BOJOVÁ DRÁHA TROCHU JINAK

Transkript

1 2/2010 P Á S O V E C SLOVO VELITELE ZAPOMENUTÍ TANKISTÉ NÁVRAT TANKISTICKÉ LEGENDY DOMŮ RAKETY ODVETNÉHO OPATŘENÍ KDYŽ SE ŘEKNE MARATHÓN BESEDA O VÝŽIVĚ OHLÉDNUTÍ ZA NRF 14 VÝROČNÍ PŘEZKOUŠENÍ NAŠI MALÍ VELCÍ HRDINOVÉ POZVÁNKA NA 2. ROČNÍIK DNE PÁSOVCE 1 1

2 Slovo velitele V{žení čten{ři, vzhledem k faktu, že letní měsíce jsou určené k čerp{ní ř{dných dovolených a jejich prostřednictvím také k načerp{ní sil do dalšího období a rekonvalescenci, přeji V{m i j{ příjemně str{vené letní dny a plno příjemných z{žitků. S mnohými z V{s se těším na viděnou na 2. ročníku Dne p{sovce. který se uskuteční 26. srpna a n{sledně rovněž na Dětském dni spojeném s vystoupením skupiny Chinaski v měsíci z{ří. 2

3 BOJOVÁ DRÁHA TROCHU JINAK V úterý 27. dubna provedli příslušníci 1. rotního úkolového uskupení výcvik v taktické přípravě. Cílem bylo vytvořit a hlavně splnit bojovou dr{hu, kterou si na n{s nachystal velitel roty. Zač{tek byl za br{nou sever, po překon{ní prvního valu na n{s v lesíku čekal boj muže proti muži. Protivníka n{m imitovaly pytle a k jejich zneškodnění jsme museli použít bod{k. Po asi kilometrovém běhu směrem k CŘBV n{s na polní cestě čekali instruktoři, každý cvičící dostal paintballovou zbraň s přesným počtem kuliček, tři na jeden terč, kterých bylo asi patn{ct. Terče byly rozmístěny různě podél lesa a za každý netrefený nebo přehlédnutý terč n{sledovalo pět kliků. Po zdol{ní této č{sti bojové hry n{sledoval běh zpět směrem k rybníku u výjezdové br{ny z autoparku. V jednom rohu bylo nachyst{no brodění se zbraní a ve druhém plav{ní ve vodě s podmínkou uplavat aspoň polovinu délky pod vodou. Po této poslední disciplíně n{sledoval běh do kas{ren. Překon{ní celé dr{hy trvalo asi 30 minut. Všichni příslušníci jednotky ust{li tento výcvik ve zdraví a někteří sepřesvědčili, že ne nadarmo se řík{, že do vody m{ člověk chodit, až když zchladne. 3

4 2. ročník Branného výcviku ZŠ Břidličné Třicet ž{ků 8. a 9. tříd a tři učitelé ZŠ Břidličn{ navštívilo ve dnech tankový prapor, aby se zúčastnili 2. ročníku Branného výcviku. Ten připravili a provedli příslušníci velitelské roty ve spolupr{ci s několika jednotlivci mechanizované roty, roty logistiky a praporního obvaziště. Ofici{lním patronem ZŠ Břidličné v r{mci vz{jemné spolupr{ce je velitelsk{ rota. Ž{ci si mohli prohlédnout připravené uk{zky bojové p{sové a kolové techniky, ručních zbraní, spojovacího a zdravotnického materi{lu. Byli svědky manévrov{ní tanků, pokl{dky mostovky MT-55, příslušníci spojovací čety jim uk{zali, jak probíh{ taktický výcvik v terénu. Vybraní bojovníci se před ž{ky blýskli ve vojenském bojovém umění MUSADO. Hlavně pro chlapce byl asi jeden z největších z{žitků střelba cvičnou municí ze Sa vz.58 a jízdy ve vojenské technice. Ž{ci se naučili i z{kladům orientace a pohybu v nezn{mém terénu, způsoby ukrytí v tísni, na vlastní kůži si vyzkoušeli stavbu přístřešku pro nouzové přenocov{ní pod širým nebem. Naučili se i rozděl{vat oheň za použití přírodním materi{lů, přípravě stravy 4

5 v polních podmínk{ch a úkonům první pomoci při simulované hav{rii vozidla, kde si s mateřskou pečlivostí vedly nejlépe hlavně dívky. Pod vedením instruktorů prověřili ž{ci svou fyzickou zdatnost a lezecké umění na připravené lanové dr{ze a vyzkoušeli si střelbu z paintballových zbraní. Plno bylo také u střeleckého a řidičského trenažéru T-72CZ. Po dvou dnech str{vených ve společnosti voj{ků 73. tpr. ž{ci odch{zeli plni z{žitků a jako vzpomínku si odn{šeli plaketu praporu a z{věrečnou společnou fotografii s voj{ky. rtm. Mikeska Kamil 5

6 Přesuny ze zpětným Odřadem mechanizované roty Výcvik v přesunech probíhal dubna 2010 v Krkonoších. Vyzbrojeni bojovou d{vkou potravin na 5 dní jsme vyrazili z Př{slavic směrem ke Svatému Petru, vojenské chatě Úda. Po ubytov{ní proběhl n{stup a sezn{mení s průběhem výcviku a informacemi k přesunům, poté jsme vyrazili na první zahřívací přesun k Mohyle Hanče a Vrbaty, cca 16km a kolem 500 výškových metrů. Zpět přes vrchol Medvědín a po zasněžené sjezdovce většinou skluzem dolů do Špindlerova Mlýna. Druhý den začal rozcvičkou 10min klusem a hlavně protažením dolních končetin, neboť tento den byl vyhl{šen útok na nejvyšší vrchol Krkonoš, cca 25km a 800 výškových metrů. Podél Dlouhého dolu jsme stoupali k chatě Výrovce a odtud pak přes Luční horu k Luční boudě, kde se mírně zhoršilo počasí. Už nesněžilo, ale poprch{valo, naštěstí však brzy přestalo a n{m se naskytl pohled na Sněžku a také kr{sn{ rýsovačka podél řetězů vzhůru, kter{ n{s čekala. Po 15 minut{ch funění a focení panoramat jsme dos{hli vrcholu. Proběhl tradiční n{kup suvenýrů, občerstvení a zase do stopy zpět přes Luční boudu po Bucharově cestě zpět. Třetí den proběhla rozcvička kr{tkým výklusem, dlouhým protažením a praktickou uk{zkou regenerace dolních končetin v poli. Třetí den býv{ kritický, proto jsme také my zvolnili tempo a šlo hlavně o psychiku. Tentokr{t jsme se na Labskou boudu, Martinovu a Medvědí boudu, cca 20km a 500 výškových metrů. Čtvrtý den r{no bylo jen protažení a rozhýb{ní končetin. Čekalo n{s zvl{dnutí posledního přesunu na 15 km a 200 výškových metrů k Boudě Bílého Labe a po Dřevařské cestě zpět. Při tomto výcviku šlo především o přesuny a posunutí fyzické a psychické kondice o kousek d{l a sezn{mení se z bolestí, kter{ každého při šlap{ní potk{ a je jen na něm, jak dlouho jí vydrží sn{šet. 6

7 Vojenské lezení na Kružberku Výcvik proběhl s jednotkou OMLT dubna 2010 na cvičné sk{le u Kružberku. První den šlo především o zopakov{ní z{kladních znalostí a dovedností (ustrojení do postrojů, uzlov{ní a jištění). Poté již byli příslušníci roty prověřov{ní ve fyzické zdatnosti a psychické odolnosti při zdol{v{ní lezeckých cest do obtížnosti 4 (vyžaduje jištění minim{lně na 3 bodech) s n{sledným spuštěním lezce. Druhý den výcviku byli připraveno zaměstn{ní, při kterém cvičící využívali procvičené znalosti v předchozím dnu. Zah{jení proběhlo formou exkurze po vodní přehradě Kružberk. Po jejím shlédnutí zevnitř si ji cvičící prohlédli také z vnější strany, to když ji slaňovali z výšky 35m. Zde bylo hlavním úkolem posunut hranice strachu z výšek a o prohloubit důvěru v lezecký materi{l. Cvičící byli zajištěni, poté přelezli z{bradlí a nav{zali si sebejištění a slaňovací osmu do lana. Jištění k z{bradlí bylo zrušeno a cvičící si korigoval s{m rychlost slanění. Na dně hr{ze čekal člun, ve kterém zrušil slanění a odp{dloval k břehu. Tato činnost se opakovala dvakr{t. 7

8 První setkání s profesionály na půdě tankistů Ž{ci prvních a druhých ročníků Vojenské střední školy Ministerstva obrany přijeli na jeden den k 73. tankovému praporu. Prvotním, ne však jediným důvodem k jejich n{vštěvě byla uk{zka techniky, jíž tento prapor disponuje. Během n{vštěvy tak měli jednu z m{la příležitostí svého studentského života blíže prozkoumat p{sov{ vozidla BVP 2, OT 90 R5, ale také obě varianty tanku T 72M4 CZ a VT 72M4CZ. Aby však toto zaměstn{ní nebylo pouhou statickou uk{zkou techniky, zbraní a výstroje bojového praporu, byly pro ně nachyst{ny také doplňkov{ stanoviště. Po kr{tkém přesunu na ně čekala lanov{ dr{ha v prostoru Cvičiště řízení bojových vozidel, kde si vyzkoušeli svou fyzickou zdatnost na připravených přek{žk{ch jako jsou lanový žebřík zavěšený naplocho, přeléz{ní kl{d upevněných do výšky asi 1,8 m, zdol{ní lanového mostu, šplh na laně a mnoho dalších vyžadujících výbornou koordinaci pohybu celého těla. Po absolvov{ní lanové dr{hy a kr{tkém oddechu během přesunu si měli možnost vyzkoušet střelbu a pohyb s paintballovými zbraněmi na k tomuto účelu vybudovaném hřišti. N{mětem situace se stala varianta, kdy nepřítel zaujme poziční obranu obsadí budovu a zabarik{duje se v ní. Úkol ž{ků byl tedy nelehký - skrytě se přesunout k budově, nav{zat kontakt s nepřítelem a minimalizovat jeho síly a prostředky tak, aby nebyly použity proti nim a oni sami nebyli zasažení nepřítelem a vyřazeni z boje. 8

9 V z{věru uk{zkového dne pro ně byla připravena dynamick{ uk{zka jízdy BVP. Velk{ většina ze studentů měla příležitost se tímto typem techniky svést poprvé. Je potřeba ocenit n{paditost s jakou pro n{s příslušníci tankového praporu připravili tuto exkurzi do vojenského světa. Myslím si, že si odtud odn{šíte cenné zkušenosti a hlavně prvotní pohled na to, jakým způsobem probíh{ výcvik v taktické a tělesné přípravě uvedl Milan Miš{k, vedoucí pedagogického dozoru středoškol{ků. 9

10 Zapomenutí tankisté První setk{ní posledních žijících tří velitelů tanků z bývalé 1. československé samostatné tankové brig{dy ze SSSR, brig{dního gener{la Mikul{še Končického, plukovníka Bedřicha Opočenského a podplukovníka Karla Šer{ka s velitelem 7. mechanizované brig{dy Dukelské, plukovníkem gšt. Ivo Střechou a příslušníky tankového praporu se uskutečnilo u praporu disponujícím jejich organickou, dnes však již modernizovanou zbraní u 73. tankového praporu Han{ckého v Př{slavicích. B y l o t o vůbec poprvé po mnoha letech zapomnění a života v ústraní, kdy se tito v{leční veter{ni sešli na půdě tankistů, nejen aby zavzpomínali na dobu před 65. lety, kdy se aktivně zapojili do bojů v Karpatech, o Moravskou Ostravu a n{sledně pak v bojích u Olomouce při cestě na pomoc pražskému povst{ní. Bylo to přesně 10. května 1945 v ranních hodin{ch, kdy tehdejší rotný Karel Šer{k dorazil se svým tankem až k br{ně Pražského hradu.. Tohoto štěstí, ale též cti se dostalo z původního počtu pětašedes{ti československých tanků jen třem tankovým os{dk{m. Ostatní zůstaly nen{vratně zničeny nebo poškozeny urputnými boji v ostravské operaci. Bylo ironií osudu, že zatímco jsme léta měli v povědomí sovětský tank s číslem 23 na pražském Smíchově, na československý tank s číslem 603 před Pražským hradem se zcela zapomělo. 10

11 V průběhu tohoto velmi výjimečného setk{ní obdrželi všichni tři v{leční veter{ni Pamětní odznak 7. mechanizované brig{dy Dukelské a to u příležitosti 65. výročí ukončení 2. světové v{lky Šli jsme bojovat za republiku, kterou jsme nikdy nepoznali, ale byli jsme k ní vychov{v{ni s l{skou díky našim rodičům, řekl podplukovník Karel Šer{k. 11

12 Návrat tankové legendy domů V ned{vné době měli příslušníci 73. tankového praporu v Př{slavicích příležitost k sezn{mení se s posledními třemi žijícími veliteli tanků, kteří se účastnili bojů druhé světové v{lky jako příslušníci 1.československé samostatné tankové brig{dy v SSSR. Pro obě strany to byl nezapomenutelný z{žitek, při kterém se střetly historické tankové legendy s profesion{lní současností. V jeho průběhu byli brig{dní gener{l Ing. Mikul{š Končický, plukovník Bedřich Opočenský a podplukovník Karel Šer{k oceněni Pamětním odznakem 7. mechanizované brig{dy Dukelské 1. stupně. Ve vzpomínk{ch se tankový veter{ni vr{tili k d{vno zapomenutým v{lečným konfliktů a ud{lostem, zejména pak k těm, které na vlastní kůži podplukovník Karel Šer{k. Jeho portrét a historický snímek jeho tanku s věžovým číslem 603 před hlavní br{nou Pražského hradu je ozdobou místnosti řízení 73. tankového praporu. V úctě a k tradicím našich předchůdců, tankistů Československé zahraniční arm{dy, kteří po úporných bojích dos{hli dne 10. května 1945 bran Pražského hradu. Věnují příslušníci 73. tankového praporu Př{slavice. Pane podplukovníku, jaký to je pocit, být opět po dlouhých letech doma mezi svými, tankisty? Pochopitelně, že nezapomenutelný. Víte, j{ jsem ani nečekal jsem, že bych se ještě někdy měl příležitost podívat k profesion{lní jednotce, kter{ m{ ve výzbroji tanky. A nejen k jednotce, ale přímo k technice, kterou mi bylo umožněno i poř{dně si prohlédnout a popovídat si se současnými tankisty. 12

13 Měl jste v minulosti příležitost setkat se s profesion{lními voj{ky? Který vojenský útvar na V{s nejvíce zapůsobil? Bude to znít asi neuvěřitelně, ale ž{dný, dnes jsem u profesion{lních voj{ků poprvé po 65 letech, kdy skončila druh{ světov{ v{lka. Vraťme se tedy k Vašim zač{tkům u arm{dy. Jak probíhal výcvik? Čemu jste se v jeho průběhu věnovali? Po n{vratu fronty, když byla osvobozena Volyň, přišlo obrovské nadšení, a n{sledně n{stup do řad československé jednotky. Výcvik u tanků probíhal nejdříve teoreticky a teprve poté přišel praktický výcvik řidiče, ovl{d{ní zbraní, radiostanice a funkce velitele tanku. Kdy jste se aktivně zapojil do bojů druhé světové v{lky? Moje první podbití, tedy jinak též řečeno zničení v boji, bylo v Karpatech přesně 1. října 1944 a to v prostoru polské u obce Zindranowa, nedaleko st{tní hranice s Československem. Tehdy to na onu st{tní hranici bylo pouhých 500 metrů. Každ{ os{dka dostala praporek Československé republiky a kdo první nebo vůbec dorazí na hranici, ji měl vztyčit. Trošku mě tato agitace, i když byla myšlena dobře, zarazila. V průběhu bojů V{m byl zničen tank, přežil jste jako jediný člen os{dky. K čemu tehdy došlo? Když jsme tehdy vyrazili k útoku, nikdo nepočítal s tím, že ve stodole ve svahu bude schovaný německý tank, který n{s měl jako na dlani a měl n{s všechny zaměřené z boku a tím p{dem pro n{s v nevýhodném střeleckém úhlu. Před útokem ho nemohl nikdo vidět, jelikož byl celý schovaný ve stodole a přes otevřen{ vrata připraven střílet. Byla mírn{ mlha, jeli jsme v rozestupech a najednou spustil ten německý tank palbu. Nebral n{s postupně, jak jsme jeli k hranici, ale na přesk{čku. První z{sah dostal můj tank, jelikož jsem jel nejblíže. Tehdy jsem dostal dva z{sahy, první mířil do věže, kterou to utrhlo, a druhý šel do zadní č{sti tanku a projel až do motoru. Z os{dky jsem přežil jako jediný, zbývající tři členové padli. 13

14 Kde všude jste v průběhu druhé světové v{lky působil? V Karpatech, na Jasle, tam jsme strašili Němce a měli jsme budit dojem popojížděním s tanky, že v tomto prostoru doch{zí k přemisťov{ní velké bojové techniky, zejména tanků pro budoucí ofenzívu. Kromě tohoto jsme také vykon{vali různé pomocné pr{ce, jako bylo vyprošťov{ní a přetahov{ní pomocných strojů do opravny. Další mé působení bylo v Kežmaroku, odkud jsme ze 16. února 1945 začali přesouvat přes Tatry na Nowy Targ a d{le do Polska až to Wadovic. A odtud jsme se poté probojov{vali do Ostravy, a přes Olomouc, Litovel až do Prahy. Který ze z{žitků je pro V{s tím nejsilnějším s odstupem 65 let? Určitě ten, kdy jsem s tankem dojel před Pražský Hrad. To se stalo 10. května 1945 r{no, byl jste první tank s československou os{dkou. Jaký to byl pocit, dostat se až před Hrad?Vzpomenete si, jak na v{s reagovali ostatní lidé? Do Prahy jsme dojeli 10. května 1945 v 8 hodin r{no. Vítali n{s, vytahovali n{s z tanku a chtěli, abychom si s nimi připili na konec v{lky. Tvrdili, že tu l{hev alkoholu schov{vali speci{lně pro tuto příležitost< Bylo mým osobním př{ním dostat se až na Hrad, symbol Prahy a Československé republiky, k tomu, co jsme na Volyni považovali za symbol vlasti. St{li jsme u br{ny až do té doby než přijela spojka s povelem, že se m{m přemístit do Dolních Měcholup na hřiště, kde postupně dojížděly další tanky. První tank v Praze u hradu byl můj s věžovým číslem 603 a os{dkou rotný Karel Šer{k, des{tník Michal Korbec, des{tník Josef Mihoč des{tník Josef Sulka a vojín Antonín Žid. Kudy se ubíraly Vaše kroky po v{lce?? Pokračoval jste ve vojenské kariéře nebo jste zvolil civilní život? Po v{lce jsem přemýšlel, co budu dělat d{l a již jsem byl rozhodnutý nastoupit na vojenskou akademii s tím, že zůstanu d{l v arm{dě. Moje nast{vající s tímto rozhodnutím však nesouhlasila. Takže jsem v roce 1946 z arm{dy odešel a pokračoval v civilním životě< 14

15 Je ironií osudu, že z pětašedes{ti tanků 1.československé tankové brig{dy z SSSR se podařilo k bran{m Pražského Hradu v květnu 1945 dorazit jen třem tankům, prvním byl tank č.603 rotného Šer{ka, druhý tank č.725 rotného Klabana a třetí tank 040 podporučíka Griga. Učebnice dějepisu však ž{dného z nich nezn{. Autor: podpraporčice Helena Suralov{ 15

16 Operace TELEPORT V souladu s pl{nem činnosti velitele 73.tpr byl pod taktickým n{mětem proveden ve dnech května 2010 št{bní n{cvik s cílem provést úplný pl{novací proces ke zpl{nov{ní operace TELEPORT 01/10 na rozvinutém místě velení. Úkolem št{bu bylo zpl{novat kombinovaný přesun praporu za podpory prostředků ASVŘ. Za pěkného vojenského počasí št{b provedl analýzu možností přepravy osob a techniky jak po železnici, tak po vlastní ose. Byla schv{lena nejlepší varianta, na z{kladě které byl zpracov{n dílčí rozkaz velitele 73.tpr. Pomocí prostředků ASVŘ byla zpl{nov{na poř{dkov{ služba a výstupní sestava zabezpečení přesunu po komunikaci. Příslušníci oddělení logistiky zpracovali veškeré potřebné dokumenty dle INA. Cíle a úkoly št{bního n{cviku byly splněny. Prapor je připraven zpl{novat přesun na vzd{lenost do 300km. 16

17 Výcvik v přepravě po železnici Další z hlavních zaměstn{ní 73. tankového praporu letošního roku proběhlo na železniční vlečce v Hlubočk{ch. Jednalo se o n{cvik nakl{dky a vykl{dky kolové a p{sové techniky, což patří k nejsložitějším úkolům přepravy vojsk po železnici. Výcviku v praxi předch{zela teoretick{ příprava, během níž byli příslušníci praporu sezn{meni s typem a označením železničních vozů, jejich rozměry, nosností a dalšími technickými daty, kter{ budou v praktické č{sti potřebovat. Nedílnou souč{stí teoretické přípravy bylo také sezn{mení všech účastníků s bezpečnostními opatřeními při výcviku v přepravě po železnici a zopakov{ní sign{lů pro nav{dění vozidel. Praktick{ č{st probíhala v termínu května Po oba dny byl výcvik zah{jen odstrojením a přípravou vagonů. Poté se již plynule střídaly jednotky praporu s přidělenou technikou ve výcviku v nakl{dce a vykl{dce. V průběhu prvního dne se jednalo o techniku kolovou, takže jsme mohli sledovat najíždění Tater T -815, T 810, PV3S, UAZů a činnost velitelů a řidičů. Druhý den probíhala nakl{dka a vykl{dka bojové techniky BVP, mostního tanku a modernizovaných tanků T 72M4 CZ. U posledně 17

18 jmenované techniky je přeprava po železnici o to složitější, že p{sy techniky mají přesah přes železniční vagon a je tedy složitější s ní manipulovat a spr{vně ji na daný typ železničního vozu umístit. Souč{stí výcviku bylo také upevňov{ní vozidel, aby nedošlo k jejich posunu během převozu. Přeprava po železnici je nedílnou souč{stí výcviku pozemních jednotek. Využív{ se zejména při transportech techniky na delší vzd{lenosti nebo při přesunu většího počtu techniky například na cvičení či vyvedení vojsk do vojenských výcvikových prostorů. U 73. tankového praporu si výsledky tohoto zaměstn{ní ověříme již v červnu, kdy bude probíhat nakl{dka techniky na Dny pozemního vojska Bahna 2010 uvedl z{stupce velitele praporu. Autor: podpraporčice Helena Suralov{ 18

19 Komplexní výcvik v Jeseníkách Výcvik začal v pondělí 10.5., kdy jsme si všichni účastníci nastoupili u zbrojního skladu v naší pos{dce. Výcviku se účastnila prakticky kompletní třetí četa 1.RÚU, tři instruktoři pod vedením nrtm. Buri{nka a dva řidiči z roty logistiky s dvěma tatrami T-810. Na tatry jsme naložily potraviny a veškerý materi{l a provedli jsme n{stup, kterým jsme zah{jili toto zaměstn{ní. Nastoupili jsme a j{ jsem provedl rozdělení čety do tří přibližně stejných skupin. Každé této skupině byl přidělen jeden instruktor. Poté provedl nrtm. Buri{nek poučení o bezpečnostních opatřeních a sezn{mil n{s s průběhem cvičení. Po tomto poučení jsme nasedli na tatry a vyrazili jsme směr Jeseníky. N{š cíl byl v okolí města Kr{líky. Po hodině a půl cesty jsme dorazily do okolí města Kr{líky, kde jsme na určených místech začali vysazovat jednotlivé skupiny. Každ{ skupina byla vysazena na stanoveném místě se svým určeným instruktorem a dostala od nrtm. Buri{nka papírek s trasou s body, které je nutno projít. Úkolem každé skupiny bylo do středy dojít na chatu Sedlovku, kde byl cíl pro všechny skupiny. J{ jsem členem třetí skupiny, kter{ přišla na řadu jako poslední. Naše místo vysazení bylo u obce Velk{ Morava. Zde byla naše skupina vysazena, vzali jsme si výstroj, doplnili jsme si z{soby jídla a vyrazili jsme na cestu. Tatry se vydali na chatu Sedlovku, kde byly v pohotovosti, kdyby bylo potřeba někoho st{hnout. Poté co tatry odjely a upravili jsme si batohy a vyrazili jsme na cestu. Počasí nebylo moc dobré, protože bylo pod mrakem a vypadalo to, že každou chvíli začne poř{dně pršet. Začali jsme pomalu stoupat do kopců. Naše trasa dnes vedla přes Sklennou-chata Babuše-Podbělka-Stříbrnické sedlo-na Kralický Sněžník, kde jsme si dali přest{vku. Podívali jsme se tady k pramenu řeky Moravy. Na hoře na Kralickém Sněžníku se hodně ochladilo a začal foukat studený vítr a byla tady poř{dn{ mlha. Po chvilce odpočinku jsme opět vyrazily na cestu. D{l jsme pokračovali po trase Stříbrnické Sedlo-Nad Adéliným pramenem-chata 19

20 N{vrší-Stříbrnice. Zde jsme se zastavili k další přest{vce. Koupili jsme si něco na pití a najedli jsme se. Jak jsme sestoupili z hřebenů, tak se vyjasnilo a do konce začalo svítit slunce. Po přest{vce jsme opět pokračovali d{l směrem na Staré Město-Brannou a den jsme zakončili kousek za Branou v lokalitě Přední Alojzov, kde jsme první den přespali. Ulehli jsem kolem des{té hodiny večer, poté co jsme si postavili přístřešky. Kdo chtěl, tak se najedl a šli jsme sp{t. Za dnešek se n{m podařilo ujít 35 km a to si myslím, že se z{těží kolem 20kg, kterou jsme každý minim{lně měli, a kdy jsme museli překon{vat velk{ převýšení se změnami počasí, byl to solidní výkon. Druhý den jsme r{no vstali kolem osmé hodiny. Udělali jsme si jídlo a sbalili jsme t{bor a kolem dev{té jsme vyrazili na cestu. Vyrazili jsme z Předního Alojzova na Zadní Alojzov-Josefovu chatu-potok Hučava-U Vozky, kde jsme si po n{ročném stoup{ní dali přest{vku. Bylo pomalu cítit, že síly začínají pomalu ubývat. Po přest{vce jsme pokračovali d{l na Vřesovou stud{nku-bílý sloup n a Č ervenohorské sedlo, kde jsme si dali další přest{vku na jídlo a hodinu jsme si tady odpočinuli. Proběhlo ošetření puchýřů a výměna ponožek. Po odpočinku jsme pokračovali d{l po trase nad Petrovkou-Kamzík-chata Švýc{rna, kter{ byla dnešním cílem naší cesty. Po tom, co jsme vystoupali na Švýc{rnu, tak se počasí zhoršilo a padla mlha a začal foukat silný vítr a přehnala se dešťov{ přeh{ňka. Rozvinuli jsme t{bor, udělali jsme si jídlo a šly jsme sp{t, protože dnešní den byl ještě n{ročnější v překonaném převýšení. Dnes jsme ušli trasu dlouhou 33,4 km. R{no jsme vstali kolem osmé hodiny. Nasnídali jsme se, sbalili jsme si věci a vyrazili jsme na cestu. Počasí bylo nevlídné. Byla hust{ mlha, foukal vítr a lehce mrholilo. Vyrazili jsme ze Švýc{rny směrem na rozcestí pod Pradědem. D{l jsme pokračovali na Ovč{rnu potom kolem horské chaty Sabinky a pokračovali jsme d{l k vodop{dům Bílé Opavy. 20

21 Rozhodli jsme se, že vodop{dy projdeme po žluté stezce. Tahle trasa je sice značně n{ročnější, ale je možno si takhle vodop{dy lépe prohlédnout. Cestu přes vodop{dy tvoří mnoho mostků, žebříků a schodů. Tato žlut{ stezka byla opravdu dost n{ročn{ a museli jsme d{vat pozor, abych ne uklouzli na mokrých kamenech. Protože p{d z těchto výšek, které jsme místy překon{vali by mohl být velmi nebezpečný. Vodop{dy byli opravdu pěkné, teklo zde hodně vody, tak se bylo na co dívat. Co jsme prošly celou rezervaci Bílé Opavy vyšli jsme na hlavní cestu směrem na Karlovu Stud{nku, kde jsme si dali oběd. Po obědě jsme vyrazili z Karlovy Stud{nky na poslední č{st naší cesty na chatu Sedlovku. Kam jsme dorazili kolem čtvrté hodiny odpoledne.všichni jsme měli radost, že jsme konečně v cíli naší cesty a že si odpočineme. Za dnešek jsme ušli 16,6 km. Na chatě jsme se ubytovali a začali jsme chystat jídlo. Koupili jsme kuřata, vykostili jsme je okořenili jsme je a zabalili jsme je do alobalu a dělali jsme je nad ohněm na provizorním grilu, který jsme postavili. Kdo chtěl tak si na ohni opekl klob{sky. Jak se setmělo, tak jsme se přesunuli do chaty. Šli jsme brzy sp{t, protože jsme byli všichni dost unaveni. R{no jsme vstali v devět hodin, nasnídali jsme se a vyrazili jsme na pochod do o kolí chaty Sedlovky. Vyrazili jsme směrem na Vrbno pod Pradědem d{l potom na Ludvíkovice a potom na kótu na Vyhlídce a zp{tky na chatu Sedlovku. Každ{ skupina měla určený okruh, který prošla. Dnes jsme ušli 15 km. Tak, když to shrnu za celé čtyři dny jsme nachodili 100,2 km. Do večera už jsme měli volno a každý využil volné chvíle jak uznal za vhodné. V p{tek r{no jsme vstali v sedm hodin, uklidili jsme chatu a naložili jsme všechny věci na tatru. Zhruba v devět hodin jsme vyrazili na cestu zp{tky do pos{dky kam jsme dorazili kolem des{té hodiny. Myslím, že tento výcvik se podařil a myslím si, že všichni zúčastněni podali dobré výkony a napl{nované trasy prověřili naše fyzické schopnosti. Takže jsme si zase mohli vyzkoušet co zase vydržíme. Tímto bych chtěl poděkovat týmu instruktorů v čele s šrtm. Buri{nkem, že n{m připravili pěkné trasy a napl{novali celý výcvik, který proběhl naprosto bez sebemenších problémů. za 1RÚU pprap. Petr Pírek 21

22 1.tanková rota pod vodou Po předchozím výcviku, na plaveckém bazéně v Olomouci se z{chranným přístrojem ZP 10M( dýchací přístroj) nav{zali naši příslušníci z 1. tankové roty na dovednosti, které si v jeho průběhu osvojili a pokračovali v přípravě a zvl{dnutí obsluhy při výcviku v jízdě tanků pod vodou na pracovišti UJCTPV ve Vyškově. Cílem bylo zdokonalit tankové os{dky v praktické činnosti při opuštění tanků, procvičit sign{ly a jejich praktické použív{ni při zatopení a opuštění vozidla a navyknout si na pobyt v uzavřeném, stísněném, zatopeném prostoru v hloubce kolem 5 metrů. Aby k tomuto výcviku vůbec mohli přistoupit, bylo nutné, aby příslušníci roty absolvovali zaměstn{ní na plaveckém bazéně, předn{šku z fyziologie a takzvanou přípravu na sucho, kter{ byla zaměřena na to, aby byla činnost při opouštění tanků perfektně zvl{dnut{ a výcvik na UCJTPV probíhal bez nedostatků. Samotn{ praktick{ č{st se skl{dala z několika č{stí. První dva dny byly věnov{ny navyk{ní na působící tlak. Další č{stí byl výcvik v hydrokomoře, kde probíhala simulace zatopení vozidel. Samotný výcvik v maketě střeleckého prostoru a prostoru velitele tanku probíhal v posledních dvou dnech. Rizika nejsou zanedbateln{. Při nevyrovn{ní tlaku může dojít k prasknutí či poranění ušních bubínků. I přesto je však jednou za rok tento výcvik pro naše tankisty příjemným zpestřením a sami jej označují jako jedno nejzajímavějších zaměstn{ní. 22

23 Rakety odvetného opatření na Libavé Rozlehlost a členitost současného vojenského výcvikového prostoru Libav{ skrýv{ dodnes nejedno zapomenuté místo. Počínaje například opuštěnými břidlicovými lomy u Velké Střelné, zbytky kostela v zaniklé obci Jestř{bí a d{vno zapomenutých domů na Barnově až po palebn{ postavení raketových oddílů bývalé sovětské arm{dy, které svými bojovými raketami vybavenými jadernými hlavicemi byly připraveny zas{hnout určen{ místa evropských st{tů NATO z{padně od hranic tehdejší Československé socialistické republiky. Historie operačnětaktických raket s prodlouženým dosahem, které byly na Libavé umístěny, začín{ v roce 1983, když byla v tehdejším Sovětském svazu sestavena 122. raketov{ brig{da a z{hy vyzbrojena raketovými komplety 9K76B Temp-S. Současně s jejím vznikem na území Československa sovětští důstojníci vybírali kas{rna, do kterých by se 122.rakterov{ brig{da ze Sovětského svazu přemístila. Všechny tyto přípravy byly důsledkem přijetí tzv. dvojího rozhodnutí NATO v roce 1979 o rozmístění 572 střel s plochou drahou letu a raket Pershig 2 na území některých evropských st{tů NATO, jako Německ{ spolkov{ republika, Velké Brit{nie, Belgie, Nizozemí a It{lie, přistoupil bývalý Sovětský svaz v roce 1983 k realizaci tzv. odvetných opatření. V r{mci těchto opatření kromě jiného došlo k rozmístění tzv. operačně-taktických raket s prodlouženým dosahem na území Československa a při výběru z míst jejich umístění, padla volba na vojenský prostor na Libavé. Pro týlové umístění 122.raketové brig{dy byly vybr{ny Hranice na Moravě s tím, že kas{rna Jaslo musí opustit 11. dělostřeleck{ z{kladna Československé lidové arm{dy a zabezpečovací jednotky 331. těžké dělostřelecké brig{dy.bylo téměř veřejným tajemstvím, že československé jednotky musí vyklidit kas{rna pro sovětskou arm{du, ačkoliv se ofici{lně tvrdilo, že kas{rna Jaslo mají projít gener{lní opravou. Československé 23

24 jednotky tak čekal smutný a ponižující odchod stejně jako motostřelecké útvary v roce 1968, když musely vyklidit pos{dku Milovice, kter{ byla sídle arm{dy již před druhou světovou v{lkou.samotný příchod sovětské jednotky byl velmi zvl{štně načasov{n, protože první vozidla počala najíždět v brzkých ranních hodin{ch na štědrý den 24.prosince 1983.O jakou jednotku se ve skutečnosti jednalo neměl tehdy nikdo pochopitelně sebemenší tušení. Sovětsk{ 122.raketov{ brig{da byla vybavena 24 odpalovacími zařízeními, měla 39 bojových raket, 15 raketových přepravníků a 13 cvičných raket.raketový komplex kr{tkého doletu, s vojenským označeným 9K76B Temp-S, v ČSSR často zv{n jako OTR-22 a v NATO pod kódem SS-12M Scaleboard B, představoval raketovou zbraň o doletu 900 km, s možností využití tříštivo-trhavé, chemické či 500 kilotun jaderné hlavice. Jen pro porovn{ní, první atomov{ bomba s n{zvem Little Boy svržen{ na Hirošimu 6.srpna 1945 z amerického bombardéru B-29 Enola Gay měla ekvivalent mezi 13 a 18 kitotun a v důsledku její exploze zahynulo na 140 tisíc lidí. Další jadern{ puma s n{zvem Fat Man svržen{ 9.srpna na Nagasaky rovněž z amerického bombardéru B-29 byla o síle až 21 kilotun si vzala životy 74 tisíc lidí. Zvl{štní byl i způsob velení této raketové brig{dě, protože nebyla souč{stí Střední skupiny sovětských vojsk a tudíž podléhala přímo staršímu představiteli hlavního velitele spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy při MNO ČSSR, ovšem mimo možnost velení Gener{lního št{bu Československé lidové arm{dy. Raketov{ brig{da se dělila na tři oddíly, z nichž dva byly bojové, a třetí byl výcvikový. Bojový oddíl měl tři startovací baterie a jednu baterii technickou. V případě každé bojové baterie pak měla po třech odpalovacích mobilních zařízeních po jedné raketě OTR-22. Vlastní palebné postavení měla raketov{ brig{da vybudované prostřednictvím Československé lidové arm{dy ve Vojenském výcvikovém prostoru Libav{, některé prameny dokonce hovoří o nasazení vojenských vězňů. Pro odpalov{ní raket byly vybudov{ny v různém stupni vybavenosti, a jak již bylo uvedeno, prostřednictvím jednotek Československé lidové arm{dy, tři palebn{ postavení. V době míru byl vždy jeden ze dvou bojových oddílů pověřen bojovou pohotovostí. Každ{ ze tří 24