostlin a drobní živočichové, nejčastěji hmyz velké druhy uloví i malé hlodavce mají velké vole jako zásobárnu potravy žaludek je uzpůsoben k rozemílání tvrdých semen (polykají zrna písku)

7 Čeleď: BAŽANTOVITÍ (Phasianidae)

8 Jeřábek lesní (Bonasa bonasia) silně ohrožený druh evropskoasijská lesní tajga, hojná hnízdiště ve střední a S části někdejšího SSSR u nás na Šumavě, v Novohradských horách a v Blanském lese, v Krkonoších minimálně velmi skrytý život; žije převážně v hustých houštinách vhodné jsou staré rozsáhlé lesy prostoupené mlazinami pohybuje se většinou rychle na zemi, pouze na noc hřaduje na stromech

9 Kohoutek se liší od slepičky váhou a zbarvením jen velmi málo.

10 Kohoutek má na hrdle černou, bíle orámovanou skvrnu a výraznou chocholku na hlavě. Váha g.

11 Slepička nemá výraznou chocholku, její hrdlo je žlutavé. Váha g.

12 Jeřábek lesní (Bonasa bonasia) monogamní páry se tvoři již na podzim samec pomáhá samici při péči o mláďata tok probíhá v březnu-dubnu, kohoutek vztyčuje chocholku a pohybuje tatrčkem; při zvlášť silném rozčílení ještě rozprostírá tatrček a spouští letky

13 Jeřábek lesní (Bonasa bonasia) slepička snáší ke konci dubna a v květnu 5-14 žlutavých nebo červenohnědých, tmavě skvrnitých vajec inkubace dní kuřata brzy létají a hřadují na stromech kohoutek se připojuje ke svému hejnku později a zůstává u něho až do doby podzimního párování potrava - pupeny a výhonky rostlin, hmyz a plži

14 Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) výskyt v Eurasii v pásmu severského a horského jehličnatého lesa vyhledává souvislé jehličnaté nebo smíšené lesy střídané pasekami a rašeliništi s bobulonosnými keři nejvyšší stavy tetřevů na Šumavě, v Jeseníkách, v Z části Krušných hor, Českomoravské vrchovině a Beskydech

15 Kohout: asi 4,5 kg, délka těla od klovce až po konec tatrče až 112 cm, rozpětí křídel až 140 cm.

16 Slepice: 1,8-3 kg, délka cm a rozpětí křídel cm, ochranné zbarvení slepice.

17 Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) tetřevec kříženec tetřeva a tetřívka ke konci února se začínají projevovat první příznaky toku kohout večer zahřaduje a ozývá se tzv. brkáním kohout začíná tokat ihned po probuzení na stromě, kde zahřadoval vlastní tok má čtyři hlasové projevy, čtyři verše tvořící jednu sloku tetřeví písně

18 Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) prvním hlasovým projevem je tzv. klepání (počítání nebo pukání) přestávky mezi klepáním se zkracují, tento hlasový projev vyzní v trylek krátký trylek je zakončen mlaskavým vylousknutím sloka končí broušením po oplození slepice staví hnízdo (zpravidla ke konci dubna) hnízdo vždy na zemi, malá prohlubeň mezi kořeny stromu nebo v hustším krytu

19 Slepice snáší každý druhý den 1 vejce, snůška 5-10 vajec.

20 Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) nekrmivá mláďata vodí pouze samice, jsou potravně závislá na mravencích rychlý vývoj, již za 10 dní po vylíhnutí popolétávají hejnko je pohromadě do podzimního přepeřování koncem září dochází často k podzimnímu toku, provázenému týmiž hlasovými projevy jako jarní tok potrava: jehličí, pupeny dřevin, bobule, výhonky, hmyz přítomnost gastrolitů v žaludku

21 Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) xtvic

22 Tetřívek obecný (Lyrurus tetrix) pásmo severského jehličnatého lesa v Eurasii není ptákem uzavřených lesů, vyhledává lesní okraje nebo malé lesíky hraničící se zemědělskou půdou, vřesovišti, pastvinami důležité jsou i porosty bříz jehnědy, větvičky a pupeny jsou důležitou součástí zimního jídelníčku

23 Váha kohouta okolo g, s věkem kohoutů nabývá na intenzitě černé kovové zbarvení. V době toku má kohout výrazně červené poušky.

24 V tatrči má tetřívek 18 per; prostřední jsou rovná, kdežto okrajová se srpovitě vytáčejí ven a tvoří lyru.

25 Slepice váží g, hnědá s tmavším skvrněním.

26 Tetřívek obecný (Lyrurus tetrix) polygamní druh tok začíná koncem března, vrcholí v dubnu a doznívá na začátku května tokaniště jsou volné otevřené plochy, kohoutci na ně přilétají krátce před rozedněním

27 Tetřívek obecný (Lyrurus tetrix) slepice přilétají s východem slunce a tok tím vrcholí kohoutci někdy pokračují v toku ještě po odletu z tokaniště a bublají na stromech, tokají i večer před západem slunce, ale bez slepic hnízdo na zemi, na začátku května 6-10 žlutavých nebo hnědých skvrnitých vajec, kuřata se líhnou po dnech hejnko žije pohromadě až do doby říjnového přepeření potrava: bobule, pupeny, listy, brouci, mravenci

28 Tetřívek obecný (Lyrurus tetrix) 9SNI

29 Bažant obecný (Phasianus colchicus) původně asijský druh výrazná zeměpisná proměnlivost (27 poddruhů) k nám byl dovezen asi v 11. století, výborně se aklimatizoval

30 Výrazný pohlavní dimorfismus kohouti jsou též těžší a větší (cca 1,3-2 kg), váha slepic cca 1 kg.

31 Kohouti se vyznačují dlouhým ocasním klínem

32 Bažant obecný (Phasianus colchicus) výskyt v celé Evropě, v ČR v nížinách a pahorkatinách (do 700 m.n.m.) obývá zemědělskou krajinu (střídání polí, mezí a lesíků) také ve světlých lesích s bohatým keřovým patrem vyskytuje se hojně i na městských periferiích, především na nevyužívaných ruderálních plochách a v oblasti zahrádkářských kolonií

33 Bažant obecný (Phasianus colchicus) dobrý běžec, hlasitě vzlétá pouze při trvajícím nebezpečí let je prudký, přímý s rychlými hřmotnými rázy křídel, prokládaný klouzavým letem

34 Bažant obecný (Phasianus colchicus) potravu sbírá ráno a později odpoledne přes poledne odpočívá v úkrytu kuřátka a mladí bažanti potřebují hodně hmyzu a larev (sarančata, kobylky, mravenci, mšice, pavouci a měkkýši) dospělí bažanti se živí semeny, bobulemi, zelenými částmi rostlin, hmyzem, červy a měkkýši u dospělých bažantů převládá rostlinná složka

35 Bažant obecný (Phasianus colchicus) od počátku března kohout obsazuje hnízdní okrsek vyhání soky nenápadný tok (na jednoho kohouta připadá 3-5 slepic) slepice vyhloubí dolík v zemi, snáší 8-15 bělavých či nazelenalých vajec

36 Bažant obecný (Phasianus colchicus) inkubace dní, několik hodin po vylíhnutí kuřata s matkou opouštějí hnízdo a hledají potravu

37 Bažant královský (Syrmaticus reevesii) pochází ze S a střední Číny (řidší lesy s křovinným podrostem a vysokou travou) u nás se dosti často chová jako vítané zpestření honiteb patří mezi největší bažanty - velmi dlouhý klín kohouta (až 160 cm)

38 Bažant královský (Syrmaticus reevesii) základní zbarvení je zlatožluté a jsou na něm rezavě červené, černohnědé až černé vlnky nebo skvrny

39 Okolí světel a vrch hlavy bílý.

40 Klín příčně pruhovaný.

41 Slepice je menší, hnědavá, s krátkým klínem (max.45 cm)

42 Koroptev polní (Perdix perdix) Evropa, Asie původním prostředím byla step, postupně se rozšířila do zemědělské krajiny méně přizpůsobivá než bažant, na změny životního prostředí reaguje málo pružně těžce snáší přechod na velkoplošné hospodářství v zemědělství dříve byla ptákem nížinných, teplých polních oblastí, dnes se jí lépe daří v pahorkatinách

43 Koroptev polní (Perdix perdix) rozdíl mezi kohoutky a slepičkami málo zřetelný (shodná velikost i zbarvení) kohoutek mívá na prsou tmavě hnědou podkovu váha starších ptáků se udává v rozpětí od 350 do 480 g

44 Koroptev polní (Perdix perdix)

45 Koroptev polní (Perdix perdix) při podrobné prohlídce lze určit pohlaví podle zbarvení ramenních krovek křídel (kohoutek má na nich pouze bílý proužek podél ostnu, kdežto slepička ještě příčné bílé proužky)

46 Koroptev polní (Perdix perdix) výjimka mezi kurovitými ptáky monogamní druh tok začíná v únoru a březnu, hejna se rozpadávají a kohoutci si volí slepičky za častých zápasů ke konci dubna či na začátku května začínají slepičky zakládat hnízda ve formě mělkých a slabě vystlaných důlků, tok končí

47 Koroptev polní (Perdix perdix) slepička snáší v denních intervalech po jednom vejci vejce jednobarevná, olivově zelenošedá vajec (nejméně 6, nejvíce 24) po ukončení snůšky zasedá na hnízdo slepička a kohoutek v blízkosti hlídá, je připraven kdykoli zastoupit slepičku, popřípadě odchovat kuřata sám

48 Koroptev polní (Perdix perdix) líhnutí po dnech kuřata se po vylíhnutí živí sama, jsou však velmi citlivá na vytrvalé červnové deště a chladna v 6 týdnech již létají, pohlavně dospívají v prvním roce velké ztráty (predátoři, sečení) od vylíhnutí až do toku žijí koroptve v hejnech (do 5-15 jedinců) potrava: kuřátka se nejprve živí hmyzem a kuklami mravenců, později i semeny plevelů

49 Koroptev polní (Perdix perdix)

50 Koroptev polní (Perdix perdix)

51 Křepelka polní (Coturnix coturnix) hnízdní areál v Evropě, Asii a V Africe stepní a lesostepní druh, akceptuje zemědělskou krajinu

52 Zbarvení podobné koroptvi, je však podstatně menší ( g).

53 Křepelka polní (Coturnix coturnix) polygamní druh slepičky o potomstvo pečují samy slepička buduje neupravené hnízdo (vystlaný důlek při okrajích polí) snůška: až 16 hnědě skvrnitých vajíček (červen)

54 Orebice horská (Alectoris graeca) žije v S Itálii a na Balkánském poloostrově velikostí i způsobem života se podobá koroptvi byla u nás vysazena jako náhrada za ubývající koroptve

55 Orebice horská (Alectoris graeca) je celkově šedá, jen spodní část krku má bílou s černým olemováním; stojáčky i zobák má načervenalé kohoutek se od slepičky nijak neliší, má jen nad zadním prstem hrbolek - jakýsi náznak ostruhy

56 Orebice horská (Alectoris graeca) monogamní druh párky se tvoří brzy zjara, tok začíná v březnu a dubnu slepička zakládá na zemi u stromu nebo pod keřem hnízdo, které vystele trávou a listy, snáší nažloutlých, hnědě tečkovaných vajíček inkubace asi 25 dnů společná péče o kuřata ve společném rodinném hejnku orebice přezimují až do jarního párování potrava mláďat živočišná (hmyz), dospělé orebice -části bylin, tráva, semena, plody, v zimě pupeny, jehličí a zrní

57 OREBICE HORSKÁ (Alectoris graeca)

58 Krocan divoký (Meleagris gallopavo) je původním obyvatelem Mexika a jižních částí USA vyhledává otevřenou krajinu s četnými lesíky u nás se chová jen v několika oborách, ale i ve volnosti spíše jako okrasná zvěř

59 Krocan divoký (Meleagris gallopavo)

60 Krocan divoký (Meleagris gallopavo) podobný domácímu krocanovi, váží až 16 kg, krůta cca 8 kg, výrazné kožní laloky (během toku se zvětšují v tzv. korálky) přes den se pohybuje po zemi, nejraději v křovitém podrostu lesních okrajů na noc hřaduje vysoko na stromech potrava: semena, zelené části rostlin, hmyz a měkkýši

61 Krocan divoký (Meleagris gallopavo) polygamní druh (na vítězného krocana připadají 2-4 krůty přihlížející souboji) krůty snášejí v lese pod keřem do nedbale vystlaného důlku až 15 nažloutlých, hnědě kropenatých vajíček inkubace asi 4 týdny rychlý růst krůťat, po dvou týdnech již létají a hřadují na nižších větvích zůstávají společně v hejnku až do jarního toku

62

63

64 Čeleď: PERLIČKOVITÍ (Numididae)

65 Perlička kropenatá (Numida meleagris) je druhem křovinatých stepí západní Afriky v posledních desetiletích byla i u nás úspěšně vypouštěna a chována nejen v bažantnicích, ale i ve volné přírodě

66 Perlička kropenatá (Numida meleagris) o něco větší než slepice, peří šedohnědé, po celém těle drobně světle kropenatá hlava malá, neopeřená, s kožovitými výrůstky

67 Perlička kropenatá (Numida meleagris) i perlička hnízdí na zemi v málo vystlané jamce, snáší v dubnu 6-8 bílo-šedých vajíček samička na nich sedí necelé čtyři týdny oba rodiče krmí vylíhlá kuřátka hmyzem, později se mladé perličky živí semeny a plody rodinky se spojují ve větší hejnka a potulují se při okrajích lesů a v keřových porostech jsou velmi ostražité a plaché, a proto svým chováním varují ostatní drobnou zvěř před nebezpečím

68 Perlička obecná (Numida meleagris)

69 Perlička kropenatá (Numida meleagris) 5sSDY

70 Řád: DRAVCI (Accipitriformes)

71 Charakteristika řádu přizpůsobeni k lovu živé kořisti hákovitě zahnutý zobák, ostré drápy a silná, široká křídla dlouhověcí - dožívají se přes 30 let monogamní (oba partneři se aktivně podílejí na péči o mláďata většinou přísně rozdělené role rodičů

72 Charakteristika řádu samice často větší než samec úspěšnost lovu poměrně nízká, okolo 17 % mladí dravci se lovu musí naučit, často hynou vyhladověním důležité je načasování hnízdění čím dříve jsou mláďata vzletná, tím více času na získání loveckých dovedností

73 zbytky natrávené kořisti ve tvaru válečku (chlupy, kosti, peří, drápy a zobáky) ze svalnatého žaludku vyvržené zobákem dravce ven Vývržky dravců

74 Vývržky dravců dravci daleko lépe tráví kosti (na rozdíl od sov nemají vole), skladba jejich vývržků je především ze srsti nebo peří kořisti mláďata sov na hnízdě ale kosti tráví potřebují draslík velikost vývržků dravců závisí na množství a velikosti vyvržených zbytků, ale i podle toho, zda jde o samce či samici, která bývá u některých druhů mnohem větší při určování vývržků musíme řídit hlavně obsahem vývržků, jejich velikost je méně podstatná

75 Vývržek z krovek a těl střevlíkovitých brouků

76 Čeleď: ORLOVCOVITÍ (Pandionidae)

77 Orlovec říční (Pandion haliaetus) žije téměř po celé Evropě největší stavy ve Skandinávii, žije v Asii, Austrálii, na Sundských ostrovech a v S i Střední Americe k našim řekám a rybníkům zalétá jen v době jarního a podzimního tahu

78 Orlovec říční (Pandion haliaetus) hřbetní strana těla černohnědá, břišní strana bílá přes oko se táhne tmavý pruh úzký hnědý ocas s větším počtem tmavých pruhů váží g

79 Potravní specialista na ryby při lovu krouží nad vodní hladinou nebo létá podél řeky, vrhá se z výšky m do vody a noří se hluboko pod hladinu

80 ORLOVEC ŘÍČNÍ (Pandion haliaetus)

81 Čeleď: KRAHUJCOVITÍ (Accipitridae)

82 Orel mořský (Haliaeetus albicilla) kriticky ohrožený druh rozpětí křídel až 2,50 m, váha g je hnědý, hlava a krk jsou světlejší

83 Rozšíření orla mořského světle zelená letní rozšíření tmavě zelená celoroční rozšíření modrá zimní rozšíření

84 Mladí ptáci jsou tmavší a mají několik bledých skvrn na spodu těla, tmavá duhovka oka.

85 Dospělí ptáci mají bílý, klínovitě zaokrouhlený ocas, žlutý zobák a žlutou duhovku oka.

86 Orel mořský (Haliaeetus albicilla) samice snáší 2-3 bílá vejce do obrovského hnízda na starých stromech na hnízdě sedí střídavě se samcem dnů pohlavní dospělost ve 4-5 letech

87 Orel mořský (Haliaeetus albicilla) potrava: vodní ptáci a ryby, obratlovci, zdechliny na kořist nalétává z posedu nebo při pátracím letu, v mělké vodě i při chůzi potápivé ptáky vyčerpá nalétáváním velkým druhům odebírá kořist

88

89

90 Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) ohrožený druh lesnaté kraje Evropy, severní, střední Asie a Severní Ameriky; hnízdí i v Severní Africe dospělí ptáci jsou na horní straně těla břidlicově šedohnědí, vespod světlí až bílí s tmavším příčným vlnkováním

91 Mladí letošní ptáci jsou nahoře rezavě hnědí a vespodu světle rezaví s podélným tmavším pruhováním.

92 Na dlouhém, zakulaceném ocase 4 tmavé příčné pásky (u krahujce je ocas zakončený rovně).

93 Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) samice větší než samec váží g hnízdí na vysokých stromech hluboko v lese, hnízda dobře ukrytá, každoročně opravovaná, takže dosahují značných rozměrů v dubnu snáší samice 3-4 vejce, inkubace dní

94 Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) jestřábi svou kořist oškubávají samec v době hnízdění nepřináší kořist přímo na hnízdo, ale na opodál stojící strom, kde ji oškubanou předá samici, kterou před tím upozornil křikem potrava různorodá: ptáci (sojky, divocí a domácí holubi, koroptve, vrány, kavky, bažanti a divoké kachny), kdežto savci mnohem menším podílem (veverky, zajíci, králíci, sysli a hraboši) jestřáb podobně jako ostatní dobří letci neloví přímo v blízkosti hnízda, ale ve vzdálenosti asi 3-4 km přímého letu

95 Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)

96 Káně lesní (Buteo buteo) proměnlivé zbarvení (hřbetní část bývá tmavě hnědá, spodní strana světlá s hnědými skvrnami, tmavohnědý ocas je příčně proužkovaný jemnými pásky a konec je lemovaný širokým tmavým pruhem) váží g

97 Káně lesní (Buteo buteo) středoevropské káně je stěhovavé (zimoviště v JZ Evropě) nebo přelétavé na zimu k nám přilétávají káně severské hnízdí na vysokých a starých stromech, hnízdo bývá používáno po několik let v dubnu až květnu snáší samice 2-3 vejce (počet se v době myších invazí zvyšuje až na 5 a v době nedostatku myší se snižuje) na vejcích sedí střídavě oba rodiče asi 33 dnů, mláďata vylétávají z hnízda po 6-7 týdnech potrava: z 95 % drobní hlodavci (hraboš polní), ale i hmyz, zdechliny

98

99

100 Káně rousná (Buteo lagopus) domovem ve Skandinávii, Finsku a v tundrových oblastech Ruska a Severní Ameriky k nám přilétá pouze v zimním období, přezimuje u nás a ke konci zimy opět odlétá na sever

101 Proměnlivé zbarvení (světlejší než k. lesní a zejména při letu vyniká bílé zbarvení na spodní straně křídel, která mají ve svém ohbí výraznou černou skvrnu, ocas má širokou černou koncovou pásku).

102 Káně rousná (Buteo lagopus) je o něco větší než káně lesní, v rozpětí křídel dosáhne cm, váží g způsobem života se podobá káni lesní, hnízdí však převážně na zemi rozmnožování ovlivňováno množstvím potravy (2-3 vejce) živí se hlavně lumíky (v letech s extrémním přemnožením lumíků se může počet vajec zvýšit až na 7) a hrabošem mokřadním, příp. bělokury

103 Káně rousná (Buteo lagopus)

104

105 Krahujec obecný (Accipiter nisus) silně ohrožený druh nejbližší příbuzný jestřába a také se mu podobá, ale je menší rozšíření se rozprostírá od severních okrajů Afriky přes celou Evropu a Asii až po Japonsko, zimuje v tropické Indii a ve východní Africe u nás hnízdí od nížin až po vysoké hory (menší lesíky - smrkové mlaziny)

106 Samice je opět podstatně větší než samec, dospělí ptáci dosahují rozpětí v křídlech cm a váží g.

107 Spodní strana těla samce narezavělá, kalhotky bývají načervenalé.

108 Krahujec obecný (Accipiter nisus) samec: spodní strana narezavělá, kalhotky bývají načervenalé monogamní druh hnízdo staví většinou pouze samice nepříliš vysoko nad zemí, hnízda jsou používána více let v květnu-červnu snáší samička 4-6 vajec ve dvoudenních přestávkách samice sedí na vejcích sama, samec nosí potravu inkubace - 33 dní

109 Krahujec obecný (Accipiter nisus) potrava: drobní ptáci; za vrabci létá až do těsné blízkosti lidských obydlí, na pernaté z. neškodí krátká křídla a dlouhý ocas umožňují lov v hustých křoviskách samice loví větší ptáky až asi do velikosti drozda, sameček se zaměřuje na menší kořist krahujce často hlasitě pronásledují hejna drobných ptáků (vlaštovky, jiřičky, konipasi a vrabci) loví přepadovým způsobem, ve volném prostoru letící krahujec není tak nebezpečný

110 Moták pochop (Circus aeruginosus) ohrožený druh štíhlé tělo, dlouhé stojáky, dlouhá křídla a dlouhý ocas okolo očí kruhovitě uspořádaná tužší pírka, která tvoří závoj podobný závoji sov pochop je největší a nejhojnější moták Evropa (kromě severských oblastí), střední Sibiř, až po Dálný východ, severní Afrika, Madagaskar a v australské oblasti

111 Moták pochop (Circus aeruginosus) tažný pták, zimuje v jižní Evropě, v severozápadní a ve střední Africe odlétá ke konci září a vrací se ke konci března oblast rozšíření u nás: rybničnaté krajiny se zamokřenými loukami a bažinami

112 Dospělý samec má vrchní část těla kaštanově hnědou, hlavu a hrud' nažloutlou, břišní část rudohnědou. Ocas stříbřitě šedý, na křídlech šedé plochy.

113 Špičky křídel jsou černé a jako u všech motáků při letu obrácené šikmo vzhůru (jev ojedinělý u dravců).

114 Samice je větší a těžší, shodně s mladými ptáky jednobarevně hnědá, pouze vrch hlavy má světlý.

115 Moták pochop (Circus aeruginosus) hnízdo v blízkosti vodní plochy, většinou v hustém rákosí (někdy je hnízdo přímo na hladině nebo nad ní) 3-6 bělavých vajec v květnu (inkubace dní) samec nosí potravu a samice krmí mláďata předávání potravy mimo hnízdo samec rodinu často opustí před vyvedením mláďat potrava: žáby, vodního hraboši, mláďata vodních ptáků (lysek), hadi, ještěrky, drobné rybky

116 Moták pochop (Circus aeruginosus)

117 Řád: SOKOLI (Falconiformes) Čeleď: SOKOLOVITÍ (Falconidae)

118 Raroh velký ukázka zejku

119 Poštolka obecná (Falco tinnunculus) výskyt: Evropa, Asie a Afrika a někdy se objevuje až v Severní Americe u nás obývá roviny, pahorkatiny i podhůří jako všichni sokolovití má ostrý zářez na horní části zobáku (zejk) a dlouhá, úzká, na koncích zašpičatělá křídla

120 Hřbetní část těla rezavá, u samce černě skvrnitá, u samice příčně pruhovaná.

121 Dlouhý samčí ocas stejně šedý jako hlava na konci s širokou černou páskou.

122 Samička má ocas rezavý, hustě pruhovaný.

123 Poštolka obecná (Falco tinnunculus) třepotavý způsob letu rozpětí křídel až 75 cm a váží g u nás je tažná, odlétá na svá africká zimoviště a vrací se v březnu někteří jedinci u nás přezimují (města)

124 Poštolka obecná (Falco tinnunculus) hnízdí také blízko lidských obydlí většinou staví hnízda v korunách stromů na okrajích rozlehlejších lesů nebo v malých polních lesících osídluje však i krajiny skoro bezlesé snůška 4-7 hnědě mramorovaných vajec (duben-květen)

125 Poštolka obecná (Falco tinnunculus) inkubace asi 29 dní na vejcích sedí samice; samec se stará o potravu potravu předává na skále nebo na stromě, mláďata krmí převážně samice mláďata vylétávají z hnízda po dnech, rodina zůstává pohromadě až do podzimního odletu potrava: z 80 % myšovití hlodavci, hmyz, obojživelníci, ještěrky a méně drobné ptactvo

126 Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) zbarvení obou pohlaví jednotné - hřbetní strana šedomodrá, spodek těla světlý s černými příčnými vlnkami stojáky žluté, duhovka tmavohnědá samec je asi o třetinu menší a lehčí než samice váha g

127 Po stranách hlavy se táhne černý pruh, který sahá od kořene zobáku až po hrdlo a vytváří na vrchu hlavy jakousi černou kápi.

128 Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) používají stará hnízda po různých dravcích, anebo si stavějí hnízda ve skalnatém terénu na holém podkladu trvalejší páry, jsou věrni svým hnízdištím samice snáší v dubnu 3-4 vejce, v sezení se střídají rodiče, a to dní na rozdíl od jiných dravců krmí mláďata i otec mláďata opouštějí hnízdo po dnech potrava: ptáci

129 Vynikající letci, kořist loví jen ve vzduchu; na kořist na zemi nikdy neútočí.

130

131

132 Ostříž lesní (Falco subbuteo) obývá téměř celou Evropu mimo nejsevernější oblasti, střední část Asie a severní Afriku zimuje v J Africe a v J Asii tvarem těla i zbarvením připomíná malého sokola obě pohlaví jsou zbarvena stejně, sameček je opět o něco menší v rozpětí křídel měří až 80 cm a váží g

133 Svrchu je šedý, ve spodu světlý s tmavými podélnými skvrnami.

134 Od kořene zobáku se táhne tmavý pruh, tzv. vous. Opeření horní části stojáků, tzv. kalhotky, je narezavělé.

135 Ostříž lesní (Falco subbuteo) váží g u nás je ptákem lesnatých pahorkatin, zřídka hnízdí v rovinách nebo v lužních lesích hnízdí ve vrcholcích vysokých stromů, většinou jehličnatých, obsazuje opuštěná hnízda jiných ptáků samice klade 2-4 vejce, zahřívá je po dobu 28 dnů, mláďata létají po dnech jedním z nejrychlejších dravců ve vodorovném letu, kdy dokáže vyvinout rychlost až 180 km/hod (jediný uloví vlaštovku) potrava: hmyz (chrousti, vážky, mouchy aj.)

136 Raroh velký (Falco cherrug) hnízdí v lužních lesích jižní Moravy vyhledává listnaté a smíšené lesy sousedící s otevřeným terénem část populace je tažná (zimoviště ve Středomoří a S Africe) pravděpodobně tvoří víceleté páry 3-4 okrová vejce s rezavými skvrnami inkubační doba dní potrava: drobní ptáci a savci (hraboši, sysli, holubi, koroptve, kachny )

137 Svrchu je převážně hnědý s šedými letkami, temeno hlava je zbarveno hnědě. Spodina těla je světlá s hnědými stříkanci na břiše.

138 Obě pohlaví jsou si velmi podobná (samice však mívají méně patrný vous).