Zodpovědný konzum. Výběr některých certifikací

Transkript

1 Zodpovědný konzum Většina z nás má to štěstí, že žije v době a především v zemi, kde je všeho dostatek. Už se ani nepozastavujeme nad tím, že si můžeme koupit jahody v zimě, dát si kávu z různých koutů světa. A bez mobilního telefonu nebo počítače si život už neumíme ani představit. Kupujeme a konzumujeme produkty a často ani netušíme, odkud pochází, kdo je vyrobil a za jakých podmínek se k nám dostávají. Přitom to, jak se chováme jako spotřebitelé, ovlivňuje celý svět! Co je zodpovědný konzum Každý zodpovědný spotřebitel by se měl v první řadě zamyslet nad tím, zda všechny věci, které si kupujeme a spotřebováváme, opravdu potřebujeme, nebo jen podléháme novým trendům či reklamě. Zodpovědná spotřeba znamená mít dostatek informací, abychom si mohli uvědomit důsledky svých spotřebních rozhodnutí, a tím pádem mít svůj díl zodpovědnosti za dění věcí ve světě. Proto bychom se měli zajímat, odkud věci, které kupujeme, pocházejí, jak byly vyrobeny a za jakých podmínek, jestli se na výrobě nepodílely děti, jestli nedochází k porušování lidských práv nebo ničení přírodních zdrojů. Podstatné je nejen to, co spotřebováváme, ale také to, jak nakládáme s tím, co po využití výrobku zbude tedy s odpady a obaly. Základní zásady zodpovědného konzumu Nakupujte s mírou a přemýšlejte, zda opravdu vše, co kupujete, potřebujte. Zajímejte se o původ výrobků či produktů, kde a kým byly vyrobeny a za jakých podmínek. Dejte přednost kvalitě, ne kvantitě. Pokud si můžete vybrat, nakupujte zboží místní produkce (např. ovoce a zeleninu), při jehož dopravě se nevyprodukovalo tak velké množství skleníkových plynů. Volte potraviny, jejichž produkce respektuje planetu (vodu, půdu, ekosystémy a klima). Kupujte jen to, co sníte. Hledejte alternativy, a to takové, které jsou označeny národně nebo mezinárodně uznávanými certifikáty. U těchto výrobků máte jistotu, že při jejich výrobě je kladen důraz na eliminaci negativních dopadů na společnost a životní prostředí. Výběr některých certifikací Ekologicky šetrný výrobek Tuto značku propůjčuje Ministerstvo životního prostředí ČR, které ve spolupráci s Agenturou pro ekologicky šetrné výrobky připravuje i směrnice pro hodnocení jednotlivých výrobků. Posuzuje se provoz výrobku (emise, spotřeba energie, uvolňování prchavých látek), jeho životní cyklus (z čeho je výrobek vyroben, jak se likviduje, spotřeba energie a surovin na výrobu) i obal. Značka vypovídá o tom, že daný výrobek je ve své kategorii ekologičtější než ostatní obdobné výrobky (např. vodou ředitelná nátěrová barva mezi ostatními nátěrovými barvami apod.). Produkt ekologického zemědělství Tuto značku propůjčuje Ministerstvo zemědělství ČR ve spolupráci se společností Kontrola ekologického zemědělství. Tuto ekoznačku může používat pouze ten výrobce, jehož potravinářský výrobek splnil všechny legislativně stanovené podmínky pro ekologické zemědělství, prošel přísnou kontrolou jedné z kontrolních organizací podléhající Ministerstvu zemědělství, obdržel certifikát o původu biopotraviny. [ 1 ]

2 Certifikované dřevo Dřevo pěstované v souladu s principy udržitelného lesního hospodářství. Tato certifikace zaručuje, že se nejedná o nelegálně těžené dřevo z tropických pralesů. Spravedlivý obchod Fair trade je způsob obchodu, který zaručuje pracovníkům z rozvojových zemí spravedlivou odměnu za jejich práci. Pěstitelé a řemeslníci v rámci fair trade dostávají za svou práci takovou výkupní cenu, která odpovídá nákladům na výrobu a zaručuje jim důstojný život. Zároveň tato značka zaručuje, že se na výrobě nepodílely děti. Králíček Přestože jde o zahraniční značku (používá se především v Anglii), lze výrobky takto označené doporučit. Používá se pro kosmetiku, která nebyla testována na zvířatech. Natur papír Výrobky takto označené obsahují minimálně 90 % sběrového papíru. Směrnice pro její udělení jsou neveřejné, nicméně díky garanci Výzkumného ústavu papírenského ji lze považovat za věrohodnou. Kde vzít informace Obecné informace o problémech spojených se zodpovědnou spotřebou, o dopadech na rozvojové země či možnostech řešení naleznete na stránkách neziskových organizací: NaZemi Základní zdroj informací o spravedlivém obchodě (fair trade), etickém zadávání veřejných zakázek českými úřady (Fairpoint), o společenské odpovědnosti firem (Odpovědnost firem) a dalších souvislostech naší spotřeby (Svět v nákupním košíku). Glopolis Kvalitní informace a analýzy k tématům, jako je potravinová bezpečnost, fair trade, koherence pro-rozvojových politik mezi státní správou, politiky, nevládními organizacemi a veřejností, gender v rozvoji apod. Zelený kruh Zajímavé a konkrétní informace o důsledcích českých spotřebitelských rozhodnutí najdeme v publikaci Česká stopa nebo v aktuálnější studii Dopady české spotřeby na rozvojové země. Hnutí Duha Hnutí DUHA prosazuje zdravé prostředí pro život, pestrou přírodu a chytrou ekonomiku. Dokážeme rozhýbat [ 2 ]

3 politiky a úřady, jednáme s firmami a pomáháme domácnostem. Našich výsledků bychom nedosáhli bez podpory tisíců lidí, jako jste vy. Fair Trade Zde se dozvíte vše o fair trade, co jste kdy chtěli vědět. Fairtradová města Informace, postupy a rady, jak může být naše město, škola nebo církev fair. Fair trade zaručuje, že výrobky nevznikly za využití dětské práce. Přihlásí-li se k principům fair trade veřejná instituce, pozitivní dopad na děti a rozvojové komunity se mnohonásobně zvyšuje. Zachraň jídlo Skupinu s názvem Zachraň jídlo tvoří několik přátel, kteří se rozhodli upozornit na problém plýtvání jídlem, protože jde o velký nešvar naší společnosti, o kterém se ovšem moc nemluví. Arnika Arnika je česká nezisková organizace, která spojuje lidi usilující o lepší životní prostředí. Rozvojovka Vzdělávací sekce ČvT, která se snaží zvýšit zájem české společnosti především veřejnosti, médií, studentů, ale i státní správy o situaci v rozvojových zemích, problematiku mezinárodní rozvojové spolupráce a souvislosti dnešního globalizovaného světa. V jakých oblastech je možné uplatnit zásady zodpovědného konzumu Zodpovědný konzum můžeme uplatnit téměř všude, ať je to nakupování potravin, spotřebního zboží, elektrospotřebičů, kosmetiky, nábytku, nebo pohonných hmot. Jde jen o to, dát si čas a vyhledat alternativu. Vždy můžeme dát přednost českému sezonnímu ovoci a zelenině než tomu dovezenému, které muselo urazit dlouhou cestu, než se dostalo na náš stůl. U kávy, čaje či čokolády můžeme dát přednost výrobkům se značkou bio a Fair Trade. U elektrospotřebičů si můžeme vybrat, jak moc budou ekologické a šetrné k životnímu prostředí, to samé najdeme u čisticích prostředků. Také se můžeme zamyslet nad tím, jaký má výrobek obal a zda se dá recyklovat (upřednostníme papír či sklo před tetrapakem či hliníkem). Jací hráči vystupují na poli zodpovědného konzumu a jak se zapojují Cílem odpovědné spotřeby je naplňování potřeb současné společnosti tak, aby i budoucí generace měly možnost žít kvalitní život. Prvním krokem, který můžeme učinit my všichni, je změnit své spotřebitelské chování. Jenomže to samo o sobě nestačí. Odpovědně se musí začít chovat i samotné firmy a stát. Velká část zboží, které si kupujeme, je vyráběna v zemích globálního Jihu. Většina firem přesouvá celou svoji výrobu do těchto oblastí (především do zemí jihovýchodní Asie, Latinské Ameriky a Afriky). Důvodem jsou nízké výrobní náklady a levná pracovní síla. Problémem je, že většina firem továrny nevlastní, ale jen odebírá zboží od zprostředkovatelských firem, a tím se mohou vzdát odpovědnosti za výrobní podmínky. I když se firmy stále více začínají věnovat CSR (Corporate Social Responsibility společenská odpovědnost) díky nátlaku spotřebitelů a kampaní nevládních organizací, tak právě oblast dodavatelských řetězců bývá opomíjena. Proto je potřeba, aby se firmy začaly více věnovat kontrole svých dodavatelských řetězců a nastavily pravidla výroby a prodeje, která neporušují lidská práva. Dalším hlavním aktérem je stát a jeho politická rozhodnutí, která často podrývají úsilí spojené s aktivitami směřujícími ke světové udržitelnosti. Například na jedné straně stát vynakládá finanční prostředky na řešení chudoby v rozvojových zemích, ale na straně druhé k ní paradoxně přispívá například svými rozhodnutími v oblasti obchodní politiky. Proto by stát měl dbát na to, aby vnější dopady jednotlivých politických rozhodnutí nepodkopávaly záměry a cíle politiky rozvojové (především v oblasti obchodu, zemědělství, migrace, životního prostředí a bezpečnosti). [ 3 ]

4 Společenská odpovědnost firem Koncept společenské odpovědnosti firem (CSR Social Corporate Responsibility) vznikl v 90. letech 20. století jako reakce na skandály spojené s případy vážného porušování lidských práv, zejména využívání dětské a nucené práce velkými a známými značkami, které byly vnímány jako záruka kvality. Firmy, které tuto myšlenku přijaly, tím prohlásily, že vyrábějí a obchodují ve společensky a environmentálně vyhovujících podmínkách. Cílem společensky odpovědné firmy není pouze tvorba (finančního) zisku. Odpovědná firma se dobrovolně zasazuje o to, aby při její činnosti doma i v zahraničí nebyla porušována lidská práva a nebylo poškozováno životní prostředí. Orientace na zisk, společnost i přírodu se označuje jako trojí zodpovědnost. V oblasti ekonomické se firma distancuje od korupce, pěstuje dobré a transparentní vztahy se zákazníky a partnery, respektuje duševní vlastnictví. V rovině společenské je její prioritou respekt k lidským a pracovním právům a otevřený dialog s místní komunitou. Firma se zajímá, jaký dopad má její podnikání na zaměstnance, bezprostřední okolí i širokou společnost v místě, kde podniká. V rovině environmentální usiluje o to, aby své zdroje využívala šetrně a ekologicky, aby snižovala environmentální zátěž svého podnikání na všech úrovních a aby přispívala k ochraně a obnově přírody v zasažených oblastech. Nicméně koncept společenské odpovědnosti zůstal dobrovolným závazkem, jehož realizace je nadále roztříštěná a obtížně hodnotitelná, protože jeho plnění je zcela v rukou samotných firem. Často se stává, obzvláště v českém firemním prostředí, že je společenská odpovědnost firem mylně zaměňována s firemní charitou a může sloužit k čistě propagačním účelům. V horších případech pak tvoří jakousi dýmovou clonu pro skutečné negativní dopady firmy na společnost či životní prostředí. Filantropii se může věnovat i firma, která v rozvojové zemi vytvořila zisky neetickým způsobem část těchto zisků pak ve vlastní zemi věnuje na charitu, čímž zlepšuje svůj obraz před domácí veřejností. Odpovědnost firmy také nelze odvodit jen z jejích deklarací a image, kterou mají často na starosti profesionální PR manažeři, jejichž cílem není poskytovat reálný obraz o firmě, ale prezentovat její podnikání v co nejatraktivnějším světle bez ohledu na pravdivost. Za smysluplnější lze proto považovat koncept tzv. korporátní odpovědnosti (Corporate Accountability) neboli právní odpovědnosti firem, který volá po řešení v podobě závazných pravidel na mezinárodní i národní úrovni. Žádná z mezinárodních organizací momentálně nedisponuje mechanismem, který by umožňoval firmy monitorovat a v případě porušování standardů sankcionovat. Nicméně OSN letos ve svých programových dokumentech načrtla směry, kterými by se kontrola firem měla ubírat. OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) zavedla do směrnice pro nadnárodní podniky samostatnou kapitolu o respektování lidských práv. Jak zodpovědný/nezodpovědný konzum ovlivňuje okolní svět Problémy jako změny klimatu, ničení deštných pralesů, porušování lidských práv, dětská práce nebo chudoba rozvojových zemí se nám někdy mohou zdát vzdálené a jako by s našimi životy ani nesouvisely. Jenomže žijeme v globalizovaném světě a to, jak se chováme jako spotřebitelé, ovlivňuje nejen životní prostředí, ale i životy milionů chudých lidí na celém světě. Mnohdy si ani neuvědomujeme, že kávu, kterou si ráno vychutnáváme, pěstovali lidé, kteří za svou práci nedostali adekvátně zaplaceno, že obuv s visačkou Made in China šily děti v otřesných pracovních podmínkách, že naše oblíbené triko je z bavlny z Uzbekistánu, která ničí přírodní zdroje i lidské zdraví, že každý nový mobilní telefon obsahuje koltan rudu, která přispívá k financování občanské války v Kongu, že sója, která se pěstuje jako krmivo pro dobytek, stojí za likvidací deštných pralesů. A navíc, aby se k nám tyto produkty a výrobky dostaly, tak musely urazit dlouhou cestu lodí nebo letadlem. Je tedy logické, že svým rozhodováním o nákupu toho či onoho ovlivňujeme i procesy a ekonomické vztahy ve zbytku světa. Se vzrůstající spotřebou rostou nároky na výrobu, dopravu a podmínky v místě, kde se toto zboží vyrábí. A zatímco spotřeba v zemích globálního Severu výrazně roste, tak spotřeba chudých lidí v zemích globálního Jihu nepokrývá ani jejich základní životní potřeby, jako je například přístup k pitné vodě, základním potravinám, sanitárním službám, zdravotnické péči nebo vzdělání. Tím dochází k prohlubování již tak velké propasti mezi bohatými a chudými. [ 4 ]

5 Odpovědi vypracovala: Kateřina Gabrielová, Člověk v tísni, o.p.s. Odkazy: Seznam ekologicky šetrných výrobků Seznam produktů testovaných a netestovaných na zvířatech a jejich výrobců Síť ekologických poraden STEP Svaz ekologických zemědělců PRO BIO Výpočet ekologické stopy Zelená domácnost ekolist.cz/zd-dotazy.shtml Zelené úřadování Poslední aktualizace: 8/2014 [ 5 ]